Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Úterý 31. prosince 2013

Na minulý týden avizoval Sir Richard Branson suborbitální let turistického raketoplánu SpaceShipTwo (viz blog 22. května 2013), mezi jehož pasažéry měl být osobně přítomný. Leč ke startu nedošlo: a zatím čekáme i byť jen na první suborbitální let (SpaceShipTwo absolvoval letos alespoň dvě motorické mise; program je navíc v problémech – viz blog 3. října 2013). Těsně před vánočními svátky (18. prosince 2013) byl SpaceShipTwo připravený na třetí motorický let, nicméně ten byl pro nepřízeň počasí zrušený. Pokud vše půjde dobře, měl by se uskutečnit snad příští týden.

Přístroj ChemCam na sondě Curiosity (t.č. brázdící planiny Marsu) uskutečnil již sto tisíc laserových „výstřelů“. Po každém výstřelu vzniká u cílového objektu plazma analyzovatelná palubními spektrometry sondy. Nejedná se ale o žádný laserový kanón á la Hvězdné války, ale o laser s výkonem miliónu wattů po dobu kolem pěti miliardtin sekundy. K „propálení“ se na vrstvu horniny, která není zvětralá, je přitom zapotřebí několika set „výstřelů“. Laser provádí denně analýzu deseti až patnácti cílů ve vzdálenosti až sedm metrů od Curiosity.

Last Launch (Poslední start) je výpravná publikace vydaná při příležitosti ukončení programů raketoplánů. Zaměřená je především – nikoliv však výhradně – na poslední lety raketoplánů v roce 2011: Discovery STS-133, Endeavour STS-134 a Atlantis STS-135. Nafotografoval ji Dan Winters, textem pak doplnili Al Reinert a čtyřnásobný astronaut Mark Kelly (mj. velitel právě poslední mise stroje Endeavour). Velkoformátová publikace přibližuje program raketoplánů ve velmi neobvyklých úhlech pohledu – a také ve velmi netradičním (až uměleckém) zpracování. Není to kompletní a všeřešící kniha, ale přináší detailní záběry míst, která jindy tvoří jen nenápadnou součást celku. Opravdu povedené dílo!

Pondělí 30. prosince 2013

V sobotu se v tichosti přepisovala historie: po celé řadě odkladů se do vesmíru vydala ruská raketa Sojuz-2-1v. Přestože název může svádět k tomu, že jde o vylepšenou, modernizovanou nebo jinak pozměněnou variantu roky používaných nosičů, není tomu tak. Naopak: od letu rakety Eněrgija (květen 1987) jde o první zcela nově vyvinout ruskou raketu (konvertované vojenské nosiče Dněpr, Rockot, Start či Štiĺ nepočítám – ty opravdu nejsou nově vyvinuté). Sojuz-2-1v má s tradičními jmenovci v podstatě společnou jen pozemní infrastrukturu: klasický model středový (druhý) stupeň plus čtyři (první) stupně na boku je nahrazený jedním jediným stupněm (má průměr 2,7 m, dosud 2 m) s motorem RD-0110R alias 14D15 (dosud RD-108). Horní (v daném případě druhý) stupeň rakety se nazývá Volga a využívá asymetrický dimetylhydrazin plus oxid dusičitý. Kapacita nosiče Sojuz-2-1v (holt se nešťastně jmenuje a určitě by si zasloužil své vlastní jméno) je kolem dvou tun nákladu. Nejde přitom jen o první novou ruskou raketu po 26 letech (!), ale také o druhý úspěšný nosič s motorem odvozeným od NK-33 (vyvinutý původně pro lunární raketu N-1, která v letech 1969 až 72 čtyřikrát havarovala). Tím prvním je americký nosič Antares, který si také odbyl premiéru letos...

Evropská sonda Mars Express se o víkendu přiblížila k měsíci Phobos planety Mars. Tentokrát na 45 km, čímž překonala svůj předchozí rekord z března 2010 (67 km). Daní za blízký průlet byla vysoká vzájemná rychlost a z toho plynoucí nemožnost pořizovat snímky, takže pozorování se omezila na „méně zajímavé“ (alespoň z pohledu nejširší veřejnosti) měření gravitačního pole měsíce a zjišťování informací o jeho vnitřní struktuře.

Německý kosmonaut Ulf Merbold kdysi o ruské lodi Sojuz prohlásil, že je „spolehlivá, robustní a létá dobře za každého počasí“ (pro úplnost: srovnával ji s automobilem Volkswagen Brouk). Totéž by se dalo říci o raketě Proton, která od obnovení letů po červencové havárii (viz blog 2. července 2013) uskutečnila již pět úspěšných misí. Zatím poslední minulý týden: Proton startoval do pravé ruské (či spíše kazašské) zimy...

Pátek 27. prosince 2013

Bývalý kandidát na kosmonauta Muchtar Rabatovič Ajmachanov (ve výcviku 2004 až 09) z Kazachstánu loni získal ruské občanství (snaha o jeho získání viz blog 1. prosince 2010). Brzy se má vrátit do aktivní přípravy k letu na ISS coby regulérní člen ruského oddílu kosmonautů.

Na webu NASA se objevily oficiální životopisy osmi kandidátů na kosmonauty z výběru 2013.

Čína oznámila, že zhruba čtyřicet metrů jižně od mateřské sondy Chang´e 3 hibernovala svého robota Yutu. Pokud vše proběhne podle plánu, měl by po lunární noci začít opět pracovat 12. ledna 2014.

Poslední letošní číslo Tajemství vesmíru obsahuje mé články „Evropský sen o raketoplánu žije“, „Saturn: Cassini stále překvapuje“ a „Když padají rakety…“

Pondělí 23. prosince 2013

„V novinových titulcích je jeden, který se ptá, zdali jste na Měsíci nepotkali krásnou dívku s velkým králíkem. Stará legenda praví, že krásná čínská dívka Chang´e zde žije už čtyři tisíce let. Zdá se, že byla vyhnána na Měsíc, protože svému manželovi ukradla lektvar nesmrtelnosti. Mohli byste se také porozhlédnout po jejím průvodci, velkém čínském králíkovi. Je snadné ho najít, protože vždy stojí na zadních ve stínu skořicovníku. Jeho jméno ale v novinách nebylo.“ - „Dobrá, poohlédneme se po té králičí dívce.“

Tento rozhovor proběhl v neděli 20. července 1969 a jeho aktéry byl spojař v Houstonu Ron Evans na straně jedné a astronaut Edwin Aldrin v lodi Apollo 11 u Měsíce na straně druhé. Aldrin se ještě tentýž den společně s Neilem Armstrongem stal prvním člověkem, který na Měsíci přistál. Dnes víme, že žádnou „králičí dívku“ (v originále „bunny girl“, což je označení slečen pózujících pro jeden časopis mající zajíčka ve znaku) tehdy na Měsíci potkat nemohli – přistála zde až 14. prosince 2013. Přesto jde – alespoň dle mého osobního názoru – o úžasnou souvislost s americkou výpravou Apollo 11 a aktuální čínskou misí Chang´e 3.

Radostné prožití nejkrásnějších svátků, úspěšný nástup do nového roku 2014, hodně zdraví, radosti a optimismu přejí

Tomáš, Katka, Marek a Michal Přibylovi

Pátek 20. prosince 2013

První závěry komise vyšetřující selhání čínské rakety CZ-4B s družicí CBERS-3 (viz blog 9. prosince 2013) hovoří o tom, že na vině byl nesprávný poměr paliva a okysličovadla v motoru třetího stupně. V důsledku toho se stupeň vypnul o zhruba deset sekund dříve, než měl: nebylo tak dosaženo oběžné rychlosti a vynášený náklad skončil na suborbitální dráze, na níž zanikl. Každopádně přesná příčina selhání (proč se palivo a okysličovadlo mísily v nesprávném poměru) zatím nebyla oznámena.

O kyslíko-vodíkovém raketovém motoru BE-3 (viz blog 3. prosince 2013), který vyvíjí společnost Blue Origin se objevily další informace. Test emulující let na suborbitální dráhu a následné přistání byl vyvrcholením devíti měsíců zkoušek, během nichž byl motor zažehnut 160krát (často až čtyřikrát denně) a kumulativně běžel 9100 sekund. Blue Origin v současnosti vyvíjí několik motorů: firma informovala jen o jednorázově použitelné verzi BE-3U (pro horní stupně nosných raket). V „horizontu několika let“ chce začít provozovat suborbitální lety a na rok 2018 plánuje první z několika testů své nové kosmické lodi. Zatím bez posádky a s pomocí rakety Atlas V (výrobce Lockheed Martin). Následně ale Blue Origin plánuje i vlastní raketu Space Vehicle. Inu, detailů moc není, ale na jinak tajnůstkářskou firmou to taky není úplně marné.

Mráz přichází z Kremlu - aneb o naší nebezpečné orientaci východním směrem se mluví už delší dobu. Situace je ale mnohem vážnější, než si vůbec lze představit: podle všeho existuje supertajný plán dokonce na „poruštění“ našich jmen. A podle všeho došlo k jeho neplánované iniciaci. Jak jinak si mám vysvětlit své „překřtění“ v pondělním pořadu České televize Horizont, kde jsem se bez jakéhokoliv vlastního přičinění stal Ivanem?

Čtvrtek 19. prosince 2013

ESA dnes vyslala do vesmíru raketou Sojuz z Francouzské Guayany svoji klíčovou misi: observatoř Gaia, která vlastně představuje obří fotoaparát. Jejím úkolem je bude měřit přesnou polohu jedné miliardy hvězd, čímž vznikne referenční model Mléčné dráhy (ale opravdu jen referenční, protože v ní je cca 400 miliard hvězd). Ten má mj. umožnit studovat dynamiku naší galaxie: odkud hvězdy jdou a kam kráčí. Kromě toho se Gaia zaměří na zkoumání exoplanet (planet u jiných hvězd) nebo vyhledávání asteroidů mezi Zemí a Sluncem, což je ze Země nebo jinými observatořemi špatně pozorovatelný sektor. Jen pro představu: tvůrci zařízení tvrdí, že má citlivost takovou, že by rozpoznalo předmět velikosti desetikoruny na Měsíci. – V pátek má kolem 13. hodiny středoevropského času zapnout Gaia svůj motor, který zvýší hodnotu apogea až k bodu L2; do jeho blízkosti bude navedena o týden později. Následovat budou čtyři měsíce zkoušek, potom se naplno rozjede plánovaná pětiletá nominální mise.

Společnost SeaLaunch, která zajišťuje starty stejnojmenných nosných raket, se stále potácí na hraně existence – a hluboko pod hladinou vyrovnaného účetnictví. Na příští rok plánuje jeden jediný start (s družicí Eutelsat 3B v dubnu), na rok 2015 starty tři, na další roky čtyři až pět misí. Jenže jde více o zbožná přání, než o seznámení s realitou: firma měla problémy už před lety, do toho vtrhla série dvou dramatických selhání (leden 2007 a únor 2013). Aneb přestože se Sea Launch ohání dlouholetými zkušenostmi a prověřeným hardwarem, pohled na statistiku je horší: ze 36 startů se tři skončily havárií a jeden částečným úspěchem. Takže anomálií končí každý devátý start. A to je na komerční nosič ve 21. století opravdu hodně.

Poslední letošní vydání měsíčníku Letectví+kosmonautika obsahuje moje články „Raketoplán Skylon“, „Astronaut Malcolm Scott Carpenter“ a „Poklady z vesmíru“ (odběry vzorků z kosmických těles).

Středa 18. prosince 2013

Softwarové domluvy nepomohly, ventil FCV v chladicím okruhu ISS nepracuje (viz blog 12. prosince 2013) a bude tedy nutné provést opravu přímo na místě. Američtí astronauti Richard Mastracchio a Michael Hopkins tak vystoupí třikrát po sobě (21., 23. a 25. prosince) z ISS a provedou výměnu celého čerpadla PM (Pump Module), protože ventil sám o sobě nahradit není možné. – Zároveň byl odložený start rakety Antares s první operační lodí Cygnus, a to na „ne dříve, než“ 13. ledna 2014.

Jen pro zajímavost: kromě tří výše uvedených výstupů se 27. prosince uskuteční ještě plánovaná vycházka z ruského segmentu ISS, kterou provedou Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij. Posádku stanice tak čekají úctyhodné čtyři výstupy během sedmi dnů.

Americký astronaut Mark Kelly (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006, Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) má novou práci: stal se ředitelem letový operací a posádek ve firmě World View Enterprises. Jedná se o firmu, která hodlá vysílat v „luxusní gondole“ zavěšené pod balónem do výšky desítek kilometrů turisty na vyhlídkové lety. Předpokládá zahájení provozu v roce 2016 a cenu jedné letenky (včetně dvouhodinového pobytu nad třiceti kilometry) 75 tisíc USD.

Jen pár desítek minut po sobotním přistání čínské sondy Chang´e 3 na Měsíci jsem o této události referoval v ČT24. – Mimochodem, v průběhu přistání bylo nachystáno přes 200 možných krizových scénářů, kdyby se něco pokazilo. Nakonec nemusel být použitý žádný z nich.

Úterý 17. prosince 2013

O jeden den byl kvůli problémům s chladicí smyčkou na ISS (kvůli rozhodnutí, zdali nebude potřeba realizovat opravářský výstup či výstupy nebo zdali nebude třeba poslat do vesmíru opravářské nástroje) odložený start první operační lodi Cygnus pojmenované C. Gordon Fullerton (viz blog 6. prosince 2013). Ten je nyní plánovaný na pátek 20. prosince ve 3:19 h středoevropského času. Pokud manažeři NASA přípravy z důvodu přetrvávajících problémů na ISS nezastaví, měla by loď i s nosnou raketou Antares putovat na vypouštěcí komplex ještě dnes.

Dle očekávání zamítl americký auditní, vyhodnocovací a vyšetřovací úřad GAO protest společnosti Blue Origin (ten mimochodem podpořily i firmy Lockheed Martin a Boeing, což jsou výrobci raket Atlas V a Delta IV) proti plánu pronajmout rampu 39A v Kennedyho kosmickém středisku firmě SpaceX (viz blog 13. září 2013). NASA a SpaceX tak mohou začít jednat o podmínkách pronájmu komplexu, z něhož startovaly všechny mise Apollo na Měsíc stejně jako většina raketoplánů (včetně historických první a poslední mise). SpaceX má zájem používat rampu 39A pro pilotované lety a pro starty meziplanetárních sond.

V sobotu se do vesmíru vydala opice a na Měsíci začal pobíhat králík (k tomu chyběl snad už jen let kobylky v podání SpaceX, který se očekává každým dnem). Aneb Írán vyslal již podruhé na suborbitální dráhu raketu s opicí (viz blog 11. prosince 2013) a čínská sonda Chang´e-3 zcela hladce přistála na Měsíci v oblasti Duhové zátoky. O několik hodin později uvolnila šestikolové robotické vozidlo Yutu (Nefritový králík, což byl věrný průvodce mýtické bohyně Chang´e), které následně začalo ukrajovat první metry své cesty na lunárním povrchu. Šlo o první měkké přistání na Měsíci po 37 letech – a velkou premiéru pro Čínu, která bývá často označována za „světovou kopírku číslo jedna“. Tentokrát ale nebylo od koho kopírovat, pro misi Chang´e-3 byla vyvinuta celá řada nových technologií.

Pátek 13. prosince 2013

Už zítra je „Den D“ pro čínskou lunární sondu Chang´e 3 – po 37 letech první přistání na Měsíci. V platnosti zatím zůstávají dříve oznámené časy, tzn. dosednutí na povrch mezi 16:22 a 16:35 středoevropského času.

Před dvaceti lety – v prosinci 1993 - zakoupil podnikatel Richard Garriott (syn amerického astronauta Owena Garriotta, který se v roce 2009 stal i jedním z „kosmických turistů“ díky letu na lodi Sojuz TMA-13) sovětské vozidlo Lunochod 2. Stalo se tak v dražbě pořádané aukční síní Sotheby´s (která tehdy „jednou provždy vyloučila jakoukoliv doručovací povinnost). Protože Lunochod bude bezesporu zmiňovaný v souvislosti s čínským přistáním na Měsíci, připravil jsem k tomuto programu malé ohlédnutí pro web Kosmonautix.cz

Stejně jako v loňském roce, tak i letos se rozhodla společnost SpaceX vrhnout na trh dávku nášivek svých dosud realizovaných letů: loni jich bylo devět (viz blog 28. prosince 2012), letos dvanáct. Sada je dokonce levnější, než loni a stojí toliko 20 dolarů. Až potud jde o pozitivní zprávy: sadu jsem si samozřejmě chtěl zakoupit, leč ouha – poštovné do České republiky (na výběr byla jen jediná možnost) vyšlo na 99,26 USD. Tedy pětinásobek ceny zboží...

Přesně před dvaceti lety se z první servisní mise k Hubbleovu kosmickému teleskopu vrátil raketoplán Endeavour. Což byl historicky první raketoplán, který jsem měl možnost vidět na vlastní oči (byť „jen“ na startovací rampě).

Čtvrtek 12. prosince 2013

Na Mezinárodní kosmické stanici došlo k vážnému problému: selhal jeden ze dvou chladicích okruhů. Problém je podle všeho spojený s ventilem FCV (Flow Control Valve), který reguluje teplotu chladícího média (čpavku) mísením jeho studené složky přicházející z radiátorů a teplé mimo radiátory. Ventil se dle dostupných zpráv neuzavřel, díky čemuž došlo k podchlazení smyčky na přednastavenou bezpečnostní hranici. K problému došlo na smyčce A, proto bylo veškeré chlazení „západního“ segmentu ISS převedeno na nezávislou smyčku B. Zatím není jasné, jak se situace bude řešit: chladicí smyčky každopádně patří do tzv. Big-14 (Velká čtrnáctka). Tedy do skupiny nejkritičtějších poruch, které vyžadují okamžité a neprodlené odstranění. Náhradní díly jsou na stanici k dispozici, jen by bylo nutné uskutečnit výstup do otevřeného prostoru. A v tom je problém, protože po červencové anomálii při výstupu kosmonauta Lucy Parmitana (viz blog 16. a 26. července 2013) jsou další vycházky v amerických skafandrech do odvolání pozastaveny. Příčinu problému Parmitanova skafandru se totiž dosud nepodařilo objasnit...

Společnost Arianespace potvrdila připravenost rakety Sojuz na vynesení observatoře ESA Gaia z kosmodromu Kourou 19. prosince 2013. Zároveň oznámila, že na příští rok plánuje vypustit odtud čtyři rakety Sojuz: s družicemi O3B (březen), Sentinel 1A (květen) a dvěma páry satelitů Galileo (červenec a října). Kromě mise s družicí Sentinel 1A jde ve všech případech o starty odložené z letošního roku.

V Kennedyho kosmickém středisku na Floridě se uskutečnil první volný let druhého prototypu lunární přistávací plošiny Morpheus (první prototyp byl zničený při havárii loni v srpnu – viz první snímek a blog 13. srpna 2012). Cílem programu je vyvinout plošinu pro dopravu univerzálních nákladů na Měsíc.

Středa 11. prosince 2013

Přesně před rokem, 11. prosince 2012, vynesla raketa Atlas V do vesmíru první exemplář vícenásobně použitelného raketoplánu amerického letectva X-37B. Na oběžné dráze krouží dodnes. Pro tento exemplář jde přitom už o druhý let; při prvním od dubna do prosince 2010 pracoval ve vesmíru 224 dní. Pro úplnost: roční mise není překvapením, protože sesterský stroj vykonal mezi březnem 2011 a červnem 2012 let v délce 469 dní.

Írán oznámil, že „během následujících deseti dnů“ uskuteční let výzkumné rakety se živými tvory do vesmíru. Mise do výšky 120 km (takže půjde o toliko suborbitální let) by se měla (opět – viz blog 28. ledna 2013) zúčastnit opice. Zpráva byla oznámena 9. prosince – takže start by se měl uskutečnit do (plus mínus) 19. prosince. Včera pak agentura ITAR-TASS oznámila, že ke startu dojde příští týden. Průsečík obou termínu je pondělí 16. až čtvrtek 19. prosince. Což ale v konečném důsledku nemusí nic znamenat.

Ruský kosmonaut Alexandr Samokutajev (veterán z letu Sojuz TMA-21/2011) je frajer: připravuje se na let Sojuz TMA-14M (start 30. září 2014), přitom si našel čas na odepsání na žádosti o podpis – a ještě zaběhl na svým kolegou z prvního letu Andrejem Borisenkem, aby se na fotky taky zvěčnil.

Úterý 10. prosince 2013

Mise kosmonautky ESA Samanthy Cristoforetti má své jméno: její půlroční pobyt na ISS (od 1. prosince 2014 do 16. května 2015, Sojuz TMA-15M) ponese název Futura (ono by se zase tak moc nestalo, kdyby se tam přidala ještě dvě písmenka – „ma“). Nemá ovšem logo, na které je vypsána veřejná soutěž: propozice jsou (bohužel toliko v italštině) na webu ASI, uzávěrka pro podání návrhů je 30. prosince 2013. Pokud se někdo rozhodne zapojit, držím palce!

Neustále odkládané vyvedení ruského modulu Nauka na oběžnou dráhu (a potažmo k ISS) má nový termín: ne dříve, než listopad 2015. Zatím posledním termínem bylo září 2015 (viz blog 22. října 2013). Takže za dva měsíce skluz v termínu startu o dva měsíce.

Jako „kometa století“ byla označována vlasatice ISON (alias C/2012 S1): už při svém objevu byla netypicky jasná a kdekdo doufal, že po nejbližším průletu u Slunce bude zároveň krásně viditelná i z našich zeměpisných končin. Nestalo se tak a kometa průlet u Slunce nepřežila. – Krátce přiblížením ke Slunci jsem o tomto neobvyklém jevu, kometách obecně a především jejich průzkumu měl živý telefonát na ČT24.

Pondělí 9. prosince 2013

Čínská sonda Chang´e-3 bezpečně dorazila na lunární oběžnou dráhu. Nejlidnatější země světa zároveň oznámila, že o přistání na Měsíci se automat pokusí v sobotu 14. prosince 2013: k dosednutí na povrch má dojít mezi 16:22 a 16:35 středoevropského času. Ještě tentýž den mezi 21:38 a 23:21 h má vysadit vozidlo Yutu.

Takto si Čína svůj pokus o dvoustý národní start do vesmíru nepředstavovala: brazilský Národní institut pro výzkum vesmíru INPE sice nejprve vydal tiskovou zprávu o úspěšném vynesení společné družice pro dálkový průzkum Země CBERS-3, ale ta byla později dementována s tím, že došlo k selhání nosiče CZ-4B. V tuto chvíli je k dispozici jen minimum informací: družice podle všeho v kosmickém prostoru chvíli pracovala, ale záhy vstoupila do hustých vrstev atmosféry. Zřejmě tak dosáhla jen suborbitální oběžné dráhy. Každopádně jde o první selhání čínské nosné rakety od srpna 2011; došlo k němu po sérii 41 úspěšných kosmických startů různých rodin nosičů CZ (a jednom nosiči Kuaizhou).

Do třetice Čína: před několika dny (viz blog 4. prosince 2013) zde byly fotografie budovaných startovacích ramp na novém kosmodromu Wenčong. Dnes se podívejme na dvojici montážních hal, které jsou v blízkosti ramp dokončovány.

Pátek 6. prosince 2013

Administrátor NASA Charles Bolden prohlásil před vědeckým výborem NAC (NASA Advisory Committee) při Kongresu USA, že „jsme přestali přemýšlet o vlajkových misích, protože nemají podporu v rozpočtu“. Jako vlajkové mise jsou označované projekty s rozpočtem výrazně převyšujícím jednu miliardu dolarů: dnes jde například o sondu Cassini u Saturnu nebo robot Curiosity na Marsu. Čili opravdu velké a vědecky i technicky významné projekty – ale s odpovídající technologickou i rozpočtovou náročností. Bolden pak hovořil o tom, že se NASA přeorientuje na menší, levnější a častější mise: mj. i proto, aby uspokojila širší vědeckou komunitu, která má mnoho a často protichůdných požadavků. – No, nevím: agentura, která je schopná připravovat astronomický teleskop za téměř devět miliard dolarů (James Webb Space Telescope – 8,8 mld. USD – plán startu 2018) spíš bude mít problém jinde, než v nedostatku financí. Aneb tento jeden projekt spolehlivě „vysál“ peníze z mnoha dalších možných misí.

Společnost Orbital Sciences Corp. upřesnila datum startu třetí rakety Antares s první operační lodí Cygnus na 18. prosince 2013. S tím, že k zachycení lodi a jejímu připojení k ISS má dojít o tři dny později. – Zároveň se objevila nepotvrzená informace, že by se loď měla jmenovat C. Gordon Fullerton: po dvojnásobném astronautovi, který letos zemřel (viz blog 22. srpna 2013 a který pro firmu Orbital Sciences Corp. pilotoval letoun B-52, z něhož byla vypouštěna kosmická raketa Pegasus. Tak uvidíme.

A ještě jednou směska podpisů „ulovených“ v Kolíně nad Rýnem na kongresu ASE (viz blog 5. prosince 2013). Všechny tři snímky vznikly na jiných akcích, v Německu byly jen „ozdobeny“ podpisy nejstarších aktérů: na prvním je Karol Bobko (podpis Johna Fabiana – snad zatím – chybí; kongres ASE v Praze v roce 2009), na druhém Dumitru Prunariu z Rumunska (setkání v červnu 2013 ve Vídni, viz blog 14. června 2013) a na třetí Viktor Savinych v Brně (září 2010).

Čtvrtek 5. prosince 2013

Japonská kosmická agentura JAXA oznámila, že její astronaut Takuya Onishi se zúčastní svého prvního letu do vesmíru v lodi Sojuz TMA-20M. Bude členem 48. a 49. základní posádky ISS: odstartuje v březnu 2016, přistane v září téhož roku. Onishi je druhým ze tří japonských kosmonautů z výběru 2009, který se dočkal letové nominace. Před ním byl do 44. a 45. základní posádky ISS jmenován Kimiya Yui – posledním čekatelem je Norishige Kanai.

Americký astronaut Alfred Worden (Apollo-15/1971) oznámil, že založil firmu Still The Right Stuff: ta se má zaměřovat na výrobu „autentických replik“ (což je děsné spojení a zní mi jako „originálních kopií“) historických kosmických artefaktů. V prvé řadě se zaměří na součásti oděvu amerických astronautů z éry Apollo: prvním produktem je modrá letecká bunda. Její podoba má být maximálně věrná včetně stylu šití – jen některé původní materiály již nejsou dostupné, a tak musely být nahrazeny. Cena jedné „autentické repliky“ se v daném případě pohybuje kolem 750 USD (cca 15 tisíc Kč).

Dnes „pouliční směska“ fotografií (a podpisů) z „kongresu kosmonautů“ ASE v Kolíně nad Rýnem (červenec 2013). V první řadě je americký astronaut Roger Crouch (fotografováno, vyvoláno a podepsáno přímo v Kolíně nad Rýnem) a jeho japonská kolegyně Čiaki Mukaiová (setkání loni v Berlíně – viz blog 4. května 2012). Ve druhé řadě Vladimír Remek (ze setkání v Brně – viz blog 8. února 2010), americký astronaut Kennet Reightler (když jsme k němu pořád nešli pro podpis – zkuste si taky „obsloužit“ osmdesát kosmonautů! – tak nám sám jeden přinesl) a Alexandr Alexandrov z Bulharska (opět – vyfoceno, vyrobeno a podepsáno přímo na místě).

Středa 4. prosince 2013

Firma SpaceX překročila vlastní stín a dokázala poslat raketu Falcon 9 v1.1 – potažmo jí vynášený náklad, telekomunikační družici SES-8 - na dráhu, kam se dosud žádný její nosič nevydal (a o jejíž dosažení se v minulosti několikrát v rámci zkoušek pokusila). Satelit byl dopravený na plánovanou dráhu s hodnotou perigea 295 a apogea 80 tisíc km, přičemž v následujících týdnech provede pětici zážehů vlastních motorů, aby mohl zakotvit na geostacionární oběžné dráze. – Pro společnost SpaceX jde o velký úspěch a jak sama zdůrazňuje v tiskové zprávě, šlo zároveň o druhý ze tří kvalifikačních startů, jejichž úspěšné absolvování umožní raketě Falcon 9 v1.1 ucházet se o zakázky na vypouštění družic pro „zajištění národní bezpečnosti“.

Ruská kosmická loď Progress M-21M úspěšně odstartovala v pondělí 25. listopadu a o dva dny později úspěšně otestovala přiblížení k ISS s pomocí nového systému Kurs-NA na vzdálenost zhruba 60 metrů. Když ale v pátek 29. listopadu došlo k lámání chleba a nový systém měl loď dovést až na ISS, tato se ve vzdálenosti nějakých šedesát metrů zastavil. Jak vysvětlil prezident konstrukční kanceláře Eněrgija Vitalij Lopota, došlo k „nesouladu mezi očekávanými a naměřenými parametry“. Progress M-21M přešel do vyčkávacího režimu: aby nebylo plýtváno palivem (na odlet a opětovný přílet), převzal velitel stanice Oleg Kotov řízení lodi a s pomocí manuálního „dálkového ovládání“ ji zakotvil u zadního uzlu modulu Zvezda. (Osobně si myslím, že zkouška nedopadla úplně uspokojivě a že systém Kurs-NA bude při odletu Progressu M-21M odzkoušen znovu: loď se po odletu pokusí jen s jeho pomocí vrátit ke stanici.)

Díky úspěšnému startu sondy Chang´e 3 a jejímu plánovému výsadku na Měsíc je na pořadu dne budoucí směrování kosmonautiky v nejlidnatější zemi světa: jejím základním stavebním kamenem se má stát kosmodrom Wenčong na ostrově Hainan. Odtud by snad již v příštím roce měla odstartovat raketa CZ-6 a o rok později CZ-7: v roce 2016 se pak připravuje premiéra „stavebnicové“ CZ-5, která má posloužit k vynášení (až 25 t) velkých meziplanetárních sond, modulů kosmické stanice nebo rozměrných družic. Na fotografiích je průběh výstavby dvou jejích vypouštěcích ramp.

Úterý 3. prosince 2013

Společnost Blue Origin (vlastněná zakladatelem Amazonu Jeffem Bezosem) úspěšně otestovala kyslíko-vodíkový motor BE-3: ten během zkoušky simuloval suborbitální let, kdy se zažehl na 145 sekund na plný výkon (tah 490 kN), následně si dal několik minut oddych a pak se znovu zapálil na jednu minutu (tah 110 kN). Tím napodoboval motorické přistání. Jde o první kyslíko-vodíkový motor vyvinutý v USA od RS-68 v devadesátých letech pro raketu Delta IV. BE-3 je určený k vícenásobnému použití jednak na suborbitálních a jednak na orbitálních nosičích.

V posledních únorových dnech příštího roku plánují ESA (přesněji ředitelství vědeckého a robotického průzkumu při této agentuře) a Čínská akademie věd společný třídenní workshop, jehož cílem je hledat a identifikovat příležitosti pro společnou vědeckou kosmickou misi. Tak uvidíme, čím nás tito partneři překvapí...

Kandidát na astronauta Jack Fischer (dvacátý výběr NASA z roku 2009) vyřizoval poštu: podepsal zaslané materiály, přidal litografii NASA a navíc osobní dopis (ten byl osobní nejen oslovením – mimochodem včetně správné diakritiky, klobouk dolů - ale i tím, že Fischer v něm reagoval na obsah zaslané žádosti). Inu, raději pozdě, než nikdy (jak praví jedno francouzské přísloví).

Pondělí 2. prosince 2013

Malá rekapitulace historického kosmického víkendu (viz blog 29. listopadu 2013): indická sonda Mangalyaan 1 (alias MOM, Mars Orbiter Mission) je po perfektním motorickém manévru na cestě k Marsu, k němuž dorazí 24. září 2014. Stejně tak převedla čítankový start čínská raketa CZ-3B a i sonda Chang´e-3 je na cestě ke svému cíli, k Měsíci. Šestého prosince má vstoupit na jeho oběžnou dráhu a nejspíše 14. se pokusit o první lunární přistání po 37 letech! – Zatím na zemi zůstává sedmá raketa Falcon 9, protože pozemní personál si vzal čas na odstranění všech problémů (mj. preventivní výměna jednoho turbočerpadla) a důkladnou revizi do zítřka, na kdy byl ohlášený další pokus o start.

Bývalý kosmonaut Alexandr Lazutkin (veterán z letu Sojuz TM-25/1997, následně se připravoval coby náhradník čtrnácté základní posádky na ISS, ale v době výcviku jej postihl mikroinfarkt a musel na další létání do vesmíru zapomenout) se stal ředitelem Památečního muzea kosmonautiky v Moskvě.

Japonský kosmonaut Norishige Kanai (výběr 2009) se rozhodl zkrátit si čekání nominaci na kosmický (vý)let vyřizováním pošty – a tak jedna obálka od něj dorazila i do mého poštovního kastlíku...

Pátek 29. listopadu 2013

Nejdříve v sobotu 30. listopadu se uskuteční premiérový start rakety Falcon-9 v1.1 z mysu Canaveral: nosič se nepodařilo vypustit ani v noci na dnešek. Odpočítávání nejprve vypadalo nadějně a dospělo až k času T mínus tři sekundy, kdy dochází k zážehu devíti motorů Merlin 1D prvního stupně (v čase nula raketa startuje). Jenže řídicí počítač zaregistroval, že dva z nich nenabíhaly na potřebný výkon dostatečně rychle, a tak vydal příkaz k přerušení operací. Odpočítávání se pak znovu rozběhlo, ale šedesát sekund před startem jej bylo rozhodnuto přerušit kvůli nutnosti provést dodatečnou revizi obou neposlušných motorů. Z rakety byly vypuštěny pohonné látky a následně byla sklopena do horizontální polohy, v níž má dojít k boroskopické inspekci obou motorů. V závislosti na jejím výsledku pak bude stanovené nové datum startu.

O víkendu nás čekají dvě supervýznamné kosmické události pro dvě nejlidnatější země světa. Nejprve má v sobotu ve 20:19 h uskutečnit zážeh svých motorů indická sonda Mangalyaan: manévr ji má vyslat na cestu k Marsu (k němu dorazí v září 2014). V neděli v 19:00 h se pak uskuteční start čínské rakety CZ-3B s lunární sondou Chang´e-3: ta má 6. prosince dorazit na dráhu kolem Měsíce a 16. se pokusit o přistání na jeho povrchu. Bude to první měkké přistání lidmi vyrobeného tělesa po 37 letech (!) a na naši přirozenou družici při něm bude dopravena jak statická platforma, tak mobilní robot Yutu (soutěž o pojmenování viz blog 31. října 2013).

Na blogu 15. listopadu 2013 jsem informoval o detailech chystané stálé čínské orbitální stanice CSS (China Space Station). Nyní je doplňuji o několik kreseb, které nejlidnatější země světa v této souvislosti zveřejnila.

Čtvrtek 28. listopadu 2013

Roskosmos (konečně...) oficiálně informoval NASA a ostatní partnery projektu, ať nepočítají s rozšířením Mezinárodní kosmické stanice o modul Nauka v roce 2014. Což mj. znamená, že ruští kosmonauti budou muset dále využívat některých služeb „amerického“ segmentu ISS – a za tyto služby bude poskytována úhrada ve formě barteru. Nové datum startu modulu Nauka prozatím nebylo (raději...) stanoveno.

Neustálé odklady ve vypuštění modulu Nauka ostře kritizoval už minulý měsíc ředitel Hvězdného městečka a šestinásobný kosmonaut Sergej Krikaljov. „V době příletu modulu potřebuji mít na stanici co nejsilnější a nejzkušenější tým,“ uvedl. Bude totiž potřeba mj. uskutečnit několik výstupů do otevřeného prostoru, v jejichž rámci bude modul oživený. Krikaljov vysloveně uvedl, že třeba Jelena Serová (připravuje se na misi od září 2014 do března 2015) na kosmický výstup nemá potřebnou kvalifikaci a že by ji v případě příletu Nauky v době jejího letu neváhal nahradit. Dále uvedl, že kvůli Nauce dostalo přednost několik zkušenějších kosmonautů před mladšími kandidáty: hrálo to faktor např. při výběru Gennadije Padalky k pátému letu (náhradník za původně jmenovaného Jurije Lončakova) v roce 2015. A podle původního plánu z loňského roku měl Nauku „odbavit“ stávající člen posádky Oleg Kotov (tří mise). – Oleg Kotov Nauku nakonec možná oživovat bude. Ale až při čtvrté misi. Nebo páté...

Raketoplán Independence (dříve Explorer) v Johnsonově kosmickém středisku (dříve v Kennedyho kosmickém středisku) se stal cílem vandalů, kteří na něj nastříkali graffiti s rasistickým a politickým podtextem. K události došlo v noci z úterý na středu místního času, ale během několika hodin byla replika raketoplánu (do dvou let má být umístěna na hřbet letounu Boeing 747SCA – viz např. blog 3. května 2013) uvedena do původního stavu.

Středa 27. listopadu 2013

Kancelář CRO (Congressional Budget Office) při Kongresu USA přišla s návrhem, kterak ušetřit v letech 2015 až 23 plných 73 miliard dolarů. To jsou zhruba čtyři kompletní roční rozpočty NASA, tedy polovina financí v daném období. K úspoře by mělo dojít zrušením amerických pilotovaných letů: šlo by o programy ISS, CRS (Cygnus, Dragon), komerční pilotované lodi (zatím CST-100, DragonRider a Dream Chaser), superrakety SLS a pilotované lodi Orion. – Pro úplnost dodáváme, že CRO přišla v rámci snahy najít v rozpočtu USA úspory s celkem 103 (!) různými „politicky diskutabilními“ návrhy. Mezi nimi je například výrazná redukce počtu federálních zaměstnanců, ukončení dotací pro železnice, zrušení programu letounu JSF (Joint Strike Fighter) nebo výrazná redukce počtu nukleárních ponorek s balistickými raketami.

V noci z úterý na středu místního času došlo v McGregor Test Facility v Texasu (naše návštěva viz blog 23. června 2010), kde testuje svůj letový hardware společnost SpaceX, k dvojici explozí. Na místo okamžitě vyrazily záchranné vozy a policie promptně oblast uzavřela (evidentně jde o nacvičený postup a s možností nehody se počítá). Následně se ukázalo, že se roztrhly dvě nádrže s dusíkem, u nichž z neznámého důvodu došlo k přetlakování. Nikdo nebyl zraněn, k žádným dalším škodám na majetku nedošlo. Incident se vyšetřuje.

Dvě aktuální fotografie posádek Mezinárodní kosmické stanice: vlevo 38. základní (aktuálně probíhající), vpravo 39. základní (formálně začne 12. března 2014 odletem lodi Sojuz TMA-10M, přičemž na plný počet šest osob se rozroste po příletu lodi Sojuz TMA-12M 25. března 2014).

Úterý 26. listopadu 2013

Třikrát ze tří různých příčin bylo dnes v noci zastaveno odpočítávání ke startu rakety Falcon 9 v1.1 – až bylo nakonec odloženo na noc ze čtvrtka na pátek. Nejprve bylo odpočítávání přerušeno v čase T mínus třináct minut poté, co se objevila neočekávaná hodnota na blíže nespecifikovaném kyslíkovém ventilu prvního stupně. Následně se odpočítávání rozběhlo, aby bylo zastaveno v čase T mínus šest minut, kdy jej přerušil časovací mechanismus startu. I tentokrát se odpočítávání rozběhlo, ale v čase T mínus 3 minuty 41 sekund bylo pro problémy s tlakováním prvního stupně kapalným kyslíkem zastaveno definitivně. Další pokus o start byl oznámený na noc ze čtvrtka na pátek.

Raketa Rockot s horním stupněm Briz-KM splnila v pátek svůj úkol a dopravila na správnou dráhu trojici družic ESA Swarm. Jenže poté měl být již nepotřebný Briz-KM odeslaný na nižší dráhu, odkud by měl záhy vstoupit do hustých vrstev atmosféry. Podle neúplných údajů (některé informace se totiž rozcházejí nebo je není možné získat) ale nefungoval stoprocentně a druhý zážeh v plánované délce 3 minuty 18 sekund skončil po 52 sekundách. Pro představu: družice Swarm byly vyložené na dráze 490x501 km. Briz-KM směřoval na dráhu 429x473 km. Podle prvních zpráv ale skončil na dráze 461x472 km, podle upřesněných měření na dráze 458x491 km (s možnou odchylkou 5 km). – Zatím není jasné, co bylo důvodem nedosažení plánované dráhy horního stupně. Pokud ale skutečně nefungoval dle plánu po celou dobu mise (znovu: na vypuštění satelitů to nemělo v daném případě nejmenší vliv), jde o situaci minimálně k zamyšlení. Reputace i statistika úspěšnosti Briz, která je už tak velmi špatná, se totiž rozhodně nezlepšila.

Do rukou se mi dostal zajímavý počin: jednoduchý létající model kosmoplánu Buran (opravdu velmi jednoduchý: vlastní model je na jednu stranu A4, návod pak na dvojnásobek – k tomu několik drobných dílků jako závaží apod. v plastovém sáčku), který má jako výrobce uvedeno Sdružení zdravotně postižených Restart. Zajímavé, pěkné – a užitečné.

Pondělí 25. listopadu 2013

ESA oznámila, že o půl roku odkládá předběžnou revizi návrhu servisního modulu pro budoucí pilotovanou loď Orion. Podle původních předpokladů se měla revize uskutečnit v listopadu 2013, nově bude v květnu 2014. ESA zdůvodňuje odklad nutností udělat dodatečné analýzy a přijmout „správná rozhodnutí ve správný čas“. Zdali bude mít odklad nějaký vliv (případně jaký) na premiérový let Orionu, není v tuto chvíli zřejmé. – Už když byla ESA přibírána jako partner do projektu, upozorňoval americký průmyslový sektor, že se jedná o termínech, které se nedají dodržet. Například proto, že bude potřeba více času na integraci (prostě na testy souladu amerických a evropských systémů). Jenže vzhledem k rozpočtovým omezením moc možností na výběr nebylo...

Důvodem neúspěšného (nepotřebného, toliko testovacího) restartu druhého stupně rakety Falcon 9 v1.1 po startu z kosmodromu Vandenberg v září 2013 bylo zamrznutí přívodu zážehové směsi TEA-TEB do spalovací komory. Zamrznutí má na svědomí „delší působení [zbytkového] kapalného kyslíku“: při pozemních testech se neprojevilo, protože neprobíhaly ve vakuu a okolní vzduch motor a vzduch v něm před restartem vždy ohřál. Společnost SpaceX tvrdí, že problém vyřešila instalací dodatečné izolace a úpravou přívodu zážehové směsi tak, aby se do něj nemohl kapalný kyslík v jakékoliv podobě dostat. - Zdali to bude stačit, uvidíme možná už dnes. Ve 23:37 h totiž startuje Falcon 9 v1.1 na první skutečně komerční misi: s telekomunikační družicí SES-8 (poprvé v historii SpaceX) na dráhu přechodovou ke stacionární.

Na prvním obrázku je emblém chystaného letu rakety Falcon 9 v1.1 s komerčním satelitem SES-8, na druhém pak emblém kosmické vycházky, během níž si počátkem měsíce kosmonauti Kotov a Rjazanskij předali olympijskou pochodeň. Na třetím pak neoficiální emblém Expedice 37,5 (ač „neoficiální“, zaznělo toto označení i na NASA TV): tedy doby, kdy se na ISS potkaly (podruhé v historii této stanice) tři posádky lodí Sojuz. Jinak formálně to byla samozřejmě Expedice 37 (byť s větším počtem členů posádky), která skončila odletem lodi Sojuz TMA-09M.

Pátek 22. listopadu 2013

Raketa Falcon 9 v1.1 včera uskutečnila na mysu Canaveral testovací zážeh devíti motorů Merlin 1D prvního stupně: zkouška byla hodnocena jako úspěšná. Nešlo jen o rutinní test, ale prověrku přestavěné startovací rampy SLC-40, která byla dosud použita jen k letům s raketou Falcon 9 v1.0 – nyní ji čeká premiéra s nosičem výrazně větším. O víkendu proběhne zhodnocení připravenosti rakety i nákladu (družice SES-8) na start. Zatím vše směřuje k vypuštění nosiče v pondělí 25. listopadu ve 23:37 h středoevropského času (startovací okno se uzavírá v úterý 43 minut po půlnoci).

Před námi je „kosmický víkend“ – tradiční setkání příznivců kosmické a raketové techniky na hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Na tento „kosmický víkend“ ovšem naváže „kosmický týden“, kdy nás čeká výše zmiňovaný start rakety Falcon 9 (poprvé vynáší náklad na dráhu přechodovou ke stacionární), dále odlet první indické sondy Mangalyaan od Země k Marsu a start čínského automatu Chang´e-3, který má na Měsíc dopravit šestikolové automatické vozidlo (k oběma událostem má dojít 1. prosince). A k událostem příštího týdne jistě můžeme přidat i start ruské zásobovací lodi Progress M-21M, která odstartuje 25. listopadu, o dva dny později se zkušebně přiblíží k ISS za pomocí navigačního systému Kurs-NA a až 29. listopadu se ke stanici pevně připojí.

Listopadové vydání Tajemství vesmíru přináší mé články „Po Drakovi přiletěla i Labuť“ a „Deep Impact: zaměřeno na kometu“.

Čtvrtek 21. listopadu 2013

Společnost Arianespace si objednala sérii deseti raket Vega, které budou používané od konce roku 2015 do konce roku 2018 (tzn. s roční frekvencí tří až čtyř letů). Dosud byla vyrobena jedna kvalifikační raketa Vega (absolvovala úspěšnou premiéru v únoru 2012) a objednáno dalších pět kusů (první z nich letěl v květnu letošního roku).

Společnost ULA (United Launch Alliance), která zajišťuje provoz raket Atlas V (Lockheed Martin) a Delta IV (Boeing) je v závěrečné fázi vyjednávání s americkým letectvem o dodávce 50 raket (přesněji pevné dodávce 36 raket a opci na 14 dalších). Ty by měly pokrýt potřeby amerických vojenských sil a zpravodajských služeb na pět let dopředu. Vzhledem k tomu, že dosud Spojené státy platily za dopravní služby firmě ULA kolem dvou miliard USD ročně, dá se předpokládat, že se hodnota kontraktu bude pohybovat kolem deseti miliard dolarů.

Geraldine Sloan „Jerri“ Truhillová byla jednou ze třinácti pilotek, které počátkem šedesátých let vytvořily skupinu přezdívanou Mercury 13 alias FLAT (Fellow Lady Astronaut Trainees). Jejím cílem bylo při různých testech dokázat, že se ženy plně vyrovnají mužům - a že tedy při výběru do oddílu astronautů pro program Mercury byly diskriminované neprávem. Tato skupina neměla vůbec nic společného s NASA či jakýmkoliv oficiálním výběrem, nicméně vešla do historie jako pokus žen o zrovnoprávnění s muži. Jednou z nejschopnějších členek skupiny byla právě Truhillová, o které v roce 2008 vznikl dokument Měla letět na Měsíc (She Should Have gone To The Moon). – V úterý Jerri Truhillová prohrála ve věku 86 let dlouhou bitvu s těžkou nemocí.

Středa 20. listopadu 2013

NASA se rozhodla ukončit vývoj modernizovaného plutoniového radioizotopového generátoru (RTG) nazvaného ASRG (Advanced Stirling Radioisotope Generator). Ten měl využívat jediný kilogram pracovní látky (plutonium 238): pro srovnání robot Curiosity na Marsu nese 4,8 kg, sondy New Horizons 10,9 kg a Cassini 33 kg. ASRG měl umožnit významné rozšíření možností sond z kategorie Discovery („rychleji, lépe, levněji“); počítaly s ním například zvažovaná plovoucí sonda na měsíc Titan TiME nebo mobilní robot pro pohyb na povrchu komety Wirtanen Comet Hopper. NASA oficiálně zdůvodnila zastavení vývoje jednak dostatečnými zásobami plutonia pro klasické RTG („V našich skladech máme více plutonia, než jsme čekali. A to tolik, že ho ani nevyužijeme,“ uvedl tento týden vědecký šéf NASA John Grunsfeld. Srovnejte: „Po startu sondy Curiosity budeme téměř bez plutonia.“ Řekl v roce 2008 tehdejší administrátor NASA Michael Griffin.) a jednak rozpočtovými důvody.

Rekordní náklad 29 různých družic vynesla dnes v noci do vesmíru americká raketa Minotaur 1. Pravda, hlavním nákladem byl satelit STPSat 3 o hmotnosti 180 kg a zbývajících 28 zařízení představovalo zařízení z kategorie CubeSat, tedy o typickém objemu jednoho decimetru krychlového (či jeho dvoj- nebo trojnásobku) a hmotnosti kolem jednoho kilogramu. Ale z hlediska kupeckých počtů je to jedno: kus jako kus. – Nově ustanovený rekord ovšem bude mít jepičí život, protože už zítra startuje do vesmíru ruská raketa Dněpr, která ponese 33 různých družic.

Několik emblémů k současným i blízkým kosmickým misím: první je emblém právě dnes vypuštěné rakety Minotaur 1 s rekordním balíkem družic, druhý mise lodi Sojuz TMA-12M (plánovaný start 26. března 2014) a třetí poslední let evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-5 Georges Lemaître (vypuštění 17. června 2014).

Úterý 19. listopadu 2013

Robot Curiosity hlásí z Marsu další problémy. V sobotu 16. listopadu musel přerušit svoji plánovanou jízdu kvůli zablokování jednoho ze šesti kol. Následně se přidaly i blíže neupřesněné problémy s elektroinstalací (není jasné, zdali souvisí se zablokováním kola nebo jsou na něm zcela nezávislé). Každopádně na dnešní den došlo k omezení plánovanému programu a činnost Curiosity se zaměří na získání inženýrských dat o svém stavu.

Firma Lockheed Martin oznámila propuštění 4000 zaměstnanců – výrazná část z nich přitom přijde o práci v divizi Space Systems (Kosmické systémy). Po této redukci bude mít firma 112 tisíc zaměstnanců: přitom ještě v roce 2008 jich měla 146 tisíc. Hlavním důvodem propouštění je snižování státních zakázek v letecko-kosmickém sektoru, které se za posledních pět let propadly o 17 procent.

Na kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem jsme se potkali i se „starým dobrým známým“, kterým je první čínský kosmonaut Yang Liwei (veterán z letu Shenzhou-5/2003). Protože nešlo o naše první setkání, předložili jsme mu k podpisu fotografie z kongresu ASE 2009 v Praze a ze setkání ve Vídni v roce 2012.

Pondělí 18. listopadu 2013

Z mysu Canaveral dnes úspěšně odstartovala raketa Atlas V, která do vesmíru dopravila sondu MAVEN. Ta má suchou hmotnost 809 kg, z toho 65 kg připadá na osmero vědeckých přístrojů (krom toho při startu nese 1645 kg paliva). Devátou aparaturou na palubě je zařízení pro retranslaci komunikace z povrchových sond (aktuálně na Marsu pracují mobilní roboti Opportunity a Curiosity). Cena mise MAVEN je 671 mil. dolarů: je v tom započítán vývoj, výroba, testování, příprava, nosná raketa plus startovní operace (tyto dvě položky 187 mil. USD), řízení letu a práce včetně zpracování dat během nominální mise (jeden pozemský rok). K cíli dorazí 22. září 2014.

Jižní Korea oznámila, že kolem roku 2020 vyšle k Měsíci automatickou družici a o dva roky později se pokusí vysadit na jeho povrch mobilního robota. Hodlá k tomu použít nově vyvíjenou raketu KSLV-2 (třístupňový nosič bude na rozdíl od třikrát použité dvoustupňové KSLV-1 kompletně vyrobený v Jižní Koreji). Dosavadní plány přitom hovořily o průzkumné družici v roce 2025, o případném výsadku na povrch se vůbec nezmiňovaly.

Listopadové vydání Letectví + kosmonautiky obsahuje mé články „Komerční kosmonautika na plný plyn“ (informace především o projektu Cygnus, ale také Grasshopper, Falcon 9 v1.1, Dragon Rider nebo Dream Chaser), „Švýcarský miniraketoplán“ (projekt miniraketoplánu SOAR), „Rusko uvažuje o kosmické stanici“ (projekt OPSEK) a „Čína míří na Měsíc“ (před startem přistávací sondy Chang´e-3).

Pátek 15. listopadu 2013

Čína oznámila detaily o podobě a provozu své chystané stálé orbitální stanice CSS (China Space Station). Její základní modul má odstartovat v roce 2018 (dosud se vždy uvádělo 2020), následovat má dvojice výzkumných modulů (2020 a 22). Každý bude mít hmotnost přibližně dvacet tun. Stanice bude na dráze se sklonem 42 stupňů k rovníku. Sluneční baterie budou dodávat 12 kW. Na palubě bude skleník, ubikace pro experimentální zvířata, tři tavící pece (jedna s možností dosáhnout teplotu až 2200 stupňů Celsia) a uvažuje se také o komoře pro studium plamene o rozměru 40 krát 60 cm. Stanice má pracovat v letech 2022 až 32 a ČLR ji prezentovala jako „mezinárodní příležitost po ukončení provozu ISS“. Už také bylo vybráno více než 200 pokusů, které by se na její palubě měly uskutečnit.

Datum startu první rakety Falcon 9 v1.1 z mysu Canaveral bylo stanovené na 25. listopadu 2013 (dosud o tři dny dříve – viz blog 25. října 2013). Do vesmíru má dopravit družici SES-8. Firma SpaceX by pak ráda před koncem roku stihla ještě jeden let, a to se satelitem Thaicom 6. Ten má plánované datum vzletu 20. prosince. – Když už jsme u termínů: o jeden den byl odložený start první operační lodi Cygnus na raketě Antares. Aktuálně se s ním počítá 16. prosince.

V souvislosti s „vládní odstávkou“ v USA jsem se objevil v pořadu České televize Online, kde jsem hovořil (nejen) o internetových zdrojích v kosmonautice. (Tak označení „bloger, pedagog“ jsem u svého jména viděl poprvé. Co všechno se člověk v televizi nedozví...)

Čtvrtek 14. listopadu 2013

Na ruském kosmodromu Pleseck minulý týden zahynuli major Alexandr Mjakšin a major Michail Barsukov a tři další techničtí pracovníci byli těžce zraněni, když zachraňovali jiného vojáka, který se v železniční cisterně nadýchal jedovatých výparů oxidu dusičitého. Detaily ruské Ministerstvo obrany neuvedlo; sdělilo jen, že voják porušil bezpečnostní předpisy. Trojice zraněných je mimo ohrožení života.

Prosincový start rakety Ariane 5 se odkládá – nejspíše na leden. Důvodem je skutečnost, že jedna ze dvou vynášených družic (Amazonas 4A) neprošla předletovými testy. Podle zveřejněné zprávy je riziko související s odhalenou „anomálií“ uváděno jako „velmi nepravděpodobné“, přesto je spolehlivost a naprostá připravenost na start prioritou. – Druhým vynášeným satelitem na palubě Ariane 5 bude Astra 5B. Pro něj je to druhý odklad kvůli problémům s „partnerským“ zařízením: v létě měl letět s družicí Optus 10, ale ta byla na žádost zákazníka stažena z rozpisu letů Ariane. A to kvůli možnému prodeji společnosti Optus novému vlastníkovi. Letos tak Ariane 5 zaznamená jen čtyři vypuštění (byť ne zcela vlastní vinou), což je po loňských sedmi startech velmi výrazná redukce.

Hlavní hvězdou startu lodi Sojuz TMA-11M a následného přistání Sojuzu TMA-09M byla pochodeň pro slavnostní zapálení olympijského ohně v Soči. Nebylo to ale poprvé, co se olympijská pochodeň podívala do vesmíru. Letěla už na raketoplánu Columbia STS-78/1996 (na prvním snímku s ní v Kennedyho kosmickém středisku pózují palubní specialisté Robert Thirsk/Kanada a Jean-Jacques Favier/Francie) a Atlantis STS-101/2000 (ruský kosmonaut Jurij Usačev ji představuje ve stavu beztíže). V obou případech ale šlo o repliky, nikoliv o plnohodnotné pochodně.

Středa 13. listopadu 2013

Ruský bezpečnostní expert Eugene Kaspersky (mj. autor bezpečnostního programu, který nese jeho jméno a je sedmým nejrozšířenějším na světě: chrání sedm procent počítačů) uvedl, že na USB disku jednoho z ruských kosmonautů se na Mezinárodní kosmickou stanici dostal virus Stuxnet a že čas od času na ISS vypukne „epidemie [počítačových] virů”. Stuxnet je – čistě z technického hlediska neškodný kód, protože napadá systémy SCADA a jeho cílem byly centrifugy na obohacování uranu v íránském Natanzu (kde jich asi pětinu zničil a pětinu těžce poškodil, čímž bez jediného výstřelu zbrzdil íránský jaderný program o jeden až dva roky). Na všech ostatních systémech je velmi důsledně nenápadný: ostatně, šířil se několik let (od listopadu 2007 do června 2010) zcela nepovšimnutý a infikoval desítky miliónů systémů na světě. Ovšem z netechnického hlediska: žádný škodlivý kód by se na ISS dostat neměl. Tečka. – Není to první zpráva o infikování systémů kosmické stanice viry: například v červenci 2008 zde byl odhalený červ W32.Gammima.AG (který má za úkol krást přihlašovací jména a hesla k on-line hrám). Tehdy jej na ISS prý zanesl nedopatřením jeden z amerických astronautů na svém USB disku...

Robot Curiosity na Marsu se sedmého listopadu nečekaně restartoval. Stalo se tak během komunikace s retranslační družicí MRO. O tři dny později už pracoval normálně a zítra by měl obnovit vědecký výzkum. Co bylo příčinou restartu a následného přepnutí do nouzového režimu, se vyšetřuje.

Není to žádná novinka (příští měsíc si dokonce připomeneme desáté výročí od této události), ale myslím, že ve světle nedávné „anomálie“ prototypu miniraketoplánu Dream Chaser (viz blog 29. října 2013) si stojí za to ji připomenout. Sedmnáctého prosince 2003 (na den přesně sto let po legendárním letu bří Wrightů) uskutečnil stroj pro suborbitální lety SpaceShipOne svůj jedenáctý let: při dosednutí na dráhu mu zkolabovala levá podvozková noha (v případě Dream Chaseru se vůbec nevysunula) a stroj skončil mimo dráhu. Přistání stroje Dream Chaser bylo zřejmě obdobné, byť dramatičtější: SpaceShipOne má přistávací rychlost zhruba 150 km/h, Dream Chaser přes 300 km/h.

Úterý 12. listopadu 2013

Premiérová indická sonda k Marsu Mangalyaan-1 (viz blog 6. listopadu 2013) se dostala do problémů, když se nepodařil jeden z plánovaných manévrů upravující její oběžnou dráhu (zatím krouží kolem Země): první tři provedla ve standardním režimu, během čtvrtého mělo dojít i k vyzkoušení záložních systémů. Jenže ty podle všeho byly nekompatibilní se systémem hlavním, a tak automatika zážeh přerušila. – Dnes byl provedený doplňující (či „opravný“) manévr, který sondu vrátil na víceméně plánovanou trajektorii. Hlavní systémy tedy fungují dobře a podle všeho opravdu došlo „jen“ ke kolizi při souběhu primárních a sekundárních zdrojů.

Trosky družice GOCE ještě pořádně neklesly na dno oceánu (její zánik se mimochodem podařilo z Falklandských ostrovů vyfotografovat) a už tu máme další hlášený zánik srovnatelně hmotného tělesa. Protože jde o horní stupeň sovětské rakety Vostok (1978-045B), zřejmě se mu nedostane patřičné mediální pozornosti. Každopádně objekt o hmotnosti 1100 kg vstoupí do atmosféry mezi 81. stupněm severní a jižní šířky v pátek 15. listopadu kolem poledne středoevropského času (nejistota je plus mínus 21 hodin).

Sovětský kosmonaut Alexandr Serebrov se zúčastnil čtyř výprav do vesmíru: Sojuz T-7/1982, Sojuz T-8/1983, Sojuz TM-8/1989 a Sojuz TM-17/1993. Během nich nalétal více než rok, přesně 372 dní 22 hodin 53 minut a 50 sekund. Krom jiného absolvoval deset kosmických vycházek v celkové délce trvání 31 hodin 50 minut a 30 sekund. Dnes nás ve věku 69 let navždy opustil. – S Alexandrem Serebrovem (mimochodem, „jeho“ letu Sojuz TM-8 se týkal můj úplně první článek do novin, co jsem kdy napsal o kosmonautice) jsem se setkal na kongresech ASE v roce 2007 v Edinburgu (první řádek snímků) a v roce 2009 v Praze (druhý řádek). Zvláště první setkání bylo úžasné: Serebrov se stále rozhlížel kolem sebe, odkud létají blesky z fotoaparátu – než zjistil, že se fotograf nachází jen kousek nad úrovní stolu...

Pondělí 11. listopadu 2013

Senzace se opět nekonala, evropská družice GOCE dnes v noci vstoupila do hustých vrstev atmosféry (viz blog 6. listopadu 2013) a její trosky nikým nepovšimnuté dopadly kamsi do jižního Atlantiku (zřejmě nedaleko Falklandských ostrovů). Já vím, jednou ona senzace přijde a neřízená vysloužilá družice „něco“ nebo „někoho“ pořádně trefí – ale ta pravděpodobnost je opravdu hodně, hodně malá. - Jinak by se také dalo říci, že spousta falešných poplachů rovná se podcenění skutečného nebezpečí.

Pětinásobná astronautka Susan Helmsová (Endeavour STS-54/1993, Discovery STS-64/1994, Columbia STS-78/1996, Atlantis STS-101/2000 a Discovery STS-102/2001) nakonec neustála tlak, který na ni byl vyvíjený v souvislosti s udělením milosti důstojníkovi odsouzenému za znásilnění (stalo se tak v roce 2012 na základně Vandenberg AFB; viz blog 7. května 2013). Tento akt tvrdě kritizovala senátorka Claire McCaskillová, která vytrvale z pozice branného výboru Senátu blokovala nominaci Helmsové na post zástupkyně velitele U.S.Space Command (Kosmického velitelství Spojených států). Susan Helmsová nyní boj vzdala a požádala o odchod do výslužby.

Olympijská pochodeň s doprovodem (Fjodor Jurčichin/Rusko, Karen Nybergová/USA a Luca Parmitano/Itálie) je po úspěšném přistání lodi Sojuz TMA-09M bezpečně na Zemi. Na misi nám bezesporu zbude spousta vzpomínek: odhlédněme nyní od italského showmana nebo olympijské pochodně (k obojímu bude ještě mnohokrát příležitost se vrátit) a připomeňme si „ženský element“ mise. Zvláště pak to, jak Karen Nybergová dokázala se svou bohatou hřívou kouzlit a umně ji využívat například při demonstracích umývání vlasů nebo fyzikálních pokusech.

Pátek 8. listopadu 2013

Americká agentura DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) zúžila ze 140 na deset výběr vhodných cílů pro misi Phoenix. Jde o technologický demonstrátor, který má za cíl přiblížit se k vysloužilému satelitu a pomocí robotické paže z něj odebrat součástky pro možnou recyklaci a použití na dalších družicích. (Tolik alespoň oficiální vysvětlení: reálně půjde o testy technologie manévrování a přibližování. A když popustíme uzdu fantazii: má nějaký význam posílat do vesmíru družici jen proto, abyste z jiné vysloužilé pracně „odštípli“ anténu a pak ji kdovíjak složitě převáželi a přidělávali na těleso jiné. Není jednodušší prostě vypustit družici novou? Leda, že by nám ona „očesávaná“ družice neříkala „pane“.) Výběr vhodného cílového tělesa pro demonstrační misi Phoenix má být provedený do konce příštího roku, se startem se pak počítá v roce 2016.

Evropský demonstrátor pro přistání na Marsu v rámci mise ExoMars 2016 (dosud známý jako EDM, Entry, Descent and Landing Demonstrator Module) byl pojmenovaný Schiaparelli. Stalo se tak na počest italského astronoma Giovanniho Schiaparelliho, který proslul zmapování povrchových útvarů na Marsu, a to už v 19. století.

„Bylo to úžasné!“ Těmito slovy komentoval kosmonaut Luca Parmitano (ESA) zánik lodi ATV-4 Albert Einstein, který měla posádka Mezinárodní kosmické stanice možnost přímo pozorovat. (Z důvodu zjištění detailních informací o rozpadu těles v zemské atmosféře probíhala tentokrát destrukce „kosmického náklaďáku“ přímo pod ISS.) Několika snímky se k této události vracíme. – Lucovi Parmitanovi se jeho pobyt na ISS krátí, na Zemi se v lodi Sojuz TMA-09M (spolu s Fjodorem Jurčichinem z Ruska a Karen Nybergovou z USA) vrací už v noci z neděle na pondělí.

Čtvrtek 7. listopadu 2013

„Řekněte mi jeden jediný experiment nebo objev, který by ospravedlnil náklady na Mezinárodní kosmickou stanici!“ Kolikrát už jsme podobnou větu slyšeli? Přitom je demagogická: ani dálnice se nestaví pro jedno jediné použití („řekněte mi jeden jediný náklad, který by ospravedlnil existenci D1!“). Pokud nicméně chceme existenci ISS obhájit, měli bychom být konkrétnější, než že jde o „tisíce různých drobností“ (na ISS se navíc nezkoumá, ale jen zkouší nebo ověřuje: kosmonauti nemají za úkol produkovat nové nápady, ale obsluhovat předpřipravené experimenty). Velmi hezky několik největších přínosů shrnula vědecká pracovnice Julia Robinsonová na svém blogu. Tady je výběr některých z nich (jde o oblasti, kde výzkum na ISS bádání silně posunul nebo dokonce vůbec umožnil):

  • Nová cílená metoda dodávky léčiv při rakovině prsu.
  • Robotická asistence při mozkových operacích.
  • Zcela nový pohled na temnou hmotu díky spektrometru AMS-02.
  • Pochopení podmínek, za jakých se patogeny stávají virulentními.
  • Objevení nových zákonitostí při „studeném hoření“ (což je terminus technikus označující plameny o teplotě 600 až 800 stupňů Celsia).
  • Skládání nanomateriálů za použití elektrických polí.
  • Monitorování kvality vody pomocí hyperspektrálního snímkování.
  • Pochopení mechanismů osteoporézy a nalezení nových způsobů léčby.
  • Ano, každá z těchto věcí šla rozhodně udělat levněji a jednodušeji, než s pomocí ISS. Ale ne všechny dohromady. (Osobně bych k výše uvedenému výčtu přidal třeba nová zjištění o fungování lidské imunity, která do budoucna umožní vytvářet účinnější léky „na míru“.)

    Experimentální stroj Morpheus se vrací do Kennedyho kosmického střediska: první prototyp zařízení pro zkoušky automatického přistání na Měsíci byl zničen loni v létě (viz blog 13. srpna 2012). Již 12. listopadu má nově vyrobený exemplář (prošel prvními testy v Johnsonově kosmickém středisku) dorazit na Floridu a po sérii zkoušek se má 18. prosince znovu samostatně vznést.

    „Let s olympijskou pochodní“ (jak misi lodi Sojuz TMA-11M označuje v tiskové zprávě už i NASA) dnes ráno úspěšně začal: před polednem středoevropského času pak čeká trojici kosmonautů (Michail Tjurin, Richard Mastracchio a Kojči Wakata) přílet na ISS. Zde mají zůstat až do poloviny května příštího roku. Wakata se přitom stane prvním japonským velitelem stanice, na které už jednou dlouhodobě pracoval (navíc je prvním japonským kosmonautem se čtyřmi starty do vesmíru: tím zároveň vyrovnává neamerický či neruský rekord v počtu letů do vesmíru, který dosud držel švýcarský astronaut Claude Nicollier).

    Středa 6. listopadu 2013

    Podle aktuálních výpočtů dojde k zániku evropské družice GOCE v hustých vrstvách atmosféry v neděli 10. listopadu kolem deváté hodiny středoevropského času (možná odchylka je zatím poměrně velká, plus mínus 29 hodin). Událost bude zřejmě mediálně silně sledovaná, a to přesto, že jde o poměrně tuctovou událost. Neb ročně vstoupí do atmosféry kolem padesáti tun různého kosmického smetí: GOCE s hmotností 872 kg přitom nepředstavuje nějakou mimořádnou výjimku. Ostatně, v pátek 7. listopadu kolem osmé hodiny středoevropského času (plus mínus třináct hodin) vstoupí do atmosféry horní stupeň Centaur rakety Atlas 2A. Ten přitom má hmotnost přes dvě tuny...

    Bývalý kosmonaut Jurij Lončakov, jehož dobrovolný odchod z aktivní služby vzbudil pozdvižení (přitom nešlo ani v Rusko o první případ člověka, který se rozhodl odejít z oddílu po jmenování do konkrétní posádky; viz blog 11. září 2013) nakonec nezamířil do Gazprom, ale stal se zástupcem ředitele Roskosmosu.

    Indie včera úspěšně vyslala do vesmíru raketou PSLV (pro kterou šlo o 24 úspěšnou misi v řadě od roku 1997) svoji první sondu určenou k průzkumu Marsu – Mangalyaan 1 (alias MOM, Mars Orbiter Mission). Nyní ji čeká šest manévrů postupného zvýšení oběžné dráhy (6., 7., 8., 9., 11. a 16. listopadu) a až 30. listopadu se vydá na meziplanetární dráhu. Pokud vše dobře dopadne, vstoupí na dráhu kolem Marsu 21. září 2014: Indie by se tak stala čtvrtou kosmickou mocností, která by něco podobného dokázala (zatím jen USA, Rusko a ESA – japonské sondě Nozomi se to nepovedlo a čínská Yinhhuo-1 byla zničena při zkáze ruské mise Fobos-Grunt ještě u Země).

    Úterý 5. listopadu 2013

    Posádka kosmické lodi Shenzhou 10 (Nie Haisheng, Zhang Xiaoguang a Wangová Yaping) dostala od Kosmického rozvojového fondu Tsanga Hin-chiho cenu za vynikající službu národnímu kosmickému programu. Cena je spojená s peněžní prémií, jejíž výše se pohybuje kolem 150 tisíc USD na osobu (což v zemi, kde průměrný měsíční příjem představuje 800 USD, rozhodně není zanedbatelná částka). Kosmický rozvojový fond založil v roce 2004 podnikatel Tsang Hin-chi a vložil do něj 13 miliónů USD.

    Firma ULA (United Launch Alliance), která je výrobcem a provozovatelem raket Delta II, Delta IV a Atlas V, se připravuje na velmi nabité roky: v továrně v Decatour (stát Alabama) má dnes v různém stupni rozpracovanosti 26 kusů nosičů. Továrna byla otevřena v roce 1997 pro výrobu raket Delta IV, ale o devět let později se sem v rámci snižování nákladů přesunula i výroba Atlasu V. Pokud se pak podíváme na rozpis aktuálně vyráběných raket, jde o třináct kusů Atlasu V, devět Delta IV a čtyři Delta II.

    Několika snímky si pojďme připomenout první samostatný let prototypu miniraketoplánu Dream Chaser, k němuž došlo v sobotu 26. října (viz blog 29. října 2013) a který se skončil „anomálií“ (jak se cudně označuje stav, kdy se stroji nevysune část podvozku a on poté udělá salto mortale). Zveřejněny zatím byly jen záběry z letu a dosednutí, nikoliv z finální „anomálie“ (nevysunutí levého kola hlavního podvozku je nicméně na závěrečném snímku dobře patrné).

    Pondělí 4. listopadu 2013

    Čína oznámila jména své budoucí kosmické stanice a jejích modulů: vlastní stanice se má jmenovat Tian Gong – Nebeský palác (sic!). Základní modul (plánovaný termín startu 2020) je Tian He (Nebeské souznění). První experimentální modul se jmenuje Wen Tian (Hledání v nebesích) a druhý Xun Tian (Nebeský křižník). Nákladní lodě se mají nazývat Tian Zhou (Nebeské lodě).

    Mikrogravitace, kterou mají kosmonauti možnost zažít během vesmírného letu, urychluje biologické stárnutí. Experimenty na ISS prokázaly, že mikrogravitace zrychluje biologické stárnutí buněk, které lemují vnitřní povrch cév. Experti se nyní hodlají zaměřit na biologická rizika, kterým stojí kosmonauti tváří v tvář.

    Dnes trojice kosmických emblémů (zleva): japonská nákladní loď HTV-4, mise rakety Falcon 9 v1.1 s družicí Cassiope a evropský „kosmický náklaďák“ ATV-5 (start v roce 2014) Georges Lemaître.

    Pátek 1. listopadu 2013

    Společnost Virgin Galactic má sice mnohaletou „sekeru“ ve slibované suborbitální kosmické turistice (viz blog 3. října 2013) – a první zkušební let stroje SpaceShipTwo je jaksi v nedohlednu (o pravidelném provozu nemluvě) – jedno se jí však musí nechat. Dokáže opakovaně přitáhnout pozornost médií. Stejně jako nyní, když oznámila, že uzavřela se stanicí NBC dohodu o vysílání reality show Space Race (Kosmický závod), jejíž vítěz poletí na práh vesmíru právě ve SpaceShipTwo. „Je předčasné hovořit o tom, kdy bude pořad Space Race vysílaný nebo kdy vítěz poletí,“ uvedla Clare Anne Darraghová, mluvčí producentské firmy One Three Media. Svatá pravda.

    Dnes v noci skončí řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry let lodi ATV-4 Albert Einstein. Tentokrát ale bude celý manévr trochu zvláštní: loď se po odpojení od ISS po sérii manévrů dostala jakoby „pod ni“ (orbitální mechanika je pochopitelně složitější, ale takto to pro zjednodušení snad postačí) a kosmonauti tam budou mít možnost sledovat zánik ATV-4 živě. Nepůjde jen o pastvu pro jejich oči, ale také o získání bližších informací o zániku těles v atmosféře. O tom toho totiž zase až tak moc netušíme.

    To je on. Podpis, pro který jsme si přijeli. Protože právě autogram ruského kosmonauta Sergeje Revina (Sojuz TMA-04M/2012) mi před cestou na kongres ASE 2013 chyběl. Však také byl Revin prvním, po kom jsem se sápal. Když pak byl větší klid, byl i prostor na fotografování a další podpisy.

    Čtvrtek 31. října 2013

    Čína oznámila deset jmen, ze kterých bude vybrán název mobilního robota sondy Chang´e 3: ta se má letos v prosinci pokusit o první měkké přistání na naší přirozené družici po 37 letech. Jsou to Yutu (bílý králík, který doprovázel bohyni Chang´e na Měsíc), Tansuo (Průzkumník), Lanyue (volně „lovec Měsíce“), Qjan Xuesen (pojmenování po čínském „otci kosmonautiky“ Tsienovi Hsue-shenovi), Zhuimeng (Lovec snů), Xunmeng (Hledač snů), Zhuiyue (Stíhač Měsíce), Mengxiang (Sen), Shiming (Mise, Osud) a Qianjin (Vpřed). Jména navrhlo 190 tisíc lidí, čtrnáctičlenná komise z nich vybrala tuto desítku. Dnes končí další kolo hlasování, z něhož vzejde trojice finalistů. V listopadu bychom se pak měli dozvědět vítězné jméno. – Pro úplnost dodávám, že jména jsou řazena od největšího favorita a je pravda, že jiný výběr, než Yutu (coby doprovod Chang´e) by asi byl velkým překvapením.

    ESA oznámila, že start trojice družic Swarm se o týden odkládá (dosud se počítalo s vypuštěním 14. listopadu) z důvodu nutnosti výměny součástky na horním stupni nosné rakety Rockot. Zároveň bylo stanoveno předběžné datum vypuštění observatoře ESA Gaia: 20. prosince 2013 (odklad viz blog 23. října 2013). Vypadá to tedy, že by mohla stíhat už startovací okno 17. prosince 2013 až 5. ledna 2014, s čímž se dosud příliš nepočítalo.

    Anatolij Pavlovič Arcebarskij se původně připravoval k letům do vesmíru jako pilot kosmoplánu Buran. Když se ale program potýkal s odklady, neodolal „volání vesmíru“ a kývl na nabídku stát se regulérním kosmonautem v programech Sojuz/Saljut/Mir. Což se mu vyplatilo, když se stal velitelem letu Sojuz TM-12/1991 a deváté základní posádky stanice Mir (mj. uskutečnil šest výstupů do otevřeného prostoru). – Letos navštívil kongres ASE v Kolíně nad Rýnem, kde se nám na několik fotografií připomínajících jeho kosmickou kariéru zvěčnil.

    Středa 30. října 2013

    Dmitrij Zajkin byl vybraný do prvního sovětského oddílu kosmonautů, kterému se s odstupem času začalo říkat „gagarinovský“. Stalo se tak v březnu 1960. Následně roky tvrdě dřel ve výcviku: dotáhl to dokonce na pozici velitele záložní posádky lodi Voschod 2 (první výstup do otevřeného prostoru, který v březnu 1965 uskutečnil Alexej Leonov). Pro úplnost: na let se připravoval s Jevgenijem Chrunovem. Následně Zajkin vytvořil posádku pro let lodí Sojuz s Vladislavem Volkovem, ale tato nikdy nedostala příležitost. Zajkin byl totiž z oddílu v říjnu 1969 ze zdravotních důvodů vyřazený. Po dlouhé těžké nemoci nás navždy opustil 21. října 2013 ve věku 81 let. – Z „gagarinovského“ oddílu tak jsou naživu už jen poslední čtyři členové (shodou okolností všichni letění kosmonauti): Valerij Bykovskij, Viktor Gorbatko, Alexej Leonov a Boris Volynov.

    Loď Orion chystající se k premiérovému letu v příštím roce (na palubě rakety Delta IV má startovat 18. září 2014) poprvé ožila, když byly její palubní systémy zapojeny. Po definitivním odpojení raketoplánu Endeavour coby posledního „žijícího“ člena flotily od elektrického proudu (březen 2012) tak má NASA zase „živou“ kosmickou loď.

    Kromě Antona Škaplerova (viz blog 29. října 2013) se letu Sojuz TMA-22 zúčastnil ještě ruský kosmonaut Anatolij Ivanišin: také on byl na kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem a také on nám neodmítl zvěčnit se na několik fotografií. A to včetně společného snímku posádky Sojuzu TMA-22 (ostatně, viz i včerejší blog). Teď ještě někde najít amerického člena posádky Daniela Burbanka, který letos na kongresu ASE bohužel nebyl...

    Úterý 29. října 2013

    V sobotu 26. října jsme se konečně (původní plán z doby uzavření kontraktu loni v srpnu počítal s letošním dubnem) dočkali několikrát odloženého volného letu prototypu ETA (Engineering Test Article) miniraketoplánu Dream Chaser. Po uvolnění z vrtulníkového závěsu absolvoval podle všeho bezproblémový let, ale vše se začalo kazit těsně před přistáním: Dream Chaser přistává na příďovou lyžinu a dvoubodový hlavní podvozek převzatý z letounu F-5E Tiger (vývoj „kosmického“ podvozku proběhne později). Z dosud nezveřejněného/neznámého důvodu se ale levá noha podvozku nevyklopila a Dream Chaser tak dosedl jen na pravou nohu a příďovou lyžinu. NASA i kontraktor Sierra Nevada Corporation (SNC) tají, co se dělo následně, ale podle kusých dostupných informací skončil miniraketoplán „na střeše“. Podle stejných informací to vypadá, že by mohl jít opravit a absolvovat další zkušební mise: původní plán počítal se dvěma až pěti bezpilotní lety. Dle prohlášení SNC nemá anomálie na program z dlouhodobého hlediska žádný vliv: problém je ale v tom, že na dlouhodobé hledisko tady nikdo nehraje. Jednak kontrakt s NASA vyprší příští rok v květnu, jednak jsou ve hře konkurenční firmy SpaceX a Boeing se svými projekty Dragon Rider a CST-100 – a především byl Dream Chaser vybraný jen jako „záložní“ projekt, kdyby se některý z obou hlavních dostal do potíží.

    NASA v rámci snahy srazit cenu za vynášení zařízení do vesmíru zvažuje vývoj společného horního stupně pro různé nosiče: vypracováním studie na toto téma byly pověřeny firmy Aerojet Rocketdyne (hodnota kontraktu 299 578 USD) a Orbital Sciences Corporation (236 913 USD). Obě firmy mají v rámci studie vypracovat i plán na výrobu nového horního stupně pro raketu s nosností zhruba 13 tun (tedy cca Falcon 9 v1.1), který by byl schopen zajistit hypotetickou misi v červenci 2018. Do budoucna by tento společný stupeň mohl být využívaný na různých amerických raketách. Jeho četnějším použitím by se snížila jednotková cena, sériovou výrobou by pak mohla narůst i spolehlivost.

    Také ruského kosmonauta Anotona Škaplerova (Sojuz TMA-22/2011) jsme potkali na kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem. Na společné foto nebyl čas ani prostor (zkuste najednou „chytat“ osmdesát kosmonautů…), ale na podepsání několika fotografií naštěstí ano.

    Pátek 25. října 2013

    Hvězdárna Valašské Meziříčí zveřejnila (možná už dříve, ale všiml jsem si až nyní) na svých webových stránkách aktuální program tradičního semináře Kosmonautika a raketová technika, který se letos koná ve dnech 22. až 24. listopadu. Oproti původnímu plánu (viz blog 25. září 2013) mi přibyla jedna přednáška. V sobotu od 16:30 do 18:00 to bude „Kennedyho kosmické středisko včera, dnes a zítra“, v neděli od 8:30 do 10:00 „Skylab: bylo, nebylo“.

    Úspěšným oddělením od ISS a následným řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry skončil let demonstrační lodi G. David Low Cygnus (stala se mimochodem sedmým typem lodi, který ke stanici zamířil - ostatní jsou raketoplány, Sojuzy, Progressy, ATV, HTV a Dragon). První operační let lodi Cygnus je plánovaný na 15. prosince 2013.

    Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX má nové termíny startu (viz blog 14. října 2013) s družicí SES-8 by měla vzlétnout 22. listopadu 2013, s družicí Thaicom 6 pak 22. prosince.

    Také kosmonaut Saližan Šakirovič Šaripov (veterán z letů Endeavour STS-89/1998 a Sojuz TMA-5/2004) byl na letošním kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem: „vybojovali“ jsme (no, ani to moc nebolelo) jak tradiční společnou fotografii (a následně ji nechali Šaripovem vlastnoručně podepsat), tak autogram na snímek ve skafandru Sokol.

    Čtvrtek 24. října 2013

    Americký podnikatel Jeff Bezos (mj. zakladatel Amazonu) prohlásil, že jeho firma Blue Origin může „kterýmkoliv dnem počínaje dneškem začít uskutečňovat suborbitální lety“. Toto prohlášení si samozřejmě lze vykládat různými způsoby a bezesporu každý uslyší, co uslyšet chce: od toho, že Blue Origin má na rampě připravenou a odzkoušenou raketu, kterou překvapí svět (a předstihne konkurenty Virgin Galactic a X-Cor, kteří se potýkají s technickými problémy a dlouhodobými odklady), až po prázdnou rétoriku snažící se na pozapomenutou firmu upoutat (z nějakého důvodu, neb firma je jinak maximálně tajnůstkářská) pozornost. Tak uvidíme, co (ne)uvidíme.

    Český Energetický regulační úřad (ERÚ) se pokusí usvědčit některé majitele solárních elektráren z neoprávněného pobírání dotací pomocí – satelitních snímků. Na jejich základě chce dokázat, že některé elektrárny dodávaly do sítě proud i tehdy, když to technicky ještě nebylo možné. (Princip podvodu je jednoduchý: nakoupíte běžnou energii v síti a obratem ruky ji jako „solární“ prodáte zpět, čímž získáte dotaci. Ve Španělsku taky byla odhaleno např. propojení jakési nastrčené galvanické zinkovny, která nakupovala proud ze sítě za běžnou cenu, a solární elektrárny, která jej ihned prodávala zpět za cenu dotovanou. Na podvod se přišlo poté, co si někdo všimnul, že solární elektrárna jede na plný výkon i přes noc...) ERÚ zatím na nákup družicových snímků „ze satelitu americké armády“ (jak se praví ve zprávě, ale protože tyto snímky nejsou na prodej, půjde nejspíše o nějakou soukromou družici např. od firmy DigitalGlobe) vyčlenil 120 tisíc Kč. Docela hezký příklad pozemské aplikace kosmických technologií.

    Nejdřív z oddílu kosmonautů odešel (v dubnu 2004), ale pak se mu tak stýskalo po létání do vesmíru, že se do výcviku vrátil (v lednu 2011) – a nyní se chystá na půlroční pobyt na Mezinárodní kosmické stanici. Pokud si tipujete ruského kosmonauta Sergeje Zaljotina, hádáte správně. Zaljotin má za sebou mise Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002, před sebou pak Sojuz TMA-19M/2015 – a my setkání s ním na „kongresu kosmonautů“ ASE v Kolíně nad Rýnem.

    Středa 23. října 2013

    Z důvodu nutnosti provedení dodatečných testů byl odložený start observatoře Gaia na palubě rakety Sojuz z Francouzské Guayany (dosud plánovaný na 20. listopadu) až na počátek příštího roku. – Takže to vypadá, že letos z Francouzské Guayany odstartuje vinou odkladů v přípravě družic jen jedna raketa Sojuz (mise s družicemi O3b v červnu). V plánu přitom byly starty čtyři. Přitom se ještě nedávno zákazníci „prali“ o to, kdo se na volné rakety (bylo jich méně, než nákladů) procpe: zájemců totiž bylo celkem šest. Viz blog 21. června 2013.

    Indie oznámila, že odložila start své první sondy k Marsu z 28. října na 5. listopadu. Na vině je nepříznivé počasí, které zpozdilo příjezd jedné ze sledovacích lodí (Nalanda) do cílové oblasti: protože jde pro Indii o zcela novou misi, je zajištění komunikace se sondou Mangalyaan při důležitých manévrech klíčové. Druhá loď Yamanua dorazila k Fidži včas. Startovací okno pro premiérovou indickou misi k Marsu trvá do 19. listopadu.

    Ruský kosmonaut Alexandr Samokutajev absolvoval misi Sojuz TMA-21/2011 a nyní se připravuje na let Sojuz TMA-14M s plánovaným startem v září 2014. Mezi těmito výpravami si našel čas a „odskočil“ si do Německa na letošní kongres ASE: při té příležitost vznikla (a vzápětí byla podepsána) první fotografie a autogramy byly „ozdobeny“ druhé dvě.

    Úterý 22. října 2013

    „Uděláme všechno, co je v našich silách, aby Nauka startovala před koncem roku 2013,“ hřímal ještě loni v březnu (dnes již bývalý) ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin. A to navzdory skutečnosti, že kdekdo upozorňoval, že Nauka (původní termín startu 2006) připomíná více neopracovaný kus železa, než letuschopný hardware. Když byl modul Nauka (plánovaný start se mezitím posunul do dubna 2014) nyní připuštěný k testům, zajistilo se, že má „drobné závady“. Jako největší „drobná závada“ byly označeny problémy s palivovým systémem. Chruničevova konstrukční kancelář pak požádala o desetiměsíční lhůtu na jejich odstranění. A protože v Rusku nejsou žádní troškaři, dostala ji i s rezervou (potřebnou na odstranění dalších „drobných závad“). Nauka tak má aktuální termín startu v září 2015! A to ještě není všem dnům konec... – Takže loni v březnu byl slibovaný start do konce roku 2013, tedy za 21 měsíců. Nyní, po více než půldruhém roce práce, se start chystá za 23 měsíců. Jako malý jsem se smál pohádce s Rumcajsem, kde kněžna pletla stylem „dvě očka upletla a tři vypárala“. Tehdy jsem si myslel, že něco podobného se děje jen v pohádkách.

    Společnost SpaceX oznámila, že zatím poslední zkušební let zařízení Grasshopper (viz blog 14. října 2013) byl i jeho definitivně posledním. Nyní má ke slovu nově vyrobený přijít Grasshoper 2, který už bude mít ne jeden, ale trojici motorů Merlin 1D, a který bude víceméně kopírovat první stupeň rakety Falcon 9 v1.1. Premiérového letu by se zařízení mělo dočkat před koncem letošního roku v Novém Mexiku.

    Dalším z účastníků letošního „kongresu kosmonautů“ ASE v Kolíně nad Rýnem byl Sergej Treščev (Endeavour STS-111/2002, člen páté základní posádky ISS). Podepsal nám jak fotografii z letošního setkání, tak devět let starý snímek ze setkání v Neubrandenburgu (což byla první zahraniční cesta toho s dudlíkem, který od té doby potkal dalších 125 kosmonautů...).

    Pondělí 21. října 2013

    Společnost SpaceX počítá do budoucna se čtyřmi startovacími rampami: dle zakladatele Elona Muska by měla budoucí poptávka „utáhnout“ všechny čtyři, přičemž každá z nich bude sloužit k jinému účelu. Nový kosmodrom v Texasu by měl být určený výhradně pro komerční starty, stávající rampa 40 na mysu Canaveral bude sloužit pro starty „v zájmu národní bezpečnosti“ (= vojenské a zpravodajské družice), rampa 39A v Kennedyho kosmickém středisku má být používána pro pilotované lety a SLC-4W na kosmodromu Vandenberg v Kalifornii pro starty na polární dráhy (s vojenskými, ev. i s komerčními satelity). - Kromě 39A budou všechny určeny k vypouštění raket Falcon 9 v1.1 a Falcon Heavy; z 39A budou létat jen prvně jmenované.

    Start rakety Delta IV s družicí GPS 2F-5 plánovaný na 23. října byl odložený „o několik týdnů“. Důvodem je došetřování anomálie při chodu motoru RL-10 během startu stejné rakety loni v říjnu. Zajímavé přitom je, že od této anomálie se uskutečnily tři starty rakety Delta IV s motorem RL-10 v horním stupni – a sedm startů rakety Atlas V s totožným motorem. Všechny proběhly bez potíží.

    Jedním z kosmonautů, kterého jsme na kongresu ASE v Německu na počátku letošního července potkali, byl Klaus-Dietrich Flade (Sojuz TM-14/1992). Podepsal nám příležitostné obálky ke svému startu, ale společnou fotografii už nestihl. Nevadí, není všem dnům konec.

    Pátek 18. října 2013

    Meziplanetární sonda Juno přešla už podruhé od gravitačního manévru u Země do bezpečnostního režimu. Poprvé se tak stalo v průběhu průletu (viz blog 10. října 2013): na vině byla nejspíše nevhodně nastavená pojistka vybíjení akumulátorů Sonda totiž procházela při průletu zemským stínem, takže žila právě z akumulátorů: když v nich energie poklesla pod jistou úroveň, sonda se automaticky přepnula do bezpečnostního módu, aby zabránila jejich úplnému vybití (k tomu by nedošlo, ale plánovači letu si existenci pojistky prostě neuvědomili). – V neděli pak sonda přešla do bezpečnostního režimu znovu: stalo se tak ve chvíli, kdy měnila svoji konfiguraci z průletové (u Země) na přeletovou (meziplanetárním prostorem), zůstal jeden z navigačních přístrojů neplánovaně zapnutý. Hlavní počítač zaznamenal vyšší, než očekávaný odběr energie – a zareagoval přednastaveným způsobem, tedy zajištěním sondy a jejím převedením do bezpečnostního režimu.

    Výkonný ředitel Íránské kosmické agentury Hamid Fazeli oznámil, že v následujícím půlroce dopraví jeho země do vesmíru trojici družic. Satelity Tadbir, Nahid a Šarif Sat budou na oběžné dráze do 20. března 2014, uvedl Fazeli v televizním rozhovoru. Zároveň potvrdil, že suborbitální modul Pishgam-2 s živými tvory na palubě poletí „již brzy“.

    Není to sice kosmonautika, ale naši jízdu po obřích stavbách pro nacistické superzbraně ve Francii (viz blog 16. a 17. října 2013) doplňuje výtečně: podzemní základna pro dalekonosné dělo (či vysokotlakou pumpu) V-3 u Mimoyecques za zmínku rozhodně stojí. Zde měly původně vzniknout dvě stavby vzdálené kilometr od sebe (nakonec se částečně postavila jen jedna, kterou jsme navštívili a důkladně prolezli) s padesáti 127 metrů dlouhými hlavněmi schopnými dnem i nocí chrlit projektily na 165 km vzdálený Londýn. (Na prvním snímku je přes padesát tun těžká krycí ocelová deska, která měla bunkr krýt na povrchu. V ní je pět otvorů pro pět spřažených hlavní.)

    Čtvrtek 17. října 2013

    Společnost SpaceX považuje za svého největšího konkurenta v oblasti komerčních kosmických startů – Čínu. Uvedl to Adam Harris, viceprezident SpaceX pro vládní záležitosti. Připomněl, že ročně je celosvětově poptávka po 20 až 25 komerčních startech: v osmdesátých letech byly prakticky všechny realizovány z USA, ale pak přišla evropská raketa Ariane-4 a ruský Proton. Karta se tak zcela obrátila a podíl USA se propadl pod pět procent – pod jeden start ročně. SpaceX slibuje vrátit Ameriku na její původní pozici, ale zároveň varuje před Čínou: ta připravuje novou generaci levnějších a operativnějších nosičů, které SpaceX vnímá z dlouhodobého hlediska jako konkurenci. (Zajímavé je, že ČLR připouští, že dnes není ani ona schopná cenově konkurovat raketám společnosti SpaceX – viz blog 10. srpna 2011.)

    Společnost Orbit Logic z Greenbeltu (stát Maryland) vytvořila pro iPhone aplikaci SpyMeSat. Ta poskytuje svému majiteli v reálném čase informaci o tom, které zpravodajské satelity jej právě teď sledují, před malou chvílí sledovaly nebo v nejbližší době sledovat budou. (Jedná se samozřejmě o přeletu zpravodajských družic a to, zdali se uživatel aplikace nachází v jejich zorném poli.)

    Po návštěvě bunkru Watten (viz blog 16. října 2013) jsme zavítali i do nedalekého bunkru u Wizernes – dnes známého jako La Coupole. Ten je charakteristický svou betonovou kopulí o průměru 71 metrů se silou stěn pět metrů (pod ní a v okolních skalách mělo být vyrubáno sedm kilometrů tunelů). Původně mělo jít o sklad raket V-2, ale během stavby by účel změněn na vypouštěcí základnu (a naopak, bunkr u Wattenu byl v průběhu stavby ze základny přeměněný na skladovací a výrobní prostory). Ani odtud však žádná V-2 nakonec nikdy neodstartovala, ovšem stavba je to impozantní.

    Středa 16. října 2013

    Po měsíčním odkladu (původně plánovaný na 7. září – viz blog 26. srpna 2013) se měl 5. října uskutečnit premiérový volný let prototypu raketoplánu Dream Chaser. Jenže kvůli „vládní odstávce“ (= nedohodnutí se na rozpočtu na půdě Kongresu USA) a přerušení provozu všech nekritických federálních institucí bylo nutné zkoušku odložit: uskutečnit se totiž má v rámci Drydenova letového výzkumného střediska NASA, které je aktuálně odstaveno. Jakmile se zase penězovod z federálních rozpočtů otevře, bude možné test připravit zhruba do týdne. „Už to není o našem stroji, ten je připravený. Je to o logistice, kterou potřebujeme pro realizaci letu,“ komentuje Mark Sirangelo, viceprezident a ředitel kosmických systémů společnosti Sierra Nevada Corporation. „Přiznávám, že s touto situací jsem nepočítal. A to jsem si myslel, že jsem počítal opravdu se vším.“

    Švédský kosmonaut Christer Fuglesang (Discovery STS-116/2006 a Discovery STS-128/2009) má nové zaměstnání. Vlastně dvě zaměstnání: pracuje jako přidružený profesor pro Kungliga Tekniska Högskolan (na čtyřpětinový úvazek) a ve švédské Národní kosmické radě (zbývající pětina).

    Když už jsme vyrazili na cesty, prodloužili jsme si cestu o zanedbatelných pár set kilometrů a vyrazili na francouzský venkov. Naše první zastavení (po přenocování v kouzelném přestavěném mlýně) mělo podobu návštěvy bunkru Le Blockhaus u městečka Eperlecques (známého též jako bunkr Watten nebo jen Watten). Šlo o gigantickou stavbu, kterou budovali (leč nedokončili) Němci za druhé světové války: tehdejšími prostředky byla nezničitelná a měla denně vypouštět až 36 raket V-2 na Londýn. Bunkr měl výšku 28 metrů a délku 92 metrů. Rakety V-2 by se připravovaly na start uvnitř; plně natankované by pak byly vyvezené ven a do dvou minut vypuštěné (Němci později změnili jeho účel a vzhledem k zamýšlenému betonem krytému nádraží měl sloužit především jako skladiště a výrobna kapalného kyslíku).

    Úterý 15. října 2013

    ESA upřesnila, že družici GOCE dojde palivo nejspíše koncem tohoto týdne (dřívější informace viz blog 18. září 2013): v nádrži s xenonem je nyní tlak pod 5 barů s tím, že pohonný systém se vypne ve chvíli, kdy poklesne pod 2,5 baru. To se očekává v sobotu 19. října: následovat bude zánik satelitu GOCE v hustých vrstvách zemské atmosféry. A to nejspíše na přelomu října a listopadu.

    Japonský doktorand Huai-Chien Chang z Tokijské univerzity přišel s úchvatným nápadem: využívat pro dodávky do izolovaných oblastí zasažených přírodními katastrofami vyřazených mezikontinentálních balistických raket. Svůj nápad prezentoval minulý měsíc na konferenci Space 2013 v San Diegu. Nevím, nakolik jej myslel vážně, ale rozhodně se mu dostalo pozornosti. – Nebyl to ostatně už zapomenutý český génius Jára Cimrman, který navrhoval využívat k dopravě pošty polního dělostřelectva? Nevýhodou ale bylo, že adresátů neustále ubývalo.

    V neděli 6. října 2013 jsme zavítali do „technického srdce“ ESA, do střediska ESTEC (European Space Research and Technology Centre) v nizozemském Noordwijku, kde jsme se zúčastnili „dne otevřených dveří“. K vidění tu bylo (kromě různých modelů a živých ukázek) také mnoho kuriozit: například část panelu z Hubbleova kosmického teleskopu dopravený zpět na Zemi americkým raketoplánem (druhý řádek, první snímek) nebo fragment lunární základny vytvořené pomocí 3D tisku (třetí řádek, první snímek). Zlatým hřebem ovšem byla prohlídka technologického prototypu sondy BepiColombo, která má odstartovat v srpnu 2015 k Merkuru. (U ní ale bohužel bylo zakázáno fotografování a tento zákaz byl velmi přísně kontrolován, takže si zde – první řádek, třetí snímek – musíme vypomoci oficiální fotografií ESA.)

    Pondělí 14. října 2013

    Společnost SpaceX oznámila, že její zkušební zařízení pro testování technologie znovupoužitelnosti (nejen) prvního stupně raket Falcon 9 nazvané Grasshopper dosáhlo při osmém zkušebním letu rekordní výšky 744 metrů a ve vzduchu zůstalo 80 sekund (opět rekordní výkon).

    SpaceX ještě jednou: firma oznámila, že kvůli problémům s restartem druhého stupně (viz blog 11. října 2013) odkládá starty nejbližších dvou nosičů Falcon 9 na „ne dříve, než“ 12. listopadu (s družicí SES-8) a „ne dříve, než“ 12. prosince (s družicí Thaicom-6).

    Pro říjnové vydání měsíčníku Letectví + kosmonautika jsem vytvořil články „Politický“ kosmodrom Vostočnyj (jak a především proč vzniká nový ruský kosmodrom), „Cesta do lunární atmosféry“ (mise LADEE), „Svět, kde jsme ještě nebyli“ (sonda Voyager 1 v mezihvězdném prostoru), „Nerealizované dopravní systémy pro ISS“ (volně navazuji na článek v předchozím čísle o nerealizovaných modulech ISS – myslím, že jde o velmi zajímavé ohlédnutí za touto Mezinárodní kosmickou stanicí) a „Cygnus vítězně v cíli“ (více snad netřeba dodávat...).

    Pátek 11. října 2013

    Dle informací z čínského diskusního fóra (někteří nečínští pozorovatelé jej označili za „extrémně nedůvěryhodné“, ale lepší informace jaksi nenabídli) byla nová raketa na tuhé pohonné látky Kuaizhou-1 (viz blog 25. září 2013) vypuštěna ze sedmiosého transportního podvozku. Její hmotnost má být 30 tun, kapacita přes 400 kg nákladu a čas přípravy na start pouhých dvanáct hodin. První vynesená družice Kuaizhou-1 má údajně ve viditelném spektru rozlišení 1,2 m detailů, v příštím roce pak má letět „dvojka“ se schopností vidět 0,3 m detaily.

    Společnost SpaceX oznámila, že bude potřeba provést změny na druhém stupni nosné rakety Falcon 9 v1.1 před jejím následujícím startem s družicí SES-8. Při minulém startu se totiž restart druhého stupně nepovedl: nebylo ho zapotřebí a šlo pouze o technologickou zkoušku, takže na (ne)úspěch mise neměl restart vliv. Ovšem při následujícím startu půjde o kritický manévr, bez jehož úspěšného provedení není možné dopravit vynášený náklad na potřebnou dráhu. Zdali bude úpravami nosiče (a dodatečnými testy) ovlivněno zatím plánované datum startu 1. listopadu 2013, nebylo oznámeno – je to však více než pravděpodobné.

    Dnes je tomu právě 45 let, co z mysu Canaveral odstartovala zatím poslední americká pilotovaná výprava (všechny následující mise Apollo i raketoplány vzlétly z Kennedyho kosmického střediska na ostrově Merritt). Šlo o Apollo 7: misi, která pozvedla americký prapor po tragickém požáru v lodi Apollo-204 (leden 1967; dodatečně přejmenována na Apollo 1) a která otevřela americkým astronautům cestu na Měsíc. Na obrázcích je vidět celá řada návrhů emblému mise Apollo 7 až po nakonec realizovaný (úplně poslední): z nich mj. plyne, že astronauti chtěli loď pojmenovat Phoenix (na počest bájného ptáka Fénixe, který opakovaně vstával z vlastního popela), ale vedení NASA se tato výrazná připomínka požáru v předchozím Apollu příliš nezamlouvala.

    Čtvrtek 10. října 2013

    Ještě dnes ráno tvrdila ruská kosmická agentura Roskosmos, že netuší vůbec nic o možném nahrazení současného ředitele Vladimira Popovkina. Dnes odpoledne pak stejná kosmická agentura uvítala nového ředitele Olega Ostapenka. („Nikdy nevěř ničemu, dokud to nebylo oficiálně dementováno.“ Sir Humphrey, seriál Ano, pane ministře.)

    Při včerejším průletu kolem Země (viz blog 9. října 2013) přešla americká meziplanetární sonda Juno do bezpečnostního módu. Cíle průletu – využití gravitačního pole naší planety ke změně trajektorie letu k Jupiteru – sice bylo dosaženo, nicméně inženýři řídicí let se nyní snaží pilně zjistit, co palubní počítač sondy vedlo k přechodu do „nouzového režimu“.

    Špatné zprávy mají tu nepříjemnou vlastnost, že se zpravidla potvrzují. Nejinak je tomu i v případě dřívější informace, že americký astronaut Scott Carpenter byl převezený do hospicu (viz blog 9. října 2013). Druhý Američan na oběžné dráze (let Mercury/Aurora-7 dne 24. května 1962) dnes ve věku 88 let zemřel. – Jako osobní vzpomínka na jednoho z prvních dobyvatelů vesmíru mi zůstalo několik jeho podpisů: vážím si zvláště těch na mých snímcích z návštěvy Kennedyho kosmického střediska (kde je vystavené raketa Atlas s maketou lodi Mercury) a mysu Canaveral (kde je zase nerezová „sedmička“ v podobě časové kapsle: otevřena má být v roce 2464).

    Středa 9. října 2013

    Dnes v noci (přesně ve 21:21 h našeho času) se na 561 km přiblíží k Zemi sonda Juno na své pouti k planetě Jupiter. Tento gravitační manévr ji nasměruje na finální trajektorii, po níž vejde 5. července 2016 na oběžnou dráhu kolem cílového tělesa.

    Druhý Američan na oběžné dráze Scott Carpenter (88) prodělal minulý měsíc těžký infarkt. První zprávy hovořily o tom, že je částečně paralyzován a že má vážné potíže s mluvením. Novější informace ale už tak optimistické nejsou: Carpenter byl z nemocnice přemístěn do hospicu. Což je zařízení zaměřené nikoliv na léčbu, ale na úlevu od bolesti tam, kde na vyléčení není zrovna největší naděje.

    Nejnovější vydání časopisu Tajemství vesmíru přináší mé články „Zachráníme se před asteroidy?“, „10 kosmonautů, kteří změnili dějiny“, „Vega – sovětská supermise“ a „2020 – Družice a roboti na cestě k planetám“.

    Úterý 8. října 2013

    „Nejvěrnější maketa raketoplánu“ dosud známá jako Explorer byla po přesunutí z Kennedyho kosmického střediska (Florida) do Johnsonova kosmického střediska (Texas) překřtěna. Nyní se jmenuje Independence (Nezávislost). Provozovatel návštěvnického střediska přitom ve vyhlášené soutěži přijal návrhy od 10263 osob.

    Minulý týden zemřel v USA po krátké a těžké nemoci americký spisovatel Thomas Leo Clancy známý jako Tom Clancy. Proslavil se mnoha vynikajícími romány: za všechny jmenujme Hon na Rudý říjen, Vysoká hra patriotů, Nejhorší obavy nebo Z rozkazu prezidenta. Méně známou skutečností je, že Clancy patřil k velkým příznivcům kosmonautiky a že dokonce do mnoha začínajících firem v této oblasti investovat. Pokud ale vím, neměl zrovna šťastnou ruku a všechny kosmické projekty, do nichž vložil peníze, skončily nešťastně. Svého času investoval například více než jeden milión dolarů do společnosti Rotary Rocket vyvíjející nosný dopravní systém přistávající pomocí rotoru á la vrtulník (která nakonec skončila v bankrotu).

    Společnost SpaceX zveřejnila několik fotografií ze svého výrobního závodu v Hawthorne (Kalifornie; naše návštěva u jeho bran viz blog 22. října 2009). Na dvojici horních snímků jsou v různé fázi rozpracovanosti rakety Falcon 9, na spodních pak šest (!) lodí Dragon pro mise v příštím roce (zleva): zásobovací let k ISS CRS-3 (plánovaný termín startu 16. února 2014), CRS-4 (6. dubna), CRS-5 (8. srpna), CRS-6 (5. prosince), dále Dragon Rider pro test záchranného systému na rampě a Dragon Rider určený pro shoz na padáku (nebo test přistávacích motorů, případně obé).

    Pátek 4. října 2013

    Na kongresu IAF v Pekingu představila Čína svůj návrh superrakety CZ-9, která by měla mít startovací hmotnost 4100 až 4150 tun a nosnost 130 t nákladu. ČLR uvedla, že v uplynulých dvou letech po prvotních studiích (představení CZ-9 viz blog 19. července 2012) změnila některé parametry, např. uspořádání motorů na dvoukomorové. Navíc nejlidnatější země světa představila plány na pilotovanou misi na Měsíc s pomocí tří startů menších nosičů. – Nakolik jde o reálné projekty a nakolik „jen“ o zbožná přání, těžko říci. Bez diskuse ale Čína po Měsíci pošilhává.

    Minulý víkend jsem označil na blogu jako „kosmický“ – a tento (byť bude asi trochu slabším odvarem, protože premiéru lodi Cygnus a rakety Falcon 9 nové generace těžko něco překoná) by se tímto přízviskem dal označit také. Už zítra bude v Houstonu zveřejněno nové jméno raketoplánu Explorer (až do konce roku 2011 stál v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska – viz blog 4. ledna 2012), v neděli pak má vstoupit na lunární oběžnou dráhu americká sonda LADEE (pokud tedy americký federální rozpočet laskavě dovolí) a ve stejný den se v nizozemském Noordwijku uskuteční den otevřených dveří „technického srdce ESA“, střediska ESTEC.

    Nejsem sice autorem článku „Lančmít a kuskus se vydají na vesmírnou odyseu“ (tím pádem ani jeho nadpisu) v nejnovějším vydání týdeníku Ekonom, ale byl jsem u jeho zrodu – a v textu jsem pětkrát zmíněný.

    Čtvrtek 3. října 2013

    Dva roky trvaly pozemní testy prototypu modulu Zarja, než ruští technici došli k závěru: tato nejstarší část Mezinárodní kosmické stanice (vypuštěná 1998, takže letos končí její původně zamýšlená patnáctiletá životnost) je navzdory drobným potížím schopná fungovat na oběžné dráze do roku 2028. Zaměřili se přitom hlavně na komponenty, které je obtížné nebo nemožné vyměnit: například proto, že jsou přivařené nebo totálně nepřístupné. Zatímco aktuálně se počítá s provozem ISS nejméně do roku 2020, nové vlna certifikací hardware otevírá prostor pro prodloužení fungování základny nejméně (!) do roku 2028.

    Společnost Virgin Galactic doufá v první suborbitální let svého turistického raketoplánu SpaceShipTwo v únoru 2014: dosud přitom slibovala konec letošního roku (Richard Branson avizoval tuto misi jako „dárek“ investorům pod vánoční stromeček). Jenže... Tento termín je prý více zbožným přáním, než konstatováním reálného stavu. Podle některých informací je suborbitální let nepravděpodobný i v roce 2014! Krom jiného jsou příčinou problémy s hybridním motorem, který dosud při zkušebních testech nedosáhl plné doby práce (mělo by jí o čas přes jednu minutu) a který nedosáhl ani plánovaného tahu (a to ani při jednom ze dvou uskutečněných motorických letů). (Všimněte si i omezení očekávaných parametrů, která jsem uvedl na blogu 3. května 2013.) Navíc se potýká s dalšími problémy: 17. května došlo při testu na zkušebním stavu k explozi, která zničila motor i stav. Podle některých zdrojů hledá Virgin Galactic za hybridní motor náhradu ve formě motoru kapalinového, což by ale znamenalo další odklad ve zkouškách a nasazení do provozu. - Když Richard Branson oznamoval v roce 2005 založení Virgin Galactic, sliboval operační komerční provoz na podzim 2007.

    Jen pár minut po úspěšném připojení lodi Cygnus k Mezinárodní kosmické stanici mi v neděli zvonil telefon – Česká televize. Tomu říkám rychlost a operativnost! (No, jako ilustrační záběry pak byl stejně použitý přílet lodi Sojuz TMA-10M a vítání její posádky na ISS.)

    Středa 2. října 2013

    „Přerušení provozu federálních institucí“ (alias Government Shutdown) ve Spojených státech se týká i NASA. Z celkových 18250 zaměstnanců nastoupilo 16135 na neplacenou dovolenou: jsou sice připraveni nastoupit do služby v případě mimořádné situace, ale jinak nesmí používat vládní e-mail, telefony, kanceláře či jiné služby. Bez omezení by měl pokračovat provoz Mezinárodní kosmické stanice nebo meziplanetárních sond. Výjimku ale nedostala sonda MAVEN pro průzkum Marsu, která je v kritické fázi předstartovní přípravy a která měla odstartovat v rozmezí od 18. listopadu do 7. prosince 2013. Sice má osmidenní předstih v přípravě, ale ten se může velmi rychle rozplynout jako pára nad hrncem. Odklad do dalšího startovního okna v roce 2016 by stál desítky miliónů dolarů (celkové náklady na misi jsou už dnes 671 mil. USD). – Rozpočtová omezení mají zásadní dopad i na soukromé kontraktory NASA (a federální vlády obecně): ti mohou pokračovat v práci dále, ovšem jen za předpokladu, že je práce předplacená a pokud nevyužívají vládních zařízení.

    V informatice existuje pojem MTBF: Mean Time Between Failures, střední doba mezi selháními. Jde o číslo, které vyjadřuje spolehlivost systémů a snaží se „předpovědět“, kdy dojde k selhání (aby byl systém nahrazený dříve, a tak se předešlo nepříjemným důsledkům). Pokud bychom chtěli spočítat číslo MTBF pro raketu Proton a vzali bychom posledních jedenáct let (od listopadu 2002 do srpna 2013), zjistíme, že mezi jednotlivými haváriemi se uskutečnilo průměrně 10,25 úspěšných startů (zajímavé také je, že za toto období havarovalo osm raket – ale jen třikrát měli delší řadu, než deset úspěchů). Pokud bychom ale vzali jen poslední tři roky od prosince 2010, tak nám vyjde průměrně vždy jen 5,5 úspěšných startů mezi haváriemi. – Nosič Proton se nyní po červencovém nezdaru (viz blog 3. července) vrátil do služby úspěšným startem. Zlepší si svoji neradostnou statistiku z posledních let, nebo bude i nadále padat jako listí na podzim?

    Několika snímky si ještě připomeňme úspěšný nedělní premiérový let rakety Falcon 9 nové generace (jak je verze v1.1 někdy označována). Vydařený start totálně přepracované rakety zůstal krapet ve stínu úspěšného příletu lodi Cygnus k ISS, a tak jeho skutečný dlouhodobý význam bude doceněný až později.

    Úterý 1. října 2013

    NASA oznámila, že oddíl aktivních astronautů opustili Gregory Chamitoff (veterán z letů Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) a Ronald Garan (Discovery STS-124/2008 a Sojuz TMA-21/2011). Chamitoff bude nyní střídavě působit na Texas A&M University v College Station (Texas) a na University of Sydney (Austrálie). Garan se pak chce podílet „na mnoha nových a humanitárních aktivitách“. - Oddíl tak má aktuálně pouhých 44 aktivních členů.

    Raketa Falcon 9 v1.1 v neděli úspěšně absolvovala premiérový let: tedy úspěšně dopravila na stanovenou dráhu vynášené družice, a to je to, co se počítá. Sekundární cíle ale byly splněné jen částečně, nebo vůbec. Mezi ně patří restart druhého stupně, který neproběhl: při této misi šlo o technologickou zkoušku, ale při vynášení družic na dráhu přechodovou ke stacionární půjde o kritický manévr rozhodující o (ne)úspěšnosti mise. Přitom již příští start má na tuto dráhu vynést telekomunikační satelit SES-8: Elon Musk oznámil, že stále zůstává naplánovaný na říjen, ale může být kvůli vyšetřování „nevýznamné anomálie“ o několik týdnů odložený. Dále se sice vydařil opakovaný zážeh tří z devíti motorů Merlin 1D prvního stupně rakety po odhození druhého: jenže první stupeň se následně dostal do rotace a nepodařilo se tak provést finální brzdící manévr s pomocí jednoho motoru, kdy měl stupeň relativně hladce dosednout na vodní hladinu. Namísto toho se roztříštil: toto nicméně není zásadní problém a na funkci rakety nemá žádný vliv; šlo jen o testování manévrů pro budoucí znovupoužitelnost nosiče.

    NASA udělila firmě Generation Orbit Launch Services Inc. z Atlanty (Georgia) kontrakt NEXT (NASA Launch Services Enabling eXploration and Technology) na vypuštění družic z kategorie CubeSat. Pro vynesení tří družic v konfiguraci 3U (1U je rozměr 10 krát 10 krát 10 cm, 3U jsou tedy tři tyto „kostky“ vedle sebe) bude použita nová raketa GOLauncher 2. Ta má odstartovat v srpnu 2016 z „polního kosmodromu“ Cecil Field Spaceport v Jacksonville (Florida) a náklad dopravit na kruhovou dráhu ve výšce 425 km. Půjde o historicky první start nanorakety. Tu do startovací výšky dopraví letoun Gulfstream G-III: má mít nosnost 45 kg a jako pohonné látky bude využívat kapalný kyslík a parafín (za shlédnutí stojí prezentace první verze rakety GOLauncher 1 pro suborbitální lety, která má začít fungovat od roku 2015). Hodnota kontraktu je 2,1 mil. USD.

    Pondělí 30. září 2013

    Německo oznámilo, že pracuje na kosmickém radaru s rozlišením detailů o velikosti 25 cm: to je mimochodem více, než je dnešní limit pro prodej satelitních snímků ve viditelném spektru k civilnímu využití (50 cm). Družice TerraSAR-X Next Generation bude následovníkem systému TerraSAR-X/TanDEM-X (ten získává radarové snímky o rozlišení jednoho metru).

    Nutnost vyřešit dodatečné problémy při testování ve středisku ESA ESTEC u dvojice družic Galileo z řady FOC (Full Operational Capability) vede k odkladu jejich startu na nejdříve červen 2014.

    „Dávám do hry půl miliardy dolarů,“ prohlásil v srpnu 2006 tehdejší administrátor NASA Michael Griffin, když uzavíral kontrakt COTS na vývoj dvou nových komerčních systémů pro dopravu nákladu na ISS. Jeden ze soutěžících sice záhy vypadl a nahradil ho jiný kandidát, ale to už teď není podstatné: včerejším úspěšným připojením lodi Cygnus G. David Low k ISS byly oba dva komerční programy dotažené do vítězného konce. Spojené státy tak nyní mají dva nezávislé systémy dopravy nákladů na ISS, lodě Cygnus a Dragon. Bravo!

    Pátek 27. září 2013

    NASA představila přenosné radarové zařízení, které je schopné detekovat tlukot lidského srdce nebo dýchání člověka, a to i přes překážky. Ruční radar FINDER (Finding Individuals for Disaster and Emergency Respons) dokáže najít člověka zasypaného téměř deseti metry suti, skrytého za šesti metry betonu nebo na vzdálenost třicet metrů v otevřeném prostoru. Uplatnění by měl najít při záchranných aktivitách po různých katastrofách. Radar vychází z technologie, kterou NASA vyvinula pro sledování polohy meziplanetárních sond. Není to krásný příklad transferu kosmických technologií? (Na druhé straně si lze asi velmi snadno představit využití tohoto zařízení v silových složkách. Ostatně, NASA představila FINDER ve spolupráci s Ministerstvem vnitřní bezpečnosti.)

    Před námi je víkend – s trochou nadsázky by se dalo říci, že víkend kosmický. V neděli se má připojit k ISS první zásobovací loď Cygnus (pokud by se jí to podařilo, byl by to ohromný úspěch nejen pro firmu Orbital Sciences Corp., ale pro celý soukromý sektor: „konkurenční“ firma SpaceX totiž svůj projekt lodi Dragon dovedla do úspěšného konce už dříve). Ve stejný den by pak konečně mohla vzlétnout soukromá raketa Falcon 9 v1.1: ač má Falcon 9 za sebou pět (úspěšných) startů, v1.1 je zcela přepracovaná a se svými předchůdkyněmi má společné prakticky jen jméno. Raketa má nové motory, jiné rozměry, avioniku, letový profil, poprvé nese aerodynamický kryt, poprvé startuje z rampy v Kalifornii – a bude zkoušet technologie pro vícenásobné použití (první stupeň by se měl pokusit o řízené přistání na hladině Tichého oceánu). – Snad se nikdo nebude zlobit, když ke „kosmickému víkendu“ započítám i pondělní start rakety Proton s družicí Astra 2E: půjde totiž o první start tohoto nosiče po dramatické havárii letos v červenci (viz blog 3. července 2013). Aneb dávno pryč je doba, kdy byl ruský Proton jednou z nejspolehlivějších raket: dnes má v procentech vyjádřenou úspěšnost nižší, než měl v osmdesátých letech...

    Ve slovenském deníku SME vyšel dvoustránkový rozhovor s mou maličkostí věnovaný kosmonautice. Rozhovor (delší, než tištěná verze) je k dispozici i na webových stránkách deníku.

    Čtvrtek 26. září 2013

    Ruská kosmická loď Sojuz TMA-10M je bezpečně ve vesmíru a její posádka (Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij a Michael Hopkins – posledně jmenovaný je prvním astronautem z výběru NASA 2009, který se dostal do vesmíru) už si užívá slastí i strastí života na Mezinárodní kosmické stanici. Pozornost se tak obrací k první lodi Cygnus, která je zatím „zaparkovaná“ na oběžné dráze a která čeká na povolení k příletu k ISS. Společnost Orbital Sciences Corp. ujišťuje, že nyní už je všechno v pořádku (co by také jiného měla tvrdit) a že dnes nebo zítra bude rozhodnuto o přesném termínu příletu ke stanici. Joel Montalbano (zástupce manažera programu kosmické stanice v NASA) ale uvedl, že přílet se uskuteční nejdříve v neděli 29. září (což je odklad o další den oproti dříve avizované sobotě).

    Společnost Arianespace oznámila, že plánuje v příštím roce uskutečnit pět startů rakety Ariane 5, dva rakety Sojuz a jeden nosiče Vega. Přitom je jeden až dva starty možné (pokud bude poptávka) přidat. Jsou to překvapivě nízká čísla – alespoň pro mne. Ještě loni Arianespace tvrdila, že je připravena zvýšit počet startů Ariane 5 na sedm, aby uspokojila poptávku. A letos došlo k redukci startů nosičů Sojuz z plánovaných čtyř na dva: takže by se vlastně v příštím roce měly realizovat jen ty z letošního roku odložené. Stejně tak Vega má podepsané na příští rok čtyři kontrakty (družice DZZ-HR z Kazachstánu, PRISMA a ADM-Aeolus pro ESA a ještě suborbitální let IXV) – ale letět má jen jednou. Copak se to děje?

    Po skončení programu raketoplánů byla známá místnost MCC (Mission Control Center; první snímek), odkud byly všechny lety počínaje misí Endeavour STS-77/1996 řízené, uzavřena. Následně prošla rozsáhlou rekonstrukcí (druhý snímek), která se nyní chýlí ke konci (třetí snímek). MCC má do budoucna zajišťovat především průzkumné mise lodí Orion, ale prvním úkolem má být v polovině příštího roku převzetí řízení ISS. To proto, aby řídicí středisko FCR (Flight Control Room) mohlo projít podobnou modernizací: pak se sem vrátí řízení ISS a MCC bude mít volné ruce pro lety Orionu.

    Středa 25. září 2013

    V průběhu letošního podzimu budu mít následující přednášky věnované kosmonautice (uvádím jen ty již pevně domluvené a jen přístupné veřejnosti – tedy nikoliv na školách nebo na privátních akcích):

  • Pátek 27. září 2013 od 19:30 h – hvězdárna Uherský Brod – „Buran – příběh zbytečného kosmoplánu“.
  • Pondělí 21. října 2013 od 18:00 h – knihovna Černá Hora – „Jeden den na oběžné dráze“.
  • Středa 23. října 2013 od 17:00 h – kulturní dům Rubín, Brno – „Běžný den kosmonautů ve vesmíru“.
  • Čtvrtek 7. listopadu 2013 od 18:00 h – hvězdárna Prostějov – „Kosmická turistika“.
  • Čtvrtek 14. listopadu 2013 od 17:00 h – hvězdárna Třebíč – „Raketoplány včera, dnes i zítra“.
  • Pátek 22. až neděle 24. listopadu 2013 (zatím neupřesněno) – hvězdárna Valašské Meziříčí – „Skylab: bylo, nebylo“.
  • Pátek 6. prosince 2013 od 17:15 h – sál ZUŠ Kořenského, Brno – „Příběhy kosmonautů“.
  • Už delší dobu kolovaly světem zvěsti o nové čínské raketě na tuhá paliva, která by měla být vyvíjena za neúspěšnou Kaituozhe (v září 2002 a září 2003 dvakrát havarovala). Dnes se spekulace potvrdily: historicky první úspěšný čínský nosič na tuhá paliva dopravil do vesmíru družic Kuaizhou-1 (a takto je raketa prozatím též nazývána). Bližší informace nebyly zveřejněny, ale obecně se soudí, že jde o raketu „rychlé reakce“ schopnou v řádu hodin či desítek hodin dopravit do vesmíru potřebný satelit – a že je odvozená od mezikontinentálního nosiče jaderných hlavic. Čína dnes každopádně získala kapacitu, kterou dnes jiná země na světě nemá: ovšem nějakou zásadní strategickou výhodu nepředstavuje. Zatím.

    Hovořit téměř deset minut ve Studiu 6 Víkend o úspěchu sondy Voyager 1, která vstoupila do mezihvězdného prostoru (viz blog 16. září 2013), je prima. Horší je, když se člověk po onu dobu musí dívat na titulek „Sonda Voyager 1 opustila sluneční soustavu“ (neopustila – v ní ještě nějaký pátek pobude; navíc hranice sluneční soustavy jsou jen věcí definice, nikoliv nějakého fyzického jevu – naproti tomu vstup do mezihvězdného prostoru je jasně měřitelný) a také na „ilustrační záběry“ v podobě nesouvisející sondy Cassini a výsadkového modulu Huygens.

    Úterý 24. září 2013

    Společnost Arianespace objednala další sérii raket Ariane 5: celkem osmnáct nových nosičů bude k dispozici počínaje rokem 2017. Hodnota kontraktu je téměř dvě miliardy eur: to znamená, že jednotková výrobní cena Ariane 5 je cca 110 mil. eur (tedy necelých 150 mil. USD). Celkově si společnost Arianespace objednala 117 raket Ariane 5: vypuštěno jich zatím bylo 71 (zatímco ve vypuštěných jsou všechny, nevím, jestli v oněch 117 kusech jsou i demonstrační mise z počátku programu: první objednávku totiž Arianespace učinila v roce 1995 – jen rok před premiérou, což je na výrobu a odzkoušení nové rakety zatraceně málo). Rakety Ariane 5 byly objednávány v tomto sledu: 1995 – 14 kusů, 1999 – 20 kusů, 2004 – 30 kusů, 2007 – 35 kusů a 2013 – 18 kusů. – Společnost Arianespace zároveň oznámila, že jedná o objednávce první série raket Vega (dosud objednána jedna plus pět, ale „poptávka“ je evidentně vyšší: jen ESA si v rámci programu VERTA objednala pro mise Proba-V, PRISMA, ADM-Aeolus, IXV a Lisa Pathfinder pětici nosičů).

    Již zítra má odstartovat z kosmodromu Bajkonur loď Sojuz TMA-10M s tříčlennou posádkou (viz první emblém) a následně 7. listopadu Sojuz TMA-11M (viz druhý emblém). To se potká na ISS devět kosmonautů: mj. proto, aby si v rámci kosmické vycházky mohli symbolicky předat olympijskou pochodeň. Zároveň se má odzkoušet logistika předávání služby na stanici za plného provozu: dosud nejprve jedna loď odletěla, počet členů posádky se tak snížil z šesti na tři a až poté dorazila loď další. Do budoucna ale není vyloučena změna: nejprve dorazí čerstvé posily (tím se počet osob na stanici zvýší na devět) a až poté odletí končící směna. – A ještě jeden emblém: v neděli v Kolíně nad Rýnem představila ESA název i emblém mise německého kosmonauta Alexandra Gersta (poletí na Sojuzu TMA-13M v květnu 2014). Mise dostala název Blue Dot (Modrý bod), což je název inspirovaným slavným snímkem Pale Blue Dot (Mihotavý modrý bod) sondy Voyager 1 z roku 1990 zachycující Zemi ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů. Na záběru se Země jevila jako nepatrná malá tečka. „Celá lidská historie se udála na tomto jediném pixelu,“ uvedl tehdy popularizátor kosmonautiky a astronomie Carl Sagan.

    Pondělí 23. září 2013

    Po návratu lodi Sojuz TMA-08M dvojice kosmonautů (Chris Cassidy z USA a Alexandr Misurkin z Ruska) prováděla bezprostředně po přistání různé úkony jako postavit se ze sedu, postavit se z lehu, chůze po špičkách nebo po patách a další testy na koordinaci rukou a zraku. Testy proběhly v lékařském stanu (konaly se i předchozích misích, ale až desítky hodin po přistání ve Hvězdném městečku): po půl roce ve stavu beztíže a přistání navrch prý tyto relativně jednoduché úkony představovaly pro oba kosmonauty pořádnou výzvu.

    Po odletu lodi Shenzhou-10 letos v červnu oznámila Čína, že laboratoři Tiangong-1 zbývají poslední tři měsíce života a že poté bude navedena k řízenému zániku do hustých vrstev atmosféry. Avizovaný čas v nejbližších dnech vyprší: samozřejmě, že tříměsíční limit nelze brát na hodinu přesně a v čínském vlastním zájmu je laboratoř udržovat při životě co nejdéle (studium vlivu atmosféry na její dráhu, dlouhodobý provoz palubních zařízení aj.). Jedno je ale jisté: dny první čínské orbitální stanice jsou sečteny a blíží se její konec.

    Premiérová loď Cygnus měla být od neděle zakotvená u ISS, ale není – a pokud nyní půjde vše dobře, stane se tak až v sobotu 28. září. Přílet byl nejprve o dva dny odložený (z neděle na úterý) kvůli nesouladu formátu navigačních dat (data vyslaná z ISS měla neočekávané hodnoty, a tak byla počítačem nákladní lodi odmítnuta) na úterý, později až na sobotu (přednost dostala pilotovaná loď Sojuz TMA-10M, která startuje ve středu). – Jen několik minut před startem rakety Antares s lodí Cygnus jsem měl možnost o celém projektu a jeho souvislostech hovořit na ČT24.

    Pátek 20. září 2013

    Raketa Falcon 9 uskutečnila na rampě SLC-4E základny Vandenberg AFB druhý dvousekundový zážeh devíti motorů svého prvního stupně. Blíže nespecifikované problémy z minulého testu (údajně na rozhraní mezi raketou a pozemní infrastrukturou) se tentokrát neopakovaly a vše je připraveno na premiérový start. Ten je nyní stanovený na 29. září (30. září je rezervní datum): přednost má aktuálně dvojice vojenských raket Minuteman, které odstartují z Vandenberg AFB v příštích dnech.

    „Lovci kosmonautů“ (budou-li mít chuť zvednout se ze židle) mohou mít v nejbližších týdnech opět několik příležitostí k získání „skalpu“ (ať již má podobu společné fotografie, autogramu nebo prostého setkání).

  • Neděle 22. září 2013 – Hned (nejméně) devět kosmonautů zavítá na den otevřených dveří letecko-kosmické organizace DLR v Kolíně nad Rýnem, jehož součástí je i evropské výcvikové středisko EAC (European Astronaut Center): Jean-François Clervoy (Francie), Samantha Cristoforettiová (Itálie), Frank De Winne (Belgie), Reinhold Ewald (Německo), Léopold Eyharts (Francie), Alexander Gerst (Německo), André Kuipers (Nizozemí), Thomas Pesquet (Francie) a Hans Schlegel (Německo).
  • Neděle 6. října 2013 – Tentokrát bude den otevřených dveří v technickém srdci ESA, v ESTECu (Nizozemí). Zde mají být: Reinhold Ewald (Německo), André Kuipers (Nizozemí), Franco Malerba (Itálie), Ulf Merbold (Německo) a Steven Smith (USA).
  • Sobota 19. října 2013 – V rodišti prvního (východo)německého kosmonauta, v Morgenröthe-Rautenkranz, bude kromě zdejšího rodáka Sigmunda Jähna také Oleg Novickij (Rusko).
  • Pátek 8. až neděle 10. listopadu 2013 – Do německého Neubrandeburgu přijede v rámci 28. kosmických dní Lodewijk van den Berg (USA; původně občan Nizozemí, ale po odchodu za prací do USA musel kvůli bezpečnostním pravidlům přijmout americké občanství a jako Američan pak i letěl do vesmíru).
  • Letectví + kosmonautika 9/2013 přináší mé články „S atomem nejen na Mars“ (program atomových motorů v éře Apolla; zvláště pak NERVA), „Zkáza rakety Proton“, „První muž z raketoplánu“ (zemřel astronaut Charles Gordon Fullerton, viz blog 22. srpna a 2. září 2013), „Nerealizované moduly ISS“ a „Loď CST-100 prochází zkouškami“.

    Čtvrtek 19. září 2013

    Během přistávacího manévru ruské lodi Sojuz TMA-08M minulý týden došlo k vážným problémům, když se některé údaje nezobrazovaly na palubních monitorech. Kosmonautům je muselo skrze rádiovou komunikaci diktovat řídicí středisko: což je ale docela nebezpečné, protože při výpadku signálu (už se v minulosti stalo) by se kosmonauti ocitli zcela bez informací. Ty přitom potřebují např. během finálních sekund přistání, aby se na poměrně tvrdé dosednutí připravili (jinak hrozí vážné úrazy). Výklad problému se přitom liší: zatímco velitel lodi Pavel Vinogradov si nebral servítky („Měli jsme problémy. Po oddělení od ISS zmizely z jakéhosi důvodu všechny údaje, z nichž jsme zjišťovali stav palubních systémů. Když jsme se od ISS oddělili, letěli jsme vlastně po paměti. Přistávali jsme fakticky naslepo.”), ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin hovořil o spíše banalitě („V programu se data překrývala. Aby z toho nebyl zmatek, zobrazování parametrů letu jsme vypnuli. O problému jsme věděli už dřív.“).

    Návrat ruské rakety Proton do služby po dechberoucí červencové havárii (viz blog 3. července 2013) se odkládá. Původně mělo ke startu s družicí Astra 2E dojít už v polovině září, ale pro blíže nespecifikované problémy na prvním stupni nosiče došlo k odložení vypuštění o dva týdny. Nyní se tak počítá se startem 30. září.

    Kosmodrom na ostrově Wallops (jehož komerční část se nazývá MARS – Mid-Atlantic Regional Spaceport) se dostává do středu pozornost: během tří měsíců odtud mají vzlétnout čtyři kosmické rakety (7. září Minotaur V s lunární sondou LADEE, 18. září Antares s lodí Cygnus, dále se plánuje 4. listopadu Minotaur I s misí ORS-3 a 8. prosince Antares s další lodí Cygnus; všechny rakety jsou přitom ze stáje firmy Orbital Sciences Corp.). Ne že by tu nebyl provoz: historicky se odtud uskutečnilo 16 tisíc startů raket (podle některých zdrojů „jen“ 14 tisíc), ale povětšinou šlo o malé suborbitální. Nyní se tedy opět dostává na výsluní. – Několika emblémy si připomeňme dva významné starty tento měsíc. Jednak Minotaur V se sondou LADEE (první emblém patří raketě, druhý vlastní sondě) a jednak Antares s premiérovou lodí „G. David Low“ Cygnus.

    Středa 18. září 2013

    Evropská družice GOCE zhruba v polovině října spotřebuje své zásoby pohonné látky (xenonu) a krátce nato se zřítí do hustých vrstev atmosféry. Prováděla totiž podrobné mapování gravitačního pole Země, přičemž se pohybovala na samé hranici atmosféry. Zánik GOCE o hmotnosti 1100 kg se očekává dva až tři týdny po spotřebování xenonu; přitom až čtvrtina hmotnosti družice může přežít průlet atmosférou a dopadnout na zemský povrch. Půjde o první neřízený zánik družice ESA od roku 1987 (tehdy do atmosféry vstoupil satelit ISEE-2). – Ono je to totiž dáno tím, že ESA „zodpovědně“ posílá vysloužilé družice na vyšší dráhu. Tím problém neřeší, jen oddaluje.

    Americký astronaut Clayton Anderson (veterán z letů Atlantis STS-117/2007 a Atlantis STS-131/2010) má nové zaměstnání: od října bude působit na fakultě letecko-kosmické techniky na Iowa State University.

    První a zkušební zásobovací loď Cygnus „G. David Low“ je na cestě k Mezinárodní kosmické stanici: dnes ji bezpečně dopravila na oběžnou dráhu raketa Antares při svém druhém startu. Teď je před ní několik dní zkoušek a pokud vše dopadne dobře, na neděli se chystá přílet k ISS. - Kdo byl to byl na počátku roku řekl, že v září bude mít raketa Antares za sebou v letošním roce více startů, než Falcon 9? (Bez mučení se přiznám, že já tedy ne.) Podotýkám, že Falcon 9 je v provozu od polovinu roku 2010, Antares si svoji premiéru odbyl až letos v dubnu. Společnost SpaceX přitom s raketou Falcon 9 na letošek slibovala pět až šest startů.

    Úterý 17. září 2013

    Vypuštění druhého kvarteta družic O3b Networks raketou Sojuz z Francouzské Guayany bylo nakonec odloženo na počátek příštího roku (viz blog 6. září 2013). Letos tak Sojuz odstartuje už jen jednou: 20. listopadu s observatoří Gaia (ke startu ji zkrátka není možné nachystat dříve): namísto plánovaných čtyř nosičů tohoto typu tak letos poletí jen dva (a to o ně byla opravdu pořádná bitva: viz blog 21. června 2013).

    Letošní běh experimentu CAVES, který pořádá ESA v jeskyních na Sardínii a který má za cíl předávat zkušenosti mezi nováčky a veterány stejně jako mezi jednotlivými národy, začal dnes. Účastní se jej Paolo Nespoli (ESA/Itálie), Jeremy Hansen (Kanada), Michael Barratt, Jack Fisher (USA), Satoshi Furukawa (Japonsko) a Alexej Ovčinin (Rusko). Nespoli, Barratt a Furukawa jsou veteráni z kosmických výprav (všichni mají za sebou jeden krátkodobý a jeden dlouhodobý let), ostatní jsou nováčci.

    Sonda Voyager 1 vstoupila do mezihvězdného prostoru (viz blog 16. září 2013) a jen pár minut po zveřejnění zprávy mi zvonil telefon. Co na tom, že bylo něco po desáté večer – mimořádná událost si žádá mimořádné oběti, a tak jsem o hodinu později řekl do živého vysílání několik málo vět na toto téma.

    Pondělí 16. září 2013

    To datum mi přišlo nějaké povědomé: 25. srpna 2012. Den, který se zapsal černým písmem do kroniky kosmonautiky: den, kdy zemřel první člověk na Měsíci, Neil Armstrong. NASA ale minulý týden oznámila – s více, než roční prodlevou – že tento den došlo k historické události: sonda Voyager 1 opustila sféru vlivu Slunce a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Tedy do oblasti, kde už není vliv naší mateřské hvězdy: to je jakási ze Země nepozorovatelná (proto jsme netušili, kdy vstup do mezihvězdného prostoru nastane, a proto vědci se zveřejněním trochu otáleli – dokud neměli jistotu) „bublina“, kde převládají částice vyvržené Sluncem. V určitém okamžiku ale tento vliv končí a vítězí částice mezihvězdného prostoru. Zde je mimochodem čtyřicetkrát vyšší hustota částic, než na periferii sluneční soustavy: ona „bublina“ drží tvar (který je dle sluneční aktivity pochopitelně proměnlivý) především díky rychlosti svých částic, nikoliv díky jejich množství. Každopádně jde o ohromný úspěch: lidmi vyrobené těleso poprvé vstoupilo do mezihvězdného prostoru.

    Raketa Falcon 9 v1.1 o víkendu neodstartovala – dokonce ani neprovedla druhý zkušební zážeh motorů. Ten se má uskutečnit nejdříve ve středu – se startem se nyní počítá až koncem září, dle Elona Muska (zakladatele společnosti SpaceX) až 29. či 30. září.

    Do aerodynamického krytu rakety Antares byla zapouzdřena zásobovací loď Cygnus: komplet byl následně dopravený na rampu a nyní čeká na start, který je plánovaný na středu 18. září 2013.

    Pátek 13. září 2013

    Včera se uskutečnil dvousekundový zážeh všech devíti motorů rakety Falcon 9 v1.1 na rampě kosmodromu Vandenberg: během zkoušky se ale objevily anomálie, takže zážeh bude zítra zopakovaný. Start každopádně (zatím) zůstává plánovaný na neděli 15. září. Raketa má nejen dopravit na oběžnou dráhu kanadskou družici Cassiope pro sledování ionosféry a technologické pokusy, ale její první stupeň se pokusí o unikátní manévr: hladké přistání na vodní hladinu poté, co se zorientuje a zažehne jeden ze svých devíti motorů. Nepočítá se ani se znovupoužitím či záchranou stupně a vlastně ani s úspěchem, ale získané zkušenosti mají umožnit vícenásobnou použitelnost nosných raket v budoucnu.

    Společnost Blue Origin podala formální protest proti zamýšlenému pronájmu rampy 39A. Už dříve bylo oznámeno zveřejněno, že o rampu 39A je jediný zájemce (společnost SpaceX) a Blue Origin hodlá sdílet rampu 39B se superraketou SLS (viz blog 9. srpna 2013). Díky protestu není možné zamýšlený pronájem uskutečnit až do doby, kdy o něm rozhodne americký vládní auditní, vyhodnocovací a vyšetřovací úřad GAO. Vyvstává otázka, proč Blue Origin protestuje, když už dříve souhlasila s využíváním rampy 39B. Ale co když neprotestuje, co když společnosti SpaceX pomáhá? Než GAO rozhodne (těžko si představit, že jinak než ve prospěch SpaceX, neboť tato firma má na rozdíl od Blue Origin reálný hardware i zakázky), musí údržbu rampy 39A platit NASA, což hraje do karet SpaceX: tato firma aktuálně nemá pro rampu využití, protože raketu Falcon 9 trápí odklady a Falcon Heavy bude k dispozici kdovíkdy. Protest tak de facto konzervuje rampu 39A pro společnost SpaceX za vládní peníze.

    Časopis Tajemství vesmíru vychází desetkrát do roka – a k tomu vydává dva monotematicky zaměřené speciály. Ten aktuální je věnovaný „úspěchům a prohrám éry raketoplánů“: 26 článků (některé již dříve publikované, jiné původní) mapují různé méně známé kapitoly éry raketoplánů (pod všemi jsem přitom podepsaný). Historické projekty Dyna Soar nebo X-15, nikdy nepoužitou rampu SLC-6 na kosmodromu Vandenberg nebo používaná zařízení v Kennedyho kosmickém středisku, sovětský Buran, záchranné procedury při letech raketoplánů, význační astronauti, samozřejmě havárie Challengeru a Columbie i aktuální či budoucí projekty: X-37B, SpaceShipTwo, Lynx, Dream Chaser či superraketa SLS. Dohromady sto stran raketoplánového počtení – a pokoukání.

    Čtvrtek 12. září 2013

    Švédská kosmická agentura Swedish Space Corporation bez dalších podrobností uvedla, že probíhají jednání o přeměně základny ESRANGE v Kiruně na kosmodrom. Dosud odtud probíhají jen starty sondážních raket a je tu stanice pro komunikaci s družicemi: do konce desetiletí by přitom odtud mohly startovat i mise na oběžnou dráhu. „Jednání s partnery“ (představit se pod tím dá ledacos) prý již probíhají.

    Americká meziplanetární sonda Deep Impact (později přejmenovaná na Epoxi) se odmlčela a podle všeho je ztracená. Je to škoda (prý je na vině blíže neupřesněný softwarový problém), ale nikoliv tragédie: sonda byla vypuštěna v roce 2005 s cílem zasáhnout pomocí téměř půltunového projektilu jádro komety 9P/Tempel. Což se podařilo, a protože byla sonda v dobrém stavu a s dostatečnou zásobou pohonných látek, bylo rozhodnuto ji nadále používat k průzkumu těles ve sluneční soustavě. V listopadu 2010 se tak přiblížila na 700 km ke kometě Hartley 2 (dříve 103P/Hartley) a v lednu 2020 se počítalo s průletem u planetky 2002 GT. K tomu ale už nejspíše nedojde, protože od 8. srpna se nepodařilo s automatem navázat spojení (počítá se jen s jednou relací týdně). Každopádně 8,5 roku práce na sondu, která měla fungovat šest měsíců, není úplně marný výkon.

    Do nejnovějšího vydání Tajemství vesmíru jsem přispěl články „Voyager 2: na hranice sluneční soustavy“ (původně měl být cestě sond Voyager věnovaný jeden článek, nakonec z tématu vznikla trilogie a stejně mám pocit, že se prakticky nic nevešlo) a „Čína dobývá vesmír“ (minulost, současnost a budoucnost čínské pilotované kosmonautiky).

    Středa 11. září 2013

    Ruský kosmonaut Gennadij Padalka stále ještě nemá místo v lodi Sojuz TMA-16M jisté (viz blog 3. září 2013): kromě něj je ve hře ještě Anatolij Ivanišin (veterán z letu Sojuz TMA-22/2012). Ze hry vypadli další zvažovaní kandidáti Andrej Borisenko, Sergej Revin a nejnověji také Jurij Malenčenko (dočasně zdravotně nezpůsobilý letu). Minimálně ale získáváme představu o žhavých kandidátech pro nominace do dalších misí. – Pikantní je, že ve výběru náhradníka za Jurije Lončakova (dal prý přednost mnohonásobně lépe placenému místu – ve srovnání s oddílem kosmonautů - u společnosti Gazprom) bude mít hlavní slovo ředitel Hvězdného městečka Sergej Krikaljov, který by případnou nominací Padalky přišel o první místo v historických tabulkách v době strávené ve vesmíru.

    Mimochodem, není to poprvé, co se v Rusku rozhodl neletět kosmonaut nominovaný do posádky. Z hlavy si vzpomínám hned na dva případy (oba se dokonce týkaly provozu ISS): Jelena Kondakovová měla letět na Expedici 5 (ale dala přednost kandidatuře do ruské Dumy) a Maksim Surajev. Ten byl nominovaný jako velitel lodi Sojuz TMA-09M, která je shodou okolností aktuálně na oběžné dráze (viz blog 24. února 2012): také Surajev kandidoval do Dumy, ale neúspěšně. Nakonec se pokorně vrátil do oddílu, odprosil, byl vzat na milost a nyní se chystá na start v lodi Sojuz TMA-13M (28. května 2014), kdy bude i velitelem 41. základní posádky ISS.

    První raketa Falcon 9 v1.1 byla dopravena na rampu a má dnes absolvovat krátký zkušební zážeh motorů. Na twitterovém účtu Elona Muska (zakladatel společnosti SpaceX) se zatím objevila zpráva, že „následující demonstrační Falcon 9 má mnoho nových technologií, takže pravděpodobnost selhání je významná“. To o technologiích je pravda: nové motory, jejich nové uspořádání, nový profil letu, neodzkoušený aerodynamický kryt, nová avionika, zcela jiné (větší) proporce rakety, nová vypouštěcí rampa... A to o selhání asi taky: osobně je mi sympatický posun v rétorice SpaceX, která bývala kdysi nesmírně nabubřelá.

    Úterý 10. září 2013

    „Co byste chtěli poslat na Mezinárodní kosmickou stanici,“ ptá se středisko CASIS (Center for the Advancement of Science in Space), do jehož kompetence spadá řízení výzkumných programů na ISS. A nejlepší odpovědi nabízí docela solidní prémii 10 000 dolarů, k tomu proplacení cesty na Floridu, jednodenní vstup do Walt Disney Worldu a možnost osobního sledování startu předmětu, jehož vynesení na ISS navrhnete. (Druhé až páté místo bude oceněno „jen“ pěti tisíci dolary.) Samozřejmě, že můžete navrhnout poslat na ISS svého „oblíbeného“ souseda nebo tchýni, ale v takovém případě není šance na úspěch vysoká: CASIS hledá nápady, které mají širší záběr. A to vědecký, komerční nebo společenský. Nápad je samozřejmě třeba odpovídajícím způsobem popsat (existuje i možnost vytvořit prezentační video na YouTube). Uzávěrka pro podávání námětů na webu CASIS je 16. září 2013.

    V souvislosti s plánem NASA na zachycení a přesměrování (dosud nevybraného) asteroidu se objevily hlasy, že jde – z hlediska Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných těles (zkráceně Kosmické smlouvy) z roku 1967 – o nelegální aktivitu. Inu, žijeme ve zvláštní době: a buďme rádi, že se k objevitelským výpravám Kryštofa Kolumba, Sira Francise Drakea nebo třeba Jamese Cooka nevyjadřovali právníci. Dosud bychom měli zemi placatou a na hřbetech velkých bílých slonů.

    Seznamte se: posádky pro nejbližší tři starty lodí Sojuz. Postupně to jsou Sojuz TMA-10M (zleva Michael Hopkins, Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij, start 25. září 2013), TMA-11M (Kojči Wakata, Michail Tjurin a Richard Mastracchio, start 7. listopadu 2013) a TMA-12M (Steven Swanson, Alexandr Skvorcov a Oleg Atěmjev, start 26. března 2014).

    Pondělí 9. září 2013

    Americký astronaut Leroy Chiao (Columbia STS-65/1994, Endeavour STS-72/1996, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-5/2004) oznámil na svém účtu na Twitteru: „Připravte se na nový a vzrušující kosmický podnik!“ Detaily neuvedl. Tak uvidíme, zdali nás čeká něco „nového a vzrušujícího“, nebo zdali půjde o další z mnoha kosmických slibotechen, kterými je historie průzkumu vesmíru hustě lemována.

    Japonská agentura JAXA oznámila, že nová raketa Epsilon se pokusí o nový start 14. září. – V Kalifornii mezitím prošel technickou přejímkou nosič Falcon 9 v1.1, v úterý 10. září jej čeká zkušební zážeh motorů na rampě, pak revize připravenosti na start – a pokud vše dopadne dobře, pak (také) v sobotu 14. září start.

    Nová americká lunární sonda LADEE odstartovala podle plánu, ale když se oddělila od nosné rakety Minotaur V (mimochodem, byla to její premiéra), selhaly jí stabilizační gyroskopy. Po několika hodinách boje se je ale podařilo „nahodit“ a NASA hlásí, že je sonda ve stoprocentní kondici a na letovém řádu počítajícím s navedením na dráhu kolem Měsíce 6. října. – Zvoníci telefon v sobotu o půl osmé ráno je opravdu příjemným začátkem víkendu. A prý, jestli bych mohl za půl hodiny do živého vysílání. To se nakonec odložilo kvůli kolapsu počítačů v televizi, leč posléze přece jen proběhlo.

    Pátek 6. září 2013

    Společnost Orbital Sciences Corp. oznámila, že přejmenovala svoji první loď Cygnus mířící k ISS na „G. David Low“ (start této demonstrační mise je zatím pláovaný na 17. září 2013). Stalo se tak na počest trojnásobného astronauta (veterána z letů Columbia STS-32/1990, Atlantis STS-43/1991 a Endeavour STS-57/1993), který u firmy od roku 1996 pracoval. David Low zemřel před pěti lety na rakovinu tlustého střeva (viz blog 17. března 2008). – Jen pro zajímavost: pokud by Orbital Sciences Corp. chtěla tradici pojmenovávání lodí po astronautech ve svých službách držet, pak v ní pracovali či ještě pracují Frank Culbertson, Ronald Grabe, Harrison Schmitt, Dan Tani, Pierre Thuot a Janice Vossová. Stejnou podmínku jako David Low - tedy získat pojmenování in memoriam - ovšem splňuje jen posledně jmenovaná.

    Na 30. září plánovaný start rakety Sojuz z Francouzské Guayany se zhruba o měsíc odkládá: dle agentury Interfax z důvodu nepřipravenosti vynášeného nákladu (tím je kvarteto družic O3b). Což bude mít nejspíše za následek posunů v dalších startech: společnost Arianespace plánovala na letošní rok ještě 20. listopadu start rakety Sojuz s observatoří Gaia a 13. prosince start Ariane 5 s dvojicí telekomunikačních satelitů Astra 5B a Amazonas 4A. Jenže pokud se Sojuz zdrží o měsíc, zdrží se (možná ne o měsíc, ale o pár týdnů jistě) i listopadový start: ten by se ale posunul nebezpečně blízko prosincovému startu (pokud je mi známo, musí být mezi dvěma vzlety ve Francouzské Guayně kvůli překalibrování a přezkoušení sledovacích stanic nejméně dvoutýdenní rozestupy). Sázím, že Arianespace nebude chtít odkládat start Ariane 5 do příštího roku (nosič by letos měl jen čtyři starty; přičemž třeba loni jich bylo sedm), takže asi dojde na přesun vypuštění observatoře Gaia (má mapovat přesnou polohu jedné miliardy hvězd v Mléčné dráze) na počátek příštího roku. Což asi nikomu vadit nebude, protože se šušká, že do Jižní Ameriky byla odeslána s nedokončenými testy jen proto, aby si udržela slot na další raketě Sojuz (viz blog 21. června 2013).

    Série prázdninových vycházek kosmonautů z Mezinárodní kosmické stanice (včetně problémů s nimi spojených) neunikla pozornost České televize, která si mě při příležitosti uskutečnění poslední z nich (tedy čtvrté; první dvě absolvovali Chris Cassidy a Luca Parmitano v amerických skafandrech z modulu Quest, druhé dvě Fjodor Jurčichin a Alexandr Misurkin v ruských skafandrech z modulu Pirs) pozvala do vysílání.

    Čtvrtek 5. září 2013

    V noci z pátku na sobotu má z kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) na ostrově Wallops odstartovat raketa Minotaur V, která ponese sondu LADEE (Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer). Jejím úkolem bude během sto dní trvající nominální mise zkoumat hustotu, složení a proměnlivost extrémně řídké lunární atmosféry (před tím, než bude nevratně narušena plánovaným průzkumem v příštích letech). – Sonda LADEE využívá nově vyvinutou konstrukci, která má umožňovat lety k různým cílům ve sluneční soustavě a dokonce i přistání na nich (mj. ji chtěla využívat organizace Odyssey Moon jako základ pro svoji sondu chystanou pro přistání na Měsíci v rámci projektu Google Lunar X-Prize; koncept je ale podle všeho mrtvý). Dnes ale neexistuje žádná konkrétní mise, která by tuto konstrukci měla využívat.

    V červnu vyzvala NASA odbornou i laickou veřejnost k předložení nápadů a námětů, které by mohly pomoci realizovat „odtažení“ vybraného asteroidu do soustavy Země-Měsíc a jeho následný průzkum astronauty v lodi Orion. Nyní zveřejnila seznam 96 nejzajímavějších nápadů, které budou podrobně představeny a oponovány na workshopu na přelomu září a října. Zbývajících cca tři sta nápadů není zavrženo definitivně; dle NASA je podle finálního scénáře mise možné se k nim kdykoliv vrátit.

    ESA zkouší na raketové střelnici ve Walesu prototypy penetrátorů: sond, které mají přečkat tvrdé dopady vysokou rychlostí (např. přímo z meziplanetární nebo minimálně oběžné dráhy) na povrch cílového tělesa (Měsíc, asteroidy, komety, planety, jejich měsíce...) a zde provést základní průzkum. Dvacetikilogramové penetrátory jsou urychlovány svazkem dvanácti motorů na tuhá paliva a rychlostí téměř 350 m/s dopadají proti blokům ledu nebo písku (video z dopadu je na webu ESA). Při tom na ně působí přetížení 24 tisíc g! Zatím se testuje jen skořepina penetrátoru, na řadu pak přijde komunikační a přístrojové vybavení nebo baterie. Aktuálně nemá ESA penetrátory zařazené do programu žádné výzkumné sondy, ale to by měl právě probíhající program změnit.

    Středa 4. září 2013

    NASA zúžila výběr kandidátských míst pro přistání sondy InSight (start březen 2016, přistání v září téhož roku) na Marsu na čtyři: všechny se přitom nacházejí v oblasti Elysium Planitia. (No, ono se v této oblasti nacházelo všech 22 míst, z nichž se vybíralo, protože jako jediná na Rudé planetě splňuje všechny vědecké i technické podmínky.) Každá oblast má tvar elipsy o délce 130 a šířce 27 km.

    Americký astronaut John „Danny“ Olivas (veterán z letů Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009) se nově stal ředitelem kosmických aktivit na University of Texas v El Pasu. Kromě jiného povede nově ustanovené oddělení CASSMAR (Center for the Advancement of Space Safety and Mission Assurance Research).

    NASA zveřejnila několik nových snímků představujících zachycení a přesměrování asteroidu v rámci mise ARV (Asteroid Redirect Vehicle) a jeho následný průzkum astronauty z lodi Orion (viz blog 29. března 2013). Toto jsou některé z nich.

    Úterý 3. září 2013

    Ruský kosmonaut Gennadij Padalka se chystá přepisovat historii. Dosud uskutečnil čtyři dlouhodobé výpravy (jednu na stanici Mir, zbývající na ISS) – a nyní se začal připravovat na pátou. (Podle dostupných informací by měl nahradit Jurije Lončakova v lodi Sojuz TMA-16M, která odstartuje v březnu 2015.) Gennadij Padalka (je veterán z letů Sojuz TM-28/1999, Sojuz TMA-4/2004, Sojuz TMA-14/2009 a Sojuz TMA-04M/2012) dosud strávil ve vesmíru 710 dní, což mu dnes zajišťuje čtvrté místo v historických tabulkách. Pokud skutečně poletí popáté do vesmíru, vyšvihne se na první příčku: let totiž bude trvat 194 dní. (Rekord dosud drží Sergej Krikaljov výkonem 803 dní, Padalka by měl nově mít 904 dní!)

    Několik nově dostupných dokumentů (např. FY 2013 Congressional Budget Justification) týkajících se amerického zpravodajského rozpočtu na rok 2013 (součást balíku informací, které zveřejnil Edward Snowden) nám ukázalo, jak se některé satelitní programy skutečně jmenují (nebo Spojené státy důsledně tají i jejich skutečné názvy). Dokumenty navíc ukazují, kam a kolik finančních prostředků putuje, takže se z nich dá odvozovat, který program kvete a který zachází na úbytě. Jejich rozbor by ale byl na dlouho, takže pro tuto chvíli jen jména programů: prostředky elektro-optického průzkumu jsou Evolved Enhanced CRYSTAL System, radarové družice TOPAZ, odposlouchávací družice na nízké dráze INTRUDER, odposlouchávací na vysoké dráze NEMESIS, ORION a RAVEN a komunikační QUASAR.

    Po představení oddílu astronautů 2013 zveřejnila NASA i první oficiální fotografie (tedy nikoliv ony předběžné snímky z rodinných alb „každý pes, jiná ves“ – viz blog 18. června 2013) jeho členů. Zleva doprava (každý kandidát má dvojici snímků): Josh Cassada, Victor Glover, Nick Hague, Christina Hammocková, Nicole Mannová, Anne McClainová, Jessica Meirová a Andrew Morgan.

    Pondělí 2. září 2013

    Velitel Mezinárodní kosmické stanice Pavel Vinogradov oslavil v sobotu v plné síle a svěžesti šedesáté narozeniny. Díky tomu sbírá rekordy jak na běžícím pásu: je nejstarším ruským kosmonautem ve vesmíru, nejstarším velitelem kosmické lodi i stanice, nejstarším kosmonautem, který podnikl kosmickou vycházku (v dubnu letošního roku), prvním, kdo přímo ve vesmíru „přivítal“ šedesátku... Na Zemi se má vrátit příští týden, 11. září v lodi Sojuz TMA-08M.

    Japonská raketa Epsilon zatím nemá po odkladu jen několik sekund před startem minulý týden stanovený přesný termín startu: ten je aktuálně „ne dříve, než 3. září“. Spíše ale později, což ale nic nemění na skutečnosti, že nás v kosmonautice čeká mimořádně zajímavé září. Po Epsilonu z Japonska má z USA vzlétnou nosič Minotaur V s lunární sondou LADEE, následovat má samostatný let prototypu raketoplánu Dream Chaser (7. září), Falcon 9 v1.1 o několik dní později (přitom Epsilon, Minotaur-V i Falcon 9 v1.1 jsou dosud za letu nezkoušené rakety, takže tři premiéry rychle po sobě) nebo první mise lodi Cygnus k ISS (start 17. září). A to jsem určitě ještě na mnohé zapomněl...

    Několika podepsanými materiály se vracím k úmrtí amerického astronauta Gordona Fullertona (viz blog 22. srpna 2013). Na snímcích je litografie s osobním věnováním, Fullerton u lunárního vozidla LRV z doby programu Apollo a letoun B-52B s registrací NASA 008, který Fullerton pilotoval (např. při vypouštění raket Pegasus). Jde o snímek, který jsem osobně pořídil na základně Edwards AFB v roce 1994. Na druhém řádku pak část osobního dopisu a detail autogramu. - Mimochodem, s Fullertonem jsme se osobně setkali v rámci kongresu ASE ve skotském Edinburgu v roce 2007: bohužel šlo jen o letmé setkání v hotelovém lobby bez možnosti pořídit si společnou nebo jakoukoliv jinou fotografii.

    Pátek 30. srpna 2013

    Start indické kosmické rakety GSLV k osmému letu (viz blog 23. srpna 2013) byl odložený až na první týden v prosinci. Zatím nebyl identifikovaný přesný zdroj úniku paliva (toho prý „uteklo“ cca 750 kg, což představuje zhruba tři procenta zásob - to muselo docela slušně crčet) z druhého stupně: přesné místo není známo, ale indická kosmická agentura ISRO hovoří o spodní části nádrže nebo o potrubí, které je mezi nádrží a čerpadly. Každopádně bylo rozhodnuto druhý stupeň rozebrat a pro tuto raketu smontovat stupeň nový; stejně tak budou z preventivních důvodů nahrazeny všechny čtyři pomocné startovací bloky.

    Když už je řeč o neznámých místech úniku: kosmonauti Chris Cassidy a Luca Parmitano provedli na ISS tento týden zkoušky skafandru, ve druhém se druhý jmenovaný málem utopil při kosmické vycházce minulý měsíc (viz blog 16. a 26. července 2013). Oba kosmonauti skafandr otestovali a konstatovali, že přilba se opět začala plnit větším množstvím vody; odkud ale přesně přišla, nenalezli.

    Srpnové vydání měsíčníku Letectví + kosmonautika přineslo mé články „Vycházka, při níž šlo o život“, „Ariane 6 se představuje“, „Cygnus míří na ISS“ a dokončení materiálu „Historie Vlčí smečky“. Zvláště posledně jmenovaný stojí za přečtení - a ideálně zároveň s prvním dílem, který vyšel o měsíc dříve (viz blog 2. srpna 2013). Jde o zajímavý a u nás zatím nezpracovaný pohled do zákulisí výběru a přípravy kosmonautů i posádek pro program Buran.

    Čtvrtek 29. srpna 2013

    Firma Lockheed Martin dokončuje v továrně Michoud Assembly Facility (stát Lousiana) konstrukci kompozitní struktury pro první letový exemplář miniraketoplánu Dream Chaser. Ten by měl – pokud NASA a finance dovolí – uskutečnit první pilotované zkoušky stroje. Nejprve bude Dream Chaser tažený za letícím strojem C-17, později má být uvolňovaný k samostatným pilotovaným přistáním. – Marc Sirangelo ze společnosti Sierra Nevada Corp., která Dream Chaser vyvíjí, uvedl několik zajímavých možností využití stroje. Dream Chaser totiž může přistávat prakticky na jakékoliv běžné letištní dráze. Například v blízkosti laboratoří, do kterých veze vzorky, nebo v rámci nějaké letecké přehlídky. Miniraketoplán totiž nebude problém naložit na palubu transportního letounu C-5 a dopravit jej kamkoliv.

    Dnes by mělo dojít ke zkušebnímu natankování rakety Falcon 9 na kosmodromu Vandenberg: na základě jeho výsledku bude stanoven přesnější termín zkušebního půldruhasekundového zážehu motorů – a na jeho základě pak i termín startu. Ten je aktuálně „ne dříve, než 9. září“.

    Zatímco astronaut Scott Kelly (naše nedávné setkání s ním viz blog 31. července 2013) se v roce 2015 vydá na rok trvající misi na ISS, jeho bratr-dvojče (a sám bývalý astronaut) Mark Kelly bude k dispozici vědcům a lékařům. Ti oba sourozence totiž hodlají využít pro sadu srovnávacích testů na poli genetických aspektů pilotovaných letů. Hodlají studovat, jak výrazný vliv má kosmický let na DNA výbavu astronautů (a jednovaječná dvojčata se jim náramně hodí). Až do 17. září 2013 přitom NASA přijímá návrhy výzkumů na tuto „srovnávací“ část letu.

    Středa 28. srpna 2013

    O krátkodobé návštěvě dánského kosmonauta Andrease Mogensena na ISS na podzim 2015 se hovoří delší dobu (viz např. blog 15. a 20. května 2013). Dnes tuto misi (konečně...) potvrdila i ESA. – Oznámení znamená, že pět ze šesti členů výběru ESA 2009 má „svůj“ let: zbývá jen někam udat francouzského kandidáta Thomase Pesqueta. ESA tradičně opatrně hovoří o tom, že absolvuje misi před koncem roku 2017. To by ale znamenalo, že oddíl kosmonautů ESA bude bez nováčků: pak je možné některým kosmonautům dát druhou misi, anebo vybrat další partu. Aby byla nachystaná k letům v roce 2018, musela by se začít chystat už v příštím roce. Jako pravděpodobnější ale vidím její výběr v roce 2015 a přípravu souběžně s dalším oddílem NASA. Poprvé v historii se budou moci do konkurzu (bude-li vyhlášen a já sázím boty, že ano) přihlásit i občané České republiky...

    Turek Ercan Kaygysyz (41) si koupil přímotop na zimu, k němu dostal los – a na něj vyhrál cestu do vesmíru na palubě raketoplánu Lynx. (Mimochodem, bylo by zajímavé sestavit seznam osob, které kdy ve všech možných a nemožných soutěžích cestu tímto prozatím a v dohledné době neexistujícím strojem vyhráli.) Kaygysyz je z výhry uchvácený a slibuje, že si s sebou do vesmíru v prosinci 2013 (kdy má slíbený let) vezme modlitební kobereček, Korán a tureckou vlajku. – Takže jen pro pořádek: po mnoha odkladech slíbila firma Xcor veřejné představení prototypu raketoplánu Lynx počátkem roku 2012 (původně jej slibovala na rok 2004!). Půldruhého roku po jeho úspěšném zalétání měl být představený stroj pro skutečné suborbitální lety. Dodnes nebyl představený první (a to náklady na jeho vývoj mají činit necelou první polovinu ceny projektu). Jsem jediný, kdo začíná považovat letenky na raketoplánu Lynx za ceniny s hodně pochybnou hodnotou?

    V Norfolku (stát Virginie) uskutečnila loď USS Arlington testy záchrany kabiny Orion po přistání na hladinu oceánu. Nenacvičovala se záchrana posádky, protože šlo o zkoušku před bezpilotní misí EFT-1 chystanou na září 2014 (Orion vynese na dva oblety Země raketa Delta 4-Heavy). Cílem cvičení uskutečněného v bezpečí přístavu bylo sledovat souhru jednotlivých týmů a přesně stanovit, kolik která operace zabere času. Další testy - zvláště pak na otevřeném moři - budou následovat.

    Úterý 27. srpna 2013

    Nově vyvíjená čínská raketa CZ-6 (dvoustupňová s oběma stupni na kapalný kyslík a kerosen; některé zdroje hovoří i o třetím stupni) úspěšně absolvovala zkoušky motorů. Nosič má mít nosnost až 1,5 tuny nákladu na nízkou dráhu, přičemž s jeho dodávkou na nový kosmodrom Hainan se počítá v průběhu příštího roku: šest měsíců poté má následovat premiérový start. Pokud se nestane nic nepředvídaného, má se tak stát koncem roku 2014 nebo (to spíše) počátkem 2015.

    NASA se rozhodla od září oživit družici WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer; viz blog 31. července 2013): projekt dostane 15 mil. dolarů, což má stačit na tři roky provozu. Observatoř se má věnovat především pátrání po blízkozemních asteroidech, kterých zatím objevila 135 (NASA předpokládá nalezení dalších zhruba sto padesáti). Dále se zaměří na pátrání po asteroidech (dosud nalezla přes 34 tisíc) a především na zpřesnění dráhy zhruba dvou tisíc z nich. Měření nám jednak mají pomoci lépe pochopit nebezpečí hrozící od asteroidů – a možná také najít vhodný cíl pro budoucí pilotovaný průzkum.

    Organizace Space Center Houston převzala od NASA letoun Boeing 747SCA 905. Stroj je na letišti Elongton Field, přičemž musí být dopravený do zhruba osm kilometrů vzdáleného návštěvnického centra Johnsonova kosmického střediska, kde se stane turistickou atrakcí (viz blog 3. května 2013). Organizace Space Center Houston nyní ve spolupráci s firmou Boeing řeší způsob dopravy letounu: díky rozpětí 59 metrů totiž neprojede přes město a bude nutné z něj demontovat křídla a možná i zadní ocasní plochy. Zatím se tedy řeší, CO (demontovat) a JAK (to dopravit). Veřejnosti bude společně s maketou raketoplánu Explorer (ten ale bude přejmenovaný) přístupný od roku 2015. – Stroj 905 (NASA měla k dispozici též identický 911; ten je nyní deponovaný na Dryden Aircraft Operations Facility v kalifornském Palmdale, kde slouží jako zásobárna náhradních dílů) uskutečnil všechny testy s raketoplánem Enterprise a také 70 z 87 přeletů s raketoplány.

    Pondělí 26. srpna 2013

    Prototyp ETA (Engineering Test Article) miniraketoplánu Dream Chaser se minulý týden opět dostal do vzduchu (první let viz 30. května 2012). Tentokrát se v podvěsu pod vrtulníkem Erickson Air-Crane dostal až do výšky 3700 metrů. Během letu bylo simulováno automatické přistání: to má podle současných plánů proběhnout 7. září (celý bezpilotní let má trvat devadesát sekund).

    Další astronaut opustil oddíl NASA: tentokrát je to Gregory H. Johnson (veterán z letů Endeavour STS-123/2008 a Endeavour STS-134/2011). Johnson (narodil se ve Velké Británii) se stal ředitelem organizace CASIS (Center for the Advancement of Science in Space), která řídí využití ISS. - NASA tak má k dispozici jen 46 aktivních astronautů. Dle zprávy Národní výzkumné rady přitom potřebuje pro zajištění stávajících úkolů (obsluha ISS) 55 až 60 aktivních astronautů (a to není řeč o dalších programech jako je třeba zahájení provozu komerčních lodí nebo příprava na lety v lodi Orion).

    Zítra v 6:45 h středoevropského času by si svoji kosmickou premiéru měla odbýt nová japonská raketa Epsilon. Ta je třístupňová (na tuhé pohonné látky) s kapacitou 1,2 t nákladu na nízkou dráhu. Epsilon je vyvíjený od roku 2007 (za 255 mil. USD), přičemž jednotková cena nosiče bude 40 až 50 mil. dolarů. Druhý start rakety je plánovaný na rok 2015 s družicí ERG (Energization and Radiation in Geospace); třetí v roce 2016 ještě nemá náklad přidělený.

    Pátek 23. srpna 2013

    Kritický start indické rakety GSLV byl tento týden v pondělí odložený na neurčito, a to kvůli úniku paliva ve druhém stupni. Stalo se tak jen hodinu a čtvrt před plánovaným vypuštěním. Nové datum startu nebylo stanoveno, raketa se vrátí do montážní haly a projde důkladnou revizí (indické zdroje ale hovoří o nejméně dvou měsících odkladu). - Slovíčko „kritický“ je přitom výstižné: raketa GSLV dosud v letech 2001 až 10 startovala sedmkrát, ale jen dva starty (druhý a třetí) byly stoprocentně úspěšné. Jeden (pátý) byl úspěšný částečně, zbývající se skončily havárií. Což mj. znamená, že z posledních čtyř startů GSLV nebyl úspěšný ani jeden! Další havárie by mohla mít pro tento projekt i pro celou indickou kosmonautiku velmi negativní důsledky.

    NASA podepsala se všemi firmami, které vyvíjí komerční loď pro dopravu astronautů (Boeing, SpaceX a Sierra Nevada Corp.) rozšíření kontraktu spojené s přidáním několika dalších cílů (za jejichž splnění firmy získávají finanční prémii). Boeing dostane 20 mil. USD za to, pokud do července 2014 provede úspěšnou bezpečnostní revizi lodi CST-100, SpaceX získá 20 mil. USD za provedení testu padákového systému lodi Dragon do listopadu 2013 a Sierra Nevada Corp. pět a deset miliónů dolarů (první prémii za provedení revize návrhu do října 2013 a druhou za test systému stabilizace a orientace do července 2014; v obou případech ale budou testovány aktuální – tedy předběžné – verze systémů, nikoliv finální).

    S Vladimirem Kovaljonkem (veterán z letů Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981) jsme se už setkali v prosinci 2011 v německém Morgenröthe-Rautenkranz a loni nám poslal i podepsané fotografie – doporučeným podpisem z Moskvy. Většinu z nich ale podepsal na rubovou stranu: autogram je sice lépe vidět, ale jaksi to není ono... A tak jsme využili setkání minulý měsíc k tomu, abychom získali další podpisy: jak na fotky ze setkání v Morgenröthe-Rautenkranz, tak na doplnění jiných materiálů (posádka lodi Sojuz-29).

    Čtvrtek 22. srpna 2013

    Americký astronaut Gordon Fullerton (Columbia STS-3/1982 a Challenger STS-51F/1985) podstoupil v posledních dnech roku 2009 urgentní operaci hrdla. V narkóze přitom prodělal těžký infarkt: lékaři jej sice zachránili, ale zůstal částečně ochrnutý upoután na invalidní vozík a žil v pečovatelském domě v Lancasteru (stát Kalifornie): jen půl hodiny jízdy od Edwardsovy základny, odkud toho tolik nalétal (a kam se i v poslední době často vracel). Kromě dvou kosmických letů také třikrát pilotoval raketoplán Enterprise během atmosférických letů, podílel se na programech MOL a Apollo (u Apolla 17 zavřel vstupní průlez za astronauty a symbolicky tak program uzavřel), byl velitelem letů stroje B-52 při vypouštění raket Pegasus, vozil raketoplány jako kapitán dopravního Boeing 747SCA nebo si vyzkoušel pilotáž sovětského nadzvukového dopravního stroje Tu-144. Včera nás Gordon Fullerton (76) definitivně opustil...

    Rusko už oficiálně potvrdilo to, co dlouho popíralo (viz např. blog 5. dubna 2012): odklad startu vědeckého modulu Nauka pro ISS na jaro 2014. Nyní ho potvrdilo. – A už se objevily zprávy o tom, že není připravený ke startu před zářím 2014! Podle původních plánů měl přitom startovat už v roce 2006. Modul je sice ruské výroby, ale je na něm celá řada komponent z dalších zemí: nemalou část vybavení dodala (a vypuštění následně zaplatila) např. ESA.

    Jedním z kosmonautů, se kterými jsme se minulý měsíc v Německu setkali (ano, zúčastnili jsme se kongresu ASE 2013 a stálo to věru za to – včetně pozvání na společný oběd s účastníky), byl i Japonec Akihiko Hoshide (Discovery STS-124/2008 a Sojuz TMA-05M/2012).

    Středa 21. srpna 2013

    Senát (horní komora Kongresu USA) doporučil zastavit projekt nízkonákladových fotoprůzkumných družic SeeMe (Space Enabled Effects for Military Engagements), který chystala organizace DARPA. Jeho cílem mělo být vytvoření flotily malých satelitů, které by předávaly na Zemi informace v reálném čase: snímky by měly být zobrazovány v „ručních zařízeních“. V příštím rozpočtovém roce mělo být na SeeMe uvolněno 10,5 mil. USD. V rámci této částky mělo být mj. postaveno šest prototypů družic, a to do devadesáti dnů od objednání (navíc bez předchozího objednání jakýchkoliv součástek). Evidentně i toto mohl být svým způsobem „revoluční“ koncept (za devadesát dnů dnes neprojde letový hardware jakoukoliv certifikací). V rámci programu SeeMe získala v lednu 2013 firma Millennium Space Systems z Torrance (stát Kalifornie) kontrakt v hodnotě 1,91 mil. USD na návrh družic a plánování jejich produkce. V červnu pak DARPA vyhlásila tendr na dodavatele šesti prototypových a 24 operačních satelitů v hodnotě 45 mil. USD. S tím, že jednotková cena satelitu neměla přesáhnout půl miliónu dolarů (při hmotnosti 50 kg - takže cca 10 tisíc USD za kilogram letového hardware). Satelity měly být na velmi nízké dráze a během 60 až 90 dní by zanikaly v atmosféře. - Už loni DARPA uzavřela šest kontraktů na vývoj nosiče ALASA (Airborne Launch Assist Space Access), který měl družice SeeMe dopravovat do vesmíru za cenu pod milión dolarů/kus.

    NASA oznámila, že ukončila pokusy o plné obnovení provozu družice Kepler. Na satelitu selhaly dva ze čtyř gyroskopů, přičemž pro přesná pozorování potřebuje nejméně tři. Protože jinak je satelit funkční, řeší NASA, jakými dalšími úkoly by jej mohla pověřit. Kepler měl plánovanou životnost 3,5 roku (start březen 2009), vědci ale potřebovali pro zpřesnění získaných dat ještě další zhruba tři až čtyři roky práce.

    Dvojnásobný kosmonaut Pedro Duque se vždy při žádosti o společnou fotografii nebo podpis zatváří nesmírně překvapeně: jako by se divil, proč zrovna o něj je tak velký zájem. Nicméně zapózuje i podepíše ochotně. Na snímcích je pózování z Německa v letošním (první) i loňském (druhý) roce a ještě kompletně podepsaná fotografie záložní posádky ruské lodi Sojuz TM-20, která ale nikdy společně neletěla do vesmíru (všechny tři podpisy jsme přitom získali při osobních setkáních s inkriminovanými kosmonautym, a to se cení).

    Úterý 20. srpna 2013

    V roce 2008 se Indie a Rusko dohodly na společné práci na projektu lunární sondy Chandrayaan-2 (tehdy se počítalo se startem v letošním roce): pro ni měla Indie dodat orbitální část a povrchové vozítko, Rusko pak přistávací plošinu. Do těchto plánů ale vpadlo selhání sondy Fobos-Grunt (listopad 2011), která způsobila zemětřesení v ruské meziplanetární kosmonautice a následnou změnu priorit. Rusko začalo kličkovat s tím, že může dodat nedostatečně otestovanou plošinu nejdříve v roce 2015, otestovanou pak nejdříve 2017. V každém případě by ale nebyly dodrženy její hmotnostní limity a indické vozidlo by tak muselo být menší. Vše bez záruky termínů, protože má nyní jiné priority (= starosti). Indie proto začala zvažovat, že by celou výpravu realizovala výhradně ve své režii.

    Během pátečního výstupu ruských kosmonautů Fjodora Jurčichina a Alexandra Misurkina padl téměř čtvrt století starý ruský rekord pro délku kosmické vycházky: nový má hodnotu 7 hodin a 29 minut. Primát dosud drželi výkonem 7 hodin 16 minut z července 1990 kosmonauti Anatolij Solovjov a Alexandr Balandin.

    Není mnoho těch, kdo se mohou pochlubit pěti kosmickými lety - mezi astronautkami pak jde o rekord, o který se dělí jen několik málo žen. Jedno z nich je Bonnie Dunbarová (veteránka z letů Challenger STS-61A/1985, Columbia STS-32/1990, Columbia STS-50/1992, Atlantis STS-71/1995 a Endeavour STS-89/1998), která se navíc může pochlubit tím, že během přípravy k cestě do vesmíru přežila klinickou smrt: v říjnu 1994 měla během výcviku v Johnsonově kosmickém středisku nečekanou a silnou alergickou reakci na jeden medikament. A to tak silnou, že se jí zastavilo srdce a dech! Musela být oživena a dopravena do nemocnice, kde se ale plně zotavila. Z přípravy nakonec nebyla vyřazena a do vesmíru letěla ještě dvakrát. - S Bonnie Dunbarovou jsme se opakovaně setkali v Německu: poprvé v roce 2010 (druhý a třetí snímek), podruhé minulý měsíc.

    Pátek 16. srpna 2013

    Společnost Orbital Sciences Corp. podepsala dohodu s firmou ATK na dodávce motorů pro první a druhý stupeň rakety pro systém StratoLaunch – rakety, která je známá pod označením Pegasus II. Ta má do vesmíru startovat ze speciálního letadla, které vznikne spojením dvou Jumbo Jetů (viz blog 15. prosince 2011). Původně přitom měla raketu dodávat firma SpaceX, ale ta z programu vycouvala (viz blog 28. listopadu 2012). První zkušební start nového prostředku se očekává v roce 2018.

    Testovací zařízení společnosti SpaceX Grasshopper mající za cíl prověřit možnost návratu a znovupoužitelnosti stupňů nosných raket uskutečnilo tento týden již sedmý zkušební let. Poprvé „nejelo ve výtahu“ (tedy toliko nahoru a dolů), ale při dosažení výšky 250 m uskutečnilo zároveň odklon od místa startu o sto metrů – aby se následně bezpečně vrátilo zpět na rampu.

    Sergej Avdějev byl sice ve vesmíru „jen“ třikrát (Sojuz TM-15/1992, Sojuz TM-22/1995 a Sojuz TM-28/1998), ale zato hóóódně dlouho. Celkem se může pochlubit 748 dny prožitými ve stavu beztíže, což je historicky druhý nejlepší výkon: při třetí misi pak létal non-stop 380 dní, což je opět druhý historicky nejdelší let. Setkali jsme se s ním v roce 2009 v Praze (první snímek) i v Brně (druhý snímek) stejně jako minulý měsíc v Německu (třetí snímek; kde jsme si také všechny tři fotografie nechali podepsat).

    Čtvrtek 15. srpna 2013

    Manažeři programu ISS v NASA začali požadovat, aby ještě letos bylo přijato rozhodnutí o tom, zdali bude komplex v provozu i po roce 2020 (což je dnes platný termín ukončení jeho činnosti). Pokud by totiž bylo zapotřebí zajistit provoz ISS i po roce 2020, musely by být nejpozději v rozpočtovém roce 2015 (tedy muselo by se s nimi počítat v návrhu, který předloží Barack Obama v únoru 2014) uzavřeny kontrakty na zajištění pokračování provozu: například na zásobovací lodě, dodávky náhradních dílů nebo nové panely slunečních baterií, které by v případě pokračování provozu po roce 2020 musely být nahrazeny. – Již v říjnu 2015 přitom vyprší kontrakt na podporu kosmické stanice, který byl uzavřený v roce 1993 a který má hodnotu 17 mld. dolarů. NASA přitom vede jednání o jeho prodloužení a samozřejmě by jej uzavřela za jiných podmínek na pět nebo na třináct let (protože s prodloužením činnosti ISS do roku 2028 se obecně počítá).

    Pokud se podíváme na mezinárodní partnery, Rusko je jednoznačně pro prodloužení aktivit stanice (protože by po ní rádo přišlo s dalším vlastním komplexem, ale do roku 2020 to evidentně nestihne), zatímco ESA a Japonsko váhají. Rozpočet JAXA je velmi napjatý a agentura bude hodně zvažovat, zdali hodlá dále investovat do projektu, nebo zdali si uvolní ruce pro realizaci jiných programů. Své další zapojení do programu řeší i ESA, pro kterou účast na ISS není vysokou prioritou.

    Owen Garriott je jedním z devíti mužů, kteří navštívili orbitální stanici Skylab (v rámci mise SL-3 létal vesmírem 59 dní). Také byl členem posádky raketoplánu Columbia STS-9/1983: první mise s laboratoří Spacelab. (V červnu 1984 byl jmenovaný i do letu STS-51H, který se později změnil na STS-61K s plánovaným startem v říjnu 1986: po zkáze Challengeru ale Garriott odešel od NASA.) S tímto dvojnásobným astronautem (mimochodem, jeho syn Richard je „kosmickým turistou“, když si zaplatil let v lodi Sojuz TMA-13/2008 na ISS) jsme se setkali zatím naposledy minulý měsíc: při této příležitosti nám podepsal fotku z předchozího setkání z kongresu ASE v Praze (2009) a z Great Lakes Science Center v Clevelandu, kde je vystavena jeho loď Skylab SL-3 (viz blog 5. července 2010).

    Středa 14. srpna 2013

    NASA jmenovala dva členy do dlouhodobých posádek Mezinárodní kosmické stanice. Astronaut Jeffrey Williams (Atlantis STS-101/2000, Sojuz TMA-8/2006 a Sojuz TMA-16/2009) se stal náhradníkem Scotta Kellyho pro celoroční misi na oběžnou dráhu: pokud po záložní posádce získá i nominaci do některé hlavní posádky, stane se prvním Američanem s absolvovanými třemi dlouhodobými lety (a protože už dnes má nalétáno 362 dní vesmírem, stal by se bezkonkurenčně nejzkušenějším Američanem z hlediska doby strávené mimo Zemi). – Timothy Kopra (Endeavour STS-127/2009) se zase stal členem 46. a 47. základní posádky ISS: do vesmíru poletí v lodi Sojuz TMA-19M (start 30. listopadu 2015; dosud jmenovaní členové posádky Sergej Zaljotin/Rusko a Timothy Peake/Velká Británie). Kopra se chystal k letu do vesmíru jako člen posádky raketoplánu Discovery STS-133/2011 (který jsme viděli startovat – viz blog 25. února 2011). V listopadu 2010 jej od startu do vesmíru dělilo jen několik hodin, ale ten byl opakovaně odložený; Kopra se pak v lednu 2011 se zranil po pádu na kole a z posádky Discovery STS-133 musel být vyřazený (viz blog 19. ledna 2011). Tehdy se hovořilo o tom, že k úplné rekonvalescenci a možnosti letět do vesmíru na palubě Discovery STS-133 mu chyběly dny, maximálně týdny...

    Příští týden začne v Johnsonově kosmickém středisku (Houston, stát Texas) výcvik letošního výběru astronautů NASA. Nominace čtyř mužů a čtyř žen viz blog 18. června 2013.

    Trojnásobný americký astronaut Mario Runco (Atlantis STS-44/1991, Endeavour STS-54/1993 a Endeavour STS-77/1996) sice podpisy nerozdává příliš ochotně (a jen při osobním setkání), ale když už se nechá přemluvit, jeho zvěčnění připomíná malé slohové cvičení… (První snímek je z kongresu ASE v Edinburgu v roce 2007, další dva ze setkání letos v červenci.)

    Úterý 13. srpna 2013

    Kanadský astronaut Chris Hadfield byl obviněný investigativním webem Blacklock´s Reporter z toho, že jeho „spontánní“ chování na ISS (od hudebních vystoupení přes experimenty pro nejširší veřejnosti až po tolik populární Tweety) nebylo zase až tak spontánní. A že vše bylo důkladně připravováno tři roky týmem specialistů na Zemi, kteří dokonce tvořili i většinu zpráv, jež Hadfield jakoby posílal z vesmíru. – Jednak se Hadfield netajil tím, že na všech projektech nepracuje sám (psal jsem to i v prázdninovém vydání Tajemství vesmíru v článku „Kosmická superstar Chris Hadfield“ - viz blog 17. července 2013), jednak celá akce měla jasný cíl: obrátit pozornost ke kanadské kosmonautice a k letům do vesmíru vůbec. A to se bez diskuse povedlo bez ohledu na to, kdo a jakým způsobem za celou akcí stál. Hadfield odvedl svoji práci a odvedl ji perfektně: další astronauti a kosmické agentury by se od Kanady mohli učit. (Mimochodem, Chris Hadfield má svoji novou osobní stránku www.chrishadfield.ca, kde se dá zatím toliko předobjednat jeho kniha An Astronaut´s Guide to Life. Viz blog 9. července 2013.)

    Když bude odlétat od ISS osmá zásobovací loď Cygnus (není určena k návratu na Zemi, ale k zániku v atmosféře), uskuteční se na její palubě experiment s šířením ohně ve stavu mikrogravitace. Na palubě již nepotřebné lodi má být opakovaně zakládaný a zase hašený požár, což je důležitý pokus pro konstrukci budoucích lodí a výcvik posádek (který je samozřejmě krajně nebezpečné realizovat na pilotované lodi). Experiment se jmenuje Saffire (Spacecraft Fire Experiment) a připravilo ho Glennovo výzkumné středisko NASA. – Jen dodávám, že něco podobného (pokud je mi známo, tak bez hašení ohně) plánuje už v příštím roce provést ESA s odlétající lodí ATV-5 Georges Lemaître (viz blog 26. dubna 2012).

    Alexej Archipovič Leonov je živá legenda světové kosmonautiky: první člověk, který vystoupil ve skafandru do otevřeného prostoru (Voschod-2/1965), a velitel ruské lodi při mezinárodním experimentu Sojuz-Apollo (a také kosmonaut, který se připravoval pro první sovětskou lunární expedici). Navzdory úctyhodnému věku (79 let) je stále ve vynikající formě a setkání s ním (zatím naposledy minulý měsíc v Německu) je vždy úžasným zážitkem.

    Pondělí 12. srpna 2013

    Vicepremiér Dmitrij Rogozin se tvrdě obul do ruské kosmické agentury Roskosmosu a doporučil, aby po selhání rakety Proton z počátku července (viz blog 3. července 2013) byla vyvozena finanční i trestní odpovědnost. Neváhal připomenout americký film Armageddon (který byl v Moskvě svého času přijímaný s nelibostí), kde ruský kosmonaut v ušance opravuje orbitální stanici kladivem. – Senzory úhlové rychlosti byly totiž na raketě instalovány vzhůru nohama, a to „za použití mírného násilí“ (viz blog 22. července 2013).

    NASA zveřejnila podmínky, za jakých hodlá v příštím roce udělit další kontrakty na vývoj komerční dopravní kapacity astronautů do vesmíru (připomínáme, že stávající kontrakty vyprší firmám Boeing, Sierra Nevada Corp. a SpaceX v květnu 2014). Kontrakt CCtCap (Commercial Crew Transportation Capability) bude obsahovat nejméně jeden zkušební pilotovaný let na ISS (NASA ale předpokládá, že zkušebních letů bude více: pilotovaných i bezpilotních; podmínkou to nicméně nebude), požadavek na pojištění majetku třetích stran ve výši půl miliardy dolarů a možnost letu platícího zákazníka/nákladu na misi (za což ale bude požadována adekvátní sleva).

    Jsou lidé, kteří se desítky let nemění – a jsou tací, které bez jmenovky není možné identifikovat. K těm druhým patří americký astronaut Thomas Hennen, který je veteránem z letu Atlantis STS-44/1991. Věru nebylo lehké jej v davu rozpoznat – přesto se nám podpis na fotografie získat podařilo.

    Pátek 9. srpna 2013

    Firma Armadillo Aerospace ukončila veškeré práce, je dle svého zakladatele Johna Carmacka „v hibernaci“ a hledá nové investory. Firma byla svého času považována za „kosmickou štiku“: pracovala na suborbitální turistické raketě, vyhrála několik cen v rámci Lunar Lander Challenge, spolupodílela se na vývoji experimentální výsadkové plošiny Morpheus nebo získala od NASA kontrakt CRuSR (Commercial Reusable Suborbital Research Program) na vynášení suborbitální experimentů vícenásobně použitelnými raketami.

    K prvnímu říjnu letošního roku by mělo dojít předání rampy 39A v Kennedyho kosmickém středisku společnosti SpaceX. Ta byla jednou ze dvou, která reagovala na výzvu NASA ohledně předložení nabídek na její využití. NASA přitom se SpaceX jednala už dříve, ale na nátlak Kongresu USA musela vypsat výzvu: do ní se krapet překvapivě přihlásila firma Blue Origin (vyvíjela technologie pro komerční pilotované lety v prvních dvou kolech CCDev, ale do třetího CCiCap se ani nepřihlásila). Nyní to vypadá, že by Blue Origin měla využívat rampu 39B (společně s raketou SLS, která „nebude létat často“ – slovy Williama Gerstenmaiera, přidruženého administrátora pro průzkum a operace v NASA), neb rampa je stavěna jako co nejuniverzálnější. NASA tak má volnou ruku v uzavření dohody s jediným zůstavším zájemcem.

    Liu Boming je veterán z letu Shenzhou-7 (a pravděpodobný velitel příští lodi Shenzhou-11) a čínský národní hrdina, přesto jej zástupy zájemců o podpis a fotografování překvapily. A stejně tak jej překvapilo, když jsme mu hodinu po společné fotografii předložili tuto k podpisu: nejdřív nám ji nechtěl podepsat a vrátit, že si ji nechá na památku. Tak jsme mu museli slíbit, že mu vyrobíme ještě jednu. (A samozřejmě vyrobili. Dokonce i věnování napsali...)

    Čtvrtek 8. srpna 2013

    Zítra by se měla k ISS přiblížit a následně nechat kosmonauty zachytit čtvrtá japonská zásobovací družice HTV. Na první pohled rutinní let ovšem provázejí problémy. Nejprve minulý týden selhal test „kanadské ruky“ SSRMS, s jejíž pomocí mají kosmonauti (konkrétně Chris Cassidy) HTV zachytit. Těsně před startem HTV je totiž nutné s rukou „prošmejdit“ celý prostor, do něhož zásobovací loď dorazí: aby se zjistilo, zdali je ruka zcela v pořádku a připravena na přílet lodi. Jenže tentokrát SSRMS neposlouchala. Kdyby se situaci nepovedlo vyřešit, bylo by nutné start HTV odložit. Nakonec se ukázalo, že na vině je chyba v aktualizaci ovládacího software z února letošního roku. Díky ní SSRMS nemohla provést manévry imitující zachycení HTV bez v reálném čase aktualizovaných dat. (A protože americký Dragon používá pro přílet jinou část programu, na nepřesnost se během letošní březnové mise nepřišlo.) – Přímo za letu se pak při testování vyskytl problém s jedním z ventilů motorů v orientačním systému RCS-A (HTV má k dispozici dva nezávislé okruhy, druhý je RCS-B). Jako hlavní viník byl následně identifikován nesprávně fungující spínač, který se ale bez potíží podařilo obejít. Anomálie by neměla mít vliv na přílet k ISS, jen pro jistotu došlo k prohození rolí obou systémů a RCS-B je nyní hlavní.

    Na včerejším blogu jsem psal o setkání s kosmonautem Alexandrem Volkovem: na stejné akci jsme se potkali s „jablkem, které nepadlo daleko od stromu“, s jeho synem Sergejem Volkovem. Ten má za sebou dva kosmické lety (Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-02M/2011) a ke třetímu (Sojuz TMA-18M/2015) se připravuje. Podepsat jsme si nechali fotku ze současného setkání, ze setkání minulého – a také jsme dokompletovali jednu unikátní posádku: záložní Expedici 7 pro ISS, která se chystala na Expedici 11. Jenže nakonec po havárii raketoplánu Columbia a omezení provozu ISS nestartovala ve tříčlenné, ale toliko dvoučlenné sestavě (právě bez Volkova).

    Středa 7. srpna 2013

    Své rozhodnutí odejít k šestému září z postu výkonného administrátora NASA oznámila Lori Garverová. Výkonný administrátor je přitom druhým nejmocnějším člověkem v americké kosmické organizaci a Garverová byla první ženou, která jej zastávala.

    NASA oznámila, že pro vypuštění sondy OSIRIS-REx (má odebrat a na Zemi přivézt několik kilogramů horniny z asteroidu) vybrala raketu Atlas V. Kontrakt má hodnotu 183,5 mil. dolarů a zahrnuje nejen nosnou raketu, ale i předletovou přípravu sondy, zajištění startu i letu nosiče apod. S vypuštěním sondy se počítá v září 2016.

    Alexandr Volkov je trojnásobným kosmonautem (Sojuz T-14/1985, Sojuz TM-7/1988 a Sojuz TM-13/1991), který se může pochlubit návštěvou dvou orbitálních stanic. A my se zase můžeme pochlubit tím, že jsme se s ním opakovaně setkali – naposledy minulý měsíc (kdy vznikla a vzápětí byla podepsána první fotografie - zbývající dvě jsou ze staršího setkání a nyní byly „jen“ podepsány).

    Pátek 2. srpna 2013

    Vyvíjená americká superraketa SLS (Space Launch System) s připravovanou premiérou v prosinci 2017 prošla předběžnou revizí návrhu – tedy schválením základních rysů koncepce. V rámci revize byl hodnocený nejen technický návrh, ale také možnosti výroby a pozemní segment SLS. Schválení koncepce znamená, že NASA má nyní volnou ruku při přechodu z fáze formulační do implementační.

    „Nevěřím, že budeme schopni v příštím kole podpořit tři [projekty],” uvedl ředitel NASA pro vývoj komerčních prostředků Phil McAlister. „Myslím, že dva budou dostatečným počtem k zajištění konkurenčního boje.“ – V současné době vyvíjí komerční pilotované lodě v USA tři firmy: Boeing (loď CST-100), SpaceX (Dragon Rider) a Sierra Nevada Corporation (kluzák Dream Chaser). Ty mají kontrakt s NASA do konce května 2014. Prohlášení McAlistera je svým způsobem dobrou zprávou. Jednoho soutěžícího sice eliminuje (snad jen opakované selhání by mohlo zastavit rozjeté projekty CST-100 a Dragon Rider, neb Dream Chaser byl už loni vybraný jako „rezervní“), ale ještě nedávno se hovořilo o tom, že z finančních důvodů bude NASA moci podpořit toliko jeden program.

    Červencové vydání Letectví+kosmonautiky obsahuje mé články „Těžko na cvičišti, lehko za letu“ (testy nové rakety Falcon-9 v1.1), „Nebeský palác opět ožil“ (let Shenzhou-10), „Trojrozměrný tisk míří do vesmíru“ a „Historie Vlčí smečky“ (o kandidátech pro lety kosmoplánem Buran – v srpnovém vydání časopisu vyjde dokončení; systém výběru, zákulisních bojů a házení klacků pod nohy opravdu stojí za to).

    Středa 31. července 2013

    Členka Kongresu USA Donna Edwardsová z Marylandu chce navrhnout do zákona o rozpočtu NASA na rok 2014 dodatek, který by mohl vést k uzavření Marshallova kosmického střediska. Podle dodatku by došlo k ustanovení komise, která by měla začít řešit spojení aktivit Marshallova střediska (stát Georgia) a Stennisova střediska (Mississippi) do jedné lokality: jasným favoritem by v tomto případě bylo Stennisovo středisko. A to ani ne kvůli bohaté historii (z té se jaksi žít nedá), ale kvůli mnohem lepším podmínkám pro testování komponent raketových systémů (Marshallovo středisko je v poměrně hustě osídlené oblasti, Stennisovo se naopak rozkládá na několika stech liduprázdných kilometrech – vlastní středisko je na 55, ale kolem něj je „nárazníková“ oblast 506 kilometrů čtverečních).

    V souvislosti s probuzeným zájmem americké kosmonautiky o průzkum asteroidů začala NASA zvažovat oživení – po dvouleté hibernaci – družice WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer). Ta byla vypuštěna v prosinci 2009 s cílem pozorovat galaxie, asteroidy a komety. Po deseti měsících provozu spotřebovala své zásoby chladicího hélia, čímž se dva ze čtyř palubních přístrojů staly nepoužitelnými. Následovala ovšem prodloužená mise NEOWISE mající za cíl pátrat po asteroidech. Během čtyř měsíců pozorování odhalila družice na třicet tisíc nových asteroidů. Nyní by tak mohla být po letech odpočinku aktivována a realizovat tříleté pátrání. Stát by to mělo 20 až 40 mil. dolarů.

    Včera jsem na blogu přinesl informaci o tom, že mi poštou odepsal ruský kosmonaut Michail Kornijenko chystající se na roční misi k ISS. Tak dnes je na řadě Scott Kelly, jeho parťák chystající se s ním na tuto misi (viz blog 26. listopadu 2013). Zatímco kontakt s Kornijenkem proběhl poštou, s Kellym jsme se tento měsíc setkali osobně.

    Úterý 30. července 2013

    Skrze Senát USA neprošel návrh zákona, podle kterého by nově byl administrátor NASA vybíraný vždy na šestileté období. V současné době je praxe taková, že prezident USA může administrátora kdykoliv odvolat a kdykoliv jmenovat kohokoliv. V tom by nyní měla být změna: volnost prezidenta bude omezena alespoň v tom, že administrátora NASA bude moci jmenovat ze skupiny předvybrané Kongresem USA.

    Exodus z amerického oddílu astronautů pokračuje: v nejbližších dnech jej opustí jeden z nejzkušenějších členů, Michael Foale (veterán z letů Atlantis STS-45/1992, Discovery STS-56/1993, Discovery STS-63/1995, Atlantis STS-84/1997, Discovery STS-103/1999 a Sojuz TMA-3/2003). Foale (kromě amerického má i britské občanství) je veterán z dlouhodobých pobytů na Miru (kde přečkal srážku s lodí Progress) i ISS a podílel se i na opravě Hubbleova kosmického teleskopu. Ve vesmíru strávil 373 dní 18 hodin 18 minut.

    Ač se chystá na rekordní roční misi na ISS, našel si ruský kosmonaut Michail Kornijenko (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010) čas a podepsal plus poslal několik fotografií.

    Pátek 26. července 2013

    Stále nebyla zveřejněna informace o tom, co naplnilo přilbu skafandru kosmonauta Lucy Parmitana při výstupu 16. července 2013 (viz blog ve stejný den) jedním až půldruhým litrem vody. Nešlo o vak s vodou určenou k pití a nejspíše ani o chladicí systém: pozornost se nyní upírá na systém, který odstraňuje vzdušnou vlhkost ze skafandru. O tom, že šetření incidentu provázejí otazníky, svědčí i skutečnost, že NASA ustanovila vyšetřovací komisi – ta ale začne pracovat až v pátek 2. srpna.

    O víkendu – přesně v sobotu 27. července ve 20:45 h UTC (tedy 22:45 h středoevropského času) – odstartuje z Bajkonuru zásobovací loď Progress M-20M. Do jejího nákladu byla na poslední chvíli zařazena i sada náhradních dílů, diagnostických zařízení a opravářská sada pro skafandr EMU: s těmito předměty by se měla posádka stanice pokusit zjistit, cože se při druhém výstupu Lucy Parmitana tak nepěkně pokazilo.

    Do ruky a do optické mechaniky se mi dostala trojice DVD „Vesmírné výzvy“ z let 2010, 11 a 12. Velmi pěkný a záslužný počin! (A především trvalý: kdo se někdy upsal k nějaké podobné pravidelné činnosti, dobře ví, o jakou řeholi jde. Pět let neaktualizovaných webů je plný internet...) Klobouk dolů před autorem (je jím Dušan Majer, duchovní otec serveru www.kosmonautix.cz): osobně si velmi vážím toho, že s limitovanými prostředky dokáže odvést kvalitní práci. Není umění udělat solidní věc, když máte odpovídající zázemí (lidské, technické, finanční, časové...) – ale vyprodukovat profesionální kvalitu v – řekněme – neprofesionálních podmínkách, to už je nějaký kumšt. Kéž by podobných projektů vznikalo více!

    Čtvrtek 25. července 2013

    Čínská lidová republika oznámila, že dokončila výrobu nafukovací kosmické konstrukce, která bude vyzkoušena na oběžné dráze. Podle dostupných informací jde o nosník, který by se měl ve vesmíru nafouknout na délku tří metrů. Kdy k testu dojde a jaké jsou další plány vývoje, nebylo oznámeno.

    V neděli 6. října letošního roku se v „technickém srdci ESA“ – středisku ESTEC v Nizozemí – uskuteční „den otevřených dveří“. Událost slibuje nejen setkání s vědci a kosmonauty, ale také návštěvu specializovaných laboratoří, testovací stavů a prohlídku družic, které se chystají k letu. Pro vstup je nutná toliko registrace, bližší informace na webu ESA.

    Každé setkání s astronautem je něčím výjimečné, ale pokud jde o člověka, kterého jste osobně viděli startovat do vesmíru, pak je výjimečné dvojnásob. Před několika dny se mi to poštěstilo s americkým astronautem Michaelem Bakerem (veterán z letů Atlantis STS-43/1991, Columbia STS-52/1992, Endeavour STS-68/1994 a Atlantis STS-81/1997). Posledně jmenovaný start jsem měl možnost v lednu 1997 vidět na Floridě na vlastní oči...

    Středa 24. července 2013

    Firma Orbital Sciences Corp. oznámila, že pětidenní startovací okno pro premiérový let lodi Cygnus (demonstrační mise ORB-B) se otevře 14. září. Se spojením zásobovací lodi s ISS se předběžně počítá 22. září 2013.

    Firma SpaceX zase zveřejnila, že dokončila akceptační zkoušky prvního stupně nové rakety Falcon-9 v1.1 (zakladatel firmy Elon Musk informoval, že před testy bylo nutno překonat „těžké překážky“, ale firma odmítla upřesnit, o jaké šlo). Ještě tento týden bude první stupeň odeslaný na kosmodrom Vandenberg AFB, kde na něj již čeká stupeň druhý. Záhy by je měl doplnit i aerodynamický kryt: s premiérovým startem se aktuálně počítá 5. září 2013.

    Pro nejnovější číslo dvouměsíčníku Ekofutura jsem napsal článek „Změnila náš pohled na vesmír“: malé ohlédnutí za dokončením pozorování observatoře Herschel.

    Úterý 23. července 2013

    Rusko zvažuje možnost vypuštění družice s biologickým nákladem do vzdálenosti 200 tisíc kilometrů od Země: to je napůl cesty k Měsíci, ale především za ochrannými van Allenovými pásy. Mise by tak mohla studovat vliv radiace na živé organismy. Kdy by se let mohl realizovat, zdali by byl dlouhodobý nebo krátkodobý, s jakými organismy se počítá a zde půjde o cestu jednosměrnou nebo s návratem zpět na Zemi, nebylo uvedeno.

    NASA má o jednoho aktivního astronauta méně: vlastně o astronautku, protože řady manažerů rozšířila Stephanie Wilsonová (Discovery STS-121/2006, Discovery STS-120/2007 a Atlantis STS-131/2010). – V aktivním oddíle je tak nyní jen 48 astronautů (z toho je devět nováčků, kteří se dosud do vesmíru nepodívali). Osmička nových kandidátů (viz blog 18. června 2013) bude k dispozici až zhruba za dva roky a není přitom vůbec jisté (byť je to pravděpodobné), že všichni výcvik dokončí a oddíl astronautů rozšíří.

    Ani ne půldruhého roku byl v oddíle amerických astronautů Anthony Llewellyn (přesněji od dubna 1968 do září 1969), člen šestého výběru NASA. Astronauti z tohoto oddílu sami sebe nazývali „přebytečná jedenáctka“: měl svým způsobem pravdu, protože jeho členové se sice stihli zapojit do programu Apollo a dostali se do některých neletěných posádek na stanici Skylab, ale reálně dostali šanci až v programu raketoplánů (první vzlétli až v roce 1982, čtrnáct let po výběru!). Tedy, jen ti, kdo v oddíle zůstali. Llewellyn to nebyl, protože odešel z „osobních důvodů“ (jak pravila oficiální zpráva NASA). Realita byla krapet jiná: nezvládal pilotní výcvik (tehdy vyžadovaný i pro astronauty-vědce), a tak musel na kariéru astronauta zapomenout. – Druhého července letošního roku podlehl mozkové mrtvici.

    Pondělí 22. července 2013

    V Rusku pomalu končí vyšetřování spektakulární havárie rakety Proton z počátku tohoto měsíce (viz blog 3. července 2013). Nosič se odpoutal od startovacího stolu o 0,4 sekundy dříve, než měl (a s nižším tahem motorů; proč se tak stalo je dosud předmětem šetření), což ale nemělo vadit. Průšvih byl v tom, že tři ze šesti senzorů úhlové rychlosti na raketě byly instalovány obráceně: tím do řídicího počítače dodávaly zcela nesmyslné údaje. Senzory přitom bylo možné dle zprávy vyšetřovací komise „za použití mírného násilí“ skutečně instalovat naopak. Do rakety je údajně umisťoval nezkušený pracovník, ale jeho nadřízený a následně i pracovník kontroly kvality svými podpisy potvrdili, že je součástka instalována správně. Hlavním problémem je tedy kvalita kontroly práce. – Podle mnohých je to dobrá zpráva, protože raketa Proton je vlastně v pořádku. Podle mě je to zpráva špatná, protože z ní vyplývá, že vlastně může spadnout jakákoliv raketa Proton a že ani impozantní řada stovek startů a desítek let zkušeností není zárukou kvalitně odvedené práce. Aneb z hlediska majitele družice nebo pojišťovny je úplně jedno, co bylo špatně. Mise prostě buď úspěšná je, nebo není.

    Kromě první čínské kosmonautky Liu Yang (viz blog 12. července 2013) a první kanadské astronautky Roberty Bondarové (viz blog 16. července 2013) jsme se v polovině června setkali ve Vídni (viz blog 14. června 2013) také s astronautkami Janet Kavandi (USA) a Čiaki Mukai (Japonsko). I ty jsme pochopitelně v rámci závěrečné autogramiády nemohli nepožádat o podpis...

    Pátek 19. července 2013

    NASA a firma Aerojet Rocketdyne poprvé vyzkoušely během ostrých testů raketový motor, jehož část (vstřikovací hlava) byla vyrobena technologií 3D tisku. Obě organizace uvedly, že právě vstřikovací hlava je velmi náročnou komponentou na výrobu: trvá typicky jeden rok! S pomocí 3D tisku (v daném případě laserový paprsek tavil kovový prach, který následně tuhnul v požadovaném tvaru) by se tato doba dala zkrátit na čtyři měsíce – a stejně tak by prý šly snížit výrobní náklady o sedmdesát procent.

    Když už nějakou posádku kosmické lodi potkáme (viz blog 18. července 2013), je přinejmenším slušné ji požádat o podpis coby památku na setkání. Nejinak jsme učinili i my. – A protože hned přes ulici byla firma s expresní výrobou fotografií, odskočili jsme si, snímky elektronické převedli do podoby papírové – a hned si i tyto nechali podepsat. Uznejte sami, hezčí památku na setkání (osobní snímek s podpisem kosmonauta) si těžko lze představit.

    Čtvrtek 18. července 2013

    CAT (CubeSat Ambipolar Thruster) je název nové pohonné jednotky, která vzniká pod vedením Bena Longmiera na University of Michigan. Jednotka je určena pro družice řady CubeSat (zjednodušeně tělesa o rozměru 10 krát 10 krát 10 cm, resp. násobky tohoto objemu), kterým má umožnit vydat se za hranice nízké oběžné dráhy Země (pro kterou byly dosud primárně určeny). CAT je plazmový motor, který s pomocí energie ze slunečních baterií ohřívá pracovní látku (tou může být i voda) na extrémně vysokou teplotu: látka následně proudí vysokou rychlostí z trysky. Cílem výzkumu, který nyní sbírá počáteční kapitál na serveru Kickstarter (do 5. srpna je cílem získání 200 tisíc dolarů, aby bylo možné provést do půldruhého roku test zařízení ve vesmíru), je vytvoření motoru o hmotnosti půl kilogramu. Autoři projektu věří, že se jim podaří snížit cenu za meziplanetární průzkum tisícinásobně a že již brzy bude možné vysílat sondy k planetám či dalším tělesům sluneční soustavy za cenu zhruba jednoho miliónu dolarů. – Cíl jistě zajímavý, ale tak jednoduché to nebude. Pohonná jednotka je totiž jen jeden kamínek mozaiky: dalšími jsou ochrana před radiací, komunikace na velké vzdálenosti, dostatek energie, regulace teploty apod. Přesto je CAT zajímavým nápadem, který by mohl meziplanetární průzkum učinit o něco jednodušší a dostupnější.

    Setkat se s celou posádkou kosmické lodi – zvláště když se vrátila z Mezinárodní kosmické stanice jen před několika málo týdny – je vždy silným a zajímavým zážitkem. Aneb tentokrát jsme to štěstí měli v případě kosmonautů z ruské lodi Sojuz TMA-06M (na Zemi přistála 15. března 2013), což byli Jevgennij Tarelkin, Oleg Novickij (oba Rusko) a Kevin Ford (USA).

    Středa 17. července 2013

    „Kompozity a kryogenní paliva nejdou dobře dohromady,“ prohlašuje Mike Gazarik, přidružený administrátor NASA pro kosmické technologie. Přesto se o jejich spojení americká kosmická agentura pokouší, protože kompozitní nádrže horních stupňů nosných raket slibují ve spojení s kapalným vodíkem a kyslíkem výrazné zvýšení kapacity zvláště na meziplanetární dráhy. Vždyť horní stupeň je naváděný na prakticky stejnou dráhu jako vynášené zařízení: úspora kilogramu hmotnosti konstrukce tak znamená přidání téměř kilogramu nosnosti. V Marshallově kosmickém středisku NASA v Hunstville (stát Alabama) nyní prochází testy kompozitní nádrž od společnosti Boeing o průměru 2,4 metru – a příští rok na jaře by měla přijít na řadu nádrž o průměru 5,5 m.

    Aktuální prázdninové vydání Tajemství vesmíru obsahuje mé články „Rok poté: Curiosity na Mars“, „Raketoplány v ohrožení“, „Kosmická superstar Chris Hadfield“ a „Voyager 1: návštěva u obřích planet“.

    Úterý 16. července 2013

    V kosmonautice neexistuje něco jako rutina, nic není předem jisté a zaručené. Aneb měl to být rutinní výstup do otevřeného prostoru, který měl trvat šest a půl hodiny a kterého se měli zúčastnit kosmonauti Chris Cassidy a Luca Parmitano: jenže nakonec trval jen půldruhé hodiny. Důvodem byly problémy se skafandrem Lucy Parmitana, v jehož přilbě se nahromadila voda: měl ji v očích, na obličeji, na hledí (ve skafandru ji pochopitelně nemůže jedním mávnutím ruky setřít). Pravděpodobným (nikoliv však jistým) zdrojem tekutiny byl vak s vodou určenou k pití. Většina úkolů vycházky zůstala nesplněna, ale aktuálně není jisté zda (ev. kdy) se bude opakovat.

    Asociace kosmických průzkumníků (Association of Space Explorers, ASE) potvrdila dřívější zákulisní informaci (viz blog 3. července 2013), že se kongres v příštím roce bude konat v Pekingu – a přidala zprávu, že v roce 2015 se kongres bude konat opět v Evropě. Hostitelským městem tentokrát má být švédský Stockholm.

    Když už jsme měli možnost setkat se s první kanadskou astronautkou Robertou Bondarovou (viz blog 14. června 2013), neváhali jsme ji v rámci autogramiády po besedě požádat o podpisy.

    Pátek 12. července 2013

    Členka Kongresu USA Donna Edwardsová přeložila návrh federálního zákona, který by vyhlásil místa přistání výprav Apollo na Měsíci za národní parky. Zároveň navrhla, aby se místo přistání Apolla-11 stalo součástí světového dědictví UNESCO. – No, nevím. Rozumím motivaci paní Edwardsové: zajistit ochranu historických míst dříve, než se po Měsíci (dříve či později) budou prohánět soukromí roboti, turisté apod. Ale... Nebyl by to přece jen trochu nebezpečný precedent: vzít určité území na Měsíci „pod ochranu“ (byť „pouze“ legislativní) Spojených států?

    NASA tento týden zveřejnila informace o automatickém vozidle, které hodlá v roce 2020 vyslat na Rudou planetu. Jeho úkoly by měly být ve třech základních oblastech: v hledání stop po minulém životě, v odběru vzorků pro případné odeslání na Zemi a v testování nových technologií.

    Když už jsme měli možnost setkat se s první čínskou kosmonautkou Liu Yang (viz blog 14. června 2013), neopomněli jsme ji požádat o pár podpisů. Jak to dopadlo, můžete posoudit sami.

    Čtvrtek 11. července 2013

    Kosmonaut ESA Luca Parmitano je sice již šestým italským kosmonautem, ale v úterý se stal prvním, který absolvoval kosmickou vycházku. Nebyla přitom jeho poslední: výlet ve skafandru si zopakuje už v úterý 16. července.

    Na palubě letadlové lodi Intrepid, t.č. přeměněné v trvalé muzeum u břehů Manhattanu, byla znovu zpřístupněný veřejnosti raketoplán Enterprise. Teď už nikoliv v nafukovací hale (kterou loni na podzim „vyfoukl“ hurikán Sandy, viz blog 31. října 2012), nýbrž v přece jen o něco pevnějším (byť stále dočasném) příbytku.

    ESA zveřejnila definitivní koncepci zamýšlené rakety Ariane-6: bude třístupňová s prvním a druhým stupněm na tuhá paliva a třetím na kapalné pohonné látky. S tím, že v prvním a druhém stupni budou identické motory (jen v prvním budou tři vedle sebe, ve druhém toliko jeden) a ve třetím bude motor Vinci z rakety Ariane-5 ME.

    Úterý 9. července 2013

    NASA oznámila, že se v druhé polovině července pokusí obnovit pozorování s pomocí observatoře Kepler, která přišla letos v květnu o druhý ze čtyř gyroskopů (a která pro plný provoz potřebuje alespoň tři jednotky funkční). „Obecně se dá říci, že šance nejsou příliš dobré,“ krotí případný optimismus manažer projektu Kepler v Amesově výzkumném středisku NASA Charlie Sobeck.

    Kanadský kosmonaut Chris Hadfiled chystá knihu „An Astronaut´s Guide to Life on the Earth“ (viz blog 3. července 2013). Není ale jediný kosmický cestovatel, který v těchto dnech potí u klávesnice krev a snaží se přivést na svět knihu. „In the Footsteps of Neil Armstrong and John Glenn“ (Ve šlépějích Neila Armstronga a Johna Glenna) je název autobiografie, kterou vydá v říjnu Donald Thomas (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Discovery STS-70/1995, Columbia STS-83/1997 a Columbia STS-84/1997). A také Clayton Anderson (Atlantis STS-117/2007 a Atlantis STS-131/2010) připravuje publikaci s pracovním názvem „Just Takin´ Up Space!“ (špatně přeložitelná slovní hříčka: „space“ znamená vesmír stejně jako místo; doslova „jen zabírají místo/vesmír“)

    Trochu mimo hlavní proud pozornosti probíhá vývoj indické pilotované kosmické lodi. Dokládají to i tyto snímky, které zachycují ergonomický model návratového modulu, zkoušku padákového systému, test motoru záchranného systému, test makety lodi v plazmě (simulace průletu atmosférou) a jeden z prototypů skafandru.

    Pondělí 8. července 2013

    Společnost Arianespace promptně zareagovala na aktuální havárii rakety Proton (jednoho z největších hráčů na komerčním trhu) a na zpoždění s nasazením Falconu 9 v1.1 do provozu (viz blog 7. června 2013, premiérový start je nyní plánovaný na „ne dříve, než“ 5. září 2013). Prohlásila, že pokud se zákazníci ozvou rychle, je schopná do roku 2014 přidat jeden až dva starty nosičů Ariane 5 (aktuálně jich plánuje sedm). Přitom třeba firma SES má právě raketu Ariane 5 rezervovanou jako zálohu pro svoji družici SES-8 a stejně tak měl být její satelit vynesený na další raketě Proton koncem letošního července.

    NASA oznámila, že po vítězi či vítězích zakázky na komerční dopravu astronautů na ISS bude požadovat minimálně jeden zkušební let na kosmickou stanici a že v posádce lodi bude přítomen astronaut NASA. O kontrakt se uchází společnosti SpaceX (loď Dragon Rider), Boeing (CST-100) a Sierra Nevada Corp. (miniraketoplán Dream Chaser), přičemž všechny tři už dříve avizovaly, že hodlají uskutečnit zkušební lety s vlastní posádkou – ať již na samostatnou misi nebo k ISS.

    Třetí letošní číslo magazínu Kozmos přináší můj článek „Rušný rok na kosmických stanicích“: přehled toho, co se chystá v pilotované kosmonautice v letošním roce. Škoda jen, že článek vychází krapet později, neb autorsky jsem jej dokončil počátkem března – a čtyřměsíční prodleva je tak znát. Na druhou stranu je krásně vidět, jak v kosmonautice není nic do kamene vytesáno, nýbrž se dynamicky mění.

    Středa 3. července 2013

    Kanadský kosmonaut Chris Hadfield oznámil, že mu letos 29. října vyjde kniha „An Astronaut´s Guide to Life on the Earth“ (Astronautův průvodce životem na Zemi). Vydavatelé slibují knihu, jaká „tu ještě nebyla“ (jak z pera kosmonauta, tak Pozemšťana). No, nečekám, že budou slibovat „tuctovou knihu“ nebo „knihu, jakých jste přečetli už deset“. Ale z toho, co o publikaci zatím vím, tak se trochu bojím, že to bude nejen autobiografie, ale i „návod“, jak zvládat každodenní situace. Aneb jak vlastně být hrozně a nehorázně šťastný a vysmátý. Snad se mýlím...

    Kongres „asociace kosmonautů“ ASE by se měl v příštím roce uskutečnit poprvé v Číně – a to přímo v Pekingu. V roce 2015 by se pak měl vrátit zpět do Evropy.

    „Pozor, padá Proton“ by klidně mohl být nápis na ceduli u brány na kosmodrom Bajkonur. Po sérii čtyř úspěšných startů se zřítila další raketa Proton: a havárie tentokrát stála za to, protože k ní došlo jen pár sekund po startu. Letící nosič měl evidentně problémy už při odpoutání od země (podle kusých informací prý dokonce řídicí systém zaznamenal problém už po zážehu motorů a protože usoudil, že havárie je neodvratná, rozhodla se o start o půl sekundy dříve, aby ochránil rampu – pokud je to pravda, klobouk dolů). Ve vzduchu se (jak by řekl můj šestiletý syn) „ginglal“, převrátil, začal se rozpadat až dopadl na zem a explodoval. Při havárii byla zničena trojice družic navigačního systému GLONASS.

    Pondělí 1. července 2013

    V sobotu 29. června 2013 proběhl úspěšný test pomocného bloku na kapalný kyslík a kerosen pro nově vyvíjenou čínskou raketu CZ-5. Zkoušený blok byl dlouhý 27,6 m a měl průměr 3,35 m, přičemž pracoval asi tři minuty. S premiérovým startem nosiče CZ-5 se aktuálně počítá v roce 2016. – Čína hodlá v nejbližších letech výrazně modernizovat svoji flotilu kosmických raket: na příští rok slibuje premiéry nosičů CZ-6 (z kategorie malých) a -7 (střední), na rok 2015 CZ-11 (malý raketa na pevná paliva) a na rok následující CZ-5 (těžká).

    Jedna z prvních her, které jsem kdy na PC měl, byla Buzz Aldrin´s Race Into Space (vydaná v roce 1992; krabici mám dodnes doma schovanou). Šlo o tahovou strategii: budovali jste kosmický program, přijímali astronauty, jmenovali posádky, investovali do vývoje raket či jiné techniky (většina byla reálná, i když autoři hru doplnili také o fiktivní hardware), budovali infrastrukturu... Hrát se mohlo buď za SSSR nebo za USA: cílem přitom bylo „porazit“ soupeře v pomyslných kosmických závodech. – Po více než dvaceti letech vychází podobná hra (i se stejným patronem) Buzz Aldrin´s Space Program Manager: zatím jsem ji v ruce neměl ani nehrál, ale vypadá to, že myšlenka zůstala. Rozhodujete o investicích do vývoje, řešíte koncepce misí, využíváte reálný i fiktivní hardware...

    Pátek 28. června 2013

    Člen posádky legendárního Apolla 11 a druhý člověk, který se prošel po Měsíci, Buzz Aldrin je velkým podporovatelem soukromých kosmických letů a stejně tak velkým advokátem kosmické turistiky. Nyní mu jistá firma (v úvahu připadají jen dvě: Virgin Galactic s raketoplánem SpaceShipTwo a XCOR Aerospace s letounem Lynx) nabídla zdarma suborbitální let – leč Aldrin překvapivě odmítl (a velkorysého dárce nejmenoval). I když jeho zdůvodnění je celkem logické: „Kdo získá největší díl publicity, když poletím v nějaké lodi? A kdo podstupuje riziko?“

    Americké letectvo objednalo sedm nových raket Atlas V a Delta 4. Kontrakt má hodnotu 1,1 mld. dolarů (průměrná cena za nosič je tak 157 mil. dolarů (otázkou ale je, co všechno kontrakt obsahuje, protože dost podstatnou část ceny za vypuštění tvoří také předstartovní příprava nákladu, jeho integrace apod.). Jde o čtyři rakety Atlas V (dvě přímo pro letectvo a dvě pro NRO) a tři rakety Delta 4 (dvě pro letectvo a jedna pro NRO). Na tuto zakázku (resp. alespoň její část) si brousila zuby i společnost SpaceX, ale prozatím na ni nedosáhla.

    V sobotu 29. června se uskuteční velkolepé a slavnostní otevření nové expozice s raketoplánem Atlantis v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska. Události se má zúčastnit i cca čtyřicet astronautů, kteří budou reprezentovat všechny americké pilotované kosmické programy: Mercury, Gemini, Apollo i raketoplán.

    Čtvrtek 27. června 2013

    Čínská kosmická loď Shenzhou-10 včera bezpečně přistála po rekordním letu (14 dní 14 hodin 29 minut), po kterém ve vesmíru osiřela laboratoř Tiangong-1. Ta bude nyní odeslána na „dlouhodobou pracovní dráhu“, na níž bude i nadále monitorována. Jak dlouho nebo zdali se po nějaké době počítá s řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry, nebylo uvedeno. Jisté je jen to, že s dalším letem na Tiangong-1 se už nepočítá.

    Indie oznámila, že podepsala dohodu se Spojenými státy o využití americké sledovací sítě DSN (Deep Space Network) při misi své sondy Mangalyaan k Marsu (plánovaný start 22. října 2013). Americké zdroje mají být využity především ve chvíli, kdy sonda nebude přímo viditelná z indického území: druhá nejlidnatější země světa totiž nemá celosvětovou sledovací síť.

    Italský kosmonaut Luca Parmitano, t.č. na Mezinárodní kosmické stanici, prý nacvičuje jakousi píseň – a na několika fotografiích se po patřičném zvětšení dal rozeznat i její text (resp. část, protože podle všeho jde o součást něčeho delšího). Velmi volně přeloženo:

    Nejsem Chris Hadfield, není žádná škola
    Která by nesla mé jméno, i když by to bylo prima
    Chtěl bych umět hovořit tak jako on
    A Tweetovat skvělé obrázky, ale nejsem jako ten chlap

    Je něco co byste měli vědět, nikdy nebudu [zakrytý papír]
    Snažím se jen jít s davem, protože nejsem Chris Hadfield

    Společně s celou posádkou bychom vám rádi [zase zakrytý papír]
    Ale nejsme schopni držet krok s jeho tempem, protože nejsme Chris Hadfield.

    Úterý 25. června 2013

    Už tak napnutý program vývoje evropského servisního modulu pro novou loď Orion se zdrží nejméně o tři měsíce: důvodem je skutečnost, že v aktuální konfiguraci trpí modul nadváhou. Jde asi o půl tuny, kterou bude muset urychleně „shodit“. – Vzhledem k tomu, že se pravděpodobně bude odkládat premiérový let superrakety SLS (viz blog 31. května 2013), není to zase až tak zásadní problém. Ale pořád jsme na hraně...

    Aktuálně pobývá v Česku ruský kosmonaut Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009 a Sojuz TMA-07M/2012), který se minulý měsíc vrátil z druhého půlročního pobytu na Mezinárodní kosmické stanici. Nyní se „dává dohromady“ (podobně jako většina vesmírných cestovatelů z Ruska po svém letu) v českých lázních. Rehabilitaci dokončuje v pátek a následně se vrací do Hvězdného městečka.

    Dnes několik emblémů kosmických: jednak zásobovací mise lodi Dragon CRS-2 z letošního března, jednak aktuálně probíhající čínské výpravy Shenzhou-10 a jednak chystaného staru lodi Sojuz TMA-10M v září letošního roku.

    Pondělí 24. června 2013

    Ač se Rusko ústy svých představitelů opakovaně dušovalo, že soustavně odkládané vypuštění modulu MLM Nauka (původně plánované na rok 2007) se za každou cenu stihne před koncem letošního roku, všechno je jinak. Aktuálně se hovoří o odkladu nejméně o tři až čtyři měsíce na duben 2014 – a prý ještě není všem dnům konec.

    Rovných 83 kosmonautů a kosmonautek z šestnácti zemí světa se už příští týden sejde v Kolíně nad Rýnem na 24. kongresu ASE (Association of Space Explorers).

    Americký kosmonaut Chris Cassidy, t.č. pracující na Mezinárodní kosmické stanici, se dočasně stal řidičem: přímo z oběžné dráhy ovládal mobilního robota K10 v Amesově výzkumném středisku (Kalifornie). Vzhledem ke vzdálenosti reagoval robot s jistou prodlevou, a tak Cassidy musel hodně předvídat. Navíc se zjišťovalo, jak bude ovládání zvládat, když je přímo ve stavu beztíže. – Nebylo to poprvé, co kosmonauti z ISS řídili na dálku mobilního robota: loni v listopadu ovládala Sunita Williamsová evropského robota MOCUP (mimochodem, vyrobeného se stavebnice LEGO Mindstorm) umístěného ve středisku ESA ESOC v německém Darmstadtu.

    Pátek 21. června 2013

    Ve Spojených státech vychází kniha „The Astronaut Wives Club“ (volně Klub manželek astronautů) autorky Lily Koppelové. V ní se věnuje ženám astronautů z programu Mercury, Gemini a Apollo, což je téma opředené mnoha mýty a legendami. Uvidíme, jak bude téma zpracované, ale pokud dobře, myslím, že se máme opravdu na co těšit.

    O místa na čtyřech raketách Sojuz, jejichž start se připravuje na letošní rok z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayně, bojovalo celkem šest různých nákladů. Zdá se, že je dobojováno, neboť dva náklady mají skluz v přípravě. A tak 24. června poletí na první raketě kvarteto družic O3b Networks - a pak i na další nejspíše v září. Na podzim bude vypuštěna raketa s evropským astronomickým satelitem Gaia a na konci roku s dvojicí družic Galileo. Zařízení, která se letos nedočkají, jsou druhá dvojice družic Galileo a satelit Sentinel 1A.

    Pro červnové vydání Letectví + kosmonautiky jsem napsal následující články: „NASA se chystá zajmout asteroid“, „Divoké jaro na ISS“ (včetně fotografie kosmonautky Samanthy Cristoforettiové v bazénu – znalci jistě vědí…), „Herschel i Kepler na konci cesty“, „První motorický let SpaceShipTwo“ a „Kosmonauti u Marsu už za pět let?“

    Čtvrtek 20. června 2013

    Devatenáctého července, tedy za měsíc, pořídí meziplanetární sonda Cassini, t.č. na oběžné dráze planety Saturn, fotografii planety Země. Naše domovská planeta se bude jevit jen jako jeden pixel nacházející se mezi prstenci planety Saturn: bude totiž nějakých 1,44 mld. kilometrů vzdálena. NASA vyzývá všechny, kdo mohou, aby na snímku zamávali: expozice proběhne od 21:27 h UTC a bude trvat patnáct minut. Má však jeden háček: Země bude v okamžiku expozice natočena k sondě (především) Severní Amerikou a částí Atlantiku. My v Evropě tak budeme moci mávat, jak chceme, ale budeme zkrátka na odvrácené straně onoho pixelu.

    Phil Green z massachusettského Amesbury prý našel v řece Merromack artefakt, u kterého mu NASA potvrdila, že jde „s 87procentní pravděpodobností“ o úlomek ze stanice Mir. Alespoň toto hlásala média v minulých dnech. Mňo… Celá zpráva je jakási prapodivná. Mir zanikl víceméně na opačné straně zeměkoule, než leží řeka Merromack. Těžko se prokazuje, že nějaký sežehnutý úlomek patří k určitému tělesu, pokud neobsahuje jakékoliv identifikační znaky (výrobní číslo apod.). A nakonec: jediný George Leussis, který v NASA pracuje a který údajně autenticitu artefaktu potvrdil, se od něj absolutně distancoval. Krom toho, že nespadá do jeho ranku, tak prý žádný takovýto artefakt v životě neměl v ruce, a tudíž k němu nemohl vystavit dobrozdání. Evidentně jde o jednu velkou bublinu, která si ve zpravodajství žije svým vlastním životem…

    Několika fotografiemi si připomeňme probíhající misi čínské lodi Shenzhou s jubilejním číslem deset. Zachycují přípravu nosné rakety CZ-2F a její vypuštění.

    Úterý 18. června 2013

    ESA přinesla zajímavou zprávu („Družice SMOS zaznamenala před povodněmi rekordní vlhkost půdy“) týkající se nedávných povodní. Podle ní zaznamenala těsně před nimi družice SMOS rekordní vlhkost v půdě. Což znamenalo, že když přišly vydatné několikadenní deště, půda je nebyla voda schopná přijmout a „pustila“ ji dále. Jinými slovy: povodně nebyly důsledkem toliko jednorázové události (dešťů), ale také kromobyčejně vlhkého jara, které pro ně připravily živnou půdu.

    Společnost SpaceX oznámila, že její raketa Falcon Heavy si svoji premiéru odbude nejdříve v roce 2015: když by její vývoj oznamovaný, počítalo se s rokem 2013. Ten se elegantně proměnil na 2014 – a nyní jsme tedy v roce 2015.

    V pátek 14. června 2013 jsem na blogu psal, že prý „budeme překvapeni“ ohledně nového oddílu amerických astronautů. Informace o jeho složení je venku: oddíl se skládá z osmi členů, přičemž plnou polovinu z něho tvoří ženy! Opravdu si nevzpomínám, kdy by se regulérně (tedy nikoliv účelově – např. výběr pro první sovětskou kosmonautku) vybraný oddíl skládal z poloviny mužů a poloviny žen. V novém oddíle jsou (první řádek fotografií) muži Josh Cassada, Victor Glover, Nick Hague a Andrew Morgan a ženy (druhý řádek) Christina Hammocková, Nicole Mannová, Anne McClainová a Jessica Meirová.

    Pátek 14. června 2013

    První čínská kosmonautka Liu Yang, která loni v červnu navštívila orbitální laboratoř Tiangong-1, oznámila, že společně se svými kolegy zanechala na její palubě dárky pro následující posádku (ta se se stanicí spojila a na její palubu přestoupila včera). Odmítla prozradit, cože je to za prezenty: uvedla jen, že jsou dva, že jeden připravila sama a druhý se svými kolegy a že charakter dárků se dozvíme v nejbližších dvou dnech.

    V pondělí NASA oznámí jména členů nového oddílu astronautů. Prý „budeme překvapeni“ (jak uvedl jeden člen z výběrové komise), kolik v něm bude žen. Aneb nyní tvoří astronautky cca čtvrtinu oddílu amerických astronautů a po pondělním oznámení tento poměr vzroste.

    V neděli si připomeneme padesáté výročí startu první kosmonautky světa Valentiny Těreškovové v lodi Vostok-6. Při této příležitosti se včera konalo ve Vídni v Naturhistorisches Museum setkání „Celebrating 50 years of woman in space“ (Oslava padesáti let žen ve vesmíru). Ač byla přislíbena i účast Těreškovové, ta se na ni tradičně vybodla a odletěla předčasně do Moskvy. Jinak se ale zajímavého setkání zúčastnily Roberta Bondarová (Kanada, Discovery STS-42/1992, první kanadská kosmonautka), Janet Kavandiová (USA, Discovery STS-91/1998, Endeavour STS-99/2000 a Atlantis STS-104/2001), Čiaki Mukaiová (Japonsko, Columbia STS-65/1994 a Discovery STS-95/1998, první japonská kosmonautka a jediná, která letěla dvakrát) a Liu Yang (Čína, Shenzhou-9/2012, první čínská kosmonautka). Moderátorem akce byl další kosmonaut Dorin Prunariu (Sojuz-40/1981) a v sále seděl ještě Takao Doi (Columbia STS-87/1997 a Endeavour STS-123/2008).

    Čtvrtek 13. června 2013

    Jedna ze dvou špionážních družic, které agentura NRO darovala NASA (viz blog 22. června 2012), by mohla být přestavěna na observatoř WFIRST (Wide-Field Infrared Survey Telescope) pro hledání exoplanet a projevů temné hmoty. Interní studie NASA ukázala, že přestavba družice se zrcadlem o průměru 2,4 metru vyjde na 1,5 až 1,7 mld. dolarů, což by mělo být nepatrně méně, než vývoj a výroba satelitu „na zelené louce“. Jisté ale je, že k tomu nedojde v dohledné době, že projekt ještě není schválený a že se hledá využití pro druhou darovanou družici (to je kapku omezeno podmínkou dárce, že mise nesmí být zaměřena na průzkum Země). Zatím je obě zařízení nutné skladovat, což ročně vyjde na 75 až 100 tisíc dolarů.

    Už v pondělí se otevřou brány tradičního pařížského aerosalónu. ESA slibuje návštěvníkům „předhodit“ dva kosmonauty: budou to Jean-François Clervoy (Atlantis STS-66/1994, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-103/1999) a Léopold Eyharts (Sojuz TM-27/1998 a Atlantis STS-122/2008). Zpoza oceánu pak do amerického pavilónu dorazí hvězda první třídy: exastronaut Buzz Aldrin (Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969). Tedy druhý Pozemšťan, který stanul na Měsíci.

    Červnové číslo Tajemství vesmíru přináší můj článek „Velká cesta Sluneční soustavou“ – o genezi programu Voyager (vlastní popis mise přijde na řadu v čísle následujícím).

    Středa 12. června 2013

    Chris Hadfield (Atlantis STS-74/1995, Endeavour STS-100/2001 a Sojuz TMA-07M/2012) oznámil, že 4. července 2013 opouští oddíl kosmonautů i kanadskou CSA. Je to velmi, velmi neobvyklý krok: bude to totiž pouhých padesát dní po návratu z dlouhodobého pobytu na Mezinárodní kosmické stanici. Nějak si nedovedu představit, že by během oněch padesáti dní proběhla jeho kompletní aklimatizace (včetně odpovídajících lékařských pozorování) nebo všechna zhodnocení techniky či experimentů. Nevím, nevím – tady něco není v pořádku.

    Čína včera úspěšně vypustila do vesmíru svoji pátou pilotovanou loď Shenzhou-10, která zamířila ke kosmické laboratoři Tiangong-1. Potvrdilo se zároveň složení posádky, které se objevilo již dříve (viz blog 3. června 2013) – zajímavostí ale je, že ČLR oficiálně nezveřejnila jména členů posádky záložní. Tiangong-1 na oběžné dráze krouží od září 2011, takže jde o skutečnou zatěžkávací zkoušku této laboratoře (osídlení po téměř dvou letech ve vesmíru). – Čína zároveň oznámila, že před plnohodnotnou orbitální stanicí nevypustí dva další moduly Tiangong (jak ještě nedávno plánovala – viz blog 6. června 2013), ale už jen jednu. Tiangong-2 ponese dva stykovací uzly (tedy něco, co měla nést až „trojka“).

    Na webové stránce LEGO® Satellite Models nabízí jistá kalifornská firma modely různých amerických družic a sond (např. Milstar, Navstar, TDRS nebo Voyager). Jeden model stojí 30 až 50 dolarů: zájemce za své peníze dostane vytištěný návod plus balíček dílů potřebných na výrobu družice a stojánku.

    Pondělí 10. června 2013

    Když do vesmíru startoval v květnu 2009 oslavovaný raketoplán Atlantis STS-125 k poslední servisní misi k Hubbleovu kosmickému teleskopu, počítalo se s tím, že dojde k prodloužení životnosti observatoře nejméně do roku 2013. Systémy teleskopu jsou čtyři roky po misi ve zcela bezvadném stavu, a tak NASA odvážně hovoří o jeho fungování do roku 2020 (třicet let po startu). Donekonečna se ale prodlužovat nebude: někdy mezi lety 2030 a 40 vstoupí do hustých vrstev atmosféry, kde zanikne.

    Nový šéf společnosti Arianespace Stephane Israel prohlásil v rozhovoru pro agenturu AFP, že má dvě priority. První je rychlé zvýšení nosnosti Ariane-5: podle něj toho jde dosáhnout během dvou let vývoje a nákladem několika desítek miliónů eur (řeč tedy není o rozsáhlé modernizaci ME, Midlife Evolution). Druhou prioritou je podle něj zkrátit čas potřebný na závěrečnou předstartovní přípravu v Kourou ze tří na dva týdny. – Šťastný to člověk: co kdyby se raději snažil zlepšit finanční výsledky u „komerční“ společnosti, v jejímž stojí čele? Arianespace dostává ročně dotaci ve výši 150 mil. euro na „zajištění evropského přístupu do vesmíru“ od ESA (přitom ESA využije typicky jeden start Ariane-5) a další peníze jdou jinými cestami (obnova nebo budování infrastruktury v Kourou skrze peníze CNES nebo ESA apod.). Není přitom až tak podstatné, o jak vysoké částky jde (počítají se v desítkách až stovkách eur). Jo to se to komerčně podniká, když investice a část nákladů hradí (a tedy de facto dotuje každý let) někdo jiný.

    Ve schránce přistál další srdečný pozdrav z Ruska: tentokrát od kosmonauta Jurije Usačova (Sojuz TM-18/1994, Sojuz TM-23/1996, Atlantis STS-101/2000 a Discovery STS-102/2001) , který podepsal fotografie z osobního setkání na kongresu ASE v Praze.

    Pátek 7. června 2013

    Společnost StratoLaunch oznámila, že jako dodavatele rakety pro svůj kosmický dopravní systém vybrala firmu Orbital Sciences Corp. (to je překvapení!). Původně měla být dodavatelem rakety společnost SpaceX (viz blog 15. prosince 2011), ale ta od projektu loni na podzim odstoupila (viz blog 6. prosince 2012). Nová raketa společnosti Orbital Sciences Corp. pracovně nazvaná Pegasus II přitom byla představena už před časem: viz blog 24. května 2013. Detaily kontraktu nebyly zveřejněny kromě toho, že se premiérový let očekává v roce 2018.

    Raketa Falcon-9 v1.1 (v posledních týdnech označovaná jako 9-R) se dostala do potíží. (Ač by její název mohl svádět k tomu, že jde pouze o upravený původní Falcon-9, který má za sebou pět úspěšných startů z pěti, není tomu tak. Raketa v1.1/9-R je prakticky nové konstrukce: od uspořádání motorů, jejich typu, rozměrů, letového profilu apod.) Nejprve se opakovaně odkládaly zkušební zážehy kompletní motorové sestavy prvního stupně na polygonu McGregor Test Facility (naše návštěva viz blog 23. června 2010), následně byly testy dvakrát předčasně zastaveny a firma SpaceX poté informovala, že všechny na letošní rok plánované starty budou mít nové termíny (zatím poslední platný rozpis startů viz blog 21. května 2013). Nejbližší raketa Falcon by podle nového rozpisu mohla vzlétnout 14. srpna s družicí Cassiope.

    Máme tu kvarteto nových emblémů základních posádek ISS (Expedice-40 až -43). Tedy všech Expedic, které budou začínat v roce příštím.

    Čtvrtek 6. června 2013

    Čína oznámila, že její druhá orbitální laboratoř Tiangong-2 bude vypuštěna „za dva roky“ – dá se tedy předpokládat, že kolem poloviny roku 2015. Dosud se přitom hovořilo o roce příštím a o startu navazující laboratoře Tiangong-3 (de facto modernizovaná „jednička“ a „dvojka“, jen se dvěma stykovacími uzly) v roce 2017.

    Francouzská Air & Space Academy (založená před třiceti lety jako Académie de l´Air et de l´Espace, ale v roce 2006 přejmenovaná) vzbudila rozruch, když v otevřeném dopise řediteli ESA nahlas řekla to, o čem se už dlouho šušká. A to, že koncept navrhované rakety Ariane-6 se dvěma prvními stupni na tuhá paliva je nešťastný a nekonkurenceschopný. Pod dopisem jsou podepsáni bývalí ředitelé ESA nebo zástupci evropského kosmického průmyslu: požadují, aby se otázka konfigurace Ariane-6 znovu otevřela. Podle nich zvolené uspořádání nemá perspektivu, není pružné, nepřináší nové technologie, náklady na vývoj (4 mld. euro) jsou neospravedlnitelné a je (doslova) „špatnou volbou“. Kromě jiného tvrdí, že slibovaná cena 70 mil. euro (viz blog 30. května 2013) za start je nesmysl a že při zvolené konfiguraci a technologiích bude nejméně 98 mil. euro.

    V návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska byla nedávno otevřena nová atrakce: Angry Birds Space Encounter (viz fotografie) na základě spolupráce s finskou společností Rovio. – Nyní NASA oznámila, že společně s dánskou firmou LEGO vyhlašují soutěž o návrh budoucích leteckých a kosmických strojů. - Co mají obě akce společné? Jde o zábavu? Jde o popularizaci? Oslovují především mladší generaci? Taky, ale... Rovio i LEGO jsou evropské firmy: ale když chtějí svůj (už tak populární) produkt ještě více zpopularizovat, jdou přes oceán. Nikoliv do „domácí“ ESA. Škoda.

    Středa 5. června 2013

    Dnes ve 23:52 h středoevropského času má z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně odstartovat raketa Ariane-5 s evropským „kosmickým náklaďákem“ ATV-4 Albert Einstein. Jeho pevný náklad čítá rekordních 1400 položek. Mezi nimi je i krabice na nářadí (tedy nikoliv samotné nářadí!), která byla vyrobena technologií 3D tisku firmou Thales Alenia Space v Turíně. Jde zřejmě o první použití předmětu vytvořeného 3D tiskem na oběžné dráze.

    Když už jsme u 3D tisku: na páté operační zásobovací lodi Dragon, s jejímž startem se předběžně (ale opravdu předběžně, už třetí se totiž posouvá z konce letošního roku nejméně na počátek toho příštího) počítá v srpnu 2014, bude i první 3D tiskárna, která má pracovat ve vesmíru. Vyrábí ji kalifornská firma Made In Space (hezký název!), která její prototyp odzkoušela v rámci parabolických letů na stroji Zero G už v roce 2011. Firma tvrdí, že zhruba třicet procent náhradních dílů na ISS je možné vyrobit s pomocí 3D tisku. Pokud má alespoň z poloviny pravdu, byl by to docela solidní skok kupředu: do vesmíru by se totiž posílal jen materiál a až podle potřeby by z něj vznikaly přesné náhradní díly.

    Jak jsem již uvedl na blogu 14. května 2013, prototyp ETA (Engineering Test Article) raketoplánu Dream Chaser dorazil do Drydenova výzkumného střediska NASA. Na fotografiích je jeho transport, vybalování a představování administrátorovi NASA (tím je čtyřnásobný astronaut Charles Bolden). Nyní se stroj připravuje na „pojezdové“ zkoušky (vzhledem k tomu, že má namísto přední podvozkové nohy lyžinu, tak by možná bylo lepší napsat „vláčecí“) na základně: tahač Ford ho má roztáhnout na rychlost 10 mil za hodinu, pak na 20 a po desítkách až do šedesáti (což zhruba odpovídá naší stovce; nebudu blb, který zaokrouhlené jednotky převádí s přesností na dvě desetinná místa, abych psal, že se pojede rychlostí 96,54 km/h). Snad v srpnu by pak měl přijít i první samostatný let po shozu z podvěsu pod helikoptérou.

    Úterý 4. června 2013

    Společnost Planetary Resources Inc., za kterou stojí investoři v celkové ekonomické síle přes třicet miliard dolarů (viz blog 26. června 2013), se rozhodla peníze pro svůj teleskop Arkyd shromáždit formou crowdsourcingu: tedy získáváním finančních prostředků od velkého množství drobných dárců. K dispozici jsou různé odměny odstupňované dle výše příspěvku: např. za 25 dolarů bude fotografie dárce nahraná na monitor na teleskopu a následně zabraná kamerou, za 99 dolarů získá přispěvatel pět minut pozorovacího času a za 10 tisíc slibuje pojmenování jednoho nově objeveného asteroidu po přispěvateli (no, tak to chci vidět – když Mezinárodní astronomická unie zastává stanovisko, že jen ona může o jménech rozhodnout a že se pojmenování kosmického objektu nedá koupit). Na jedné straně je iniciativa společnost Planetary Resources Inc. sympatická, na straně druhé bych ji ale spíše viděl jako něco navíc k hlavnímu programu. Mám ale takovou obavu, že se právě dívám na hlavní program...

    Od 7. do 23. února 2014 se v Soči uskuteční XXII. zimní olympijské hry. Pro Rusko půjde o velmi prestižní událost (naposledy hostilo olympiádu v roce 1980 v Moskvě), a tak tomu odpovídá i organizační zázemí: olympijská pochodeň vyrazí 7. října 2013 z Moskvy a postupně navštíví 83 měst. A dokonce si „střihne“ odbočku na ISS, kvůli níž byl předsunutý start lodi Sojuz TMA-09M z původně plánovaného 25. už na 7. listopadu (posádka Michail Tjurin/Rusko, Richard Mastracchio/USA a Kojči Wakata/Japonsko) a pevně stanovený odlet evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-4 na 4. listopadu. Aktuální scénář počítá se startem lodi Sojuz TMA-09M s olympijskou pochodní (z pochopitelných bezpečnostních důvodů pouze s imitací ohně) 7. listopadu, s jejím předáním v otevřeném prostoru během výstupu kosmonautů Olega Kotova a Sergeje Rjazanského 9. listopadu a návratem na Zemi v lodi Sojuz TMA-07M (posádka Fjodor Jurčichin/Rusko, Karen Nybergová/USA a Luca Parmitano/Itálie) 11. listopadu 2013.

    Před čtyřmi lety jsme v California Science Center zvedali na páce třítunový automobil Toyota Tundra: stačila k tomu síla pouhých 25 kg (naše tehdejší cesta po západní části USA viz blog říjen a listopad 2009). Tehdy jsme samozřejmě netušili (a asi nikdo), že Toyota Tundra (jiný exemplář) potáhne na podzim 2012 raketoplán Endeavour do jeho nového (přechodného) bydliště. Onen „tahač raketoplánů“ nyní na páce Giant Lever nahradil původní vozidlo.

    Pondělí 3. června 2013

    Společnost Bigelow Aerospace, která se dlouhodobě pokouší prorazit na poli nafukovacích kosmických modulů (mj. dva vyslala na zkušební mise do vesmíru v červenci 2006 a červnu 2007 a nyní připravuje modul BEAM pro test s astronauty na ISS - viz blog 17. ledna 2013) oznámila, že pracuje na zkušebním modulu Guide. Má jít o prototyp nafukovacího modulu, který by firma ráda jednou viděla na Měsíci. Zatím plánuje jeho pozemní test, který začne v lednu či únoru 2014 a který se uskuteční na dně blíže neupřesněného vyschlého solného jezera u Las Vegas. Co přesně bude test obnášet (jen nafouknutí modulu?, pobyt posádky?) ale oznámeno nebylo.

    Na čínské Wikipedii se objevila informace o hlavní a záložní posádce lodi Shenzhou-10. Hlavní tvoří dle očekávání záložní posádka loňského letu Shenzhou-9: veterán Nie Haisheng (absolvoval už let Shenzhou-6/2005), operátor Zhang Xiaoguan a asistent(ka) laboratoře Wang Yaping. Záložní pak velitel Liu Boming (veterán z mise Shenzhou-7/2008), operátor Pan Zhanchun a asistent laboratoře Deng Qingming.

    Švejk to označoval jako „hnutí mysli v šestinedělí“. A tuto diagnózu má nyní zřejmě někdo v ESA: tato agentura sice spustila svůj oficiální webový obchod (což je neskutečně chvályhodné a srdce mi v první chvíli zaplesalo, neb něco podobného nemá snad žádná jiná světová kosmická organizace). Ale ve druhé chvíli mi spadla brada. A to když jsem spatřil ceny: mikina za 174 nebo tričko s krátkým rukávem za 90 europeněz. To snad nemůže být míněno vážně: za tři mikiny se dá koupit letenka do Ameriky a následně vybírat z mnohem levnější kosmické garderóby. – Ač jde o vizuálně vydařenou kolekci, dávám obchodu rok, maximálně dva...

    Pátek 31. května 2013

    Premiérový start superrakety SLS (dosud plánovaný na 16. prosince 2017) se bude nejspíše odkládat. Důvodem nejsou technické nebo rozpočtové potíže (zatím...), ale něco úplně prozaičtějšího: NASA si uvědomila, že startovací okno v prosinci 2017 připadá na noc. A to není pro zkušební premiérový let úplně nejšťastnější. Nejbližší vhodné startovací okno pro bezpilotní misi lodi Orion se otevírá na jaře 2018. Což bude zřejmě nový termín startu.

    Jen malé doplnění k problémům družice GOES-13 (viz blog 27. května 2013). Aktuálně jsou v různé fázi výroby či přípravy na ni čtyři nástupnické satelity: GOES-R (po startu v říjnu 2015 bude přejmenován na GOES-16), GOES-S (únor 2017), GOES-T (2019) a GOES-U (2024). Ty mají zajistit Spojeným státům meteorologické služby nejméně do roku 2036.

    Čína zveřejnila několik nových snímků své zamýšlené trvale osídlené stanice, kterou budou tvořit tři dvacetitunové moduly (jeden hlavní obytný a řídící, dva laboratorní) vypuštěné v rozmezí let 2020 až 22. (Na snímcích na druhém řádku je těchto rozměrných modulů dokonce víc – čtyři a šest.) Na stanici budou létat posádky v lodích Shenzhou a zásoby jim mají vozit nákladní verze současných ministanic Tiangong.

    Čtvrtek 30. května 2013

    V červenci letošního roku by měl být uzavřený design nové evropské rakety Ariane 6. Je víceméně jisté, že první a druhý stupeň budou na tuhé pohonné látky, třetí pak na kryogenní (kapalný vodík a kyslík). Jen se řeší přesný počet, podoba a uspořádání motorů prvního a druhého stupně. Ariane 6 by měla být vyvinuta dle pravidla „tří sedmiček“: sedm let vývoje, kapacita sedm tun nákladu na dráhu přechodovou ke stacionární a cena za start nejvýše 70 mil. euro (cca 90 mil. dolarů). Počítá se s frekvencí dvanácti startů ročně.

    Nizozemský astronaut Wubbo Ockels (veterán z letu Challenger STS-61A/1985) oznámil, že mu byla loni v dubnu diagnostikována agresivní forma rakoviny ledvin. Podle lékařů mu zbývá maximálně rok až dva života: a to jen za předpokladu, že jeho organismus bude kladně reagovat na léčbu a že se nevyskytnou další komplikace.

    Je to už nějaký pátek, ale ke mě se ta informace dostala až nyní: loni v červenci zemřel ve věku 88 let plukovník Byron Knolle. Byl jedním z pilotů vybraných v rámci druhé skupiny pro lety na kosmickém kluzáku Dyna Soar. Přesněji: byl absolventem školy Aerospace Research Pilot School, z níž se měli rekrutovat piloti pro projekt Dyna Soar a následně pro laboratoř MOL. Projekt Dyna Soar ale byl již v roce 1963 ukončený a když Knolle neviděl žádnou perspektivu (MOL byl v nedohlednu), dal přednost kariéře zkušebního pilota.

    Středa 29. května 2013

    Fjodor Jurčichin se dnes stal prvním ruským kosmonautem, který navštívil Mezinárodní kosmickou stanici počtvrté (a celkově druhým člověkem na světě, který se něčím podobným může pochlubit). Luca Parmitano se stal prvním členem výběru ESA z roku 2009, který se vydal do vesmíru. A Karen Nybergová se stala první astronautkou, která se mezi dvěma návštěvami ISS stihla stát matkou (v lednu 2010 porodila syna Jacka; otcem je mimochodem astronaut Douglas Hurley). Aneb Sojuz TMA-09M je po úspěšném startu bezpečně zakotvený u Mezinárodní kosmické stanice.

    Prý již v neděli 2. června 2013 se Írán pokusí o další vypuštění kosmické družice. Prý by tentokráte měla být poprvé využita silnější a modernější raketa Simorgh. V první verzi má mít nosnost 70 až 100 kg, ale postupně bude sílit a cílem je vynést zařízení o hmotnosti 700 kg na kruhovou dráhu ve výšce 1000 km. – Start by měl proběhnout po trojici neúspěšných (a utajených) pokusů o vynesení satelitu s pomocí rakety Safir 23. května 2012, 22. září 2012 a 17. února 2013.

    Na aerosalónu ve městě Zhuhai loni v listopadu představila Čína „mechanické rameno pro kosmickou stanici“. To by se mělo stát součástí velké trvale osídlené stanice skládající se ze tří dvacetitunových modulů a vypuštěných v letech 2020 až 22. Jaké úkoly bude rameno mít (zdali pouze jako technologický zkušební exemplář, zdali bude „jen“ obsluhovat vědecké pokusy nebo zdali bude mít nějakou roli při výstavbě stanice), nebylo oznámeno.

    Úterý 28. května 2013

    Maskot dětských vzdělávacích programů ESA dostal jméno Paxi. Jméno vybrala komise z více než pěti set návrhů, které poslaly děti z členských zemí ESA: jméno Paxi zaslala sedmiletá Sára ze Španělska. Její vítězství oznámil italský kosmonaut Luca Parmitano, který se dnes poprvé vydá do vesmíru na palubě ruské lodi Sojuz TMA-09M.

    Zástupkyně akimata (postavení zhruba odpovídající našemu hejtmanovi) Kyzylordské oblasti v Kazachstánu, na jejímž území se nachází i kosmodrom Bajkonur, Natalja Godunová prohlásila, že by se v příštích letech měla značně rozšířit turistika za starty raket. Jako příklad uvedla okolí mysu Canaveral, kde kolem „kosmické turistiky“ vzniklo celé průmyslové odvětví živící tisíce lidí. Godunová uvedla, že by nebylo třeba velkých investic, neb starty raket jsou pozorovatelné i z velké dálky. Podle ní by bylo potřeba investovat především do infrastruktury: silnice, letiště, výstavba hotelů, planetárium, muzeum apod. Náklady odhadla na několik málo desítek miliónů dolarů. – Nápad jistě chvályhodný, ale přece jen... Myslím, že je dost zásadní rozdíl mezi na turistické atrakce bohatou Floridou a širou kazašskou stepí: ono těch, kdo jezdí jen a jen na starty je opravdu velmi málo. Většina z nich bere kosmodrom jako jednu (tedy nikoliv jedinou) z atrakcí v okolí.

    Letectví+kosmonautika 5/2013 obsahuje mé články „Nerealizované mise na stanici Skylab“, „O drakovi, který vstal z mrtvých“, „Plným plutoniem vpřed!“ a „Perličky ze světa nosných raket“.

    Pondělí 27. května 2013

    Americký úřad NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) přišel (otázkou je, zdali dočasně nebo tvale) o jednu ze svých tří meteorologických družic GOES: satelit s číslem 13 (vypuštěný v květnu 2006, předpokládaná životnost deset let) ztratil stabilitu (nejspíše selhalo orientační čidlo) a nepředává očekávané informace. Jeho roli převzala družice GOES-14 vypuštěná v červnu 2009 jako „orbitální záloha“. Pro úplnost: GOES-13 je na geostacionární dráze nad 75. stupněm západní délky, GOES-14 nad 105. stupněm západní délky. K dispozici je ještě GOES-15 (březen 2010) nad 135. stupněm západní délky: GOES-14 je tak umístěný přesně mezi oběma operačními satelity. Družici GOES-13 postihl třítýdenní výpadek už v září 2012: i tehdy pomohla „čtrnáctka“.

    „Lovci lebek“ budou mít v příštích týdnech žně, neb ve velmi rozumné vzdálenosti od našich hranic se objeví široká ekipa kosmonautů – a mnozí i velmi zajímaví:

  • V neděli 2. června bude v Technickém muzeu ve Speyeu Eugene Cernan, jeden ze dvanácti Pozemšťanů, kteří se prošli po Měsíci.
  • V sobotu 8. června bude v Morgenröthe-Rautenkranz (prakticky u českých hranic) dvojice kosmonautů: místní rodák Sigmund Jähn a Rus Anton Škaplerov.
  • Od 17. do 23. června se v Paříži na letišti Le Bourget uskuteční tradiční aerosalón, kde bude bezpochyby větší než malé množství kosmonautů.
  • Ve čtvrtek 20. června otevře v nizozemském Utrechtu výstavu „NASA – A Human Adventure“ Charles Duke (pilot lunárního modulu Apolla-16 a desátý Pozemšťan, který se prošel po Měsíci) a André Kuipers (Nizozemí). Charles Duke bude mít i o den později (v pátek 21. června) přednášku pro veřejnost v Noordwijku.
  • Dvojnásobný kosmický turista Charles Simonyi (Sojuz TMA-10/2007 a Sojuz TMA-14/2009) podepsal nejen fotografie, které jsem mu poslal, ale velkoryse přidal i několik vlastních.

    Pátek 24. května 2013

    Kanadský výrobce kytar Larrivée (jde o rodinný podnik, který je vyrábí už více než 45 let) dodal hudební nástroj i pro Mezinárodní kosmickou stanici: speciální kytary ale vyrobil jen dva kusy (letový exemplář a jeho „náhradníka“). Ovšem vzhledem k tomu, jak kanadský kosmonaut Chris Hadfield v minulých týdnech a měsících kytaru přímo na oběžné dráze zpropagoval, rozhodla se firma výrobu obnovit. Prý už teď má objednávky za více než sto tisíc dolarů.

    Společnost StratoLaunch představila novou raketu, která v jejím projektu (viz blog 15. prosince 2011) nahradí až do loňského podzimu zamýšlený nosič společnosti SpaceX. Nová raketa je z dílny firmy Orbital Sciences Corp. (viz blog 6. prosince 2012) a má pracovní název Pegasus II (nepochybně ale bude časem překřtěna, protože třeba dnešní Antares se taky vyvíjel pod názvem Taurus II, i když s původním nosičem Taurus neměl společného zhola nic). Pegasus II má mít startovací hmotnost 218 tun a nosnost šest tun nákladu na nízkou dráhu. První a druhý stupeň budou na tuhá paliva, přičemž mají mít stejný průměr jako pomocné motory raketoplánů: budou tak moci využívat hardware (výroba, doprava apod.), který je nyní na trhu relativně levně k mání ve „výprodeji“. Třetí stupeň by měl být na kapalný vodík a kyslík s dvojicí motorů RL-10. Nosný letoun má být k dispozici v roce 2017, raketa o rok později. – No, zlevnění dopravy do vesmíru evidentně nebude hlavní devizou projektu, když jen oba motory RL-10 třetího stupně vyjdou na cca 80 mil. dolarů.

    Čína představila další „porci“ obálek k chystanému letu Shenzhou-10 (viz blog 22. května 2013): tentokrát ovšem věnovaných jednotlivým členům posádky. Ovšem jsou na nich toliko siluety jednotlivých kosmonautů. Na internetu se objevily spekulace, že odpovídají členům záložní posádky lodi Shenzhou-9, takže „desítky“ by se mohli zúčastnit Nie Haisheng, Zhang Xiaoguang a Wang Yaping. Ostatně, „recyklace“ minulé záložní posádky by byla z mnoha důvodů (absolvovaný výcvik, žena v sestavě apod.) zcela logická volba. Ale možná hledáme logiku tam, kde není – a možná takto „logicky“ uvažovali i tvůrci grafického návrhu obálek. Čína každopádně slíbila zveřejnit jejich finální podobu v pondělí 3. června, takže (nejpozději) v tento den už bychom mohli mít o posádce Shenzhou-10 jasno.

    Čtvrtek 23. května 2013

    Čínská orbitální stanice Tiangong-1 (označení „cílové těleso“, které je v rámci doslovných překladů používáno, mi nějak nejde přes jazyk – v cílovém tělese se obvykle nebydlí a nepracuje) provedla sérii úprav své oběžné dráhy. Podle všeho se začíná chystat na přijetí lodi Shenzhou-10. Na kosmodromu Jiuquan zároveň byly dokončeny testy této lodi: protože proběhly úspěšně, byl vydaný souhlas s jejím natankováním (což je nevratný proces).

    Nadace X-Prize Foundation zvažuje vypsání finančních odměn pro inovativní koncepty, které by mohly pomoci posunout hranice průzkumu vesmíru dále. Jen připomínám, že nadace stála za cenou Ansari X-Prize (na jejímž konci byl úspěšný suborbitální let raketoplánu SpaceShipOne, který je dnes ve vstupní hale Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.) nebo Google Lunar Prize (ta už tolik úspěšná není: původní limit pro soutěžící byl do 31. prosince 2012, do kdy se ale neuskutečnil žádný pokus o získání prémie). Nově zvažuje vypsání například „Synthetic Astrobiology X-Prize“ (vývoj umělého organismu, který by měl lidem usnadnit průzkum Marsu), cenu za nejlepší technologii pro odklonění nebezpečných asteroidů, cenu za levný a jednoduchý způsob likvidace kosmického odpadu nebo cenu za snížení finančních nákladů suborbitálních výzkumných letů.

    Původně na listopad loňského roku se chystala premiéra filmu Gravity, ale ta byla odložena na 4. října 2013. Co je přesně obsahem filmu, těžko říci: je ale jasné, že se povětšinou odehrává na oběžné dráze. Z kusých informací i traileru vyplývá, že během kosmické vycházky dvou astronautů (resp. astronauta a astronautky) dojde ke střetu kosmické stanice, Hubbleova teleskopu i raketoplánu (a kdovíčehovšeho ještě) s meteority nebo s kosmickým smetím. A oba hlavní hrdinové zůstanou uvězněni ve skafandrech na oběžné dráze: bez možnosti komunikace se Zemí. Film vznikl nákladem 80 mil. dolarů. Tak uvidíme, co nakonec na plátnech (ne)uvidíme.

    Středa 22. května 2013

    Sir Richard Branson uvedl v Dubaji na setkání s investory společnosti Virgin Galactic (místní fond Aabar Investments vložil do projektu zhruba 330 mil. dolarů, za což získal 37 procent akcií), že vše směřuje k prvnímu veřejnému suborbitálnímu letu raketoplánu SpaceShipTwo 25. prosince 2013. Vzhledem k tomu, že Branson už dříve avizoval, že se prvního veřejného letu osobně zúčastní, znamená to, že by se tento den měl stát astronautem. – Trochu jsem zapátral v historii a objevil jsem, že Richard Branson sliboval v březnu 2005, že Virgin Galactic začne „komerční provoz za dva a půl roku“. Hovořil tedy o (zhruba) září 2007. Jak vidno, létání do vesmíru v jakékoliv podobě rozhodně není jednoduché a odklady se nevyhýbají opravdu nikomu.

    Japonská kosmická agentura JAXA oznámila, že letos v srpnu vypustí do vesmíru dvojici raket. Nejprve má 4. srpna vzlétnout nosič H-IIB s nákladní družicí HTV-4 Kounotori k Mezinárodní kosmické stanici. A následně 22. srpna dojde k premiérovému startu rakety Epsilon: jde o nosič na tuhé pohonné látky, jehož vývoj byl zahájený v roce 2007. Má mít nosnost 1,2 tuny na dráhu 250 krát 500 km (ve třístupňové verzi) nebo 500 kg na dráhu 500 krát 500 km (s přídavným stupněm na kapalné pohonné látky). Při prvním startu ale bude Epsilon toliko ve dvoustupňové verzi, takže ponese jen 280 kg vážící družic SPRINT-A.

    Čína představila grafický návrh oficiálních příležitostných obálek, které jsou chystané k nadcházejícímu letu lodi Shenzhou-10 (s pravděpodobným startem 7. června 2013). Obálky jsou chystané ke startu, spojení se stanicí Tiangong-1 a přistání. Jak vidno, ani z nich nejsme ohledně složení posádky o mnoho moudřejší...

    Úterý 21. května 2013

    První starty rakety Falcon-9 v1.1 (a zároveň první ze západního pobřeží USA, tedy z kosmodromu Vandenberg AFB) se odkládá na 20. července 2013. Tím zároveň dochází k domino-efektu u dalších misí: s družicí SES-8 na srpen, s družicí Thaicom-6 na září, s nákladní lodí Dragon CRS-3 na listopad a s konstelací satelitů Orbcomm na prosinec. (Dosud platný rozpis letů viz blog 10. dubna 2013.) S tím, že nejsou vyloučené další skluzy a že je možné posunutí vypuštění Thaicomu-6 až po Dragonu (což by prakticky jistě znamenalo posun vynesení satelitů Orbcomm do příštího roku).

    O víkendu se na Zemi bezpečně vrátilo návratové pouzdro „kosmické Noemovy archy“ – družice Bion-M1 (viz blog 23. dubna 2013). Ta se ale ke svému nákladu zachovala velmi macešsky a stala se pro své pasažéry opravdovou „smrtící pastí“. Experiment Kontur-BM postihla závada: aby nebyla ohrožena vlastní družice a ostatní zařízení, bylo jej nutné vypnout. Tím bylo všech osm pískomilů na palubě odstřiženo od zdrojů vzduchu, potravy a světla – a všichni uhynuli. Stejně tak let nepřežili kvůli technické závadě na vybavení akvária tlamouni mosambičtí (Oreochromis mosambicus) v německém experimentu Omegahab. Bezprostředně po startu také selhal systém dodávky potravy části myší, takže 15 ze 45 zemřelo hladem. A ze zbývajících třiceti celou misi přežilo kvůli dalším útrapám jen šest.

    Do sbírky se mi podařilo získat několik příležitostných obálek i s adekvátními razítky, které dokumentují lety nákladních lodí Dragon v loňském roce: jak zkušební (a první zakotvený u ISS) Dragon COTS Demo 2, tak první operační Dragon CRS-1.

    Pondělí 20. května 2013

    „Škatule, škatule, hejbejte se.“ Přesně tuto hru předvedla ESA v nominacích svých kosmonautů do posádek ISS. Pro slot v rámci 46. a 47. základní posádky stanice (start v lodi Sojuz TMA-19M v listopadu 2015) počítala s francouzským kandidátem Thomasem Pesquetem. Z nějakého důvodu (zdravotní?) byl jeho let odložený na pozdější dobu, a tak měl místo zaujmout dánský kandidát Andreas Mogensen. Následně se objevila možnost letu kosmonauta ESA na krátkodobou návštěvu ISS v září 2015 při letu Sojuz TMA-18M: místo měl dostat britský kandidát Tim Peake. Jenže v tu chvíli se zástupci Velké Británie v ESA vzbouřili: vadilo jim, že „jejich“ kosmonaut má dostat jen krátkodobý let. Aby měla ESA klid, tak si Mogensen a Peake vyměnili místa. (Inu, jak vidno, opravdu o nominacích rozhoduje pouze kvalita kandidáta, jak donekonečna ESA omílá.) Andreas Mogensen tak má krátkodobě navštívit ISS na přelomu září a října 2015, Tim Peake se zde zabydlí na téměř půl roku od listopadu 2015. – Nastane tak zajímavá situace, kdy kosmonauti ESA poletí ve dvou lodích po sobě. A nejen to: v obou lodích bude občan Velké Británie, protože na Sojuzu TMA-18M má letět „kosmická turistka“ Sarah Brightmanová.

    V roce 1972 najezdili astronauti Eugene Cernan a Harrisom Schmitt ve vozidle Rover na Měsíci 35,744 kilometrů. Až dosud to byl přitom platný americký rekord v délce jízdy na jiném kosmickém tělese. Nyní tento výkon překonal na Marsu robot Opportunity, když včera urazil 80 metrů a dosáhl tak celkové najeté vzdálenosti 35,76 km. – Jinak absolutní rekord dosud drží sovětský Lunochod 2, který urazil 37 km.

    Druhé letošní číslo magazínu Ekofutura obsahuje můj článek „Rozdrtí nás kosmické kladivo?“

    Pátek 17. května 2013

    Ruský kosmonaut Pavel Vinogradov, t.č. velitel Mezinárodní kosmické stanice, si připsal další „prvenství“ v historii: přímo z oběžné dráhy podal s pomocí elektronického podpisu a webového formuláře daňové přiznání ke svému pozemku u Moskvy. (Možná si v této souvislosti vzpomenete na Apollo 13, kdy na poslední chvíli do posádky zařazený Jack Swigert zapomněl podat své daňové přiznání a prosil řídicí středisko, ať mu u berňáku vyprosí odklad.)

    Minulý týden uskutečnila Čína neobvyklý suborbitální test: raketa při něm dosáhla výšky přes deset tisíc kilometrů (typické suborbitální lety jsou přitom v řádu stovek kilometrů). Hned se objevily spekulace, což za neobvyklým profilem letu je. Nemohlo jít třeba o neúspěšný pokus o kosmický start? Spojené státy se nyní kloní k názoru, že šlo o test protidružicové zbraně. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to nové kolo kosmického zbrojení, protože žádná jiná země podobnou kapacitu nemá a nikdy neměla – a určitě nikdo nebude nečinně přihlížet tomu, jak nejlidnatější země světa získává v určité oblasti strategickou převahu. – Deset tisíc kilometrů je totiž velmi blízko středním drahám, na kterých se pohybují třeba navigační družice systémů GPS, GLONASS nebo Galileo (19100 až 23200 km). A jen o kousek výše je geostacionární oběžná dráha (35800 km). Já vím, je to ještě kus cesty: ale evidentně Čína nesměřuje na dráhy kolem deseti tisíc kilometrů, kde vůbec nic nelétá...

    Tento týden jsme si připomněli čtyřicáté výročí startu orbitální stanice Skylab. Při této příležitosti jsem vystoupil ve Studiu 6 České televize. – O stanici Skylab pak budu hovořit i zítra (= sobotu 18. května) v Jihlavě v rámci přednášky „Apollo: velké sny a tvrdá realita“ (od 18:00 h v přednáškovém sále Muzea Vysočiny, Masarykovo náměstí 55). Akci pořádá Jihlavská astronomická společnost a portál Kosmonautix.cz (v rámci svého tradičního jarního setkání příznivců kosmonautiky).

    Čtvrtek 16. května 2013

    V Langleyově výzkumném středisku NASA (Hampton, stát Virginia) tento týden provádí astronauti Gregory H. Johnson (Endeavour STS-123/2008 a Endeavour STS-134/2011) a Rex Walheim (Atlantis STS-110/2002, Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-135/2011) na simulátoru zkoušky přistání s miniraketoplánem Dream Chaser. Trénují posledních šedesát sekund letu z výšky tří kilometrů, a to za různých podmínek – povětrnostních i technických (selhání systémů).

    Loni v listopadu požádala NASA vědce o návrhy na využití dvou teleskopů, které dostala darem od NRO (viz blog 22. června 2012). Sešlo se celkem šedesát projektů; mezi nimi i celá řada zajímavých nápadů. Například teleskop na oběžné dráze Marsu, observatoř pro pátrání po exoplanetách, optická komunikační stanice pro spojení se vzdálenými sondami, družice pro studium kosmického počasí a soustavy Země-Slunce nebo sonda pro výzkum horních vrstev zemské atmosféry.

    „GROVER je jako kosmická sonda, ale operuje na zemském povrchu,“ komentuje bývalý inženýr NASA Michael Comberiate. A jedním dechem dodává: „Dokáže bez přímého dozoru přežít měsíce v nehostinném prostředí.“ GROVER (Goddard Remotely Operated Vehicle for Exploration and Research) je automatický robot se slunečními bateriemi (na druhém snímku je při zkouškách bez nich), který od počátku května samostatně zkoumá ledové pláně Grónska s pomocí radaru – a bude je zkoumat až do 8. června. Má hmotnost 400 kg a využívá technologie vyvinuté právě pro meziplanetární sondy: stejně jako nové technologie testuje.

    Středa 15. května 2013

    Únik čpavku je zpět – nic neuniká, šlo o falešný signál. Tyto dvě rozporuplné zprávy týkající se opravy chladicího systému na jednom z panelů slunečních baterií ISS jsme mohli zaznamenat v uplynulých hodinách. V tuto chvíli každopádně vše nasvědčuje tomu, že opravdu šlo o planý poplach a že únik čpavku byl zastaven. Nicméně (jak jsem psal na blogu 13. května 2013), „potrvá několik týdnů, než se definitivně prokáže, že je vše v pořádku.“

    Evropský kosmonaut Timothy Peake (Velká Británie) oznámil, že v nejbližších dnech získá letovou nominaci na ISS. Stal by se tak posledním ze šesti kosmonautů z výběru ESA z roku 2009, který získá letovou nominaci – a to před tím, než koncem tohoto měsíce odstartuje první z výběru! Tedy: pokud se „oficiálně“ potvrdí, že Andreas Mogensen (Dánsko) poletí na krátkodobý let na přelomu září a října 2015 a Thomas Pesquet (Francie) na dlouhodobý od listopadu 2015 do května 2016.

    Během svého pátého testovacího letu dosáhlo zařízení Grasshopper, které je používáno k získání zkušeností potřebných pro znovupoužitelnost jednotlivých stupňů nosných raket (viz blog 18. března 2013), výšky 250 metrů a letělo 61 sekund (obě jsou rekordní hodnoty). Důležitější je ovšem zpráva, že by se budoucí testy zařízení Grasshopper mohly konat na základně White Sands. – A ještě drobnost: společnost SpaceX začala uvažovat o výstavbě nového startovacího komplexu pro rakety Falcon 9 a Falcon Heavy v severní části Kennedyho kosmického střediska na Floridě (komplex by se dle lokality jmenoval Shiloh; viz poslední snímek).

    Úterý 14. května 2013

    Raketa Zenit se má po havárii v rámci projektu SeaLaunch (viz blog 1. února 2013) vrátit do provozu 5. září 2013 startem z Bajkonuru s družicí Amos-4 (viz blog 7. února 2013). Další start z „mořského kosmodromu“ by se prý mohl uskutečnit ještě před koncem roku: je ale lehce nejistý (pomineme-li tragickou finanční situaci společnosti), neb dosud nebylo určeno/vybráno/stanoveno vynášené zařízení. – Každopádně od roku 2016 by měla být k dispozici nová verze rakety Zenit (jednotná pro vypouštění z moře i z pevniny, dnes jsou v mnoha detailech odlišné) se zvýšenou nosností a schopností vynášet do vesmíru dvojici družic nebo je dokonce dopravovat přímo na geostacionární oběžnou dráhu. (Aktuální nosnost je na dráhu přechodovou ke stacionární 6000 kg, postupně má být zvýšena na 6400 a 6700 kg.)

    Společnost Sierra Nevada Corp. dokončila pod dohledem NASA bezpečnostní revizi svého projektu miniraketoplánu Dream Chaser. Navíc oznámila, že přemístila prototyp ETA (Engineering Test Article) do Drydenova výzkumného střediska NASA (Kalifornie), kde by se snad již příští měsíc mohl dočkat premiérového samostatného letu (po svržení z letícího vrtulníku). Zároveň se objevily zprávy, že první prototyp ETA by měl dostat oficiální jméno Eagle.

    Ani květnové vydání časopisu Tajemství vesmíru se neobešlo bez mé přítomnosti. Tentokrát měla podobu článků: „SpaceX: firma, která nás dostane na Mars“, „Viking dobývá Rudou planetu“ a „Vyhlídkové lety do vesmíru“.

    Pondělí 13. května 2013

    Sobotní mimořádný výstup do otevřeného prostoru astronautů Thomase Marshburna a Christophera Cassidyho (viz blog 10. května 2013) dopadl podle všeho dobře. Sice se nepodařilo najít místo úniku čpavku z chladicího systému, ale po výměně pumpy PFCS únik ustal. Potrvá ale několik týdnů, než se definitivně prokáže, že je vše v pořádku. – Navzdory původním předpokladům nebude mít neplánovaná vycházka vliv na přistání lodi Sojuz TMA-07M, takže by mělo proběhnout podle původního plánu dnes v noci.

    Jeden problém na Mezinárodní kosmické stanici je zažehnaný, další se rýsuje na obzoru. NASA vyjádřila obavu, že přilétající poškozená loď Progress M-19M svou nevyklopenou anténou Kurs mohla poškodit odrážeč laserových paprsků, který při příletu používá evropský „kosmický náklaďák“ ATV. Zatím jde jen o podezření, které ale bude třeba prověřit: ideálně během výstupu do otevřeného prostoru, ale nejbližší je plánovaný až na 22. června (tedy týden po plánovaném příletu ATV-4). – Absurdní přitom je, že nový odrážeč laserových paprsků byl instalovaný 19. dubna 2013, protože se objevily obavy o funkčnost toho starého. Progress M-19M dorazil ke stanici přesně o týden později, 26. dubna.

    Pro dubnové číslo magazínu Tajemství vesmíru jsem napsal články „Kosmodromy, které plavou i létají“, „10x drama ve vesmíru i na rampě“, „Pioneer 10 a 11: cesta až na konec“, „Technický zázrak, ekonomická katastrofa“ a „Buran: skončil dřív, než začal“.

    Pátek 10. května 2013

    Panel slunečních baterií 2B na příhradovém nosníku P6 Mezinárodní kosmické stanice měl už dříve problémy s únikem chladicího média, tedy amoniaku (čili čpavku). Včera ovšem došlo k úniku mimořádně dramatickému, díky kterému bylo nutné panel vyřadit z provozu (z hlediska ISS je to ztráta cca 12,5 procenta energie, což není nikterak významné). Řídicí středisko se následně rozhodlo uskutečnit zítra – v sobotu 11. května 2013 – mimořádný výstup do otevřeného prostoru za účelem nalezení a odstranění úniku. Výstup provedou američtí astronauti Thomas Marshburn a Christopher Cassidy (ti mimochodem už spolu dvě kosmické vycházky absolvovali, a to před čtyřmi lety v rámci mise raketoplánu Endeavour STS-127/2009). – Díky tomu se odkládá i přistání lodi Sojuz TMA-07M (mj. s Marshburnem na palubě) plánované na noc z 13. na 14. května. Zatím není jasné, jak velký odklad bude, ale hovoří se až o deseti dnech.

    Kanadská astronautka Julie Payetteová (veteránka z letů Discovery STS-96/1999 a Endeavour STS-127/2009) se rozhodla opustit aktivní službu. Od poloviny července bude sedět na dvou nových pozicích: jednak se stane ředitelkou provozu v Montreal Science Center a jednak viceprezidentkou ve společnosti Canada Lands Company. V oddíle astronautů byla 21 let.

    Pět podpisů a navrch nášivka: to je obsah dopisu, který do schránky dorazil ze Spojených států. Podpisy patří Esther Dysonové, která byla náhradnicí „kosmického turisty“ Charlese Simonyiho při misi Sojuz TMA-14/2009. Sama se do vesmíru nepodívala. Zatím.

    Čtvrtek 9. května 2013

    Astronaut Fredercik Sturckow (mimochodem, jediný člověk, který navštívil Mezinárodní kosmickou stanici čtyřikrát) nebyl po svém odchodu od NASA (viz blog 6. května 2013) dlouho bez práce. Vstoupil totiž do služeb firmy Virgin Galactic, v níž by se měl stát pilotem „turistického raketoplánu“ SpaceShipTwo. Jinými slovy: vyměnil (nejistou) pozici astronauta NASA za (mnohem jistější) pozici astronauta komerčního.

    ESA oznámila, že sedmou misí z programu Earth Explorer (dosud GOCE, SMOS, CryoSat, SWARM, AEOLUS a EarthCARE) bude družice Biomass. Ta má pomocí citlivého radaru sledovat z oběžné dráhy množství biomasy a v ní uloženého uhlíku s dosud nevídanou přesností. Vzlétnout má v roce 2020. – Jenže... Radar satelitu Biomass má využívat pro svoji práci stejných frekvencí jako vojenské radary Spojených států, které jsou dnes v provozu v USA, Grónsku, Velké Británii a Turecku. Mezinárodní telekomunikační unie sice souhlasila s jejich využitím pro misi Biomass, ovšem jen jako s druhotným: primárně mají na frekvence nárok původní uživatelé, tedy Spojené státy. Buď dojde do roku 2020 k dohodě, nebo budou ze Severní Ameriky a Evropy k dispozici data ve výrazně horší kvalitě. ESA ovšem je ochotna do tohoto rizika jít, protože v inkriminovaných oblastech je biomasa poměrně dobře zmapovaná, takže ji chce zasadit do kontextu.

    Kanadský kosmonaut Chris Hadfield (který je aktuálně velitelem ISS a který se vrací zpět na Zemi již v úterý 14. května) představil přímo z vesmíru novou kanadskou pětidolarovou bankovku. Představení nebylo samoúčelné: na platidle je totiž znázorněn kanadský robotický manipulátor Canadarm-2, jeho nástavec Dextre a astronaut.

    Úterý 7. května 2013

    Po několikadenním odkladu způsobeném nepříznivými povětrnostními podmínkami odstartovala do vesmíru druhá nosná raketa Vega: podle všeho fungovala bezchybně a všechny tři vynášené satelity dopravila na stanovené oběžné dráhy. Raketa Vega tentokráte nesla silnou „českou stopu“: firmy z naší země se podílely na budování startovacího komplexu, na komponentech nosiče a i vynášená družice Proba-V nese přístroj SATRAM výhradně české výroby. – Jen drobná poznámka k odkladu startu Vegy: často je „upozorňováno“, že ruské rakety vydrží víc než evropské či americké. To ale není tak úplně pravda: odklad Vegy nebyl zapříčiněný tím, že by byl překročený meteorologický limit pro počasí – ale proto, že při případné havárii by vítr mohl zanést trosky rakety nad obydlené oblasti. Takový problém v případě ruských kosmodromů jaksi není. Aneb kdyby ruské rakety startovaly ze „západních“ kosmodromů, narazily by na podobná omezení (a naopak; ostatně, stačí se podívat, do jaké sloty dnes Vega odlétla).

    Senátorka Claire McCaskillová pozastavila přeložení americké exastronautky Susan Helmsové (veteránka z letů Endeavour STS-54/1993, Discovery STS-64/1994, Columbia STS-78/1996, Atlantis STS-101/2000 a Discovery STS-102/2001) na post zástupkyně velitele U.S.Space Command (Kosmického velitelství Spojených států). Helmsová, která má aktuálně hodnost generálporučíka a kterou na novou pozici navrhnul Barack Obama, se totiž v únoru 2012 neřídila doporučením právního zástupce a zprostila obvinění kapitána letectva, který byl obžalovaný ze sexuálního napadení podřízené ženy. McCaskillová hodlá blokovat přeložení exastronautky do důkladného prošetření případu.

    V Canada Aviation and Space Museum (Ottawa, Ontário) byla slavnostně vystavena první „kanadská ruka“ Canadarm-201 (první letový exemplář, který se vydal do vesmíru při misi Columbia STS-2/1981 – a naposledy při letu Endeavour STS-134/2011). Kromě pochopitelné radosti a nadšení (ceremoniálu se virtuálně zúčastnil i kanadský astronaut Chris Hadfield, t.č. velitel ISS) ale vyvolala výstava i vlnu kritiky. Na slavnost totiž nebyl pozvaný první kanadský astronaut Marc Garneau: přitom to, že manipulátor skočil v tomto muzeu, je především jeho zásluha. Podle původních plánů měl být vystavený v sídle Kanadské kosmické agentury, kde by ho ovšem (slovy Marca Garneaua) „nikdo neviděl“. Jenže Garneau je členem parlamentu za opoziční Liberální stranu. V takovém případě jdou zásluhy stranou (mj. byl při dvou ze tří svých letů operátorem „kanadské ruky“), protože důležitější bylo pozvání ministra dědictví a oficiálních jazyků Jamese Moorea z „konkurenční“ (čtěte: vládní) Konzervativní strany. Inu, politika.

    Pondělí 6. května 2013

    Asteroid (101955) 1999 RQ36, k němuž se chystá americká sonda OSIRIS-REx (Origins-Spectral Interpretation-Resource Identification-Security-Regolith Explorer) byl přejmenován na Bennu. Námět předložil devítiletý Michael Puzio ze Severní Karolíny. Bennu je mýtický egyptský pták. Návrh vyhrál jednak proto, že sonda se svým odběrným systémem pro získání vzorků z asteroidu skutečně může připomínat ptáka, jednak proto, že název znamená i „stoupající“ nebo „zářit“ (sonda se má dotknout povrchu asteroidu a zase odtud odletět – odtud „stoupající“; „zářit“ pak může mít v souvislosti s touto misí několik významů – od jejího vědeckého významu až po studium počátků sluneční soustavy).

    Mínus jeden. Aneb oddíl amerických astronautů opustil další aktivní člen: Frederick Sturckow (veterán z letů Endeavour STS-88/1998, Discovery STS-105/2001, Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009). Následně byl i záložním velitelem pro misi Endeavour STS-134/2011: to pro případ, kdyby původně jmenovaný Marek Kelly nebyl schopen letu (jeho žena Gabriella Giffordsová byla krátce před startem těžce zraněna při atentátu v Tucsonu, stát Arizona). NASA má tak nyní k dispozici 49 aktivních astronautů.

    Z mysu Canaveral nenávratně mizí další historická stavba: budova BOSU (Bioastronautics Operational Support Unit). Ta byla dokončena v únoru 1965, přičemž představovala nemocnici a lékařskou kliniku pro celou základnu. Poskytovala zázemí lékařům, kteří se věnovali astronautům – a stejně tak astronautům, kteří lékaře potřebovali. Do historie se zapsala hlavně tím, že sem byly v lednu 1967 převezeny po požáru v lodi Apollo 204 ostatky astronautů Virgila Grissoma, Edwarda Whitea a Rogera Chaffeeho. V BOSU bylo provedeno jejich ohledání a pitva – a odtud také putovali v rakvích na své pohřby (viz poslední řádek).

    Pátek 3. května 2013

    Všechno je v pořádku, a tak odložíme start o 3,5 měsíce. Přesně toto je logika společnosti Orbital Scinces Corp.: po úspěšně premiéře nosiče Antares (viz blog 22. dubna 2013) tvrdila, že vše je v nejlepším pořádku a že avizovaný letový řád zůstává v platnosti (v první polovině července zkušební let lodi Cygnus k ISS, v průběhu podzimu let operační), ale nyní další start lehce „posunula doprava“ na 28. září 2013.

    Všiml jsem si, že zvýšení ceny „letenky“ (viz blog 2. května 2013) není v případě společnosti Virgin Galactic jediným omezením. Tím dalším jsou i technické parametry raketoplánu SpaceShipTwo: když byl oznamovaný začátek jeho vývoje, měl létat do výšky 130 až 140 km a pobýt v beztíži sedm minut. Aktuálně se ale hovoří o maximální výšce 110 km a pobytu v beztíži v délce pěti minut. Hmmm...

    Kosmické středisko Houston (Space Center Houston – naše návštěvy viz blog 18. října 2008 a 19. července 2010), což je firma provozující návštěvnické centrum při Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas), převzalo od NASA nyní již vyřazený Boeing 747SCA výrobního čísla 905. Ten plánuje umístit u vstupní brány – a na letoun dát maketu raketoplánu Explorer, která sem byla převezena z Kennedyho kosmického střediska na Floridě (viz blog 25. června 2012). Nákladem 12 mil. dolarů tak vznikne velmi působivá expozice, v jejímž rámci budou návštěvníci moci zavítat do raketoplánu i do letounu. Otevřena má být v únoru 2015. Na zveřejněných snímcích vypadá záměr opravdu parádně!

    Čtvrtek 2. května 2013

    NASA a Roskosmos uzavřely dohodu o prodloužení využívání lodí Sojuz při dopravě kosmonautů na ISS: aktuální smlouva zní na 424 mil. USD a pokrývá období do června 2017. Týká se přitom šesti „letenek“: připomínám, že z kvóty USA „těží“ i kosmonauti Japonska, Kanady a ESA. - Smutné je, že přibližně stejnou částku investuje NASA ročně do amerických komerčních lodí (DragonRider od SpaceX, CST-100 od Boeingu a Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.). Pokud ji nezvýší, bude se návrat amerických astronautů do vesmíru vlastní lodí odkládat – a další peníze potečou do Ruska. Jenže pokud potečou do Ruska, na vlastní lodě nebude. Jak správně konstatoval server Nasaspaceflight.com, je to situace jak vystřižená z Hlavy XXII.

    Jedna „letenka“ lodí Sojuz tak nově vychází na 70,7 mil. dolarů (dosud 62,75 mil. USD – viz blog 25. března 2011). Jenže nezdražují pouze Rusové: společnost Virgin Galactic oznámila, že cena 200 tisíc dolarů za (vý)let v raketoplánu SpaceShipTwo platí jen po omezenou dobu. A že v nejbližších dnech „povyskočí“ o 25 procent – na 250 tisíc dolarů! Zakladatel společnosti Virgin Galactic Richard Branson to zdůvodnil inflací od okamžiku, kdy firma začala podnikat – není divu, když první turisty původně chtěla vozit v roce 2008!

    Letectví + kosmonautika 4/2013 a moje články: „Orion dostane evropský servisní modul“ a „Po severu se dočkal i jih“ (po KLDR vypustila svoji raketu do vesmíru i Jižní Korea).

    Úterý 30. dubna 2013

    Každým dnem jsme to očekávali, jen jsme nevěděli, kdy inkriminovaný okamžik nastane. Nastal včera. – Řeč je o spotřebování zásob chladícího média (kapalného hélia) na palubě observatoře Herschel. Ta byla vypuštěna v květnu 2009, přičemž díky 3,5metrovému zrcadlo se stala největším kdy vypuštěným teleskopem. Při startu nesla 2300 litrů hélia (což je 335 kg), které mělo 3,5 roku chladit trojici přístrojů. Nakonec vydrželo o něco déle: technici přitom do poslední chvíle netušili, kdy bude spotřebováno, protože v nádrži nebyl žádný „palivoměr“. Museli tak vycházet z různých nepřímých ukazatelů. Věděli jen, že jednoho dne teplota přístrojů „povyskočí“ o několik stupňů Celsia, což bude neklamné znamení vyčerpání chladícího média – a to se stalo právě včera. Observatoř Herschel každopádně nashromáždila 25 tisíc hodin pozorování, která budou bezpochyby zpracovávána ještě dlouhé roky. Nyní bude ještě nějaký čas provádět měření (byť se sníženou přesností), než ji ESA počátkem května odešle na „parkovací dráhu“ kolem Slunce.

    Studenti z Havajské univerzity (University of Hawaii) oznámili, že se chystají v říjnu letošního roku vyslat do vesmíru nosič Super Strypi. Ten ponese padesátikilogramovou družici HiakaSat. Super Strypi má motory na tuhá paliva a jeho maximální nosnost by měla být 250 kg nákladu na kruhovou dráhu ve výšce 400 km. Kromě Havajské univerzity ho vyvíjí i firma Aerojet a Sandia National Laboratories z Nového Mexika.

    „Zase jste se kochal, pane Hadfielde?“ – „No jo, kochal. A viděl jsem neuvěřitelné věci. Třeba novou díru v panelu slunečních baterií ISS, kterou bych bezpečně prostrčil prst. Pravděpodobně vznikla zásahem malého meteoritu. A jak jsem napsal na tvůj účet na Twitteru, velké štěstí, že nezasáhl trup stanice. Mohlo být veselo…“

    Pondělí 29. dubna 2013

    Pouze v pátek a v sobotu (no, pouze – alespoň, z mého úhlu pohledu) jsem se zúčastnil tradičního setkání Kosmos News Party v Pardubicích. Opravdu úžasný a příjemný zážitek: svým způsobem jsem rád, že jsem letos neměl čas přednášet (pro představu: minulé úterý jsem moderoval konferenci v Bratislavě, ve středu školil učitele v Praze, ve čtvrtek moderoval konferenci v Praze, v pátek dopoledne přednášel na vysoké škole v Brně – přednáška na Kosmos News Party byla opravdu mimo mé časové i lidské možnosti). O to víc jsem si totiž vychutnal akci z pohledu běžného účastníka: poseděl, poklábosil, popil… Žádný stres, fajn lidé, príma setkání. S dovolením na tomto místě poděkuji hlavnímu „pachateli“ a organizátorovi celé akce Milanovi Halouskovi za čas a energii, kterou do ní už mnoho let (na úkor jiných aktivit) vkládá. Díky za všechny (a za všechno)!

    Společnost SeaLaunch zveřejnila závěry komise, která vyšetřovala zkázu její rakety dne 1. února 2013. Zpráva v podstatě potvrdila známá fakta: že k havárii došlo vinou selhání čerpadla, která řídí naklánění motoru prvního stupně (a tudíž i celého nosiče; viz blog 5. února 2013). Zpráva uvedla, že „selhání čerpadla je důsledkem souběhu několika faktorů během výrobního procesu, které se ukázaly obtížné kontrolovat“. – Úžasná formulace. Kdyby byla pravdivá, znamenalo by to, že se závada může víceméně kdykoliv opakovat a že tedy jde o „konstrukční chybu“. Zpráva ovšem o něco dále konstatuje, že jiná pochybení než u výrobce nebyla zjištěna. Takže pokud jsou odhalena „pochybení“, asi jde o jednorázovou záležitost. Inu, číst tyto zprávy mající za cíl uklidnit partnery, zákazníky, veřejnost, média a kdovíhokovšechnoještě, je opravdu zážitek.

    Skutečný „křest ohněm“ má (konečně) za sebou turistický miniraketoplán SpaceShipTwo. Po mnoha odkladech (pro připomenutí: s prvním zkušebním startem se počítalo v roce 2007, s první misí se zákazníky o rok později) se dnes dočkal svého premiérového motorického letu. Piloti Mark Stucky a Mike Alsbury zapnuli po uvolnění z mateřského letounu WhiteKnightTwo motory SpaceShipTwo na 16 sekund: stroj následně dosáhkl výšky 16,5 km. To sice nebylo výrazné zvýšení z odhozové výšky 14,1 km, ale mnohem důležitější bylo dosažení rychlosti 1,2 M! A především bezpečné přistání.

    Pátek 26. dubna 2013

    Pohled na letošní starty kosmických raket absolutně nenasvědčoval tomu, že už dva roky po sobě vypouští druhé největší množství nosičů (po Rusku) Čínská lidová republika. Aneb za prvních 115 dní letošního roku neuskutečnila ani jeden start! Až dnes vynesla raketa CZ-2D do vesmíru družici Gaofen-1 pro dálkový průzkum Země. Dalších patnáct nebo šestnáct startů je před námi. – Dosáhne Čína opět na stříbrnou příčku? Bude se o ni prát se Spojenými státy, které zatím uskutečnily pět startů – ale plánují ještě 21. Takže i s odklady, které bezesporu přijdou, by se Amerika na druhé místo měla vrátit.

    Loď Progress M-19M stále neposlouchá (viz blog 24. dubna 2013) a ruští technici zatím nemají plán, jak ji zachránit. Na dnešek plánované přiblížení a spojení s ISS bylo každopádně zrušeno: uskuteční se nejdříve zítra. (Aktualizace: informace byla stará nebo nepřesná, ale to je jedno - mazat ji nebudu. Progress M-19M se dnes spojil s ISS. Detaily zatím netuším. Každopádně - klobouk dolů!)

    Druhý let rakety Vega, který je aktuálně plánovaný na 4. května, může být opět odložen. Důvodem jsou blíže nespecifikované problémy s vypouštěcím komplexem.

    Po půl roce v igelitovém pytlíku (viz blog 7. prosince 2012) byl raketoplán Atlantis pomalu a opatrně „vybalený“. Vše tedy směřuje k tomu, aby už koncem června skutečně přivítal první návštěvníky.

    Čtvrtek 25. dubna 2013

    Po úspěšné premiéře ve formě startu rakety Antares (viz blog 22. dubna 2013) si kosmodrom MARS ve Virginii brousí zuby na další zakázky. Zigmond Leszczynski z VCSFA (Virginia Commercial Space Flight Authority) uvedl, že jsou vedena jednání s několika organizacemi, které by odtud rády provozovaly komerční lety raket. Odmítl ale upřesnit, o jaké organizace se jedná.

    Společnost Golden Spike (chtěla by se stávajícím hardwarem vytvořit model komerčních pilotovaných letů na Měsíc) nedokázala prostřednictvím komunitního serveru Indiegogo během dvou měsíců sesbírat 240 tisíc dolarů, na které měla zálusk. Sešlo se jen 19,5 tisíce dolarů (což taky není málo, ale pořád je to jen dvanáctina požadované částky). Nemůžu si pomoci, ale tento způsob financování projektu za desítky miliard dolarů ve mě nebudí příliš velkou důvěru.

    Do aktuálního vydání časopisu 100+1 jsem přispěl článkem do rubriky Duel: srovnáním lodí Sojuz a Dragon (takže takovým „srovnáním nesrovnatelného“). Článek se příznačně věnuje „Sojuz versus Dragon“.

    Středa 24. dubna 2013

    Rusko dnes vypustilo do vesmíru zásobovací loď Progress M-19M, která zamířila k Mezinárodní kosmické stanici. Namísto nyní již obvyklého rychlého přeletového profilu ale tentokrát letí po klasické dvoudenní trajektorii: to kvůli odkladu startu vinou odkladu předchozího vypuštění rakety Sojuz s kabinou Bion-M1 (viz blog 23. dubna 2013). Progressu se ale nevyklopila anténa systému Kurs, která je nezbytná pro setkání se stanicí: ruští kontroloři jsou ale optimisté a věří, že i tak dostanou loď do blízkosti stanice. Jak to chtějí udělat a co z toho plyne pro další program letu lodi, ovšem nesdělili.

    Meziplanetární sonda ISEE-3 alias ICE (International Cometary Explorer) byla vypuštěna v srpnu 1978, následně zkoumala vztahy v soustavě Země-Slunce a poté se vydala k Halleyově kometě (s průletem u komety Giacobini-Zinner). V květnu 1997 oficiálně ICE ukončila svoji misi, ale stále je v provozuschopném stavu: v roce 2008 ji NASA zkušebně oživila a zjistila, že jednak reaguje a jednak má dostatek pohonných látek na další provoz. Nyní se objevily plány sondu buď s pomocí vládních, nebo soukromých peněz oživit: v srpnu 2014 se vrátí do blízkosti Země. Uvažuje se o několika možnostech, jak s ní naložit. Lze se pokusit ji odchytit a dopravit ji na Zemi (což by byla unikátní příležitost, protože na sobě musí mít za desítky let provozu a po průletech u komet nachytáno mnoho prachu; i když není jasné, jak by to bylo provedeno), nasměrovat ji k průletu u komety Wirtanen nebo u komety Schwassman-Wachmann 3-C.

    Emblémů není nikdy dost (zleva): aktuálně probíhající mise Bion-M, emblém společnosti Arianespace oslavující deset úspěšných startů raket Ariane 5, Sojuz a Vega z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně v loňském roce a ještě jeden dodatečně se objevivší emblém k misi Shenzhou-9.

    Úterý 23. dubna 2013

    Dosáhla či nedosáhla raketa Antares plánované oběžné dráhy (viz blog 22. dubna 2013)? Představitelé firmy Orbital Sciences Corp. na poletové tiskové konferenci uvedli, že ano. Ale materiály zveřejněné před letem na webu firmy (a dosud zde dostupné) hovoří o velmi výrazné odchylce. Pravda pochopitelně může být jakákoliv; tento rozpor každopádně příliš důvěry nebudí: a dodatečné vyhlašování cílů je asi stejně korektní jako malování terče po výstřelu. – To se ale týká pouze důvěryhodnosti firmy (a při letu na ISS už stejně nic okecat nepůjde – nedovedu si představit prohlášení ve stylu „bylo dosaženo přesné dráhy, jen ta stanice byla někde úplně jinde“). Co se vlastní rakety Anatares týká, šlo o zkušební let a tady bylo bez diskuse po úspěšném startu oběžné dráhy dosaženo.

    Rusko vyslalo na třicetidenní misi do vesmíru zmenšenou „Noemovu archu“ družici Bion-M1, na jejíž palubě je (mimo jiné) 45 myší, 15 gekonů, osm pískomilů, něco šneků, rybiček, nepočítaně vodních rostlin či semen. - V letech 1973 až 97 Rusko uskutečnilo jedenáct misí družic Bion. Po šestnáctileté pauze tak navazuje na předchozí bohatý program.

    Na novém domově raketoplánu Atlantis v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska na Floridě se v minulých dnech postupně objevila písmenka jasně vysvětlující, což se uvnitř skrývá. Práce na objektu finišují a vypadá to, že avizovaný termín otevření 29. června 2013 (viz blog 21. února 2013) se podaří dodržet.

    Pondělí 22. dubna 2013

    Americké námořnictvo se rozhodlo poprvé v historii pojmenovat svoji výzkumnou loď po ženě: příští výzkumná loď AGOR (Auxiliary General Oceanographic Research) se bude jmenovat Sally Ride[ová]. A to na počest první Američanky ve vesmíru, která loni podlehla rakovině slinivky (viz blog 24. července 2012). Pojmenování není samoúčelné („něco po ní pojmenujeme“), protože po uvedení lodi do provozu v roce 2015 ji bude pro námořnictvo provozovat Scrippsův oceánografický institut při University of California v San Diegu. A na něm Rideová svého času pracovala. – První loď třídy AGOR přitom byla loni v září pojmenována Neil Armstrong (na památku prvního člověka, který se prošel po Měsíci). Po první lodi ze série se pak pojmenovává celá třída lodí. Takže budeme moci hovořit o „výzkumné lodi Sally Ridevá, třídy Neil Armstrong“. To se nám ti pionýři hvězdných dálek pěkně sešli...

    Ruský kosmonaut Pavel Vinogradov sbírá během své současné mise na ISS prvenství jako na běžícím pásu: je nejstarším velitelem kosmické lodi, bude i nejstarším velitelem kosmické stanice, jako první kosmonaut oslaví v kosmu šedesátiny apod. Nyní se stal i nejstarším člověkem, který kdy absolvoval kosmickou vycházku (je mu 59 let; rekord dosud držel 58letý Story Musgrave). Během výstupu Vinogradov s Romanem Romaněnkem instalovali nové experimenty a měli za úkol sejmout panel s pokusem Vinoslivost. Bohužel, stačila vteřina neopatrnosti a tříkilový panel o rozměru 30 krát 45 cm kosmonautům uletěl. Na stanici ale zůstala jeho druhá polovina, která bude sejmuta později – takže není ztracen kompletně.

    Po mnoha odkladech (původně se s prvním startem počítalo ve druhé polovině roku 2010) se konečně vznesla raketa Antares: a bezpečně dosáhla oběžné dráhy. Byť o dost nižší, než byl plán: dosažená dráha byla 237 krát 258 km, plánovaná 249 krát 303 km. Což je dosti výrazný odchylka a v případě ostré mise na ISS by znamenala opravdu vážné problémy. Ovšem právě proto se podobné testovací mise dělají, že. To, že bylo hned při prvním startu dosaženo oběžné dráhy, je fantastický úspěch.

    Pátek 19. dubna 2013

    Až na oběžné dráze pocítila zemětřesení u japonského pobřeží v březnu 2011 (heslo: tsunami a Fukušima) evropská družice GOCE, která má jinak za úkol sledovat i nepatrné odchylky v gravitačním poli Země. Na základě dodatečné analýzy naměřených hodnot to nyní oznámila ESA: družice GOCE se tak stala prvním seismometrem na oběžné dráze naší planety.

    Kvůli nepříznivému počasí se další pokus o premiérový start rakety Antares neuskuteční dnes, ale až zítra - v sobotu 20. dubna 2013.

    Přesně před rokem se v Udvar-Hazy Center v Chantilly ve státě Virginia (nikoliv v National Air and Space Center ve Washingtonu D.C., jak často v našich končinách zaznívá) zabydlel k nejspíše definitivnímu odpočinku raketoplán Discovery. Tedy jediný raketoplán ponechaný (krom motorů SSME) v prakticky netknutém stavu: Atlantis i Endeavour byly „vykuchané“ ve prospěch prvních dvou superraket SLS. Tuto událost připomínám jak příležitostnou poštovní obálkou, kterou jsem si loni z Udvar-Hazy Center přivezl (viz blog 27. září 2012), tak jednou fotografií z rodinného alba.

    Čtvrtek 18. dubna 2013

    Čína vyslala na moře sledovací lodě Yuan Wang 3 a 6 (Kosmická síť); v nejbližší době se k nim přidá Yuan Wang 5. To je neklamné znamení, že se blíží další čínský pilotovaný start (datum viz blog 15. dubna 2013). Loď Shen Zhou-10 má zamířit ke stanici Tiangong-1.

    Do startu zbývalo jen šestnáct minut (podle formálního odpočítávání jen deset, ale v plánu byla krátká „přestávka“, v níž se mělo hlasovat o závěrečném souhlasu či nesouhlasu se startem), když se na raketě Antares objevil technický problém. Tedy přesněji, nikoliv na raketě, ale na startovací rampě. Jeden ze dvou propojovacích kabelů mezi rampou a druhým stupněm nosiče totiž „vyklouzl“ (= odpojil se předčasně). Automatika reagovala promptně: zastavením odpočítávání. Protože startovací okno je po natankování nádrží kapalného kyslíku (kvůli udržení teploty) jen desetiminutové, musel být pokus o start zrušený. Další šance je v pátek 19. dubna 2013. Příčinou odpojení kabelu od rakety byl malý pohyb hydrauliky obslužné věže, díky němuž byl napnutý kabel vytažený ze zásuvky. Inu, jsou věci, které si můžeme stokrát nakreslit nebo nasimulovat: ale realita je realita.

    V dubnovém vydání časopisu pro mládež Časostroj jsem objevil vystřihovací model lunárního modulu Eagle: je na tři stránky A4 (plus jedna stránka coby šedá měsíční krajina se šlápotami kosmonautů) a vypadá docela slepitelně. – Pokud mě paměť nešálí, je to nejméně čtvrté zpracování lunárního modulu v podobě papírové vystřihovánky v našich krajích.

    Středa 17. dubna 2013

    Zbrusu nová kosmická raketa Antares má mít dnes svoji premiéru: tedy, pokud počasí dovolí (šance, že bude příznivé, byla v době psaní těchto řádků jen 45 procent). Startovací okno se otevírá dnes ve 23:00 h středoevropského času a trvá tři hodiny. Završit se tak má šestiletý vývoj nosiče: začal právě v dubnu 2007 (tehdy ještě pod názvem Taurus II). – Pokud bude start úspěšný, dopraví Antares již v létě k ISS novou zásobovací loď Cygnus, která se má stát vedle již zalétaného Dragonu druhým pilířem, o nějž se bude opírat americká doprava nákladů na kosmickou stanici.

    Turistický suborbitální raketoplán SpaceShipTwo má za sebou další mezník: v pátek 12. dubna absolvoval let s „napůl“ zapnutým motorem. Aneb u hybridního motoru (kapalné okysličovadlo, pevné palivo) byla zkoušena dodávka okysličovadla (kapalného kyslíku): to proudilo tryskou, aniž by došlo k zážehu motoru. Za raketoplánem SpaceShipTwo tak během klouzavého letu zůstala výrazná stopa. – Protože byl test úspěšný, objevily se zprávy, že již při příštím letu by mohlo dojít k zážehu motoru. A dokonce se objevily i zprávy, že se tak stane v pondělí 22. dubna 2013. Tak uvidíme...

    Při příležitosti Dne kosmonautiky jsem se mihnul v Dobrém ránu s Českou televizí (byl jsem tam společně s panem Michalem Mičolou, vedoucím výroby ve společnosti G.L. Electronic, která se zabývá výrobou komponent pro družicové systémy i nosné rakety). Ve vysílání nechyběla ani „vesmírem křtěná“ rukavice kosmonauta Pavla Vinogradova (viz např. blog 5. dubna 2013).

    Úterý 16. dubna 2013

    Po čtvrt století se v USA znovu rozjela výroba plutiona-238, které je využíváno jako zdroj energie v radioizotopových generátorech zvláště u meziplanetárních sond (aktuálně např. u mobilního robota Curiosity na Mars, sondy Cassini u Saturnu nebo New Horizons na cestě k Plutu). V závodě Oak Ridge National Laboratory (stát Tennessee) zatím běží jen zkušební provoz, ale od poloviny letošního roku by měla být spuštěná plná výroba. Počítá se s roční produkcí 1,5 až 2 kg plutonia-238, což by mělo plně pokrýt potřeby NASA. V roce 2016 má být k dispozici dostatek paliva pro dva pokročilé generátory ASRG (Advanced Stirling Radioisotope Generator): zatím pro ně není určena mise, ale to by se (prý) mělo brzy změnit. Každopádně: dostatek plutonia-238 bude znamenat mnohem zajímavější a odvážnější meziplanetární mise (dosud bylo vzhledem ke své vzácnosti rezervováno jen na opravdu velké projekty, ale nově má být k dispozici i pro menší sondy z kategorie Discovery).

    Čína opět mírně poodhalila roušku nad složením posádky lodi Shenzhou-10 (předpokládaný start 7. června letošního roku – viz blog 15. dubna 2013). Letu se prý nezúčastní žádný člen předchozí posádky Shenzhou-9: tzn. že pokud se potvrdí zprávy o letu ženy na její palubě (viz např. blog 12. listopadu 2012), pak je jedinou kandidátkou (dle očekávání, samozřejmě) Wang Yaping.

    Součástí nové expozice v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického středisku bude vedle raketoplánu Atlantis také velice známá součást startovací rampy: rameno s ventily, které sloužily k odvětrávání odpařujícího se kapalného kyslíku z vnější nádrže raketoplánu (stahovalo se devět minut před startem). Přezdívalo se mu „kulich“, přičemž v návštěvnickém centru bude vedle raketoplánu Atlantis vystavený exemplář z rampy 39B (viz první snímek, na druhém je jeho snášení z konstrukce). Rameno s ventily na druhé rampě (39A) zatím zůstává – jak dokládá i náš snímek z loňského září.

    Pondělí 15. dubna 2013

    NASA oznámila, že v rámci vědeckého programu Explorer vybrala dvě nové mise: obě by měly být realizovány v roce 2017. V prvním případě jde o družici ICON (Ionospheric Connection), která bude zkoumat proměny zemské ionosféry: ty mají krom jiného vliv také na kvalitu navigačních nebo komunikačních signálů; jejich pochopení tak bude mít přímý vliv na tyto služby. Ve druhém případě jde o přístroj GOLD (Global-scale Observations of the Limb and Disk), což není samostatný satelit, ale přístroj, který bude připojený k zatím neurčené komerční družici mířící na geostacionární dráhu. Odtud bude pořizovat snímky zemské termosféry a ionosféry.

    Čínská kosmická loď Shenzhou-10 byla po úspěšném absolvování přejímacích testů dopravena koncem března na kosmodrom Jiuquan. Zde ji čeká další kolo zkoušek před startem: ten by se měl dle serveru Dragon In Space uskutečnit na počátku okna, která se „otevírá“ 7. června 2013.

    Druhé letošní číslo obměsíčníku Kozmos obsahuje můj článek „Nový Mars“: o prvních měsících práce robota Curiosity na Rudé planetě. (Článek byl psaný do čísla prvního, takže úplně nereflektuje aktuální stav, stejně jako neobsahuje informace o nejnovějších aktivitách.)

    Pátek 12. dubna 2013

    NASA společně s firmou Boeing oznámily, že jsou při vývoji superrakety SLS nejen v očekávaném rozpočtu, ale také v předstihu. V prosinci 2012 například proběhla předběžná revize návrhu – a to dokonce s pětiměsíčním předstihem oproti plánu! Což rozhodně není obvyklé... – Holt NASA si po krachu programu Ares-5 nemůže dovolit selhání ve vývoji druhé superrakety po sobě. A zjevně si to uvědomuje i dodavatel.

    Japonská vláda udělila společnosti Mitsubishi Electric Corp. kontrakt v hodnotě 526 mil. dolarů na výrobu tří družic QZSS (Quasi-Zenith Satellite System), které zpřesní navigační signály jiných satelitních systémů. Experimentální družice Michibiki už byla vypuštěna v roce 2010, zbývající tři (start 2017) ji mají doplnit na čtyřsatelitní konfiguraci.

    Dnes dopis z Hvězdného městečka: dvě podepsané portrétní fotografie a dva podepsané snímky posádky od Aleksandra Skvorcova (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010, nyní se připravuje na misi Sojuz TMA-12M/2014).

    Čtvrtek 11. dubna 2013

    Včera byl zveřejněný návrh rozpočtu NASA na rok 2014 (začne 1. října 2013). Žádné překvapení nepřinesl: má být ve výši 17,7 mld. USD jsou v něm požadavky na očekávané programy i 105 mil. USD na zahájení projektu „dopravy“ asteroidu do soustavy Země-Měsíc. Ten počítá s vypuštěním sondy určené pro zachycení cca sedmi- až desetimetrového asteroidu a jeho přesun vesmírem v roce 2019. Použita má být raketa Atlas V 551. Za dva až šest let by pak tento balvan měl být v oblasti dosažitelné pilotovanou lodí Orion: objevily se zprávy, že by k němu mohla zamířit už mise EM-2 (2021), což je dnes první plánovaný let Orionu s lidskou posádkou. Osobně bych byl trochu skeptický: jednak se ještě nedávno počítalo u této mise toliko s pasivním obletem Měsíce (superraketa SLS v prvních verzích nebude mít dostatečnou kapacitu k dopravě lodi s potřebným množstvím pohonných látek), nakonec bylo rozhodnuto provést let na vysoce eliptickou lunární dráhu. Takže nevěřím tomu, že by najednou měl Orion zásoby pohonných látek na rozsáhlé manévrování, které bude přílet k asteroidu vyžadovat. Jednak půjde o premiérovou misi pilotované lodi, takže mise k asteroidu by byla zatěžkávací zkouškou jako hrom. A jednak asi není pravděpodobné, že by asteroid by skutečně už v roce 2021 k dispozici. – Malá poznámka na závěr: návrh rozpočtu je jen návrhem, ničím jiným. Teď na něm stejně jako v předchozích letech Kongres USA nenechá kámen na kameni.

    Oddíl amerických astronautů poklesl na další rekordně nízkou úroveň: má nejméně členů od ledna roku 1978, kdy měl v letovém stavu 27 mužů (v tomtéž měsíci jej pak doplnilo 35 nových kandidátů). Z letového do manažerského stavu byla převedena Dorothy Metcalf-Lindenburgerová (veteránka z letu Discovery STS-131/2010), čímž de facto ztratila šanci se do vesmíru vrátit. Oddíl amerických astronautů má dnes přesně padesát aktivních členů.

    Na internetu jsem zaregistroval toto stylové povlečení „spěte jako kosmonaut“: nabízí ho nizozemská firma Snurk Bedding za cenu 60 euro (plus poštovné). Hezké a vtipné, ale přece jen mi přijde lehoučce, ale opravdu jen lehoučce předražené.

    Středa 10. dubna 2013

    Společnost SpaceX zveřejnila aktualizovaný letový řád nosičů Falcon-9 v letošním roce. Ten slibuje ve druhé polovině letošního roku opravdu velkolepý „raketostroj“. Premiérový start rakety Falcon-9 z kalifornského kosmodromu Vandenberg AFB s družicí Cassiope je odložený z 18. června (viz blog 27. března 2013) na 9. července. Během následujících čtyř měsíců (od poloviny července do poloviny listopadu) mají následovat čtyři starty z mysu Canaveral: v červenci s telekomunikační družicí SES-8, v srpnu Thaicom-6, v září se satelity Orbcomm a 11. listopadu (dosud 28.) se zásobovací lodí Dragon CRS-3.

    Stejně tam společnost Arianespace aktualizovala informace o provozu na evropském kosmodromu ve Francouzské Guayaně v první polovině letošního roku: start rakety Vega s družicí Proba-V se uskuteční 3. května, Ariane-5 se zásobovací družicí pro ISS ATV-4 Albert Einstein 5. června a Sojuz se čtyřmi družicemi O3b 24. června. Během dvou měsíců se tak má na evropském kosmodromu představit kompletní flotila...

    Celkem 38,7 mil. dolarů rozdala NASA na grantech firmám Garvey Spacecraft a Ventions LLC, které slibují vývoj nanoraket pro levné a operativní vynášení malých družic. První chce upravit stávající suborbitální raketu Prospector-18 na plnohodnotný nosič s kapacitou 10 kg nákladu na dráhu ve výšce 250 km (s pozdější modernizací 20 kg nákladu na dráhu 450 km). Ventions LLC zase chce „na zelené louce“ vyvinout dvoustupňovou raketu (s kapalným kyslíkem a kerosenem v prvním stupni). Zatím jde jen o podporu vývoje, takže termíny premiér nebo ceny nosičů nebyly zveřejněny.

    Německý kosmonaut Hans Schlegel (veterán z letů Columbia STS-55/1993 a Atlantis STS-122/2008) kladně reagoval na naši žádost o autogram a podepsal nám fotografie z osobních setkání na aerosalónu ILA 2010 v Berlíně (viz blog 18. června 2010) a dni otevřených dveří v evropském výcvikovém středisku kosmonautů v září 2011 v Kolíně nad Rýnem (viz blog 27. září 2011).

    Úterý 9. dubna 2013

    Už zítra bychom se měli dozvědět mnohé o dalším směřování americké kosmonautiky: má být (konečně – oproti běžnému stavu se děje zhruba o dva měsíce později) zveřejněný návrh rozpočtu NASA na rok 2014 (začne 1. října 2013). Návrh napoví mnohé o důrazu na komerční pilotované lety, planetární průzkum (včetně robota pracovně označovaného Curiosity-II, viz blog 5. prosince 2012) nebo o ulovení asteroidu a jeho dopravě do soustavy Země-Měsíc (viz blog 29. března 2013).

    Malou nápovědu ohledně budoucího směrování NASA každopádně nabídl minulý týden administrátor NASA Charles Bolden, když na společném setkání Space Studies Board a Aeronautics and Space Engineering Board deklaroval, že v dohledné době nebude pilotované přistání na Měsíci americkým cílem. Doslova uvedl: „NASA se nepostaví do čela [programu] pilotované lunární mise.“ A dodal: „NASA nebude mít za mého života průzkum Měsíce posádkou jako prioritu.“ Podle něj bude cílem pilotovaný průzkum asteroidů a později i let k Marsu s lidskou posádkou. A pokud by se někdo snažil význam Boldenových slov překrucovat, tak na setkání uvedl i: „Nevím, jak to říct jasněji. NASA nemá pilotovanou lunární misi ve svém portfoliu a ani žádnou podobnou neplánuje.“

    Soudě podle sledovanosti se staly lety zásobovací lodi Dragon rutinou: většině on-line přenosů klesla sledovanost na čtvrtinu, dramaticky se snížil o počet příspěvků a komentářů na diskusních fórech a „sociálních“ sítích. Na jedné straně je to dobře (Dragon se stal běžnou a funkční součástí kosmického provozu, která už dnes může překvapit jen negativně), na straně druhé je zřejmé, jak rychle se v dnešním světě vše „okouká“. Osobně ale právě rutinní provoz vidím jako jeden z největších úspěchů Dragonu – kéž by mu nějaký čas vydržel! A březnový „rutinní“ let si připomeňme alespoň několika fotografiemi z přistání a dopravy lodi na pevninu.

    Pondělí 8. dubna 2013

    První kompletní nosná raketa Antares je bezpečně umístěna na startovací rampě 0A kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) a vše směřuje k jejímu premiérovému startu, který se aktuálně chystá na 17. dubna 2013 (viz blog 27. března 2013).

    Ještě loni v listopadu NASA počítala s premiérovým operačním letem nové komerční lodi k ISS dne 30. listopadu 2016. Uplynul půlrok – a máme tu roční odklad. Nově se počítá s prvním startem 30. listopadu 2017 a připojením k ISS 2. prosince (dva týdny před premiérou superrakety SLS). Následovat mají další mise v půlročních intervalech, při kterých se na stanici vydá vždy čtyřčlenná posádka: což ale neznamená, že kosmonautů v lodi nepoletí víc, protože existují různé modely dopravy posádek na ISS (a to nehovořím o možnosti letu platících turistů). Jeden americký astronaut každopádně bude i do budoucna startovat na ruských lodích Sojuz – a Rus na americké komerční. Důvodem je zajištění trvalé přítomnosti obou hlavních partnerů na stanici i při výpadku nebo při nepřítomnosti některého plavidla (USA počítají s návratem své lodi před startem následující).

    Na internetu se objevily ilustrace možné podoby budoucí evropské rakety Ariane-6, u níž CNES a ASI (tedy francouzská a italská kosmická agentura) prosazují použití motorů na tuhá paliva v dolních stupních. První stupeň mají tvořit tři motory P135, druhý jeden P135. Až třetí stupeň by měl být kyslíko-vodíkový s motorem Vinci (vyvíjený je nyní pro Ariane-5 ME). Ariane-6 bude výrazně slabší, než stávající „pětka“: má létat jen s jednou družicí, takže odpadnou problémy s hledáním kompatibilních dvojic. Stejně tak bude sestavována přímo na rampě, takže bude eliminována i nutnost transportu z montážní haly. Zkrátka a dobře: vše bude podřízeno maximální efektivitě a ekonomice provozu.

    Pátek 5. dubna 2013

    Robot Curiosity na Marsu osaměl. Tedy alespoň obrazně: od 4. dubna až do 1. května letošního roku k němu řídicí středisko neplánuje vyslat žádné příkazy, takže je odkázaný sám na sebe. Důvodem je to, že se Mars při pohledu ze Země dostává nebezpečně blízko Slunci: problém je při předávání rádiového signálu, které by mohlo být silně (na)rušeno Sluncem a robot by mohl přijímat nesprávné nebo nelogické příkazy. Při pohledu ze Země má být Mars Slunci nejblíže 17. dubna, kdy bude zhruba 0,1 stupně jižně od slunečního kotouče.

    Koncem března na základně Mojave Air and Space Port v Kalifornii došlo k testu autonomního řídicího systému, který je vyvíjený firmou Draper Laboratory a který byl odzkoušený na raketě Xombie (vyrobená firmou Masten Space Systems). Raketa Xombie dosáhla výšky 500 metrů a následně bezpečně přistála 300 metrů od místa startu. Let trval 80 sekund. Systém GENIE (Guidance Embedded Navigator Integration Environment) je vyvíjený na základě kontraktu NASA, přičemž jeho cílem je možnost přistání do jakéhokoliv nepředvídatelného terénu.

    Ruský kosmonaut Pavel Vladimirovič Vinogradov přesně před týdnem bezpečně přivedl coby velitel posádky první loď Sojuz (označenou TMA-08M) po zrychlené trajektorii k Mezinárodní kosmické stanici (viz blog 28. a 29. března 2013). Vinogradov (nejstarší ruský kosmonaut, nejstarší velitel lodi apod.) je přitom mým oblíbeným (dá-li se to takto nazvat) vesmírným cestovatelem: jednak jsme se s ním ve velmi přátelské atmosféře v červnu 2007 setkali v německém Morgenröthe-Rautenkranz (viz první řádek fotografií; nebylo to naše poslední setkání, pak jsme se střetli i na kongresech ASE ve skotském Edinburgu 2007 a v Praze 2009) a jednak proto, že mám ve sbírce naprostý unikát, který se zpravidla vídá jen v muzejích. A to rukavici Vinogradova skafandru Sokol, kterou měl s sebou ve vesmíru při svém minulém letu lodí Sojuz TMA-8/2006 (viz druhý řádek fotografií).

    Středa 3. dubna 2013

    Turistický suborbitální raketoplán SpaceShipTwo absolvoval druhý ze třetí samostatných letů v „plné polní“ (tedy s plnou zátěží: dosavadní lety realizoval v odlehčené variantě). Po třetím bude následovat vyhodnocení získaných informací a mělo by být přikročeno k tolikrát slibovanému (a odkládanému) prvnímu motorickému letu.

    Nosná raketa Antares určená k realizaci premiérového letu ve dnech 17. až 19. dubna 2013 (viz blog 27. března 2013) bude na startovací rampu dopravena v sobotu 6. dubna 2013.

    Tentokrát opět pošta z Hvězdného městečka. A to velmi, velmi stará (žádost odeslána před zhruba deseti lety). Aneb dvojnásobný sovětský kosmonaut Alexej Leonov (veterán z letů Voschod-2/1965 a Sojuz-19/1975) podepsal trojici zaslaných fotografií. Toho jsme přitom za oněch deset let nejméně třikrát osobně potkali...

    Úterý 2. dubna 2013

    Americký stát Georgia se rozhodl, že vstoupí do boje s Texasem o další kosmodrom, z něhož bude společnost SpaceX provozovat rakety SpaceX. Pro novou základnu nabízí plochu 16,2 kilometrů čtverečních v oblasti Camden Country (mj. je zde 3650 m dlouhá letištní plocha). Oproti dosud tolik proklamovanému Texasu má Camden Country jednu zásadní výhodu: větší výběr střeleckých azimutů. Navíc jde o lokalitu s „kosmickou historií“, protože firma Thiokol zde chtěla vyvíjet a testovat motory na tuhé pohonné látky o průměr 6,35 m! Nakonec tu vznikla chemická továrna a muniční sklad, které vstoupily „do dějin“ havárií v únoru 1971. Při ní zahynulo 24 dělníků a dalších více než padesát bylo zraněno.

    Korejská lidově-demokratická republika oznámila, že se coby plnohodnotný výrobce kosmických nosičů a satelitů rozhodla založit kosmickou agenturu: ta ponese název Státní kancelář pro kosmický rozvoj.

    Kromě oficiálních portrétů a emblémů a kdovíčehovšehoještě mají posádky na Mezinárodní kosmické stanici také své plakáty: na těchto šesti snímcích jsou plakáty 32. až 37. základní posádky ISS (aktuálně na orbitálním komplexu pracuje 35. základní).

    Pátek 29. března 2013

    Dnes podáte, dnes dodáme. Aneb rychlolet lodi Sojuz k Mezinárodní kosmické stanici realizovaný za rekordních 5 hodin a 45 minut po startu dopadl na výbornou. Již v dubnu bychom se měli dozvědět, zdali se na takovouto expresní jízdu (kratší, než cesta letadlem z Evropy do USA) vydá i následující loď Sojuz TMA-09 (28. května 2013). – Inženýři z konstrukční kanceláře Eněrgija přitom již nyní pracují na ještě svižnějším letu na ISS: rádi by jej ze stávajících čtyř zkrátili na tři a následně prý dokonce i na jeden jediný!

    Elon Musk, zakladatel společnosti SpaceX, potvrdil, že příští raketa Falcon-9 (start 18. června z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii) provede několik manévrů, které by měly otevřít cestu k její vícenásobné použitelnosti. (O tom se ostatně spekulovalo už dříve – viz blog 18. března 2013.) První stupeň má po odhození druhého provést obrat, snížit motorickým manévrem svoji rychlost a po volném pádu se pokusit o co nejpomalejší „dopad“ do vln oceánu dalším motorickým manévrem. Celá operace je brána jako získávání zkušeností a víceméně se nepočítá se stoprocentním úspěchem: o první návrat prvního stupně nad pevninu (a reálný pokus o záchranu) by se Falcon-9 měl pokusit v polovině roku 2014.

    NASA žádá v novém rozpočtu na rok 2014 (zveřejněný bude snad v průběhu dubna) částku 100 mil. dolarů na zahájení prací na nové misi, která by měla „ulovit“ asteroid o průměru kolem 7 m a hmotnosti 500 t - a dopravit ho na dráhu kolem Měsíce nebo do bodu L2. Zde by ho pak následně přiletěla prozkoumat lidská posádka: NASA totiž připouští, že se stávajícím financováním není schopná zajistit pilotovaný let k asteroidu před rokem 2025. Ovšem kdyby se podařilo asteroid dopravit do blízkosti Země, mise by se výrazně zjednodušila. K transportu asteroidu by byl využitý elektrický pohon, celá mise by měla vyjít na 2,65 mld. USD (což je srovnatelné s výpravou Curiosity). – Zamýšlená výprava je na prvním obrázku: na dalších dvou je pak zobrazena výprava NEO Shield, kterou studuje na zakázku Evropské unie firma Astrium coby ochranu Země před úderem „kosmického kladiva“.

    Čtvrtek 28. března 2013

    Dnes je startovací den první expresní lodi Sojuz k ISS: TMA-08M dorazí na orbitální komplex pouhých šest hodin po opuštění Země. Ke startu má dojít ve 21:43 h. Zatímco podle zástupců NASA i Roskosmosu bude rychlá cesta pro posádku příjemnou změnou, protože ISS poskytuje mnohem více prostoru a komfortu, než stísněné prostory transportní lodi, kosmonauti oficiální nadšení nesdílejí. Například Thomas Marshburn otevřeně hovořil o tom, že po několika letech tvrdého výcviku a neustálého života ve stresu byly dva zcela poklidné dny v lodi Sojuz neskutečným balzámem na duši – protože na ISS je život posádky opět do detailů rozplánovaný.

    V sobotu 23. března byl ze startovací rampy 0-A kosmodromu MARS odvezený zpět do montážní haly první stupeň rakety Antares, který minulý měsíc úspěšně absolvoval 29sekundový testovací zážeh (viz blog 25. a 26. února 2013). Rampa je tak nyní volná pro první plně funkční raketu Antares (ovšem s nefunkčním nákladem): kdy ji přivítá, nebylo oznámeno.

    Když letadlo spolkne letadlo... Aneb takto to vypadá, když NASA potřebuje přemístit z Kalifornie do Texasu dva vysloužilé stroje T-38, které hodlá recyklovat na náhradní díly pro ty letuschopné (na nich se mj. připravují astronauti). Tak se pro ně vyrobí speciální paleta a uloží se do upraveného transportního letounu Super Guppy Transport (přezdívanému „těhotná Guppy“). Záběry jsou to unikátní a hezké: jen nechápu, proč ty vysloužilé stroje raději nehodili na kamión (části křídel jim stejně museli odmontovat) nebo proč je nerozebrali na součástky už v Kalifornii (o čas určitě nešlo, protože výroba speciální palety ho bezpečně sežrala víc, než případný převoz).

    Středa 27. března 2013

    Stavebnice LEGO je z výletu na ISS bezpečně doma (viz blog 26. března 2013): a bezpečně doma je i obalový materiál, který má podobu lodi Dragon CRS-2. Aneb na to, jak dramaticky a téměř beznadějně let začínal (viz blog 1. března 2013) se opět potvrdilo, že „konec dobrý, všechno dobré“. – Před firmou SpaceX je nyní další důležitý mezník: zahájit s raketou Falcon-9 skutečný komerční provoz (zatím létala jen vládní mise; tedy pro NASA). Na 18. června připravuje vypuštění družice Cassiope, necelý měsíc poté pak i telekomunikační SES-8 (možnost jejího přenesení na Ariane-5 prozatím padla – viz blog 27. února 2013). V prvním případě půjde o premiérový start z nové rampy na kosmodromu Vandenberg (Kalifornie), v obou pak o odzkoušení modernizované verze rakety 1.1. Raketa má mít vyšší startovací hmotnost (480 vs. dosavadních 333 tun), výšku (69,2 vs. 54,9 m) a nosnost na nízkou dráhu (13,15 vs. 10,45 t).

    Premiérový start rakety Antares se lehce odkládá: třídenní startovací okno už není ve dnech 16. až 18. dubna (viz blog 18. března 2013), ale 17. až 19. dubna 2013.

    Za přilétající kometou PanSTARRS (byla a je viditelná při příznivém počasí také z našich končin) vypravila německá cestovní kancelář Eclipse Travel charterové letadlo Boeing 737-700 plné zájemců o tuto „zážitkovou turistiku“. – Při této příležitosti jsem „propašoval“ do vysílání České televize povídání o kosmické turistice obecně.

    Úterý 26. března 2013

    Druhá operační kosmická loď Dragon má dnes po čtyřiadvacetihodinovém odkladu (viz blog 22. března 2013) přistávací den. V době psaní těchto řádků odlétala od Mezinárodní kosmické stanice a chystala se k návratu na Zemi. Ten má nastat po snížení rychlosti pomocí motorů v 16:40 h a po průletu atmosférou se očekává dosednutí do vln Tichého oceánu cca 400 km západně od pobřeží Kalifornie kolem 17:36 h středoevropského času. Na palubě Dragonu je kromě 1210 kg vědeckého vybavení a porouchaných dílů (k analýze, cože se na nich stalo špatného) také stavebnice LEGO Mezinárodní kosmické stanice, kterou svého času měl v beztíži postavenou japonský kosmonaut Akihiko Hoshide.

    Indie hlásí odklady dvou svých důležitých kosmických startů. Jednak se ostře sledovaný návrat rakety GSLV do provozu odkládá z dubna na druhou polovinu letošního roku. (GSLV při svém zatím posledním letu v prosinci 2010 havarovala, čímž podtrhla svoji celkovou neradostnou bilanci: ze sedmi startů byly jen dva plně úspěšné. A z posledních čtyř ani jeden...) A jednak se z letošního na příští rok odkládá suborbitální let pokročilejší verze nosiče GSLV Mk. III, při kterém bude aktivní jen první stupeň a pomocné motory (druhý stupeň bude tvořit balast). Ostrý start této rakety se očekává ne dříve, než v roce 2016.

    Boeing zveřejnil několik aktuálních obrázků své vyvíjené lodi CST-100. Ta má aktuálně podle zprávy NASA z minulého měsíce splněno 5 z 19 mezníků v rámci programu CCiCap (Commercial Crew Integrated Capability), který se rozběhl loni v srpnu a potrvá do května 2014. Pro úplnost: firma SpaceX měla před měsícem se svou lodí Dragon Rider splněny čtyři ze čtrnácti milníků a Sierra Nevada s miniraketoplánem Dream Chaser tři z devíti.

    Pondělí 25. března 2013

    Raketoplán Enterprise (výrobního čísla OV-101) byl zapsaný do amerického Národního seznamu historických míst. Jde o seznam, který vznikl v roce 1966 a který má za cíl získávat a koordinovat podporu směřující k zachování historických míst, oblastí, objektů nebo struktur. – Jen pro úplnost dodávám, že seznam dnes obsahuje 1,4 miliónu (!) položek. Takže dostat se na něj zase takový problém evidentně není...

    Minulý týden prošly úspěšně přejímkou čínská kosmická loď Shenzhou-10 i její nosná raketa CZ-2F: v nejbližších dnech tak budou odeslané na kosmodrom Jiuquan, kde absolvují předletovou přípravu. Ta bude směřovat ke startu plánovanému podle všeho na červen letošního roku.

    Několik dní po „Čeljabinském meteoru“ jsem o této události – především pak v kontextu ochrany naší planety – telefonicky pohovořil na ČT24.

    Pátek 22. března 2013

    Na pondělí 25. března bylo naplánováno odpojení lodi Dragon od Mezinárodní kosmické stanice. Ale nyní bylo nejméně o jeden den odloženo, a to z důvodu rozbouřeného moře v přistávací oblasti.

    NASA prodloužila kontrakt s Asociací univerzit pro výzkum v astronomii pro aktivity HSTSO (Hubble Space Telescope Science Operations) o dalších 36 měsíců. Což automaticky neznamená prodloužení činnosti Hubbleova kosmického teleskopu do dubna 2016 (do kdy je kontrakt uzavřený), ale rozhodně jde o dobrou zprávu: teleskop nemá od servisní mise v roce 2009 výraznější problémy a v hustých vrstvách atmosféry by měl (podle aktuální sluneční aktivity) shořet v rozmezí let 2019 až 32.

    „Tisková oprava“: Hans Fichtner nebyl posledním žijícím členem původního von Braunova týmu (jak jsem uvedl na blogu 20. března 2013). Tím je – jak jsem byl upozorněn Dieter Grau. (Tímto ostatně děkuji za každé doplnění nebo podobné upozornění: jsem upřímně rád, že se najdou lidé, kterým záleží na společné věci namísto toho, aby na druhé tupě prskali – což koneckonců vypovídá hlavně o nich). Dieter Grau oslaví letos 24. dubna sté narozeniny!

    Společnost Orbiral Scinces Corp. oznámila, že první zkušební let rakety Antares (viz blog 18. března 2013) ponese jméno Antares A-ONE. Zkušební let s lodí Cygnus (ne dříve, než v červenci) bude CRS Orb-D1 (tedy Commercial Ressuply Services Orbital-Demo1;). A pak budou následovat lety CRS Orb-1 až -8 (zřejmě kvůli odlišení od společnosti SpaceX, která své míse označuje jen CRS-1, CRS-2 atd.). Orbital Sciences Corp. každopádně zveřejnila emblém letu A-ONE plus několik snímků z montážní haly, kde se již nemohou dočkat letu tři připravené servisní moduly zásobovacích lodí Cygnus (stejně jako tři téměř kompletní rakety: první stupeň na třetím snímku vpravo je přitom nyní stále na rampě, kde absolvoval zkušební zážeh – viz blog 26. února 2013).

    Čtvrtek 21. března 2013

    Meziplanetární sonda MESSENGER pořídila první globální mapu planety Merkur (stala se historicky prvním automatem, který vstoupil na její oběžnou dráhu a dlouhodobě ji studuje). Nyní ale v neděli její mise formálně skončila. A NASA má problém: kvůli sekvestraci je rozpočet plošně redukován o pět procent, takže na prodloužení výzkumů se finance dají dohromady jen těžko. Na druhou stranu je škoda vypínat funkční automat. Proto bylo přijato šalamounské rozhodnutí: sonda bude pracovat dál, dokud se o ní nerozhodne. Čili mise se neprodlužuje, jen se budeme tvářit, jako že se nic neděje... (Mise sondy MESSENGER měla trvat jeden rok do 17. března 2012, poté byla o jeden rok prodloužena – mj. kvůli studiu slunečního maxima.)

    Společnost ILS (International Launch Services), která zajišťuje komerční provoz ruských raket Proton, oznámila, že sníží ceny za své služby. Na vině ovšem není konkurenční boj, nýbrž snaha neztratit zákazníky: po sérii problémů raket Proton (zvláště s horním stupněm Briz-M) totiž pojišťovny výrazně zvedly pojišťovací sazby. Ono zlevnění služeb je tak pouze relativní: zákazník zkrátka zaplatí stejně, jen dá méně za raketu a více za pojistku.

    Několika snímky se vracím k úspěchu Jeffa Bezose a vylovení motorů F-1 z prvního stupně rakety Saturn V, která vynesla do vesmíru první lunární výpravu Apollo 11 (viz blog 20. března 2013). Záběry jsou ze dna moře i z prvního ošetřování motorů: Bezos dnes doplnil, že nebyly vyloveny dva motory, ale „dostatek materiálu na rekonstrukci dvou motorů“.

    Středa 20. března 2013

    Není to v hlavním hledáčku mého zájmu, takže laskavý čtenář snad promine, že se ke mně tato „aktualita“ dostala až nyní. Na blogu 2. října 2012 jsem doslova uvedl: „Ač se přesný počet členů týmu [nacistického konstruktéra Wernhera von Brauna] špatně počítá (je to třeba dáno i tím, že někteří jeho členové přišli do USA až mnoho let po válce na vyslovenou žádost von Brauna), většinou se uvádí poslední žijící člen: Hans Fichtner (nar. 8. září 1917).“ Bohužel, jen několik dní po zveřejnění této zprávy nás navždy opustil právě i Hans Fichtner. Stalo se tak 21. října 2012. – Tím podle všeho definitivně „vymřel“ tým spolupracovníků Wernhera von Brauna, který odešel po válce z Evropy do USA a který stál u zrodu americké raketové a kosmické techniky.

    Loni americký miliardář Jeff Bezos informoval o nálezu prvního stupně rakety Saturn V (v hlubinách Atlantiku), která vynesla na Měsíc posádku mise Apollo-11. S tím, že se pokusí nejméně jeden z historických motorů F-1 vyzvednout ze dna oceánu (viz blog 4. dubna 2012). - Dnes Bezos oznámil, že dva motory se mu vyzvednout podařilo. Pokud dodrží, co slíbil, jeden motor skončí v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C, druhý v Museum of Flight v Seattle (stát Washington).

    Některé z nich jsem už měl (viz např. blog 22. února 2010), některé jsou novinkou. Sbírku mi každopádně rozšířilo osm nových přírůstků v podobě papírových modelů kosmické techniky. Na prvním řádku jsou to čínské rakety CZ-3 a CZ-2F, americká Delta II a americký raketoplán Columbia (byť na obalu je použita fotografie stroje Atlantis). Na druhém řádku americké rakety Saturn IB a Gemini II/Gemini plus evropské Ariane-4 a Ariane-5. Teď si ještě najít čas nějaký model zase sestavit...

    Úterý 19. března 2013

    Ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin uvedl, že pokud by v lodi Sojuz TMA-18M neletěla do vesmíru zpěvačka Sarah Brightmanová (ruská strana její zájem opakovaně zpochybňuje), tak by místo nejspíše obsadil kosmonaut Evropské kosmické agentury. Protože by šlo o krátkodobou výpravu, nejspíš by ji dostal nějaký nováček, aby si vydobyl kosmické ostruhy před náročnější výpravou. V úvahu by teoreticky připadali tři kandidáti: Thomas Pesquet (Francie), Timothy Peake (Velká Británie) a Andreas Mogensen (Dánsko). Vzhledem k tomu, že Pesquet by měl být nominovaný na dlouhodobý pobyt na ISS (start listopad 2015 v lodi Sojuz TMA-19M), tak by si nejspíše Peake a Mogensen „házeli korunou“.

    Tak přemýšlím: pokud je opravdu Brightmanová tak nespolehlivou osobou, je skutečně vhodným adeptem na let na Mezinárodní kosmickou stanici? Nebylo by lepší dát přednost někomu jinému? Vždyť neustále dokola posloucháme, jak velké je množství zájemců o místa v lodích Sojuz a jak málo je – bohužel – příležitostí. Někdo tady evidentně nehraje čistou hru: buď je celý kontrakt s Brightmanovou nějakou „vyšší hrou“ (ale proč?) anebo to s ohromnými davy letuchtivých kosmických turistů nebude zase tak žhavé. Což by nebylo dobrá zjištění pro budoucí komerční orbitální turistické lety.

    Zpráva, že se německý kosmonaut Thomas Reiter přestal poštou podepisovat (aktuálně je ředitel pilotovaných letů a operací v Evropské kosmické agentuře), ke mně dorazila hned z několika stran. Prý už od něj chodí jen fotografie s autopenovými podpisy. Když mi z jeho sekretariátu dorazila poštovní obálka, bral jsem její otevření jen jako formalitu. Jenže... Hned šest vlastnoručně podepsaných fotografií (tři námi dodané, tři přiložené jako „prémie“) mi opravdu vyrazilo dech. Nádhera a děkuji!

    Pondělí 18. března 2013

    Společnost Orbital Sciences Corp. upřesnila datum startu premiérového nosiče Antares: uskutečnit by se měl v rozmezí 16. až 18. dubna (kolem třetí hodiny odpolední místního času; jde o test nosiče, takže bez návaznosti na nějaká pevně daná „startovací okna“). Je to mírný (ale nikoliv překvapivý) posun oproti dosavadním plánům, které počítaly se startem počátkem dubna (viz blog 25. února 2013). Nejčastěji se přitom hovořilo o 5. dubnu (viz blog 21. ledna 2013).

    Sedmého března uskutečnilo zkušební zařízení Grasshopper (viz např. blog 13. července 2012) společnosti SpaceX svůj čtvrtý testovací let. Dosaženo při něm bylo výšky 80,1 metru; let trval 34 sekund. Šlo o dosud nejvyšší a nejdelší let: a zároveň nejnáročnější, protože při přistání převyšoval tah motoru hmotnost rakety (tzn. že víceméně šlo o řízený volný pád). Cílem testů zařízení Grasshopper je získat zkušenosti pro vícenásobnou použitelnost prvního stupně jeho řízeným návratem. – Zároveň se objevily spekulace o tom, že při příštím rakety Falcon-9 v1.1 (18. června 2013, kosmodrom Vandenberg) bude po odhození prvního stupně odzkoušeno několik manévrů spojených právě s vícenásobnou použitelností. Mj. by se měl stupeň pokusit stabilizovat, zorientovat a provést co nejhladší „přistání“ po vln oceánu (se záchranou se prý nepočítá).

    Tentokrát obálka z Kanady a v ní několik fotografií, které podepsal kandidát na kosmonauta Jeremy Hansen. Pěkné: jsem rád, že v poslední době zase „chodí“ (podpisy od kosmonautů).

    Pátek 15. března 2013

    V rozhovoru pro národní televizi uvedl včera předseda technologického výboru CASC (China Aerospace Science and Technology Corporation), že nejlidnatější země světa připravuje do roku 2020 rozsáhlý program meziplanetárních letů. Uvedl mise k asteroidům, cesty na Mars a pozorování Slunce. U asteroidů pak zmínil možnost průletu jedné sondy u několika těles: průzkum by se měl uskutečnit během průletu nebo pomocí malých zařízení, která by se dostala na „oběžnou dráhu“ kolem asteroidu (oběžná dráha je záměrně v uvozovkách, protože často něco podobného není možné provést a průzkum probíhá při letu ve formaci).

    Psí počasí v podobě mlhy a mrznoucího deště včera znemožnilo rozmístění záchranných jednotek u města Arkalyk v Kazachstánu: návrat lodi Sojuz TMA-06M byl proto o jeden den odložený (ostatně, nebylo to zase až tak velké překvapení – viz blog 14. března 2013). – Naposledy byl návrat lodi Sojuz (také z důvodu prachbídného počasí) odložený v dubnu 2009. Tehdy se v lodi vracel „kosmický turista“ Charles Simonyi (mimochodem, ze svého druhého „výletu“ na ISS) a po návratu na Zemi vzpomínal, jak byl z neplánovaného prodloužení nadšený. „Ještě jeden den ve vesmíru!“ Naopak jeho ruský a americký kolega byli nesmírně otráveni, neboť se po půlroce na kosmické stanici nesmírně těšili domů. Jak moc záleží na úhlu pohledu!

    Až z předalekého Kolína nad Rýnem doputovala do naší poštovní schránky obálka s fotografiemi, které podepsal britský kosmonaut ESA Timothy Peake: některé jsme dodali (snímek z osobního setkání v roce 2009 – viz blog 13. října 2009), jiné přidal z vlastní iniciativy. Peake se zatím do vesmíru nevydal (dle neoficiálního rozpisu by na něm měla vyjít řada jako na pátého člena oddílu kosmonautů ESA z roku 2009: na ISS poletí nejspíše v roce 2017), ale jinak se loni stal prvním zástupcem ESA, který se zúčastnil americké podmořské mise NEEMO (viz blog 18. dubna 2012).

    Čtvrtek 14. března 2013

    Jiang Jie, hlavní konstruktér čínských raket řady CZ-3, oznámil, že nosič CZ-3B pro lunární sondu Chang´e-3 bude dokončený tento měsíc. Následovat mají dvě kompletní série testů před tím, než bude odeslaný na kosmodrom. Ke startu by pak mělo dojít počátkem prosince letošního roku.

    A když už hovoříme o čínské kosmonautice: vypadá to, že během nadcházejícího pilotovaného letu Shenzhou-10 (pravděpodobně v červnu 2013) bude opět uskutečněno automatické i manuální spojení se stanicí Tiangong-1 (stejně jako v případě letu Shenzhou-9). A navíc Čína oznámila, že plánuje kompletní oblet stanice. Má to svoji logiku: jednak jde o další získávání zkušeností s kosmickými manévry, jednak detailní fotografie umožní zhodnotit stav stanice po téměř dvou letech pobytu na oběžné dráze. – Jinak velice zajímavý souhrn dostupných informací ohledně letu Shenzhou-10 a výpočtů vycházejících z předchozích misí je na webu Zarya.

    V noci z dneška na zítřek (nebude-li přistání kvůli špatnému počasí odloženo: rozhodnutí má dle agentury Interfax padnout večer) přestoupí z Mezinárodní kosmické stanice do lodi Sojuz TMA-06M a následně přistanou na Zemi kosmonauti Kevin Ford, Oleg Novickij a Jevgenij Tarelkin. Podařilo se mi přitom získat jejich podpisy na příležitostné obálce vydané ke dni startu – a to včetně záložní posádky (Pavel Vinogradov, Aleksandr Misurkin a Christopher Cassidy), která se chystá na start 28. března. Což znamená, že se mi sbírka podpisů rozrostla hned o tři „kousky“ (což je velmi slušné, když mi ze všech 527 kosmonautů historie chybí jen deset podpisů): Novickij, Tarelkin a Misurkin jsou na své první kosmické cestě a sběratelé dobře vědí, jak složité je získat podpis ruského kosmonauta před prvním startem.

    Středa 13. března 2013

    Britská zpěvačka Sarah Brightmanová dosud nepodepsala kontrakt na „turistický let“ lodí Sojuz TMA-18M v roce 2015 a ruská strana opět (viz blog 21. listopadu 2012) vyjádřila pochybnosti, zdali to s cestou do vesmíru myslí vážně (nyní ústy vedoucí výzkumnice Institutu lékařsko-biologických problémů Jeleny Dobrokvašniny, která sama byla v přípravě na let do vesmíru od října 1981 do března 1993). Zároveň upozornila, že Brightmanová bude muset znovu projít důkladnými lékařskými testy: minulými sice prošla, ale od nich už uplynula dlouhá doba. Dobrokvašnina zároveň zdůraznila, že jde o obvyklý krok a že i profesionální kosmonauti prochází každoročně opakovanými zevrubnými lékařskými prohlídkami.

    Z NASA odešli další dva astronauti (nikoliv ale z oddílu astronautů, nýbrž z manažerských pozic): Lee Archambauldt (veterán z letů Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-119/2009) a George Zamka (Discovery STS-120/2007 a Endeavour STS-130/2010). Zatímco první přešel k firmě Sierra Nevada Corp. a bude se podílet na vývoji miniraketoplánu Dream Chaser (což vlastně dělal dosud – viz blog 26. října 2011), Zamka odchází do úřadu FAA (Federal Aviation Administration), v němž bude mít na starosti dohled nad komerčními kosmickými lety.

    Snad již zítra by měla být podepsaná dohoda mezi ESA a Ruskem o společné realizaci programu meziplanetární sondy ExoMars.

    Obálka z Hvězdného městečka a v ní fotografie podepsané kosmonautem Olegem Kotovem (veterán z letů Sojuz TMA-10/2007 a Sojuz TMA-17/2009; nyní se připravuje k misi Sojuz TMA-10M, která má vzlétnout letos v září). Radost mám zvláště ze společného snímku z brněnské hvězdárny (pořízeno v říjnu 2009; viz blog 8. října 2009) a také z podepsané fotografie (přesněji dokonce dvou) posádky TMA-10, na kterou Kotov nechal zvěčnit i svého kolegu Jurčichina. Zajímavé je, že se tito „parťáci“ z letu TMA-10 v tomto roce znovu potkají na oběžné dráze: Jurčichin totiž poletí v Sojuzu TMA-09M a Kotov usedne hned do lodi následující, takže od září do listopadu budou na ISS pracovat společně.

    Úterý 12. března 2013

    Nevím, jestli je to důsledek problémů při vývoji rakety CZ-5 a nedávno zveřejněného dvouletého odkladu její premiéry (viz blog 5. března 2013), ale Čína nyní oznámila, že lunární misi Chang´e-5 plánuje až na rok 2018. Tedy o jeden rok později, než se dosud vždy uvádělo (vždy = nejméně od roku 2007, možná i dříve). Roční odklad je přitom u takto extrémně náročné mise zcela pochopitelný: sonda Chang´e-5 má hladce přistát na Měsíci, odebrat zde vzorky horniny (až z hloubky dvou metrů) a vrátit se s nimi do pozemních laboratoří.

    K vážnému incidentu došlo na startovacím komplexu SLC-6 na kalifornské základně Vandenberg (původně byl vybudovaný pro program vojenské stanice MOL a později upravený pro program raketoplánů: v rámci těchto dvou projektů ale nezaznamenal ani jeden start; pak se využíval pro starty malých raket Athena a nyní Delta IV.) Dva zaměstnanci společnosti ULA (United Launch Alliance, provozovatel raket Atlas V a Delta IV) zde byli zraněni elektrickým výbojem a jejich stav je velmi vážný. Na komplexu SLC-6 nyní probíhají přípravy ke startu rakety Delta IV, který je plánovaný na srpen letošního roku.

    Druhé letošní (tedy březnové) číslo časopisu Tajemství vesmíru obsahuje následující články „z mého pera“ (jak se kdysi říkalo, teď už spíše „z mé klávesnice“): „Raketoplán je mrtev, ať žije raketoplán!“ (program miniraketoplánu X-37B), „Cesta do radiačního pekla Jupitera“ (mise sondy Juno), „Člověk ve vesmíru“ (některé – nechci říkat nejdůležitější – mezníky dobývání kosmického prostoru) a „Splněný sen geologa Schmitta“ (kterak se Harrison Schmitt dostal s Apollem-17 na Měsíci).

    Pondělí 11. března 2013

    Čínský test protidružicové zbraně, ke kterému došlo v lednu 2007 a který podle všech informací vytvořil zhruba čtvrtinu veškerého „kosmického smetí“ v okolí naší planety, má podle všeho další důsledek. Dne 22. ledna letošního roku se s úlomkem zničeného satelitu Feng Yun-1C střetla ruská nanodružice BLITS (vypuštěná v 2009, šlo o pasivní 7,53 těžké těleso určené k odrážení laserových paprsků). Nakolik byla ruská družice poškozena a zdali bude využitelná pro provádění dalších pozorování, není v tuto chvíli zřejmé.

    Dne 26. února letošního roku zemřel ve věku 84 let v USA doktor (specialista na výživu a biochemické procesy v metabolismu lidí a zvířat) a skoroastronaut Robert Ward Phillips (nar. 21. ledna 1929). V roce 1984 se zapojil do výcviku pro lety na raketoplánu jako palubní specialista pro let s laboratoří Spacelab Life Sciences. O rok později byl vybraný do posádky mise Atlantis STS-71E, která měla startovat v březnu 1987. Jenže přišla zkáza Challengeru (leden 1986), rozpuštění posádek a pozdržení všech programů. V dubnu 1989 byl znovujmenován do posádky mise (nyní překřtěné na STS-40). Jenže deset měsíců před startem (ten se uskutečnil v červnu 1991) byl z letu kvůli srdeční arymtii vyřazený (nahradila jej Millie-Hughes Fulfordová). Phillips se tak do vesmíru nikdy nepodíval: na kosmonautiku ale nezanevřel, působil například tři roky v ústředí NASA jako hlavní vědec programu kosmické stanice. - Robert Phillips je ale navždy zvěčněný na emblému mise STS-40: sedm hvězd (coby sedm astronautů) je vyskládáno do tvaru písmena „P“ (Phillips) jako upomínka na člena posádky, který se mnoho let tvrdě připravoval a nakonec mu zůstaly brány vesmíru zavřené.

    O změnách v uspořádání návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska (včetně osobních zážitků) už jsem referoval (viz blog 23. listopadu 2012). Dnes několik dalších vizualizací, jak by měla probíhat modernizace centra (rozplánovaná na deseti let nákladem 16 mil. USD): obsahuje nový obchod se suvenýry, nové atrakce a podle vydané tiuskové zprávy i nové restaurace (včetně nových menu – no, tomu říkám modernizace...).

    Pátek 8. března 2013

    Posádka lodi Sojuz TMA-08M úspěšně prošla zkouškami (viz blog 1. března 2013) a je plně připravena uskutečnit „rychlý“ přílet k ISS. Získala nejvyšší možnou známku 5,00, zatímco posádka záložní byla hodnocena 4,97. Expresní cesta k ISS je přitom právě pro posádku nesmírně náročná, protože kosmonauti musí být od startu až do připojení ke stanici ve skafandrech (v nabitém programu není čas na jejich odložení) a navíc ani nebudou mít možnost (opět z časových důvodů) vstoupit do orbitální sekce lodi. Sedící v lodi Sojuz a ve skafandrech tak kosmonauti stráví plných deset hodin. – Podle toho, jak náročný let dopadne by mělo v dubnu padnout rozhodnutí, zdali se na expresní cestu k ISS vydá i Sojuz TMA-09M (start plánovaný na 28. května 2013).

    Zítra začíná soutěž, kterou vyhlásila společnost DIYRockets (chce do kosmonautiky zavést model open source): jejím vítězem se stane ten, kdo na 3D tiskárně zvládne vytisknout nejlepší raketový motor. Tomu říkám skutečná (a zajímavá!) technologická výzva!

    Aktuální vydání měsíčníku Letectví+kosmonautika (tedy březen 2013) obsahuje mé články „2013: Rok indické kosmonautiky“ (co všechno chystá druhá nejlidnatější země světa v kosmonautice letošním roce), „Návrat z vesmíru pod křídlem“ (projekt a zkoušky paraglideru pro přistávání lodí Gemini), „Velkolepá lunární pětiletka“ (projekty sond k průzkumu Měsíce v příštích pěti letech; bez Google Lunar X-Prize), „Silnice (nejen) na Měsíc“ (historie slavné Crawlerway plus její budoucnost) a „ISS se nafoukne“ (seznámení s novým modelem BEAM; viz blog 17. ledna 2013).

    Čtvrtek 7. března 2013

    Ředitel CMSEO (China Manned Space Engineering Office, kancelář čínských pilotovaných kosmických letů) Zhou Jianping informoval, že o nominaci do posádky lodi Shenzhou-10 bojuje jediná žena: Wang Yaping. Což není překvapivé, protože již dříve bylo deklarováno, že i v příští posádce čínské pilotované lodi bude ženská kosmonautka (viz např. blog 12. listopadu 2012). A ve výcviku byly jen dvě kandidátky, z nichž jedna (Liu Wang) už kosmický let za sebou má. Zajímavé ale je (pokud zprávu čteme správně), že ve hře je jen Wang Yaping – to by jí Liu Wang nedělala náhradnici. Což by ale také svou logiku mělo. Uvidíme – snad již v červnu. – Jianping zároveň uvedl, že stanice Tiangong-2 (s jejímž startem se počítá „do dvou let“) bude vybavena systémem přečerpávání paliva ze zásobovacích lodí.

    Krásný příklad využití kosmických aktivit k ryze pozemským účelům představuje článek ESA Hledání klíče k imunitě (v originále Finding The Key To Immunity). Výzkum buněk imunitního systému v beztíži pomáhá odhalovat zákonitosti fungování imunity, což v budoucnu povede k lepší prevenci nemocí nebo jejich zvládání. A třeba i k výrobě protilátek „na míru“ jednotlivým infekcím či pacientům. Což je oblast, která má ohromnou budoucnost. – Tyto léky přitom nikdy nebudou vyvinuté a nevzniknou na palubě ISS. Ale bez zde provedených pozorování by nevznikly ani na Zemi. Opět se potvrzuje, že stanice představuje jakousi základní infrastrukturu (podobně jako dálnice – těžko najdeme jeden jediný náklad, který by ekonomicky ospravedlnil existenci D1, ale pro fungování ekonomiky je nezbytná), z níž můžeme vytěžit obrovské poklady.

    První letošní vydání obměsíčníku Ekofutura přináší můj článek „Cesta k počátkům sluneční soustavy“ (sonda Dawn u planetky Vesta).

    Středa 6. března 2013

    Start evropské zásobovací družice pro ISS ATV-4 Albert Einstein se opět odkládá, tentokrát už na 21. června 2013 (viz blog 26. února 2013). Oficiálně je důvodem skutečnost, že na 7. června sklouzl start rakety Sojuz z Francouzské Guayany a že na překonfigurování systémů kosmodromu je zapotřebí nejméně dva týdny.

    Mobilní laboratoř Curiosity na Marsu potkal poměrně vážný problém: přesně před týdnem došlo k poškození dat v paměti jejího počítače. Projevilo se to neodesláním vědeckých dat a následným nepřepnutím do „odpočinkového“ režimu. Řídicí středisko proto vydalo pokyn k přechodu na druhý počítač. (Na palubě jsou dva, oba rovnocenné. Jen se v každém používají jiné verze software, a to z bezpečnostních důvodů. Kdyby se v aplikaci našla závažná chyba, lze se snadno vrátit k funkční verzi na druhém počítači.) Jeho program nyní prochází aktualizací, aby bylo možné obnovit činnost a vědecký program robota. Zároveň probíhá šetření, cože se vlastně stalo. Ve hře je možnost nevratného poškození části paměti vinou poruchy, nebo (což je pravděpodobnější) jen poškození dat po střetu s mimořádně energetickou částicí.

    Z Kolína nad Rýnem dorazila obálka se dvěma fotografiemi, které podepsal Andres Mogensen (dánský kandidát na kosmonauta ESA). Snímky vznikly při naší návštěvě v Evropském výcvikovém středisku kosmonautů v září 2011 (viz blog 23. a 27. září 2011).

    Úterý 5. března 2013

    Čína se chystá výrazně modernizovat svůj arzenál nosných raket: zatímco do značné míry revoluční CZ-5 se nyní potýká s potížemi a její premiéra byla odložena o dva roky (viz blog 4. března 2013), CZ-6 se má dočkat prvního startu snad již letos, CZ-7 příští rok a CZ-11 o rok později. Mnoho podrobností o novinkách není, ale „šestka“ by měla být nosičem na kapalná paliva (pravděpodobně kerosen a kapalný kyslík v obou stupních) s kapacitou kolem jedné tuny nákladu a „sedmička“ bude dvouapůlstupňové konstrukce (čtyři pomocné bloky plus dvoustupňový základ; vše na kerosen a kapalný kyslík) s udávanou kapacitou 10 až 20 t na nízkou dráhu. CZ-11 pak má být první čínská raketa na tuhé pohonné látky (ČLR evidentně ráda zapomíná na neúspěšný nosič KT-1, který havaroval při obou pokusech o start v září 2002 a v září 2003). – Pro úplnost: CZ-9 je designace vyhrazená pro budoucí superraketu (viz blog 19. Července 2012) a CZ-8 plus -10 jsou podle některých informací vyhrazeny budoucím programům; možná raketoplánu nebo vícenásobně použitelné raketě (jak spekulují čínské zdroje).

    Když už hovoříme o čínské kosmonautice: průměrný věk čínských vědců a odborníků pracujících v kosmickém průmyslu je 35,3 roku. A průměrný věk řídicích pracovníků je 38,5 roku. Což je obrovský potenciál do budoucna. – Přitom v Evropě a USA je průměrný věk vývojářů a specialistů nad padesát let, u manažerů dokonce o pět až deset let vyšší! K aktuální situaci v Rusku nemám přesná čísla, ale počátkem devadesátých let po snížení počtu pracovníků v kosmickém průmyslu o devadesát procent to bylo 55 let (u manažerů opět více). Což je s odstupem času označováno jako jeden z důvodů stagnace ruské kosmonautiky (zatím poslední skutečně novou ruskou kosmickou raketou byla Eněrgija v roce 1987 – tedy před čtvrt stoletím): jede se v zajetých kolejích a modelech, s existujícími vazbami. Starýho psa novým kouskům nenaučíš...

    Aktuální vydání týdeníku Respekt obsahuje můj článek „Cíl: Země“: o nebezpečí dopadů kosmických těles na Zemi a (chabých) možnostech obrany před nimi.

    Pondělí 4. března 2013

    Server Kickstarter umožňuje získat finance formou mikrodarů na nejrůznější projekty: od výstavby dětského hřiště přes vývoj nových mobilních zařízení a aplikací až třeba po natočení filmu. Stačí jen zaujmout dostatečně širokou komunitu nadšenců ochotných přispět (což v případě globálního dosahu vůbec nemusí být obtížné). Za svůj obolus přispěvatelé získávají různé odměny: od děkovných listů a záznamů na tabuli cti až třeba po vstupenky zdarma nebo pozvánky na premiéru či večeře s aktéry projektu. A tak se nyní vybírá například na návštěvu amerického astronauta Edwarda Gibsona (veterán z posledního a nejdelšího pilotovaného letu na stanici Skylab na přelomu let 1973/74) v britském Sheffieldu 12. října 2013. Do 7. dubna je zapotřebí shromáždit 2700 liber, aby se akce konala (zatím se vybralo přesně nula peněz, ale projekt se rozjel teprve včera). Rozhodně jde o zajímavý nápad a zajímavý model – třeba by jej dokonce stálo za to přenést i do našich luhů a hájů.

    Čína oznámila, že premiérový start nové rakety CZ-5 bude nejspíše o dva roky odložený (z 2014 na 16): důvodem jsou technické problémy, které se vyskytly při vývoji (pevnostní charakteristiky prvního stupně, nekvalitní izolace a s ní související zvýšené odpařování kapalného vodíku apod.) Těžko říct, jaký bude mít zpoždění vliv na některé projekty, které s CZ-5 počítaly, protože u mnohých není známý termín startu (např. velké zpravodajské satelity) – a u jiných (odběr vzorků z Měsíce 2017, dvoumetrový teleskop 2020 nebo vypuštění prvního modulu stále obydlené základny 2020) by k odkladu dojít nemuselo vůbec.

    Páteční drama po startu druhé operační lodi Dragon (viz blog 1. března 2013) se jen několik minut poté, co jsem napsal zprávu o stavu na blog, uklidnilo. Postupně se podařilo „domluvit“ všem nefungujícím motorickým blokům (po startu fungoval jen jeden), které následně šlapaly jako hodinky. Dragon tak dorazil po sérii testů k ISS s jednodenním zpožděním v neděli 3. března. Kosmonauti Kevin Ford, Oleg Novickij a Jevgenij Tarelkin (polovina stávající 34. základní posádky ISS) tak během svého pobytu ve vesmíru potkali již druhou loď Dragon. – Na prvním snímku je emblém startu rakety Falcon-9 (i pátý start se skončil úspěchem – navíc podruhé za sebou odstartovala na sekundu přesně; tedy bez odkladu), na druhém vlastní zásobovací mise lodi Dragon – a k nim přidávám i emblém další evropské zásobovací mise ATV-4 Albert Einstein (plánovaný start 7. června 2013).

    Pátek 1. března 2013

    Sněmovnou reprezentantů (dolní komora Kongresu USA) už potřetí (poprvé 2007, podruhé loni) odsouhlasila zákon, kterým přejmenovává Dryden Flight Research Facility (Drydenovo výzkumné letecké zařízení – u nás známé pod ne zcela přesným označením jako Edwardsova základna) v Kalifornii na Neil A. Armstrong Flight Research Center. Zákon zatím nikdy neprošel přes horní komoru Kongresu USA (Senát). Projde tentokrát?

    Od pondělí 4. do čtvrtka 7. března budou ve Hvězdném městečku probíhat závěrečné zkoušky hlavní (Pavel Vinogradov, Aleksandr Misurkin a Christopher Cassidy) a záložní (Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij a Michael Hopkins) posádky lodi Sojuz TMA-08M, která má startovat 28. března 2013. Poprvé v historii budou zkoušky čtyřdenní namísto obvyklých dvoudenních. Důvodem je volba rychlé trajektorie letu k ISS, kdy se má loď připojit ke stanici po pouhých šesti hodinách letu namísto obvyklých dvou dnů. To bude klást větší nároky na činnost posádky (jednotlivé úkony budou na sebe navazovat jako na běžícím pásu) a na její schopnost bleskově řešit případné mimořádné situace. Na konzultaci s řídicím střediskem zkrátka nebude čas ani příležitost.

    Hawthorne, máme problém. (Hawthorne je město u Los Angeles, kde má ústředí firma SpaceX a kde je její řídicí středisko letů.) Raketa Falcon-9 dnes fungovala perfektně a dopravila do vesmíru zásobovací loď Dragon (na posledních dvou snímcích je tato loď loni o vánočních svátcích a letos bezprostředně po odpojení od druhého stupně nosiče), ale prakticky ihned po dosažení oběžné dráhy se objevily problémy. Řídicí počítač nepovolil (dle prohlášení SpaceX kvůli problému s palivovým ventilem) aktivovat tři ze čtyř bloků orientačních motorů. Následně bylo odvolané rozevření slunečních baterií. To se později uskutečnilo, ale v době psaní těchto řádků zůstává situace nezměněná: tři ze čtyř bloků (dva nesou čtyři motory Draco a dva pět motorů Draco) jsou nefunkční. Dle SpaceX vypadá jeden blok nadějně (= že by se jej mohlo podařit aktivovat). Pro let k ISS jsou potřeba minimálně dva funkční bloky, pro přiblížení pak nejméně tři. Posádka ISS byla informována, že zítřejší plánované přiblížení a spojení bylo odvoláno. V tuto chvíli je každopádně loď Dragon neschopná provést stíhací natožpak přibližovací manévry. Vypadá to, že nás na oběžné dráze čeká perný víkend.

    Čtvrtek 28. února 2013

    Dvojice Van Allenových sond – družice speciálně „obrněných“ a určených k tomu, aby mohly prolétat radiačními pásy Země – učinila zásadní objev: ke dvěma již známým radiačním pásům nyní přidaly třetí. Radiační pásy jsou klíčové pro ochranu naší planety před účinky různého záření – ale zároveň představují nebezpečí pro družice i pilotované mise. Aktuálně zveřejněný objev (Van Allenovy sondy létají kolem naší planety pouze od loňského srpna, přičemž se předpokládá, že je silná radiace do dvou let „ugriluje“) jasně ukazuje, že o bezprostředním okolí naší planety a jeho fungování nevíme ani zdaleka všechno.

    ESA představila nového maskota svých dětských a vzdělávacích projektů – malý mimozemšťan ovšem nemá jméno: to mu může navrhnout kdokoliv ve věku čtyři až dvanáct let s trvalým pobytem v jednom z dvaceti členských států ESA (mezi nimiž je pochopitelně i Česko). Bližší informace k soutěži jsou na stránkách Českého kosmického portálu.

    Přesně před rokem nás zasáhla smutná zpráva, že Tonda Vítek už není mezi námi (viz blog 28. února 2012). Nedávno jsem měl možnost si na Tondu vzpomenout: na TV Nova v pořadu Víkend bylo 15. ledna 2013 reprízované jedno starší vysílání, v němž jsme oba vystoupili.

    Středa 27. února 2013

    Společnost SpaceX zatím úspěšně směřuje k pátečnímu očekávanému startu rakety Falcon-9 s druhou operační lodí Dragon k ISS, ale nad jejími dalšími starty v letošním roce se vznáší otazník (původní letový řád viz blog 21. listopadu 2012). Vypuštění družice Cassiope z kosmodromu Vandenberg bylo zhruba o měsíc odloženo na 18. června a stejně tak malý odklad potkal další loď Dragon (z 30. září na 2. října). To všechno je v rozumné míře a pochopitelné: ale prý hrozí skluz dvou zbývajících slibovaných misí (červenec s družicí SES-8 a říjen se satelity Orbcomm) až do příštího roku! Riziko je dokonce takové, že společnost uvažuje o přenesení vypuštění své družice na evropskou Ariane-5 (kterou beztak měla rezervovanou jako pojistku).

    Jenže i Ariane-5 má potíže s letovým řádem: příprava vypuštění „kosmického náklaďáku“ ATV blokuje kosmodrom na nejméně dva měsíce (na rozdíl od běžných komerčních misí). Jenže několik odkladů ve vypuštění ATV (aktuálně až na 7. června – viz blog 26. února 2013) znamená, že raketa je až do poloviny roku víceméně „uzemněna“. Před vypuštění ATV se zkrátka další mise „nenacpe“.

    Na avízované tiskové konferenci (viz blog 22. února 2013) dnes americký multimilionář Dennis Tito představil projekt pilotovaného průletu kolem planety Mars, k němuž by měl pár astronautů (či přesněji astronaut a astronautka – ideálně manželský pár) odstartovat 5. ledna 2018: využijí totiž unikátní příhodné postavení planet, které umožní jednak nejrychlejší možnou cestu (potrvá 501 dní) a které se nebude opakovat až do roku 2031. Navíc mise spadne do minima jedenáctiletého slunečního cyklu. Misi by měla tvořit komerční kosmická loď a nafukovací modul, který poskytne obytné a skladovací prostory (poveze 5,5 tuny zásob). Zatímco pro loď přichází v úvahu dva kandidáti (Dragon Rider od SpaceX a CST-100 od Boeingu), nafukovací modul těžko dodá někdo jiný než Bigelow Aerospace. Jen pro úplnost: Dennis Tito založil nadaci (Inspiration Mars Foundation), která se má pokusit pro misi sehnat prostředky. Jinými slovy: finance na nápad zatím nejsou a misi tak nelze považovat za hotovou věc.

    Úterý 26. února 2013

    Start evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-4 Albert Einstein byl znovu odložený (naposledy viz blog 12. února 2013). Tentokrát poměrně výrazně, a to o celý měsíc: na 7. června. Důvodem je nutnost provedení výměny blíže nespecifikovaného elektronického zařízení ze systému avioniky.

    Včera proběhl dvousekundový zkušební zážeh devíti motorů prvního stupně rakety Falcon-9, která je připravena na startovací rampě 40 floridského mysu Canaveral. Test byl podle všeho úspěšný, a tak by nic nemělo bránit startu nosiče s druhou operační lodí Dragon na ISS, který je plánovaný na pátek 1. března na 17:10 h našeho času. Pro let na kosmickou stanici bude poprvé použita „zrychlená“ jednodenní trajektorie; následovat má 23 dní trvající pobyt u ní.

    Ještě několika snímky publikovanými společností Orbital Sciences Corp. se vracím k úspěšnému testu motorů prvního stupně (a vlastně i startovací rampy) rakety Antares (viz blog 25. února 2013). Poslední snímek pak představuje malou osobní vzpomínku na naši loňskou návštěvu kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport; viz blog 2. listopadu 2012), kde ke zkoušce došlo.

    Pondělí 25. února 2013

    Přesně 29 sekund trval zkušební zážeh motorů prvního stupně nové rakety Antares na startovací rampě – a skončil se úspěchem. Protože během tankování, odpočítávání, vlastního zážehu stejně jako při následné kontrole rampy se nevyskytly žádné problémy, nic by nemělo bránit premiérovému startu rakety Antares počátkem dubna.

    Indická kosmická raketa PSLV dnes úspěšně dopravila do vesmíru sedm družic. Když pomineme, že je mezi nimi i první teleskop určený výhradně k vyhledávání blízkozemních asteroidů NEOSSat (Near Earth Object Surveillance Satellite; 74 kg) kanadské výroby, jde o celkově osmnáctou úspěšnou raketu PSLV v řadě: od roku 1997 tak létá bez zaškobrnutí! Jen málokterý nosič se může podobnou statistikou pochlubit...

    Do prvního letošního vydání obměsíčníku Kozmos jsem přispěl článkem „Vzpomínka na Neila Armstronga“ – několik perliček z jeho životopisného knihy „First Man – The Life of Neil Armstrong“.

    Pátek 22. února 2013

    Americké satelitní snímky ukazují, že od října 2012 došlo k výrazné modernizaci na jednom ze dvou startovacích míst severokorejských kosmických raket: tom na základně Tonghae (známá je též jako Musudan-ri). Odtud KLDR uskutečnila dva nepovedené pokusy o start do vesmíru v letech 1998 a 2009; dva loňské starty proběhly z kosmodromu Sohae. Podle všeho se zde rozjela výstavba zcela nové rampy, která by měla být schopná obsluhovat rakety třikrát až čtyřikrát větší, než je stávající Unha-3 (řeč je pravděpodobně o hmotnosti: Unha-3 váží 85 t, takže se bavíme o nosiči se startovací hmotností 250 až 300 t). Analytici odhadují, že nová rampa bude k dispozici v roce 2016. – Družicové snímky zároveň ukazují blíže neupřesněnou aktivitu na stávající rampě základny Tonghae stejně jako údajně (podrobnosti nebyly zveřejněny) přinášejí náznaky íránského zapojení do severokorejského raketového programu.

    Americký multimilionář a první kosmický turista světa Dennis Tito oznámil tento týden založení nadace Inspiration Mars Foundation, jejímž cílem je shromáždit prostředky a následně realizovat let „Mission for America“ (Mise pro Ameriku): pilotovaný oblet planety Mars, který by začal v lednu 2018 a který by trval 501 dní. Detaily projektu (všechny informace o použití lodi Dragon Rider nebo Falcon Heavy jsou zatím jen spekulace, byť do značné míry logické) budou oznámeny na tiskové konferenci ve středu 27. února 2013.

    „Vylamovací“ model rakety Ariane-5 jsem představil už na blogu 9. ledna 2013: nový je k mání přímo od vydavatele na Aukru za velmi příjemných 49 Kč (původně údajně 299 Kč, ale viděl jsem ho jen „v akci“ za 199 nebo 149 Kč). Jen pozor: vlastní vylamovánka je vytištěna na trochu nešťastném několikavrstvém papíře, který je docela měkký, takže se třeba chlopně rády ohýbají (a pak už do otvorů nejdou narvat) – stejně tak mi připadlo (a to nejsem modelář začátečník), že některé součástky nesedí úplně přesně. Na druhé straně: sestavit se dá a raketa vypadá docela solidně. - Jinak nechť je tento model zároveň pozvánkou na sobotní výstavu papírových modelů Papírové království v Brně, kde je vždy k vidění (a ve 2D podobě i k prodeji) mnoho krásných modelů včetně kosmických.

    Čtvrtek 21. února 2013

    Druhý pokus o zkušební zážeh motorů prvního stupně nové nosné rakety Antares se uskuteční v pátek 22. února 2013. Oznámila to firma Orbital Sciences Corp. Její „konkurent“ (záměrně dávám do uvozovek, protože obě společnosti zatím více zápolí samy se sebou, než o podíl na trhu komerční dopravy nákladů do vesmíru) SpaceX pak uskuteční testovací zážeh motorů rakety Falcon-9 v pondělí 25. února. Zatímco pro Antares půjde o předpremiéru, pro Falcon-9 by mělo jít o (téměř) rutinní test pátého letového exempláře. K jeho startu s druhou operační lodí Dragon pak má dojít 1. března 2013.

    Firma Delaware North Companies Parks and Resorts, provozovatel návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska na Floridě, oznámila, že expozice s raketoplánem Atlantis bude slavnostně otevřena pro veřejnost 29. června letošního roku (to je o několik dní dříve, než byl dosud cílový termín – 4. července 2013, viz blog 26. října 2012).

    Polské vydavatelství 2D-3D uvedlo na trh vystřihovací modul modulu Zarja, který se stal prvním vypuštěným komponentem Mezinárodní kosmické stanice. Modul je zpracovaný v měřítku 1:50, takže má délku 24 cm, výšku 8 cm a rozpětí panelů slunečních baterií 49 cm. Počet dílků jsem nikde nenašel, ale vystřihovánku tvoří devět stran A4 mimořádně hustě zalitých drobnými dílky. Pokud někdo zešílí a model postaví, získá neskutečně realistický model. (Model byl vydán na konci roku 2011 a čekal jsem, zdali k němu přibudou i bratrské a sesterské vystřihovánky dalších částí ISS v tomto masochistickém provedení – bohužel se zatím žádné neobjevily.)

    Úterý 19. února 2013

    Konstrukční kancelář NPO Lavočkina oznámila, že po splnění svých závazků v rámci evropsko-ruského projektu ExoMars by ráda přistoupila k realizaci zopakování mise Fobos-Grunt: odběru horniny z martova měsíce Phobos. Původní sonda byla zničena v lednu loňského roku zánikem v hustých vrstvách atmosféry poté, co se jí nepodařilo opustit po startu v listopadu 2011 oběžnou dráhu Země. Zároveň kancelář NPO Lavočkina oznámila, že z konstrukce sondy Fobos-Grunt by mohla být odvozena série misí k asteroidům: evidentně se tak „veze“ na vlně zájmu o asteroidy způsobené explozí meteoritu nad Čeljabinskem (nejde ovšem o žádný nový plán, s podobnou misí počítá ruská kosmonautika už dlouho – viz blog 9. listopadu 2011).

    NASA studuje možnost vývoje a výroby nového horního (třetího) stupně pro rakety Falcon-9 a Antares (tedy stupně, který by byl pro oba nosiče společný). Ten by měl sloužit k zajištění levné a pravidelné dopravy meziplanetárních sond k cílům ve sluneční soustavě, zvláště pak k Marsu. Bližší detaily o podobě stupně, jeho parametrech, termínu realizace, finanční náročnosti či z jakých technologií (kapalný kyslík/vodík?) má vycházet, nebyly zveřejněny.

    Filatelistický materiál byl cenným zdrojem informací (někdy i dezinformací) už za doby Sovětského svazu – a totéž platí i dnes o poněkud tajnůstkářské Číně. Aneb v ČLR vyšla 16. prosince 2012 obálka při příležitosti dokončení lodi Yuanwang-21. Ta má délku 130 m a výtlak 9080 t, přičemž je určena k dopravě nosných raket (především typu CZ-5) na nově budovaný kosmodrom Hainan. Jde o první čínskou loď určenou k přepravě nosných raket. (Dne 24. ledna 2013 pak byla vydána téměř stejná obálka věnovaná sesterskému plavidlu Yuanwang-22.)

    Pondělí 18. února 2013

    Opakovaný pokus o půlminutový zkušební zážeh prvního stupně rakety Antares na rampě, který byl minulý týden z technických důvodů odvolán (viz blog 14. února 2013), se bude opakovat nejdříve ve čtvrtek 21. února.

    „Souběh nepříznivých podmínek“ (ještě jsem nikdy neslyšel, že by k havárii vedl „souběh příznivých podmínek“) stál za selháním horního stupně Briz-M rakety Proton (viz blog 10. prosince 2012): během třetího zážehu stupně se projevily anomálie v činnosti ložiska v turbočerpadle okysličovadla, které následně během čtvrtého zážehu vedly k selhání celého turbočerpadla a k přerušení chodu motoru po čtyřech z plánovaných devíti minut. Oním „souběhem“ je míněna příliš vysoká teplota paliva ve čtvrtém stupni, která vedla k poškození ložiska. – Raketa Proton by měla obnovit starty 15. března vypuštěním družice Satmex-8 pro stejnojmenného mexického telekomunikačního operátora, v dubnu má následovat start se satelitem družicí Anik G1 pro kanadského operátora Telstar (5.) a s družicí Eutelsat-3D (26.).

    Výbuch meteoritu nad Čeljabinskem (podle upřesněných údajů se při něm uvolnilo stejné množství energie, jaká odpovídá třiceti „hirošimským“ bombám) nezůstal bez odezvy v internetové komunitě, která ihned přišla s celou řadou vysvětlení, parodií a vtipných obrázků. (Pro neznalce bukviček: na prvním obrázku je „Čeljabinsk před meteorickým deštěm“, na druhém je „Čeljabinsk po meteorickém dešti“.)

    Pátek 15. února 2013

    Slibovaný pokus o vypuštění íránské družice Fadžr (viz blog 14. února 2013) se prý již uskutečnil – ale skončil se havárií. Pokud se tato zpráva potvrdí, znamenalo by to třetí selhání íránské nosné rakety v řadě.

    Zatímco všechny zraky médií byly upřené k dnešnímu večernímu průletu asteroidu 2012 DA14 (průměr 45 metrů, hmotnost cca 130 tisíc tun) u Země ve vzdálenosti 28 tisíc kilometrů, příroda „udeřila“ na úplně jiném místě. Mimo jiné nám tak připomněla, že o asteroidech a dalších kosmických tělesech toho víme málo. Až nebezpečně málo. Dnes časně ráno se střetlo se Zemí těleso o průměru asi 15 metrů a hmotnosti 7000 tun. Začalo se postupně rozpadat (vstoupilo do atmosféry rychlostí 17 km/s, největší fragmentace proběhla ve výšce 30 až 50 km), jeho drobné úlomky dopadly do oblasti města Čeljabinsk (Rusko). Především sonický třesk ovšem napáchal skutečnou paseku: poškodil okna a mnohde i konstrukci u zhruba tří tisíc budov. Zanechal za sebou nejméně tisíc zraněných (jen ve městě Čeljabinsk vyhledalo lékařskou pomoc 758 lidí, v nemocnicích zůstává 43 osob, jejichž stav je vážnější): většinou pořezaných úlomky tříštěného skla.

    Americký časopis Air and Space publikoval úžasný článek Disaster At Xichang (Katastrofa na kosmodromu Xichang/Si-čchang) o jedné z nejtemnějších kapitol dobývání vesmíru: o havárii rakety CZ-3B 14. února 1996. Proč nejtemnějších? Startující raketa se vymkla kontrole a bezprostředně po startu dopadla do přilehlé vesnice (amatérské záběry havárie i jejích následků jsou vidět na videu na YouTube). Čína tehdy připustila 6 mrtvých a 57 zraněných, ale často se hovoří o tom, že počet obětí překročil pět set. Což by z havárie činilo největší tragédii při dobývání vesmíru.

    Čtvrtek 14. února 2013

    Ředitel Íránské kosmické agentury Hamid Fazeli prohlásil, že družice Fadžr (Úsvit) bude vypuštěna „během dvou měsíců“. Půjde o již třetí exemplář tohoto satelitu: první dva údajně tvořily náklad dvou raket, které se Írán neúspěšně pokusil vypustit v loňském roce (viz blog 28. prosince 2012) 23. května a 22. září.

    Ani odložený ostrý třicetisekundový test motorů rakety Antares (viz blog 11. února 2013) se včera nakonec neuskutečnil: jen půldruhé sekundy před plánovaným zážehem zastavil řídicí počítač odpočet poté, co zjistil nesrovnalosti v hodnotách tlaku při „proplachování“ motoru. Firma Orbital Sciences Corp. neinformovala ani o přesné příčině odkladu, ani o jeho důsledcích: tedy kdy bude možné pokus o zkušební zážeh zopakovat. Hovoří se ale o příštím týdnu.

    Na naši poštovní žádost o podpis reagoval i americký astronaut Loren Acton (veterán z letu Challenger STS-51F/1985), kterého jsme potkali na „kongresu kosmonautů“ ASE ve skotském Edinburghu (viz blog 19. září 2007).

    Středa 13. února 2013

    V Arizoně byl včera provedený další úspěšný test padákového systému lodi Orion: tentokrát byl jeden ze tří padáků záměrně „přiškrcený“ tak, aby se nemohl kompletně rozevřít. Tím bylo simulováno jeho selhání a zkoumáno následné chování celého padákového systému. Už v prosinci přitom došlo ke zkoušce testující systém při selhání jednoho výtažného padáku (Orion bude mít dva): i ta byla úspěšná. Včerejší test byl již osmou zkouškou padákového systému lodi Orion, další se připravuje na květen.

    V pondělí odstartovala a po pouhých čtyřech obletech Země se s Mezinárodní kosmickou stanicí úspěšně spojila zásobovací loď Progress M-18M. Rusko poté oznámilo, že trajektorie „rychlého příletu“ k ISS je dostatečně odzkoušená (poprvé ji prověřila loď Progress M-16M loni v srpnu) a že ji od nynějška budou využívat všechny bezpilotní i pilotované lodě (kromě Progressu M-21M, který má letos v říjnu testovat naváděcí systém Kurs-NA). Ještě loni se přitom počítalo s tím, že letos takto poletí k ISS jen jeden nákladní Progress (právě M-18M) a zkušebně dvě pilotované lodě (TMA-08M a TMA-10M; viz blog 12. prosince 2012).

    Dnes trojice nových emblémů: jednak osobní emblém kanadského kosmonauta Chrise Hadfielda (t.č. na Mezinárodní kosmické stanici, jejímž se stane příští měsíc velitelem) a dvou nejbližších ruských pilotovaných startů. Tedy lodí Sojuz TMA-08M (28. března 2013) a TMA-09M (28. května 2013).

    Úterý 12. února 2013

    Už před nešťastnou havárií z počátku února letošního roku (viz blog 1. února 2013) měla společnost SeaLaunch vážné existenciální potíže. I když Vitalij Lopota (generální ředitel konstrukční kanceláře Eněrgija, která prostřednictvím své dceřiné firmy ve Švýcarsku kontroluje 95 procent společnosti SeaLaunch) tvrdí, že má dvanáct objednávek (což by zajistilo ziskovost projektu na příští tři roky), zřejmě „blafuje“. Společnost SeaLaunch totiž aktuálně má potvrzenou objednávku jedinou (vypuštění družice AsiaSat v roce 2014): letos měla sice letět ještě dvakrát (v srpnu s družicí Eutelsat a v listopadu s družicí Amos-4), ale v obou dvou případech šlo o přesun užitečného zařízení z raket Proton. Lopota si byl evidentně obtížné situace dobře vědom, protože nyní vyšlo najevo, že už v polovině ledna požádal ruskou vládu, aby začala pro své družice používat i skomírající raketu SeaLaunch. Tak se dělají „komerční“ lety...

    Start čtvrtého evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-4 (jménem Albert Einstein) rychle „klouže doprava“ (tedy odkládá se). Několik měsíců až do letošního ledna držela raketa Ariane-5 termín start 18. dubna, pak došlo k odkladu na 30. dubna a nyní se počítá se vzletem 7. května. – Rozpis letů na ISS evidentně čekají ještě další změny, protože na 3. května se plánuje start nové zásobovací lodi Cygnus k ISS (plán připojení kolem 8. května). Tzn. že by ke stanici souběžně mířila dvojice bezpilotních plavidel: něco podobného se nedělá ani v případě prověřených systémů, natož novinky jako je Cygnus. Někde se tedy s termíny hýbat bude/musí.

    Obálka z European Astronaut Center v Kolíně nad Rýnem – a v ní trio podepsaných fotografií od francouzského kosmonauta Leopolda Eyhartse (veterán z letů Sojuz TM-27/1998 a Atlantis STS-122/2008). Kromě oficiální portrétní fotografie v ruském skafandru Sokol podepsal i snímky z osobního setkání v Berlíně na aerosalónu ILA 2010 (viz blog 14. června 2010) a ve stejném městě na konferenci ISS Symposium 2012 (viz blog 4. května 2012).

    Pondělí 11. února 2013

    Elon Musk (SpaceX) oznámil, že zkušební zařízení Grasshopper (viz např. blog 13. července 2012) projde v dohledné době skutečnou „zkouškou ohněm“: vzlétne, vypne motor, přejde do volného pádu, znovu nastartuje motor (nebo se o to alespoň pokusí) a následně přistane.

    Zkušební zážeh prvního stupně Antares na kosmodromu MARS (viz blog 8. února 2013) bude podle některých informací odložený: zatím jen o jeden den, na středu 13. února 2013.

    Měsíčník Tajemství vesmíru přináší kromě pravidelných čísel (byť jich není očekávaných dvanáct, ale jen deset do roka) také každoročně dva speciály. První letošní právě vyšel a věnuje se kosmickým plus astronomickým událostem loňského roku. Obsahuje i můj článek „Curiosity – První stopy na Marsu“ (no, můj: základní text jsem napsal, ale fotky s popisy doplnila redakce; viz např. titulek „Kontrola bříška“ – tak dětinský opravdu nejsem).

    Pátek 8. února 2013

    Společnost Orbital Sciences Corp. zveřejnila (definitivní?) plán testů rakety Antares a lodi Cygnus. K dlouho očekávanému a odkládanému půlminutovému zážehu testovacího stupně rakety Antares má dojít v úterý 12. února. Zkušební let rakety se plánuje na období od 12. do 19. března. Zkušební let rakety s lodí Cygnus bude následovat v první polovině června. A první regulérní zásobovací mise lodi Cygnus k ISS v období září/říjen. Realizace každého kroku je pochopitelně podmíněna úspěšným provedením zkoušky předcházející.

    Izrael oznámil, že by rád poslal svého kosmonauta na návštěvu Mezinárodní kosmické stanice. Jeho první zástupce ve vesmíru – pilot Ilan Ramon – tragicky zahynul při návratu raketoplánu Columbia právě před deseti lety. Nakolik je záměr myšlený vážně (zazněl na konferenci věnované právě desátému výročí smrti prvního izraelského kosmonauta), není jasné. Nebyly totiž zveřejněny jeho případné detaily (kdy, s kým, na jak dlouho, za kolik apod.).

    Druhé letošní vydání měsíčníku Letectví+kosmonautika obsahuje moje články „Grasshopper se učí létat“ (první trio zkušební letů experimentálního zařízení společnosti SpaceX), „Robonaut 2 ukazuje novou cestu“ (první humanoidní robot na ISS), „Příprava na nouzi nejvyšší“ (zkoušky záchranného systému lodi Orion plus testovací raketa ATB), „Komerční Měsíc“ (společnost Golden Spike a její plány) a „Čína míří výše a dále“ (průlet sondy Chang´e-2 u asteroidu Toutatis plus další plány).

    Čtvrtek 7. února 2013

    Skutečnou hru „škatule, škatule, hejbejte se“ hraje izraelská komunikační družice Amos-4. Původně se s jejím vypuštěním počítalo raketou Falcon-9 (i když dohoda formálně podepsána nebyla, jednání se uskutečnila a nakonec ztroskotala na neschopnosti firmy SpaceX garantovat start v roce 2012; nakonec byl uzavřen kontrakt až pro Amos-6). Proto byla podepsána dohoda o vypuštění satelitu pomocí rakety Proton. Odtud byla v lednu letošního roku převedena na nosič SeaLaunch: jednak je letový řád Protonu silně nadupaný, jednak šlo o jakousi „malou domů“, kdy se Rusko snažilo program „mořský start“ (který měl před měsícem jen několik rezervací, ale jen jedinou pevnou zakázku) stůj co stůj zachránit. Vše zatím nasvědčuje tomu, že Amos-4 na nešťastné raketě SeaLaunch nepoletí, takže otázka jeho dopravního systému zůstává otevřena... (Proton má letošní „jízdní řád“ nadupaný a navíc Kazachstán povolil Rusku jen dvanáct startů této rakety z Bajkonuru v letošním roce: požadováno jich přitom bylo sedmnáct.)

    Společnost Orbital Sciences Corp. představila projekt nové „klasické“ nosné rakety Minotaur VI. Jedná se vlastně o vylepšenou raketu Minotaur IV, která má za sebou pět úspěšných startů (z toho dva suborbitální). Zatímco „čtyřka“ je čtyřstupňové konstrukce (pořadí stupňů SR118, SR119, SR120 a Orion 38), „šestka“ s ní bude totožná: jen dostane jako prémii ještě jeden „nultý“ stupeň SR118 a stupeň nejvyšší nahradí Star-48BV. Jinými slovy: jeden motor SR118 bude tvořit první stupeň, druhý bude tvořit druhý stupeň. Nosnost rakety má být 2800 kg na nízkou oběžnou dráhu a má směřovat především na vládní zakázky, kde firma Orbital Sciences Corp. vidí v inkriminovaném segmentu v USA mezeru na trhu.

    Speciální vydání měsíčníku Válka věnované „Horkým okamžikům studené války“ obsahuje i můj článek „Zrod kosmických vyzvědačů“ o počátcích špionážních satelitů včetně zamýšlených zpravodajských pilotovaných programů.

    Úterý 5. února 2013

    Za nejnovější havárií nosiče SeaLaunch (viz blog 1. února 2013) je podle všeho selhání hydrauliky, které zajišťuje naklánění motoru RD-171 prvního stupně. K selhání došlo už půl sekundy po startu: od té chvíle byla raketa neovladatelná a dokonce se vydala namísto východním směrem přesně na druhou stranu, na západ. Neovladatelná raketa se následně začala nebezpečně naklánět, takže 12 sekund po startu přebírá vládu bezpečnostní systém: řízená likvidace už je neodvratná. Systém jen čekal do dvacáté sekundy letu, jak byl naprogramovaný (aby se neřízený nosič vzdálil co nejvíce od vypouštěcí plošiny). Po vypnutí motoru se ještě ve vzduchu rozdělují první a druhý stupeň a oba zhruba 52 sekund po startu dopadají do oceánu cca 2,5 km od místa startu, kde vybuchují.

    Podle íránské agentury IRNA je prezident Mahmúd Ahmadínežád připraven vzít na sebe riziko a stát se prvním íránským kosmonautem. Írán už několikrát informoval o svém záměru aktivně se zapojit do pilotovaného průzkumu vesmíru – viz např. blog 21. srpna 2008.

    Vypadá to, že v letošním roce budou mít „lovci kosmonautů“ žně - v okolních zemích se rýsuje několik velmi zajímavých akcí, kde bude možné se s kosmonauty setkat. Například už v dubnu se v Berlíně (konkrétně v Ruském domě pro vědu a kulturu) uskuteční velká filatelistická výstava Astrophil 2013, na níž budou nejméně Sigmund Jähn (Sojuz-31/1978) a Vladimir Kovaljonok (Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981).

    Fotografie ze setkání na „kongresu kosmonautů“ ASE v Praze (2009) podepsal a do dopisu i několik samolepek a nášivek přihodil kosmický turista Richard Garriott (Sojuz TMA-13/2008). Jinak též „kosmonaut druhé generace“, protože profesionálním astronautem byl už jeho otec Owen Garriott (zúčastnil se misí Skylab SL-3/1973 a Columbia STS-9/1983).

    Pondělí 4. února 2013

    Loňské rekordní přiblížení čínské sondy Chang´e-2 k asteroidu Toutatus (na 3,2 km) bylo podle všeho způsobeno navigační chybou. Čínští odborníci informovali, že počítali s průletem ve vzdálenosti cca 15 km, ale nebyli schopni přesněji zaměřit asteroid stejně jako navést sondu: původně dokonce počítalo s průletem v ještě větší vzdálenosti, neboť předpokládali odchylku plus mínus 55 km. Tu se jim nakonec podařilo zredukovat na plus mínus 11 km, takže se rozhodli pro přiblížení na 15 km – jenže jak se nakonec ukázalo, byli v případě odchylky velcí optimisté a průlet se uskutečnil mimo předpokládanou „obálku“ (jak se koridor občas označuje).

    Něco málo z mých přednáškových aktivit v nejbližší době (vypisuji pouze přednášky určené pro veřejnost, pouze z kosmonautiky a pouze definitivně potvrzené):

  • Úterý 5. února 2013 – Apollo: sny a skutečnost (hvězdárna Brno).
  • Středa 6. února 2013 – Jeden den na oběžné dráze (knihovna Bystré).
  • Čtvrtek 7. března 2013 – Quo vadis, americká kosmonautiko? (hvězdárna Prostějov).
  • Pátek 19. dubna 2013 – Kola na planetách (hvězdárna Uherský Brod).
  • První letošní číslo časopisu Tajemství vesmíru obsahuje tyto mé články: „Strastiplná cesta ke hvězdám“, „Kdo bude první na Měsíci“ (vydavatel „recykloval“ článek z magazínu Kauzy speciál, takže je kapku vytržený z kontextu), „Šest cest kosmických“ (opět „recyklát“ – tentokráte šest let starého rozhovoru z časopisu Svět, viz blog 27. dubna 2007; jak o tom svědčí i věnována astronauta Musgraveho na fotografii), „Družice, které změnily historii“ a „Je libo letenku na Měsíc či na Mars?“

    Pátek 1. února 2013

    Z „plovoucího kosmodromu“ dnes odstartovala raketa SeaLaunch s telekomunikační družicí Intelsat-27. (Kosmodrom jsme svého času viděli zaparkovaný v Los Angeles – viz blog 20. října 2009.) Selhala ale v průběhu činnosti prvního stupně a její trosky dopadly do oceánu nedaleko místa startu. Protože společnost SeaLaunch ihned po „anomálii“ přerušila vysílání a vydávání jakýchkoliv zpráv, je k dispozici jen málo informací – a myslím, že část z nich je navíc nepřesných. Agentura RIA Novosti např. uvedla, že došlo v padesáté sekundě letu k vypnutí motoru prvního stupně (měl pracovat 150 s). Když se ale podíváme na záznam počátku startu, lze vidět silně se naklánějící nosič již krátce po opuštění vypouštěcího komplexu – a sérii záblesků (nejasných, start proběhl v noci) ve zhruba dvacáté sekundě letu. Po nich následovalo „zhasnutí“ motoru. Takže těch padesát sekund bych spíše viděl jako celkovou dobu letu, než dobu činnosti motoru. (Tyto řádky píšu hodinku po havárii, takže je berte s jistou rezervou.) – Osobně se domnívám, že je velmi pravděpodobné, že šlo o historicky poslední start v rámci projektu SeaLaunch. Už po minulé havárii (viz blog 31. ledna 2007) měla firma těžké existenční potíže (tedy ona je měla kvůli nedostatku zákazníků už před havárií), musela změnit majetkovou strukturu a vyhrabat se z bankrotu.

    Další astronaut odešel z NASA: tentokrát kosmickou agenturu opustil Brent Jett (veterán z letů Endeavour STS-72/1996, Atlantis STS-81/1997, Endeavour STS-97/2000 a Atlantis STS-115/2006; STS-81 jsem mimochodem v lednu 1997 viděl na vlastní oči startovat). Jen podotýkám, že od roku 2007 působil v Houstonu na manažerských pozicích (takže byl bez reálné šance vrátit se do vesmíru): nejprve jako ředitel letových operací posádek a od března 2010 byl výkonným manažerem pro program pilotovaných komerčních letů.

    Deset let. Přesně tolik si právě dnes připomínáme od havárie raketoplánu Columbia. Sám jsem na tuto událost vzpomněl v České televizi ve Studiu 6 už před šestnácti dny: při příležitosti desátého výročí startu raketoplánu k této nešťastné misi.

    Čtvrtek 31. ledna 2013

    Společnost Sierra Nevada Corp., která na základě kontraktu s NASA vyvíjí „na půl plynu“ miniraketoplán Dream Chaser, oznámila, že se jejím partnerem (podle některých zpráv subkontraktorem, podle jiných investorem) stala firma Lockheed Martin. Součástí kontraktu jsou například výrobní práce, které Lockheed Martin uskuteční v továrně Michoud Assembly Facility (kde se ještě nedávno montovaly vnější nádrže raketoplánů). – Sierra Nevada Corp. zároveň oznámila, že připravuje transport testovacího exempláře miniraketoplánu na Edwardsovu základnu, kde během šesti až osmi týdnů absolvuje první samostatný let: bude shozený z vrtulníku ve výšce 4000 m, odkud autonomně přistane. Následovat má dalších dva až pět shozů pro získání informací o letových vlastnostech stroje.

    Nakonec neúspěšný kandidát na ruského kosmonauta Aleksej Chomenčuk opustil oddíl kosmonautů 3. prosince loňského roku. Již 22. listopadu 2012 pak ze zdravotních důvodů odešel z oddílu i nikdy neletěný kandidát Svatoslav Morozov (informace k oběma viz blog 4. října 2012). – Morozov si rychle našel novou zábavu, když byl vybraný jako člen posádky ruské polární stanice Vostok v Antarktidě. Strávit zde má šest měsíců.

    Budova RPSF (Rotation, Processing and Surge Facility) v Kennedyho kosmickém středisku (na druhé snímku vlevo od VAB - nad mostem u „laguny krokodýlů“) byla dokončena v roce 1984 pro kontrolu, servis a přípravu jednotlivých segmentů pomocných motorů SRB kosmických raketoplánů (především pak k jejich otáčení z polohy horizontální do vertikální a naopak). Tady byly z vagónů vykládané jednotlivé naplněné segmenty motorů po příjezdu z Utahu, tady se naopak po základním ošetření použité segmenty nakládaly do vlaků před odesláním k výrobci. Podobně jako u jiných zařízení v Kennedyho středisku se po skončení programu raketoplánů hledá pro RPSF nové využití: provizorně tak zajišťuje servis pro lokomotivy obsluhující základnu. Namísto manipulace se segmenty raketoplánů tak zdejší supermoderní jeřáby zvedají vlečkové mašiny: nedávno například vyměnily podvozkovou část u místní jinak modernizované lokomotivy číslo 3. Ta získala kola a nápravy od lokomotivy 2, která je měla v lepším stavu. NASA uvedla, že je to poprvé, co byla budova RPSF použita k něčemu jinému, než servisu spojenému s motory SRB.

    Středa 30. ledna 2013

    Ředitel ESA Jean-Jacques Dordain informoval jak administrátora NASA Charlese Boldena, tak ředitele Roskosmosu Vladimira Popovkina o tom, že nevidí žádný smysl v pokračování práce na Mezinárodní kosmické stanici po roce 2020. Právě tento rok je zatím braný jako „pracovní datum“ pro ukončení provozu ISS, ale všeobecně se počítá s prodloužením činnosti komplexu do roku 2028. Pokud by ovšem jeden z nejvýznamnějších partnerů (ESA) neměl na pokračování zájem, je jeho budoucnost s opravdu velkým otazníkem. Jen pro úplnost, Dordain uvedl, že by nerad viděl prodloužení životnosti ISS i v případě, že nebude na stole lepší program. – Jistě, ISS není věčná a neměnná konstanta, ale opravdu nevím, kam Dordain míří. Takováto unikátní kosmická základna s ohromnými možnostmi tu ještě nikdy v historii nebyla a troufám si tvrdit, že hned tak nebude. (Ano, ISS je opravdu drahá hračka. Každou jednotlivou činnost by šlo realizovat levněji a jednodušeji. Jenže ISS je komplexní celek – a právě z toho plyne její ohromná výhoda. A roky čekání na realizaci mnoha vědeckých experimentů v beztíži svědčí o tom, že potenciál stanice není zdaleka vyčerpaný. Pokud ho nedokážeme využít, je to chyba naše – ne ISS.)

    Jen měsíc po Severní Koreji vstoupil do pomyslného „kosmického klubu“ i její jižní soused: raketa KSLV-1 dopravila na třetí pokus (předchozí dva v srpnu 2009 a červnu 2010 se skončily nezdarem) do vesmíru vynášený náklad. – První stupeň dvoustupňového nosiče KSLV-1 je ruské výroby: Jižní Korea přitom chce mít do roku 2018 vyvinutý vlastní motor o tahu 75 t a o tři roky později disponovat raketou se startovací hmotností 300 t a nosností mezi pěti a deseti tunami nákladu na nízkou dráhu.

    Obměsíčník Ekofutura číslo 6/2012 přinesl můj článek „Sluneční plachetnice“.

    Úterý 29. ledna 2013

    Společnost Kistler Rocketplane odvrátila bankrot a našla nového kupce. Pro připomenutí: firma vznikla sloučením společností Rocketplane Ltd. (pokoušela se vyvíjet suborbitální raketoplán) a Kistler Aerospace (od devadesátých let pracovala na dvoustupňové plně vícenásobně použitelné nosné raketě K-1: pro ni v devadesátých letech z Ruska motory NK-33; investoři v ní „utopili“ podle různých odhadů 440 až 750 mil. dolarů). V roce 2006 získala Kistler Rocketplane kontrakt od NASA v hodnotě 207 mil. USD na vývoj dopravní lodi pro zásobování ISS (obdobný kontrakt získala ve stejné době i firma SpaceX). Po roce ale NASA od smlouvy pro neplnění závazků ze strany partnera odstoupila – a Kistler Rocketplane využívá pro neschopnost splácet závazky ochranu před věřiteli podle kapitoly 11 zákona o bankrotu. Nynější koupě firmy ji (prozatím) uchránila od definitivního zániku.

    Pokud jste se začali radovat, že kdysi nadějná společnost vstává z popela a představí nové kosmické plány, budete zklamáni. Firmu (jen na daních po ní zůstaly nesplacené dluhy ve výši 18 mil. USD) totiž koupil za 25 tisíc dolarů Craig Dickman z Wisconsinu (konkurzní správce požadoval 50 tisíc USD, ale protože se kupec nenašel, přistoupil na tuto nabídku). Podle vlastních slov zatím netuší, co s firmou bude dělat – a bylo mu jen líto ji nechat úplně zkrachovat. Hodnota firma je prý v intelektuálním vlastnictví (celá řada patentů – ovšem ty, které měly nějakou cenu, byly prodány již dříve) a v blíže neupřesněném zbývajícím hardware. Komentátoři upozorňují, že právě ona technika mohla být hlavním bodem zájmu Dickmana, který by ji prý se ziskem mohl prodat – jako šrot.

    Írán oznámil, že zahájil výrobu kosmických skafandrů pro vlastní pilotovaný let do vesmíru. Protože jde o náročnou technologii, má projekt trvat osm let – pokud Írán myslí let vlastního kosmonauta vážně, dočkat bychom se jej tak měli až po roce 2020.

    V montážní hale VAB v Kennedyho kosmickém středisku probíhají v současné době zkoušky makety návratového modulu lodi Orion, která snižuje svoji rychlost nikoliv klasickými padáky, ale pomocí rotorů. Celý koncept by mohl mít nejméně dvě výhody: jednak se přistání dá řídit a jednak je velmi měkké. O něčem podobném se uvažovalo už v programu Apollo, ale nakonec konstruktéři zůstali u běžného padákového systému. Zatím se s použitím rotoru u kosmických lodí nepočítá – v tuto chvíli jde jen o zkoušky „životaschopnosti“ nového konceptu.

    Pondělí 28. ledna 2013

    V dnešním vydání amerického deníku The Wall Street Journal vyzývají Robert Walker a Charles Miller prezidenta Baracka Obamu k tomu, aby dokončil to, co započal ve svém prvním volebním období: aby dokončil přechod ke komerčnímu sektoru. Vyzývají k (téměř) naprostému předání americké kosmonautiky do rukou komerčního sektoru (do kterého ovšem kromě rakety Falcon-9 počítají i nosiče Delta-4 nebo Atlas-5) a k okamžitému zastavení vývoje superrakety SLS. – No, nevím. Jde o výzvu bezesporu atraktivní, ale přece jen trochu populistickou. Vzývači komerční kosmonautiky často zapomínají, že bez státní podpory bychom ji neměli (Kdopak z větší části financuje projekt Dragon a Falcon-9? Kampak Dragon létá? A kde je soukromým sektorem slibovaný DragonLab? Proč dosud nikdy - údajné ohromné poptávce a potenciálu trhu navzdory – nevznikla čistě turistická pilotovaná loď?). A že by komerční lodě neměly ani kam létat. Budoucnost zkrátka není v likvidaci jedné oblasti, ale v hledání optimální rovnováhy.

    Jižní Korea oznámila, že nadcházející třetí pokus o vypuštění rakety KSLV-1/Naro-1 bude zároveň jejím pokusem posledním. (Ze zprávy není jasné, zdali je řeč pouze o případném neúspěchu, nebo zdali program končí i v případě dosažení cíle.)

    Írán dnes poslal na hranici vesmíru (do výšky 120 km) během suborbitálního letu opici. Vynesla ji raketa Kavoshgar alias Pishgram (Pionýr). Podle místních médií se schránka s opicí vrátila nepoškozená. – Přitom již v říjnu 2011 se objevily zprávy, že se předchozí podobný pokus (Írán jej nepotvrdil) skončil nezdarem.

    Pátek 25. ledna 2013

    Účastník prvního přistání na Měsíci (a druhý člověk, který se prošel po jeho povrchu) Buzz Aldrin napsal novou knihu „Mission to Mars“ (Mise na Mars) s podtitulem „My Vision for Space Exploration“ (Moje představa o tom, jak by měl vypadat kosmický průzkum).

    Indie připravuje na letošní rok vypuštění své premiérové sondy Mangalyaan-1 k Marsu. Kdekdo tuto informaci bere jako úžasný objev a žhavou novinku (indická vláda start sondy schválila teprve loni v srpnu) – a „zasvěceně“ tvrdí, že takto rychle není možné misi na Mars připravit. Samozřejmě, že za rok se sonda nepostaví. Proto všem, kdo zírají s ústy otevřenými nad touto „novou“ indickou iniciativou, doporučuji zavítat do historie tohoto blogu a vyhledat datum 27. listopadu 2006. Je tam zmíněno i letošní datum startu. Jinými slovy: indická sonda se k Marsu chystá už sedmým rokem! (A nebyla to jen formální příprava, v rozpočtu indické kosmické agentury ISRO měla po celou tuto dobu svoji kolonku.)

    Historicky první přímá volba prezidenta v České republice poznamenala naši společnost víc, než mnozí čekali. Je to snad poprvé, co se lidé (zpravidla) za svoji volbu nestydí a otevřeně o ní diskutují. Stejně jako poprvé, kdy ví, koho vlastně volí (kdopak dokáže vyjmenovat z parlamentních voleb zvolené poslance „své“ strany?). Vždy mě v USA před prezidentskými volbami fascinovalo, jak si lidé dávají samolepky „Volím toho-a-toho“ na auto nebo cedulky před své domy na zahrádky. A vzácností nebylo, když v jedné ulici byli příznivci obou kandidátů vedle sebe. (Dovedete si představit, jak by Vaše auto ráno vypadalo, kdybyste si na ně dali večer třeba cedulku „Volím Kalouska“?) – Nehodlám agitovat ani jedním směrem, ale dovolil bych si citovat z eseje politologa Michala Uhla, která vyšla tento týden v týdeníku Respekt: „Ano, vezmeme-li si kandidáty jednotlivě, snadno dospějeme k tomu, že dotyčný je nevolitelný. ... Nevolba je alibistická. Zříkáme se možnosti reálně ovlivňovat to, co nastane. Zříkáme si odpovědnosti a myjeme si ruce.“

    Legendární Crawlerway – cesta spojující motážní hangár VAB s rampami 39A a 39B v Kennedyho kosmickém středisku – čeká rozsáhlá rekonstrukce, která má zajistit zvýšení její nosnosti ze stávajících 8100 t (což měla sestava vyvážející rakety Saturn V nebo raketoplány na start) na 11300 t (což by měla být hranice, k níž se bude blížit SLS). Než bude rozhodnuto o rozsahu rekonstrukce, probíhají zátěžové zkoušky cesty (viz ilustrace na druhém řádku), které mají odhalit její skutečnou nosnost a její aktuální stav. K nim se používá speciální konstrukce, které se přezdívá „bublina“ (neví někdo, jak se ta obluda jmenuje oficiálně?) a kterou jsme vyfotografovali při naší loňské návštěvě u hangáru VAB (viz blog 12. října 2012). Jedná se vlastně o obří nádobu, která se při testech napouští na požadovanou hmotnost vodou a která byla původně vyrobena pro zátěžové testy jeřábů ve VAB a jejím okolí.

    Čtvrtek 24. ledna 2013

    Firma Deep Space Industries Inc. představila svůj záměr zahájit těžbu na asteroidech – viz blog 22. ledna 2013 (víceméně stejnou myšlenku představila loni i společnost Planetary Resources Inc.). Protože „na trh“ vstupuje druhá, musela představit velmi agresivní plán. A tak tvrdí, že už v roce 2015 (tedy za dva roky!) vyšle do vesmíru trojici automatických sond (každou o váze cca 25 kg) FireFly („Světluška“), které budou zkoumat vybrané asteroidy. Už v roce 2017 poletí 35 kg těžké sondy DragonFly („Vážka“), které mají během dvou- až čtyřleté mise získat 30 až 70 kilogramů vzorků z asteroidů (jak to hodlají udělat, jak horninu chtějí dopravit na Zemi apod. – o tom firma Deep Space Industries Inc. cudně mlčí). Po roce 2020 pak má být zahájena těžba přímo na asteroidech, kde bude hornina zároveň rovnou zpracovávána pomocí 3D tiskáren v „mikrogravitačních železárnách“.

    Zaregistroval jsem i názory, že „konkurence je príma“ a že „vzniká nový obor“. No, nevím. (A to pomíjím možnost, že jedna firma je založená proto, aby zvýšila hodnotu té druhé. Už jsem se s tím setkal i tady v Česku. – To není konspirační teorie, to je realita „start-upových“ firem.) Jsem naopak mírně skeptický. Plány Deep Space Industries Inc. jsou nereálné – alespoň v nastíněném časovém horizontu. A ještě loni nadějně vypadající Planetary Resources shání peníze po desetidolarových částkách (jistě, je zde i možnost příspěvku výrazně vyššího – ale fakt, že firma desetidolarovkou nepohrdne, taky o něčem svědčí). Takto se prostě byznys slibující obrat v řádu desítek a stovek miliard dolarů nerozjíždí. – Holt si na skutečnou kosmickou těžbu budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.

    Úžasnou dávku drzosti předvedla před dvěma dny NASA na slavnostní přehlídce na Pennsylvania Avenue ke slavnostnímu (znovu)uvedení Baracka Obamy do prezidentského úřadu. Kromě makety vozidla Curiosity totiž před Obamou prezentovala i návratový modul lodi Orion. Ano, té lodi, kterou Barack Obama zrušil (únor 2010). Ano, té, kterou pak proti své vůli resuscituoval jako záchranný člun pro ISS (duben 2010). Ano, té, která pak dostala (téměř) původní podobu a byla určena pro lety do hlubin vesmíru (květen 2011). Ano, té, která dostala jméno MPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle) a nesměla (!) být nazývána Orion. – Všimněte si prosím jména lodi na valníku.

    Středa 23. ledna 2013

    Americký astronaut Clayton Anderson (veterán z letů Atlantis STS-117/2007 a Atlantis STS-131/2010) oznámil, že k poslednímu lednovému dni letošního roku skončí své třicetileté působení u NASA. (Před vstupem do oddílu astronautů pracoval od roku 1983 v Johnsonově kosmickém středisku na plánování přibližovaích a setkávacích operací pro raketoplány. Následně působil na celé řadě pozic v NASA: podílel se například na přípravě trajektorie sondy Galileo až byl v roce 1998 vybraný do oddílu astronautů.) Nyní se hodlá věnovat psaní autobiografické knihy a přednáškové činnosti.

    Na blogu 15. ledna 2012 jsem přinesl informaci o tom, že bývalý astronaut Nicolas Patrick posílil firmu Blue Origin. Není ovšem jediným ex-astronautem v této firmě: pracuje pro ni i Jeff Ashby (veterán z letů Columbia STS-93/1999, Endeavour STS-100/2001 a Atlantis STS-112/2002). Kromě toho se Ashby angažuje u projektu Planetary Resources, což je firma, která plánuje zahájit těžbu z asteroidů (nedávno mimochodem oznámila, že její první generace průzkumných teleskopů, Arkyd-100, bude vážit pouhých 11 kg).

    Počátkem tohoto měsíce jsem se objevil ve Studiu24 na ČT24, kde jsem hovořil o významu posledního dosud neodzkoušeného zařízení na robotovi Curiosity na Marsu: vrtáku schopného odebírat vzorky hornin z hloubky až 65 mm. (Mimochodem, vrták nebyl do dnešního dne použitý. Jde přitom o poslední test, po něm převezmou symbolické „klíčky“ od Curiosity od techniků vědci. A začne ta správná jízda...)

    Úterý 22. ledna 2013

    Dnes představí na tiskové konferenci svůj plán na využití asteroidů k průmyslové těžbě firma Deep Space Industries, Inc. Ta slibuje vyvinout a vyrobit „první světovou flotilu komerčních sond určených k průzkumu asteroidů“. – Podobný záměr představila už loni firma Planetary Resources (viz blog 26. června 2012) a v trochu jiné rovině i nadace B612 (viz blog 28. června 2012), která ale nezamýšlí věnovat se primárně těžbě, nýbrž průzkumu těles ohrožující Zemi.

    Nosná raketa SeaLaunch, která byla podezřelá z toho, že během startu poškodila družici Intelsat-19 (viz blog 8. června 2012) je podle všeho definitivně očištěna. Společnosti Space Systems/Loral (SSL) a Sea Launch AG oznámily, že společná vyšetřovací komise dospěla k jednoznačnému závěru, že „k anomálii (poškození jednoho panelu slunečních baterií) došlo ještě před oddělením družice, tedy během letu rakety, přičemž její příčinou je vzácný souběh nepříznivých faktorů během výroby panelu slunečních baterií“ (viz blog 4. června 2012).

    Při své poslední návštěvě v Udvar-Hazy Center ve Virginii (viz např. blog 27. září 2012) jsem se podivoval, kam že „zmizel“ vystavovaný motor F-1 výrobního čísla F-6049 (s nástavcem F-6045, viz blog 1. června 2012) - je na druhém a třetím snímku. Byl odvezený do Marshallova kosmického střediska v Alabamě (čtvrtý snímek), kde se společně s dalším zachovaným motorem F-4203 účastní zkušebních zážehů. První z nich (zážeh plynového generátoru v délce trvání 20 sekund; první snímek) se přitom uskutečnil 10. ledna 2013.

    Pondělí 21. ledna 2013

    Ještě v červenci 2004 byl nejpravděpodobnějším kandidátem pro obsazení třetího místa v lodi Sojuz TMA-4 v říjnu téhož roku. Stačilo jen málo: složit 15 mil. dolarů. (Přitom se ucházel o místo v lodi Sojuz už o dva roky dříve, kdy měla být cena za letenku 20 mil. dolarů.) Jenže ač kosmický výcvik absolvoval, nakonec nezaplatil. Jeho místo tak zaujal profesionální kosmonaut Jurij Šargin. – Řeč je o ruském plutokratovi Sergeji Polonském, který proslul jednak výrokem, v němž každého, kdo není schopen v dnešním Rusku vydělat alespoň miliardu dolarů, označil za neschopného, a jednak bitkou s bankéřem Alexandrem Lebeděvem, k níž došlo v září 2011 v přímém televizním přenosu. Polonskij se nyní rozhodl opustit Rusko a požádat o občanství v Kambodži. Zde ale obratem skončil ve vězení za násilí a únos...

    Minulý týden byly na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) úspěšně dokončeny testy nové startovací rampy včetně zkoušek tankování a vše nyní směřuje k závěrečnému testu: dlouho slibovanému (a odkládanému) půlminutovému testu motorů rakety Antares. Ten by se měl uskutečnit do konce ledna. Dalším mezníkem má být premiérový let nosiče 5. dubna (nepůjde o zkoušku lodi Cygnus, ale jen o test rakety). A nakonec zkouška kompletní sestavy Antares/Cygnus nejspíše v srpnu letošního roku. – Jak uvedl manažer programu ISS Mike Suffredini, časový plán programu se nyní začíná „stabilizovat“. Začíná to vypadat, že operační Cygnus letos na oběžné dráze neuvidíme: to by se totiž už dále nesmělo odkládat stejně jako by se nesměly vyskytnout žádné nepředpokládané potíže. Obé je nepravděpodobné.

    Hned trojici fotografií nám podepsal a poslal kosmický turista (a „první kosmický klaun“, jak sám sebe v přiloženém dopise označil - neb jest zakladatelem Cirque du Soleil, Slunečního cirkusu) Guy Laliberté (Sojuz TMA-16/2009).

    Pátek 18. ledna 2013

    Jihokorejské ministerstvo vzdělání, vědy a techniky oznámilo, že raketa KSLV-1 bude vypuštěna ve startovacím okně od 30. ledna do 8. února 2013. Do konce tohoto týdne budou spojené první a druhý stupeň a v týdnu příštím proběhnou závěrečné testy.

    Premiérový start ruské rakety Angara (ve verzi 1.2) by se mohl uskutečnit v říjnu nebo listopadu letošního roku z kosmodromu Pleseck. Uvedla to tisková agentura RIA. (Bude to více než osmnáct let poté, co ruská vláda rozhodla o zahájení programu.)

    Výběr sondy InSight jako další mise z programu Discovery (viz blog 20. srpna 2012) a naopak nevybrání laickou i odbornou veřejností mnohem výše hodnocených sond TiME (plovoucí sonda na Saturnově měsíci Titan) a Comet Hopper (mobilní automat na kometu Wirtanen) způsobily hodně rozruchu. Alfred McEwen z pracovní skupiny pro průzkum vnějších planet OPAG (Outer Planets Assessment Group) nyní do tohoto výběru vnesl trochu světla. Podle něj je problémem délka letu k atraktivnějším cílům: ta totiž mise prodražuje (o cca 5 mil. USD/rok) a protože rozpočet programu Discovery je velmi napjatý, jsou časově náročnější lety automaticky znevýhodňované. – Dobrá, ale proč jsou tedy tyto mise „na hraně“ vybírány mezi finalisty programu Discovery, když tedy nemají šanci? Napadá mě snad je to, že by jim NASA chtěla vyjádřit alespoň symbolickou podporu a ráda by je realizovala později (a třeba v rámci přece jen lépe financovaného programu New Frontiers Program).

    Pro letošní úvodní vydání Letectví + kosmonautiky jsem napsal články „Sever proti jihu 1:0“ (o vypuštění první severokorejské družice), „Orion poletí již v příštím roce“ (novinky týkající se nové americké pilotované lodi), „Prokletý stupeň Briz-M“ (problémy s horním stupněm ruských nosných raket; mimochodem tento týden opět selhal: naštěstí až při pokusu o řízený zánik, tedy po dopravení družic na cílové dráhy - mise tak úspěšná byla, ale že je cosi shnilého s Brizem-M, je evidentní), „Antares - nekonečné čekání“ (příprava nové rakety Antares) a „Americké novinky od Rudé planety“ (mise současné i budoucí).

    Čtvrtek 17. ledna 2013

    NASA oznámila, že nafukovací modul BEAM společnosti Bigelow Aerospace (viz blog 8. ledna 2013) se k ISS vydá v první polovině roku 2015: přiveze ho tam ve svém nehermetizovaném servisním modulu loď Dragon během zásobovacího letu CRS8. BEAM o objemu 11,5 metrů (jinak má mít průměr 4,4 m a výšku 2,5 m) krychlových bude připojený k modulu Tranquility (Node-3), kde má zůstat po dobu dvou let. V pravidelných intervalech do něj budou vstupovat astronauti (jinak bude modul z bezpečnostních důvodů uzavřený), ale v něm prováděli různá měření: radiace, opotřebení apod. Po dvou letech bude BEAM odpojený od ISS a shoří v hustých vrstvách atmosféry. Za dodávku modulu zaplatí NASA společnosti Bigelow Aerospace 17,6 mil. USD.

    ESA a NASA podepsaly dohodu o dodávce evropského servisního modulu pro první dvě mise lodi Orion: EM-1 (prosinec 2017, bezpilotní oblet Měsíce) a EM-2 (zatím 2021, pilotovaná cesta na oběžnou dráhu Měsíce). Ač to není součástí dohody, ESA by ráda „protlačila“ svého kosmonauta do mise EM-2 (NASA se na toto téma zatím jakkoliv nevyjádřila a i prohlášení ESA jsou z kategorie „rádi bychom jednali“). Evropa by tak svého zástupce poprvé vyslala do vesmíru mimo oběžnou dráhu Země.

    Přišla obálka plná fotografií podepsaných ruských kosmonautem Viktorem Afanasjevem (veterán z letů Sojuz TM-11/1990, Sojuz TM-18/1994, Sojuz TM-29/1999 a Sojuz TM-33/2001). Radost veliká: nejen z podpisů, ale i proto, že Afanasjev nedáno přežil těžkou autonehodu a jeho stav byl velmi vážný (viz blog 26. července 2010). Vyřizování pošty tak může být dobrým znamením ohledně Afanasjevova zdravotního stavu.

    Středa 16. ledna 2013

    V minulých dnech vyrostla kolem raketoplánu Enterprise (t.č. umístěného na letadlové lodi Intrepid v New Yorku) trubková konstrukce, na níž bylo nataženo „ochranné plátno“. Raketoplán tak na několik měsíců zmizel z očí kolemjdoucích: kvůli poškození hurikánem Sandy totiž aktuálně není veřejnosti přístupný, takže jej bylo možné sledovat jen z uctivé vzdálenosti. Zítra se každopádně na hangárové palubě lodi Intrepid otevře výstava „Space Shuttle Enterprise: A Pioneer“ (Kosmický raketoplán Enterprise: průkopník) věnovaná právě tomuto stroji. – Enterprise samotný bude možné znovu navštívit „někdy v průběhu jara“.

    Kanadská kosmická agentura přijde k prvnímu únoru letošního roku o ředitele: astronaut Steven MacLean (veterán z misí Columbia STS-52/1992 a Atlantis STS-115/2006), který tento post od roku 2008 zastával, se totiž rozhodl odejít do soukromého sektoru. Od prvního února 2013 tak bude působit v Perimeter Institute for Theoretical Physics, což je nový institut působící na poli kvantové fyziky.

    První letošní televizní vystoupení jsem si „odbyl“ už třetího ledna v Dobrém ránu na ČT2. Protože bylo součástí ohlednutí za nejdůležitějšími událostmi loňského roku, bylo věnováno sondě Curiosity (a bylo natočeno už před loňskými vánočními svátky).

    Úterý 15. ledna 2013

    Pokud získá nějaký dotaz nebo požadavek vznesený na stánce We The People (My, lid), kterou provozuje Bílý dům, nejméně 25 tisíc ověřených podpisů, americká administrativa zareaguje a odpoví. A tak když tuto podmínku v minulých dnech splnila petice požadující zahájit stavbu Hvězdy smrti (obří bitevní lodi ze ságy Hvězdné války) nejpozději v roce 2016, musela se k ní administrativa vyjádřit. Odpověď není překvapivá: Hvězda smrti se stavět nebude. Administrativa sice vyjádřila souhlas s tím, že by její budování zvýšilo zaměstnanost a posílilo obranyschopnost USA. Zároveň ale upozornilo, že projekt obsahuje závažnou konstrukční chybu, protože Hvězdu smrti dokázal zničit pilot z jediné stíhačky. Stejně tak uvedlo, že Hvězda smrti je primárně určena k likvidaci celých planet – a že toto současná administrativa podporovat nebude.

    Už tento týden by mělo jihokorejské ministerstvo vzdělání, vědy a techniky stanovit (resp. potvrdit) datum dalšího pokusu o start rakety KSLV/Naro-1. Zatím se pracuje s 25. lednem 2013. K vypuštění mělo dojít už loni v listopadu, ale z technických důvodů bylo opakovaně odloženo.

    Americký astronaut Nicolas Patrick (veterán z letů Discovery STS-116/2006 a Endeavour STS-130/2010) po svém odchodu z NASA (viz blog 20. června 2012) nastoupil do společnosti Blue Origin. Tu založil majitel serveru Amazon Jeff Bezos s cílem vyvinout nové technologie pro suborbitální a později i orbitální kosmické lety. Firma je silně zahalena rouškou tajemství a o svých aktivitách informuje málokdy (něco málo viz např. blog 14. srpna 2012).

    Generál Vladimir Šatalov (veterán z letů Sojuz-4/1969, Sojuz-8/1969 a Sojuz-10/1971) nám poštou podepsal dvě fotografie z osobního setkání na kongresu ASE v Praze v roce 2009.

    Pondělí 14. ledna 2013

    Dvorana slávy amerických astronautů (US Astronauts Hall of Fame) oznámila jména tří adeptů, kteří rozšíří její řady v letošním roce. Bude to Eileen Collinsová (první žena, která pilotovala kosmickou loď a která velela raketoplánu; veteránka z misí Discovery STS-63/1995, Atlantis STS-84/1997, Columbia STS-93/1999 a Discovery STS-114/2005), Curtis Brown (veterán z šesti startů raketoplánů, mj. velel misi s Johnem Glennem nebo třetí servisní mise k teleskopu Hubble, Endeavour STS-47/1992, Atlantis STS-66/1994, Endeavour STS-77/1996, Discovery STS-85/1997, Discovery STS-95/1998 a Discovery STS-103/1999) a Bonnie Dunbarová (devátá žena ve vesmíru, která mj. dvakrát navštívila stanici Mir, Challenger STS-61A/1985, Columbia STS-32/1990, Columbia STS-50/1992, Atlantis STS-71/1995 a Endeavour STS-89/1998). Slavnostní ceremoniál se bude konat 20. dubna 2013.

    Americká pošta nachystala na 27. ledna letošního roku pro sběratele podpisů, kteří nezapomínají na slušnost a k žádostem o autogram přikládají ofrankovanou obálku, nemilý „dárek“. Zdražení (v Česku bychom řekli „optimalizaci ceny“). Poštovné do jedné unce (kam se obálka formátu C5 se dvěma až třemi fotografiemi a bez vloženého podkladového kartonu s přehledem vejde) bude stát 1,10 USD (dosud 1,05 USD). Na druhé straně americká pošta chystá i novinku: základní známku pro poštovní styk do zahraničí, která by byla bez nominální hodnoty, ale která by platila trvale (obdoba českých „hodnot“ A, E a Z).

    V sekci Vesmír pro nejmladší generaci (viz blog 10. ledna 2013) na Českém kosmickém portálu je nově ke stažení trojice vystřihovacích modelů družic (SOHO, CryoSat-2 a Galileo). Všechny jsou k dispozici pro vytištění ve formátu A4 nebo A6 (jako pohlednice – pro ten byly mimochodem původně vytvořené, takže prostým zvětšením na A4 byly dosti hrubě zvětšeny i detaily). Konstrukce je velmi jednoduchá: taková, aby ji zvládly i (především) menší děti. Vystřihovánky byly v omezeném rozsahu vydány též v papírové podobě. – Další modely by pak měly v dohledné době následovat…

    Pátek 11. ledna 2013

    Čína prý připravuje na tento měsíc další test své protidružicové zbraně. V lednu 2007 přitom byla při ostrém testu této zbraně zničena meteorologická družice FY-1C, což nesmírně „zaneřádilo“ oběžnou dráhu: podle některých zpráv tehdy vznikla plná čtvrtina (co se množství týká) tzv. kosmického smetí. Avizovaný test by přitom nemusel být destruktivní: protidružicová zbraň by prý mohla toliko dosáhnout předem určeného bodu v předem určeném čase (sice se takto úplně neprověří vše, ale na druhé straně podobná zkouška nebudí takové kontroverze). Některé informace navíc hovoří o tom, že by zkouška mohla být směřovaná proti střední oběžné dráze (ve výšce kolem 20 tisíc km), což je dráha využívaná především navigačními satelity. Dosud všechny zkoušky protidružicových zbraní (nejen čínských) směřovaly proti objektům na dráze nízké. Pokud se informace ukáže jako pravdivá, získá ČLR v této oblasti výraznou strategickou převahu.

    Na mysu Canaveral by měly letos zahřmět raketové motory patnáctkrát – alespoň podle deníku Florida Today. Šest startů připadne na raketu Atlas-5, tři na Deltu-4 a šest na Falcon-9. U posledně jmenované rakety přitom toto číslo budí otazníky, protože ještě v listopadu (viz blog 21. listopadu 2012) slibovala firma SpaceX z mysu Canaveral jen čtyři starty. Florida Today k nim přidává jednu komerční misi s družicí Thaicom a jeden let lodi Dragon. Osobně si myslím, že tento plán je trochu „vycucaný z prstu“ a že pravděpodobnější bude onen listopadový rozpis. I tak se ale mys Canaveral může těšit na třináct kosmických startů (plus několik vypuštění raket z ponorek u jeho pobřeží, kteréžto logisticky zajišťuje: jen loni jich bylo šest), což jej činí jedním z nejpoužívanějších kosmodromů na světě.

    V měsíčníku L+K se loni objevilo 60 článků (seriály počítám jako jeden) z kategorie „K“ (tedy Kosmonautika) – tedy v průměru pět článků v jednom čísle. Z nich byly více než dvě třetiny (přesně 43) z mé osobní „továrny“. Podobně jako v roce 2011 (viz blog 11. prosince 2011) tak s potěšením konstatuji, že kosmonautika má v „Letectví + kosmonautice“ více než důstojné zastoupení – a že jsem rád, že mohu svým dílem k této situaci přispět.

    Čtvrtek 10. ledna 2013

    Na konci loňského roku se uskutečnil první zkušební let suborbitálního turistického raketoplánu SpaceShipTwo s funkčním motorem: ten ale nebyl zapnutý. Každopádně šlo o důležitou zkoušku, protože do té doby se létalo jen s rozměrovou a hmotnostní maketou. Celkově se zatím uskutečnilo 23 samostatných letů SpaceShipTwo, všechny v klouzavém režimu – a všechny uskutečnil stroj VSS Enterprise (i když vyrobený už je i druhý exemplář VSS Voyager). Každopádně se dá předpokládat, že první motorický let je „na spadnutí“.

    Na stránkách Českého kosmického portálu se objevila sekce Vesmír pro nejmladší generaci (jak portál, tak sekce fungují pod záštitou Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity). Obsahově to zatím není žádná „bomba“, ale na druhé straně je dobře, že něco podobného vůbec vzniká. – Na stránkách Českého kosmického portálu (pochopitelně na „české“ adrese Czech Space Portal) lze od minulého týdne najít i dvojici videí k problematice ESA kosmických aktivit v českém jazyce.

    Zazvoní mi telefon a ozve se Česká televize. A prý, jestli bych nemohl vystoupit v živém vysílání. Mohl, kdy? Za patnáct minut. Prosím? Ano, za patnáct minut – původně domluvený pan Ten-a-ten se na nás vykašlal... Naštěstí šlo jen o krátký ani ne dvouminutový telefonát (který proběhl z automobilu na parkovišti před obchodním domem). Stalo se poslední říjnový den loňského roku. (Ale že mi to sluší?)

    Středa 9. ledna 2013

    Zkušební zážeh motorů prvního stupně nové rakety Antares na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) by se mohl uskutečnit v nadcházejícím týdnu, tedy před polovinou ledna. Pokud bude úspěšný, může následovat testovací start nosiče Antares ve druhé polovině února – a v dubnu zkušební mise nové zásobovací lodi Cygnus. Dle prohlášení společnosti Orbital Sciences Corp. je pak možné do konce letošního roku uskutečnit ještě dva komerční zásobovací lety lodi Cygnus k ISS. Tedy pokud bude mít NASA zájem, ale kosmická organizace prý letos stojí jen o jediný operační let, a tak bude muset společnost Orbital Sciences Corp. trochu zpomalit tempo. Alespoň to tvrdí její tiskový mluvčí Barron Beneski.

    Čína na letošní rok plánuje sedmnáct startů kosmických raket: k nejdůležitějším a nejsledovanějším bude bezesporu patřit pilotovaný let Shenzhou-10 (červen) a lunární přistávací sonda Chang´e-3 někdy ve druhé polovině roku (říjen?).

    Od 1. do 5. července letošního roku se v Německu uskuteční 26. „kongres kosmonautů“ (formálně správně: kongres Asociace kosmických průzkumníků, Association of Space Explorers). Ten má už i svoji vlastní webovou stránku: www.ase26.org

    Připravuje se na dvůj třetí dlouhodobý let na ISS (start v lodi Sojuz TMA-17M v květnu 2015), přesto si našel čas odepsat na žádost o podpis. Ruský kosmonaut Oleg Kononěnko (veterán z letů Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-03M/2011) podepsal jak fotografii portrétní, tak snímky obou svých „startovacích“ posádek (ve druhém případě šlo i o posádku „přistávací“, protože celá trojice společně absolvovala dlouhodobý let).

    Úterý 8. ledna 2013

    Už přes rok vede NASA a společnost Bigelow diskuse o možnosti připojení nafukovacího modulu BEAM (Bigelow Expandable Activity Module) k Mezinárodní kosmické stanici. Podle aktuálních zpráv prý došlo k dohodě a nafukovací modul „Made in Bigelow“ se na ISS skutečně objeví (měl by být připojený k uzlu modulu Node-3/Tranquility). Detaily zatím nebyly zveřejněny (už na konci loňského roku ale Bigelow začal pomalu nabírat pracovníky, když jich dříve většinu propustil – viz blog 6. října 2011). Firma Bigelow Aerospace přitom opakovaně v minulosti hlásala, že je schopná od podpisu smlouvy (otázkou je, za jakých podmínek a jakou podobu má současná dohoda) připojit modul k ISS do 24 měsíců. Tak uvidíme.

    Jižní Korea zveřejnila informace o analýze „zachráněných“ částí „konkurenční“ severokorejské rakety (viz blog 17. prosince 2012). Zatmco některé dřívější informace hovořily o nové konstrukci raketových motorů, analýza trosek ukázala, že v prvním stupni je použitý svazek motorů z rakety Rodong a ve druhém motor z balistické rakety Scud. Oba stupně přitom využívají jako palivo kerosen a jako okysličovadlo dýmavou kyselinu dusičnou. (Třetí stupeň pochopitelně není k dispozici, ale podle dostupných informací využívá tuhé pohonné látky – a prý je z Íránu. Tato země mimochodem financovala právě vývoj severokorejské rakety Rodong.) Jižní Korea pak neopomněla zdůraznit, že na základě analýzy dat šlo o test balistické rakety. Jednak z hlediska použitých motorů (dejme tomu), jednak z hlediska použitého paliva (toxické pohonné hmoty prý nejsou běžně používané vyspělými zeměmi – no, a co třeba čínské rakety CZ, ruský Proton nebo americká Delta-2?), jednak z hlediska využití dalších vojenských technologií (ty ovšem využívá prakticky každá nosná raketa). Jižní Korea navíc hovoří o „mizerném provedení“ (nekvalitní sváry, nestejné díly...) rakety – budiž, ale stanoveného cíle dosaženo bylo. Za zajímavou považuji i informaci o tom, že u raketových motorů byla kamera (či kamery?), která monitorovala jejich činnost. Stejně jako informaci o tom, že na raketě byly použité zahraniční součástky (tlakoměry, elektroinstalace aj.).

    V letošním roce se můžeme v kinech těšit na další „kosmický“ film: jeho anglický název je Europa Report. Pojednávat má o výpravě šesti astronautů na Jupiterův měsíc Europa, kde se mají pokusit najít mimozemský život. Tvůrci filmu jeho technickou stránku konzultovali se specialisty z Laboratoře tryskových pohonů v Pasadeně a první obrázky naznačují, že by se mohlo jednat o realistickou podívanou. (Pomiňme fakt, že případná pilotovaná výprava na Europu by si musela poradit s extrémními a dnes nepřekonatelnými dávkami radiace.) Film má dokonce svoji webovou stránku, kde jsou v „reálném čase“ promítané záběry z lodi směřující k Jupiteru.

    Pondělí 7. ledna 2013

    Minulý týden přinesl americký časopis New Scientist zprávu, že NASA zvažuje realizaci velmi ambiciózní mise: zachycení menšího asteroidu a jeho přesun na vysoce eliptickou dráhu kolem Měsíce. K němu by se pak následně vydala pilotovaná průzkumná výprava. Náklady na zachycení asteroidu a jeho dopravu do nového cíle byly vyčísleny na (podle mého názoru rozumných – ale reálně spíše nereálně nízkých) 2,6 mld. USD. Jen doplňuji, že mise není oficiálním plánem NASA a že ji kosmická agentura toliko zvažuje: předkladatelem je Keck Institute for Space Studies.

    Návrh na přejmenování Drydenova střediska NASA na Armstrongovo středisko sice prošel přes Sněmovnu reprezentantů v Kongresu USA (viz blog 3. ledna 2013), ale narazil v Senátu USA. Či přesněji: nenarazil, ale Senát o něm s použitím staré dobré taktiky „jsou přece důležitější věci“ vůbec nehlasoval. Protože zároveň skončilo funkční období 112. Kongresu USA, musí být zákon předložen znovu 113. Kongresu USA: tedy i nové Sněmovně reprezentantů. Jsme tedy na začátku celého kolečka. Tedy: pokud jej zákonodárci budou ochotni znovu absolvovat.

    Je to trošičku starší vystoupení, ale ve druhé polovině října 2012 jsem se objevil ve Studiu 6 České televize na téma novinek z Marsu týkajících se mise Curiosity - a zvláště pak neobvyklých světlých skvrn na povrchu planety. (Českou kosmickou kancelář u svého jména už raději nekomentuji. V televizi její odstranění slíbí – a pak se stejně ve vysílání objeví. Mám obavu, že ji budu mít i na náhrobku...)

    Pátek 4. ledna 2013

    Dlouhodobý pobyt člověka ve vesmíru máme důkladně prozkoumaný, slibovaná americko-ruská roční mise nic nového nepřinese. I s takovýmto a podobnými názory se lze setkat. Absolutně to ale není pravda. Šéf Institutu biomedicínských problémů (IBMP) Igor Ušakov upozornil, že mise s sebou nese celou řadu velkých rizik a že vůbec není podstatné, že několik podobných letů již v minulosti proběhlo. Vysloveně uvedl problémy s kosterní a svalovou hmotou, aerobní vytrvalost, motoriku, riziko poškození zraku kvůli mikrogravitaci nebo nitrolebečnímu tlaku, rizika spojená s duševním zdravím, vstřebáváním živin, reakcí organismu na záření, expozice látkám na ISS při dlouhodobém letu (technologický prach, chemikálie…) atd. Inu, kosmonauti Kelly a Kornijenko (a všichni, kdo půjdou v jejich stopách) se rozhodně mají nač těšit.

    Řady oddílu amerických astronautů „pohubly“ na 51 osob: nejnověji jej opustil Ron Garan (veterán z letů Discovery STS-124/2008 a Sojuz TMA-21/2011), který přešel na manažerský post v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas).

    Na počátku byl nápad napsat do rubriky Technologie v týdeníku Respekt článek o testech rotorové techniky přistání lodi Orion – na konci byl rozsáhlejší materiál, který se obecně věnuje přednostem a záporům různých druhů přistání (a stejně v něm nejsou zmíněné všechny) - a jejich budoucnosti. Vyšel mi v letošním prvním čísle Respektu.

    Čtvrtek 3. ledna 2013

    Sněmovna reprezentantů (dolní komora Kongresu USA) jednomyslně schválila zákon navrhující přejmenovat Drydenovo letové výzkumné středisko (Dryden Flight Research Center) na Armstrongovo letové výzkumné středisko (Neil A. Armstrong Flight Research Center). Viz blog 3. prosince 2012. Jednomyslně = poměrem hlasů 404 ku 0. Zákon nyní ještě musí projít Senátem (horní komorou Kongresu USA) a následně jej podepíše prezident Barack Obama.

    Čína oznámila, že svoji samostatnou sondu (první nesamostatná se měla „svézt“ s ruským automatem Fobos-Grunt, ale jeho selhání znamenalo i krach čínské mise) k Marsu vypustí o dva roky později, než dosud slibovala. Tedy až v roce 2018 namísto dosud avizovaného roku 2016. Ovšem delší příprava má zřejmě svůj důvod, protože sonda bude kromě orbitální sekce dovybavena i přistávacím modulem.

    Jako „povinnou četbu“ pro všechny příznivce meziplanetárních bezpilotních výprav bych neváhal označit trojici knih italského autora Paola Uliviho „Robotic Exploration of the Solar System“. Velmi detailně se věnuje robotickému průzkumu sluneční soustavy, a to nejen výpravám uskutečněným, ale také nerealizovaným nebo různě rozpracovaným projektům. Vzhledem k tomu, že nejnověji publikovaný třetí svazek pokrývá období let 1997 až 2003, dá se předpokládat, že se (snad již letos) dočkáme nejméně svazku čtvrtého.

    TOPlist