Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Prakticky den co den už téměř osm let připravuji tento blog. Pro milovníky statistik: za těch skoro osm let je to 8379 obrázků a 1665 stránek strojopisu. Spočítejte si, kolik je to asi času nebo třeba „žlutých kulaťoučkých“ do rodinné kasičky, kdybych adekvátní energii věnoval jiným (třeba právě komerčním) aktivitám. Nebo jak bych asi vypadal, kdybych tento čas věnoval sportu (a kam přijedu, nemusel poslouchat blbé hemzy o tom, jak jsem zase úspěšně přibral). Den není nafukovací: navíc mám rodinu a jen jedno zdraví. - Výjimečně jsem vynechal pracovní den, snad dvakrát či třikrát jsem blog nedoplňoval dva dny: psal jsem ve vlaku, letadle, tramvaji či autobuse, na dovolených (u moře, v zámoří nebo u rybníka), při nemoci, střízlivý nebo veselý... Nikdy jsem se nesnížil k zobrazování reklamy: snažil jsem se dát čtenářům najevo, že si jich vážím a že si nebudou stahovat do počítače sajrajt, kvůli kterému sem nepřišli. Psali jste mi, ptali se, děkovali za inspiraci, posílali tipy na zajímavé materiály. Pozitivní reakce mě hřály u srdce, negativní mrzely, ale zároveň nutily přemýšlet. – Myslím, že po letech non-stop práce je na čase dát si přestávku. Na jak dlouho? Nejméně do konce letních prázdnin. A co bude potom? Nevím, teď opravdu nevím. – Každopádně díky všem, kdo čtete tyto řádky!

Středa 30. dubna 2014

Partneři z programu Mezinárodní kosmické stanice začali pracovat na sérii šesti dlouhodobých výprav v délce trvání až jednoho roku. Už od března 2015 do března 2016 mají na ISS strávit rok Scott Kelly (USA) a Michail Kornijenko (Rusko). Dalších šesti výprav by se také měly zúčastnit dvojice kosmonautů: jeden bude vždy z Ruska, druhý z USA, Evropy, Japonska nebo Kanady. Lékaři jsou totiž toho názoru, že sběrem většího množství informací z dvanáctiměsíčích misí mohou dokázat extrapolovat data na let třicetiměsíční (samozřejmě jen v něčem) – takový, jaký bude potřeba na Mars. Zajímavé také je, že se v případě zachování současného taktu letů lodí Sojuz (otázka je, kdy a jak přesně začnou dopravu na ISS zajišťovat i vlastní americké kabiny) se tím při každé roční výpravě uvolní dvě místa pro krátkodobé lety. V září 2015 je získávají britská zpěvačka Sarah Brightmanová coby „kosmická turistka“ a kosmonaut ESA Andreas Mogensen (Dánsko), jehož mise byla v minulých dnech pokřtěna jako IRISS.

Víte, že loď Dragon společnosti SpaceX je pojmenovaná podle písničky „Puff The Magic Dragon“ folkového tria Peter, Paul and Mary? Možná ano. Ale víte, že si ji často zpíváme s kytarou u táboráků? Česká verze se jmenuje Drak od Bílé skály a zpívají ji Rangers (dříve Plavci).

Že se o programu Apollo nedá napsat mnoho nového? Tak zkuste vzít do ruky knihy „Marketing The Moon“ (napsali ji David Meerman Scott a Richard Jurek). Sám jsem k ní přistupoval s jistou skepsí: o Apollu mám v knihovně tucty publikací. Ale tato kniha mě překvapila a dlužno říci, že opravdu mile. Přináší zcela nový pohled na americký lunární program: pohled věnující se komunikaci Apolla směrem k veřejnosti a novinářům. Vím, že téma zní fádně až pitomě, ale kniha je neskutečně zajímavá. Popisuje třeba vznik různých ilustračních kreseb nebo fotografií, zákulisí novinářského servisu, komunikaci NASA s průmyslovými partnery nebo třeba informace o poletových aktivitách (třeba slavné cestě návratového modulu Apolla 11 skrze padesát států USA). Kniha tak nabízí úplně jiný pohled na lunární dobrodružství a celý program díky ní získává zcela nové rozměry. Opravdu originální a opravdu zajímavé!

Úterý 29. dubna 2014

Na kosmickém nebi dnes zazářila nová firma, která vznikla spojením společností Orbital Sciences Corp. a ATK Aerospace and Defense. Její název je Orbital ATK, Inc.: pokud bychom ji hodnotili loňskými výsledky, měla obrat 4,5 mld. dolarů a zaměstnávala 13 tisíc osob. Uvidíme, jaký vliv to bude mít na další podporu nebo strategickou orientaci kosmických programů obou firem (i když jejich hlavní těžiště leží v dodávkách pro armádu). Orbital vyrábí mj. rakety Pegasus, Antares, zásobovací lodě Cygnus, komunikační družice (platforma STAR 2), satelity pro dálkový průzkum Země či meziplanetární sondy (Dawn). Firma ATK zase dodávala (opět: mimo jiné) pomocné motory pro raketoplány a nyní chystá jejich modernizovanou verzi pro superraketu SLS, krom toho je jedním z hlavních dodavatelů observatoře JWST.

Nový ruský federální kosmický program obsahuje (alespoň v současné pracovní verzi, které ovšem ještě není definitivní) záměr vyvinout raketu s kapacitou 70 až 80 tun nákladu na nízkou dráhu. Ta by měla být schopna pokrýt všechny zamýšlené ruské projekty v příštích dvaceti až třiceti letech. Zároveň by měla být schopna modernizace spočívající ve zvýšení kapacity na 100 až 120 tun nákladu.

Vstupní hala Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. se chystá projít zásadní renovací: a to nejen z hlediska designu nebo obsahu, ale také filozofie. Dosud se jmenovala „Milestones of Flight“ (Milníky létání), přičemž jako „milníky“ byla vnímána především prvenství. Nyní budou jako „milníky“ brány artefakty s širokým kulturním, historickým, vědeckým nebo technickým přesahem. Zamýšlená podoba vstupní haly viz první snímek, stávající druhý snímek. Z kosmonautiky zde (kromě jiného) zmizí návratový modul Apolla 11 (první snímek na druhém řádku): legendární, leč nepříliš fotogenický. Nahradí jej lunární modul LM-2, který nebyl nikdy použitý (dnes je v muzeu sice vystavovaný, ale poněkud stranou – viz druhý snímek na druhém řádku; pro úplnost: Apollo 11 zůstane v nově chystané expozici „Apollo to the Moon“). Další historické lodě Mercury Friendship 7 (první orbitální let amerického astronauta) a Gemini 4 (první americká kosmická vycházka; třetí a čtvrtý snímek na druhém řádku) mají ve vstupní hale zůstat. – Renovace bude provedena do roku 2016, přičemž na ni částkou 30 mil. USD přispěla firma Boeing. Ta v inkriminovaném roce bude slavit sté výročí založení – a stejně tak současná budova Národního muzea letectví a kosmonautiky čtyřicáté výročí otevření.

Pondělí 28. dubna 2014

Kosmonauti Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009 a Sojuz TMA-07M/2012) a Sergej Zaljotin (Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002) nebyli z rozhodnutí lékařské komise připuštěni ke speciálnímu výcviku. Protože ale nebyli vyřazeni z oddílu kosmonautů, zůstávají do budoucna – pokud se jejich zdravotní stav změní - k dispozici pro kosmické lety. Aktuálně to ale nejspíše znamená, že Sergej Zaljotin bude vyřazený ze záložní posádky Sojuzu TMA-17M a především z hlavní Sojuz TMA-19M (plánovaný start 30. listopadu 2015).

Jen krátce pobyl v oddíle kosmonautů sovětský pilot Nail Šaripovič Sattarov (nar. 23. prosince 1941). Vybraný byl v roce 1978 od osmičlenné skupiny GKNII (Gosudarstvennyj naučno-issledovatel'skij institut) pro lety na kosmoplánu Buran. Jenže v listopadu 1980 z ní byl propuštěn „z disciplinárních důvodů“, když při letu se strojem Tu-134 provedl nepovolený manévr (což dělal prakticky každý pilot, ale právě Sattarov byl přistižen a exemplárně potrestán). Nyní ve věku 72 let pak Nail Sattarov dne 15. dubna 2014 zemřel.

Na světě máme nově skupinové fotografie posádek 40 a 41 (Expedice 40 a 41) pro Mezinárodní kosmickou stanici. Zatímco polovina 40. základní posádky (na prvním snímku zleva Alexandr Skvorcov, Steven Swanson a Oleg Atěmjev) už ve vesmíru je, celá 41. ke k letu teprve chystá. Na druhém snímku zleva nejprve posádka Sojuzu TMA-13M (start 28. května 2014) Gregory Wiseman, Alaxander Gerst a Maksim Surajev, poté posádka Sojuzu TMA-14M (start 25. září 2014) Barry Wilmore, Alexandr Samokutajev a Jelena Serová.

Pátek 25. dubna 2014

Společnost Virgin Galactic chystající už devátým rokem turistické (vý)lety na suborbitální dráhu se opět dostala do médií. Ne, nelekejte se – slabých sedm let zpožděný miniraketoplán SpaceShipTwo se nedostal do vesmíru. (Mimochodem, v poslední době se objevilo několik zpráv, že s jeho hybridním motorem jsou mnohem větší problémy, než se dosud připouštělo, a že investičním fondům kvůli zahájení komerčního provozu v nedohlednu pomalu začíná docházet trpělivost.) Sir Richard Branson ohlásil velké pátrání po Shihanu Musaferovi: chlapci, který jej v roce 1988 inspiroval v pořadu BBC „Going Live!“ k tomu zabývat se vesmírem. Branson přislíbil, že pokud se tento muž objeví, věnuje mu VIP lístek Virgin Galactic (není jasné, zda se jedná přímo o letenku do vesmíru, nebo jen nějaký úžasný „balíček“). – Takže hmatatelný pokrok veškerý žádný, ale Virgin Galactic je opět v médiích. Jednu se Siru Richardu Bransonovi nechat musí: toto ovládá bravurně.

Úspěšný start rakety Falcon 9 v1.1 z minulého týdne otevřel dveře k řadě komerčních startů. U výrobců jsou nyní nachystány družice Orbcomm (Falcon 9 jich ponese šest najednou: čtyři už jsou na kosmodromu a zbývající pár dorazí tento týden), Asiasat-8 a Asiasat-6. S vypuštěním šesti družic Orbcomm se nyní počítá mezi 17. a 25. květnem, koncem června by měl přijít na řadu satelit Asiasat-8 – a na přelomu července a srpna Asiasat-6. Tady je ale kolize s dalším startem lodi Dragon (aktuálně plánovaným na 8. srpna), protože rakety Falcon 9 není možné na mysu Canaveral „otáčet“ rychleji než s třicetidenním rozestupem. Takže buď bude muset počkat Asiasat-6 nebo Dragon.

Už v pondělí 28. dubna se rozjede ulicemi Houstonu rozebraný Boeing 747SCA (Shuttle Carrier Aircraft), aby se přemístil z Ellingtonova letiště do prostor návštěvnického centra Johnsonova kosmického střediska (formálně Space Center Houston). Letoun zde následně bude vystavený s raketoplánem Independence (dříve Explorer) na hřbetě (podoba expozice viz 3. května 2013 a 27. srpna 2013). Cesta z letiště do cílové destinace je dlouhá 13 km a s ohledem na minimalizaci dopadů na dopravu bude rozdělena na dvě etapy, které budou absolvovány v noci.

Čtvrtek 24. dubna 2014

Ruští kosmonauti Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij pobývají po svém 166denním pobytu ve vesmíru (Sojuz TMA-10M/2013, Expedice 37 a 38) v Teplicích. Zde mj. prezentují výstavu „nej“ snímků ze své mise, která bude přístupná pro veřejnost.

Od pátku 25. do neděle 27. dubna se v Pardubicích koná čtrnácté setkání Kosmos News Party (myslím, že jsem historicky nejaktivnějším přednášejícím – včetně besed s kosmonauty jsem pro tuto akci nachystal sedmnáct přednášek). Od 16. do 18. května 2014 se v Jihlavě bude konat třetí setkání komunity kolem webu Kosmonautix (kde jsem zatím na sedmnáct přednášek nedosáhl, ale zase jsem na tom o něm lépe vyjádřeno percentuálně).

Včera uskutečnili Richard Mastracchio a Steven Swanson (oba USA) opravářský výstup z Mezinárodní kosmické stanice, během něhož vyměnili vadný rozvaděč MDM (viz blog 14. dubna 2014). Výstup byl plánovaný na 2,5 až 3 hodiny. Oba kosmonauti ovšem předvedli, že patří ke zkušeným „kosmickým výletníkům“ (Swanson bylo mimo kosmickou loď popáté, Mastracchio dokonce už podeváté) a sakumprásk jej zvládli za 1 hodinu 36 minut. Byla to pátá nejkratší ze 179 vycházek věnovaných výstavbě a údržbě ISS.

Knihu Earthrise napsal astronaut Edgar Mitchell (Apollo-14/1971) pro mládež ve věku 11 až 13 let. Věnuje se v ní především své cestě na Měsíc jakožto lunární pilot Apolla 14. Věku cílové skupiny odpovídá i obsah knihy: opravdu v ní není nic světoborného (no, ono v ní není v podstatě nic – je to takové odlehčené vyprávění „jak jsem letěl na Měsíc“).

Úterý 22. dubna 2014

Společnost Orbital Sciences Corp. oznámila, že jedná o náhradě motorů NK-33/AJ-26 pro první stupeň rakety Antares. Tyto motory se totiž už od roku 1974 nevyrábí, takže jejich množství je omezeno – a navíc nejsou všechny k dispozici americké firmě. Orbital Sciences Corp. oznámila, že ve hře jsou tři dodavatelé: dva z Ruska, jeden z USA. Změna motoru by neměla vyjít na více než 30 mil. dolarů. Firma zároveň ujistila, že současná situace na Ukrajině její provoz nikterak neohrožuje navzdory tomu, že nádrže a některé další systémy prvního stupně rakety Antares jsou vyráběné v NPO Južnoje v Dněpropetrovsku. Aktuálně má v USA tři první stupně rakety Antares, další dva dorazí „v blízké době“.

Firma SpaceX úspěšně vyslala do vesmíru devátou raketu Falcon 9 (čtvrtou ve „zvětšené“ a modernizované) verzi v1.1: po 13,5 měsících tak poslala k ISS další zásobovací loď Dragon. Start byl značně dramatický: pod raketou je totiž nově z bezpečnostních důvodů větší vrstva stálé vody (po nějakém čase jaksi špinavé, že), které ji při startu „ohodila“. Zároveň se podařilo provést zbrzdění a podle všeho i hladké dosednutí prvního stupně na mořskou hladinu: stupeň vysílal ještě osm sekund po kontaktu s vodou, než se v šestimetrových vlnách převrátil. Právě velké vlny nejspíše znemožní jeho záchranu, což ale není podstatné: cílem letu bylo získání dat z brzdění stupně a jeho sestupu, což se podařilo. Elon Musk, zakladatel společnosti SpaceX, tvrdí, že cílem je v letošním roce stupně zachránit netknutý – a v roce příštím první stupeň postavit znovu na start.

Firma Revell přináší další „resuscituovaný“ plastikový model: tentokrát jde o dvoumístnou loď Gemini (číslo 85-1836), a to v měřítku 1:24. Vydána je limitovaná edici pěti tisíc kusů. Ač má slovní spojení „limitovaná edice“ nádech jisté exkluzivity, zase taková bomba to v daném případě zřejmě nebude. Tento model totiž naposledy vyšel (také v limitované edici) předloni.

Pátek 18. dubna 2014

Americká lunární sonda LADEE přečkala čtyřhodinové zatmění 15. dubna (viz blog 4. dubna 2014). O dva dny později se pak dle očekávání poroučela k měsíčnímu povrchu (dopad byl očekávaný nejpozději 21. dubna). Stalo se tak na odvrácené straně Měsíce, takže přesné místo dopadu je neznámé.

Tak jsme se dočkali: trojnásobný kosmonaut, první kanadský velitel ISS a zdatný obchodník Chris Hadfield si nemůže dovolit při propagaci své knihy „An Astronaut's Guide to Life on Earth“ vynechat Evropu – a zvláště pak Německo. A to i proto, že už za 24 dní vyjde její německý překlad („Was wir im All fürs Leben lernen können“). Takže v neděli 18. května má přednášku a autogramiádu v Mnichově, v pondělí 19. května totéž v Berlíně a v úterý 20. května v Hamburgu.

„To už opravdu nemáme nic lepšího?,“ položil si řečnickou otázku nejmenovaný zaměstnanec NASA poté, co americká kosmická agentura vyhlásila, že kvůli situaci na Ukrajině přerušuje veškeré kontakty s ruskými kolegy. Jedinou výjimkou je spolupráce týkající se Mezinárodní kosmické stanice (což je nakonec stejně 99 procent spolupráce): jinak se nesmí do Ruska posílat e-maily, jezdit na konference, zvát ruské odborníky do středisek NASA apod. Troufám si tvrdit, že podobné přímé nařízení tu nebylo ani za doby nejhlubší studené války – a stejně tak si troufám tvrdit, že neposílání e-mailů z NASA do ruských kosmických organizací Kreml nijak zvlášť nezabolí. – K situaci jsem vystoupil na ČT24 v Událostech, komentářích.

Čtvrtek 17. dubna 2014

„Jeho čísla lžou. Vůbec neví, o čem mluví,“ prohlásil konstruktér americké kosmické techniky Max Faget, když měl možnost seznámit se s návrhem inženýra Johna Houbolta. Bylo to v roce 1962, NASA tehdy hledala cestu, jak dostat astronauty na Měsíc – a Houbolt prezentoval koncepci setkání na oběžné dráze Měsíce (LOR, Lunar Orbit Rendezvous). Ta počítala s mateřskou lodí a samostatným výsadkovým modulem. Nápad se zprvu zdál šílený (jen pro úplnost: některá čísla opravdu nebyla úplně přesná a ani myšlenka nebyla úplně původní, protože si s ní už v roce 1916 pohrával Jurij Kondraťjuk a o sedm let později Hermann Oberth). Jak se ale ukázalo, měl jednu velkou výhodu: na realizaci takovéto mise stačil jediný start rakety Saturn V (ostatní scénáře počítaly s dvojicí startů nebo rovnou vývojem ještě většího nosiče Nova). Houbolt se tak stal „architektem“ programu Apollo. – V úterý 15. dubna 2014 John Houbolt ve věku 95 let zemřel.

Pokud by měl někdo zajímavý nápad, může se zapojit do soutěže na pojmenování rekonstruované testovací haly ve středisku ESA ESTEC. Odměnou mu bude nejen „zvěčnění“ díky použití jeho nápadu, ale také exkluzivní dárková publikace ESA a především pozvání k návštěvě ESTECu – samozřejmě s prohlídkou jinak běžně nepřístupné testovací haly. Bližší informace jsou na stránkách Českého kosmického portálu nebo přímo v české sekci portálu ESA.

Být manželkou astronauta (alespoň v počátcích kosmonautiky) bylo jedním z nejhorších představitelných „povolání“. Veškerý běh domácnosti na krku, soukromí veškeré žádné, milostné avantýry svých protějšků – a „odměnou“ byl zpravidla rozpad manželství. Ženám, které stály ve stínu svých mužů, ale jejichž životní příběhy jsou svým způsobem také součástí dobývání vesmíru, se věnuje kniha The Astronaut Wives Club od Lily Koppelové. Zajímavé čtení a pohled na počátky pilotovaných letů z opravdu neobvyklé „strany“. – Jednou z opravdu velmi mála žen, které si vzaly budoucího kosmonauta a nakonec s ním vydržely celý život, byla Pat Collinsová. Ta se za Michaela Collinse (Gemini-10/1966 a Apollo-11/1969) provdala v roce 1958 a po jeho boku zůstala celých 56 let. Zemřela 9. dubna 2014 ve věku 83 let.

Středa 16. dubna 2014

Ruský vědecký modul Nauka velmi pravděpodobně neodstartuje ani v roce 2015 (kdo by to byl po letech odkladů ostatně čekal, že?). Ředitel konstrukční kanceláře Eněrgija Vitalij Lopota to uvedl pro agenturu ITAR-TASS s tím, že teprve tento měsíc se Chruničevova kancelář rozhodne, co a jak s modulem vlastně udělá. Opravy by pak měly zabrat zhruba rok s tím, že Eněrgija následně potřebuje ještě devět měsíců na přípravu na start. – Nauka měla být původně vypuštěna v roce 2006. Dočkáme se jí tedy k desátému výročí tohoto termínu? Anebo k jinému kulatému výročí?

Zástupcem ředitele Střediska přípravy kosmonautů Jurije Gagarina (ředitelem je Jurij Lončakov – viz blog 11. dubna 2014) se stal další bývalý kosmonaut Valerij Korzun (veterán z letů Sojuz TM-24/1996 a Endeavour STS-111/2002)

Kromě krátkého telefonického vstupu do Studia 6 České televize (viz blog 7. dubna 2014; vstup byl mimochodem předtáčený už v neděli) jsem v pondělí o (nakonec odložené) misi třetí operační lodi Dragon k ISS hovořil také v odpoledním vysílání ČT24. – NASA a SpaceX potvrdily, že se o další pokus o vypuštění rakety Falcon 9 s lodí Dragon pokusí v pátek 18. dubna 2014 ve 21:25 h středoevropského času.

Úterý 15. dubna 2014

Historická startovací rampa 39A (nedávno přivítala poslední návštěvníky z řad veřejnosti – viz blog 31. března 2014) v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě má od včerejška nového nájemce: příštích dvacet let ji bude využívat společnost SpaceX. Ta oznámila, že ještě letos začne s modifikacemi rampy, přičemž první start chce uskutečnit již v příštím roce. Při podpisu smlouvy slíbila prezidentka SpaceX Gwynne Shotwellová, že odtud „počátkem roku 2015“ odstartuje raketa Falcon Heavy, že se odtud „v příštím roce uskuteční komerční starty“ a že pokud [firma] „získá to potěšení zapojit se do další fáze komerčního programu dopravy posádek, bude také loď Dragon s posádkou startovat z 39A.“ Rampa má projít modifikací, přičemž v nájemní smlouvě je vysloveně uvedeno, že některé historické prvky zůstanou zachovány.

V čínském Chinese Science Bulletinu se objevila zajímavá úvaha týkající se budoucího osudu lunární sondy Chang´e 2: ta byla vypuštěna do vesmíru v říjnu 2010, následně se vydala do bodu L2, odtud pak v dubnu 2012 na cestu k asteroidu 4179 Toutatis (průlet v prosinci 2012). Od té doby letí meziplanetárním prostorem a aktuálně je nějakých 70 miliónů kilometrů od Země, přičemž ČLR s její pomocí zkoumá komunikaci a řízení na velké vzdálenosti stejně jako dlouhodobou spolehlivost systémů. Úvaha ohledně budoucnosti hovoří o tom, že by se sonda Chang´e 2 mohla vrátit na oběžnou dráhu kolem Země! Zákony nebeské mechaniky to umožňují, ovšem celá operace by měla jeden malý háček: bylo by ji možné provést v roce 2032. Tedy za osmnáct let.

Na technologické výstavě ve městě Chongqing bylo představeno lunární vozidlo pro čínské kosmonauty. Jeho tvůrci tvrdí, že studie vozidla byla vyrobena na základě státní zakázky z konce roku 2013. Čína aktuálně nemá oficiální plán na pilotovaný let na Měsíc. – Osobně se domnívám, že vozidlo je jen „Potěmkinovskou vesnicí“: není řešený způsob jeho dopravy na Měsíc (včetně skládání nebo rozkládání), trubková konstrukce sice zvyšuje tuhost, ale zároveň je extrémně nepraktická pro nastupování kosmonautů ve skafandrech, evidentně chybí akumulátory a další systémy apod. (Pozadí diorámatu vytvořily fotografie amerických astronautů na Měsíci a snímek planety Mars.) Na výstavě ovšem lunární vozidlo upoutalo pozornost – a o to evidentně šlo.

Pondělí 14. dubna 2014

Společnost Arianespace hodlá zakoupit nejméně sedm nosných raket Sojuz ke komerčnímu využití – ovšem pozor, nikoliv pro starty z Francouzské Guayany, ale z kosmodromu Bajkonur (odtud už firma mimochodem celou řadu komerčních misí realizovala). Pořizovací cena stejně jako náklady na vypuštění jsou totiž v takovém případě výrazně nižší, než v případě startu z Jižní Ameriky a rakety mají šanci oslovit i zákazníky, kteří by je jinak nevyužili. Ruská média hovoří o ceně za nákup sedmi startů raket Sojuz ve výši 420 mil. euro, což odpovídá 60 mil. euro za start: start z Francouzské Guayany přitom vychází na 80 mil. euro a více.

Na Mezinárodní kosmické stanici se v pátek objevil nečekaný problém: během zkoušky se nepodařilo aktivovat záložní rozvaděč MDM (Multiplexer/Demultiplexer), který zajišťuje komunikaci se systémy na příhradovém nosníku. Ten neposlouchal ani po pokusech o opakovaný restart – a navíc odebíral jen 33 W namísto nominálních 50 W, což také svědčí o nějakém problému. Celý víkend se řešilo, zdali má být kvůli závadě odložený start zásobovací lodi Dragon: striktní výklad pravidel vyžaduje plně funkční hlavní i záložní rozvaděč, ale nakonec zvítězil názor, že funkční hlavní rozvaděč stačí. Závada nikterak neohrožuje posádku nebo stanici (teoreticky jen v případě, že by selhal i hlavní rozvaděč – mohly by se např. přestat natáčet sluneční baterie), nicméně přesto bude v dohledné době odstraněna. Konkrétně v úterý 22. dubna by se měla uskutečnit 2,5 až 3 hodiny trvající kosmická vycházka, během níž bude stávkující zařízení o rozměru zhruba 25 krát 37 krát 40 cm vyměněno.

Dnešní plánovaný start rakety Falcon 9 s třetí operační lodí Dragon byl zrušený kvůli úniku hélia z prvního stupně: hélium se používá k tlakování nádrží. Další možný pokus o vzlet je za čtyři dny: pokud se závadu podaří odstranit (společnost SpaceX tvrdí, že ano) a pokud bude přát počasí (aktuální předpověď hovoří o tom, že na šedesát procent nebude). – O nadcházející misi jsem po telefonních linkách hovořil dnes ráno ve Studiu 6 České televize.

Pátek 11. dubna 2014

Jurij Lončakov už není „pouze“ pověřen vedením Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina (viz blog 31. března 2014), ale stal se jeho plnohodnotným ředitelem. Příslušný rozkaz podepsal v pondělí 7. dubna ředitel Roskosmosu Oleg Ostapenko.

Stát Virginie a společnost Orbital Sciences Corp. (OSC) předvedly, jak vypadá „kreativní účetnictví“ v praxi – a skončily u soudu (nakonec od něj odešly smírně). Předmětem sporu se staly úpravy na kosmodromu Wallops, který prošel úpravami s cílem umožnit starty rakety na kapalná paliva (v daném případě nosiče Antares se zásobovací lodí Cygnus pro ISS). Úpravy rampy 0A zajišťoval stát Virginie, jenže tyto se protahovaly a prodražovaly. Veřejných peněz nebylo nazbyt, takže v roce 2010 nabídla firma OSC odkup některých zařízení za 42 mil. dolarů. Tím byly získány potřebné peníze: součástí dohody ovšem bylo, že si tato zařízení Virginie postupně bude odkupovat zpět. Tak se taky stalo s jednou výjimkou: Virginie odmítla zakoupit dopravník TEL (Transporter Erector Launcher) pro převoz raket z hangáru na rampu. Zatímco všechna ostatní zařízení lze (prý) použít i pro jiné nosné prostředky, dopravník je dělaný na míru pouze raketě Antares (a pro jiný nosič by jej bylo nutné složitě a draze modifikovat). Což je asi pravda, ale zároveň je to v rozporu s původní dohodou. Firma OSC nelenila a zažalovala stát Virginie o 16,5 mil. dolarů plus úroky plus další náklady. Po půl roce se ale obě strany dohodly na smíru. – Jen pro představu: Virginie investovala do rampy 0A zhruba 90 mil. dolarů, přičemž OSC si ji pronajímá za cenu 1,5 mil. USD za start. Inu, není nad čistě komerční provoz...

Po knihách International Space Station (1998 – 2011) - Owners´ Workshop Manual (viz blog 8. ledna 2014) a NASA Mars Rovers - Owners´ Workshop Manual (viz blog 9. ledna 2014) jsem si pořídil i NASA Space Shuttle - Owners´ Workshop Manual. Další velmi pěkně zpracovaná kniha: množství nových informací, souvislostí, fotografií a kreseb. Už se těším, až ze stejné řady vyjde letos popis lodí Gemini a Sojuz (ve dvou nezávislých publikacích, samozřejmě).

Čtvrtek 10. dubna 2014

Problém s „radarovým zařízením“ v rámci Východní střelnice se zdá býti (alespoň dočasně) vyřešen (viz blog 27. března 2014). Dnes má z mysu Canaveral odstartovat raketa Atlas V, následovat ji bude 14. dubna nosič Falcon 9 se zásobovací lodí Dragon (třetí operační let na ISS). Díky těmto odkladům dochází i ve skluzu termínu vypuštění další americké komerční zásobovací lodi: raketa Antares vynese Cygnus (tentokrát z ostrova Wallops ve Virginii) až v červnu (dosud se počítalo se startem 6. května). Přesný termín zatím nebyl stanoven.

Izrael včera úspěšně vyslal do vesmíru rakety Šavit-2 s družicí pro radarový průzkum Offeq-10 na palubě. Šlo o devátý start tohoto nosiče (sedmý úspěšný) od roku 1988 a první od roku 2010 – a zároveň o desátou družici řady Offeq (ta s pořadovým číslem osm letěla do vesmíru na palubě indické rakety).

Letectví + kosmonautika 4/2014 a moje tvorba: „Nad rozpočtem NASA“ (co všechno najdeme nebo naopak nenajdeme v rozpočtu NASA), „Po Měsíci křížem krážem“ (americké prostředky po dopravu astronautů na lunárním povrchu), „Rosetta jde do finiše“ (nejbližší program evropské kometární mise), „Létající kosmodrom pro mikrodružice“ (projekt rakety GOLauncher) a „Zachránce družice“ (zemřel astronaut Dale Gardner – viz blog 21. února 2014).

Úterý 8. dubna 2014

Evropští příznivci kosmonautiky se mohou těšit na skutečnou lahůdku: od 3. října 2014 do 22. února 2015 bude v Bonnu k vidění kosmická loď Mercury Liberty Bell 7. V ní v červenci 1961 uskutečnil Gus Grissom druhý americký kosmický (byť „jen“ suborbitální) let: loď se ale po přistání potopila a Grissom stěží zachránil holý život. Podařilo se ji najít a vylovit až v roce 1999. Následně prošla rekonstrukcí, vystavována byla na různých místech Spojených států až zakotvila v Hutchinsonu (stát Kansas; zde jsme ji také viděli – viz blog 25. června 2010). Letos na podzim a v zimě tedy bude tato vpravdě historická loď k vidění doslova „za bukem“.

Tento týden mám dvě „kosmické“ přednášky pro veřejnost:

  • Středa 9. dubna, Moravská zemská knihovna Brno, 19:00 h – Zvídavá kola na planetách se stále točí.
  • Pátek 11. dubna, hvězdárna Uherský Brod, 19:00 h – Mezinárodní kosmická sta(veb)nice.
  • Do Technického týdeníku (který ale už je nějakým časem dvoutýdeníkem) 5/2014 jsem připravil ke článku „Přesné polohování pro malý a velký vesmír“ trojici boxů, v nichž jsou představeny mise teleskopu JWST, observatoře Gaia a Proba 3.

    Pondělí 7. dubna 2014

    ESA oznámila, že zúžila počet zvažovaných míst pro přistání šestikolového robota v rámci mise ExoMars (leden 2019) na osm. Jde o údolí Hypanis, Simud, Coogoon, Mawrth, dvě lokality v nížině Oxia, planinu Palus a Jižní Prohlubeň. V červnu nebo červenci letošního roku pak má být počet vhodných lokalit zredukovaný na čtyři: ty následně budou během příštích let důkladně fotografovány nebo monitorovány z hlediska meteorologických podmínek. Výběr finální lokality by měl proběhnout v roce 2017.

    Dilema „kdo dostane přednost na raketě Sojuz“ (viz blog 20. března 2014) se – jak to vypadá – vyřešilo tak nějak samo. Zatímco kvarteto družic O3b dorazí na kosmodrom v nejbližších dnech, dvojice satelitů Galileo se vydá do Francouzské Guayany nejdříve počátkem května (všechno je samozřejmě v nejlepším pořádku, jak nás ujišťují zástupci ESA i Evropské komise, ale přesto bylo odeslání satelitů tak nějak zase o jeden měsíc odloženo). Generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain zároveň změnil rétoriku: ještě nedávno mělo být zapotřebí pro zahájení poskytování úvodních služeb systému Galileo nejméně deset družic, náhled se zjistilo, že jich bude stačit jen osm. Čtyři jsou ve vesmíru, další čtyři snad vynesou letos dvě rakety Sojuz (v srpnu a říjnu). ESA tak splní slib daný Evropské komisi: že systém Galileo začne poskytovat úvodní služby počátkem roku 2015. – Pokud dojde k dalšímu odkladu, věřím, že se rychle zjistí, že vlastně k poskytování úvodních služeb stačí jen šest družic. Nebo dokonce jen čtyři...

    Raketa Atlas V minulý týden bezpečně vynesla do vesmíru vojenskou meteorologickou družici DMSP. Jenže krátce po dosažení plánované polární dráhy zjistilo řídicí středisko, že panely slunečních baterií nejsou ve stoprocentním stavu: podle dostupných informací se jejich nosník nevyklopil úplně. Družice je sice nyní ve stabilním stavu a na úvodní testování má dostatek energie, ale problém by mohl výrazně ovlivnit její operační provoz. Aktuálně vypuštěná družice je devatenáctou a předposlední z programu DMSP: stála 518 mil. dolarů a dokončena byla v roce 1998. Od té doby byla uložena ve skladišti a čekala na svoji příležitost. - Osobní povzdechnutí: proč takto blankytně modrá obloha nemohla být při startu předcházející družice DMSP raketou Atlas V z Kalifornie? (Viz blog 18. října 2009.)

    Pátek 4. dubna 2014

    Americká lunární sonda LADEE se chystá k nárazu do povrchu Měsíce: má k němu dojít nejpozději 21. dubna. Zatím postupně snižuje svoji oběžnou dráhu, čímž získává další a další cenná data o extrémně řídké lunární atmosféře. S tím, že lunární gravitační pole je natolik nepravidelné (stejně jako útvary na jeho povrchu), že NASA nevylučuje kontakt sondy s povrchem rychlostí 1,6 km/s ještě před výše uvedeným termínem (kdy má dopadnout na odvrácenou stranu Měsíce). Mise i během regulérního provozu vyžaduje pravidelnou úpravu oběžné dráhy: ta poslední je pro sondu LADEE plánovaná na 11. dubna. Zatěžkávací zkouškou pro ni bude zatmění Slunce Zemí dne 15. dubna: tehdy se dostane do stínu na zhruba čtyři hodiny, což je na hraně jejích technologických možností. Takže NASA nevylučuje, že se odmlčí již dříve.

    K zajímavému přestupu došlo na poli suborbitální kosmické turistiky: společnost Scaled Composites (která pro Virgin Galactic vyvíjí miniraketoplán SpaceShipTwo a letoun WhiteKnightTwo) opustil pilot Brian Binnie a dal se do služeb konkrenční firmy XCOR Aerospace (připravující miniraketoplán Lynx). Brian Binnie byl jedním ze dvou pilotů, kteří přivedli SpaceShipOne nad „magickou“ hranici jednoho sta kilometrů: 4. října 2004 s ním dosáhl výšku 112 km a zajistil také své mateřské společnosti zisk desetimiliónové (v dolarech) ceny Ansari X-Prize. Jen pro zajímavost: předtím létat Binnie například pro firmu Rotary Rocket, kde byl jedním z pilotů jejího atmosférického prototypu ATV (Atmosfpheric Test Vehicle, fotografie viz blog 29. října 2009).

    Pro dubnové vydání časopisu Tajemství vesmíru jsem připravil následující texty: „10x Sondy, co změnily Sluneční soustavu“ (deset meziplanetárních sond, které zásadně změnilo nebo změní náš pohled na vesmír), „První cizinec v raketoplánu“ (životní příběh německého kosmonauta Ulfa Merbolda), „Horké chvilky ve skafandru“ (o obtížnosti výstupů do otevřeného prostoru s důrazem na mimořádné situace) a „Svatý grál z Marsu“ (historie, současnost a budoucnost pokusů o získání vzorků horniny z Rudé planety a jejich dopravy do pozemních laboratoří).

    Čtvrtek 3. dubna 2014

    NASA informovala o pokroku svých partnerů v rámci projektů na komerční dopravu astronautů do vesmíru. Boeing prošel kritickou revizí konstrukce (jak kabiny pro posádku, tak servisního modulu) své lodi CST-100, takže je možné přistoupit k výrobě hardware. Společnost SpaceX dokončila kritickou revizi svých plánů na úpravu pozemních zařízení v Kennedyho kosmickém středisku, odkud by její rakety s loděmi DragonRider měly startovat. Tento měsíc pak plánuje dokončit plán propojení lodi DragonRider s nosnou raketou Falcon 9, což je důležité pro nadcházející dva testy záchranného systému (oba jsou dle tiskové zprávy NASA stále plánované na letošek). Sierra Nevada Corp. provádí rozsáhlé aerodynamické testy miniraketoplánu DreamChaser stejně jako aktivně zkouší jeho motory: jak orientační, tak hlavní. NASA informuje i o pokroku v případě firmy Blue Origin, se kterou ovšem nemá uzavřený kontrakt a která si jede „na vlastní triko“: ta dokončila návrh a výrobu zmenšené makety palivových nádrží své nosné rakety Space Vehicle. Nyní provede testy a na jejich základě navrhne nádrže letové.

    NASA se snaží zachránit projekt létající observatoře SOFIA (nebo to alespoň předstírá): vyhlásila, že hledá partnery (domácí či zahraniční), kteří by měli zájem zařízení využívat. Na 11. dubna pak nachystala do Armstrongova letového střediska „průmyslový den“, kdy je možné se setkat se zástupci programu stejně jako si letoun prohlédnout. Cena jednoho výzkumného letu je uvedena ve výši jednoho miliónu dolarů.

    Firma Revell pokračuje v sérii kosmických modelů (viz blog 26. a 27. března 2014): nyní oživila starší stavebnici 04911, která v měřítku 1:144 přináší raketoplán Discovery i se startovací rampou. (Ve skutečnosti jsou ve stavebnici obtisky na raketoplány Enterprise, Discovery, Atlantis a Endeavour.) Revell inzeruje model coby „limitovanou edici“. Stavebnice se skládá z 316 dílků a je určena především zkušeným modelářům (oficiálně od patnácti let výše). Tomu, že nejde o vyloženě masovou záležitost, odpovídá i katalogová cena: 80 euro (v českých obchodech se pak blíží třem tisícům korunám).

    Středa 2. dubna 2014

    Během finálního testu před odplutím na místo startu došlo díky špatné koordinaci pohybu obslužného stožáru a nosné rakety SeaLaunch k jejímu poškození. Oprava si vyžádá několikatýdenní odklad: start byl dosud plánovaný na 15. dubna, nově by se měl uskutečnit 4. května. Raketa SeaLaunch při něm ponese družici Eutelsat 3B.

    NASA oznámila, že slavnostní ceremoniál při příležitosti přejmenování Drydenova letového výzkumného střediska na Armstrongovo letové výzkumné středisko proběhne 13. května 2014. Koncem března se pak první člověk, který stanul na Měsíci, dočkal ještě jedné pocty: byla po něm pojmenována oceánografická výzkumná loď AGOR-27. Došlo k tomu v loděnicích ve městě Anacortes (stát Washington). Protože jde o první loď z této třídy, dostala zároveň pojmenování Neil Armstrong i celá třída. Sesterská loď AGOR-28 se zatím staví, po svém spuštění na vodu získá jméno po dalším kosmonautovi – či přesněji, po kosmonautce. Bude pokřtěna jako Sally Ride(ová).

    Na kosmodromu Pleseck probíhají testy s první nosnou raketou Angara 1.2PP (Pervyj Pusk, první start): jde o modulární nosič, který by měl pokrýt všechny kategorie vynášených nákladů od lehkých až po těžké. Verze 1.2 má mít startovací hmotnost 171,5 t a kapacitu 3,7 t nákladu na nízkou dráhu. Aktuálně se plánuje premiéra na letošní červenec. Zatím se dvakrát na rampu podíval jen prototyp Angara NŽ (viz první snímek), koncem března pak i letový exemplář Angara 1.2PP (zbývající dva snímky).

    Úterý 1. dubna 2014

    NASA uzavřela kontrakt na vypuštění družice CYGNSS v říjnu 2016 na palubě rakety Pegasus XL, za což zaplatí 55 mil. dolarů. Zatím poslední let nosiče se uskutečnil v červnu 2013 a od té doby nemá až do mise CYGNSS žádný kontrakt: reálně tak nad raketou Pegasus XL visí Damoklův meč zrušení, protože misí je pro ni opravdu málo a jsou navíc čím dál dražší (a tím jich je ještě méně, a tak jsou ještě dražší: ještě předloni se hovořilo o kompletní ceně včetně integrace a sledování startu ve výši 35 až 40 mil. USD). Firma Orbital Sciences Corp. každopádně dlouhodobě uvažuje, že program uzavře a propustí 150 pracovníků, kteří se na něm podílejí. Zastavení výroby se tak (prozatím) odkládá o tři roky. Pegasus XL je nyní ještě ve hře o kontrakt na vypuštění družice ICON počátkem roku 2017.

    Poslední březnový den uskutečnila Čína první ze svých letošních kosmických startů: raketa CZ-2C vynesla na oběžnou dráhu družici Shijian-11. Oficiálně jde o „experimentální zařízení“, ale podle typu oběžné dráhy a dalších parametrů máme nejspíše co do činění se systémem včasné výstrahy. Aktuálně vypuštěná družice je šestá z této série (jedna byla přitom zničena při pokusu o start v srpnu 2011). Nejlidnatější země světa plánuje na letošní rok ještě patnáct startů kosmických raket.

    O stavebnici robota Curiosity od výrobce LEGO jsem již informoval (viz blog 3. února 2014). A protože „co je doma, to se počítá“, robot mi nyní přistál na pracovním stole a bez prodlení zahájil jeho průzkum.

    Pondělí 31. března 2014

    Testovací zařízení Grasshopper 2 (alias F9R-Dev1) společnosti SpaceX (de facto první stupeň nosiče Falcon 9 určený ke zkouškám motorického přistání na zemi) uskutečnilo na základně McGregory Facility v Texasu testovací zážeh. Kdy se poprvé vznese, nebylo oznámeno: ani to, zdali k letu dojde v Texasu nebo až po přesunu do Nového Mexika, kde je možnost realizace vyšších (až suborbitálních) letů a věrnější simulace reálné mise.

    Vedením Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina byl pověřen bývalý kosmonaut Jurij Lončankov (veterán z letů Endeavour STS-100/2001, Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-13/2008; následně odmítl letět na misi Sojuz TMA-16M – viz blog 11. září 2013). Jeho jméno se objevilo v okruhu kandidátů už dříve (viz blog 28. února 2014). Už o víkendu jeho nominaci oznámila tisková agentura Interfax, ovšem tisková mluvčí Roskosmosmu ji odmítla potvrdit (tedy nedementovala, což je zásadní rozdíl) s tím, že oficiální jmenování proběhne až tento týden.

    Dnes naposledy. Zatímco na dlouhé roky zřejmě poslední možnost navštívit interiér legendárního hangáru VAB v Kennedyho kosmickém středisku se otevřela 23. února 2014 (viz blog 21. února 2014), až do dnešního dne šlo zavítat v rámci trasy „KSC Up-Close Launch Pad Tour“ na legendární rampu 39A. I ta se ale dnes uzavírá a od zítřka se turisté dostanou maximálně na perimetr. Pokud bude předána soukromé firmě a uvedena do operačního stavu, zřejmě se uzavře na hodně dlouhou dobu. Jsem opravdu rád, že jsme na toto území (vypuštění dvanácti raket Saturn V a osmdesáti raketoplánů) stihli vkročit (viz blog 5. října 2012).

    Pátek 28. března 2014

    U stykovacího uzlu ruského modulu Pojsk na ISS dnes bezpečně zakotvila zpožděná osobní loď Sojuz TMA-12M. Posádka komplexu je tak opět šestičlenná: ke stávající trojici (Kojči Wakata/Japonsko, Richard Mastracchio/USA a Michail Tjurin/Rusko) se tak přidala další směna ve složení Alexandr Skvorcov, Oleg Artěmjev (oba Rusko) a Steven Swanson (USA).

    Šestinásobný ruský kosmonaut Sergej Krikaljov končí ve funkci ředitele Střediska přípravy kosmonautů Jurije Gagarina (zpráva mluvčího Roskosmosu Olega Ostapenka o tom, že se nic podobného nechystá, viz blog 28. února 2014). Nyní nastoupí tříměsíční dovolenou, po níž si bude moci vybrat ze dvou zaměstnání: buď se bude věnovat vytvoření nové struktury pro budoucí vývoj pilotovaných kosmických letů, nebo se stane prvním náměstkem vědecko-výzkumného institutu CNIIMaš. – Už tento týden bude známý jeho nástupce: může to být Oleg Kotov (vrátil se z vesmíru jen před několika dny), Vasilij Ciblijev, Valerij Korzun, Jurij Lončakov nebo Jurij Gidzenko – ve všech případech bývalí kosmonauti (jen Kotov je současný). Pro úplnost: Ciblijev na této pozici působil už v letech 2003 až 2009 (sám ale prý prohlásil, že o tuto funkci neusiluje).

    Pro březnové číslo Tajemství vesmíru jsem napsal články „Gravitace – kde končí pravda a začíná fikce“ (kde je sedmi Oscary ověnčený film reálný a kde naopak smyšlený nebo dokonce popírající fyzikální zákony), „Eněrgija: úžasná, ale zbytečná“ (příběh sovětské superrakety) a „Měsíc Made in China“ (čínský lunární program s důrazem na aktuální misi Chang´e 3 s vozidlem Yutu).

    Čtvrtek 27. března 2014

    Požár na blíže nespecifikovaném zařízení spadající pod Eastern Range (Východní střelnici), která zajišťuje podporu raketám létajícím z mysu Canaveral a Kennedyho kosmického střediska, vedl k odkladu nejbližších startů z Floridy. Vypuštění nosiče Atlas V se zpravodajským satelitem plánované na 25. března se odkládá nejméně na 10. dubna a start Falconu 9 s lodí Dragon z neděle 30. března na neurčito. Poškození nespecifikovaného zařízení je natolik rozsáhlé, že si jeho oprava vyžádá zhruba 45 dní – a zhruba stejně tolik by zabrala instalace náhradního zařízení. Nyní se hledají cesty, jak ho nějakým provizorním způsobem nahradit, aby bylo možné starty z Floridy obnovit před polovinou května.

    Problémy kosmické lodi Sojuz TMA-12M při cestě na ISS (viz blog 26. března 2014) podle všeho způsobila špatná práce nosné rakety. Ta prý „přestřelila“ apogeum o 20 km. Zatímco první dva korekční manévry proběhly dle přednastaveného algoritmu, třetí a čtvrtý (na druhém oběhu) připravil dle aktuálních parametrů palubní počítač. Protože mělo jít (díky velkorysosti nosiče) o velmi drobné korekce, rozhodl se pro ně použít jen malé orientační motory systému DPO – nikoliv motor hlavní. Což podle všeho vyžadovalo změnu orientace lodi, která sice proběhla, ale některá část systému ji zřejmě vyhodnotila jako nekompatibilní se zážehem hlavního motoru a vyhodila chybové hlášení. Sojuz TMA-12M pak musel přejít na standardní dvoudenní profil letu. - Navedení na vyšší dráhu je sice plně v toleranci nosiče, ale v případě tzv. expresní trajektorie (let na ISS za šest hodin) představuje problém. Let v takovém případě totiž potřebuje mimořádně přesné navedení na oběžnou dráhu, což se nosné raketě tentokrát evidentně nepovedlo.

    Na blogu 26. března 2014 jsem informoval o letošní kosmické novince firmy Revell – raketoplánu SpaceShipTwo i s mateřským letounem WhiteKnightTwo. Dnes další model, ovšem mírně „historický“ (no, loňský) – a možná ještě hezčí. Jde o Boeing 747SCA určený k dopravě raketoplánů – i s raketoplánem Discovery. Měřítko 1:144 (délka sestaveného model 49 cm) a cena od šesti set korun nahoru (katalogová 25,50 euro).

    Středa 26. března 2014

    Kosmická loď Sojuz TMA-12M se dnes v noci úspěšně dostala na oběžnou dráhu: vydala se na tzv. expresní trajektorii, po níž se měla během čtyř oběhů Země připojit k ISS. Jenže se tak nestalo. Zatímco první dva korekční zážehy (předprogramované ze Země) na prvním obletu proběhly dle plánu, před třetím zážehem na obletu druhém se nepodařilo loď správně zorientovat. Automatika proto manévr zrušila – a tím loď pozbyla možnost využít letu po expresní trajektorii. Sojuz TMA-12M tedy přešel na standardní profil letu, který počítá se spojením s ISS po dvou dnech cesty: aktuálně je připojení plánováno na jednu hodinu v noci středoevropského ze čtvrtka na pátek (přesněji v 0:58 h SEČ). Příčina problémů nebyla oznámena – stejně jako to, zdali by mohla mít na bezpečný přílet k ISS vliv.

    Problém lodi Sojuz TMA-12M není jediný, který tento týden pilotovanou kosmonautiku potkal. V pondělí došlo během spánku posádky k poplachu, který spustil bezpečnostní systém v modulu MRM-2 (Pojsk). Ten hlásil prudký pokles tlaku, požár a toxické látky v atmosféře. Poté, co kosmonauti zjistili, že jde o chybu v software počítače, odebrali se opět na kutě.

    Firma Revell uvedla na trh plastový model turistického suboribitálního raketoplánu SpaceShipTwo – i s nosným letounem WhiteKnightTwo. Měřítko 1:144, katalogové číslo 04842, cena se pohybuje mezi pěti a šesti sty korunami českými (katalogová cena 17,95 euro). Pěkné – a věřím, že v letošním roce aktuální...

    Pondělí 24. března 2014

    Po 25 letech se do Afghánistánu vrátil první (a na stovky let zřejmě jediný) kosmonaut Abdul Achád Mománd. Ten se v roce 1988 vydal v lodi Sojuz TM-6 navštívit stanici Mir. Stal se tehdy národní supercelebritou: do roka po jeho návratu z vesmíru ale opustila Afghánistán Rudá armáda a mudžahedíni se začali blížit ke Kábulu. Mománd dokázal opustit zemi jen několik dní před pádem Sověty podporované vlády: jak uvedl pro BBC, kdyby zůstal, stálo by jej to bezesporu coby „tvář komunistického režimu“ život. – S jistými obavami se proto po čtvrtstoletí vracel: dostalo se mu ovšem vřelého přivítání.

    Společnost Thales Alenia v příštím roce dodá poslední – devátý – hermetizovaný modul pro nákladní loď Cygnus. Oznámila, že pokud má v produkci pokračovat a pokud bude dokonce tlak na snížení ceny, je třeba uzavřít nový kontrakt ještě letos – a zhruba ve stejném objemu, jako minulý. (Pro úplnost: firma Orbital Sciences Corp. jí v roce 2009 přislíbila zaplatit 247 mil. dolarů.) Thales Alenia prozradila, že už dříve se jednalo o dodávce dalších dvou až čtyř modulů, ale s prodloužením životnosti ISS do roku 2024 předpokládá, že zakázka bude výraznější.

    Dnes dva emblémy (loňského oddílu kosmonautů NASA a na letošní rok plánovaného zkušebního testu lodi Orion) a jeden plakát (38. základní posádka ISS).

    Pátek 21. března 2014

    Společnost Airbus Defence and Space zahájila výrobu korpus motoru pro první a druhé stupně rakety Ariane 6. Korpus plní dvojí funkci: jednak slouží jako nádrž na tuhou pohonnou látku a jednak představuje nosnou konstrukci rakety. Výroba prvního korpusu motoru probíhá na základě kontraktu s francouzskou kosmickou agenturou CNES.

    Kdokoliv má možnost pojmenovat nejen misi dánského kosmonauta Andrease Mogensena (viz blog 12. března 2014), ale ESA nyní začala sbírat návrhy pro název mise dalšího Evropana. Tím je britský kosmonaut Timothy Peake, který na ISS zamíří jen o jeden Sojuz později (mise TMA-19M) a stráví ve vesmíru půl roku. Bližší informace jsou na stránkách Českého kosmického portálu nebo přímo v české sekci portálu ESA.

    Pro zvláštní vydání časopisu Tajemství vesmíru jsem připravil dva články: „Zásadní události loňského roku“ (deset důležitých událostí v kosmonautice v roce 2013) a „Kosmonautika v roce 2014“ (opět deset „kousků“). K tomu ještě redakce bez mého vědomí (ale to by byla stejně formalita – maximálně bych něco mírně aktualizoval) recyklovala článek „Pro Drakovi přiletěla i Labuť“ z Tajemství vesmíru 11/2013 (viz blog 22. listopadu 2013).

    Čtvrtek 20. března 2014

    Společnost SES (druhý největší světový soukromý operátor družic) pohrozila firmě Arianespace, že s ní přestane vyjednávat o dalších kontraktech, pokud nezíská letošní jarní slot pro vypuštění družic O3b raketou Sojuz z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně. Slot je aktuálně vyhrazený dvojici satelitů Galileo. (SES firmu O3b částečně vlastní.) O3b začala poskytovat své služby počátkem března s prvními čtyřmi satelity, ale potřebuje jich nejméně šest (po čtyřech je má vynášet právě Sojuz). Kvarteto O3b má být odesláno do Kourou počátkem dubna – a ve stejné době sem poputuje dvojice družic Galileo. Tyto dva náklady se „poperou“ o raketu Sojuz s plánovaným vypuštěním v červnu. Arianespace tak už dnes ví, že naštve nejméně jednoho důležitého zákazníka: další Sojuz bude připravený nejdříve v srpnu. – Pro úplnost: programy O3b i Galileo mají skluz. Kvarteto O3b mělo dokonce startovat loni v září, už bylo na kosmodromu – a necelé čtyři týdny před vypuštěním byly satelity odvolány zpět k výrobci na dodatečné kontroly. Takže máslo na hlavě mají všichni a Arianespace není největším (nebo přinejmenším jediným) bídákem. A pro připomenutí: podobný přetlak na rakety Sojuz byl i loni. Viz blog 21. června 2013. Ze šesti zájemců o čtyři rakety ovšem nakonec loni zůstaly toliko dva starty...

    Švýcarská společnost S3 (Swiss Space Systems) oznámila, že hodlá se svým letounem Airbus A300 (jinak má sloužit coby první či nultý stupeň miniraketoplánu SOAR s jednorázově použitelným horním stupněm) poskytovat od října 2015 parabolické lety z Kennedyho kosmického střediska. Patnáct parabol (každá nejméně 20 sekund v beztíži) během dvou hodin má přijít na cca 2000 euro. Nepůjde tedy o konkurenci společnosti Virgin Galactic (je úžasné, že když někdo slyší spojení „turistika“ a „stav beztíže“, okamžitě automaticky srovnává s touto firmou), která chce nabízet suborbitální lety, ale o konkurenci firmě Zero Gravity Corp., která už parabolické lety dávno nabízí.

    Na vyřizování korespondence s žádostí o podpis si tentokrát našel čas francouzský kosmonaut Jean-François André Clervoy (Atlantis STS-66/1994, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-103/1999). Podepsal nám fotografii ze setkání v Kolíně nad Rýnem (2011) i z pražského kongresu ASE (2009).

    Středa 19. března 2014

    Komunitní financování je čím dál oblíbenějším zdrojem příjmů pro různé projekty: i bez marketingových kouzelníků prostě odfiltruje zboží a služby, o které je nebo naopak není zájem. Velmi zajímavým je tak třeba projekt „minimuzea“ (v akrylátu zalité drobnosti z historie lidstva i planety), jehož součástí jsou úlomky meteoritů, vzorek z Trinity Site (první atomový výbuch), mamutí chlup nebo třeba kousek kaptonové fólie z Apolla 11. Dosud projekt podpořilo skoro 5000 osob, které přislíbily poskytnout více než 1,2 mil. dolarů. Autor tak hlásí „vyprodáno jest!“ – Naproti tomu zamýšlená hra Space Pioneer získala jen 797 podporovatelů, kteří slíbili 38 tisíc dolarů (potřeba bylo 150 tisíc). Jejím hlavním hybatelem byl kosmonaut Alexandr Lazutkin (byť jsou na webu uvedeni i další kosmonauti Sergej Krikaljov a Sergej Avdějev), který některým přispěvatelům sliboval svoji podepsanou fotografii. Ani to nepomohlo a hra propadla.

    Mezinárodní kosmická stanice musela v noci z neděle na pondělí opět mírně upravit svoji dráhu, aby se vyhnula možné kolizi s úlomkem kosmického smetí – v daném případě kusem sovětské meteorologické družice z roku 1979. Bezprostřední nebezpečí nehrozilo, šlo jen o preventivní opatření (jakých je ročně přijato několik), aby se troska vůbec nedostala do „bezletové zóny“ u ISS.

    Kniha „SpaceX – Making Commercial Spaceflight a Reality“ (Eric Seedhouse) napsaná při příležitosti desátého výročí založení firmy Space Exploration nebyla přijata příliš vřele. Neobsahuje nic navíc, než co se dá dohledat na internetu. Což je svým způsobem škoda a pravda: na druhé straně je i tak cenným dokumentem, ke kterému bude zajímavé vrátit se za deset či dvacet let – až dnešní odkazy nebudou fungovat. Stačí se podívat, jak čas od času změní publikační systém ESA či NASA (nebo i SpaceX) – a dosud platné odkazy na zdroje jsou v loji. Stejně tak se mění hlavní zpravodajské zdroje na internetu: vzpomene si dnes ještě někdo, že před deseti lety neexistoval Nasaspaceflight a že hlavními zdroji tehdy byly weby Space News Digest nebo Space Views? Žijeme přítomností – a rádi zapomínáme na minulost i budoucnost. Což platí nejen pro kosmonautiku.

    Úterý 18. března 2014

    Bývalý astronaut Donald Thomas (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Discovery STS-70/1995, Columbia SST-83/1997 a Colubia STS-94/1997; který byl jmenovaný i do šesté základní posádky ISS, ale jen pět měsíců před startem byl ze zdravotních důvodů vyřazený – nahradil jej Donald Pettit) si napsal knihu Orbit of Discovery o své misi STS-70. Čtyři z jejích pěti členů totiž byli z Ohia, proto novináři posádku překřtili jako „All Ohio Crew“ (pátý člen, Kevin Kregel, byl v den startu guvernérem Georgem Voinovichem prohlášený za „čestného občana státu Ohio“). Při příležitosti její propagace si otevřel webovou stránku Ohio Astronaut, kde je i obchod s možností zakoupení podepsané (i dedikované) knihy.

    Nejsou to veselé zprávy – a nějak se množí... Dne 4. března nás navždy opustil Jack A. Kinzler (1920 – 2014), který v květnu 1973 „koupil čtyři rybářské pruty za 12,95 USD/kus a zachránil tak kosmickou stanici za 2,5 miliardy dolarů“. Ano, právě Kinzler vymyslel a sestavit onen slavný „deštník“, který nahradil při startu odtržený mikrometeorický štít stanice Skylab (který měl sloužit i jako regulátor teploty). Následně 12. března zemřel Paul C. Donnely (1924 – 2014), který byl zodpovědný za zkušební odpočty a později se stal letovým manažerem v Kennedyho kosmickém středisku: byl u všech misí od prvních letů Mercury až do desátého letu raketoplánu (Challenger STS-41B/1984). A nakonec bitvu s vážnou nemocí prohrála 10. března Keely Hartsfieldová (1959 – 2014), která byla jednou z velmi důležitých pracovnic v programu raketoplánů (nejprve pracovala jako kontraktor pro firmu Signer Link, později přešla pod United Launch Alliance). Keely je navíc dcera trojnásobného astronauta Henryho Hartsfielda (Columbia STS-4/1982, Challenger STS-41D/1984 a Challenger STS-61A/1985).

    Kdybych měl trochu větší pořádek ve sbírce podpisů (systematicky netříděna někdy od kongresu ASE v Edinburgu – to bylo v roce 2007...), tak bych tyto dva snímky přidal ke vzpomínkám na kosmonauty, které jsem přinesl na blogu v minulých dnech. Konkrétně je to Dale Gardner (viz blog 3. března 2014) a Alexandr Serebrov (viz blog 13. března 2014). Jak už to tak bývá, „mířil na lišku a trefil Maryšku“ – hledal jsem něco jiného a našel tyto dvě vzpomínky na oba kosmonauty. Na první snímku je kompletně podepsaná posádka lodi Sojuz TM-17/1994, na druhém pak nekompletní posádka nikdy nerealizované mise raketoplánu Discovery STS-62A (plán 1986).

    Pondělí 17. března 2014

    ESA dnes oznámila, že francouzský kosmonaut Thomas Pesquet se v roce 2016 vydá na dlouhodobou misi na ISS. Je tak šestým a zároveň posledním členem výběru z roku ESA 2009, který získal letovou nominaci. Jediným drobným nedostatkem je, že nebylo zveřejněno, ve které lodi odstartuje a od kdy do kdy bude pracovat na ISS. Dovolím si tedy trochu spekulovat: protože posádka Sojuzu TMA-20M (nebo Sojuz MS-1, ale to je teď jedno) již byla jmenována (viz blog 29. ledna 2014) a protože v následujícím Sojuzu TMA-21M bude japonský kosmonaut Takuya Onishi (a pravděpodobně ruský kosmonaut Anatolij Ivanišin, takže otazník je jen nad americkým členem posádky), jsou volná místa v lodích Sojuz TMA-22M (start září 2016) a TMA-23M (listopad 2016). – Jako první se z výběru ESA 2009 vydal do vesmíru Luca Parmitano (Sojuz TMA-09M/2013), letos jej budou následovat Alexander Gerst (Sojuz TMA-13M) a Samantha Cristoforettiová (Sojuz TMA-15M), v příštím roce pak Andreas Mogensen (Sojuz TMA-18M) a Timothy Peake (Sojuz TMA-19M).

    Společnost Lockheed Martin vyhlásila, že zavádí pro komerční lety na svých raketách Atlas V novou politiku: v případě selhání si zákazník bude moci vybrat z vrácení peněz nebo nového startu. Atlas V patří k nejspolehlivějším nosičům současnosti, když má za sebou 43 úspěšných misí (mezi nimi je i jeden částečný úspěch, kdy se vynášený náklad dostal na nižší, než zamýšlenou dráhu). Zákazník tak teoreticky ušetří část pojistky: ovšem ne celou, protože záruka výrobce nekryje případnou ztrátu družice při startu stejně jako v průběhu počátečních operací satelitu na oběžné dráze.

    S Eberhardem Köllnerem (náhradníkem Sigmunda Jähna z mise Sojuz-31/1978) jsme se potkali v Morgenröthe-Rautenkranz v prosinci 2011 (viz blog 20. prosince 2011). Konečně jsme si našli čas napsat mu dopis, pár prosebných řádků – a pošťák obratem ruky přinesl podepsané fotografie ze společného setkání.

    Pátek 14. března 2014

    Šestikolový čínský robot Yutu (Nefritový králík) přečkal i třetí lunární noc a komunikuje. ČLR zároveň oznámila, že „Králík je nyní v dobrém stavu a můžeme očekávat jeho dlouhou činnost nad plán“. Robot měl dle původního plánu fungovat nejméně tři lunární dny (což už splnil), ovšem kvůli selhání jednotky zodpovědné za pohybové aktivity (viz blog 6. března 2014) je zřejmě odsouzený změnit se z mobilní ve stacionární sondu.

    Společnost SpaceX oznámila, že zamýšlený start rakety Falcon 9 s nákladní lodí Dragon na misi CRS3 odkládá z 16. na 31. března. Důvodem je obava z toho, že by se z nákladu v nehermetizovaném servisním modulu mohla ve vakuu neupřesněná složka odpařovat a způsobit tak problém s vybavením stanice. Dále bylo oznámeno, že start evropské zásobovací lodi ATV-5 proběhne (nejdříve) 25. července 2014 a že premiéra americké lodi Orion na raketě Delta IV se uskuteční (nejdříve) 4. prosince 2014 (dosud 18. září).

    Nadcházející mise rakety Falcon 9 a lodi Dragon CRS-3 se může pochlubit několika emblémy. První vlevo je emblém společnosti SpaceX (s nezbytným čtyřlístkem) společné mise rakety a lodi, druhý je emblém mise vytvořený na půdě NASA a třetí představuje logo jednoho z experimentů (T-Cell), který loď na ISS ponese.

    Čtvrtek 13. března 2014

    Čína na letošní rok plánuje 16 kosmických startů (dosud se neuskutečnil ani jeden, což ale nic neznamená: ČLR je schopná několik měsíců „odpočívat“, a pak spustit pořádný „raketostroj“). Mezi nimi bude i zkušební test záchrany návratového pouzdra vyvíjeného pro misi Chang´e 5 pomocí rakety CZ-3C: půjde o pasivní oblet Měsíce. Stejný nosič má vynést v říjnu i jednu z navigačních družic Beiudou s novým horním stupněm Yuanzheng-1 (viz blog 10. března 2014). Čína zároveň oznámila, že odkládá premiérový let nové rakety CZ-7 (a tudíž i první start z kosmodromu Wenčang na ostrově Hainan) až na první pololetí příštího roku. Protože nosič CZ-7 má být použitý i pro logistickou loď Tianzhou (Nebeská loď) pro stanici Tiangong-2 (a následně i pro Tiangong-3 alias CSS, China Space Station), možná to znamená zpoždění i tohoto programu.

    Pokud už hovoříme o čínské kosmonautice: v místě přistání sondy Chang´e 3 na Měsíci už vyšlo Slunce, takže se ještě dnes nebo zítra očekává kontakt jak s mateřskou sondou, tak (při troše štěstí...) s šestikolový robotickým vozidlem Yutu.

    Ruský kosmonaut Alexandr Serebrov nás sice navždy opustil už loni (viz blog 12. listopadu 2013), ale dosud nebyla příležitost (a čas) připomenout si ho v podobě podpisů, které po sobě zanechal. Kromě podepsané posádky lodi Sojuz T-7/1982 (v níž byla druhá sovětská kosmonautka Světlana Savická) stojí za pozornost první dva snímky, na kterých jsme společně se Serebrovem zachyceni.

    Středa 12. března 2014

    Americká superraketa SLS míří pomalu (leč nezadržitelně) k premiérovému letu. Ten je chystaný na prosinec 2017, přičemž nejvíce vrásek působí plánovačům servisní modul lodi Orion chystaný v Evropě, který je aktuálně spíše v mírném skluzu než v optimálním stádiu rozpracování. Každopádně SLS čeká letos v červenci kritická revize. Následovat budou dva kvalifikační zážehy pomocných motorů (říjen 2014 a září 2015) a v srpnu 2016 ověřovací revize návrhu. Mezitím ale už v březnu 2016 dorazí středový stupeň první rakety SLS do Stennisova střediska, kde projde sérií testů včetně dvou zážehů v letové délce – a někdy v březnu či dubnu 2017 pak bude přemístěn do Kennedyho kosmického střediska. Start je zatím stanovený na 16. prosince 2017.

    Dánský kosmonaut Andreas Mogensen se chystá na premiérový let do vesmíru na podzim 2015 (je členem posádky lodi Sojuz TMA-18M). Jeho mise však zatím nemá jméno – a ESA vyzývá veřejnost k předložení vhodných návrhů. Bližší informace jsou na stránkách Českého kosmického portálu nebo přímo v české sekci portálu ESA.

    Není mnoho knih, které by byly věnované výhradně jednomu kosmickému letu: Freedom 7 – The Historic Flight of Alan B. Shepard, Jr. k nim patří. Podrobně rozebírá vše, co předcházelo prvnímu americkému suborbitálnímu pilotovanému letu – i co po něm následovalo. Je to až patologicky detailní čtení: překvapilo mě, že dříve, než se kabina Mercury Freedom 7 dostala po letu zpět k výrobci k podrobné analýze, zavítala (jen tři týdny po letu!) do Paříže na aerosalón a následně ještě byla vystavována v Římě. Až pak se vrátila zpět do USA k testům. A propo, nebyl to její jediný výlet do Evropy: v letech 1965 a 66 byla vystavována ještě v Londýně a v Edinburghu.

    Úterý 11. března 2014

    Ruská kosmická loď Sojuz TMA-10M dnes v noci bezpečně přistála i s trojicí kosmonautů (Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij a Michael Hopkins) po 166 dní trvajícím letu. S termínem návratu se hrály „škatule, škatule, hejbejte se“: nejprve byl uspíšený o jeden den z 12. na 11. března (viz blog 17. února 2014), potom byl zase odložený o jeden den z důvodu nepřízně počasí – až byl nakonec vrácený na dnešek kvůli zhoršující se předpovědi na další dny. – Na Mezinárodní kosmické stanici nyní zůstává tríčlenná posádka, přičemž poprvé v historii je velitelem kosmické mise japonský kosmonaut, Kojči Wakata. Na plný šestičlenný stav bude doplněna 25. března, kdy v lodi Sojuz TMA-12M odstartují Alexandr Skvorcov, Oleg Artěmjev (oba Rusko) a Steven Swanson (USA).

    Pokud už je řeč o provozu ISS, již tento týden k ní má zamířit čtvrtá loď (třetí operační) Dragon na palubě rakety Falcon 9. Statický zážeh jejích motorů na rampě proběhl v sobotu a vypuštění 16. března by tak nic nemělo bránit. Společnost SpaceX se během letu pokusí o hladké přistání prvního stupně na vodní hladinu (to už tady bylo při letu loni v září) a na vyklopené podvozkové nohy (což tady ještě nebylo; nohy jsou samozřejmě při dosednutí na vodu zbytečné, ale jde primárně o test jejich chování při startu a za letu stejně jako o zkoušku technologie realizovatelnosti návratu prvního stupně). Do konce letošního roku by pak společnost SpaceX chtěla zvládnout řízený návrat prvního stupně na pevninu. V současné době je její největší výzvou (dle slov zakladatele Elona Muska) zvýšení produkce právě prvních stupňů z jednoho za čtyři týdny na jeden za dva týdny. Jen tak je možné zajistit uskutečnění všech plánovaných (nasmlouvaných) misí. Právě nedostatečná výrobní kapacita je i hlavním (uváděným) důvodem odkladu premiéry těžké rakety Falcon Heavy až na příští rok: nejdříve koncem letošního roku se najde kapacita na výrobu trojice jejích prvních stupňů, vysvětluje Musk.

    Letectví+kosmonautika 3/2014 a mé články: Motor, který se konečně dočkal (historie a po čtyřiceti letech premiéra motoru NK-33), Japonský sen o kosmické lodi, „Made In Space“ klepe na dveře (technologie využití místních zdrojů) a Trnitá cesta k ISS (vznik a geneze projektu kosmické stanice).

    Pondělí 10. března 2014

    Čína oznámila, že v letošním roce odzkouší ve vesmíru nový horní stupeň Yuanzheng-1 (Výprava 1). Ten bude moci samostatně operovat až 6,5 hodiny, přičemž může dopravit družice na různé oběžné dráhy. „Yuanzheng-1 bude hrát důležitou roli v budoucím průzkumu Měsíce a Marsu stejně jako v manévrování na oběžných drahách nebo odstraňování kosmického smetí,“ uvedl Liang Xiaohong z Čínské akademie technologie nosných prostředků.

    NASA chce využít unikátní příležitosti, kdy bude mít astronauta Scotta Kellyho na oběžné dráze v rámci roční mise (od března 2015 do března 2016) – a na Zemi ke srovnávacím testům svolné jeho identické dvojče, Marka Kellyho. A tak vyhlásila konkurz na vědecké experimenty, které by s těmito „pokusnými králíky“ bylo možné realizovat: nyní oznámila, že realizováno bude deset ze čtyřiceti předložených návrhů.

    Když jsme se fotili u letounu Boeing 747 s observatoří SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) na dni otevřených dveří v DLR v Kolíně nad Rýnem (září 2011), stahovaly se nad ním mraky. Bouřkové. To jsme netušili, že o dva roky později se nad projektem budou stahovat mraky i obrazně: observatoř by totiž měla být největší obětí škrtů v NASA v rozpočtovém roce (její roční provoz stojí 90 mil. dolarů, ovšem „uzemnění“ vyjde jen na 10 mil. USD; viz blog 4. března 2014). SOFIA přitom byla dokončena v roce 2010 s tím, že bude pracovat příštích dvacet let: infračervený teleskop skrytý za rozměrnými palubními dveřmi v levé zadní části trupu může díky práci ve výškách 12 až 14 km létat nad 99 procenty vodní páry v atmosféře, a tak získávat unikátní data. K dalším přednostem observatoře patří možnost nasazení kdekoliv na Zemi, ovšem na druhé straně má i své nevýhody: relativně malý průměr teleskopu (2,5 m) ve srovnání s většími pozemními bratříčky a také nutnost podřizovat výzkumný program letovému plánu.

    Pátek 7. března 2014

    Pokud by společnost Orbital Sciences Corp. nedokázala pro svoji raketu Antares zajistit další motory NK-33 (v americké modernizaci označované jako AJ-26), má připravené dvě nebo tři náhradní varianty. Zajímavé je, že ve všech „alternativních“ případech jde o ruské motory. Jedou z alternativ je zřejmě využití RD-180, na jehož využití v USA má ovšem dnes monopol ULA (United Launch Alliance). S ní vede Orbital Sciences Corp. soudní spor o rozbití tohoto monopolu. Jen pro srovnání: zatímco cena jednoho NK-33 je 3,3 mil. USD (přitom na raketě Antares se používají dva; k tomu je ještě zapotřebí připočíst náklady na jejich modernizaci), cena jednoho RD-180 je uváděna 11 až 15 mil. USD. Orbital Sciences Corp. tvrdí, že má několik let na rozhodnutí a následně na úpravy rakety: ovšem pokud se chce ucházet o komerční zásobovací lety na ISS pro roky 2017 až 24 (uzavření kontraktu se očekává letos), asi by si měla udělat jasno co nejrychleji.

    NASA udělila stavební firmě Hensel Phelps Construction Co. z Orlanda kontrakt na přestavbu „vysokého“ montážního prostoru číslo 3 v hangáru VAB, v němž bude v budoucnu připravována superraketa SLS. Dle kontraktu budou provedeny práce v průběhu 25 měsíců, s tím, že jeho fixní cena je 99,57 mil. USD. Ovšem díky třem opcím na další činnosti může narůst až na 112,7 mil. USD.

    První letošní vydání obměsíčníku Kozmos obsahuje dva mé články: „Pod čínským Měsícem“ (mise Chang´e-3) a „Běžný rok na kosmické stanici“ (pilotovaná kosmonautika v letošním roce).

    Čtvrtek 6. března 2014

    Čína upřesnila, s jakými potížemi se potýká její lunární robot Yutu: v lednu došlo k selhání řídicího obvodu v jednotce zodpovědné za veškeré pohybové aktivity. Nejde přitom jen o jízdu po povrchu, ale třeba i o sklápění a vyklápění stožáru s anténou nebo změnu orientace slunečních baterií: selhání jednotky způsobilo, že se to před druhou lunární nocí nepovedlo (a vysvětluje i to, proč se Yutu ozval na Zemi později, než se čekalo – opravdu přes noc potřeboval více energie, takže ji po procitnutí musel doplnit; viz blog 13. února 2014). Problém je podle všeho neodstranitelný, takže i do třetí lunární noci vstoupil „Nefritový králík“ nesprávně zazimovaný.

    Pojmenovat půl miliónu dosud bezejmenných kráterů na Marsu si dal za cíl projekt Uwingu (což je ve svahilštině „obloha“): stačí jen zaplatit poplatek (od 5 do 5000 dolarů; možný výtěžek až 10 mil. dolarů poputuje na vzdělávací, výzkumné a průzkumné aktivity) a kdokoliv může pojmenovat jakýkoliv volný kráter na Rudé planetě. Že nejde o oficiální pojmenování? Žádný problém: Uwingu vůbec nezastírá, že jde o „lidovou mapu“ planety. Mezinárodní astronomická unie (IAU) se ohrazuje, že jen ona je tou správnou organizací, která má na něco podobného právo. Jenže její mapy mají pojmenováno jen 15 tisíc útvarů na Marsu, což je méně než třicetina známých. – Nakonec, proč ne. Pokud IAU nebyla schopná útvary pojmenovat vlastními silami, je to jen a jen její problém. A že nejde o „oficiální“ názvy? Můžete si dle libosti vybrat: název neoficiální nebo žádný („robot Curiosity-III opustil Bezejmennou planinu a vydal se korytem Bezejmenné řeky podél Bezejmenného pohoří k Bezejmennému kráteru“). V životě vždy platí, že vyhrává ten, kdo je někde první, takže se stejně IAU navzdory bude hovořit (například) o „kráteru astronoma Carla Sagana, který se dříve nazýval kráterem Josefa Nováka“. Ostatně, neoficiální názvy používá i NASA (ve svých „oficiálních“ zprávách): hora Mount Sharp, na níž se šplhá Curiosity se oficiálně jmenuje Aeolis Mons. O názvech místních útvarů ani nemluvě. (Abych nebyl špatně pochopen: je velký rozdíl prodávat třeba pozemky na Měsíci nebo na Marsu, které mi prokazatelně nepatří – a nabídnout možnost pojmenovat objekty, která je v konečném důsledku i obecně prospěšná.)

    Je to už dávno, co jsme navštívili National Space Center v britském Leicesteru (viz blog 24. září 2007). Vzpomněl jsem si na něj, když jsem víceméně náhodou narazil na fotografie z čištění dvojice vystavovaných raket i jejich domovské haly (viz první řádek, druhý řádek je z naší návštěvy).

    Středa 5. března 2014

    Kanadský astronaut Robert Thirsk (veterán z letů Columbia STS-78/1996 a Sojuz TMA-15/2009) změnil zaměstnavatele: odešel z Kanadského institutu zdravotního výzkumu (viz blog 25. června 2012) a stal se členem představenstva organizace LIFT Philanthropy Partners.

    Tiskové agentury oznámily, že pacient, kterému bylo jako prvnímu voperováno umělé srdce společnosti Carmat využívající kosmických technologií (viz blog 3. ledna 2014), 75 dní po transplantaci zemřel. Příčinou smrti byly neupřesněné zdravotní komplikace, srdce fungovalo bezvadně. Společnost Carmat oznámila, že bude ve vývoji ve spolupráci s ESA dále pokračovat.

    National Museum of the US Air Force v Daytonu (Ohio; naše návštěva viz blog 6. července 2010) usilovně bojovalo o získání jednoho z vyřazených raketoplánů. To se mu sice nepovedlo, ale jako „cenu útěchy“ dostalo trenažér kabiny posádky CCT (Crew Compartment Trainer; ten jsme při našich návštěvách v Houstonu viděli, ale bohužel byl z pohledu vyhlídkové galerie „šikovně“ schovaný za ostatními simulátory – viz první řada fotek; naše návštěva viz blog 18. října 2008 a 19. července 2010). Trenažér byl nefunkční a sloužil jen k nácviku orientace posádek (prošli jím všichni astronauti z raketoplánů): mohl být přitom natáčený jako do horizontální, tak do vertikální polohy (čímž napodoboval polohu kabiny při startu; viz druhý řádek). CCT byl v Národním muzeu leteckých sil Spojených států doplněný o imitaci nákladového prostoru, motorovou sekci a přístupové rampy, které jakoby kopírují tvar křídel. Tím vznikla hezká iluze kompletního raketoplánu. Od 26. února je zpřístupněný veřejnosti: zatím v rámci expozice „Studená válka“, od roku 2016 bude v nově vybudovaném hangáru (společně například s raketou Titan IV).

    Úterý 4. března 2014

    Bílý dům dnes zveřejnil návrh rozpočtu na rok 2015 (začíná 1. října 2014), a to včetně rozpočtu pro NASA. Ten by měl být ve výši 17,46 mld. USD (zhruba o jedno procento méně, než letos) a v podstatě neobsahuje žádná překvapení. Největší „obětí“ je upravený letoun Boeing 747 s infračervenou observatoří SOFIA, který NASA chystala společně s německým letecko-kosmickým střediskem DLR. Pokud „mezinárodní partneři“ pro program nezajistí peníze, bude observatoř v roce 2015 „uzemněna“. Rozpočet na planetární mise (1,3 mld. USD) pokrývá všechny zamýšlené výpravy (např. InSight v roce 2016 nebo „Curiosity II“ v roce 2020) a navíc zahrnuje 15 mil. dolarů na misi k Jupiterově měsíci Europa (letos je to 80 mil. USD...). Stejně tak 133 mil. dolarů na zahájení prací na misi ARM (Asteroid Redirect Mission). Komerční pilotované lety předpokládají výdaje 850 mil. USD (plus možná dalších 250 mil. dolarů navíc), což by mělo umožnit zachovat běh dvou ze tří programů (a tedy konkurenci) – CST-100 (Boeing), Dragon Rider (SpaceX) a Dream Chaser (Sierra Nevada Corp.). NASA zároveň dnes oznámila, že až do srpna (kdy se očekává výběr oněch dvou vítězných návrhů) nebude ke komerčnímu programu zveřejňovat žádné podrobnosti.

    Čína oznámila, že příčinou selhání rakety CZ-4B v prosinci 2013 bylo neznámé těleso v palivovém potrubí, které snížilo přítok pohonných látek do motoru. Nečistota se do systému dostala (dle vyšetřovací komise) buď při kompletaci třetího stupně, nebo pocházela z tlakovacího systému. Každopádně vedla k předčasnému ukončení činnosti jednoho ze dvou motorů třetího stupně – a tím i k nedosažení plánované oběžné dráhy.

    Ve věku 84 let nás včera navždy opustil americký astronaut William Reid Pogue (1930 až 2014). V oddílu astronautů byl v letech 1966 až 75; zúčastnil se rekordního letu na stanici Skylab se třetí základní posádkou (start 16. listopadu 1973, přistání 8. února 1974). Ta ve své době držela rekord v non-stop letu výkonem 84 dní 1 hodina 15 minut 32 sekund. – Ve sbírce mi po něm zůstala podepsaná litografie, kniha How Do You Go To The Bathroom In Space, příležitostná obálka s autogramy všech členů třetí základní posádky (třikrát jsem ji poslal do USA k podpisu, třikrát jsem trnul hrůzou, zdali se vrátí – třikrát se vrátila vždy o podpis bohatší) a také podepsaný snímek fragmentu stanice Skylab vyfotografovaný v U.S. Space and Rocket Center (Huntsville, stát Alabama).

    Pondělí 3. března 2014

    Sedm z deseti nominací na Ceny (americké filmové) Akademie proměnil v noci na dnešek snímek Gravitace. Nestal se sice „nejlepším filmem“, ale „jen“ bezkonkurenčně nejúspěšnějším. Oskary získal za nejlepší režii, vizuální efekty, zvuk, střih zvuku, střih, kameru a hudbu.

    Asociace kosmických průzkumníků (ASE) sdružující toliko letěné kosmonauty upřesnila termíny konání svých nadcházejících dvou kongresů (místa viz blog 16. července 2013). Letošní v čínském Pekingu proběhne od 7. do 13. září. Kongres ve Stockholmu v příštím roce pak od 20. do 27. září.

    Několika podepsanými fotografiemi bych chtěl připomenout nedávno zesnulého amerického astronauta Dalea Gardnera (viz blog 21. února 2014). Cením si zvláště podepsanou fotografii neletěné posádky STS-62A, která měla uskutečnit první pilotovaný start z rampy SLC-6 na kosmodromu Vandenberg AFB (stát Kalifornie).

    Pátek 28. února 2014

    Bývalý astronaut Christopher Ferguson (veterán z letů Atlantis STS-115/2006, Endeavour STS-126/2008 a Atlantis STS-135/2011), který nyní pracuje ve společnosti Boeing, absolvoval let v nové lodi CST-100 na Mezinárodní kosmickou stanici. Zatím jen na simulátoru, nicméně i tak šlo o důležitý mezník v programu vývoje CST-100.

    Na konci března vyprší současnému řediteli Střediska přípravy kosmonautů Jurije Gagarina Sergeji Krikaljovovi kontrakt. V ruských médiích se objevila zpráva o tom, že ve funkci skončí a že jeho místo zaujme bývalý kosmonaut Jurij Lončakov. Šéf Roskosmosu Oleg Ostapenko ovšem tvrdí, že se nic podobného nechytá. Krikaljov prý nebude odvolán (ono neprodloužení kontraktu opravdu není odvolání) a má se sám rozhodnout, zdali chce kontrakt prodloužit (otázka je, jaké podmínky jsou s rozhodnutím spojené). Za měsíc bychom každopádně měli být moudřejší.

    Nové emblémy kosmických misí (zleva): Sojuz TMA-13M (start v květnu 2014), mise Futura italské kosmonautky Samanthy Cristoforettiové a logo 44. základní posádky ISS (květen až říjen 2015).

    Čtvrtek 27. února 2014

    Ruský premiér Dmitij Medvěděv nechává vypracovat nový desetiletý plán kosmonautiky na rok 2016 až 25. Stávající desetiletý rozpis totiž platí jen do konce příštího roku. - Na jedné straně je dlouhodobé plánování jistě chvályhodné a v kosmonautice absolutně nezbytné. Na straně druhé: není trochu pozdě začít letos plánovat rok 2016, když typická produkční doba tuctového hardware (lodě Sojuz, rakety Proton aj.) je dva až tři roky?

    Projekt „Journalist in Space“ (Novinář ve vesmíru) měl v osmdesátých letech navázat na „Teacher in Space“ (Učitel ve vesmíru): dokonce byl provedený užší výběr, v němž zůstalo zástupců médií (přihlášek bylo 1703). Jenže po zkáze Challengeru (leden 1986) už jen setrvačností dobíhal (čtyřicet kandidátů bylo oznámeno v květnu 1986), leč nikdy se nerealizoval. Ovšem v zapomenutí neupadl: na závěr roku 2002 se začalo šuškat, že NASA vede jednání se CNN o letu jejího novináře na raketoplánu. V lednu 2003 nabyly zvěsti konkrétní podoby: oním šťastlivcem měl být dlouholetý korespondent CNN Miles O´Brian. Jenže pak 1. února 2003 havaroval při návratu z vesmíru raketoplán Columbia – a oznámení slibované na polovinu února šlo k ledu. Ani Miles O´Brian ani jiný novinář pak na raketoplánu už nikdy neletěl. - Tento měsíc jej postihla vážná rána osudu: během reportážní cesty po Japonsku a Filipínách mu na ruku spadla bedna s televizním vybavením. To, co se na první pohled zdálo jako běžná nepříjemnost jej během několika dní přivedlo do nemocnice – a nakonec vedlo k amputaci levé ruky těsně nad loktem.

    V neděli se budou rozdávat Ceny (americké filmové) Akademie (tzv. Oskary). O deseti nominacích filmu Gravitace jsem již informoval (viz blog 21. ledna 2014). Snímek si zatím můžete připomenout krátkým samostatným příběhem Aningaaq, který natočil syn režiséra Jonas Cuaron a který vysvětluje, s kým astronautka Ryan Stoneová navázala spojení. Nebo se můžete podívat na neoficiální trailer z dílny Honest Trailer (Upřímný trailer). Z něho jsou i tyto záběry: máte-li alespoň základní znalosti angličtiny, můžete se v několika minutách seznámit s filmem, který „přesvědčil celou generaci dětí, aby se v žádném případě nechtěly stát kosmonautem“.

    Středa 26. února 2014

    NASA dnes v rámci tiskové konference informuje o závěrech komise, která vyšetřovala selhání skafandru Lucy Parmitana loni v červenci: tehdy se mu v přilbě začala hromadit voda a on se jen s velkými obtížemi vrátil zpět do bezpečí kosmické stanice. Příčinou problémů byla nečistota v jednom z filtrů zařízení pro odstraňování vlhkosti ze skafandru: ta způsobila, že se separovaná voda začala vracet právě do přilby. Jak se nečistota do filtru dostala, není dosud jasné. Kompletní zpráva vyšetřovací komise (upravená pro publikování) je zde, prezentace z dnešní konference je zde. – Komise doporučila přijmout 49 opatření, které mají do budoucna podobným problémům zabránit. Zároveň ale upozornila, že problém se vyskytl už při několika dřívějších výstupech – a dokonce i při první vycházce Lucy Parmitana loni v červenci. Došlo k němu ale až na samý závěr výstupu, takže mu nikdo nevěnoval pozornost. A přítomnost vody v přilbě byla brána jako něco normálního... (Připomínám, že například závada, která „sestřelila“ z oblohy raketoplán Challenger se vyskytla u 14 z předcházejících 24 startů. Taky už byla brána jako „něco normálního“...)

    Společnost Excalibur Almaz se rozhodla prodat jednu ze svých čtyř kabin VA (Vozvraščajemyj Apparat), které má k dispozici. Stane se tak v aukci 14. dubna 2014 v Bruselu. – Nevím, nějak se mi to nezdá. Aby se stabilní firma s velkými plány zbavovala toho nejcennějšího, co má, není běžné. Myslím, že chystaná aukce není úplně nejlepším signálem co se budoucnosti společnosti Excalibur Almaz týká. (Pro úplnost: firma získala v Rusku čtyři kabiny VA a dva trupy stanic Almaz, přičemž s touto technikou chtěla realizovat komerční lety do vesmíru.)

    Vždy, když se dozvím nejsmutnější zprávu týkající se nějakého kosmonauta (a minulý týden byly hned dvě; viz blog 19. a 21. února 2014), jdu s jistými obavami ke své sbírce podpisů a napjatě hledám, cože mi dotyčný podepsal - a co už naopak nestihne. U ruského kosmonauta Valerije Kubasova musím konstatovat, že mi toho stihl podepsat opravdu hodně (díky za to!). Kromě sólových fotek (viz blog 25. února 2014) i všechny své posádky: na prvních dvou řádcích je Sojuz-6/1969, potom unikátní fotografie posádky Sojuzu-11 podepsaná všemi členy posádky (která ale nakonec neletěla a její místo zaujali náhradníci – což sestavě Leonov, Kubasov a Kolodin zachránilo život), následuje na dvou řádcích posádka Sojuzu-19/1975 a na posledních dvou pak Sojuzu-36/1980.

    Úterý 25. února 2014

    Čínský přistávací modul Chang´e 3 stejně jako šestikolový robot Yutu byly zazimované před další lunární nocí. Podle nejnovějších informací je Yutu částečně provozuschopný a pracují i vědecké přístroje: nepoužitelný je jen jeho pohon. Robot tak během uplynulého lunárního dne neujel ani metr.

    Kromě tradiční Floridy možná budou startovat pilotované lodě v USA i z Virginie – z kosmodromu Wallops. Alespoň tak zněla zpráva, která proběhla v minulých dnech médii. „Jsme připraveni předložit návrh, který bude zahrnovat pilotovaný let z [kosmodromu] Wallops,“ uvedl Michael Gold ze společnosti Bigelow Aerospace. Dále uvedl, že jeho firma jedná s NASA o uskutečnění demonstrační mise, jejíž součástí by byl i pilotovaný let. – Zpráva se (jak už to bývá) dá číst různě. Především Bigelow nevyvíjí vlastní loď (nebo o tom nikdy nikde nepadlo ani slovo a moc bych se divil, kdyby to bylo jinak), ale jen nafukovací kosmické moduly. „Pilotovaný let“ by zřejmě znamenal vypuštění modulu určeného pro posádku („pilotovaní lodi“ – ovšem bez pilotů), nikoliv start kabiny s kosmonauty. A pokud by šlo o demonstrační misi, možná by do ní posádka vůbec nebyla zapojena.

    Několika podepsanými fotografiemi, obálkami a dalším materiálem se vracím k úmrtí ruského kosmonauta Valerije Kubasova z minulého týdne (viz blog 19. února 2014). Zvláště si pak považuji osobního setkání s Kubasovem v polské Wroclawi v roce 2003, odkud je i první snímek. (Na posledních dvou řádcích je pak soulodí Sojuz-Apollo z Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. a loď Apollo ASTP z doby, kdy byla vystavovaná v Apollo-Saturn Center v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě.)

    Pondělí 24. února 2014

    Rusko zvažuje kompletní převzetí „mořského kosmodromu“ SeaLaunch: ten nyní patří z 95 procent konstrukční kancelář NPO Eněrgija, která je polostátním podnikem (ruská vláda v ní má 38 procent). Pokud by k převzetí došlo, mateřský přístav projektu SeaLaunch by se přesunul z Los Angeles v Kalifornii do některého ruského přístavu na pobřeží Tichého oceánu. Zároveň by byl začal být SeaLaunch využívaný pro ruské státní zakázky. – Společnost SeaLaunch zároveň oznámila, že tento týden končí její prezident Kjell Karlsen. Ve funkci byl od roku 1999.

    V rámci právě skončených olympijských her v Soči se na zahajovacím i závěrečném ceremoniálu několikrát mihla kosmonautika: v rámci ruské abecedy na úvodním ceremoniálu zaznělo, že G je Gagarin, L je Lunochod, O je Orbitální stanice, S je Sputnik a C je Ciolkovskij. Ruskou vlajku vztyčili kosmonauti Sergej Krikaljov, Jelena Serová (ta si má svoji hvězdnou premiéru odbýt až letos), Světlana Savická, Fjodor Jurčichin a Roman Romaněnko. Olympijskou pak pomáhala nést Valentina Těreškovová. A aby toho nebylo málo, tanečníci oblečení za kosmonauty hopsali kolem modelu rakety s nápisem Vostok. O olympijské pochodni, která zapálila oheň a která loni navštívila Mezinárodní kosmickou stanici, jistě netřeba dlouze hovořit. – Na závěrečném ceremoniálu pak byli v letící lodi zahajující oslavu hlavními hrdiny děti Jurij a Valentina (odkaz na první kosmonauty světa).

    Kosmonautika a olympijské hry se přitom už v minulosti potkaly mnohokrát. Dokonce i olympijské pochodně se do vesmíru vydaly: byť právě pro olympiádu v Soči proběhla jejich předávka poprvé v otevřeném prostoru. Jinak olympijská pochodeň byla předávána už u raketoplánu Atlantis STS-79/1996, už předtím ji měla v ruce posádka Columbia STS-78/1996 a na oběžnou dráhu letěla na palubě Atlantis STS-101/2000. Poslední snímek pak zachycuje „předávku“ aktuální pochodně, kterou loni provedli kosmonauti Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij.

    Pátek 21. února 2014

    Středa tohoto týdne byla mimořádně smutným dnem pro kosmonautiku: nejen, že nás navždy opustil ruský kosmonaut Valerij Kubasov (viz blog 20. února 2014), ale na svoji definitivní a neodvolatelnou cestu se vydal i jeho americký kolega Dale Gardner (narozený 8. listopadu 1948). Zemřel ve věku 65 let. Dale Gardner byl veterán z letů Challenger STS-8/1983 a Discovery STS-51A/1984. Při druhé misi se stal posledním člověkem, který se kdy ve vesmíru proletěl v „kosmickém křesle“ MMU (to oslavilo před několika dny třicáté výročí od prvního použití – viz blog 10. února 2014). Jmenovaný byl i do letu Discovery STS-62A, což měla být první mise z rampy SLC-6 v Kalifornii v polovině roku 1986: po zkáze Challengeru (leden 1986) ale byla výprava zrušená, rampa pro raketoplán nikdy nepoužitá a Dale Gardner odešel na podzim 1986 z oddílu astronautů.

    Když jsem minulý týden na Radiožurnálu v souvislosti s neživým-nemrtvým čínským robotem Yutu glosoval, že „situace na Měsíci se mění každou hodinou“, netušil jsem, jak je tato věta pravdivá. Podle nejnovějších zpráv je totiž „Nefritový králík“ poškozený tak, že jej není možné prakticky používat. Jakého charakteru ono poškození je, v jakém se nachází stavu a co všechno to vlastně znamená, můžeme v tuto chvíli jen spekulovat. Situace na Měsíci se evidentně opět mění každou hodinou...

    V neděli 23. února 2014 se montážní hala VAB v Kennedyho kosmickém středisku pro turisty opět uzavře. Návštěvníci sem mohli do roku 1978, pak jim byla 160 metrů vysoká budova na 33 let zapovězená kvůli operacím v rámci programu raketoplánů. Od listopadu 2011 byla návštěvníkům znovu otevřena – a nyní zase své brány zavírá, protože se zde budou opět provádět manipulace s letovým hardwarem (zatím pro misi Orion ETF-1 letos v září). Kdy se zase VAB pro veřejnost otevře (resp. zdali vůbec), není jasné. Naprosto vyloučené budou návštěvy po dobu trvání programu superrakety SLS s pomocnými motory na tuhá paliva – a sázím boty, že díky paranoie v současné Americe vůbec po celou dobu trvání tohoto programu. – A tak nám zůstanou jen vzpomínky na návštěvu gigantické stavby, která se nám poštěstila v září 2012.

    Čtvrtek 20. února 2014

    Ve společnosti Virgin Galactic, která vyvíjí suborbitální raketoplán SpaceShipTwo pro turistické lety nad hranici jednoho sta kilometrů, došlo během dvou měsíců už ke třetí změně na vysokém postu. V prosinci z ní odešli viceprezidenti pro pohon a pro bezpečnost, nyní proběhla výměna na postu finančního ředitele. – Zakladatel firmy Sir Richard Branson zároveň uvedl, že jeho rodinný (vý)let bude první oficiální let po zkušebních misích. Že by změna rétoriky? Už nepůjde o první komerční let, ale oficiální. Co to znamená? Že by skutečně byly problémy s legislativou (viz blog 3. února 2014), nebo že by komerční lety byly v nedohlednu? Nebo jen hledáme logiku tam, kde není?

    Americké letectvo rozpracovalo rozsáhlou studii toho, jak zajistit vynášení vojenských satelitů z USA do vesmíru po roce 2017 (objednávka nosných raket viz blog 31. ledna 2014). V rámci studie se řeší možnosti duálních startů (jedna raketa nese dvě družice; úspora by při dvou satelitech mohla činit až 50 mil. USD) nebo možnost licenční výroby motorů RD-180 pro první stupně raket Atlas V ve Spojených státech. Rusko v minulosti opakovaně naznačilo možnost zastavení jejich dodávek a armádě se pochopitelně tato závislost nelíbí. V současné době jsou v USA naskladněny motory RD-180 na 2,5 roku dopředu s tím, že letos se očekává další dodávka pěti motorů a v příštím roce ještě šesti.

    Pro Letectví+kosmonautiku 2/2014 jsem napsal trio článků: „Raketa s nešťastným jménem“ (Sojuz 2-1v), „Prodloužená pro ISS“ (do roku 2024 – a pak se uvidí; viz blog 8. ledna 2014) a „Kosmická křesla“ (k nedávnému výročí premiéry MMU – viz blog 10. února 2014). – Ovšem za mnohem důležitější považuji, že mi tentokrát s článkem poprvé pomohl nový spoluautor: kvůli absenci kvalitních fotografií mi v grafickém programu vytvořil nákres rakety Sojuz 2-1v. Pravda, strávil nad tím celý víkend a pár večerů k tomu, než jsem byl s výsledkem spokojený – ale na rozdíl od všech „Jánemámvůbecčas“ zatnul zuby a pomohl.

    Středa 19. února 2014

    Ve věku 79 let nás dnes navždy opustil ruský kosmonaut Valerij Nikolajevič Kubasov (narozen 7. ledna 1935). Zúčastnil se vesmírných letů Sojuz-6/1969, Sojuz-19/1975 a Sojuz-36/1980. V rámci své poslední mise letěl do vesmíru s maďarským kosmonautem Bertalanem Farkasem, ovšem do historie se zapsal především jako palubní inženýr mise Sojuz-19. Známější je totiž jako mezinárodní let Sojuz-Apollo: první společná sovětsko-americká pilotovaná výprava. Kromě toho byl v záložních posádkách výprav Sojuz-4/1969, Sojuz-10/1971, Sojuz-11/1971 a Sojuz-30/1978. Mimochodem, pro Sojuz-11 byl původně (společně s Alexejem Leonovem a Pjotrem Kolodinem) v posádce hlavní, ale krátce před startem jej lékaři vyřadili z letu kvůli nálezu na plicích, o němž se domnívali, že jde o rozbíhající se tuberkulózu. Přesněji: protože k události došlo opravdu krátce před startem, vyměnili celou posádku za záložní. Ta pak kvůli technické závadě během přistávacího manévru zahynula...

    Velká internetová firma (spekuluje se o Googlu nebo o Facebooku s tím, že první z nich je pravděpodobnější) by měla v dohledné době oznámit záměr vyslat do vesmíru 1600 komunikačních družic. Vznikla by tak bezprecedentní sestava, která by mohla přinést internet zcela bez hranic ke zhruba 4,4 miliardám lidem. Tolik obyvatel Země totiž dosud nemá přístup k tomuto médiu. (Podobné plány existovaly už dříve, například společnost Teledesic plánovala vyslat do vesmíru konstelaci 840 satelitů pro poskytování internetu. Nikdy se ale nestaly realitou.) – V této souvislosti analytici upozorňují, že Google by mohl mířit i dále do vesmíru: nová divize společnosti (vede ji hlavní vývojář platformy Android Andy Rubin) nedávno zakoupila osm malých firem věnujících se robotice...

    Přesně před týdnem se nečekaně a téměř zázračně ozvalo čínské šestikolové lunární vozítko Yutu. A to navzdory varováním, že se ho koncem ledna nepodařilo odpovídajícím způsobem zazimovat (= připravit na drsnou lunární noc, kdy teploty padají na mínus 180 stupňů Celsia), že to s ním vypadá špatně a že se dokonce v první možné relaci po probuzení neozvalo. – „Umírajícího“ robota si přitom počátkem února všimla v každodenní show Jona Stewarta v příspěvku Kdo zmrazil Nefritového králíka? i americká televizní stanice Comedy Central, kde ho ztvárnil Sir Patrick Stewart (známý například ze seriálu Star Trek).

    Úterý 18. února 2014

    Bezpečnostní rada Ruska souhlasí s prodejem dalších motorů NK-33 do Spojených států (zde jsou používány na raketách Antares). Proti je ale ruské ministerstvo zahraničních věcí i ministerstvo obrany. Už v devadesátých letech minulého století do USA dorazilo 36 kusů NK-33: firma Aerojet je nakoupila společně s devíti kusy NK-43 (což je de facto stejný motor, jen s prodlouženou tryskou, který je určený pro vyšší stupně nosičů) za 150 miliónů dolarů. Jednotková cena je tak zhruba 3,3 mil. USD. V Rusku je aktuálně k dispozici 52 motorů NK-33, z toho použitelných je 45 kusů. Firma Orbital Sciences Corp. přitom požaduje minimálně dvacet kusů (tedy pro deset raket Antares). Od roku 1974 nevyráběné motory NK-33 používá v prvním stupni i raketa Sojuz 2-1v, která má ovšem zatím velmi nízkou frekvenci letů (po premiéře loni v prosinci nejspíše znovu odstartuje až v příštím roce).

    Účetní dvůr ve Francii (obdoba amerického účetního úřadu GAO) varoval, že ukončení provozu raket Sojuz z kosmodromu Kourou před rokem 2031 může mít negativní dopady na finance společnosti Arianespace: ta si totiž na investice do infrastruktury vzala úvěry (ve výši 171 mil. euro), které běží od roku 2011 a které počítají právě se dvacetiletou splatností. Účetní dvůr zároveň upozornil, že evropské země by měly převzít větší podíl na financování kosmodromu: Francie dnes platí 80 procent fixních nákladů a 60 procent operačních. „Komerční“ Arianespace přitom platí poplatky za využívání základny, které ovšem tyto náklady zdaleka nekryjí (např. ročně za provozování nosičů Sojuz platí bez ohledu na frekvenci startů fixních 4,6 mil. euro).

    Indie představila základní kostru prototypu své budoucí pilotované lodi: tento se dočká startu během suborbitální premiéry nové nosné rakety GSLV Mk.III. Nyní je kabina vybavována systémy zajištění života posádky, navigačními, komunikačními a řídicími systémy tak, aby byla připravena na let aktuálně plánovaný na duben či květen 2014. – Indie inzeruje zkoušku jako „atmosférický test“: loď tak asi neponese tepelný štít a padáky. I tak nás v následujících měsících čeká premiérová zkouška indické kosmické lodi...

    Pondělí 17. února 2014

    Nejdéle sloužící sonda u Rudé planety – americká Mars Odyssey (přílet 24. října 2001) – zahájila pozvolný přesun na novou pracovní dráhu. Nová dráha umožní snímkování povrchu planety vždy bezprostředně po východu Slunce, takže bude možné mj. sledovat ranní mlhy. Veškeré fotografování Marsu bylo dosud prováděno v odpoledních hodinách, kdy je atmosféra planety nejčistší a s minimální oblačností.

    Roskosmos oznámil, že přesunuje přistání lodi Sojuz TMA-10M (Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij, Michael Hopkins) z původně plánovaného 12. na 11. března 2014. Důvodem je velké množství sněhu v přistávací oblasti u Arkalyku, u něhož se sice předpokládá v příštích týdnech roztání – jenže celá oblast pak bude silně podmáčená. Nově se počítá s dosednutím Sojuzu TMA-10M v záložní oblasti jižně od Džezkazganu.

    Včera zanikla v hustých vrstvách atmosféry sovětská družice Kosmos 1220, která byla vypuštěna do vesmíru v listopadu 1980. Protože se ale dostala na netypickou dráhu, zřejmě došlo při jejím startu k nesprávné činnosti nosiče: tomu by odpovídala i skutečnost, že družice byla krátce po navedení do vesmíru zlikvidována řízenou explozí (včera tak zanikal její největší fragment). – Právě včerejší zánik vytáhly světové agentury jako „hrozbu“, a tak se mu věnovala i české média (a to včera zanikal i horní stupeň nosiče Thor Agena z července 1961 o hmotnosti 800 kg, po němž ovšem neštěkl ani pes). A tak si i na moji maličkost vzpomněla televize Prima ve svém zpravodajství.

    Pátek 14. února 2014

    Z pozice ředitele Muzea kosmonautiky byl s okamžitou platností odvolaný ruský kosmonaut Alexandr Lazutkin (veterán z letu Sojuz TM-25/1997) – jeho nástup viz blog 2. prosince 2013. Důvodem se údajně staly jednak protesty zaměstnanců, kteří nesouhlasili s jeho metodami řízení, a jednak nesrovnalosti v účetnictví instituce. Lazutkin kontroval tím, že naopak on objevil několik případů krádeží cenných exponátů z muzea či nejasnosti v rozpočtech (např. kosmonaut Alexandr Lavejkin věnoval instituci některé cenné předměty, které ale byly následně vykázané jako proplacené). Tak si vyberte.

    Již dnes by se měl uskutečnit další letový test demonstrátoru Morpheus pro zkoušení technologií a získávání zkušeností nezbytných pro přesné přistávání na lunárním povrchu (minulý let viz blog 11. února 2014).

    V sobotu to bude přesně rok, co nad ruským Čeljabinskem explodoval meteor o průměru 15 až 17 metrů a hmotnosti 7000 až 10000 tun. Jako upomínku na tuto událost dostanou všichni sportovci, kteří na olympijských hrách v Soči vybojují v sobotu zlatou medaili, i druhou prémiovou medailí. Ta obsahuje úlomek z čeljabinského meteoru. Celkem bylo vyrobeno padesát medailí: kromě deseti sobotních zlatých sportovců je získají také jejich národní svazy, jedna poputuje do Čeljabinského muzea, jedna zůstane v Soči a zbytek skončí na základě zatím nejasného klíče v soukromých sbírkách. (Pozor, medaile dostanou sportovci v soukromí mimo stupně vítězů. Takže úlomky meteoru byste zítra „na bedně“ hledali marně.)

    Čtvrtek 13. února 2014

    Německý kosmonaut Alexander Gerst se zúčastní nejméně jednoho kosmického výstupu z ISS (NASA jich do února 2015 chystá pět – viz blog 29. ledna 2014). Do vesmíru se vydá v lodi Sojuz TMA-13M dne 28. května 2014.

    Odvolávám, co jsem napsal – a odvolávám to rád. Prvotní informace čínských médií o tom, že šestikolový robot Yutu na Měsíci je mrtvý (viz blog 12. února 2014), se totiž nezakládala na pravdě. Respektive vycházela jen z aktuálně dostupných informací: robot se totiž ozval a dokonce reaguje na povely ze Země! Evidentně tedy druhou lunární noc přečkal a je jen otázkou, v jakém stavu, protože zazimování před ní neproběhlo podle představ jeho tvůrců (viz blog 27. ledna 2014). Pro neplánovanou odmlku je celkem prosté vysvětlení (byť jde o spekulaci, troufám si tvrdit, že velmi pravděpodobnou): za lunární noci špatně zazimovaný stroj dostal na frak víc, než se plánovalo (= spotřeboval víc energie, než měl). Proto po „probuzení“ hleděl nejprve dobít palubní akumulátory – a ozval se, až když byl připravený (filozofie „zajistit nejprve energii, pak komunikovat“ je v kosmonautice zcela obvyklá: zrovna minulý měsíc se takto „probouzela“ sonda Rosetta po téměř tisícidenní hibernaci – viz blog 17. ledna 2014).

    Zadání znělo jasně: říci pár slov ke skonu „nefritového králíka“. Jenže od okamžiku domluvy do okamžiku natáčení uplynula zhruba půlhodina, během níž se nekrolog změnil v radostnou událost (což se nestává příliš často ani v kosmonautice). Jen škoda, že se tentokrát z technických důvodů nevysílalo živě, ale musel se vstup předtáčet: situace na Měsíci se včera večer měnila praktickou každou hodinou... Ale což: člověk je rád poslem dobrých zpráv.

    Středa 12. února 2014

    V čínských médiích se objevila zpráva, že se nepodařilo v očekávaném čase navázat spojení s šestikolovým robotem Yutu na Měsíci a že je tedy považovaný za „ztracený“. Osudnou se mu stala druhá lunární noc, před níž jej potkala blíže nespecifikovaná mechanická závada, která mu neumožnila odpovídajícím způsobem se „zazimovat“. – I pokud se tyto neblahé zvěsti potvrdí, lze misi hodnotit jako velmi úspěšnou. Robot sice nedosáhl plánované životnosti, ale na Měsíci pracoval, jednu tvrdou noc zvládl přečkat a získal cenné zkušenosti pro další výpravy.

    Sir Richard Branson se opět vyjádřil ke společnosti Virgin Galactic a jejím plánům na turistické vyhlídkové lety s pomocí raketoplánu SpaceShipTwo. Kromě toho, že důrazně odmítl tvrzení Toma Bowera pro list The Sunday Times (viz blog 3. února 2014) oznámil, že před SpaceShipTwo jsou dva další zkušební lety a že během tří až čtyř měsíců se poprvé podívá do vesmíru (= nad sto kilometrů). Komerční provoz očekává koncem léta, přičemž k dalším plánům dodal: „Pokud já a moje rodina nebudeme ve vesmíru před koncem roku, pak teprve začnu mít velké, velké obavy.“ (Branson už dříve sliboval, že prvního komerčního letu se zúčastní osobně se svou rodinou – viz blog 5. července 2007 a 12. července 2012.)

    V uplynulých dnech jsem se věnoval americkému „kosmickému křeslu“ MMU – jeho třicátému výročí a následnému osudu (viz blog 10. února 2014) plus jeho předchůdcům (viz blog 11. února 2014). Dnes doplním konstatováním, že tento hardware – jinak víceméně slepá vývojová ulička kosmonautiky – je velmi populární mezi odbornou i laickou veřejností. A to tak, že mnohá muzea mají jeho maketu, do které umožňují návštěvníkům se „posadit“. Namátkou jde o (zleva; v žádném případě nejde o úplný výčet – nedělal jsem žádnou rešerši, jen sem dávám několik fotek, které mi jako první vytanuly na mysli) National Space Center v Leicestru (Velká Británie), Johnson Space Center v Houstonu (Texas) a dvě fotky z US Space and Rocket Center v Huntsville (Alabama; dva snímky dávám z jednoho prostého důvodu: zdejší křeslo bylo mezi našimi návštěvami v letech 2008 a 10 v rámci expozice přemístěno).

    Úterý 11. února 2014

    Demonstrátor Morpheus, který vyvinula firma Amarillo Aerospace společně s Johnsonovým kosmickým střediskem NASA a který by mohl jednoho dne posloužit k dopravení půltunového nákladu na Měsíc (jako referenční náklad, pro který vůbec demonstrátor vznikl, se uvádí humanoidní robot Projekt M), absolvoval sedmý samostatný let. Tentokrát dosáhl výšky 140 metrů a své manévrovací schopnosti prokázal, když se od místa startu horizontálně vzdálil téměř 200 m. Morpheus má pokračovat v testech s tím, že někdy v březnu či dubnu bude vybavený senzory pro detekci překážek při přistání a pokusí se dosednout do členitého terénu.

    Čínská sonda Chang´e 3 se po druhé lunární noci probudila k životu a začala komunikovat. Šestikolový robot Yutu (Nefritový králík) se zatím neozval: definitivně jasno o jeho osudu by mělo být během následujících 48 hodin. Před zazimováním ho totiž potkaly blíže nespecifikované „mechanické problémy“ (viz 27. ledna 2014) a je silně nejisté, zdali se vůbec ozve. Jen pro úplnost: sonda Chang´e 3 využívá energii z radioizotopových generátorů, takže teoreticky může komunikovat i v noci, robot Yutu je odkázaný na sluneční baterie (a v noci akumulátory).

    „Kosmické křeslo“ MMU, které se nakonec ukázalo slepou vývojovou uličkou (bližší informace ke třicátému výročí jeho použití viz blog 10. února 2014), nebylo prvním svého druhu. Naopak: šlo o jakýsi vrchol dřívější vývojové řady. Už v programu Gemini se objevila „ruční“ jednotka HHMU, poté i první „kosmické křeslo“ AMU, pro program MOL se vyvíjelo IMLSS a uvnitř stanice Skylab byly zkoušeny jednotky ASUM a FCMU. Na snímcích jsou „křesla“ AMU z programu Gemini v různých muzejích (zleva): National Museum of United States Air Force (Dayton, stát Ohio) Thomas Stafford Air and Space Museum (Weatherford, stát Oklahoma) a US Space and Rocket Center (Huntsville, stát Alabama).

    Pondělí 10. února 2014

    Prezident italské kosmické agentury ASI Enrico Saggese nabídl rezignaci, aby mohl „lépe bránit svoji integritu, čest a prestiž“ poté, co se ASI stala cílem rozsáhlého vyšetřování korupce. V tuto chvíli není jisté, zdali bude rezignace přijata (rozhodující slovo bude mít příslušný ministr): jisté je jen to, že vyšetřování je velmi široké, protože se týká zhruba stovky firem a institucí.

    V pátek 7. února uplynulo právě třicet let od prvního zkušebního letu „kosmického křesla“ (ona je to spíše „osobní manévrovací jednotka“, ale v našich končinách se pojem „kosmické křeslo“ jaksi vžil) MMU. Jako první dostal možnost si ho vyzkoušet astronaut Bruce McCandless, který se od mateřského raketoplánu Challenger vzdálil až na 98 metrů. Jednotka MMU byla použita v roce 1984 použita při třech letech raketoplánů, ale s hodně rozpačitými výsledky: technicky sice fungovala perfektně, ale stejně se nakonec ukázalo, že pro ni plánované úkoly se buď nebudou realizovat, nebo je jednodušší provést je se stávajícími prostředky (manipulátor RMS apod.).

    Obě letěné jednotky MMU výrobního čísla 2 a 3 následně byly skladovány až do roku 1998, kdy je výrobce po dohodě s NASA předal Smithsonian Institution. Jednotka číslo 2 (ta, s níž vznikla legendární fotografie astronauta McCandlesse) byla dlouhé roky vystavována ve vstupní hale Johnsonova kosmického střediska, od loňska je pak k vidění v Kennedyho kosmickém středisku nad raketoplánem Atlantis. Jednotka číslo 3 byla vystavena nejprve v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C., po otevření Udvar-Hazy Center (stát Virginie) byla deponována nad raketoplán Enterprise – jehož místo zaujal v roce 2012 Discovery.

    Pátek 7. února 2014

    Do Dvorany slávy amerických astronautů budou v letošním roce zařazeni Shannon Lucidová (Discovery STS-51G/1985, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-43/1991, Columbia STS-58/1993 a Atlantis STS-76/1996) a Jerry Ross (Atlantis STS-61B/1985, Atlantis STS-27/1988, Atlantis STS-37/1991, Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-74/1995, Endeavour STS-88/1988 a Atlantis STS-110/2002). Lucidová se stala první Američankou, která dosáhla na metu pěti kosmických letů – a zároveň první a jedinou ženou z oddílu NASA, která dlouhodobě pracovala na stanici Mir (určitě jí lze k dobru připočíst i to, že její start STS-76 jsem viděl na vlastní oči...). Ross je zase (krom jiného) prvním astronautem, který se zúčastnil sedmi kosmických letů. Do Dvorany slávy budou slavnostně uvedeni 3. května 2014.

    Pro někoho představuje třináctka nešťastné číslo, ovšem pro amerického pilota Waltera Cunninghama je zřejmě nejšťastnějším v jeho životě. Přihlásil se totiž do třetího výběru astronautů NASA v roce 1963. Když bylo rozhodnuto o vhodných kandidátech, ale tito ještě nebyli o svém výběru zpraveni, uskutečnilo se poslední neformální setkání zodpovědných manažerů (např. šéfastronaut Deke Slayton nebo ředitel Střediska pilotovaných letů Robert Gilruth) nad životopisy, dotazníky apod. Když tu náhle Max Faget, mj. hlavní konstruktér lodi Mercury, pozvedl ruku: „To nemůžeme udělat! Je to třináct jmen!“ Slayton se podivil: „Proč ne? Co je špatného na třinácti jménech?“ „Třináctka není šťastné číslo, Deke. Musíme jich vybrat dvanáct nebo čtrnáct.“ Slayton se zamyslel: „Nezahodím toho třináctého, ať je to kdokoliv. Tak jich budeme mít čtrnáct...“ A vytáhl ze svazku odmítnutých složku prvního v pořadí. Bylo na ní jméno Walter Cunningham.

    Tento a mnoho dalších příběhů jsou v knize Moon Bound – Choosing and Preparing NASA´s Lunar Astronaut (napsal Colin Burgess). Je v ní velmi detailně popsaný výběr amerických astronautů v šedesátých letech plus rozebrán jejich výcvik, nominace do posádek apod. Kniha je trochu zvláštně postavená: některým kandidátům, kteří nebyli vybráni, je věnována spousta stran (příkladem je John Yamnicky, jehož život je rozebrán na třiceti stranách, přičemž neúspěšný pokus o zařazení do oddílu astronautů je na šesti řádcích). Naopak těm, kteří se třeba dostali na Měsíc, jen pár řádků. Ano, jejich životy a výcvik jsou rozpitvány detailně v mnoha jiných publikacích, ale... Jednak přece jen význam vybraných astronautů (ať letěných či nikoliv) byl pro program Apollo přece jen větší. Jednak bych čekal trochu vyváženější publikaci: neúspěšní kandidáti budiž, ale všem tak nějak stejně. Někdo má oněch třicet stran, u někoho je zmíněno jen jméno. Kniha stojí za prolistování, ale to je tak vše – dělá na mě dojem, že jde o v jiných publikacích neupotřebené přebytky jinak velmi kvalitního publicisty v kosmonautice.

    Čtvrtek 6. února 2014

    Z oddílu aktivních astronautů na manažerskou pozici v Johnsonově kosmickém středisku přestoupil Kevin Ford, který ještě před rokem kroužil kolem naší planety na Mezinárodní kosmické stanici (jinak veterán z letů Discovery STS-128/2009 a Sojuz TMA-06M/2012). Oddíl astronautů NASA tak má aktuálně 43 členů (dalších osm kandidátů je pak od loňska ve výcviku).

    Start třetí operační lodi Dragon na palubě rakety Falcon 9 v1.1 byl opět odložený (viz blog 28. ledna 2014): nově se s ním počítá 16. března 2014. Jako hlavní důvod je uváděna opožděná dodávka prvního stupně nosné rakety na kosmodrom kvůli nepříznivému počasí.

    Nejnovější vydání Tajemství vesmíru přináší trojici mých článků: „Příběh opravdového Američana“ (životní příběh Johna Glenna – pokud se podíváte na titulní stranu, kde je text o Glennovi avizovaný, pak prosím vezměte na vědomí, že autor nemá s titulkou zhola nic společného), „Nekonečný příběh na Marsu“ (desáté výročí přistání robotů Spirit a Opportunity) a „Budíček pro sondu Rosetta“ (zrod a historie sondy, jejíž mise se stane letošní událostí číslo jedna v kosmonautice).

    Středa 5. února 2014

    Ruská meziresortní komise doporučila zařadit Muchtara Rabatoviče Ajmachanova do oddílu ruských kosmonautů. Ajmachanov byl původně vybraný k letu do vesmíru jako zástupce Kazachstánu, ale z projektu jeho mise na ISS nakonec sešlo. V roce 2010 však získal ruské občanství (viz blog 27. prosince 2013) – a od té doby usiloval o zařazení do přípravy jako ruský kandidát.

    Poté, co americká družice WISE „vstala z mrtvých“ v rámci mise NEO-WISE (prostě byla probuzena z hibernace – viz blog 27. srpna 2013), „objevila“ v naší sluneční soustavě 857 nových těles. Z toho je 22 blízkozemních objektů a čtyři komety. Ono „objevila“ je záměrně v uvozovkách, protože ne všechna tělesa jsou nová a neznámá: ovšem minimálně tři blízkozemní objekty (= tělesa, která mají potenciál jednoho dnes se srazit se Zemí) jsou nové – a každý z nich má průměr „stovky metrů“.

    Na setkání místních podnikatelů byl v texaském Websteru představný projekt vzdělávacího a konferenčního střediska The Apollo Center. Jeho hlavním poznávacím znakem by přitom měla být 24 metrů vysoká socha astronauta z programu Apollo s vlajkou v ruce. Do přilby sochy by mělo být možné dostat se pomocí výtahu: bude zde vybudována vyhlídková terasa, z níž bude vidět až do nedalekého Johnsonova kosmického střediska. Zatím jde jen o projekt bez finančního zajištění (a tím pádem i bez časového harmonogramu).

    Úterý 4. února 2014

    Nově zveřejněné informace z ruské kosmonautiky odhalily neuvěřitelnou (no...) věc: některé součástky pro pilotované lodě Sojuz byly (doslova a do písmene) vyráběné v garážích! Přišlo se na to, že když Volžská konstrukční kancelář získala kontrakt na některé nové součástky lodí, její vedoucí obratem založil společnost s ručením omezeným a v duchu hesla „co je doma, to se počítá,“ si zakázku přidělil. Výroba pak skutečně proběhla v pronajatých garážích, testování v železničních dílnách. Vše měla zakrýt odpovídající certifikace. Případ se stal už v roce 2008, ale konstrukční kancelář Eněrgija jej záhy odhalila, takže se žádné komponenty typu „udělej si sám“ (prý) nedostaly na kosmické lodě. Nicméně zveřejněný byl až nyní.

    Indická kosmická agentura ISRO oznámila, že první zkušební let její rakety GSLV Mk.III proběhne letos v dubnu. Půjde jen o suborbitální test, při němž bude aktivní toliko první stupeň (na asymetrický dimetylhydrazin a oxid dusičitý) s pomocnými motory (na tuhá paliva): druhý stupeň bude jen hmotnostní a rozměrová maketa. ISRO zároveň oznámila, že raketa ponese prototyp kabiny plánované pro budoucí pilotovanou misi. Zdali bude prototyp alespoň částečně funkční (např. ponese padákové systémy) nebo půjde jen o model, není z dostupných informací jasné.

    Edward Snowden poukázal zveřejněním mnoha neveřejných informací na některé praktiky americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). Hovořil mimo jiné o elektronické průmyslové špionáži: její spojení s americkými tajnými službami sice není žádnou novinkou, přesto stojí za to si toto nebezpečí připomenout stejně jako zmínit některé metody vyzvědačů 21. století. Aneb na toto téma jsem (společně s dalšími...) vystoupil v pořadu Horizont na ČT24. (Pro zajímavost: pokud si dobře prohlédnete druhý snímek, zjistíte, že kosmonautika se mihla i v tomto příspěvku...)

    Pondělí 3. února 2014

    Vypadá to, že společnost Virgin Galactic chystající se vozit turisty na práh vesmíru v raketoplánu SpaceShipTwo, má další problémy: tentokrát nikoliv technické, nýbrž administrativní. Problém je – zjednodušeně řečeno - v tom, že kosmická turistika se rozbíhá mnohem pomaleji, než všichni čekali. (Pro připomenutí: společnost Virgin Galactic slibovala regulérní provoz už od konce roku 2007!) Kongres USA celé odvětví svého času podpořil tím, že v roce 2004 na osm let zmírnil pravidla ve srovnání s běžnou leteckou dopravou. Počítalo se zkrátka s tím, že pasažéři budou do suborbitálních strojů nastupovat na vlastní riziko – a že před startem podepíšou revers. Pak měly být odlétány „tisíce letů“ a získány odpovídající zkušenosti. Jenže dodnes na suborbitální misi žádný platící turista neletěl: Kongres USA tak nedávno výjimku prodloužil do října 2015. Otázka ale je, co bude dál. Prodlouží ji znovu? Asi ano. A co potom? Bude se prodlužovat donekonečna, protože zřejmě bude nějaký ten pátek létat, než bude získán dostatek zkušeností (a letů), abychom suborbitální turistiku mohli srovnávat s běžnou dopravou?

    V souvislosti s Virgin Galactic je zajímavá informace, kterou v rozhovoru pro list The Sunday Times sdělil Tom Bower, autor životopisu zakladatele firmy Richarda Bransona (Branson: Behind the Mask). „Hrozí, že se Virgin Galactic změní v bílého slona,“ tvrdí Bower a dodává, že Branson se tohoto suborbitálního dobrodružství navzdory problémům už nemůže vzdát. - Jak jsem koupil, tak prodávám...

    Firma LEGO vydala pod číslem 21104 model šestikolového robota Curiosity, který od srpna 2012 brázdí planiny Marsu. Vydaný byl v rámci série CUUSOO (v níž může kdokoliv navrhnout jakoukoliv stavebnici – a pokud následně získá dostatečný počet hlasů, bude její vydání firma LEGO zvažovat – takto vyšla už japonská sonda Hayabusa, viz blog 5. března 2012). Stavebnice se skládá z 295 dílků a její oficiální prodejní cena v našich končinách je 699 Kč.

    Pátek 31. ledna 2014

    Francouzská kosmická agentura CNES oznámila, že pro zamýšlenou raketu Ariane 6 bude výrazně zjednodušena dodavatelská struktura: zatímco dnes se na Ariane 5 podílí zhruba 150 partnerů, pro budoucí nosič jich bude jen třetina. To má přispět ke snížení ceny za start (těch se má uskutečnit 10 až 15 ročně) společně s tím, že pro program bude potřeba 40 až 60 shodných motorů na tuhá paliva každý rok (tato sériová výroba má opět snížit jednotkovou cenu). Mise Ariane 6 má stát méně, než 95 miliónů dolarů.

    Pentagon zakoupil za 4,4 mld. dolarů u společnosti ULA (United Launch Alliance) celkem 36 základních stupňů raket Atlas V a Delta IV. Vzhledem k tomu, že v dodávce jsou i čtyři rakety Delta IV Heavy, půjde o nosiče pro celkem 28 startů. Rakety budou používány do roku 2019.

    Kniha „The Soyuz Launch Vehicle“ s podtitulem „The Two Lives of an Engineering Triumph“ se zabývá historií, současností a budoucností nosné rakety Sojuz. Knihu vytvořili dva autoři (Christian Lardier a Stefan Barensky): první část se věnuje vzniku projektu a historii jeho využití v Sovětském svazu/Rusku. Druhá část se pak věnuje souvislostem vybudování vypouštěcího komplexu v Kourou (Francouzská Guayana). Každá část knihy sama o sobě je zajímavá, ale dohromady působí silně nesourodým dojmem: na sebe víceméně nenavazují, ale především se v nich opakují informace – a dokonce i fotografie. Myslím, že legendární raketa Sojuz by si zasloužila přece jen lepší zpracování.

    Čtvrtek 30. ledna 2014

    NASA připravuje na rok 2018 misi RPM (Resource Prospector Mission) : půjde o první pokus o praktické využití místních zdrojů (ISRU, In-Site Resource Utilization). V jejím rámci má bezpilotní sonda přistát na Měsíci a vysadit zde robotické vozidlo, které urazí zhruba kilometr: během jízdy najde příhodné místo bohaté na podpovrchovou vodu a z místního materiálu se následně pokusí získat kyslík. Úkolem bude nejen provést analýzu materiálu, ale především otestovat možnost technologie využití místních zdrojů. NASA už investovala do projektu v rozpočtových letech 2012 a 13 celkem 16,8 mil. USD. Celkové náklady by pak neměly překročit čtvrt miliardy dolarů. – Půjde o demonstrační misi před dalším experimentem využití místních zdrojů, který by měl letět na Mars v rámci robotického vozidla Curiosity II v roce 2020.

    Do jedenáctého února bude podepsána dohoda mezi NASA a Roskosmosem o zajištění letu šesti kosmonautů na lodích Sojuz v roce 2017. Mluvčí NASA Trent Perotto oznámil, že cena za šest letenek zatím nebyla Roskosmosem stanovena: minulý kontrakt z dubna 2013 (taky na šest míst v lodích Sojuz) měl hodnotu 424 mil. dolarů. Místenky v lodích Sojuz zakoupené NASA mohou využívat nejen kosmonauti NASA, ale dle dohod i z ESA, kanadské CSA, japonské JAXA a italské ASI.

    Šesté vydání magazínu EKOfutura z roku 2013 obsahuje můj článek s výmluvným názvem „Hubbleův kosmický teleskop“. Přináší informace o minulosti, současnosti a budoucnosti observatoře, která stojí za čtyřiceti procenty objevů učiněných v NASA.

    Středa 29. ledna 2014

    Posádku kosmické lodi Sojuz TMA-20M (podle některých zdrojů půjde o první let modernizované verze Sojuz MS-1) s plánovaným termínem startu v březnu 2016 bued tvořit Aleksej Ovčinin (nováček), Oleg Skripočka (veterán z letu Sojuz TMA-01M/2010, oba Rusko) a americký kosmonaut Jeffrey Williams. Ten se vydá na svoji čtvrtou cestu do vesmíru (dosud Atlantis STS-101/2000, Sojuz TMA-8/2006 a Sojuz TMA-16/2009), přičemž zároveň půjde o jeho třetí dlouhodobý let: tři dlouhodobé výpravy dosud žádný Američan neabsolvoval. (I když teoreticky na tom s délkou pobytu ve vesmíru bude podobně jako jeho kolega Scott Kelly, který bude mít jen dvě dlouhodobé mise, ale z toho jednu roční. Právě roční je přitom ekvivalentem dvěma půlročním výpravám.)

    NASA oznámila, že do února 2015 se uskuteční pět výstupů do otevřeného prostoru z amerického segmentu ISS. První dva proběhnout někdy mezi červnem a srpnem letošního roku, zúčastní se jich američtí kosmonauti Steven Swanson a Gregory Wiseman.

    Společnost Virgin Galactic představila raketové motory na kapalný kyslík a kerosen, který by měl tvořit srdce její rakety LaucherOne (plánovaná premiéra 2016). Motor NewtonOne má tah 15,5 kN, přičemž už má za sebou desítky zážehů včetně pětiminutového (odpovídá době práce na nosiči). NewtonTwo s tahem 211 kN má za sebou zatím jen několik sekund práce (na nosiči má fungovat 2,5 minuty). Vyvíjí se prý i NewtonThree, ale k němu firma nezveřejnila žádné detaily. (Na prvním snímku je NewtonONe, na druhé NewtonOne i NewtonTwo: „jednička“ je vlevo.) – Je zajímavé, že o kyslíko-kerosenovém motoru se už nějaký čas hovoří jako o alternativě pro hybridní motor turistického raketoplánu SpaceShipTwo, který se potýká s vývojovými problémy (viz blog 3. října 2013).

    Úterý 28. ledna 2014

    Společnost SpaceX velmi pravděpodobně nebude stavět novou startovací rampu v areálu nebo těsné blízkosti Kennedyho kosmického střediska v oblasti Shiloh (viz blog 15. května 2013): důvodem jsou především protesty ekologů proti tomuto projektu. Čím dál pravděpodobnější tak je výstavba kosmodromu v Cameron County (stát Texas). Na jedné straně je to dobře: SpaceX se předvede a postaví sakumprásk vlastní infrastrukturu včetně sledovacích stanic apod. Na straně druhé jsem si vzpomněl, že když jsem byl v Kennedyho kosmickém středisku, řešili tam lidé i ekologický dopad provozu kosmodromu. Pracovníci základny jim řekli zhruba toto: „Buďte rádi za rakety, náš provoz je tady minimální. Kdyby tady nebyl kosmodrom, už by tady dávno byly hotely, zábavní parky, nákupní střediska a letní byty.“ – Něco na tom pravdy bude. Dnes by už asi záměr postavit VAB nebo komplex 39 těžko prošel. Stejně tako u nás by bezpochyby narazila výstavba Karlštejna nebo katedrály Svatého Víta...

    Start příští rakety Falcon 9 v1.1 se třetí operační lodí Dragon byl o několik dní odložený: aktuálně se s ním počítá 1. března (připojení k ISS pak 3. března). Bezprostředně poté nás čeká další významná kosmická událost: Bílý dům oznámil, že 4. března zveřejní návrh rozpočtu (a tedy i rozpočtu NASA) na fiskální rok 2015 (začne 1. října 2014). Což mnohé napoví o osudu některých podfinancovaných (např. robot Curiosity II v roce 2020) nebo zatím vůbec nezajištěných programů (např. mise ARM pro zachycení a přesun asteroidu).

    Kde se vzal, tu se vzal, u robota Opportnity na Marsu se počátkem letošního roku objevil nový kámen (když pomineme teorie o sneseném vejci nebo o odhozeném pytlíku na svačinu) Zatímco na snímku z 26. prosince 2013 (vlevo) není, na fotografii pořízené 8. ledna 2014 už je. Buď jde o kámen, který se do blízkosti stroje dostal po dopadu komety nebo asteroidu na povrchu Marsu (a následném „rozprsknutí horniny“) do všech stran. Nebo je to kámen, který prostě odskočil od kola: podobně jako od pneumatiky na Zemi odletí kamínek a „cinkne“ do předního skla (protože se robot Opportunity nepohybuje velkou rychlostí, neodletěl do dáli – nýbrž jen poskočil). Tuto teorii podporuje i skutečnost, že se mezi oběma snímky Opportunity posunul.

    Pondělí 27. ledna 2014

    Čína oznámila, že bezprostředně před uložením šestikolového vozidla Yutu („nefritový králík“) k hibernaci na druhou lunární noc se vyskytly vážné mechanické problémy. Některá čínská média pak přinesla zprávu, že jde o neopravitelnou závadu, jiná hovořila o „konci mise“. Vzhledem k rozporuplným informacím není tak docela jasné, cože se stalo, ale zřejmě se něco pokazilo s dvojicí panelů slunečních baterií: zatímco jeden se na noc natáčí tak, aby jej hned po východu Slunce paprsky co nejvíce osvětlovaly, druhý se přiklápí „jako poklice“ na vrchol vozítka – aby mu pomohl s tepelnou regulací. (Během lunární noci totiž teplota padá na mínus 180 stupňů Celsia, což palubní elektronika v případě nevydrží.) O stavu „nefritového králíka“ budeme moudřejší nejpozději za dva týdny, kdy jej znovu ozáří sluneční paprsky. – Ať tak či tak, mise byla maximálně úspěšná: cílem bylo provést měkké lunární přistání, což se povedlo. Yutu byl jen jeden z celé řady přístrojů výpravy Chang´e 3: byť pochopitelně nejvděčnější a mediálně nejsledovanější. A podle toho by měl být hodnocený i jeho význam (samozřejmě, že neurazil ani plánovanou trasu, ani nedosáhl zamýšlené životnosti, ale to holt bývá údělem průkopníků a technologických demonstrátorů).

    V sobotu bylo výročí... Ano, asi jste zaregistrovali – desáté výročí přistání vozítka Opportunity na Marsu. Ale zároveň bylo ještě jedno kulaté a nikde nepřipomenuté: třicet let od okamžiku, kdy 25. ledna 1984 vyhlásil tehdejší americký prezident Ronald Reagan program kosmické stanice. Ta byla později (1988) pojmenována Freedom a z ní se nakonec vyvinula páteř dnešní kosmonautiky, Mezinárodní kosmická stanice.

    Samozřejmě, že i desáté výročí přistání vozítka Opportunity, které překonává samo sebe a navzdory všem prognózám stále pracuje (s problémy se potýká jen mechanická paže a pravé přední kolo, u kterého zlobí natáčení i pohon), jsem neopomněl připomenout. A to vystoupením v České televizi, v nedělním Studiu 6 Víkend.

    Pátek 24. ledna 2014

    Společnost Sierra Nevada Corp. zakoupila raketu Atlas V pro první orbitální let raketoplánu Dream Chaser v listopadu 2016! Zpráva se začala od včerejška šířit na internetových fórech a všichni se tetelí blahem. Má jeden háček: není pravdivá. „Jsme potěšeni, že si Sierra Nevada Corporation rezervovala prověřený Atlas V pro realizaci svého prvního testu v roce 2016,“ řekl prezident a CEO United Launch Alliance Michael Gass. Doslova takto to stojí v oficiální tiskové zprávě. Aneb žádný nákup, jen rezervace. Což je dost velký rozdíl, protože nákup rakety by stál zhruba stejně jako je celý rozpočet programu Dream Chaser (212,5 mil. dolarů Dream Chaser na základě kontraktu CCiCap vs. 160 mil. USD např. raketa Atlas V zakoupená nedávno pro sondu InSight, ovšem bez integrace a dalších služeb). Takže otázka zní jasně: kde by Sierra Nevada Corp. na nákup vzala (a proč by to dělala)? A historické připomenutí: VŠECHNY firmy se před „vyřazovacími boji“ (komerční dopravu posádek to čeká už za několik měsíců) zapřísahají, že svým programům věří natolik, že v nich budou pokračovat i bez podpory NASA. Žádná nikdy nepokračovala... – Nemůžu si pomoci, ale vidím jen kouřovou clonu, která má před lámáním chleba v oblasti komerční dopravy posádek vytvářet virtuální realitu.

    Destičky tepelné ochrany raketoplánu HRSI (ty černé především na spodní straně) se skládaly z 94 procent vzduchu: kdyby nebyly voděodolné, nasákly by mj. atmosférickou vlhkost (o stání na rampě v dešti ani nemluvě). Což by znamenalo jednak výrazný nárůst hmotnosti startujícího raketoplánu (když to přeženu: jako by byl obložený molitanem), ale především roztahování vody s narůstající výškou a následné popraskání destiček. Jenže destičky nešlo pokrýt nějakým voduodpuzujícím materiálem: ten by se totiž vždy při přistání „opálil“. A tak bylo zvoleno jiné řešení: do KAŽDÉ destičky byl pomocí mikrootvoru po letu vstříknutá voděodolná substance, který destičky naimpregnovala. Pro představu: na ploše 480 metrů čtverečních jich bylo zhruba dvacet tisíc. Právě problémy s údržbou tepelné ochranou byly jedním z důvodů, proč se nepodařilo dosáhnout zamýšlené frekvence startů.

    Tato a tisíce dalších zajímavostí, technických nákresů a podrobných vysvětlení konstrukce plus provozu systému jsou v knize „To Orbit and Back Again – How the Space Shuttle“, kterou napsal Davide Sivolella. Knihu jsem si původně kupovat nechtěl: přišla mi jako další z nekonečné řady publikací o raketoplánech s hezkou barevnou fotkou na obálce. A navíc od neznámého autora. Po přečtení několika recenzí jsem ale změnil názor, publikaci si pořídil – a vůbec nelituji. Je to rozhodně jedna z nejlepších knih, které kdy o programu amerických raketoplánů vznikly a přináší neskutečné množství detailů. Navíc velmi srozumitelně vysvětlených. Klobouk dolů před tímto dílem!

    Čtvrtek 23. ledna 2014

    NASA oznámila, že byla dokončena výroba servisního modulu pro letošní premiéru lodi Orion. Jde o jednu ze tří klíčových komponent: kromě servisního modulu bude brzy dokončený také záchranný systém LAS a nakonec i návratová kabina. – Bodejť by to servisní modul nevyhrál, když bude při letošní misi mít podobu toliko rozměrové a hmotnostní makety. Jeho funkce buď nebudou potřeba, nebo je převezme (např. brzdící manévr) druhý stupeň rakety Delta IV.

    V poslední době se mi často ozývají média a ptají se, co si myslím o projektu Mars One: jde o nizozemskou firmu, která slibuje vybudovat první kolonii na Rudé planetě a poslat tam v lodích bez návratu první kolonizátory. – Můj osobní názor: je to jen velký humbuk kolem ničeho. Firma nemá peníze, hardware, nepředstavila scénář, mlží kolem technologií... Slibuje využití místních zdrojů – ať se předvede třeba na Sahaře nebo v Antarktidě s „využitím místních zdrojů“ (a to se bavíme ve srovnání s Marsem o velmi příjemném prostředí, kde vás netrápí radiace, řídká atmosféra nebo mrazy ke 120 stupňům pod nulou). Firma Mars One zkrátka zatím nepředvedla nic, co by nezvládl běžný smrtelník s tužkou, papírem a trochou fantazie za jeden večer. - Koncept jednosměrné cesty sám o sobě není zase tak špatný, ale musí být nějakým způsobem připravený. Jediná dobrá zpráva týkající se Mars One je: kosmické lety a pilotovaná výprava na Mars zvláště se evidentně těší zájmu veřejnosti. Stačí je toliko správně podat.

    Dobře, ale oč tedy firmě Mars One jde? S dovolením bych připomněl devět let starou reality show (a Mars One tvrdí, že její projekt je reality show!) Space Cadets. Britská televizní stanice Channel 4 tehdy investovala zhruba 150 miliónů korun (!) do pořadu, který se tvářil jako výběr kandidátů pro let do vesmíru. Lidé se hlásili, vybraní jedinci byli dopraveni na leteckou základnu nedaleko Ipswiche (vyzdobenou ruskými nápisy), zde podstoupili „výcvik“, nakonec tři „nejlepší“ absolvovali pětidenní „kosmický let“ (v kulisách z filmu Kosmičtí kovbojové). Že ve vesmíru není beztíže? Nevadí: letíte přece jen sto kilometrů od Země, takže tady ještě působí gravitace. – „Jsme za blbce,“ prohlásil jeden ze tří „kosmonautů“ této show po „přistání“. Kdepak asi skončí „vítězové“ projektu Mars One?

    Středa 22. ledna 2014

    Poslední člen evropského oddílu kosmonautů z roku 2009, francouzský kandidát Thomas Pesquet, se dočkal nominace do posádky. Byť zatím „jen“ do záložní: bude dělat náhradníka při desetidenní misi svého kolegy Andrease Mogensena z Dánska (start 4. října 2015 v Sojuzu TMA-18M, přistání 14. října téhož roku v Sojuzu TMA-16M).

    Americký astronaut Frederick Sturckow se přece jen proletěl raketoplánem SpaceShipTwo (viz blog 14. ledna 2014): byť nešlo o motorický let, ale jen o let klouzavý. Šlo o další z řady testů, jejichž cílem bylo získat zkušenosti s chováním stroje za letu, s jeho přípravou nebo letové ostruhy pro jednotlivé piloty. SpaceShipTwo by měl ještě letos (v roce, kdy si připomeneme desáté výročí letu SpaceShipOne) absolvovat první suborbitální let. Firma Virgin Galactic pak slibuje i první komerční lety na práh vesmíru, ale domnívám se, že příští rok je pravděpodobnější.

    V měsíčníku L+K se loni objevilo 60 článků (seriály - resp. seriál - počítám jako jeden) z kosmonautiky – tedy v průměru pět článků v jednom čísle. Z nich byly více než dvě třetiny (přesně 43) z mé osobní „továrny“. Podobně jako v roce 2011 (viz blog 11. prosince 2011) tak s potěšením konstatuji, že kosmonautika má v „Letectví + kosmonautice“ více než důstojné zastoupení – a že jsem rád, že mohu svým dílem k této situaci přispět.

    Úterý 21. ledna 2014

    Bylo to napínavější, než sledování kosmického startu: sonda ESA Rosetta totiž neměla žádný pevně stanovený čas, kdy se ozve na Zemi. Měla nejprve vykonat přesně stanovenou posloupnost úkonů (viz blog 17. ledna 2014) a až pak vyslat signál směrem k Zemi. Nikdo tak netušil, kdy se ozve – uplynul nejpravděpodobnější čas kontaktu, minuty plynuly a napětí houstlo. Ovšem konec dobrý, všechno dobré. Rosetta si sice dala na čas, ale nakonec se po 957 dnech v hibernaci ozvala. A tak se už nyní můžeme těšit na setkání s kometou 67P/Čurjumov-Gerasimenko (první snímky ze dvou miliónů kilometrů v květnu, synchronizace oběžných drah v srpnu) a především na přistání na jejím povrchu (10. listopadu). Výsadkový modul Philae bude sestupovat k jejímu povrchu čtyři hodiny – to bude docela napínavé.

    Film Gravitace – dle mého osobního názoru největší počin loňského roku na poli zvyšování zájmu veřejnosti o kosmonautiku – získal deset nominaci na Cenu (americké filmové) Akademie, na Oskara. Společně s filmem „12 let v řetězech“ tak má nejvíce želízek v ohni: letošní ceny se budou udělovat 2. března (krátce před tím, 26. února, bude Gravitace v Česku v prodeji na DVD).

    Čína postavila (zatím jen na Zemi) laboratoř Yuegong-1 (Měsíční palác 1), jejímž cílem je studovat zajištění přísunu zásob vzduchu, vody a potravin pro kosmonauty dlouhodobě pobývající na Měsíci. Zatím máme k dispozici jen tento snímek plus příslib, že další detaily budou zveřejněny do konce ledna. – A když už jsme u čínského Měsíce: nejlidnatější země světa vydala poštovní známku oslavující úspěšné přistání sondy Chang´e 3 s šestikolovým robotem Yutu.

    Pondělí 20. ledna 2014

    Z mysu Canaveral by se letos mělo uskutečnit 21 startů kosmických raket. Pro srovnání: loni to bylo jen deset startů a dokonce ze všech amerických kosmodromů (navíc MARS na ostrově Wallops, Vandenberg AFB v Kalifornii plus „létající kosmodrom“ v podobě rakety Pegasus vypouštěné z letounu Lockheed L-1011) se uskutečnilo jen devatenáct. Významný podíl na tom má mít společnost SpaceX, která už také jeden vzlet úspěšně realizovala (s družicí Thaicom-6 dne 6. ledna). Ta totiž má rezervaci na dalších devět startů (!) rakety Falcon 9 v1.1 a opci na desátý. Dále se chystá z Floridy vypuštění nosiče Atlas V a čtyři Delta IV (včetně letu s premiérovou lodí Orion).

    ESA oznámila, že úspěšné meziplanetární sondě Venus Express začínají docházet pohonné hmoty. A tak přestože je financování mise zajištěno do konce letošního roku, bude sonda řízeně zlikvidována nejspíše navedením do atmosféry Venuše. Ještě před tím ji ale bude detailně zkoumat a navíc testovat metodu aerobrakingu (brzdění o atmosféru), která by mohla najít uplatnění na budoucích misích ESA. Přesné datum ukončení programu nebylo oznámeno: ESA hovoří o červnu, ale není jasné, zdali jde o termín zahájení pokusů s aerobrakingem nebo o termín řízeného zániku.

    Dvě nově vyvíjené americké pilotované lodi absolvovaly v uplynulých týdnech testy padákového systému. Nejprve byla koncem prosince z výšky tří kilometrů u pobřeží Kalifornie shozena maketa lodi Dragon Rider společnosti SpaceX (první snímek). A minulý čtvrtek prošla dalším testem padákového systému loď Orion (druhý a třetí snímek): poprvé s odstřelovacím krytem padáků, který se sám bezpečně snesl na trojici menších padáčků. Oba testy dopadly na výbornou.

    Pátek 17. ledna 2014

    Po úspěšném programu dopravy nákladů na ISS (osm startů raket Falcon 9 a Antares, šest připojení lodí Dragon a Cygnus – vše stoprocentně úspěšné) a slibně se rozvíjejícím programu komerční dopravy kosmonautů na ISS (aktuálně jsou ve hře lodě Dragon Rider, CST-100 a Dream Chaser) chce NASA s komerčním konceptem prorazit i na Měsíc! Proto vyhlásila iniciativu Lunar CATALYST (Cargo Transportation and Landing by Soft Touchdown), jejímž cílem by mělo být vyvinutí malé bezpilotní platformy pro dopravu malých (30 až 10 kg) a středních (250 až 500 kg) nákladů na Měsíc. Jedinou (byť asi dost zásadní) nevýhodou programu je, že na něj NASA (zatím) neuvolňuje žádné prostředky – nabízí toliko konzultace. Snad to bude stačit...

    Událostí letošního roku v kosmonautice bude bezesporu setkání evropské sondy Rosetta s kometou 67P/Čurjumov-Gerasimenko a především výsadek přistávacího modulu Philae na její povrch (plánovaný na 11. listopadu). Ještě před tím se ale musí Rosetta probudit z hibernace, v níž se nachází od 8. června 2011. „Budíček“ na naplánovaný na pondělí 20. ledna v 11:00 h středoevropského času. Nejprve dá palubní počítač příkaz k zahřátí hvězdných senzorů, pak ke zpomalení rotace automatu. Následovat bude otočení ke Slunci celou plochou slunečních baterií a dobití akumulátorů. Až poté vyšle Rosetta signál k Zemi – stát by se tak mělo někdy v průběhu večera.

    Kniha Anatolije Zaka „Russia In Space“ představuje skutečnou lahůdku. Pro připomenutí: Zak je ruským (t.č. žijícím v USA) popularizátorem kosmonautiky, který si šikovně vypomáhá vlastními ilustracemi tam, kde nejsou k dispozici oficiální fotografie nebo podklady a mezi jeho zákazníky patří BBC, CNN a mnohé další instituce. Nyní dal dohromady knihu o ruské pilotované kosmonautice (zakoupit je možné na jeho webu) za 70 USD včetně poštovného: doprava do Česka trvala něco málo přes týden a v knize je autorovo věnování i s podpisem. Kniha je o realizovaných, ale především o nerealizovaných projektech – na Zemi, na oběžné dráze, ale i na Měsíci nebo Marsu. Úžasné počtení, úchvatné pokoukání – přes 300 stránek, většinou s barevnými fotografiemi a ilustracemi. A mezi nimi hromady hutného textu s technickými daty, informacemi ze zákulisí, tušenými i netušenými souvislostmi. Po všech stránkách překrásné dílo!

    Čtvrtek 16. ledna 2014

    Nejen společnost Sierra Nevada Corp. hledá pro svůj raketoplán Dream Chaser pomoc v zahraničí (konkrétně s ESA, viz blog 8. ledna 2014). Nyní i firma Boeing získala pro svoji kabinu CST-100 partnera mimo území USA: stala se jím společnost Orbit z Voroněže, která má více než padesátileté zkušenosti s vývojem kosmické techniky. Společnost Orbit vyhrála konkurz, který na dodávku některých komponent a technologií Boeing vypsal. (Jen pro úplnost: i některé součásti lodi Dragon či Cygnus jsou vyráběné v rámci mezinárodní spolupráce v Evropě. Také na základě komerčního kontraktu.)

    NASA oznámila, že do 30. září 2014 je možné zapojit se do akce „Messages to Bennu“: na webové stránce http://planetary.org/bennu může každý vložit své jméno, které pak bude uloženo do čipu na palubě sondy OSIRIS-REx. Ta se v roce 2016 vydá na sedmiletou cestu, během níž odebere až 2 kg vzorků z asteroidu Bennu a vrátí se s nimi zpět na Zemi.

    Sólovou fotografii, snímek posádky a kresbu emblému mi podepsal americký astronaut Kevin Ford, který je veteránem z letů Discovery STS-128/2009 a Sojuz TMA-06M/2012. (S ním jsme se loni setkali na kongresu ASE v Německu; viz blog 18. července 2013.) Zajímavé na této zásilce ovšem je, že jsem ji poslal v roce 2012 do Hvězdného městečka – ovšem odpověď mi přišla v minulých dnech z Houstonu.

    Středa 15. ledna 2014

    Nevzpomněl, nikdo si prostě ani nevzpomněl (a když si na internetu nikdo nevzpomene, pak nikdo jiný nemůže kopírovat odkazy a ke všemu se zasvěceně vyjadřovat). Aneb včera uplynulo právě deset let od chvíle, kdy americký prezident George Bush Jr. vyhlásil svoji Vizi v kosmonautice. Kdyby došlo na jeho slova, tak už jsme měli za sebou zkušební bezpilotní lety lodi Orion – a v letošním roce by se chystal první start s posádkou (podle o rok později upraveného rozpisu jsme jej dokonce měli mít dva roky za sebou. Od roku 2008 by k Měsíci mířila jedna americká výzkumná sonda ročně (včetně automatických přistávacích; premiéra v roce 2009). Zalétána by už byla raketa Ares I, v plném proudu by běžela výroba série superraket Ares V (počínaje rokem 2017 nejméně dva starty ročně) stejně jako lunárního modulu. A Mezinárodní kosmické stanici by pomalu zvonil umíráček, protože by jí zbývaly poslední tři roky života. – Škoda. Anebo dobře? Těžko říct, záleží na úhlu pohledu.

    Největší technickou výzvou pro čínskou lunární přistávací sondu Chang´e 3 byl vývoj hlavního motoru. Alespoň to tvrdí Jin Guangming, hlavní konstruktér celého jejího pohonného systému (berme tedy jeho prohlášení kapku s rezervou, protože pochopitelně nebude hanět svoji práci). Motor měl totiž několik úkolů (navedení na lunární dráhu, zajištění přistání), musel mít spolehlivě a plynule regulovaný tah, spolehlivost a výdrž.

    S ukončením provozu raketoplánů odchází do výslužby trojice transportérů M-113 (viz první čtyři fotografie - první tři jsou přitom naše vlastní), které byly už od éry Apolla připravené u startovacích ramp Kennedyho kosmického střediska zachránit v případě ohrožení posádky vesmírných plavidel. Koncem loňského roku na kosmodrom dorazilo první ze čtyř vozidel MRAP (Mine-Resistant Ambush-Protected), která tuto roli převezmou do budoucna. Pozemní týmy budou mít hodně času na přípravu: nejbližší pilotovaný start z Kennedyho kosmického střediska je totiž plánovaný na rok 2021...

    Úterý 14. ledna 2014

    Připravovaný turistický raketoplán SpaceShipTwo absolvoval třetí motorický let: dosáhl při něm rychlost 1,4 M a výšku 21,6 km. Za řízením stroje byli šéfpilot společnosti Virgin Galactic Dave Mackay a také Frederick Sturckow, který dříve jako astronaut NASA navštívil čtyřikrát Mezinárodní kosmickou stanici (v průbehu letů Endeavour STS-88/1998, Discovery STS-105/2001, Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009). Po raketoplánech Endeavour, Discovery a Atlantis si tak měl možnost odzkoušet i pilotování stroje SpaceShipTwo. (Oprava: Letu se jako druhý pilot zúčastnil Mark Stucky, nikoliv Frederick Sturckow (jak jsem uvedl). Ten má za sebou zatím jen několik letů v mateřském stroji WhiteKnightTwo – ale aktuálně neseděl ani v něm. Na svoji premiéru ve SpaceShipTwo tak zatím čeká.)

    Dvojnásobný astronaut Leland Melvin (veterán z letů Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-129/2009) odchází k letošnímu únoru definitivně od NASA. Melvin ale už dávno pověsil skafandr na hřebík: od října 2010 fungoval na pozici náměstka administrátora NASA pro vzdělání.

    První letošní vydání Letectví+kosmonautiky přináší mé články: „O neposlušném chlazení na ISS“ (problémy Mezinárodní kosmické stanice v prosinci plus dvojice neplánovaných opavářských výstupů), „Mars středem zájmu“ (nové sondy na cestě, staré pracující, budoucí chystané), „Nefritový králík na Měsíci“ (čínské bezpilotní přistání na Měsíci), „Čínská kosmická stanice“ (co všechno víme o budoucí čínské kosmické stanici CSS), „Příběh opravdového kosmonauta“ (zemřel kosmonaut Alexandr Serebrov) a „U kolébky Spacelabu“ (peripetie kolem vzniku a vývoje laboratoře Spacelab).

    Pondělí 13. ledna 2014

    První operační loď C. Gordon Fullerton Cygnus včera úspěšně dorazila na Mezinárodní kosmickou stanici. Kromě regulérního nákladu dopravila kosmonautům také opožděnou zásilku vánočních dárků (start byl původně plánovaný na prosinec, ale kvůli selhání okruhu A chladicího systému stanice jej bylo nutné odložit) a též pětici dětských knih o psovi Maxovi, který postupně zavítá na stanici, Měsíc, Mars a do dalších končin sluneční soustavy. Knihy budou předčítat kosmonauti a vzniklý záznam bude použitý ke vzdělávacím aktivitám mezi mládeží. – V rámci programu komerční dopravy nákladů na ISS šlo už o osmý start (pětkrát raketa Falcon 9, třikrát Antares) a šesté připojení lodi ke stanici (čtyřikrát Dragon, dvakrát Cygnus). Všechny úspěšné. Kdo by si na něco podobného na počátku programu komerční dopravy nákladů na ISS vsadil? (Já ne.)

    Čína oznámila, že se po dvoutýdenní hibernaci probudilo k životu vozidlo Yutu na Měsíci – a několik hodin po něm i mateřská přistávací sonda Chang´e 3. Obě zařízení jsou podle dosavadních informací v pořádku.

    Emblémů není nikdy dost, takže (zleva) první letošní start rakety Falcon 9 v1.1 s družicí Thaicom 6 (všimněte si – jako obvykle se čtyřlístkem, viz blog 6. června 2012), třetí start rakety Antares s první operační lodí Cygnus a na letošní září plánovaný první let lodi Orion EFT-1 (Exploration Flight Test).

    Pátek 10. ledna 2014

    Televizní stanice National Geographic oznámila, že letos v březnu připravuje živé dvouhodinové vysílání z paluby Mezinárodní kosmické stanice a zároveň z řídicího střediska v Houstonu. Prostorami stanice provedou, experimenty předvedou, východ i západ Slunce ukážou a dokonce na dotaz diváků odpoví kosmonauti Richard Mastracchio a Kojči Wakata – „třetím do mariáše“ v řídicím středisku bude Mike Massimino. Přenos bude vysílaný do 170 zemí světa včetně České republiky: termín jeho konání ale nebyl uvedený.

    Tak dlouho se se zákonem chodí do Kongresu USA, až je nakonec schválený. Aneb první pokusy o přejmenování Drydenova leteckého výzkumného střediska (Dryden Flight Research Center) na Výzkumné letecké středisko Neila A. Armstronga (Neil A. Armstrong Research Center) jsou staré téměř sedm let (viz blog 30. dubna 2007). Po mnoha legislativních či technických peripetiích zákon ve středu prošel přes Kongres USA a včera byl postoupený Baracku Obamovi k podpisu.

    I v letošním roce fungují poštovní služby na trase Hvězdné městečko – Brno. A tak mi ve schránce přistála obálka s podepsanými fotografiemi dvojnásobného ruského kosmonauta Romana Romaněnka (Sojuz TMA-15/2009 a Sojuz TMA-07M/2012). Zajímavé je, že fotografie podepsal z obou stranu – rubu i líce...

    Čtvrtek 9. ledna 2014

    I třetí raketa Antares (první v dubnu a druhá v září 2013) zaznamenala úspěch a dnes bezpečně dopravila na oběžnou dráhu zásobovací loď Cygnus. (Kdo dnes dorazil na moji přednášku v Prostějově, mohl start sledovat v přímém přenosu.) Jde o první operační loď z celkem osmi, která si NASA objednala za 1,9 mld. dolarů. K ISS dorazí v neděli v poledne našeho času.

    Bývalá zástupkyně administrátora NASA Lori Garverová (z funkce odešla k 6. září loňského roku – viz blog 7. srpna 2013) se na vlnách americké veřejnoprávní rozhlasové stanice NPR (National Public Radio) rozpovídala o své představě o budoucnosti kosmonautiky. Konstatovala, že roční rozpočet NASA ve výši 17 miliard dolarů jí přijde dostatečný k realizaci mnoha úžasných projektů (proč ne, je to sice méně, než dříve – ale pořád je to docela solidní balík peněz) a že kdyby záleželo jen na ní, zrušila na program superrakety SLS a průzkumného vozidla pro Mars v roce 2020. Vysvětlila to tím, že jak superraketa, tak vozidlo využívají již vyvinutou technologii – a že nás tak vlastně neposouvají vpřed. – Svým způsobem má pravdu a jen připomněla nutnost vždy si před cestou stanovit cíl. Pokud je cílem získávání dalších a dalších vědeckých dat, pak má samozřejmě například mise na s odzkoušeným zařízením Mars smysl. Pokud je cílem zachování zaměstnanosti, pak má samozřejmě smysl superraketa i vozidlo. A pokud je cílem vývoj nových technologií, pak jde o nesmyslně vyhozené miliardy. Právě přesné stanovení cíle (= politické zadání) současné (nejen) americké (nejen) kosmonautice asi nejvíce chybí. Snaha zavděčit se všem zpravidla znamená, že se nakonec nezavděčíme nikomu.

    Ze stejné řady jako včera představené kniha je NASA Mars Rovers - Owners´ Workshop Manual. Přináší technické fotografie, nákresy, nákresy, tabulky a seznamy – nechybí dokonce ani informace o zvažovaných mobilních verzích sond Viking.

    Středa 8. ledna 2014

    NASA dnes oznámí prodloužení činnosti Mezinárodní kosmické stanice do roku 2024: dosud byl formálním datem ukončení rok 2020 (a počítá se ještě s následným prodloužením do roku 2028). Což je dobrá zpráva hned z několika důvodů. Jednak se maximálně využijí možnosti této unikátní laboratoře (navíc když za ni není adekvátní náhradní program). A především dostane nový smysl program vývoje komerčních lodí: aktuálně se totiž počítá s jejich nasazením od roku 2018. A kdyby létaly jen dva roky, byly by potřeba maximálně čtyři (pokud by program opět nesklouzl). Což asi není příliš ekonomické. Takto jich bude třeba alespoň dvanáct (ale spíše až dvacet). A to už program staví do zcela jiné roviny.

    ESA informovala, že podepsala s americkou firmou Sierra Nevada Corporation, dohodu o porozumění: v jejím rámci by měly být identifikované oblasti, v nichž by se evropský průmysl mohl zapojit do vývoje miniraketoplánu Dream Chaser. Sierra Nevada Corp. bude hodnotit, jak by se do programu mohl zapojit evropský průmysl, hardware, software nebo znalosti. ESA zase bude koumat nad tím, jaké mise by miniraketoplán mohl odlétat pro Evropu. – No, nevím. Myslím, že jásání nad tím, že Evropa se zapojuje do vývoje miniraketoplánu (byť bezesporu má co nabídnout) je brutálně předčasné. O nějakém zapojení není ani slovo. Navíc si opravdu nedovedu představit, že ve chvíli, kdy se v rozpočtu ESA bojuje o každé euro, budou evropské země posílat nějaké peníze na vývoj do USA (to nikdy nedělaly) nebo se bude ESA zavazovat k vývojově i provozně nákladnému programu (navíc by po Orionu šlo o další pilotovanou loď). Dohoda má spíše jiný význam: Sierra Nevada Corp. je ze tří soutěžících v boji o komerční loď jen jako rezerva (jak bylo deklarováno už při jejím výběru – viz blog 12. září 2012), a tak se snaží přijít s nějakými novými nápady nebo „konkurenčními výhodami“. Toto je slepá ulička.

    Kniha International Space Station (1998 – 2011): Owners´ Workshop Manual mě příjemně překvapila. Popisuje budování Mezinárodní kosmické stanice: nejde kdovíjak do hloubky (což ostatně ani není jejím cílem), ale nabízí velmi kvalitní seznámení s výstavbou komplexu a jeho jednotlivými prvky, a to včetně velkého množství fotografií a technických nákresů. Žádné sladké obrázky startů, jen dokumentačních snímků s výmluvnými popisky. – Berte informaci o této knize zároveň jako pozvánku na moji přednášku ve čtvrtek 9. ledna 2014 na hvězdárnu v Prostějově, kde budu od 18:00 h hovořit na téma Mezinárodní kosmická sta(veb)nice.

    Úterý 7. ledna 2014

    Rusko zvažuje změnu taktu letů lodí Sojuz: někdy v letech 2017 nebo 18 by mohlo dojít k obnovení krátkodobých desetidenních letů na ISS a zároveň by mělo dojít k prodloužení doby pobytu základních posádek ve vesmíru na deset měsíců. (Pro úplnost: krátkodobé mise se dnes vůbec nelétají, dlouhodobé pak mají trvání kolem šesti měsíců.) O změně zatím nebylo rozhodnuto: v tuto chvíli jsou na pořadu dne jednání o prodloužení využívání lodí Sojuz pro dopravu amerických kosmonautů na ISS o rok (nynější kontrakt platí do června 2017 - viz blog 3. května 2013).

    ESA oznámila, že nejpozději do konce roku 2015 sníží své výdaje na provoz ISS (tedy nikoliv na jiné kapitoly jako je třeba věda nebo výroba náhradních dílů) ve srovnání s rokem 2010 o plných třicet procent. Stane se tak na základě požadavku Francie a Itálie, kterým výdaje na evropské operace spojené s kosmickou stanicí přijdou příliš vysoké. Země sdružené v ESA se původně dohody na této redukci do konce roku 2016, ale podle dostupných informací jí bude dosaženo již letos.

    Protože kniha Mousetronaut (Myšonaut – viz blog 6. ledna 2014) zaznamenala poměrně velký čtenářský ohlas, napsal její autor – astronaut Mark Kelly – její pokračování. (No, vzhledem k rozsahu textu ho napsal asi tak za patnáct minut.) Kniha se jmenuje Mousetronaut Goes To Mars (Myšonaut letí na Mars) a pojednává o cestě malého myšáka Meteora, jinak veterána z letu raketoplánem, na Mars. Kde pak zanechá nesmazatelnou stopu v podobě americké vlajky.

    Pondělí 6. ledna 2014

    Indická raketa GSLV včera zaznamenala vydařený start: šlo o teprve třetí úspěch z osmi pokusů uskutečněných od roku 2001. A zároveň to byl první úspěšný start s kyslíko-vodíkovým motorem indické výroby ve třetím stupni (při předchozích misích byl použitý buď motor ruské výroby, nebo indický motor vůbec nedostal z důvodu selhání nižších stupňů šanci). – Dnes pak následoval úspěšný start rakety Falcon 9 v1.1 s telekomunikační družicí Thaicom-6 (v době psaní těchto řádků je raketa na nízké oběžné dráze a druhý stupeň má před sebou ještě druhý zážeh s odesláním vynášeného nákladu na plánovanou orbitu).

    NASA ve spolupráci s firmou Orbital Sciences Corp. oznámila, že třetí raketa Antares s první operační zásobovací lodí Cygnus k ISS odstartuje ve středu 8. ledna 2014. A o den později by se měl uskutečnit třetí motorický let raketového letounu SpaceShipTwo (viz blog 31. prosince 2013).

    Mnozí bývalí astronauti se vrhají na dráhu autorů knih: zpravidla píší autobiografie, sci-fi nebo se věnují ryze technické literatuře (najdeme mezi nimi ovšem i autora červené knihovny). Málokdy ale vytvoří čistě dětskou knihu. Americký astronaut Mark Kelly (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006, Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) to ale udělal, když společně s ilustrátorem Chrisem Foxem Paynem přivedl na svět Mousetronauta (Myšonauta). Kniha hezká, jednoduchá, záslužná – a stručná. Doporučená literatura a seznam internetových zdrojů na závěr jsou stejně dlouhé jako vlastní psaný příběh! Ale o jeho délku v případě dětské knihy pochopitelně nejde.

    Pátek 3. ledna 2014

    Zkušenosti z vývoje raketových motorů se uplatnily už kdysi dávno při přípravě prvního umělého srdce. Nedávno se objevila zpráva, že Francouzi transplantovali soběstačné umělé srdce. Jen škoda, že se v textu neobjevilo ani slovo o tom, že i tentokrát jde o produkt kosmických technologií (viz česká sekce portálu Evropské kosmické agentury). Škoda, i drobná zmínka by využití kosmických technologií (navíc evropských) v bohulibé aplikaci by svůj význam jistě měla.

    Společnost SpaceX oznámila odklad startu rakety Falcon 9 v1.1 s družicí Thaicom-6 (viz blog 2. ledna 2014) na pondělí 6. ledna. Takže trojice nesmírně zajímavých startů se uskuteční během pouhých tří dnů: 5. ledna má vzlétnout indická raketa GLSV (kosmodrom Šríharikota), 6. ledna Falcon 9 v1.1 (mys Canaveral) a 7. ledna Antares (ostrov Wallops).

    Jižní Korea se rozhodla vydatně šlápnout do kosmických aktivit, když oznámila urychlení vývoje vlastní nosné rakety. Její demonstrační start (jen první stupeň?) se nyní chystá na prosinec 2017, zkušební mise v plné třístupňové verzi jsou plánované na prosinec 2019 a červen 2020. Zároveň představitelé jihokorejského kosmického průmyslu slíbili, že před koncem roku 2020 vyšlou vlastními silami do vesmíru jak lunární průzkumnou sondu, tak přistávací modul se samostatným vozidlem. No, plán je to – slušně řečeno – agresivní. Tak uvidíme. Nebo neuvidíme...

    Čtvrtek 2. ledna 2014

    Příchod nového roku bývá ve znamení ohňostroje – a letos bude ve znamení raketostroje. Aneb během čtyř dnů se uskuteční tři ostře sledované starty. V pátek 3. ledna má vzlétnout z mysu Canaveral raketa Falcon 9 v1.1 s telekomunikační družicí Thaicom-6: nosič má potvrdit úspěšnou sérii startů (raketa Falcon 9 celkově sedm, ve verzi v1.1 dva) a navíc uskutečnit druhý čistě komerční let této rakety. Na neděli 5. ledna se chystá start indické rakety GSLV, kterou zatím pronásleduje smůla: ze sedmi startů v rozmezí let 2001 až 10 se jen dva skončily plným úspěchem (další pak úspěchem částečným; zbývající čtyři mise představovaly havárie). A nakonec v úterý 7. ledna má na svoji teprve třetí misi odstartovat raketa Antares s první operační lodí Cygnus C. Gordon Fullerton. Vstup do nového roku jako hrom…

    Nastal konec jednoho roku a počátek dalšího: při této příležitosti jsem viděl už celou širokou paletu „nejdůležitějších kosmických událostí loňska“, „kosmický Top Ten roku 2013“ apod. V žádném přehledu jsem ale nezaregistroval jednu z událostí, které ke kosmonautice taky patří (můžeme diskutovat o tom, jak blízce či dalece, ale patří). A tou je podle mě premiéra a následný divácký úspěch filmu Gravitace. Viděly jej stamilióny diváků (a další stamilióny ještě uvidí) a přestože jeho „umělecká licence“ je velmi silná (o fyzice se toho dozvíte mnohem více například sledováním kreslených filmů ze série Tom a Jerry), jeho význam pro popularizaci kosmonautiky je nesporný. Aneb těžko budeme hledat jinou s kosmonautikou spjatou událost, která oslovila v uplynulém roce více lidí. („S politováním musíme oznámit, že díky nevratnému charakteru událostí popsaných ve filmu, nebude žádné pokračování Gravitace 2.“)

    TOPlist