Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Čtvrtek 31. října 2013

Čína oznámila deset jmen, ze kterých bude vybrán název mobilního robota sondy Chang´e 3: ta se má letos v prosinci pokusit o první měkké přistání na naší přirozené družici po 37 letech. Jsou to Yutu (bílý králík, který doprovázel bohyni Chang´e na Měsíc), Tansuo (Průzkumník), Lanyue (volně „lovec Měsíce“), Qjan Xuesen (pojmenování po čínském „otci kosmonautiky“ Tsienovi Hsue-shenovi), Zhuimeng (Lovec snů), Xunmeng (Hledač snů), Zhuiyue (Stíhač Měsíce), Mengxiang (Sen), Shiming (Mise, Osud) a Qianjin (Vpřed). Jména navrhlo 190 tisíc lidí, čtrnáctičlenná komise z nich vybrala tuto desítku. Dnes končí další kolo hlasování, z něhož vzejde trojice finalistů. V listopadu bychom se pak měli dozvědět vítězné jméno. – Pro úplnost dodávám, že jména jsou řazena od největšího favorita a je pravda, že jiný výběr, než Yutu (coby doprovod Chang´e) by asi byl velkým překvapením.

ESA oznámila, že start trojice družic Swarm se o týden odkládá (dosud se počítalo s vypuštěním 14. listopadu) z důvodu nutnosti výměny součástky na horním stupni nosné rakety Rockot. Zároveň bylo stanoveno předběžné datum vypuštění observatoře ESA Gaia: 20. prosince 2013 (odklad viz blog 23. října 2013). Vypadá to tedy, že by mohla stíhat už startovací okno 17. prosince 2013 až 5. ledna 2014, s čímž se dosud příliš nepočítalo.

Anatolij Pavlovič Arcebarskij se původně připravoval k letům do vesmíru jako pilot kosmoplánu Buran. Když se ale program potýkal s odklady, neodolal „volání vesmíru“ a kývl na nabídku stát se regulérním kosmonautem v programech Sojuz/Saljut/Mir. Což se mu vyplatilo, když se stal velitelem letu Sojuz TM-12/1991 a deváté základní posádky stanice Mir (mj. uskutečnil šest výstupů do otevřeného prostoru). – Letos navštívil kongres ASE v Kolíně nad Rýnem, kde se nám na několik fotografií připomínajících jeho kosmickou kariéru zvěčnil.

Středa 30. října 2013

Dmitrij Zajkin byl vybraný do prvního sovětského oddílu kosmonautů, kterému se s odstupem času začalo říkat „gagarinovský“. Stalo se tak v březnu 1960. Následně roky tvrdě dřel ve výcviku: dotáhl to dokonce na pozici velitele záložní posádky lodi Voschod 2 (první výstup do otevřeného prostoru, který v březnu 1965 uskutečnil Alexej Leonov). Pro úplnost: na let se připravoval s Jevgenijem Chrunovem. Následně Zajkin vytvořil posádku pro let lodí Sojuz s Vladislavem Volkovem, ale tato nikdy nedostala příležitost. Zajkin byl totiž z oddílu v říjnu 1969 ze zdravotních důvodů vyřazený. Po dlouhé těžké nemoci nás navždy opustil 21. října 2013 ve věku 81 let. – Z „gagarinovského“ oddílu tak jsou naživu už jen poslední čtyři členové (shodou okolností všichni letění kosmonauti): Valerij Bykovskij, Viktor Gorbatko, Alexej Leonov a Boris Volynov.

Loď Orion chystající se k premiérovému letu v příštím roce (na palubě rakety Delta IV má startovat 18. září 2014) poprvé ožila, když byly její palubní systémy zapojeny. Po definitivním odpojení raketoplánu Endeavour coby posledního „žijícího“ člena flotily od elektrického proudu (březen 2012) tak má NASA zase „živou“ kosmickou loď.

Kromě Antona Škaplerova (viz blog 29. října 2013) se letu Sojuz TMA-22 zúčastnil ještě ruský kosmonaut Anatolij Ivanišin: také on byl na kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem a také on nám neodmítl zvěčnit se na několik fotografií. A to včetně společného snímku posádky Sojuzu TMA-22 (ostatně, viz i včerejší blog). Teď ještě někde najít amerického člena posádky Daniela Burbanka, který letos na kongresu ASE bohužel nebyl...

Úterý 29. října 2013

V sobotu 26. října jsme se konečně (původní plán z doby uzavření kontraktu loni v srpnu počítal s letošním dubnem) dočkali několikrát odloženého volného letu prototypu ETA (Engineering Test Article) miniraketoplánu Dream Chaser. Po uvolnění z vrtulníkového závěsu absolvoval podle všeho bezproblémový let, ale vše se začalo kazit těsně před přistáním: Dream Chaser přistává na příďovou lyžinu a dvoubodový hlavní podvozek převzatý z letounu F-5E Tiger (vývoj „kosmického“ podvozku proběhne později). Z dosud nezveřejněného/neznámého důvodu se ale levá noha podvozku nevyklopila a Dream Chaser tak dosedl jen na pravou nohu a příďovou lyžinu. NASA i kontraktor Sierra Nevada Corporation (SNC) tají, co se dělo následně, ale podle kusých dostupných informací skončil miniraketoplán „na střeše“. Podle stejných informací to vypadá, že by mohl jít opravit a absolvovat další zkušební mise: původní plán počítal se dvěma až pěti bezpilotní lety. Dle prohlášení SNC nemá anomálie na program z dlouhodobého hlediska žádný vliv: problém je ale v tom, že na dlouhodobé hledisko tady nikdo nehraje. Jednak kontrakt s NASA vyprší příští rok v květnu, jednak jsou ve hře konkurenční firmy SpaceX a Boeing se svými projekty Dragon Rider a CST-100 – a především byl Dream Chaser vybraný jen jako „záložní“ projekt, kdyby se některý z obou hlavních dostal do potíží.

NASA v rámci snahy srazit cenu za vynášení zařízení do vesmíru zvažuje vývoj společného horního stupně pro různé nosiče: vypracováním studie na toto téma byly pověřeny firmy Aerojet Rocketdyne (hodnota kontraktu 299 578 USD) a Orbital Sciences Corporation (236 913 USD). Obě firmy mají v rámci studie vypracovat i plán na výrobu nového horního stupně pro raketu s nosností zhruba 13 tun (tedy cca Falcon 9 v1.1), který by byl schopen zajistit hypotetickou misi v červenci 2018. Do budoucna by tento společný stupeň mohl být využívaný na různých amerických raketách. Jeho četnějším použitím by se snížila jednotková cena, sériovou výrobou by pak mohla narůst i spolehlivost.

Také ruského kosmonauta Anotona Škaplerova (Sojuz TMA-22/2011) jsme potkali na kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem. Na společné foto nebyl čas ani prostor (zkuste najednou „chytat“ osmdesát kosmonautů…), ale na podepsání několika fotografií naštěstí ano.

Pátek 25. října 2013

Hvězdárna Valašské Meziříčí zveřejnila (možná už dříve, ale všiml jsem si až nyní) na svých webových stránkách aktuální program tradičního semináře Kosmonautika a raketová technika, který se letos koná ve dnech 22. až 24. listopadu. Oproti původnímu plánu (viz blog 25. září 2013) mi přibyla jedna přednáška. V sobotu od 16:30 do 18:00 to bude „Kennedyho kosmické středisko včera, dnes a zítra“, v neděli od 8:30 do 10:00 „Skylab: bylo, nebylo“.

Úspěšným oddělením od ISS a následným řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry skončil let demonstrační lodi G. David Low Cygnus (stala se mimochodem sedmým typem lodi, který ke stanici zamířil - ostatní jsou raketoplány, Sojuzy, Progressy, ATV, HTV a Dragon). První operační let lodi Cygnus je plánovaný na 15. prosince 2013.

Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX má nové termíny startu (viz blog 14. října 2013) s družicí SES-8 by měla vzlétnout 22. listopadu 2013, s družicí Thaicom 6 pak 22. prosince.

Také kosmonaut Saližan Šakirovič Šaripov (veterán z letů Endeavour STS-89/1998 a Sojuz TMA-5/2004) byl na letošním kongresu ASE v Kolíně nad Rýnem: „vybojovali“ jsme (no, ani to moc nebolelo) jak tradiční společnou fotografii (a následně ji nechali Šaripovem vlastnoručně podepsat), tak autogram na snímek ve skafandru Sokol.

Čtvrtek 24. října 2013

Americký podnikatel Jeff Bezos (mj. zakladatel Amazonu) prohlásil, že jeho firma Blue Origin může „kterýmkoliv dnem počínaje dneškem začít uskutečňovat suborbitální lety“. Toto prohlášení si samozřejmě lze vykládat různými způsoby a bezesporu každý uslyší, co uslyšet chce: od toho, že Blue Origin má na rampě připravenou a odzkoušenou raketu, kterou překvapí svět (a předstihne konkurenty Virgin Galactic a X-Cor, kteří se potýkají s technickými problémy a dlouhodobými odklady), až po prázdnou rétoriku snažící se na pozapomenutou firmu upoutat (z nějakého důvodu, neb firma je jinak maximálně tajnůstkářská) pozornost. Tak uvidíme, co (ne)uvidíme.

Český Energetický regulační úřad (ERÚ) se pokusí usvědčit některé majitele solárních elektráren z neoprávněného pobírání dotací pomocí – satelitních snímků. Na jejich základě chce dokázat, že některé elektrárny dodávaly do sítě proud i tehdy, když to technicky ještě nebylo možné. (Princip podvodu je jednoduchý: nakoupíte běžnou energii v síti a obratem ruky ji jako „solární“ prodáte zpět, čímž získáte dotaci. Ve Španělsku taky byla odhaleno např. propojení jakési nastrčené galvanické zinkovny, která nakupovala proud ze sítě za běžnou cenu, a solární elektrárny, která jej ihned prodávala zpět za cenu dotovanou. Na podvod se přišlo poté, co si někdo všimnul, že solární elektrárna jede na plný výkon i přes noc...) ERÚ zatím na nákup družicových snímků „ze satelitu americké armády“ (jak se praví ve zprávě, ale protože tyto snímky nejsou na prodej, půjde nejspíše o nějakou soukromou družici např. od firmy DigitalGlobe) vyčlenil 120 tisíc Kč. Docela hezký příklad pozemské aplikace kosmických technologií.

Nejdřív z oddílu kosmonautů odešel (v dubnu 2004), ale pak se mu tak stýskalo po létání do vesmíru, že se do výcviku vrátil (v lednu 2011) – a nyní se chystá na půlroční pobyt na Mezinárodní kosmické stanici. Pokud si tipujete ruského kosmonauta Sergeje Zaljotina, hádáte správně. Zaljotin má za sebou mise Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002, před sebou pak Sojuz TMA-19M/2015 – a my setkání s ním na „kongresu kosmonautů“ ASE v Kolíně nad Rýnem.

Středa 23. října 2013

Z důvodu nutnosti provedení dodatečných testů byl odložený start observatoře Gaia na palubě rakety Sojuz z Francouzské Guayany (dosud plánovaný na 20. listopadu) až na počátek příštího roku. – Takže to vypadá, že letos z Francouzské Guayany odstartuje vinou odkladů v přípravě družic jen jedna raketa Sojuz (mise s družicemi O3b v červnu). V plánu přitom byly starty čtyři. Přitom se ještě nedávno zákazníci „prali“ o to, kdo se na volné rakety (bylo jich méně, než nákladů) procpe: zájemců totiž bylo celkem šest. Viz blog 21. června 2013.

Indie oznámila, že odložila start své první sondy k Marsu z 28. října na 5. listopadu. Na vině je nepříznivé počasí, které zpozdilo příjezd jedné ze sledovacích lodí (Nalanda) do cílové oblasti: protože jde pro Indii o zcela novou misi, je zajištění komunikace se sondou Mangalyaan při důležitých manévrech klíčové. Druhá loď Yamanua dorazila k Fidži včas. Startovací okno pro premiérovou indickou misi k Marsu trvá do 19. listopadu.

Ruský kosmonaut Alexandr Samokutajev absolvoval misi Sojuz TMA-21/2011 a nyní se připravuje na let Sojuz TMA-14M s plánovaným startem v září 2014. Mezi těmito výpravami si našel čas a „odskočil“ si do Německa na letošní kongres ASE: při té příležitost vznikla (a vzápětí byla podepsána) první fotografie a autogramy byly „ozdobeny“ druhé dvě.

Úterý 22. října 2013

„Uděláme všechno, co je v našich silách, aby Nauka startovala před koncem roku 2013,“ hřímal ještě loni v březnu (dnes již bývalý) ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin. A to navzdory skutečnosti, že kdekdo upozorňoval, že Nauka (původní termín startu 2006) připomíná více neopracovaný kus železa, než letuschopný hardware. Když byl modul Nauka (plánovaný start se mezitím posunul do dubna 2014) nyní připuštěný k testům, zajistilo se, že má „drobné závady“. Jako největší „drobná závada“ byly označeny problémy s palivovým systémem. Chruničevova konstrukční kancelář pak požádala o desetiměsíční lhůtu na jejich odstranění. A protože v Rusku nejsou žádní troškaři, dostala ji i s rezervou (potřebnou na odstranění dalších „drobných závad“). Nauka tak má aktuální termín startu v září 2015! A to ještě není všem dnům konec... – Takže loni v březnu byl slibovaný start do konce roku 2013, tedy za 21 měsíců. Nyní, po více než půldruhém roce práce, se start chystá za 23 měsíců. Jako malý jsem se smál pohádce s Rumcajsem, kde kněžna pletla stylem „dvě očka upletla a tři vypárala“. Tehdy jsem si myslel, že něco podobného se děje jen v pohádkách.

Společnost SpaceX oznámila, že zatím poslední zkušební let zařízení Grasshopper (viz blog 14. října 2013) byl i jeho definitivně posledním. Nyní má ke slovu nově vyrobený přijít Grasshoper 2, který už bude mít ne jeden, ale trojici motorů Merlin 1D, a který bude víceméně kopírovat první stupeň rakety Falcon 9 v1.1. Premiérového letu by se zařízení mělo dočkat před koncem letošního roku v Novém Mexiku.

Dalším z účastníků letošního „kongresu kosmonautů“ ASE v Kolíně nad Rýnem byl Sergej Treščev (Endeavour STS-111/2002, člen páté základní posádky ISS). Podepsal nám jak fotografii z letošního setkání, tak devět let starý snímek ze setkání v Neubrandenburgu (což byla první zahraniční cesta toho s dudlíkem, který od té doby potkal dalších 125 kosmonautů...).

Pondělí 21. října 2013

Společnost SpaceX počítá do budoucna se čtyřmi startovacími rampami: dle zakladatele Elona Muska by měla budoucí poptávka „utáhnout“ všechny čtyři, přičemž každá z nich bude sloužit k jinému účelu. Nový kosmodrom v Texasu by měl být určený výhradně pro komerční starty, stávající rampa 40 na mysu Canaveral bude sloužit pro starty „v zájmu národní bezpečnosti“ (= vojenské a zpravodajské družice), rampa 39A v Kennedyho kosmickém středisku má být používána pro pilotované lety a SLC-4W na kosmodromu Vandenberg v Kalifornii pro starty na polární dráhy (s vojenskými, ev. i s komerčními satelity). - Kromě 39A budou všechny určeny k vypouštění raket Falcon 9 v1.1 a Falcon Heavy; z 39A budou létat jen prvně jmenované.

Start rakety Delta IV s družicí GPS 2F-5 plánovaný na 23. října byl odložený „o několik týdnů“. Důvodem je došetřování anomálie při chodu motoru RL-10 během startu stejné rakety loni v říjnu. Zajímavé přitom je, že od této anomálie se uskutečnily tři starty rakety Delta IV s motorem RL-10 v horním stupni – a sedm startů rakety Atlas V s totožným motorem. Všechny proběhly bez potíží.

Jedním z kosmonautů, kterého jsme na kongresu ASE v Německu na počátku letošního července potkali, byl Klaus-Dietrich Flade (Sojuz TM-14/1992). Podepsal nám příležitostné obálky ke svému startu, ale společnou fotografii už nestihl. Nevadí, není všem dnům konec.

Pátek 18. října 2013

Meziplanetární sonda Juno přešla už podruhé od gravitačního manévru u Země do bezpečnostního režimu. Poprvé se tak stalo v průběhu průletu (viz blog 10. října 2013): na vině byla nejspíše nevhodně nastavená pojistka vybíjení akumulátorů Sonda totiž procházela při průletu zemským stínem, takže žila právě z akumulátorů: když v nich energie poklesla pod jistou úroveň, sonda se automaticky přepnula do bezpečnostního módu, aby zabránila jejich úplnému vybití (k tomu by nedošlo, ale plánovači letu si existenci pojistky prostě neuvědomili). – V neděli pak sonda přešla do bezpečnostního režimu znovu: stalo se tak ve chvíli, kdy měnila svoji konfiguraci z průletové (u Země) na přeletovou (meziplanetárním prostorem), zůstal jeden z navigačních přístrojů neplánovaně zapnutý. Hlavní počítač zaznamenal vyšší, než očekávaný odběr energie – a zareagoval přednastaveným způsobem, tedy zajištěním sondy a jejím převedením do bezpečnostního režimu.

Výkonný ředitel Íránské kosmické agentury Hamid Fazeli oznámil, že v následujícím půlroce dopraví jeho země do vesmíru trojici družic. Satelity Tadbir, Nahid a Šarif Sat budou na oběžné dráze do 20. března 2014, uvedl Fazeli v televizním rozhovoru. Zároveň potvrdil, že suborbitální modul Pishgam-2 s živými tvory na palubě poletí „již brzy“.

Není to sice kosmonautika, ale naši jízdu po obřích stavbách pro nacistické superzbraně ve Francii (viz blog 16. a 17. října 2013) doplňuje výtečně: podzemní základna pro dalekonosné dělo (či vysokotlakou pumpu) V-3 u Mimoyecques za zmínku rozhodně stojí. Zde měly původně vzniknout dvě stavby vzdálené kilometr od sebe (nakonec se částečně postavila jen jedna, kterou jsme navštívili a důkladně prolezli) s padesáti 127 metrů dlouhými hlavněmi schopnými dnem i nocí chrlit projektily na 165 km vzdálený Londýn. (Na prvním snímku je přes padesát tun těžká krycí ocelová deska, která měla bunkr krýt na povrchu. V ní je pět otvorů pro pět spřažených hlavní.)

Čtvrtek 17. října 2013

Společnost SpaceX považuje za svého největšího konkurenta v oblasti komerčních kosmických startů – Čínu. Uvedl to Adam Harris, viceprezident SpaceX pro vládní záležitosti. Připomněl, že ročně je celosvětově poptávka po 20 až 25 komerčních startech: v osmdesátých letech byly prakticky všechny realizovány z USA, ale pak přišla evropská raketa Ariane-4 a ruský Proton. Karta se tak zcela obrátila a podíl USA se propadl pod pět procent – pod jeden start ročně. SpaceX slibuje vrátit Ameriku na její původní pozici, ale zároveň varuje před Čínou: ta připravuje novou generaci levnějších a operativnějších nosičů, které SpaceX vnímá z dlouhodobého hlediska jako konkurenci. (Zajímavé je, že ČLR připouští, že dnes není ani ona schopná cenově konkurovat raketám společnosti SpaceX – viz blog 10. srpna 2011.)

Společnost Orbit Logic z Greenbeltu (stát Maryland) vytvořila pro iPhone aplikaci SpyMeSat. Ta poskytuje svému majiteli v reálném čase informaci o tom, které zpravodajské satelity jej právě teď sledují, před malou chvílí sledovaly nebo v nejbližší době sledovat budou. (Jedná se samozřejmě o přeletu zpravodajských družic a to, zdali se uživatel aplikace nachází v jejich zorném poli.)

Po návštěvě bunkru Watten (viz blog 16. října 2013) jsme zavítali i do nedalekého bunkru u Wizernes – dnes známého jako La Coupole. Ten je charakteristický svou betonovou kopulí o průměru 71 metrů se silou stěn pět metrů (pod ní a v okolních skalách mělo být vyrubáno sedm kilometrů tunelů). Původně mělo jít o sklad raket V-2, ale během stavby by účel změněn na vypouštěcí základnu (a naopak, bunkr u Wattenu byl v průběhu stavby ze základny přeměněný na skladovací a výrobní prostory). Ani odtud však žádná V-2 nakonec nikdy neodstartovala, ovšem stavba je to impozantní.

Středa 16. října 2013

Po měsíčním odkladu (původně plánovaný na 7. září – viz blog 26. srpna 2013) se měl 5. října uskutečnit premiérový volný let prototypu raketoplánu Dream Chaser. Jenže kvůli „vládní odstávce“ (= nedohodnutí se na rozpočtu na půdě Kongresu USA) a přerušení provozu všech nekritických federálních institucí bylo nutné zkoušku odložit: uskutečnit se totiž má v rámci Drydenova letového výzkumného střediska NASA, které je aktuálně odstaveno. Jakmile se zase penězovod z federálních rozpočtů otevře, bude možné test připravit zhruba do týdne. „Už to není o našem stroji, ten je připravený. Je to o logistice, kterou potřebujeme pro realizaci letu,“ komentuje Mark Sirangelo, viceprezident a ředitel kosmických systémů společnosti Sierra Nevada Corporation. „Přiznávám, že s touto situací jsem nepočítal. A to jsem si myslel, že jsem počítal opravdu se vším.“

Švédský kosmonaut Christer Fuglesang (Discovery STS-116/2006 a Discovery STS-128/2009) má nové zaměstnání. Vlastně dvě zaměstnání: pracuje jako přidružený profesor pro Kungliga Tekniska Högskolan (na čtyřpětinový úvazek) a ve švédské Národní kosmické radě (zbývající pětina).

Když už jsme vyrazili na cesty, prodloužili jsme si cestu o zanedbatelných pár set kilometrů a vyrazili na francouzský venkov. Naše první zastavení (po přenocování v kouzelném přestavěném mlýně) mělo podobu návštěvy bunkru Le Blockhaus u městečka Eperlecques (známého též jako bunkr Watten nebo jen Watten). Šlo o gigantickou stavbu, kterou budovali (leč nedokončili) Němci za druhé světové války: tehdejšími prostředky byla nezničitelná a měla denně vypouštět až 36 raket V-2 na Londýn. Bunkr měl výšku 28 metrů a délku 92 metrů. Rakety V-2 by se připravovaly na start uvnitř; plně natankované by pak byly vyvezené ven a do dvou minut vypuštěné (Němci později změnili jeho účel a vzhledem k zamýšlenému betonem krytému nádraží měl sloužit především jako skladiště a výrobna kapalného kyslíku).

Úterý 15. října 2013

ESA upřesnila, že družici GOCE dojde palivo nejspíše koncem tohoto týdne (dřívější informace viz blog 18. září 2013): v nádrži s xenonem je nyní tlak pod 5 barů s tím, že pohonný systém se vypne ve chvíli, kdy poklesne pod 2,5 baru. To se očekává v sobotu 19. října: následovat bude zánik satelitu GOCE v hustých vrstvách zemské atmosféry. A to nejspíše na přelomu října a listopadu.

Japonský doktorand Huai-Chien Chang z Tokijské univerzity přišel s úchvatným nápadem: využívat pro dodávky do izolovaných oblastí zasažených přírodními katastrofami vyřazených mezikontinentálních balistických raket. Svůj nápad prezentoval minulý měsíc na konferenci Space 2013 v San Diegu. Nevím, nakolik jej myslel vážně, ale rozhodně se mu dostalo pozornosti. – Nebyl to ostatně už zapomenutý český génius Jára Cimrman, který navrhoval využívat k dopravě pošty polního dělostřelectva? Nevýhodou ale bylo, že adresátů neustále ubývalo.

V neděli 6. října 2013 jsme zavítali do „technického srdce“ ESA, do střediska ESTEC (European Space Research and Technology Centre) v nizozemském Noordwijku, kde jsme se zúčastnili „dne otevřených dveří“. K vidění tu bylo (kromě různých modelů a živých ukázek) také mnoho kuriozit: například část panelu z Hubbleova kosmického teleskopu dopravený zpět na Zemi americkým raketoplánem (druhý řádek, první snímek) nebo fragment lunární základny vytvořené pomocí 3D tisku (třetí řádek, první snímek). Zlatým hřebem ovšem byla prohlídka technologického prototypu sondy BepiColombo, která má odstartovat v srpnu 2015 k Merkuru. (U ní ale bohužel bylo zakázáno fotografování a tento zákaz byl velmi přísně kontrolován, takže si zde – první řádek, třetí snímek – musíme vypomoci oficiální fotografií ESA.)

Pondělí 14. října 2013

Společnost SpaceX oznámila, že její zkušební zařízení pro testování technologie znovupoužitelnosti (nejen) prvního stupně raket Falcon 9 nazvané Grasshopper dosáhlo při osmém zkušebním letu rekordní výšky 744 metrů a ve vzduchu zůstalo 80 sekund (opět rekordní výkon).

SpaceX ještě jednou: firma oznámila, že kvůli problémům s restartem druhého stupně (viz blog 11. října 2013) odkládá starty nejbližších dvou nosičů Falcon 9 na „ne dříve, než“ 12. listopadu (s družicí SES-8) a „ne dříve, než“ 12. prosince (s družicí Thaicom-6).

Pro říjnové vydání měsíčníku Letectví + kosmonautika jsem vytvořil články „Politický“ kosmodrom Vostočnyj (jak a především proč vzniká nový ruský kosmodrom), „Cesta do lunární atmosféry“ (mise LADEE), „Svět, kde jsme ještě nebyli“ (sonda Voyager 1 v mezihvězdném prostoru), „Nerealizované dopravní systémy pro ISS“ (volně navazuji na článek v předchozím čísle o nerealizovaných modulech ISS – myslím, že jde o velmi zajímavé ohlédnutí za touto Mezinárodní kosmickou stanicí) a „Cygnus vítězně v cíli“ (více snad netřeba dodávat...).

Pátek 11. října 2013

Dle informací z čínského diskusního fóra (někteří nečínští pozorovatelé jej označili za „extrémně nedůvěryhodné“, ale lepší informace jaksi nenabídli) byla nová raketa na tuhé pohonné látky Kuaizhou-1 (viz blog 25. září 2013) vypuštěna ze sedmiosého transportního podvozku. Její hmotnost má být 30 tun, kapacita přes 400 kg nákladu a čas přípravy na start pouhých dvanáct hodin. První vynesená družice Kuaizhou-1 má údajně ve viditelném spektru rozlišení 1,2 m detailů, v příštím roce pak má letět „dvojka“ se schopností vidět 0,3 m detaily.

Společnost SpaceX oznámila, že bude potřeba provést změny na druhém stupni nosné rakety Falcon 9 v1.1 před jejím následujícím startem s družicí SES-8. Při minulém startu se totiž restart druhého stupně nepovedl: nebylo ho zapotřebí a šlo pouze o technologickou zkoušku, takže na (ne)úspěch mise neměl restart vliv. Ovšem při následujícím startu půjde o kritický manévr, bez jehož úspěšného provedení není možné dopravit vynášený náklad na potřebnou dráhu. Zdali bude úpravami nosiče (a dodatečnými testy) ovlivněno zatím plánované datum startu 1. listopadu 2013, nebylo oznámeno – je to však více než pravděpodobné.

Dnes je tomu právě 45 let, co z mysu Canaveral odstartovala zatím poslední americká pilotovaná výprava (všechny následující mise Apollo i raketoplány vzlétly z Kennedyho kosmického střediska na ostrově Merritt). Šlo o Apollo 7: misi, která pozvedla americký prapor po tragickém požáru v lodi Apollo-204 (leden 1967; dodatečně přejmenována na Apollo 1) a která otevřela americkým astronautům cestu na Měsíc. Na obrázcích je vidět celá řada návrhů emblému mise Apollo 7 až po nakonec realizovaný (úplně poslední): z nich mj. plyne, že astronauti chtěli loď pojmenovat Phoenix (na počest bájného ptáka Fénixe, který opakovaně vstával z vlastního popela), ale vedení NASA se tato výrazná připomínka požáru v předchozím Apollu příliš nezamlouvala.

Čtvrtek 10. října 2013

Ještě dnes ráno tvrdila ruská kosmická agentura Roskosmos, že netuší vůbec nic o možném nahrazení současného ředitele Vladimira Popovkina. Dnes odpoledne pak stejná kosmická agentura uvítala nového ředitele Olega Ostapenka. („Nikdy nevěř ničemu, dokud to nebylo oficiálně dementováno.“ Sir Humphrey, seriál Ano, pane ministře.)

Při včerejším průletu kolem Země (viz blog 9. října 2013) přešla americká meziplanetární sonda Juno do bezpečnostního módu. Cíle průletu – využití gravitačního pole naší planety ke změně trajektorie letu k Jupiteru – sice bylo dosaženo, nicméně inženýři řídicí let se nyní snaží pilně zjistit, co palubní počítač sondy vedlo k přechodu do „nouzového režimu“.

Špatné zprávy mají tu nepříjemnou vlastnost, že se zpravidla potvrzují. Nejinak je tomu i v případě dřívější informace, že americký astronaut Scott Carpenter byl převezený do hospicu (viz blog 9. října 2013). Druhý Američan na oběžné dráze (let Mercury/Aurora-7 dne 24. května 1962) dnes ve věku 88 let zemřel. – Jako osobní vzpomínka na jednoho z prvních dobyvatelů vesmíru mi zůstalo několik jeho podpisů: vážím si zvláště těch na mých snímcích z návštěvy Kennedyho kosmického střediska (kde je vystavené raketa Atlas s maketou lodi Mercury) a mysu Canaveral (kde je zase nerezová „sedmička“ v podobě časové kapsle: otevřena má být v roce 2464).

Středa 9. října 2013

Dnes v noci (přesně ve 21:21 h našeho času) se na 561 km přiblíží k Zemi sonda Juno na své pouti k planetě Jupiter. Tento gravitační manévr ji nasměruje na finální trajektorii, po níž vejde 5. července 2016 na oběžnou dráhu kolem cílového tělesa.

Druhý Američan na oběžné dráze Scott Carpenter (88) prodělal minulý měsíc těžký infarkt. První zprávy hovořily o tom, že je částečně paralyzován a že má vážné potíže s mluvením. Novější informace ale už tak optimistické nejsou: Carpenter byl z nemocnice přemístěn do hospicu. Což je zařízení zaměřené nikoliv na léčbu, ale na úlevu od bolesti tam, kde na vyléčení není zrovna největší naděje.

Nejnovější vydání časopisu Tajemství vesmíru přináší mé články „Zachráníme se před asteroidy?“, „10 kosmonautů, kteří změnili dějiny“, „Vega – sovětská supermise“ a „2020 – Družice a roboti na cestě k planetám“.

Úterý 8. října 2013

„Nejvěrnější maketa raketoplánu“ dosud známá jako Explorer byla po přesunutí z Kennedyho kosmického střediska (Florida) do Johnsonova kosmického střediska (Texas) překřtěna. Nyní se jmenuje Independence (Nezávislost). Provozovatel návštěvnického střediska přitom ve vyhlášené soutěži přijal návrhy od 10263 osob.

Minulý týden zemřel v USA po krátké a těžké nemoci americký spisovatel Thomas Leo Clancy známý jako Tom Clancy. Proslavil se mnoha vynikajícími romány: za všechny jmenujme Hon na Rudý říjen, Vysoká hra patriotů, Nejhorší obavy nebo Z rozkazu prezidenta. Méně známou skutečností je, že Clancy patřil k velkým příznivcům kosmonautiky a že dokonce do mnoha začínajících firem v této oblasti investovat. Pokud ale vím, neměl zrovna šťastnou ruku a všechny kosmické projekty, do nichž vložil peníze, skončily nešťastně. Svého času investoval například více než jeden milión dolarů do společnosti Rotary Rocket vyvíjející nosný dopravní systém přistávající pomocí rotoru á la vrtulník (která nakonec skončila v bankrotu).

Společnost SpaceX zveřejnila několik fotografií ze svého výrobního závodu v Hawthorne (Kalifornie; naše návštěva u jeho bran viz blog 22. října 2009). Na dvojici horních snímků jsou v různé fázi rozpracovanosti rakety Falcon 9, na spodních pak šest (!) lodí Dragon pro mise v příštím roce (zleva): zásobovací let k ISS CRS-3 (plánovaný termín startu 16. února 2014), CRS-4 (6. dubna), CRS-5 (8. srpna), CRS-6 (5. prosince), dále Dragon Rider pro test záchranného systému na rampě a Dragon Rider určený pro shoz na padáku (nebo test přistávacích motorů, případně obé).

Pátek 4. října 2013

Na kongresu IAF v Pekingu představila Čína svůj návrh superrakety CZ-9, která by měla mít startovací hmotnost 4100 až 4150 tun a nosnost 130 t nákladu. ČLR uvedla, že v uplynulých dvou letech po prvotních studiích (představení CZ-9 viz blog 19. července 2012) změnila některé parametry, např. uspořádání motorů na dvoukomorové. Navíc nejlidnatější země světa představila plány na pilotovanou misi na Měsíc s pomocí tří startů menších nosičů. – Nakolik jde o reálné projekty a nakolik „jen“ o zbožná přání, těžko říci. Bez diskuse ale Čína po Měsíci pošilhává.

Minulý víkend jsem označil na blogu jako „kosmický“ – a tento (byť bude asi trochu slabším odvarem, protože premiéru lodi Cygnus a rakety Falcon 9 nové generace těžko něco překoná) by se tímto přízviskem dal označit také. Už zítra bude v Houstonu zveřejněno nové jméno raketoplánu Explorer (až do konce roku 2011 stál v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska – viz blog 4. ledna 2012), v neděli pak má vstoupit na lunární oběžnou dráhu americká sonda LADEE (pokud tedy americký federální rozpočet laskavě dovolí) a ve stejný den se v nizozemském Noordwijku uskuteční den otevřených dveří „technického srdce ESA“, střediska ESTEC.

Nejsem sice autorem článku „Lančmít a kuskus se vydají na vesmírnou odyseu“ (tím pádem ani jeho nadpisu) v nejnovějším vydání týdeníku Ekonom, ale byl jsem u jeho zrodu – a v textu jsem pětkrát zmíněný.

Čtvrtek 3. října 2013

Dva roky trvaly pozemní testy prototypu modulu Zarja, než ruští technici došli k závěru: tato nejstarší část Mezinárodní kosmické stanice (vypuštěná 1998, takže letos končí její původně zamýšlená patnáctiletá životnost) je navzdory drobným potížím schopná fungovat na oběžné dráze do roku 2028. Zaměřili se přitom hlavně na komponenty, které je obtížné nebo nemožné vyměnit: například proto, že jsou přivařené nebo totálně nepřístupné. Zatímco aktuálně se počítá s provozem ISS nejméně do roku 2020, nové vlna certifikací hardware otevírá prostor pro prodloužení fungování základny nejméně (!) do roku 2028.

Společnost Virgin Galactic doufá v první suborbitální let svého turistického raketoplánu SpaceShipTwo v únoru 2014: dosud přitom slibovala konec letošního roku (Richard Branson avizoval tuto misi jako „dárek“ investorům pod vánoční stromeček). Jenže... Tento termín je prý více zbožným přáním, než konstatováním reálného stavu. Podle některých informací je suborbitální let nepravděpodobný i v roce 2014! Krom jiného jsou příčinou problémy s hybridním motorem, který dosud při zkušebních testech nedosáhl plné doby práce (mělo by jí o čas přes jednu minutu) a který nedosáhl ani plánovaného tahu (a to ani při jednom ze dvou uskutečněných motorických letů). (Všimněte si i omezení očekávaných parametrů, která jsem uvedl na blogu 3. května 2013.) Navíc se potýká s dalšími problémy: 17. května došlo při testu na zkušebním stavu k explozi, která zničila motor i stav. Podle některých zdrojů hledá Virgin Galactic za hybridní motor náhradu ve formě motoru kapalinového, což by ale znamenalo další odklad ve zkouškách a nasazení do provozu. - Když Richard Branson oznamoval v roce 2005 založení Virgin Galactic, sliboval operační komerční provoz na podzim 2007.

Jen pár minut po úspěšném připojení lodi Cygnus k Mezinárodní kosmické stanici mi v neděli zvonil telefon – Česká televize. Tomu říkám rychlost a operativnost! (No, jako ilustrační záběry pak byl stejně použitý přílet lodi Sojuz TMA-10M a vítání její posádky na ISS.)

Středa 2. října 2013

„Přerušení provozu federálních institucí“ (alias Government Shutdown) ve Spojených státech se týká i NASA. Z celkových 18250 zaměstnanců nastoupilo 16135 na neplacenou dovolenou: jsou sice připraveni nastoupit do služby v případě mimořádné situace, ale jinak nesmí používat vládní e-mail, telefony, kanceláře či jiné služby. Bez omezení by měl pokračovat provoz Mezinárodní kosmické stanice nebo meziplanetárních sond. Výjimku ale nedostala sonda MAVEN pro průzkum Marsu, která je v kritické fázi předstartovní přípravy a která měla odstartovat v rozmezí od 18. listopadu do 7. prosince 2013. Sice má osmidenní předstih v přípravě, ale ten se může velmi rychle rozplynout jako pára nad hrncem. Odklad do dalšího startovního okna v roce 2016 by stál desítky miliónů dolarů (celkové náklady na misi jsou už dnes 671 mil. USD). – Rozpočtová omezení mají zásadní dopad i na soukromé kontraktory NASA (a federální vlády obecně): ti mohou pokračovat v práci dále, ovšem jen za předpokladu, že je práce předplacená a pokud nevyužívají vládních zařízení.

V informatice existuje pojem MTBF: Mean Time Between Failures, střední doba mezi selháními. Jde o číslo, které vyjadřuje spolehlivost systémů a snaží se „předpovědět“, kdy dojde k selhání (aby byl systém nahrazený dříve, a tak se předešlo nepříjemným důsledkům). Pokud bychom chtěli spočítat číslo MTBF pro raketu Proton a vzali bychom posledních jedenáct let (od listopadu 2002 do srpna 2013), zjistíme, že mezi jednotlivými haváriemi se uskutečnilo průměrně 10,25 úspěšných startů (zajímavé také je, že za toto období havarovalo osm raket – ale jen třikrát měli delší řadu, než deset úspěchů). Pokud bychom ale vzali jen poslední tři roky od prosince 2010, tak nám vyjde průměrně vždy jen 5,5 úspěšných startů mezi haváriemi. – Nosič Proton se nyní po červencovém nezdaru (viz blog 3. července) vrátil do služby úspěšným startem. Zlepší si svoji neradostnou statistiku z posledních let, nebo bude i nadále padat jako listí na podzim?

Několika snímky si ještě připomeňme úspěšný nedělní premiérový let rakety Falcon 9 nové generace (jak je verze v1.1 někdy označována). Vydařený start totálně přepracované rakety zůstal krapet ve stínu úspěšného příletu lodi Cygnus k ISS, a tak jeho skutečný dlouhodobý význam bude doceněný až později.

Úterý 1. října 2013

NASA oznámila, že oddíl aktivních astronautů opustili Gregory Chamitoff (veterán z letů Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) a Ronald Garan (Discovery STS-124/2008 a Sojuz TMA-21/2011). Chamitoff bude nyní střídavě působit na Texas A&M University v College Station (Texas) a na University of Sydney (Austrálie). Garan se pak chce podílet „na mnoha nových a humanitárních aktivitách“. - Oddíl tak má aktuálně pouhých 44 aktivních členů.

Raketa Falcon 9 v1.1 v neděli úspěšně absolvovala premiérový let: tedy úspěšně dopravila na stanovenou dráhu vynášené družice, a to je to, co se počítá. Sekundární cíle ale byly splněné jen částečně, nebo vůbec. Mezi ně patří restart druhého stupně, který neproběhl: při této misi šlo o technologickou zkoušku, ale při vynášení družic na dráhu přechodovou ke stacionární půjde o kritický manévr rozhodující o (ne)úspěšnosti mise. Přitom již příští start má na tuto dráhu vynést telekomunikační satelit SES-8: Elon Musk oznámil, že stále zůstává naplánovaný na říjen, ale může být kvůli vyšetřování „nevýznamné anomálie“ o několik týdnů odložený. Dále se sice vydařil opakovaný zážeh tří z devíti motorů Merlin 1D prvního stupně rakety po odhození druhého: jenže první stupeň se následně dostal do rotace a nepodařilo se tak provést finální brzdící manévr s pomocí jednoho motoru, kdy měl stupeň relativně hladce dosednout na vodní hladinu. Namísto toho se roztříštil: toto nicméně není zásadní problém a na funkci rakety nemá žádný vliv; šlo jen o testování manévrů pro budoucí znovupoužitelnost nosiče.

NASA udělila firmě Generation Orbit Launch Services Inc. z Atlanty (Georgia) kontrakt NEXT (NASA Launch Services Enabling eXploration and Technology) na vypuštění družic z kategorie CubeSat. Pro vynesení tří družic v konfiguraci 3U (1U je rozměr 10 krát 10 krát 10 cm, 3U jsou tedy tři tyto „kostky“ vedle sebe) bude použita nová raketa GOLauncher 2. Ta má odstartovat v srpnu 2016 z „polního kosmodromu“ Cecil Field Spaceport v Jacksonville (Florida) a náklad dopravit na kruhovou dráhu ve výšce 425 km. Půjde o historicky první start nanorakety. Tu do startovací výšky dopraví letoun Gulfstream G-III: má mít nosnost 45 kg a jako pohonné látky bude využívat kapalný kyslík a parafín (za shlédnutí stojí prezentace první verze rakety GOLauncher 1 pro suborbitální lety, která má začít fungovat od roku 2015). Hodnota kontraktu je 2,1 mil. USD.

TOPlist