Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pondělí 31. března 2014

Testovací zařízení Grasshopper 2 (alias F9R-Dev1) společnosti SpaceX (de facto první stupeň nosiče Falcon 9 určený ke zkouškám motorického přistání na zemi) uskutečnilo na základně McGregory Facility v Texasu testovací zážeh. Kdy se poprvé vznese, nebylo oznámeno: ani to, zdali k letu dojde v Texasu nebo až po přesunu do Nového Mexika, kde je možnost realizace vyšších (až suborbitálních) letů a věrnější simulace reálné mise.

Vedením Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina byl pověřen bývalý kosmonaut Jurij Lončankov (veterán z letů Endeavour STS-100/2001, Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-13/2008; následně odmítl letět na misi Sojuz TMA-16M – viz blog 11. září 2013). Jeho jméno se objevilo v okruhu kandidátů už dříve (viz blog 28. února 2014). Už o víkendu jeho nominaci oznámila tisková agentura Interfax, ovšem tisková mluvčí Roskosmosmu ji odmítla potvrdit (tedy nedementovala, což je zásadní rozdíl) s tím, že oficiální jmenování proběhne až tento týden.

Dnes naposledy. Zatímco na dlouhé roky zřejmě poslední možnost navštívit interiér legendárního hangáru VAB v Kennedyho kosmickém středisku se otevřela 23. února 2014 (viz blog 21. února 2014), až do dnešního dne šlo zavítat v rámci trasy „KSC Up-Close Launch Pad Tour“ na legendární rampu 39A. I ta se ale dnes uzavírá a od zítřka se turisté dostanou maximálně na perimetr. Pokud bude předána soukromé firmě a uvedena do operačního stavu, zřejmě se uzavře na hodně dlouhou dobu. Jsem opravdu rád, že jsme na toto území (vypuštění dvanácti raket Saturn V a osmdesáti raketoplánů) stihli vkročit (viz blog 5. října 2012).

Pátek 28. března 2014

U stykovacího uzlu ruského modulu Pojsk na ISS dnes bezpečně zakotvila zpožděná osobní loď Sojuz TMA-12M. Posádka komplexu je tak opět šestičlenná: ke stávající trojici (Kojči Wakata/Japonsko, Richard Mastracchio/USA a Michail Tjurin/Rusko) se tak přidala další směna ve složení Alexandr Skvorcov, Oleg Artěmjev (oba Rusko) a Steven Swanson (USA).

Šestinásobný ruský kosmonaut Sergej Krikaljov končí ve funkci ředitele Střediska přípravy kosmonautů Jurije Gagarina (zpráva mluvčího Roskosmosu Olega Ostapenka o tom, že se nic podobného nechystá, viz blog 28. února 2014). Nyní nastoupí tříměsíční dovolenou, po níž si bude moci vybrat ze dvou zaměstnání: buď se bude věnovat vytvoření nové struktury pro budoucí vývoj pilotovaných kosmických letů, nebo se stane prvním náměstkem vědecko-výzkumného institutu CNIIMaš. – Už tento týden bude známý jeho nástupce: může to být Oleg Kotov (vrátil se z vesmíru jen před několika dny), Vasilij Ciblijev, Valerij Korzun, Jurij Lončakov nebo Jurij Gidzenko – ve všech případech bývalí kosmonauti (jen Kotov je současný). Pro úplnost: Ciblijev na této pozici působil už v letech 2003 až 2009 (sám ale prý prohlásil, že o tuto funkci neusiluje).

Pro březnové číslo Tajemství vesmíru jsem napsal články „Gravitace – kde končí pravda a začíná fikce“ (kde je sedmi Oscary ověnčený film reálný a kde naopak smyšlený nebo dokonce popírající fyzikální zákony), „Eněrgija: úžasná, ale zbytečná“ (příběh sovětské superrakety) a „Měsíc Made in China“ (čínský lunární program s důrazem na aktuální misi Chang´e 3 s vozidlem Yutu).

Čtvrtek 27. března 2014

Požár na blíže nespecifikovaném zařízení spadající pod Eastern Range (Východní střelnici), která zajišťuje podporu raketám létajícím z mysu Canaveral a Kennedyho kosmického střediska, vedl k odkladu nejbližších startů z Floridy. Vypuštění nosiče Atlas V se zpravodajským satelitem plánované na 25. března se odkládá nejméně na 10. dubna a start Falconu 9 s lodí Dragon z neděle 30. března na neurčito. Poškození nespecifikovaného zařízení je natolik rozsáhlé, že si jeho oprava vyžádá zhruba 45 dní – a zhruba stejně tolik by zabrala instalace náhradního zařízení. Nyní se hledají cesty, jak ho nějakým provizorním způsobem nahradit, aby bylo možné starty z Floridy obnovit před polovinou května.

Problémy kosmické lodi Sojuz TMA-12M při cestě na ISS (viz blog 26. března 2014) podle všeho způsobila špatná práce nosné rakety. Ta prý „přestřelila“ apogeum o 20 km. Zatímco první dva korekční manévry proběhly dle přednastaveného algoritmu, třetí a čtvrtý (na druhém oběhu) připravil dle aktuálních parametrů palubní počítač. Protože mělo jít (díky velkorysosti nosiče) o velmi drobné korekce, rozhodl se pro ně použít jen malé orientační motory systému DPO – nikoliv motor hlavní. Což podle všeho vyžadovalo změnu orientace lodi, která sice proběhla, ale některá část systému ji zřejmě vyhodnotila jako nekompatibilní se zážehem hlavního motoru a vyhodila chybové hlášení. Sojuz TMA-12M pak musel přejít na standardní dvoudenní profil letu. - Navedení na vyšší dráhu je sice plně v toleranci nosiče, ale v případě tzv. expresní trajektorie (let na ISS za šest hodin) představuje problém. Let v takovém případě totiž potřebuje mimořádně přesné navedení na oběžnou dráhu, což se nosné raketě tentokrát evidentně nepovedlo.

Na blogu 26. března 2014 jsem informoval o letošní kosmické novince firmy Revell – raketoplánu SpaceShipTwo i s mateřským letounem WhiteKnightTwo. Dnes další model, ovšem mírně „historický“ (no, loňský) – a možná ještě hezčí. Jde o Boeing 747SCA určený k dopravě raketoplánů – i s raketoplánem Discovery. Měřítko 1:144 (délka sestaveného model 49 cm) a cena od šesti set korun nahoru (katalogová 25,50 euro).

Středa 26. března 2014

Kosmická loď Sojuz TMA-12M se dnes v noci úspěšně dostala na oběžnou dráhu: vydala se na tzv. expresní trajektorii, po níž se měla během čtyř oběhů Země připojit k ISS. Jenže se tak nestalo. Zatímco první dva korekční zážehy (předprogramované ze Země) na prvním obletu proběhly dle plánu, před třetím zážehem na obletu druhém se nepodařilo loď správně zorientovat. Automatika proto manévr zrušila – a tím loď pozbyla možnost využít letu po expresní trajektorii. Sojuz TMA-12M tedy přešel na standardní profil letu, který počítá se spojením s ISS po dvou dnech cesty: aktuálně je připojení plánováno na jednu hodinu v noci středoevropského ze čtvrtka na pátek (přesněji v 0:58 h SEČ). Příčina problémů nebyla oznámena – stejně jako to, zdali by mohla mít na bezpečný přílet k ISS vliv.

Problém lodi Sojuz TMA-12M není jediný, který tento týden pilotovanou kosmonautiku potkal. V pondělí došlo během spánku posádky k poplachu, který spustil bezpečnostní systém v modulu MRM-2 (Pojsk). Ten hlásil prudký pokles tlaku, požár a toxické látky v atmosféře. Poté, co kosmonauti zjistili, že jde o chybu v software počítače, odebrali se opět na kutě.

Firma Revell uvedla na trh plastový model turistického suboribitálního raketoplánu SpaceShipTwo – i s nosným letounem WhiteKnightTwo. Měřítko 1:144, katalogové číslo 04842, cena se pohybuje mezi pěti a šesti sty korunami českými (katalogová cena 17,95 euro). Pěkné – a věřím, že v letošním roce aktuální...

Pondělí 24. března 2014

Po 25 letech se do Afghánistánu vrátil první (a na stovky let zřejmě jediný) kosmonaut Abdul Achád Mománd. Ten se v roce 1988 vydal v lodi Sojuz TM-6 navštívit stanici Mir. Stal se tehdy národní supercelebritou: do roka po jeho návratu z vesmíru ale opustila Afghánistán Rudá armáda a mudžahedíni se začali blížit ke Kábulu. Mománd dokázal opustit zemi jen několik dní před pádem Sověty podporované vlády: jak uvedl pro BBC, kdyby zůstal, stálo by jej to bezesporu coby „tvář komunistického režimu“ život. – S jistými obavami se proto po čtvrtstoletí vracel: dostalo se mu ovšem vřelého přivítání.

Společnost Thales Alenia v příštím roce dodá poslední – devátý – hermetizovaný modul pro nákladní loď Cygnus. Oznámila, že pokud má v produkci pokračovat a pokud bude dokonce tlak na snížení ceny, je třeba uzavřít nový kontrakt ještě letos – a zhruba ve stejném objemu, jako minulý. (Pro úplnost: firma Orbital Sciences Corp. jí v roce 2009 přislíbila zaplatit 247 mil. dolarů.) Thales Alenia prozradila, že už dříve se jednalo o dodávce dalších dvou až čtyř modulů, ale s prodloužením životnosti ISS do roku 2024 předpokládá, že zakázka bude výraznější.

Dnes dva emblémy (loňského oddílu kosmonautů NASA a na letošní rok plánovaného zkušebního testu lodi Orion) a jeden plakát (38. základní posádka ISS).

Pátek 21. března 2014

Společnost Airbus Defence and Space zahájila výrobu korpus motoru pro první a druhé stupně rakety Ariane 6. Korpus plní dvojí funkci: jednak slouží jako nádrž na tuhou pohonnou látku a jednak představuje nosnou konstrukci rakety. Výroba prvního korpusu motoru probíhá na základě kontraktu s francouzskou kosmickou agenturou CNES.

Kdokoliv má možnost pojmenovat nejen misi dánského kosmonauta Andrease Mogensena (viz blog 12. března 2014), ale ESA nyní začala sbírat návrhy pro název mise dalšího Evropana. Tím je britský kosmonaut Timothy Peake, který na ISS zamíří jen o jeden Sojuz později (mise TMA-19M) a stráví ve vesmíru půl roku. Bližší informace jsou na stránkách Českého kosmického portálu nebo přímo v české sekci portálu ESA.

Pro zvláštní vydání časopisu Tajemství vesmíru jsem připravil dva články: „Zásadní události loňského roku“ (deset důležitých událostí v kosmonautice v roce 2013) a „Kosmonautika v roce 2014“ (opět deset „kousků“). K tomu ještě redakce bez mého vědomí (ale to by byla stejně formalita – maximálně bych něco mírně aktualizoval) recyklovala článek „Pro Drakovi přiletěla i Labuť“ z Tajemství vesmíru 11/2013 (viz blog 22. listopadu 2013).

Čtvrtek 20. března 2014

Společnost SES (druhý největší světový soukromý operátor družic) pohrozila firmě Arianespace, že s ní přestane vyjednávat o dalších kontraktech, pokud nezíská letošní jarní slot pro vypuštění družic O3b raketou Sojuz z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně. Slot je aktuálně vyhrazený dvojici satelitů Galileo. (SES firmu O3b částečně vlastní.) O3b začala poskytovat své služby počátkem března s prvními čtyřmi satelity, ale potřebuje jich nejméně šest (po čtyřech je má vynášet právě Sojuz). Kvarteto O3b má být odesláno do Kourou počátkem dubna – a ve stejné době sem poputuje dvojice družic Galileo. Tyto dva náklady se „poperou“ o raketu Sojuz s plánovaným vypuštěním v červnu. Arianespace tak už dnes ví, že naštve nejméně jednoho důležitého zákazníka: další Sojuz bude připravený nejdříve v srpnu. – Pro úplnost: programy O3b i Galileo mají skluz. Kvarteto O3b mělo dokonce startovat loni v září, už bylo na kosmodromu – a necelé čtyři týdny před vypuštěním byly satelity odvolány zpět k výrobci na dodatečné kontroly. Takže máslo na hlavě mají všichni a Arianespace není největším (nebo přinejmenším jediným) bídákem. A pro připomenutí: podobný přetlak na rakety Sojuz byl i loni. Viz blog 21. června 2013. Ze šesti zájemců o čtyři rakety ovšem nakonec loni zůstaly toliko dva starty...

Švýcarská společnost S3 (Swiss Space Systems) oznámila, že hodlá se svým letounem Airbus A300 (jinak má sloužit coby první či nultý stupeň miniraketoplánu SOAR s jednorázově použitelným horním stupněm) poskytovat od října 2015 parabolické lety z Kennedyho kosmického střediska. Patnáct parabol (každá nejméně 20 sekund v beztíži) během dvou hodin má přijít na cca 2000 euro. Nepůjde tedy o konkurenci společnosti Virgin Galactic (je úžasné, že když někdo slyší spojení „turistika“ a „stav beztíže“, okamžitě automaticky srovnává s touto firmou), která chce nabízet suborbitální lety, ale o konkurenci firmě Zero Gravity Corp., která už parabolické lety dávno nabízí.

Na vyřizování korespondence s žádostí o podpis si tentokrát našel čas francouzský kosmonaut Jean-François André Clervoy (Atlantis STS-66/1994, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-103/1999). Podepsal nám fotografii ze setkání v Kolíně nad Rýnem (2011) i z pražského kongresu ASE (2009).

Středa 19. března 2014

Komunitní financování je čím dál oblíbenějším zdrojem příjmů pro různé projekty: i bez marketingových kouzelníků prostě odfiltruje zboží a služby, o které je nebo naopak není zájem. Velmi zajímavým je tak třeba projekt „minimuzea“ (v akrylátu zalité drobnosti z historie lidstva i planety), jehož součástí jsou úlomky meteoritů, vzorek z Trinity Site (první atomový výbuch), mamutí chlup nebo třeba kousek kaptonové fólie z Apolla 11. Dosud projekt podpořilo skoro 5000 osob, které přislíbily poskytnout více než 1,2 mil. dolarů. Autor tak hlásí „vyprodáno jest!“ – Naproti tomu zamýšlená hra Space Pioneer získala jen 797 podporovatelů, kteří slíbili 38 tisíc dolarů (potřeba bylo 150 tisíc). Jejím hlavním hybatelem byl kosmonaut Alexandr Lazutkin (byť jsou na webu uvedeni i další kosmonauti Sergej Krikaljov a Sergej Avdějev), který některým přispěvatelům sliboval svoji podepsanou fotografii. Ani to nepomohlo a hra propadla.

Mezinárodní kosmická stanice musela v noci z neděle na pondělí opět mírně upravit svoji dráhu, aby se vyhnula možné kolizi s úlomkem kosmického smetí – v daném případě kusem sovětské meteorologické družice z roku 1979. Bezprostřední nebezpečí nehrozilo, šlo jen o preventivní opatření (jakých je ročně přijato několik), aby se troska vůbec nedostala do „bezletové zóny“ u ISS.

Kniha „SpaceX – Making Commercial Spaceflight a Reality“ (Eric Seedhouse) napsaná při příležitosti desátého výročí založení firmy Space Exploration nebyla přijata příliš vřele. Neobsahuje nic navíc, než co se dá dohledat na internetu. Což je svým způsobem škoda a pravda: na druhé straně je i tak cenným dokumentem, ke kterému bude zajímavé vrátit se za deset či dvacet let – až dnešní odkazy nebudou fungovat. Stačí se podívat, jak čas od času změní publikační systém ESA či NASA (nebo i SpaceX) – a dosud platné odkazy na zdroje jsou v loji. Stejně tak se mění hlavní zpravodajské zdroje na internetu: vzpomene si dnes ještě někdo, že před deseti lety neexistoval Nasaspaceflight a že hlavními zdroji tehdy byly weby Space News Digest nebo Space Views? Žijeme přítomností – a rádi zapomínáme na minulost i budoucnost. Což platí nejen pro kosmonautiku.

Úterý 18. března 2014

Bývalý astronaut Donald Thomas (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Discovery STS-70/1995, Columbia SST-83/1997 a Colubia STS-94/1997; který byl jmenovaný i do šesté základní posádky ISS, ale jen pět měsíců před startem byl ze zdravotních důvodů vyřazený – nahradil jej Donald Pettit) si napsal knihu Orbit of Discovery o své misi STS-70. Čtyři z jejích pěti členů totiž byli z Ohia, proto novináři posádku překřtili jako „All Ohio Crew“ (pátý člen, Kevin Kregel, byl v den startu guvernérem Georgem Voinovichem prohlášený za „čestného občana státu Ohio“). Při příležitosti její propagace si otevřel webovou stránku Ohio Astronaut, kde je i obchod s možností zakoupení podepsané (i dedikované) knihy.

Nejsou to veselé zprávy – a nějak se množí... Dne 4. března nás navždy opustil Jack A. Kinzler (1920 – 2014), který v květnu 1973 „koupil čtyři rybářské pruty za 12,95 USD/kus a zachránil tak kosmickou stanici za 2,5 miliardy dolarů“. Ano, právě Kinzler vymyslel a sestavit onen slavný „deštník“, který nahradil při startu odtržený mikrometeorický štít stanice Skylab (který měl sloužit i jako regulátor teploty). Následně 12. března zemřel Paul C. Donnely (1924 – 2014), který byl zodpovědný za zkušební odpočty a později se stal letovým manažerem v Kennedyho kosmickém středisku: byl u všech misí od prvních letů Mercury až do desátého letu raketoplánu (Challenger STS-41B/1984). A nakonec bitvu s vážnou nemocí prohrála 10. března Keely Hartsfieldová (1959 – 2014), která byla jednou z velmi důležitých pracovnic v programu raketoplánů (nejprve pracovala jako kontraktor pro firmu Signer Link, později přešla pod United Launch Alliance). Keely je navíc dcera trojnásobného astronauta Henryho Hartsfielda (Columbia STS-4/1982, Challenger STS-41D/1984 a Challenger STS-61A/1985).

Kdybych měl trochu větší pořádek ve sbírce podpisů (systematicky netříděna někdy od kongresu ASE v Edinburgu – to bylo v roce 2007...), tak bych tyto dva snímky přidal ke vzpomínkám na kosmonauty, které jsem přinesl na blogu v minulých dnech. Konkrétně je to Dale Gardner (viz blog 3. března 2014) a Alexandr Serebrov (viz blog 13. března 2014). Jak už to tak bývá, „mířil na lišku a trefil Maryšku“ – hledal jsem něco jiného a našel tyto dvě vzpomínky na oba kosmonauty. Na první snímku je kompletně podepsaná posádka lodi Sojuz TM-17/1994, na druhém pak nekompletní posádka nikdy nerealizované mise raketoplánu Discovery STS-62A (plán 1986).

Pondělí 17. března 2014

ESA dnes oznámila, že francouzský kosmonaut Thomas Pesquet se v roce 2016 vydá na dlouhodobou misi na ISS. Je tak šestým a zároveň posledním členem výběru z roku ESA 2009, který získal letovou nominaci. Jediným drobným nedostatkem je, že nebylo zveřejněno, ve které lodi odstartuje a od kdy do kdy bude pracovat na ISS. Dovolím si tedy trochu spekulovat: protože posádka Sojuzu TMA-20M (nebo Sojuz MS-1, ale to je teď jedno) již byla jmenována (viz blog 29. ledna 2014) a protože v následujícím Sojuzu TMA-21M bude japonský kosmonaut Takuya Onishi (a pravděpodobně ruský kosmonaut Anatolij Ivanišin, takže otazník je jen nad americkým členem posádky), jsou volná místa v lodích Sojuz TMA-22M (start září 2016) a TMA-23M (listopad 2016). – Jako první se z výběru ESA 2009 vydal do vesmíru Luca Parmitano (Sojuz TMA-09M/2013), letos jej budou následovat Alexander Gerst (Sojuz TMA-13M) a Samantha Cristoforettiová (Sojuz TMA-15M), v příštím roce pak Andreas Mogensen (Sojuz TMA-18M) a Timothy Peake (Sojuz TMA-19M).

Společnost Lockheed Martin vyhlásila, že zavádí pro komerční lety na svých raketách Atlas V novou politiku: v případě selhání si zákazník bude moci vybrat z vrácení peněz nebo nového startu. Atlas V patří k nejspolehlivějším nosičům současnosti, když má za sebou 43 úspěšných misí (mezi nimi je i jeden částečný úspěch, kdy se vynášený náklad dostal na nižší, než zamýšlenou dráhu). Zákazník tak teoreticky ušetří část pojistky: ovšem ne celou, protože záruka výrobce nekryje případnou ztrátu družice při startu stejně jako v průběhu počátečních operací satelitu na oběžné dráze.

S Eberhardem Köllnerem (náhradníkem Sigmunda Jähna z mise Sojuz-31/1978) jsme se potkali v Morgenröthe-Rautenkranz v prosinci 2011 (viz blog 20. prosince 2011). Konečně jsme si našli čas napsat mu dopis, pár prosebných řádků – a pošťák obratem ruky přinesl podepsané fotografie ze společného setkání.

Pátek 14. března 2014

Šestikolový čínský robot Yutu (Nefritový králík) přečkal i třetí lunární noc a komunikuje. ČLR zároveň oznámila, že „Králík je nyní v dobrém stavu a můžeme očekávat jeho dlouhou činnost nad plán“. Robot měl dle původního plánu fungovat nejméně tři lunární dny (což už splnil), ovšem kvůli selhání jednotky zodpovědné za pohybové aktivity (viz blog 6. března 2014) je zřejmě odsouzený změnit se z mobilní ve stacionární sondu.

Společnost SpaceX oznámila, že zamýšlený start rakety Falcon 9 s nákladní lodí Dragon na misi CRS3 odkládá z 16. na 31. března. Důvodem je obava z toho, že by se z nákladu v nehermetizovaném servisním modulu mohla ve vakuu neupřesněná složka odpařovat a způsobit tak problém s vybavením stanice. Dále bylo oznámeno, že start evropské zásobovací lodi ATV-5 proběhne (nejdříve) 25. července 2014 a že premiéra americké lodi Orion na raketě Delta IV se uskuteční (nejdříve) 4. prosince 2014 (dosud 18. září).

Nadcházející mise rakety Falcon 9 a lodi Dragon CRS-3 se může pochlubit několika emblémy. První vlevo je emblém společnosti SpaceX (s nezbytným čtyřlístkem) společné mise rakety a lodi, druhý je emblém mise vytvořený na půdě NASA a třetí představuje logo jednoho z experimentů (T-Cell), který loď na ISS ponese.

Čtvrtek 13. března 2014

Čína na letošní rok plánuje 16 kosmických startů (dosud se neuskutečnil ani jeden, což ale nic neznamená: ČLR je schopná několik měsíců „odpočívat“, a pak spustit pořádný „raketostroj“). Mezi nimi bude i zkušební test záchrany návratového pouzdra vyvíjeného pro misi Chang´e 5 pomocí rakety CZ-3C: půjde o pasivní oblet Měsíce. Stejný nosič má vynést v říjnu i jednu z navigačních družic Beiudou s novým horním stupněm Yuanzheng-1 (viz blog 10. března 2014). Čína zároveň oznámila, že odkládá premiérový let nové rakety CZ-7 (a tudíž i první start z kosmodromu Wenčang na ostrově Hainan) až na první pololetí příštího roku. Protože nosič CZ-7 má být použitý i pro logistickou loď Tianzhou (Nebeská loď) pro stanici Tiangong-2 (a následně i pro Tiangong-3 alias CSS, China Space Station), možná to znamená zpoždění i tohoto programu.

Pokud už hovoříme o čínské kosmonautice: v místě přistání sondy Chang´e 3 na Měsíci už vyšlo Slunce, takže se ještě dnes nebo zítra očekává kontakt jak s mateřskou sondou, tak (při troše štěstí...) s šestikolový robotickým vozidlem Yutu.

Ruský kosmonaut Alexandr Serebrov nás sice navždy opustil už loni (viz blog 12. listopadu 2013), ale dosud nebyla příležitost (a čas) připomenout si ho v podobě podpisů, které po sobě zanechal. Kromě podepsané posádky lodi Sojuz T-7/1982 (v níž byla druhá sovětská kosmonautka Světlana Savická) stojí za pozornost první dva snímky, na kterých jsme společně se Serebrovem zachyceni.

Středa 12. března 2014

Americká superraketa SLS míří pomalu (leč nezadržitelně) k premiérovému letu. Ten je chystaný na prosinec 2017, přičemž nejvíce vrásek působí plánovačům servisní modul lodi Orion chystaný v Evropě, který je aktuálně spíše v mírném skluzu než v optimálním stádiu rozpracování. Každopádně SLS čeká letos v červenci kritická revize. Následovat budou dva kvalifikační zážehy pomocných motorů (říjen 2014 a září 2015) a v srpnu 2016 ověřovací revize návrhu. Mezitím ale už v březnu 2016 dorazí středový stupeň první rakety SLS do Stennisova střediska, kde projde sérií testů včetně dvou zážehů v letové délce – a někdy v březnu či dubnu 2017 pak bude přemístěn do Kennedyho kosmického střediska. Start je zatím stanovený na 16. prosince 2017.

Dánský kosmonaut Andreas Mogensen se chystá na premiérový let do vesmíru na podzim 2015 (je členem posádky lodi Sojuz TMA-18M). Jeho mise však zatím nemá jméno – a ESA vyzývá veřejnost k předložení vhodných návrhů. Bližší informace jsou na stránkách Českého kosmického portálu nebo přímo v české sekci portálu ESA.

Není mnoho knih, které by byly věnované výhradně jednomu kosmickému letu: Freedom 7 – The Historic Flight of Alan B. Shepard, Jr. k nim patří. Podrobně rozebírá vše, co předcházelo prvnímu americkému suborbitálnímu pilotovanému letu – i co po něm následovalo. Je to až patologicky detailní čtení: překvapilo mě, že dříve, než se kabina Mercury Freedom 7 dostala po letu zpět k výrobci k podrobné analýze, zavítala (jen tři týdny po letu!) do Paříže na aerosalón a následně ještě byla vystavována v Římě. Až pak se vrátila zpět do USA k testům. A propo, nebyl to její jediný výlet do Evropy: v letech 1965 a 66 byla vystavována ještě v Londýně a v Edinburghu.

Úterý 11. března 2014

Ruská kosmická loď Sojuz TMA-10M dnes v noci bezpečně přistála i s trojicí kosmonautů (Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij a Michael Hopkins) po 166 dní trvajícím letu. S termínem návratu se hrály „škatule, škatule, hejbejte se“: nejprve byl uspíšený o jeden den z 12. na 11. března (viz blog 17. února 2014), potom byl zase odložený o jeden den z důvodu nepřízně počasí – až byl nakonec vrácený na dnešek kvůli zhoršující se předpovědi na další dny. – Na Mezinárodní kosmické stanici nyní zůstává tríčlenná posádka, přičemž poprvé v historii je velitelem kosmické mise japonský kosmonaut, Kojči Wakata. Na plný šestičlenný stav bude doplněna 25. března, kdy v lodi Sojuz TMA-12M odstartují Alexandr Skvorcov, Oleg Artěmjev (oba Rusko) a Steven Swanson (USA).

Pokud už je řeč o provozu ISS, již tento týden k ní má zamířit čtvrtá loď (třetí operační) Dragon na palubě rakety Falcon 9. Statický zážeh jejích motorů na rampě proběhl v sobotu a vypuštění 16. března by tak nic nemělo bránit. Společnost SpaceX se během letu pokusí o hladké přistání prvního stupně na vodní hladinu (to už tady bylo při letu loni v září) a na vyklopené podvozkové nohy (což tady ještě nebylo; nohy jsou samozřejmě při dosednutí na vodu zbytečné, ale jde primárně o test jejich chování při startu a za letu stejně jako o zkoušku technologie realizovatelnosti návratu prvního stupně). Do konce letošního roku by pak společnost SpaceX chtěla zvládnout řízený návrat prvního stupně na pevninu. V současné době je její největší výzvou (dle slov zakladatele Elona Muska) zvýšení produkce právě prvních stupňů z jednoho za čtyři týdny na jeden za dva týdny. Jen tak je možné zajistit uskutečnění všech plánovaných (nasmlouvaných) misí. Právě nedostatečná výrobní kapacita je i hlavním (uváděným) důvodem odkladu premiéry těžké rakety Falcon Heavy až na příští rok: nejdříve koncem letošního roku se najde kapacita na výrobu trojice jejích prvních stupňů, vysvětluje Musk.

Letectví+kosmonautika 3/2014 a mé články: Motor, který se konečně dočkal (historie a po čtyřiceti letech premiéra motoru NK-33), Japonský sen o kosmické lodi, „Made In Space“ klepe na dveře (technologie využití místních zdrojů) a Trnitá cesta k ISS (vznik a geneze projektu kosmické stanice).

Pondělí 10. března 2014

Čína oznámila, že v letošním roce odzkouší ve vesmíru nový horní stupeň Yuanzheng-1 (Výprava 1). Ten bude moci samostatně operovat až 6,5 hodiny, přičemž může dopravit družice na různé oběžné dráhy. „Yuanzheng-1 bude hrát důležitou roli v budoucím průzkumu Měsíce a Marsu stejně jako v manévrování na oběžných drahách nebo odstraňování kosmického smetí,“ uvedl Liang Xiaohong z Čínské akademie technologie nosných prostředků.

NASA chce využít unikátní příležitosti, kdy bude mít astronauta Scotta Kellyho na oběžné dráze v rámci roční mise (od března 2015 do března 2016) – a na Zemi ke srovnávacím testům svolné jeho identické dvojče, Marka Kellyho. A tak vyhlásila konkurz na vědecké experimenty, které by s těmito „pokusnými králíky“ bylo možné realizovat: nyní oznámila, že realizováno bude deset ze čtyřiceti předložených návrhů.

Když jsme se fotili u letounu Boeing 747 s observatoří SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) na dni otevřených dveří v DLR v Kolíně nad Rýnem (září 2011), stahovaly se nad ním mraky. Bouřkové. To jsme netušili, že o dva roky později se nad projektem budou stahovat mraky i obrazně: observatoř by totiž měla být největší obětí škrtů v NASA v rozpočtovém roce (její roční provoz stojí 90 mil. dolarů, ovšem „uzemnění“ vyjde jen na 10 mil. USD; viz blog 4. března 2014). SOFIA přitom byla dokončena v roce 2010 s tím, že bude pracovat příštích dvacet let: infračervený teleskop skrytý za rozměrnými palubními dveřmi v levé zadní části trupu může díky práci ve výškách 12 až 14 km létat nad 99 procenty vodní páry v atmosféře, a tak získávat unikátní data. K dalším přednostem observatoře patří možnost nasazení kdekoliv na Zemi, ovšem na druhé straně má i své nevýhody: relativně malý průměr teleskopu (2,5 m) ve srovnání s většími pozemními bratříčky a také nutnost podřizovat výzkumný program letovému plánu.

Pátek 7. března 2014

Pokud by společnost Orbital Sciences Corp. nedokázala pro svoji raketu Antares zajistit další motory NK-33 (v americké modernizaci označované jako AJ-26), má připravené dvě nebo tři náhradní varianty. Zajímavé je, že ve všech „alternativních“ případech jde o ruské motory. Jedou z alternativ je zřejmě využití RD-180, na jehož využití v USA má ovšem dnes monopol ULA (United Launch Alliance). S ní vede Orbital Sciences Corp. soudní spor o rozbití tohoto monopolu. Jen pro srovnání: zatímco cena jednoho NK-33 je 3,3 mil. USD (přitom na raketě Antares se používají dva; k tomu je ještě zapotřebí připočíst náklady na jejich modernizaci), cena jednoho RD-180 je uváděna 11 až 15 mil. USD. Orbital Sciences Corp. tvrdí, že má několik let na rozhodnutí a následně na úpravy rakety: ovšem pokud se chce ucházet o komerční zásobovací lety na ISS pro roky 2017 až 24 (uzavření kontraktu se očekává letos), asi by si měla udělat jasno co nejrychleji.

NASA udělila stavební firmě Hensel Phelps Construction Co. z Orlanda kontrakt na přestavbu „vysokého“ montážního prostoru číslo 3 v hangáru VAB, v němž bude v budoucnu připravována superraketa SLS. Dle kontraktu budou provedeny práce v průběhu 25 měsíců, s tím, že jeho fixní cena je 99,57 mil. USD. Ovšem díky třem opcím na další činnosti může narůst až na 112,7 mil. USD.

První letošní vydání obměsíčníku Kozmos obsahuje dva mé články: „Pod čínským Měsícem“ (mise Chang´e-3) a „Běžný rok na kosmické stanici“ (pilotovaná kosmonautika v letošním roce).

Čtvrtek 6. března 2014

Čína upřesnila, s jakými potížemi se potýká její lunární robot Yutu: v lednu došlo k selhání řídicího obvodu v jednotce zodpovědné za veškeré pohybové aktivity. Nejde přitom jen o jízdu po povrchu, ale třeba i o sklápění a vyklápění stožáru s anténou nebo změnu orientace slunečních baterií: selhání jednotky způsobilo, že se to před druhou lunární nocí nepovedlo (a vysvětluje i to, proč se Yutu ozval na Zemi později, než se čekalo – opravdu přes noc potřeboval více energie, takže ji po procitnutí musel doplnit; viz blog 13. února 2014). Problém je podle všeho neodstranitelný, takže i do třetí lunární noci vstoupil „Nefritový králík“ nesprávně zazimovaný.

Pojmenovat půl miliónu dosud bezejmenných kráterů na Marsu si dal za cíl projekt Uwingu (což je ve svahilštině „obloha“): stačí jen zaplatit poplatek (od 5 do 5000 dolarů; možný výtěžek až 10 mil. dolarů poputuje na vzdělávací, výzkumné a průzkumné aktivity) a kdokoliv může pojmenovat jakýkoliv volný kráter na Rudé planetě. Že nejde o oficiální pojmenování? Žádný problém: Uwingu vůbec nezastírá, že jde o „lidovou mapu“ planety. Mezinárodní astronomická unie (IAU) se ohrazuje, že jen ona je tou správnou organizací, která má na něco podobného právo. Jenže její mapy mají pojmenováno jen 15 tisíc útvarů na Marsu, což je méně než třicetina známých. – Nakonec, proč ne. Pokud IAU nebyla schopná útvary pojmenovat vlastními silami, je to jen a jen její problém. A že nejde o „oficiální“ názvy? Můžete si dle libosti vybrat: název neoficiální nebo žádný („robot Curiosity-III opustil Bezejmennou planinu a vydal se korytem Bezejmenné řeky podél Bezejmenného pohoří k Bezejmennému kráteru“). V životě vždy platí, že vyhrává ten, kdo je někde první, takže se stejně IAU navzdory bude hovořit (například) o „kráteru astronoma Carla Sagana, který se dříve nazýval kráterem Josefa Nováka“. Ostatně, neoficiální názvy používá i NASA (ve svých „oficiálních“ zprávách): hora Mount Sharp, na níž se šplhá Curiosity se oficiálně jmenuje Aeolis Mons. O názvech místních útvarů ani nemluvě. (Abych nebyl špatně pochopen: je velký rozdíl prodávat třeba pozemky na Měsíci nebo na Marsu, které mi prokazatelně nepatří – a nabídnout možnost pojmenovat objekty, která je v konečném důsledku i obecně prospěšná.)

Je to už dávno, co jsme navštívili National Space Center v britském Leicesteru (viz blog 24. září 2007). Vzpomněl jsem si na něj, když jsem víceméně náhodou narazil na fotografie z čištění dvojice vystavovaných raket i jejich domovské haly (viz první řádek, druhý řádek je z naší návštěvy).

Středa 5. března 2014

Kanadský astronaut Robert Thirsk (veterán z letů Columbia STS-78/1996 a Sojuz TMA-15/2009) změnil zaměstnavatele: odešel z Kanadského institutu zdravotního výzkumu (viz blog 25. června 2012) a stal se členem představenstva organizace LIFT Philanthropy Partners.

Tiskové agentury oznámily, že pacient, kterému bylo jako prvnímu voperováno umělé srdce společnosti Carmat využívající kosmických technologií (viz blog 3. ledna 2014), 75 dní po transplantaci zemřel. Příčinou smrti byly neupřesněné zdravotní komplikace, srdce fungovalo bezvadně. Společnost Carmat oznámila, že bude ve vývoji ve spolupráci s ESA dále pokračovat.

National Museum of the US Air Force v Daytonu (Ohio; naše návštěva viz blog 6. července 2010) usilovně bojovalo o získání jednoho z vyřazených raketoplánů. To se mu sice nepovedlo, ale jako „cenu útěchy“ dostalo trenažér kabiny posádky CCT (Crew Compartment Trainer; ten jsme při našich návštěvách v Houstonu viděli, ale bohužel byl z pohledu vyhlídkové galerie „šikovně“ schovaný za ostatními simulátory – viz první řada fotek; naše návštěva viz blog 18. října 2008 a 19. července 2010). Trenažér byl nefunkční a sloužil jen k nácviku orientace posádek (prošli jím všichni astronauti z raketoplánů): mohl být přitom natáčený jako do horizontální, tak do vertikální polohy (čímž napodoboval polohu kabiny při startu; viz druhý řádek). CCT byl v Národním muzeu leteckých sil Spojených států doplněný o imitaci nákladového prostoru, motorovou sekci a přístupové rampy, které jakoby kopírují tvar křídel. Tím vznikla hezká iluze kompletního raketoplánu. Od 26. února je zpřístupněný veřejnosti: zatím v rámci expozice „Studená válka“, od roku 2016 bude v nově vybudovaném hangáru (společně například s raketou Titan IV).

Úterý 4. března 2014

Bílý dům dnes zveřejnil návrh rozpočtu na rok 2015 (začíná 1. října 2014), a to včetně rozpočtu pro NASA. Ten by měl být ve výši 17,46 mld. USD (zhruba o jedno procento méně, než letos) a v podstatě neobsahuje žádná překvapení. Největší „obětí“ je upravený letoun Boeing 747 s infračervenou observatoří SOFIA, který NASA chystala společně s německým letecko-kosmickým střediskem DLR. Pokud „mezinárodní partneři“ pro program nezajistí peníze, bude observatoř v roce 2015 „uzemněna“. Rozpočet na planetární mise (1,3 mld. USD) pokrývá všechny zamýšlené výpravy (např. InSight v roce 2016 nebo „Curiosity II“ v roce 2020) a navíc zahrnuje 15 mil. dolarů na misi k Jupiterově měsíci Europa (letos je to 80 mil. USD...). Stejně tak 133 mil. dolarů na zahájení prací na misi ARM (Asteroid Redirect Mission). Komerční pilotované lety předpokládají výdaje 850 mil. USD (plus možná dalších 250 mil. dolarů navíc), což by mělo umožnit zachovat běh dvou ze tří programů (a tedy konkurenci) – CST-100 (Boeing), Dragon Rider (SpaceX) a Dream Chaser (Sierra Nevada Corp.). NASA zároveň dnes oznámila, že až do srpna (kdy se očekává výběr oněch dvou vítězných návrhů) nebude ke komerčnímu programu zveřejňovat žádné podrobnosti.

Čína oznámila, že příčinou selhání rakety CZ-4B v prosinci 2013 bylo neznámé těleso v palivovém potrubí, které snížilo přítok pohonných látek do motoru. Nečistota se do systému dostala (dle vyšetřovací komise) buď při kompletaci třetího stupně, nebo pocházela z tlakovacího systému. Každopádně vedla k předčasnému ukončení činnosti jednoho ze dvou motorů třetího stupně – a tím i k nedosažení plánované oběžné dráhy.

Ve věku 84 let nás včera navždy opustil americký astronaut William Reid Pogue (1930 až 2014). V oddílu astronautů byl v letech 1966 až 75; zúčastnil se rekordního letu na stanici Skylab se třetí základní posádkou (start 16. listopadu 1973, přistání 8. února 1974). Ta ve své době držela rekord v non-stop letu výkonem 84 dní 1 hodina 15 minut 32 sekund. – Ve sbírce mi po něm zůstala podepsaná litografie, kniha How Do You Go To The Bathroom In Space, příležitostná obálka s autogramy všech členů třetí základní posádky (třikrát jsem ji poslal do USA k podpisu, třikrát jsem trnul hrůzou, zdali se vrátí – třikrát se vrátila vždy o podpis bohatší) a také podepsaný snímek fragmentu stanice Skylab vyfotografovaný v U.S. Space and Rocket Center (Huntsville, stát Alabama).

Pondělí 3. března 2014

Sedm z deseti nominací na Ceny (americké filmové) Akademie proměnil v noci na dnešek snímek Gravitace. Nestal se sice „nejlepším filmem“, ale „jen“ bezkonkurenčně nejúspěšnějším. Oskary získal za nejlepší režii, vizuální efekty, zvuk, střih zvuku, střih, kameru a hudbu.

Asociace kosmických průzkumníků (ASE) sdružující toliko letěné kosmonauty upřesnila termíny konání svých nadcházejících dvou kongresů (místa viz blog 16. července 2013). Letošní v čínském Pekingu proběhne od 7. do 13. září. Kongres ve Stockholmu v příštím roce pak od 20. do 27. září.

Několika podepsanými fotografiemi bych chtěl připomenout nedávno zesnulého amerického astronauta Dalea Gardnera (viz blog 21. února 2014). Cením si zvláště podepsanou fotografii neletěné posádky STS-62A, která měla uskutečnit první pilotovaný start z rampy SLC-6 na kosmodromu Vandenberg AFB (stát Kalifornie).

TOPlist