Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 31. ledna 2014

Francouzská kosmická agentura CNES oznámila, že pro zamýšlenou raketu Ariane 6 bude výrazně zjednodušena dodavatelská struktura: zatímco dnes se na Ariane 5 podílí zhruba 150 partnerů, pro budoucí nosič jich bude jen třetina. To má přispět ke snížení ceny za start (těch se má uskutečnit 10 až 15 ročně) společně s tím, že pro program bude potřeba 40 až 60 shodných motorů na tuhá paliva každý rok (tato sériová výroba má opět snížit jednotkovou cenu). Mise Ariane 6 má stát méně, než 95 miliónů dolarů.

Pentagon zakoupil za 4,4 mld. dolarů u společnosti ULA (United Launch Alliance) celkem 36 základních stupňů raket Atlas V a Delta IV. Vzhledem k tomu, že v dodávce jsou i čtyři rakety Delta IV Heavy, půjde o nosiče pro celkem 28 startů. Rakety budou používány do roku 2019.

Kniha „The Soyuz Launch Vehicle“ s podtitulem „The Two Lives of an Engineering Triumph“ se zabývá historií, současností a budoucností nosné rakety Sojuz. Knihu vytvořili dva autoři (Christian Lardier a Stefan Barensky): první část se věnuje vzniku projektu a historii jeho využití v Sovětském svazu/Rusku. Druhá část se pak věnuje souvislostem vybudování vypouštěcího komplexu v Kourou (Francouzská Guayana). Každá část knihy sama o sobě je zajímavá, ale dohromady působí silně nesourodým dojmem: na sebe víceméně nenavazují, ale především se v nich opakují informace – a dokonce i fotografie. Myslím, že legendární raketa Sojuz by si zasloužila přece jen lepší zpracování.

Čtvrtek 30. ledna 2014

NASA připravuje na rok 2018 misi RPM (Resource Prospector Mission) : půjde o první pokus o praktické využití místních zdrojů (ISRU, In-Site Resource Utilization). V jejím rámci má bezpilotní sonda přistát na Měsíci a vysadit zde robotické vozidlo, které urazí zhruba kilometr: během jízdy najde příhodné místo bohaté na podpovrchovou vodu a z místního materiálu se následně pokusí získat kyslík. Úkolem bude nejen provést analýzu materiálu, ale především otestovat možnost technologie využití místních zdrojů. NASA už investovala do projektu v rozpočtových letech 2012 a 13 celkem 16,8 mil. USD. Celkové náklady by pak neměly překročit čtvrt miliardy dolarů. – Půjde o demonstrační misi před dalším experimentem využití místních zdrojů, který by měl letět na Mars v rámci robotického vozidla Curiosity II v roce 2020.

Do jedenáctého února bude podepsána dohoda mezi NASA a Roskosmosem o zajištění letu šesti kosmonautů na lodích Sojuz v roce 2017. Mluvčí NASA Trent Perotto oznámil, že cena za šest letenek zatím nebyla Roskosmosem stanovena: minulý kontrakt z dubna 2013 (taky na šest míst v lodích Sojuz) měl hodnotu 424 mil. dolarů. Místenky v lodích Sojuz zakoupené NASA mohou využívat nejen kosmonauti NASA, ale dle dohod i z ESA, kanadské CSA, japonské JAXA a italské ASI.

Šesté vydání magazínu EKOfutura z roku 2013 obsahuje můj článek s výmluvným názvem „Hubbleův kosmický teleskop“. Přináší informace o minulosti, současnosti a budoucnosti observatoře, která stojí za čtyřiceti procenty objevů učiněných v NASA.

Středa 29. ledna 2014

Posádku kosmické lodi Sojuz TMA-20M (podle některých zdrojů půjde o první let modernizované verze Sojuz MS-1) s plánovaným termínem startu v březnu 2016 bued tvořit Aleksej Ovčinin (nováček), Oleg Skripočka (veterán z letu Sojuz TMA-01M/2010, oba Rusko) a americký kosmonaut Jeffrey Williams. Ten se vydá na svoji čtvrtou cestu do vesmíru (dosud Atlantis STS-101/2000, Sojuz TMA-8/2006 a Sojuz TMA-16/2009), přičemž zároveň půjde o jeho třetí dlouhodobý let: tři dlouhodobé výpravy dosud žádný Američan neabsolvoval. (I když teoreticky na tom s délkou pobytu ve vesmíru bude podobně jako jeho kolega Scott Kelly, který bude mít jen dvě dlouhodobé mise, ale z toho jednu roční. Právě roční je přitom ekvivalentem dvěma půlročním výpravám.)

NASA oznámila, že do února 2015 se uskuteční pět výstupů do otevřeného prostoru z amerického segmentu ISS. První dva proběhnout někdy mezi červnem a srpnem letošního roku, zúčastní se jich američtí kosmonauti Steven Swanson a Gregory Wiseman.

Společnost Virgin Galactic představila raketové motory na kapalný kyslík a kerosen, který by měl tvořit srdce její rakety LaucherOne (plánovaná premiéra 2016). Motor NewtonOne má tah 15,5 kN, přičemž už má za sebou desítky zážehů včetně pětiminutového (odpovídá době práce na nosiči). NewtonTwo s tahem 211 kN má za sebou zatím jen několik sekund práce (na nosiči má fungovat 2,5 minuty). Vyvíjí se prý i NewtonThree, ale k němu firma nezveřejnila žádné detaily. (Na prvním snímku je NewtonONe, na druhé NewtonOne i NewtonTwo: „jednička“ je vlevo.) – Je zajímavé, že o kyslíko-kerosenovém motoru se už nějaký čas hovoří jako o alternativě pro hybridní motor turistického raketoplánu SpaceShipTwo, který se potýká s vývojovými problémy (viz blog 3. října 2013).

Úterý 28. ledna 2014

Společnost SpaceX velmi pravděpodobně nebude stavět novou startovací rampu v areálu nebo těsné blízkosti Kennedyho kosmického střediska v oblasti Shiloh (viz blog 15. května 2013): důvodem jsou především protesty ekologů proti tomuto projektu. Čím dál pravděpodobnější tak je výstavba kosmodromu v Cameron County (stát Texas). Na jedné straně je to dobře: SpaceX se předvede a postaví sakumprásk vlastní infrastrukturu včetně sledovacích stanic apod. Na straně druhé jsem si vzpomněl, že když jsem byl v Kennedyho kosmickém středisku, řešili tam lidé i ekologický dopad provozu kosmodromu. Pracovníci základny jim řekli zhruba toto: „Buďte rádi za rakety, náš provoz je tady minimální. Kdyby tady nebyl kosmodrom, už by tady dávno byly hotely, zábavní parky, nákupní střediska a letní byty.“ – Něco na tom pravdy bude. Dnes by už asi záměr postavit VAB nebo komplex 39 těžko prošel. Stejně tako u nás by bezpochyby narazila výstavba Karlštejna nebo katedrály Svatého Víta...

Start příští rakety Falcon 9 v1.1 se třetí operační lodí Dragon byl o několik dní odložený: aktuálně se s ním počítá 1. března (připojení k ISS pak 3. března). Bezprostředně poté nás čeká další významná kosmická událost: Bílý dům oznámil, že 4. března zveřejní návrh rozpočtu (a tedy i rozpočtu NASA) na fiskální rok 2015 (začne 1. října 2014). Což mnohé napoví o osudu některých podfinancovaných (např. robot Curiosity II v roce 2020) nebo zatím vůbec nezajištěných programů (např. mise ARM pro zachycení a přesun asteroidu).

Kde se vzal, tu se vzal, u robota Opportnity na Marsu se počátkem letošního roku objevil nový kámen (když pomineme teorie o sneseném vejci nebo o odhozeném pytlíku na svačinu) Zatímco na snímku z 26. prosince 2013 (vlevo) není, na fotografii pořízené 8. ledna 2014 už je. Buď jde o kámen, který se do blízkosti stroje dostal po dopadu komety nebo asteroidu na povrchu Marsu (a následném „rozprsknutí horniny“) do všech stran. Nebo je to kámen, který prostě odskočil od kola: podobně jako od pneumatiky na Zemi odletí kamínek a „cinkne“ do předního skla (protože se robot Opportunity nepohybuje velkou rychlostí, neodletěl do dáli – nýbrž jen poskočil). Tuto teorii podporuje i skutečnost, že se mezi oběma snímky Opportunity posunul.

Pondělí 27. ledna 2014

Čína oznámila, že bezprostředně před uložením šestikolového vozidla Yutu („nefritový králík“) k hibernaci na druhou lunární noc se vyskytly vážné mechanické problémy. Některá čínská média pak přinesla zprávu, že jde o neopravitelnou závadu, jiná hovořila o „konci mise“. Vzhledem k rozporuplným informacím není tak docela jasné, cože se stalo, ale zřejmě se něco pokazilo s dvojicí panelů slunečních baterií: zatímco jeden se na noc natáčí tak, aby jej hned po východu Slunce paprsky co nejvíce osvětlovaly, druhý se přiklápí „jako poklice“ na vrchol vozítka – aby mu pomohl s tepelnou regulací. (Během lunární noci totiž teplota padá na mínus 180 stupňů Celsia, což palubní elektronika v případě nevydrží.) O stavu „nefritového králíka“ budeme moudřejší nejpozději za dva týdny, kdy jej znovu ozáří sluneční paprsky. – Ať tak či tak, mise byla maximálně úspěšná: cílem bylo provést měkké lunární přistání, což se povedlo. Yutu byl jen jeden z celé řady přístrojů výpravy Chang´e 3: byť pochopitelně nejvděčnější a mediálně nejsledovanější. A podle toho by měl být hodnocený i jeho význam (samozřejmě, že neurazil ani plánovanou trasu, ani nedosáhl zamýšlené životnosti, ale to holt bývá údělem průkopníků a technologických demonstrátorů).

V sobotu bylo výročí... Ano, asi jste zaregistrovali – desáté výročí přistání vozítka Opportunity na Marsu. Ale zároveň bylo ještě jedno kulaté a nikde nepřipomenuté: třicet let od okamžiku, kdy 25. ledna 1984 vyhlásil tehdejší americký prezident Ronald Reagan program kosmické stanice. Ta byla později (1988) pojmenována Freedom a z ní se nakonec vyvinula páteř dnešní kosmonautiky, Mezinárodní kosmická stanice.

Samozřejmě, že i desáté výročí přistání vozítka Opportunity, které překonává samo sebe a navzdory všem prognózám stále pracuje (s problémy se potýká jen mechanická paže a pravé přední kolo, u kterého zlobí natáčení i pohon), jsem neopomněl připomenout. A to vystoupením v České televizi, v nedělním Studiu 6 Víkend.

Pátek 24. ledna 2014

Společnost Sierra Nevada Corp. zakoupila raketu Atlas V pro první orbitální let raketoplánu Dream Chaser v listopadu 2016! Zpráva se začala od včerejška šířit na internetových fórech a všichni se tetelí blahem. Má jeden háček: není pravdivá. „Jsme potěšeni, že si Sierra Nevada Corporation rezervovala prověřený Atlas V pro realizaci svého prvního testu v roce 2016,“ řekl prezident a CEO United Launch Alliance Michael Gass. Doslova takto to stojí v oficiální tiskové zprávě. Aneb žádný nákup, jen rezervace. Což je dost velký rozdíl, protože nákup rakety by stál zhruba stejně jako je celý rozpočet programu Dream Chaser (212,5 mil. dolarů Dream Chaser na základě kontraktu CCiCap vs. 160 mil. USD např. raketa Atlas V zakoupená nedávno pro sondu InSight, ovšem bez integrace a dalších služeb). Takže otázka zní jasně: kde by Sierra Nevada Corp. na nákup vzala (a proč by to dělala)? A historické připomenutí: VŠECHNY firmy se před „vyřazovacími boji“ (komerční dopravu posádek to čeká už za několik měsíců) zapřísahají, že svým programům věří natolik, že v nich budou pokračovat i bez podpory NASA. Žádná nikdy nepokračovala... – Nemůžu si pomoci, ale vidím jen kouřovou clonu, která má před lámáním chleba v oblasti komerční dopravy posádek vytvářet virtuální realitu.

Destičky tepelné ochrany raketoplánu HRSI (ty černé především na spodní straně) se skládaly z 94 procent vzduchu: kdyby nebyly voděodolné, nasákly by mj. atmosférickou vlhkost (o stání na rampě v dešti ani nemluvě). Což by znamenalo jednak výrazný nárůst hmotnosti startujícího raketoplánu (když to přeženu: jako by byl obložený molitanem), ale především roztahování vody s narůstající výškou a následné popraskání destiček. Jenže destičky nešlo pokrýt nějakým voduodpuzujícím materiálem: ten by se totiž vždy při přistání „opálil“. A tak bylo zvoleno jiné řešení: do KAŽDÉ destičky byl pomocí mikrootvoru po letu vstříknutá voděodolná substance, který destičky naimpregnovala. Pro představu: na ploše 480 metrů čtverečních jich bylo zhruba dvacet tisíc. Právě problémy s údržbou tepelné ochranou byly jedním z důvodů, proč se nepodařilo dosáhnout zamýšlené frekvence startů.

Tato a tisíce dalších zajímavostí, technických nákresů a podrobných vysvětlení konstrukce plus provozu systému jsou v knize „To Orbit and Back Again – How the Space Shuttle“, kterou napsal Davide Sivolella. Knihu jsem si původně kupovat nechtěl: přišla mi jako další z nekonečné řady publikací o raketoplánech s hezkou barevnou fotkou na obálce. A navíc od neznámého autora. Po přečtení několika recenzí jsem ale změnil názor, publikaci si pořídil – a vůbec nelituji. Je to rozhodně jedna z nejlepších knih, které kdy o programu amerických raketoplánů vznikly a přináší neskutečné množství detailů. Navíc velmi srozumitelně vysvětlených. Klobouk dolů před tímto dílem!

Čtvrtek 23. ledna 2014

NASA oznámila, že byla dokončena výroba servisního modulu pro letošní premiéru lodi Orion. Jde o jednu ze tří klíčových komponent: kromě servisního modulu bude brzy dokončený také záchranný systém LAS a nakonec i návratová kabina. – Bodejť by to servisní modul nevyhrál, když bude při letošní misi mít podobu toliko rozměrové a hmotnostní makety. Jeho funkce buď nebudou potřeba, nebo je převezme (např. brzdící manévr) druhý stupeň rakety Delta IV.

V poslední době se mi často ozývají média a ptají se, co si myslím o projektu Mars One: jde o nizozemskou firmu, která slibuje vybudovat první kolonii na Rudé planetě a poslat tam v lodích bez návratu první kolonizátory. – Můj osobní názor: je to jen velký humbuk kolem ničeho. Firma nemá peníze, hardware, nepředstavila scénář, mlží kolem technologií... Slibuje využití místních zdrojů – ať se předvede třeba na Sahaře nebo v Antarktidě s „využitím místních zdrojů“ (a to se bavíme ve srovnání s Marsem o velmi příjemném prostředí, kde vás netrápí radiace, řídká atmosféra nebo mrazy ke 120 stupňům pod nulou). Firma Mars One zkrátka zatím nepředvedla nic, co by nezvládl běžný smrtelník s tužkou, papírem a trochou fantazie za jeden večer. - Koncept jednosměrné cesty sám o sobě není zase tak špatný, ale musí být nějakým způsobem připravený. Jediná dobrá zpráva týkající se Mars One je: kosmické lety a pilotovaná výprava na Mars zvláště se evidentně těší zájmu veřejnosti. Stačí je toliko správně podat.

Dobře, ale oč tedy firmě Mars One jde? S dovolením bych připomněl devět let starou reality show (a Mars One tvrdí, že její projekt je reality show!) Space Cadets. Britská televizní stanice Channel 4 tehdy investovala zhruba 150 miliónů korun (!) do pořadu, který se tvářil jako výběr kandidátů pro let do vesmíru. Lidé se hlásili, vybraní jedinci byli dopraveni na leteckou základnu nedaleko Ipswiche (vyzdobenou ruskými nápisy), zde podstoupili „výcvik“, nakonec tři „nejlepší“ absolvovali pětidenní „kosmický let“ (v kulisách z filmu Kosmičtí kovbojové). Že ve vesmíru není beztíže? Nevadí: letíte přece jen sto kilometrů od Země, takže tady ještě působí gravitace. – „Jsme za blbce,“ prohlásil jeden ze tří „kosmonautů“ této show po „přistání“. Kdepak asi skončí „vítězové“ projektu Mars One?

Středa 22. ledna 2014

Poslední člen evropského oddílu kosmonautů z roku 2009, francouzský kandidát Thomas Pesquet, se dočkal nominace do posádky. Byť zatím „jen“ do záložní: bude dělat náhradníka při desetidenní misi svého kolegy Andrease Mogensena z Dánska (start 4. října 2015 v Sojuzu TMA-18M, přistání 14. října téhož roku v Sojuzu TMA-16M).

Americký astronaut Frederick Sturckow se přece jen proletěl raketoplánem SpaceShipTwo (viz blog 14. ledna 2014): byť nešlo o motorický let, ale jen o let klouzavý. Šlo o další z řady testů, jejichž cílem bylo získat zkušenosti s chováním stroje za letu, s jeho přípravou nebo letové ostruhy pro jednotlivé piloty. SpaceShipTwo by měl ještě letos (v roce, kdy si připomeneme desáté výročí letu SpaceShipOne) absolvovat první suborbitální let. Firma Virgin Galactic pak slibuje i první komerční lety na práh vesmíru, ale domnívám se, že příští rok je pravděpodobnější.

V měsíčníku L+K se loni objevilo 60 článků (seriály - resp. seriál - počítám jako jeden) z kosmonautiky – tedy v průměru pět článků v jednom čísle. Z nich byly více než dvě třetiny (přesně 43) z mé osobní „továrny“. Podobně jako v roce 2011 (viz blog 11. prosince 2011) tak s potěšením konstatuji, že kosmonautika má v „Letectví + kosmonautice“ více než důstojné zastoupení – a že jsem rád, že mohu svým dílem k této situaci přispět.

Úterý 21. ledna 2014

Bylo to napínavější, než sledování kosmického startu: sonda ESA Rosetta totiž neměla žádný pevně stanovený čas, kdy se ozve na Zemi. Měla nejprve vykonat přesně stanovenou posloupnost úkonů (viz blog 17. ledna 2014) a až pak vyslat signál směrem k Zemi. Nikdo tak netušil, kdy se ozve – uplynul nejpravděpodobnější čas kontaktu, minuty plynuly a napětí houstlo. Ovšem konec dobrý, všechno dobré. Rosetta si sice dala na čas, ale nakonec se po 957 dnech v hibernaci ozvala. A tak se už nyní můžeme těšit na setkání s kometou 67P/Čurjumov-Gerasimenko (první snímky ze dvou miliónů kilometrů v květnu, synchronizace oběžných drah v srpnu) a především na přistání na jejím povrchu (10. listopadu). Výsadkový modul Philae bude sestupovat k jejímu povrchu čtyři hodiny – to bude docela napínavé.

Film Gravitace – dle mého osobního názoru největší počin loňského roku na poli zvyšování zájmu veřejnosti o kosmonautiku – získal deset nominaci na Cenu (americké filmové) Akademie, na Oskara. Společně s filmem „12 let v řetězech“ tak má nejvíce želízek v ohni: letošní ceny se budou udělovat 2. března (krátce před tím, 26. února, bude Gravitace v Česku v prodeji na DVD).

Čína postavila (zatím jen na Zemi) laboratoř Yuegong-1 (Měsíční palác 1), jejímž cílem je studovat zajištění přísunu zásob vzduchu, vody a potravin pro kosmonauty dlouhodobě pobývající na Měsíci. Zatím máme k dispozici jen tento snímek plus příslib, že další detaily budou zveřejněny do konce ledna. – A když už jsme u čínského Měsíce: nejlidnatější země světa vydala poštovní známku oslavující úspěšné přistání sondy Chang´e 3 s šestikolovým robotem Yutu.

Pondělí 20. ledna 2014

Z mysu Canaveral by se letos mělo uskutečnit 21 startů kosmických raket. Pro srovnání: loni to bylo jen deset startů a dokonce ze všech amerických kosmodromů (navíc MARS na ostrově Wallops, Vandenberg AFB v Kalifornii plus „létající kosmodrom“ v podobě rakety Pegasus vypouštěné z letounu Lockheed L-1011) se uskutečnilo jen devatenáct. Významný podíl na tom má mít společnost SpaceX, která už také jeden vzlet úspěšně realizovala (s družicí Thaicom-6 dne 6. ledna). Ta totiž má rezervaci na dalších devět startů (!) rakety Falcon 9 v1.1 a opci na desátý. Dále se chystá z Floridy vypuštění nosiče Atlas V a čtyři Delta IV (včetně letu s premiérovou lodí Orion).

ESA oznámila, že úspěšné meziplanetární sondě Venus Express začínají docházet pohonné hmoty. A tak přestože je financování mise zajištěno do konce letošního roku, bude sonda řízeně zlikvidována nejspíše navedením do atmosféry Venuše. Ještě před tím ji ale bude detailně zkoumat a navíc testovat metodu aerobrakingu (brzdění o atmosféru), která by mohla najít uplatnění na budoucích misích ESA. Přesné datum ukončení programu nebylo oznámeno: ESA hovoří o červnu, ale není jasné, zdali jde o termín zahájení pokusů s aerobrakingem nebo o termín řízeného zániku.

Dvě nově vyvíjené americké pilotované lodi absolvovaly v uplynulých týdnech testy padákového systému. Nejprve byla koncem prosince z výšky tří kilometrů u pobřeží Kalifornie shozena maketa lodi Dragon Rider společnosti SpaceX (první snímek). A minulý čtvrtek prošla dalším testem padákového systému loď Orion (druhý a třetí snímek): poprvé s odstřelovacím krytem padáků, který se sám bezpečně snesl na trojici menších padáčků. Oba testy dopadly na výbornou.

Pátek 17. ledna 2014

Po úspěšném programu dopravy nákladů na ISS (osm startů raket Falcon 9 a Antares, šest připojení lodí Dragon a Cygnus – vše stoprocentně úspěšné) a slibně se rozvíjejícím programu komerční dopravy kosmonautů na ISS (aktuálně jsou ve hře lodě Dragon Rider, CST-100 a Dream Chaser) chce NASA s komerčním konceptem prorazit i na Měsíc! Proto vyhlásila iniciativu Lunar CATALYST (Cargo Transportation and Landing by Soft Touchdown), jejímž cílem by mělo být vyvinutí malé bezpilotní platformy pro dopravu malých (30 až 10 kg) a středních (250 až 500 kg) nákladů na Měsíc. Jedinou (byť asi dost zásadní) nevýhodou programu je, že na něj NASA (zatím) neuvolňuje žádné prostředky – nabízí toliko konzultace. Snad to bude stačit...

Událostí letošního roku v kosmonautice bude bezesporu setkání evropské sondy Rosetta s kometou 67P/Čurjumov-Gerasimenko a především výsadek přistávacího modulu Philae na její povrch (plánovaný na 11. listopadu). Ještě před tím se ale musí Rosetta probudit z hibernace, v níž se nachází od 8. června 2011. „Budíček“ na naplánovaný na pondělí 20. ledna v 11:00 h středoevropského času. Nejprve dá palubní počítač příkaz k zahřátí hvězdných senzorů, pak ke zpomalení rotace automatu. Následovat bude otočení ke Slunci celou plochou slunečních baterií a dobití akumulátorů. Až poté vyšle Rosetta signál k Zemi – stát by se tak mělo někdy v průběhu večera.

Kniha Anatolije Zaka „Russia In Space“ představuje skutečnou lahůdku. Pro připomenutí: Zak je ruským (t.č. žijícím v USA) popularizátorem kosmonautiky, který si šikovně vypomáhá vlastními ilustracemi tam, kde nejsou k dispozici oficiální fotografie nebo podklady a mezi jeho zákazníky patří BBC, CNN a mnohé další instituce. Nyní dal dohromady knihu o ruské pilotované kosmonautice (zakoupit je možné na jeho webu) za 70 USD včetně poštovného: doprava do Česka trvala něco málo přes týden a v knize je autorovo věnování i s podpisem. Kniha je o realizovaných, ale především o nerealizovaných projektech – na Zemi, na oběžné dráze, ale i na Měsíci nebo Marsu. Úžasné počtení, úchvatné pokoukání – přes 300 stránek, většinou s barevnými fotografiemi a ilustracemi. A mezi nimi hromady hutného textu s technickými daty, informacemi ze zákulisí, tušenými i netušenými souvislostmi. Po všech stránkách překrásné dílo!

Čtvrtek 16. ledna 2014

Nejen společnost Sierra Nevada Corp. hledá pro svůj raketoplán Dream Chaser pomoc v zahraničí (konkrétně s ESA, viz blog 8. ledna 2014). Nyní i firma Boeing získala pro svoji kabinu CST-100 partnera mimo území USA: stala se jím společnost Orbit z Voroněže, která má více než padesátileté zkušenosti s vývojem kosmické techniky. Společnost Orbit vyhrála konkurz, který na dodávku některých komponent a technologií Boeing vypsal. (Jen pro úplnost: i některé součásti lodi Dragon či Cygnus jsou vyráběné v rámci mezinárodní spolupráce v Evropě. Také na základě komerčního kontraktu.)

NASA oznámila, že do 30. září 2014 je možné zapojit se do akce „Messages to Bennu“: na webové stránce http://planetary.org/bennu může každý vložit své jméno, které pak bude uloženo do čipu na palubě sondy OSIRIS-REx. Ta se v roce 2016 vydá na sedmiletou cestu, během níž odebere až 2 kg vzorků z asteroidu Bennu a vrátí se s nimi zpět na Zemi.

Sólovou fotografii, snímek posádky a kresbu emblému mi podepsal americký astronaut Kevin Ford, který je veteránem z letů Discovery STS-128/2009 a Sojuz TMA-06M/2012. (S ním jsme se loni setkali na kongresu ASE v Německu; viz blog 18. července 2013.) Zajímavé na této zásilce ovšem je, že jsem ji poslal v roce 2012 do Hvězdného městečka – ovšem odpověď mi přišla v minulých dnech z Houstonu.

Středa 15. ledna 2014

Nevzpomněl, nikdo si prostě ani nevzpomněl (a když si na internetu nikdo nevzpomene, pak nikdo jiný nemůže kopírovat odkazy a ke všemu se zasvěceně vyjadřovat). Aneb včera uplynulo právě deset let od chvíle, kdy americký prezident George Bush Jr. vyhlásil svoji Vizi v kosmonautice. Kdyby došlo na jeho slova, tak už jsme měli za sebou zkušební bezpilotní lety lodi Orion – a v letošním roce by se chystal první start s posádkou (podle o rok později upraveného rozpisu jsme jej dokonce měli mít dva roky za sebou. Od roku 2008 by k Měsíci mířila jedna americká výzkumná sonda ročně (včetně automatických přistávacích; premiéra v roce 2009). Zalétána by už byla raketa Ares I, v plném proudu by běžela výroba série superraket Ares V (počínaje rokem 2017 nejméně dva starty ročně) stejně jako lunárního modulu. A Mezinárodní kosmické stanici by pomalu zvonil umíráček, protože by jí zbývaly poslední tři roky života. – Škoda. Anebo dobře? Těžko říct, záleží na úhlu pohledu.

Největší technickou výzvou pro čínskou lunární přistávací sondu Chang´e 3 byl vývoj hlavního motoru. Alespoň to tvrdí Jin Guangming, hlavní konstruktér celého jejího pohonného systému (berme tedy jeho prohlášení kapku s rezervou, protože pochopitelně nebude hanět svoji práci). Motor měl totiž několik úkolů (navedení na lunární dráhu, zajištění přistání), musel mít spolehlivě a plynule regulovaný tah, spolehlivost a výdrž.

S ukončením provozu raketoplánů odchází do výslužby trojice transportérů M-113 (viz první čtyři fotografie - první tři jsou přitom naše vlastní), které byly už od éry Apolla připravené u startovacích ramp Kennedyho kosmického střediska zachránit v případě ohrožení posádky vesmírných plavidel. Koncem loňského roku na kosmodrom dorazilo první ze čtyř vozidel MRAP (Mine-Resistant Ambush-Protected), která tuto roli převezmou do budoucna. Pozemní týmy budou mít hodně času na přípravu: nejbližší pilotovaný start z Kennedyho kosmického střediska je totiž plánovaný na rok 2021...

Úterý 14. ledna 2014

Připravovaný turistický raketoplán SpaceShipTwo absolvoval třetí motorický let: dosáhl při něm rychlost 1,4 M a výšku 21,6 km. Za řízením stroje byli šéfpilot společnosti Virgin Galactic Dave Mackay a také Frederick Sturckow, který dříve jako astronaut NASA navštívil čtyřikrát Mezinárodní kosmickou stanici (v průbehu letů Endeavour STS-88/1998, Discovery STS-105/2001, Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009). Po raketoplánech Endeavour, Discovery a Atlantis si tak měl možnost odzkoušet i pilotování stroje SpaceShipTwo. (Oprava: Letu se jako druhý pilot zúčastnil Mark Stucky, nikoliv Frederick Sturckow (jak jsem uvedl). Ten má za sebou zatím jen několik letů v mateřském stroji WhiteKnightTwo – ale aktuálně neseděl ani v něm. Na svoji premiéru ve SpaceShipTwo tak zatím čeká.)

Dvojnásobný astronaut Leland Melvin (veterán z letů Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-129/2009) odchází k letošnímu únoru definitivně od NASA. Melvin ale už dávno pověsil skafandr na hřebík: od října 2010 fungoval na pozici náměstka administrátora NASA pro vzdělání.

První letošní vydání Letectví+kosmonautiky přináší mé články: „O neposlušném chlazení na ISS“ (problémy Mezinárodní kosmické stanice v prosinci plus dvojice neplánovaných opavářských výstupů), „Mars středem zájmu“ (nové sondy na cestě, staré pracující, budoucí chystané), „Nefritový králík na Měsíci“ (čínské bezpilotní přistání na Měsíci), „Čínská kosmická stanice“ (co všechno víme o budoucí čínské kosmické stanici CSS), „Příběh opravdového kosmonauta“ (zemřel kosmonaut Alexandr Serebrov) a „U kolébky Spacelabu“ (peripetie kolem vzniku a vývoje laboratoře Spacelab).

Pondělí 13. ledna 2014

První operační loď C. Gordon Fullerton Cygnus včera úspěšně dorazila na Mezinárodní kosmickou stanici. Kromě regulérního nákladu dopravila kosmonautům také opožděnou zásilku vánočních dárků (start byl původně plánovaný na prosinec, ale kvůli selhání okruhu A chladicího systému stanice jej bylo nutné odložit) a též pětici dětských knih o psovi Maxovi, který postupně zavítá na stanici, Měsíc, Mars a do dalších končin sluneční soustavy. Knihy budou předčítat kosmonauti a vzniklý záznam bude použitý ke vzdělávacím aktivitám mezi mládeží. – V rámci programu komerční dopravy nákladů na ISS šlo už o osmý start (pětkrát raketa Falcon 9, třikrát Antares) a šesté připojení lodi ke stanici (čtyřikrát Dragon, dvakrát Cygnus). Všechny úspěšné. Kdo by si na něco podobného na počátku programu komerční dopravy nákladů na ISS vsadil? (Já ne.)

Čína oznámila, že se po dvoutýdenní hibernaci probudilo k životu vozidlo Yutu na Měsíci – a několik hodin po něm i mateřská přistávací sonda Chang´e 3. Obě zařízení jsou podle dosavadních informací v pořádku.

Emblémů není nikdy dost, takže (zleva) první letošní start rakety Falcon 9 v1.1 s družicí Thaicom 6 (všimněte si – jako obvykle se čtyřlístkem, viz blog 6. června 2012), třetí start rakety Antares s první operační lodí Cygnus a na letošní září plánovaný první let lodi Orion EFT-1 (Exploration Flight Test).

Pátek 10. ledna 2014

Televizní stanice National Geographic oznámila, že letos v březnu připravuje živé dvouhodinové vysílání z paluby Mezinárodní kosmické stanice a zároveň z řídicího střediska v Houstonu. Prostorami stanice provedou, experimenty předvedou, východ i západ Slunce ukážou a dokonce na dotaz diváků odpoví kosmonauti Richard Mastracchio a Kojči Wakata – „třetím do mariáše“ v řídicím středisku bude Mike Massimino. Přenos bude vysílaný do 170 zemí světa včetně České republiky: termín jeho konání ale nebyl uvedený.

Tak dlouho se se zákonem chodí do Kongresu USA, až je nakonec schválený. Aneb první pokusy o přejmenování Drydenova leteckého výzkumného střediska (Dryden Flight Research Center) na Výzkumné letecké středisko Neila A. Armstronga (Neil A. Armstrong Research Center) jsou staré téměř sedm let (viz blog 30. dubna 2007). Po mnoha legislativních či technických peripetiích zákon ve středu prošel přes Kongres USA a včera byl postoupený Baracku Obamovi k podpisu.

I v letošním roce fungují poštovní služby na trase Hvězdné městečko – Brno. A tak mi ve schránce přistála obálka s podepsanými fotografiemi dvojnásobného ruského kosmonauta Romana Romaněnka (Sojuz TMA-15/2009 a Sojuz TMA-07M/2012). Zajímavé je, že fotografie podepsal z obou stranu – rubu i líce...

Čtvrtek 9. ledna 2014

I třetí raketa Antares (první v dubnu a druhá v září 2013) zaznamenala úspěch a dnes bezpečně dopravila na oběžnou dráhu zásobovací loď Cygnus. (Kdo dnes dorazil na moji přednášku v Prostějově, mohl start sledovat v přímém přenosu.) Jde o první operační loď z celkem osmi, která si NASA objednala za 1,9 mld. dolarů. K ISS dorazí v neděli v poledne našeho času.

Bývalá zástupkyně administrátora NASA Lori Garverová (z funkce odešla k 6. září loňského roku – viz blog 7. srpna 2013) se na vlnách americké veřejnoprávní rozhlasové stanice NPR (National Public Radio) rozpovídala o své představě o budoucnosti kosmonautiky. Konstatovala, že roční rozpočet NASA ve výši 17 miliard dolarů jí přijde dostatečný k realizaci mnoha úžasných projektů (proč ne, je to sice méně, než dříve – ale pořád je to docela solidní balík peněz) a že kdyby záleželo jen na ní, zrušila na program superrakety SLS a průzkumného vozidla pro Mars v roce 2020. Vysvětlila to tím, že jak superraketa, tak vozidlo využívají již vyvinutou technologii – a že nás tak vlastně neposouvají vpřed. – Svým způsobem má pravdu a jen připomněla nutnost vždy si před cestou stanovit cíl. Pokud je cílem získávání dalších a dalších vědeckých dat, pak má samozřejmě například mise na s odzkoušeným zařízením Mars smysl. Pokud je cílem zachování zaměstnanosti, pak má samozřejmě smysl superraketa i vozidlo. A pokud je cílem vývoj nových technologií, pak jde o nesmyslně vyhozené miliardy. Právě přesné stanovení cíle (= politické zadání) současné (nejen) americké (nejen) kosmonautice asi nejvíce chybí. Snaha zavděčit se všem zpravidla znamená, že se nakonec nezavděčíme nikomu.

Ze stejné řady jako včera představené kniha je NASA Mars Rovers - Owners´ Workshop Manual. Přináší technické fotografie, nákresy, nákresy, tabulky a seznamy – nechybí dokonce ani informace o zvažovaných mobilních verzích sond Viking.

Středa 8. ledna 2014

NASA dnes oznámí prodloužení činnosti Mezinárodní kosmické stanice do roku 2024: dosud byl formálním datem ukončení rok 2020 (a počítá se ještě s následným prodloužením do roku 2028). Což je dobrá zpráva hned z několika důvodů. Jednak se maximálně využijí možnosti této unikátní laboratoře (navíc když za ni není adekvátní náhradní program). A především dostane nový smysl program vývoje komerčních lodí: aktuálně se totiž počítá s jejich nasazením od roku 2018. A kdyby létaly jen dva roky, byly by potřeba maximálně čtyři (pokud by program opět nesklouzl). Což asi není příliš ekonomické. Takto jich bude třeba alespoň dvanáct (ale spíše až dvacet). A to už program staví do zcela jiné roviny.

ESA informovala, že podepsala s americkou firmou Sierra Nevada Corporation, dohodu o porozumění: v jejím rámci by měly být identifikované oblasti, v nichž by se evropský průmysl mohl zapojit do vývoje miniraketoplánu Dream Chaser. Sierra Nevada Corp. bude hodnotit, jak by se do programu mohl zapojit evropský průmysl, hardware, software nebo znalosti. ESA zase bude koumat nad tím, jaké mise by miniraketoplán mohl odlétat pro Evropu. – No, nevím. Myslím, že jásání nad tím, že Evropa se zapojuje do vývoje miniraketoplánu (byť bezesporu má co nabídnout) je brutálně předčasné. O nějakém zapojení není ani slovo. Navíc si opravdu nedovedu představit, že ve chvíli, kdy se v rozpočtu ESA bojuje o každé euro, budou evropské země posílat nějaké peníze na vývoj do USA (to nikdy nedělaly) nebo se bude ESA zavazovat k vývojově i provozně nákladnému programu (navíc by po Orionu šlo o další pilotovanou loď). Dohoda má spíše jiný význam: Sierra Nevada Corp. je ze tří soutěžících v boji o komerční loď jen jako rezerva (jak bylo deklarováno už při jejím výběru – viz blog 12. září 2012), a tak se snaží přijít s nějakými novými nápady nebo „konkurenčními výhodami“. Toto je slepá ulička.

Kniha International Space Station (1998 – 2011): Owners´ Workshop Manual mě příjemně překvapila. Popisuje budování Mezinárodní kosmické stanice: nejde kdovíjak do hloubky (což ostatně ani není jejím cílem), ale nabízí velmi kvalitní seznámení s výstavbou komplexu a jeho jednotlivými prvky, a to včetně velkého množství fotografií a technických nákresů. Žádné sladké obrázky startů, jen dokumentačních snímků s výmluvnými popisky. – Berte informaci o této knize zároveň jako pozvánku na moji přednášku ve čtvrtek 9. ledna 2014 na hvězdárnu v Prostějově, kde budu od 18:00 h hovořit na téma Mezinárodní kosmická sta(veb)nice.

Úterý 7. ledna 2014

Rusko zvažuje změnu taktu letů lodí Sojuz: někdy v letech 2017 nebo 18 by mohlo dojít k obnovení krátkodobých desetidenních letů na ISS a zároveň by mělo dojít k prodloužení doby pobytu základních posádek ve vesmíru na deset měsíců. (Pro úplnost: krátkodobé mise se dnes vůbec nelétají, dlouhodobé pak mají trvání kolem šesti měsíců.) O změně zatím nebylo rozhodnuto: v tuto chvíli jsou na pořadu dne jednání o prodloužení využívání lodí Sojuz pro dopravu amerických kosmonautů na ISS o rok (nynější kontrakt platí do června 2017 - viz blog 3. května 2013).

ESA oznámila, že nejpozději do konce roku 2015 sníží své výdaje na provoz ISS (tedy nikoliv na jiné kapitoly jako je třeba věda nebo výroba náhradních dílů) ve srovnání s rokem 2010 o plných třicet procent. Stane se tak na základě požadavku Francie a Itálie, kterým výdaje na evropské operace spojené s kosmickou stanicí přijdou příliš vysoké. Země sdružené v ESA se původně dohody na této redukci do konce roku 2016, ale podle dostupných informací jí bude dosaženo již letos.

Protože kniha Mousetronaut (Myšonaut – viz blog 6. ledna 2014) zaznamenala poměrně velký čtenářský ohlas, napsal její autor – astronaut Mark Kelly – její pokračování. (No, vzhledem k rozsahu textu ho napsal asi tak za patnáct minut.) Kniha se jmenuje Mousetronaut Goes To Mars (Myšonaut letí na Mars) a pojednává o cestě malého myšáka Meteora, jinak veterána z letu raketoplánem, na Mars. Kde pak zanechá nesmazatelnou stopu v podobě americké vlajky.

Pondělí 6. ledna 2014

Indická raketa GSLV včera zaznamenala vydařený start: šlo o teprve třetí úspěch z osmi pokusů uskutečněných od roku 2001. A zároveň to byl první úspěšný start s kyslíko-vodíkovým motorem indické výroby ve třetím stupni (při předchozích misích byl použitý buď motor ruské výroby, nebo indický motor vůbec nedostal z důvodu selhání nižších stupňů šanci). – Dnes pak následoval úspěšný start rakety Falcon 9 v1.1 s telekomunikační družicí Thaicom-6 (v době psaní těchto řádků je raketa na nízké oběžné dráze a druhý stupeň má před sebou ještě druhý zážeh s odesláním vynášeného nákladu na plánovanou orbitu).

NASA ve spolupráci s firmou Orbital Sciences Corp. oznámila, že třetí raketa Antares s první operační zásobovací lodí Cygnus k ISS odstartuje ve středu 8. ledna 2014. A o den později by se měl uskutečnit třetí motorický let raketového letounu SpaceShipTwo (viz blog 31. prosince 2013).

Mnozí bývalí astronauti se vrhají na dráhu autorů knih: zpravidla píší autobiografie, sci-fi nebo se věnují ryze technické literatuře (najdeme mezi nimi ovšem i autora červené knihovny). Málokdy ale vytvoří čistě dětskou knihu. Americký astronaut Mark Kelly (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006, Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) to ale udělal, když společně s ilustrátorem Chrisem Foxem Paynem přivedl na svět Mousetronauta (Myšonauta). Kniha hezká, jednoduchá, záslužná – a stručná. Doporučená literatura a seznam internetových zdrojů na závěr jsou stejně dlouhé jako vlastní psaný příběh! Ale o jeho délku v případě dětské knihy pochopitelně nejde.

Pátek 3. ledna 2014

Zkušenosti z vývoje raketových motorů se uplatnily už kdysi dávno při přípravě prvního umělého srdce. Nedávno se objevila zpráva, že Francouzi transplantovali soběstačné umělé srdce. Jen škoda, že se v textu neobjevilo ani slovo o tom, že i tentokrát jde o produkt kosmických technologií (viz česká sekce portálu Evropské kosmické agentury). Škoda, i drobná zmínka by využití kosmických technologií (navíc evropských) v bohulibé aplikaci by svůj význam jistě měla.

Společnost SpaceX oznámila odklad startu rakety Falcon 9 v1.1 s družicí Thaicom-6 (viz blog 2. ledna 2014) na pondělí 6. ledna. Takže trojice nesmírně zajímavých startů se uskuteční během pouhých tří dnů: 5. ledna má vzlétnout indická raketa GLSV (kosmodrom Šríharikota), 6. ledna Falcon 9 v1.1 (mys Canaveral) a 7. ledna Antares (ostrov Wallops).

Jižní Korea se rozhodla vydatně šlápnout do kosmických aktivit, když oznámila urychlení vývoje vlastní nosné rakety. Její demonstrační start (jen první stupeň?) se nyní chystá na prosinec 2017, zkušební mise v plné třístupňové verzi jsou plánované na prosinec 2019 a červen 2020. Zároveň představitelé jihokorejského kosmického průmyslu slíbili, že před koncem roku 2020 vyšlou vlastními silami do vesmíru jak lunární průzkumnou sondu, tak přistávací modul se samostatným vozidlem. No, plán je to – slušně řečeno – agresivní. Tak uvidíme. Nebo neuvidíme...

Čtvrtek 2. ledna 2014

Příchod nového roku bývá ve znamení ohňostroje – a letos bude ve znamení raketostroje. Aneb během čtyř dnů se uskuteční tři ostře sledované starty. V pátek 3. ledna má vzlétnout z mysu Canaveral raketa Falcon 9 v1.1 s telekomunikační družicí Thaicom-6: nosič má potvrdit úspěšnou sérii startů (raketa Falcon 9 celkově sedm, ve verzi v1.1 dva) a navíc uskutečnit druhý čistě komerční let této rakety. Na neděli 5. ledna se chystá start indické rakety GSLV, kterou zatím pronásleduje smůla: ze sedmi startů v rozmezí let 2001 až 10 se jen dva skončily plným úspěchem (další pak úspěchem částečným; zbývající čtyři mise představovaly havárie). A nakonec v úterý 7. ledna má na svoji teprve třetí misi odstartovat raketa Antares s první operační lodí Cygnus C. Gordon Fullerton. Vstup do nového roku jako hrom…

Nastal konec jednoho roku a počátek dalšího: při této příležitosti jsem viděl už celou širokou paletu „nejdůležitějších kosmických událostí loňska“, „kosmický Top Ten roku 2013“ apod. V žádném přehledu jsem ale nezaregistroval jednu z událostí, které ke kosmonautice taky patří (můžeme diskutovat o tom, jak blízce či dalece, ale patří). A tou je podle mě premiéra a následný divácký úspěch filmu Gravitace. Viděly jej stamilióny diváků (a další stamilióny ještě uvidí) a přestože jeho „umělecká licence“ je velmi silná (o fyzice se toho dozvíte mnohem více například sledováním kreslených filmů ze série Tom a Jerry), jeho význam pro popularizaci kosmonautiky je nesporný. Aneb těžko budeme hledat jinou s kosmonautikou spjatou událost, která oslovila v uplynulém roce více lidí. („S politováním musíme oznámit, že díky nevratnému charakteru událostí popsaných ve filmu, nebude žádné pokračování Gravitace 2.“)

TOPlist