Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 30. srpna 2013

Start indické kosmické rakety GSLV k osmému letu (viz blog 23. srpna 2013) byl odložený až na první týden v prosinci. Zatím nebyl identifikovaný přesný zdroj úniku paliva (toho prý „uteklo“ cca 750 kg, což představuje zhruba tři procenta zásob - to muselo docela slušně crčet) z druhého stupně: přesné místo není známo, ale indická kosmická agentura ISRO hovoří o spodní části nádrže nebo o potrubí, které je mezi nádrží a čerpadly. Každopádně bylo rozhodnuto druhý stupeň rozebrat a pro tuto raketu smontovat stupeň nový; stejně tak budou z preventivních důvodů nahrazeny všechny čtyři pomocné startovací bloky.

Když už je řeč o neznámých místech úniku: kosmonauti Chris Cassidy a Luca Parmitano provedli na ISS tento týden zkoušky skafandru, ve druhém se druhý jmenovaný málem utopil při kosmické vycházce minulý měsíc (viz blog 16. a 26. července 2013). Oba kosmonauti skafandr otestovali a konstatovali, že přilba se opět začala plnit větším množstvím vody; odkud ale přesně přišla, nenalezli.

Srpnové vydání měsíčníku Letectví + kosmonautika přineslo mé články „Vycházka, při níž šlo o život“, „Ariane 6 se představuje“, „Cygnus míří na ISS“ a dokončení materiálu „Historie Vlčí smečky“. Zvláště posledně jmenovaný stojí za přečtení - a ideálně zároveň s prvním dílem, který vyšel o měsíc dříve (viz blog 2. srpna 2013). Jde o zajímavý a u nás zatím nezpracovaný pohled do zákulisí výběru a přípravy kosmonautů i posádek pro program Buran.

Čtvrtek 29. srpna 2013

Firma Lockheed Martin dokončuje v továrně Michoud Assembly Facility (stát Lousiana) konstrukci kompozitní struktury pro první letový exemplář miniraketoplánu Dream Chaser. Ten by měl – pokud NASA a finance dovolí – uskutečnit první pilotované zkoušky stroje. Nejprve bude Dream Chaser tažený za letícím strojem C-17, později má být uvolňovaný k samostatným pilotovaným přistáním. – Marc Sirangelo ze společnosti Sierra Nevada Corp., která Dream Chaser vyvíjí, uvedl několik zajímavých možností využití stroje. Dream Chaser totiž může přistávat prakticky na jakékoliv běžné letištní dráze. Například v blízkosti laboratoří, do kterých veze vzorky, nebo v rámci nějaké letecké přehlídky. Miniraketoplán totiž nebude problém naložit na palubu transportního letounu C-5 a dopravit jej kamkoliv.

Dnes by mělo dojít ke zkušebnímu natankování rakety Falcon 9 na kosmodromu Vandenberg: na základě jeho výsledku bude stanoven přesnější termín zkušebního půldruhasekundového zážehu motorů – a na jeho základě pak i termín startu. Ten je aktuálně „ne dříve, než 9. září“.

Zatímco astronaut Scott Kelly (naše nedávné setkání s ním viz blog 31. července 2013) se v roce 2015 vydá na rok trvající misi na ISS, jeho bratr-dvojče (a sám bývalý astronaut) Mark Kelly bude k dispozici vědcům a lékařům. Ti oba sourozence totiž hodlají využít pro sadu srovnávacích testů na poli genetických aspektů pilotovaných letů. Hodlají studovat, jak výrazný vliv má kosmický let na DNA výbavu astronautů (a jednovaječná dvojčata se jim náramně hodí). Až do 17. září 2013 přitom NASA přijímá návrhy výzkumů na tuto „srovnávací“ část letu.

Středa 28. srpna 2013

O krátkodobé návštěvě dánského kosmonauta Andrease Mogensena na ISS na podzim 2015 se hovoří delší dobu (viz např. blog 15. a 20. května 2013). Dnes tuto misi (konečně...) potvrdila i ESA. – Oznámení znamená, že pět ze šesti členů výběru ESA 2009 má „svůj“ let: zbývá jen někam udat francouzského kandidáta Thomase Pesqueta. ESA tradičně opatrně hovoří o tom, že absolvuje misi před koncem roku 2017. To by ale znamenalo, že oddíl kosmonautů ESA bude bez nováčků: pak je možné některým kosmonautům dát druhou misi, anebo vybrat další partu. Aby byla nachystaná k letům v roce 2018, musela by se začít chystat už v příštím roce. Jako pravděpodobnější ale vidím její výběr v roce 2015 a přípravu souběžně s dalším oddílem NASA. Poprvé v historii se budou moci do konkurzu (bude-li vyhlášen a já sázím boty, že ano) přihlásit i občané České republiky...

Turek Ercan Kaygysyz (41) si koupil přímotop na zimu, k němu dostal los – a na něj vyhrál cestu do vesmíru na palubě raketoplánu Lynx. (Mimochodem, bylo by zajímavé sestavit seznam osob, které kdy ve všech možných a nemožných soutěžích cestu tímto prozatím a v dohledné době neexistujícím strojem vyhráli.) Kaygysyz je z výhry uchvácený a slibuje, že si s sebou do vesmíru v prosinci 2013 (kdy má slíbený let) vezme modlitební kobereček, Korán a tureckou vlajku. – Takže jen pro pořádek: po mnoha odkladech slíbila firma Xcor veřejné představení prototypu raketoplánu Lynx počátkem roku 2012 (původně jej slibovala na rok 2004!). Půldruhého roku po jeho úspěšném zalétání měl být představený stroj pro skutečné suborbitální lety. Dodnes nebyl představený první (a to náklady na jeho vývoj mají činit necelou první polovinu ceny projektu). Jsem jediný, kdo začíná považovat letenky na raketoplánu Lynx za ceniny s hodně pochybnou hodnotou?

V Norfolku (stát Virginie) uskutečnila loď USS Arlington testy záchrany kabiny Orion po přistání na hladinu oceánu. Nenacvičovala se záchrana posádky, protože šlo o zkoušku před bezpilotní misí EFT-1 chystanou na září 2014 (Orion vynese na dva oblety Země raketa Delta 4-Heavy). Cílem cvičení uskutečněného v bezpečí přístavu bylo sledovat souhru jednotlivých týmů a přesně stanovit, kolik která operace zabere času. Další testy - zvláště pak na otevřeném moři - budou následovat.

Úterý 27. srpna 2013

Nově vyvíjená čínská raketa CZ-6 (dvoustupňová s oběma stupni na kapalný kyslík a kerosen; některé zdroje hovoří i o třetím stupni) úspěšně absolvovala zkoušky motorů. Nosič má mít nosnost až 1,5 tuny nákladu na nízkou dráhu, přičemž s jeho dodávkou na nový kosmodrom Hainan se počítá v průběhu příštího roku: šest měsíců poté má následovat premiérový start. Pokud se nestane nic nepředvídaného, má se tak stát koncem roku 2014 nebo (to spíše) počátkem 2015.

NASA se rozhodla od září oživit družici WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer; viz blog 31. července 2013): projekt dostane 15 mil. dolarů, což má stačit na tři roky provozu. Observatoř se má věnovat především pátrání po blízkozemních asteroidech, kterých zatím objevila 135 (NASA předpokládá nalezení dalších zhruba sto padesáti). Dále se zaměří na pátrání po asteroidech (dosud nalezla přes 34 tisíc) a především na zpřesnění dráhy zhruba dvou tisíc z nich. Měření nám jednak mají pomoci lépe pochopit nebezpečí hrozící od asteroidů – a možná také najít vhodný cíl pro budoucí pilotovaný průzkum.

Organizace Space Center Houston převzala od NASA letoun Boeing 747SCA 905. Stroj je na letišti Elongton Field, přičemž musí být dopravený do zhruba osm kilometrů vzdáleného návštěvnického centra Johnsonova kosmického střediska, kde se stane turistickou atrakcí (viz blog 3. května 2013). Organizace Space Center Houston nyní ve spolupráci s firmou Boeing řeší způsob dopravy letounu: díky rozpětí 59 metrů totiž neprojede přes město a bude nutné z něj demontovat křídla a možná i zadní ocasní plochy. Zatím se tedy řeší, CO (demontovat) a JAK (to dopravit). Veřejnosti bude společně s maketou raketoplánu Explorer (ten ale bude přejmenovaný) přístupný od roku 2015. – Stroj 905 (NASA měla k dispozici též identický 911; ten je nyní deponovaný na Dryden Aircraft Operations Facility v kalifornském Palmdale, kde slouží jako zásobárna náhradních dílů) uskutečnil všechny testy s raketoplánem Enterprise a také 70 z 87 přeletů s raketoplány.

Pondělí 26. srpna 2013

Prototyp ETA (Engineering Test Article) miniraketoplánu Dream Chaser se minulý týden opět dostal do vzduchu (první let viz 30. května 2012). Tentokrát se v podvěsu pod vrtulníkem Erickson Air-Crane dostal až do výšky 3700 metrů. Během letu bylo simulováno automatické přistání: to má podle současných plánů proběhnout 7. září (celý bezpilotní let má trvat devadesát sekund).

Další astronaut opustil oddíl NASA: tentokrát je to Gregory H. Johnson (veterán z letů Endeavour STS-123/2008 a Endeavour STS-134/2011). Johnson (narodil se ve Velké Británii) se stal ředitelem organizace CASIS (Center for the Advancement of Science in Space), která řídí využití ISS. - NASA tak má k dispozici jen 46 aktivních astronautů. Dle zprávy Národní výzkumné rady přitom potřebuje pro zajištění stávajících úkolů (obsluha ISS) 55 až 60 aktivních astronautů (a to není řeč o dalších programech jako je třeba zahájení provozu komerčních lodí nebo příprava na lety v lodi Orion).

Zítra v 6:45 h středoevropského času by si svoji kosmickou premiéru měla odbýt nová japonská raketa Epsilon. Ta je třístupňová (na tuhé pohonné látky) s kapacitou 1,2 t nákladu na nízkou dráhu. Epsilon je vyvíjený od roku 2007 (za 255 mil. USD), přičemž jednotková cena nosiče bude 40 až 50 mil. dolarů. Druhý start rakety je plánovaný na rok 2015 s družicí ERG (Energization and Radiation in Geospace); třetí v roce 2016 ještě nemá náklad přidělený.

Pátek 23. srpna 2013

Kritický start indické rakety GSLV byl tento týden v pondělí odložený na neurčito, a to kvůli úniku paliva ve druhém stupni. Stalo se tak jen hodinu a čtvrt před plánovaným vypuštěním. Nové datum startu nebylo stanoveno, raketa se vrátí do montážní haly a projde důkladnou revizí (indické zdroje ale hovoří o nejméně dvou měsících odkladu). - Slovíčko „kritický“ je přitom výstižné: raketa GSLV dosud v letech 2001 až 10 startovala sedmkrát, ale jen dva starty (druhý a třetí) byly stoprocentně úspěšné. Jeden (pátý) byl úspěšný částečně, zbývající se skončily havárií. Což mj. znamená, že z posledních čtyř startů GSLV nebyl úspěšný ani jeden! Další havárie by mohla mít pro tento projekt i pro celou indickou kosmonautiku velmi negativní důsledky.

NASA podepsala se všemi firmami, které vyvíjí komerční loď pro dopravu astronautů (Boeing, SpaceX a Sierra Nevada Corp.) rozšíření kontraktu spojené s přidáním několika dalších cílů (za jejichž splnění firmy získávají finanční prémii). Boeing dostane 20 mil. USD za to, pokud do července 2014 provede úspěšnou bezpečnostní revizi lodi CST-100, SpaceX získá 20 mil. USD za provedení testu padákového systému lodi Dragon do listopadu 2013 a Sierra Nevada Corp. pět a deset miliónů dolarů (první prémii za provedení revize návrhu do října 2013 a druhou za test systému stabilizace a orientace do července 2014; v obou případech ale budou testovány aktuální – tedy předběžné – verze systémů, nikoliv finální).

S Vladimirem Kovaljonkem (veterán z letů Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981) jsme se už setkali v prosinci 2011 v německém Morgenröthe-Rautenkranz a loni nám poslal i podepsané fotografie – doporučeným podpisem z Moskvy. Většinu z nich ale podepsal na rubovou stranu: autogram je sice lépe vidět, ale jaksi to není ono... A tak jsme využili setkání minulý měsíc k tomu, abychom získali další podpisy: jak na fotky ze setkání v Morgenröthe-Rautenkranz, tak na doplnění jiných materiálů (posádka lodi Sojuz-29).

Čtvrtek 22. srpna 2013

Americký astronaut Gordon Fullerton (Columbia STS-3/1982 a Challenger STS-51F/1985) podstoupil v posledních dnech roku 2009 urgentní operaci hrdla. V narkóze přitom prodělal těžký infarkt: lékaři jej sice zachránili, ale zůstal částečně ochrnutý upoután na invalidní vozík a žil v pečovatelském domě v Lancasteru (stát Kalifornie): jen půl hodiny jízdy od Edwardsovy základny, odkud toho tolik nalétal (a kam se i v poslední době často vracel). Kromě dvou kosmických letů také třikrát pilotoval raketoplán Enterprise během atmosférických letů, podílel se na programech MOL a Apollo (u Apolla 17 zavřel vstupní průlez za astronauty a symbolicky tak program uzavřel), byl velitelem letů stroje B-52 při vypouštění raket Pegasus, vozil raketoplány jako kapitán dopravního Boeing 747SCA nebo si vyzkoušel pilotáž sovětského nadzvukového dopravního stroje Tu-144. Včera nás Gordon Fullerton (76) definitivně opustil...

Rusko už oficiálně potvrdilo to, co dlouho popíralo (viz např. blog 5. dubna 2012): odklad startu vědeckého modulu Nauka pro ISS na jaro 2014. Nyní ho potvrdilo. – A už se objevily zprávy o tom, že není připravený ke startu před zářím 2014! Podle původních plánů měl přitom startovat už v roce 2006. Modul je sice ruské výroby, ale je na něm celá řada komponent z dalších zemí: nemalou část vybavení dodala (a vypuštění následně zaplatila) např. ESA.

Jedním z kosmonautů, se kterými jsme se minulý měsíc v Německu setkali (ano, zúčastnili jsme se kongresu ASE 2013 a stálo to věru za to – včetně pozvání na společný oběd s účastníky), byl i Japonec Akihiko Hoshide (Discovery STS-124/2008 a Sojuz TMA-05M/2012).

Středa 21. srpna 2013

Senát (horní komora Kongresu USA) doporučil zastavit projekt nízkonákladových fotoprůzkumných družic SeeMe (Space Enabled Effects for Military Engagements), který chystala organizace DARPA. Jeho cílem mělo být vytvoření flotily malých satelitů, které by předávaly na Zemi informace v reálném čase: snímky by měly být zobrazovány v „ručních zařízeních“. V příštím rozpočtovém roce mělo být na SeeMe uvolněno 10,5 mil. USD. V rámci této částky mělo být mj. postaveno šest prototypů družic, a to do devadesáti dnů od objednání (navíc bez předchozího objednání jakýchkoliv součástek). Evidentně i toto mohl být svým způsobem „revoluční“ koncept (za devadesát dnů dnes neprojde letový hardware jakoukoliv certifikací). V rámci programu SeeMe získala v lednu 2013 firma Millennium Space Systems z Torrance (stát Kalifornie) kontrakt v hodnotě 1,91 mil. USD na návrh družic a plánování jejich produkce. V červnu pak DARPA vyhlásila tendr na dodavatele šesti prototypových a 24 operačních satelitů v hodnotě 45 mil. USD. S tím, že jednotková cena satelitu neměla přesáhnout půl miliónu dolarů (při hmotnosti 50 kg - takže cca 10 tisíc USD za kilogram letového hardware). Satelity měly být na velmi nízké dráze a během 60 až 90 dní by zanikaly v atmosféře. - Už loni DARPA uzavřela šest kontraktů na vývoj nosiče ALASA (Airborne Launch Assist Space Access), který měl družice SeeMe dopravovat do vesmíru za cenu pod milión dolarů/kus.

NASA oznámila, že ukončila pokusy o plné obnovení provozu družice Kepler. Na satelitu selhaly dva ze čtyř gyroskopů, přičemž pro přesná pozorování potřebuje nejméně tři. Protože jinak je satelit funkční, řeší NASA, jakými dalšími úkoly by jej mohla pověřit. Kepler měl plánovanou životnost 3,5 roku (start březen 2009), vědci ale potřebovali pro zpřesnění získaných dat ještě další zhruba tři až čtyři roky práce.

Dvojnásobný kosmonaut Pedro Duque se vždy při žádosti o společnou fotografii nebo podpis zatváří nesmírně překvapeně: jako by se divil, proč zrovna o něj je tak velký zájem. Nicméně zapózuje i podepíše ochotně. Na snímcích je pózování z Německa v letošním (první) i loňském (druhý) roce a ještě kompletně podepsaná fotografie záložní posádky ruské lodi Sojuz TM-20, která ale nikdy společně neletěla do vesmíru (všechny tři podpisy jsme přitom získali při osobních setkáních s inkriminovanými kosmonautym, a to se cení).

Úterý 20. srpna 2013

V roce 2008 se Indie a Rusko dohodly na společné práci na projektu lunární sondy Chandrayaan-2 (tehdy se počítalo se startem v letošním roce): pro ni měla Indie dodat orbitální část a povrchové vozítko, Rusko pak přistávací plošinu. Do těchto plánů ale vpadlo selhání sondy Fobos-Grunt (listopad 2011), která způsobila zemětřesení v ruské meziplanetární kosmonautice a následnou změnu priorit. Rusko začalo kličkovat s tím, že může dodat nedostatečně otestovanou plošinu nejdříve v roce 2015, otestovanou pak nejdříve 2017. V každém případě by ale nebyly dodrženy její hmotnostní limity a indické vozidlo by tak muselo být menší. Vše bez záruky termínů, protože má nyní jiné priority (= starosti). Indie proto začala zvažovat, že by celou výpravu realizovala výhradně ve své režii.

Během pátečního výstupu ruských kosmonautů Fjodora Jurčichina a Alexandra Misurkina padl téměř čtvrt století starý ruský rekord pro délku kosmické vycházky: nový má hodnotu 7 hodin a 29 minut. Primát dosud drželi výkonem 7 hodin 16 minut z července 1990 kosmonauti Anatolij Solovjov a Alexandr Balandin.

Není mnoho těch, kdo se mohou pochlubit pěti kosmickými lety - mezi astronautkami pak jde o rekord, o který se dělí jen několik málo žen. Jedno z nich je Bonnie Dunbarová (veteránka z letů Challenger STS-61A/1985, Columbia STS-32/1990, Columbia STS-50/1992, Atlantis STS-71/1995 a Endeavour STS-89/1998), která se navíc může pochlubit tím, že během přípravy k cestě do vesmíru přežila klinickou smrt: v říjnu 1994 měla během výcviku v Johnsonově kosmickém středisku nečekanou a silnou alergickou reakci na jeden medikament. A to tak silnou, že se jí zastavilo srdce a dech! Musela být oživena a dopravena do nemocnice, kde se ale plně zotavila. Z přípravy nakonec nebyla vyřazena a do vesmíru letěla ještě dvakrát. - S Bonnie Dunbarovou jsme se opakovaně setkali v Německu: poprvé v roce 2010 (druhý a třetí snímek), podruhé minulý měsíc.

Pátek 16. srpna 2013

Společnost Orbital Sciences Corp. podepsala dohodu s firmou ATK na dodávce motorů pro první a druhý stupeň rakety pro systém StratoLaunch – rakety, která je známá pod označením Pegasus II. Ta má do vesmíru startovat ze speciálního letadla, které vznikne spojením dvou Jumbo Jetů (viz blog 15. prosince 2011). Původně přitom měla raketu dodávat firma SpaceX, ale ta z programu vycouvala (viz blog 28. listopadu 2012). První zkušební start nového prostředku se očekává v roce 2018.

Testovací zařízení společnosti SpaceX Grasshopper mající za cíl prověřit možnost návratu a znovupoužitelnosti stupňů nosných raket uskutečnilo tento týden již sedmý zkušební let. Poprvé „nejelo ve výtahu“ (tedy toliko nahoru a dolů), ale při dosažení výšky 250 m uskutečnilo zároveň odklon od místa startu o sto metrů – aby se následně bezpečně vrátilo zpět na rampu.

Sergej Avdějev byl sice ve vesmíru „jen“ třikrát (Sojuz TM-15/1992, Sojuz TM-22/1995 a Sojuz TM-28/1998), ale zato hóóódně dlouho. Celkem se může pochlubit 748 dny prožitými ve stavu beztíže, což je historicky druhý nejlepší výkon: při třetí misi pak létal non-stop 380 dní, což je opět druhý historicky nejdelší let. Setkali jsme se s ním v roce 2009 v Praze (první snímek) i v Brně (druhý snímek) stejně jako minulý měsíc v Německu (třetí snímek; kde jsme si také všechny tři fotografie nechali podepsat).

Čtvrtek 15. srpna 2013

Manažeři programu ISS v NASA začali požadovat, aby ještě letos bylo přijato rozhodnutí o tom, zdali bude komplex v provozu i po roce 2020 (což je dnes platný termín ukončení jeho činnosti). Pokud by totiž bylo zapotřebí zajistit provoz ISS i po roce 2020, musely by být nejpozději v rozpočtovém roce 2015 (tedy muselo by se s nimi počítat v návrhu, který předloží Barack Obama v únoru 2014) uzavřeny kontrakty na zajištění pokračování provozu: například na zásobovací lodě, dodávky náhradních dílů nebo nové panely slunečních baterií, které by v případě pokračování provozu po roce 2020 musely být nahrazeny. – Již v říjnu 2015 přitom vyprší kontrakt na podporu kosmické stanice, který byl uzavřený v roce 1993 a který má hodnotu 17 mld. dolarů. NASA přitom vede jednání o jeho prodloužení a samozřejmě by jej uzavřela za jiných podmínek na pět nebo na třináct let (protože s prodloužením činnosti ISS do roku 2028 se obecně počítá).

Pokud se podíváme na mezinárodní partnery, Rusko je jednoznačně pro prodloužení aktivit stanice (protože by po ní rádo přišlo s dalším vlastním komplexem, ale do roku 2020 to evidentně nestihne), zatímco ESA a Japonsko váhají. Rozpočet JAXA je velmi napjatý a agentura bude hodně zvažovat, zdali hodlá dále investovat do projektu, nebo zdali si uvolní ruce pro realizaci jiných programů. Své další zapojení do programu řeší i ESA, pro kterou účast na ISS není vysokou prioritou.

Owen Garriott je jedním z devíti mužů, kteří navštívili orbitální stanici Skylab (v rámci mise SL-3 létal vesmírem 59 dní). Také byl členem posádky raketoplánu Columbia STS-9/1983: první mise s laboratoří Spacelab. (V červnu 1984 byl jmenovaný i do letu STS-51H, který se později změnil na STS-61K s plánovaným startem v říjnu 1986: po zkáze Challengeru ale Garriott odešel od NASA.) S tímto dvojnásobným astronautem (mimochodem, jeho syn Richard je „kosmickým turistou“, když si zaplatil let v lodi Sojuz TMA-13/2008 na ISS) jsme se setkali zatím naposledy minulý měsíc: při této příležitosti nám podepsal fotku z předchozího setkání z kongresu ASE v Praze (2009) a z Great Lakes Science Center v Clevelandu, kde je vystavena jeho loď Skylab SL-3 (viz blog 5. července 2010).

Středa 14. srpna 2013

NASA jmenovala dva členy do dlouhodobých posádek Mezinárodní kosmické stanice. Astronaut Jeffrey Williams (Atlantis STS-101/2000, Sojuz TMA-8/2006 a Sojuz TMA-16/2009) se stal náhradníkem Scotta Kellyho pro celoroční misi na oběžnou dráhu: pokud po záložní posádce získá i nominaci do některé hlavní posádky, stane se prvním Američanem s absolvovanými třemi dlouhodobými lety (a protože už dnes má nalétáno 362 dní vesmírem, stal by se bezkonkurenčně nejzkušenějším Američanem z hlediska doby strávené mimo Zemi). – Timothy Kopra (Endeavour STS-127/2009) se zase stal členem 46. a 47. základní posádky ISS: do vesmíru poletí v lodi Sojuz TMA-19M (start 30. listopadu 2015; dosud jmenovaní členové posádky Sergej Zaljotin/Rusko a Timothy Peake/Velká Británie). Kopra se chystal k letu do vesmíru jako člen posádky raketoplánu Discovery STS-133/2011 (který jsme viděli startovat – viz blog 25. února 2011). V listopadu 2010 jej od startu do vesmíru dělilo jen několik hodin, ale ten byl opakovaně odložený; Kopra se pak v lednu 2011 se zranil po pádu na kole a z posádky Discovery STS-133 musel být vyřazený (viz blog 19. ledna 2011). Tehdy se hovořilo o tom, že k úplné rekonvalescenci a možnosti letět do vesmíru na palubě Discovery STS-133 mu chyběly dny, maximálně týdny...

Příští týden začne v Johnsonově kosmickém středisku (Houston, stát Texas) výcvik letošního výběru astronautů NASA. Nominace čtyř mužů a čtyř žen viz blog 18. června 2013.

Trojnásobný americký astronaut Mario Runco (Atlantis STS-44/1991, Endeavour STS-54/1993 a Endeavour STS-77/1996) sice podpisy nerozdává příliš ochotně (a jen při osobním setkání), ale když už se nechá přemluvit, jeho zvěčnění připomíná malé slohové cvičení… (První snímek je z kongresu ASE v Edinburgu v roce 2007, další dva ze setkání letos v červenci.)

Úterý 13. srpna 2013

Kanadský astronaut Chris Hadfield byl obviněný investigativním webem Blacklock´s Reporter z toho, že jeho „spontánní“ chování na ISS (od hudebních vystoupení přes experimenty pro nejširší veřejnosti až po tolik populární Tweety) nebylo zase až tak spontánní. A že vše bylo důkladně připravováno tři roky týmem specialistů na Zemi, kteří dokonce tvořili i většinu zpráv, jež Hadfield jakoby posílal z vesmíru. – Jednak se Hadfield netajil tím, že na všech projektech nepracuje sám (psal jsem to i v prázdninovém vydání Tajemství vesmíru v článku „Kosmická superstar Chris Hadfield“ - viz blog 17. července 2013), jednak celá akce měla jasný cíl: obrátit pozornost ke kanadské kosmonautice a k letům do vesmíru vůbec. A to se bez diskuse povedlo bez ohledu na to, kdo a jakým způsobem za celou akcí stál. Hadfield odvedl svoji práci a odvedl ji perfektně: další astronauti a kosmické agentury by se od Kanady mohli učit. (Mimochodem, Chris Hadfield má svoji novou osobní stránku www.chrishadfield.ca, kde se dá zatím toliko předobjednat jeho kniha An Astronaut´s Guide to Life. Viz blog 9. července 2013.)

Když bude odlétat od ISS osmá zásobovací loď Cygnus (není určena k návratu na Zemi, ale k zániku v atmosféře), uskuteční se na její palubě experiment s šířením ohně ve stavu mikrogravitace. Na palubě již nepotřebné lodi má být opakovaně zakládaný a zase hašený požár, což je důležitý pokus pro konstrukci budoucích lodí a výcvik posádek (který je samozřejmě krajně nebezpečné realizovat na pilotované lodi). Experiment se jmenuje Saffire (Spacecraft Fire Experiment) a připravilo ho Glennovo výzkumné středisko NASA. – Jen dodávám, že něco podobného (pokud je mi známo, tak bez hašení ohně) plánuje už v příštím roce provést ESA s odlétající lodí ATV-5 Georges Lemaître (viz blog 26. dubna 2012).

Alexej Archipovič Leonov je živá legenda světové kosmonautiky: první člověk, který vystoupil ve skafandru do otevřeného prostoru (Voschod-2/1965), a velitel ruské lodi při mezinárodním experimentu Sojuz-Apollo (a také kosmonaut, který se připravoval pro první sovětskou lunární expedici). Navzdory úctyhodnému věku (79 let) je stále ve vynikající formě a setkání s ním (zatím naposledy minulý měsíc v Německu) je vždy úžasným zážitkem.

Pondělí 12. srpna 2013

Vicepremiér Dmitrij Rogozin se tvrdě obul do ruské kosmické agentury Roskosmosu a doporučil, aby po selhání rakety Proton z počátku července (viz blog 3. července 2013) byla vyvozena finanční i trestní odpovědnost. Neváhal připomenout americký film Armageddon (který byl v Moskvě svého času přijímaný s nelibostí), kde ruský kosmonaut v ušance opravuje orbitální stanici kladivem. – Senzory úhlové rychlosti byly totiž na raketě instalovány vzhůru nohama, a to „za použití mírného násilí“ (viz blog 22. července 2013).

NASA zveřejnila podmínky, za jakých hodlá v příštím roce udělit další kontrakty na vývoj komerční dopravní kapacity astronautů do vesmíru (připomínáme, že stávající kontrakty vyprší firmám Boeing, Sierra Nevada Corp. a SpaceX v květnu 2014). Kontrakt CCtCap (Commercial Crew Transportation Capability) bude obsahovat nejméně jeden zkušební pilotovaný let na ISS (NASA ale předpokládá, že zkušebních letů bude více: pilotovaných i bezpilotních; podmínkou to nicméně nebude), požadavek na pojištění majetku třetích stran ve výši půl miliardy dolarů a možnost letu platícího zákazníka/nákladu na misi (za což ale bude požadována adekvátní sleva).

Jsou lidé, kteří se desítky let nemění – a jsou tací, které bez jmenovky není možné identifikovat. K těm druhým patří americký astronaut Thomas Hennen, který je veteránem z letu Atlantis STS-44/1991. Věru nebylo lehké jej v davu rozpoznat – přesto se nám podpis na fotografie získat podařilo.

Pátek 9. srpna 2013

Firma Armadillo Aerospace ukončila veškeré práce, je dle svého zakladatele Johna Carmacka „v hibernaci“ a hledá nové investory. Firma byla svého času považována za „kosmickou štiku“: pracovala na suborbitální turistické raketě, vyhrála několik cen v rámci Lunar Lander Challenge, spolupodílela se na vývoji experimentální výsadkové plošiny Morpheus nebo získala od NASA kontrakt CRuSR (Commercial Reusable Suborbital Research Program) na vynášení suborbitální experimentů vícenásobně použitelnými raketami.

K prvnímu říjnu letošního roku by mělo dojít předání rampy 39A v Kennedyho kosmickém středisku společnosti SpaceX. Ta byla jednou ze dvou, která reagovala na výzvu NASA ohledně předložení nabídek na její využití. NASA přitom se SpaceX jednala už dříve, ale na nátlak Kongresu USA musela vypsat výzvu: do ní se krapet překvapivě přihlásila firma Blue Origin (vyvíjela technologie pro komerční pilotované lety v prvních dvou kolech CCDev, ale do třetího CCiCap se ani nepřihlásila). Nyní to vypadá, že by Blue Origin měla využívat rampu 39B (společně s raketou SLS, která „nebude létat často“ – slovy Williama Gerstenmaiera, přidruženého administrátora pro průzkum a operace v NASA), neb rampa je stavěna jako co nejuniverzálnější. NASA tak má volnou ruku v uzavření dohody s jediným zůstavším zájemcem.

Liu Boming je veterán z letu Shenzhou-7 (a pravděpodobný velitel příští lodi Shenzhou-11) a čínský národní hrdina, přesto jej zástupy zájemců o podpis a fotografování překvapily. A stejně tak jej překvapilo, když jsme mu hodinu po společné fotografii předložili tuto k podpisu: nejdřív nám ji nechtěl podepsat a vrátit, že si ji nechá na památku. Tak jsme mu museli slíbit, že mu vyrobíme ještě jednu. (A samozřejmě vyrobili. Dokonce i věnování napsali...)

Čtvrtek 8. srpna 2013

Zítra by se měla k ISS přiblížit a následně nechat kosmonauty zachytit čtvrtá japonská zásobovací družice HTV. Na první pohled rutinní let ovšem provázejí problémy. Nejprve minulý týden selhal test „kanadské ruky“ SSRMS, s jejíž pomocí mají kosmonauti (konkrétně Chris Cassidy) HTV zachytit. Těsně před startem HTV je totiž nutné s rukou „prošmejdit“ celý prostor, do něhož zásobovací loď dorazí: aby se zjistilo, zdali je ruka zcela v pořádku a připravena na přílet lodi. Jenže tentokrát SSRMS neposlouchala. Kdyby se situaci nepovedlo vyřešit, bylo by nutné start HTV odložit. Nakonec se ukázalo, že na vině je chyba v aktualizaci ovládacího software z února letošního roku. Díky ní SSRMS nemohla provést manévry imitující zachycení HTV bez v reálném čase aktualizovaných dat. (A protože americký Dragon používá pro přílet jinou část programu, na nepřesnost se během letošní březnové mise nepřišlo.) – Přímo za letu se pak při testování vyskytl problém s jedním z ventilů motorů v orientačním systému RCS-A (HTV má k dispozici dva nezávislé okruhy, druhý je RCS-B). Jako hlavní viník byl následně identifikován nesprávně fungující spínač, který se ale bez potíží podařilo obejít. Anomálie by neměla mít vliv na přílet k ISS, jen pro jistotu došlo k prohození rolí obou systémů a RCS-B je nyní hlavní.

Na včerejším blogu jsem psal o setkání s kosmonautem Alexandrem Volkovem: na stejné akci jsme se potkali s „jablkem, které nepadlo daleko od stromu“, s jeho synem Sergejem Volkovem. Ten má za sebou dva kosmické lety (Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-02M/2011) a ke třetímu (Sojuz TMA-18M/2015) se připravuje. Podepsat jsme si nechali fotku ze současného setkání, ze setkání minulého – a také jsme dokompletovali jednu unikátní posádku: záložní Expedici 7 pro ISS, která se chystala na Expedici 11. Jenže nakonec po havárii raketoplánu Columbia a omezení provozu ISS nestartovala ve tříčlenné, ale toliko dvoučlenné sestavě (právě bez Volkova).

Středa 7. srpna 2013

Své rozhodnutí odejít k šestému září z postu výkonného administrátora NASA oznámila Lori Garverová. Výkonný administrátor je přitom druhým nejmocnějším člověkem v americké kosmické organizaci a Garverová byla první ženou, která jej zastávala.

NASA oznámila, že pro vypuštění sondy OSIRIS-REx (má odebrat a na Zemi přivézt několik kilogramů horniny z asteroidu) vybrala raketu Atlas V. Kontrakt má hodnotu 183,5 mil. dolarů a zahrnuje nejen nosnou raketu, ale i předletovou přípravu sondy, zajištění startu i letu nosiče apod. S vypuštěním sondy se počítá v září 2016.

Alexandr Volkov je trojnásobným kosmonautem (Sojuz T-14/1985, Sojuz TM-7/1988 a Sojuz TM-13/1991), který se může pochlubit návštěvou dvou orbitálních stanic. A my se zase můžeme pochlubit tím, že jsme se s ním opakovaně setkali – naposledy minulý měsíc (kdy vznikla a vzápětí byla podepsána první fotografie - zbývající dvě jsou ze staršího setkání a nyní byly „jen“ podepsány).

Pátek 2. srpna 2013

Vyvíjená americká superraketa SLS (Space Launch System) s připravovanou premiérou v prosinci 2017 prošla předběžnou revizí návrhu – tedy schválením základních rysů koncepce. V rámci revize byl hodnocený nejen technický návrh, ale také možnosti výroby a pozemní segment SLS. Schválení koncepce znamená, že NASA má nyní volnou ruku při přechodu z fáze formulační do implementační.

„Nevěřím, že budeme schopni v příštím kole podpořit tři [projekty],” uvedl ředitel NASA pro vývoj komerčních prostředků Phil McAlister. „Myslím, že dva budou dostatečným počtem k zajištění konkurenčního boje.“ – V současné době vyvíjí komerční pilotované lodě v USA tři firmy: Boeing (loď CST-100), SpaceX (Dragon Rider) a Sierra Nevada Corporation (kluzák Dream Chaser). Ty mají kontrakt s NASA do konce května 2014. Prohlášení McAlistera je svým způsobem dobrou zprávou. Jednoho soutěžícího sice eliminuje (snad jen opakované selhání by mohlo zastavit rozjeté projekty CST-100 a Dragon Rider, neb Dream Chaser byl už loni vybraný jako „rezervní“), ale ještě nedávno se hovořilo o tom, že z finančních důvodů bude NASA moci podpořit toliko jeden program.

Červencové vydání Letectví+kosmonautiky obsahuje mé články „Těžko na cvičišti, lehko za letu“ (testy nové rakety Falcon-9 v1.1), „Nebeský palác opět ožil“ (let Shenzhou-10), „Trojrozměrný tisk míří do vesmíru“ a „Historie Vlčí smečky“ (o kandidátech pro lety kosmoplánem Buran – v srpnovém vydání časopisu vyjde dokončení; systém výběru, zákulisních bojů a házení klacků pod nohy opravdu stojí za to).

TOPlist