Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Středa 31. července 2013

Členka Kongresu USA Donna Edwardsová z Marylandu chce navrhnout do zákona o rozpočtu NASA na rok 2014 dodatek, který by mohl vést k uzavření Marshallova kosmického střediska. Podle dodatku by došlo k ustanovení komise, která by měla začít řešit spojení aktivit Marshallova střediska (stát Georgia) a Stennisova střediska (Mississippi) do jedné lokality: jasným favoritem by v tomto případě bylo Stennisovo středisko. A to ani ne kvůli bohaté historii (z té se jaksi žít nedá), ale kvůli mnohem lepším podmínkám pro testování komponent raketových systémů (Marshallovo středisko je v poměrně hustě osídlené oblasti, Stennisovo se naopak rozkládá na několika stech liduprázdných kilometrech – vlastní středisko je na 55, ale kolem něj je „nárazníková“ oblast 506 kilometrů čtverečních).

V souvislosti s probuzeným zájmem americké kosmonautiky o průzkum asteroidů začala NASA zvažovat oživení – po dvouleté hibernaci – družice WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer). Ta byla vypuštěna v prosinci 2009 s cílem pozorovat galaxie, asteroidy a komety. Po deseti měsících provozu spotřebovala své zásoby chladicího hélia, čímž se dva ze čtyř palubních přístrojů staly nepoužitelnými. Následovala ovšem prodloužená mise NEOWISE mající za cíl pátrat po asteroidech. Během čtyř měsíců pozorování odhalila družice na třicet tisíc nových asteroidů. Nyní by tak mohla být po letech odpočinku aktivována a realizovat tříleté pátrání. Stát by to mělo 20 až 40 mil. dolarů.

Včera jsem na blogu přinesl informaci o tom, že mi poštou odepsal ruský kosmonaut Michail Kornijenko chystající se na roční misi k ISS. Tak dnes je na řadě Scott Kelly, jeho parťák chystající se s ním na tuto misi (viz blog 26. listopadu 2013). Zatímco kontakt s Kornijenkem proběhl poštou, s Kellym jsme se tento měsíc setkali osobně.

Úterý 30. července 2013

Skrze Senát USA neprošel návrh zákona, podle kterého by nově byl administrátor NASA vybíraný vždy na šestileté období. V současné době je praxe taková, že prezident USA může administrátora kdykoliv odvolat a kdykoliv jmenovat kohokoliv. V tom by nyní měla být změna: volnost prezidenta bude omezena alespoň v tom, že administrátora NASA bude moci jmenovat ze skupiny předvybrané Kongresem USA.

Exodus z amerického oddílu astronautů pokračuje: v nejbližších dnech jej opustí jeden z nejzkušenějších členů, Michael Foale (veterán z letů Atlantis STS-45/1992, Discovery STS-56/1993, Discovery STS-63/1995, Atlantis STS-84/1997, Discovery STS-103/1999 a Sojuz TMA-3/2003). Foale (kromě amerického má i britské občanství) je veterán z dlouhodobých pobytů na Miru (kde přečkal srážku s lodí Progress) i ISS a podílel se i na opravě Hubbleova kosmického teleskopu. Ve vesmíru strávil 373 dní 18 hodin 18 minut.

Ač se chystá na rekordní roční misi na ISS, našel si ruský kosmonaut Michail Kornijenko (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010) čas a podepsal plus poslal několik fotografií.

Pátek 26. července 2013

Stále nebyla zveřejněna informace o tom, co naplnilo přilbu skafandru kosmonauta Lucy Parmitana při výstupu 16. července 2013 (viz blog ve stejný den) jedním až půldruhým litrem vody. Nešlo o vak s vodou určenou k pití a nejspíše ani o chladicí systém: pozornost se nyní upírá na systém, který odstraňuje vzdušnou vlhkost ze skafandru. O tom, že šetření incidentu provázejí otazníky, svědčí i skutečnost, že NASA ustanovila vyšetřovací komisi – ta ale začne pracovat až v pátek 2. srpna.

O víkendu – přesně v sobotu 27. července ve 20:45 h UTC (tedy 22:45 h středoevropského času) – odstartuje z Bajkonuru zásobovací loď Progress M-20M. Do jejího nákladu byla na poslední chvíli zařazena i sada náhradních dílů, diagnostických zařízení a opravářská sada pro skafandr EMU: s těmito předměty by se měla posádka stanice pokusit zjistit, cože se při druhém výstupu Lucy Parmitana tak nepěkně pokazilo.

Do ruky a do optické mechaniky se mi dostala trojice DVD „Vesmírné výzvy“ z let 2010, 11 a 12. Velmi pěkný a záslužný počin! (A především trvalý: kdo se někdy upsal k nějaké podobné pravidelné činnosti, dobře ví, o jakou řeholi jde. Pět let neaktualizovaných webů je plný internet...) Klobouk dolů před autorem (je jím Dušan Majer, duchovní otec serveru www.kosmonautix.cz): osobně si velmi vážím toho, že s limitovanými prostředky dokáže odvést kvalitní práci. Není umění udělat solidní věc, když máte odpovídající zázemí (lidské, technické, finanční, časové...) – ale vyprodukovat profesionální kvalitu v – řekněme – neprofesionálních podmínkách, to už je nějaký kumšt. Kéž by podobných projektů vznikalo více!

Čtvrtek 25. července 2013

Čínská lidová republika oznámila, že dokončila výrobu nafukovací kosmické konstrukce, která bude vyzkoušena na oběžné dráze. Podle dostupných informací jde o nosník, který by se měl ve vesmíru nafouknout na délku tří metrů. Kdy k testu dojde a jaké jsou další plány vývoje, nebylo oznámeno.

V neděli 6. října letošního roku se v „technickém srdci ESA“ – středisku ESTEC v Nizozemí – uskuteční „den otevřených dveří“. Událost slibuje nejen setkání s vědci a kosmonauty, ale také návštěvu specializovaných laboratoří, testovací stavů a prohlídku družic, které se chystají k letu. Pro vstup je nutná toliko registrace, bližší informace na webu ESA.

Každé setkání s astronautem je něčím výjimečné, ale pokud jde o člověka, kterého jste osobně viděli startovat do vesmíru, pak je výjimečné dvojnásob. Před několika dny se mi to poštěstilo s americkým astronautem Michaelem Bakerem (veterán z letů Atlantis STS-43/1991, Columbia STS-52/1992, Endeavour STS-68/1994 a Atlantis STS-81/1997). Posledně jmenovaný start jsem měl možnost v lednu 1997 vidět na Floridě na vlastní oči...

Středa 24. července 2013

Firma Orbital Sciences Corp. oznámila, že pětidenní startovací okno pro premiérový let lodi Cygnus (demonstrační mise ORB-B) se otevře 14. září. Se spojením zásobovací lodi s ISS se předběžně počítá 22. září 2013.

Firma SpaceX zase zveřejnila, že dokončila akceptační zkoušky prvního stupně nové rakety Falcon-9 v1.1 (zakladatel firmy Elon Musk informoval, že před testy bylo nutno překonat „těžké překážky“, ale firma odmítla upřesnit, o jaké šlo). Ještě tento týden bude první stupeň odeslaný na kosmodrom Vandenberg AFB, kde na něj již čeká stupeň druhý. Záhy by je měl doplnit i aerodynamický kryt: s premiérovým startem se aktuálně počítá 5. září 2013.

Pro nejnovější číslo dvouměsíčníku Ekofutura jsem napsal článek „Změnila náš pohled na vesmír“: malé ohlédnutí za dokončením pozorování observatoře Herschel.

Úterý 23. července 2013

Rusko zvažuje možnost vypuštění družice s biologickým nákladem do vzdálenosti 200 tisíc kilometrů od Země: to je napůl cesty k Měsíci, ale především za ochrannými van Allenovými pásy. Mise by tak mohla studovat vliv radiace na živé organismy. Kdy by se let mohl realizovat, zdali by byl dlouhodobý nebo krátkodobý, s jakými organismy se počítá a zde půjde o cestu jednosměrnou nebo s návratem zpět na Zemi, nebylo uvedeno.

NASA má o jednoho aktivního astronauta méně: vlastně o astronautku, protože řady manažerů rozšířila Stephanie Wilsonová (Discovery STS-121/2006, Discovery STS-120/2007 a Atlantis STS-131/2010). – V aktivním oddíle je tak nyní jen 48 astronautů (z toho je devět nováčků, kteří se dosud do vesmíru nepodívali). Osmička nových kandidátů (viz blog 18. června 2013) bude k dispozici až zhruba za dva roky a není přitom vůbec jisté (byť je to pravděpodobné), že všichni výcvik dokončí a oddíl astronautů rozšíří.

Ani ne půldruhého roku byl v oddíle amerických astronautů Anthony Llewellyn (přesněji od dubna 1968 do září 1969), člen šestého výběru NASA. Astronauti z tohoto oddílu sami sebe nazývali „přebytečná jedenáctka“: měl svým způsobem pravdu, protože jeho členové se sice stihli zapojit do programu Apollo a dostali se do některých neletěných posádek na stanici Skylab, ale reálně dostali šanci až v programu raketoplánů (první vzlétli až v roce 1982, čtrnáct let po výběru!). Tedy, jen ti, kdo v oddíle zůstali. Llewellyn to nebyl, protože odešel z „osobních důvodů“ (jak pravila oficiální zpráva NASA). Realita byla krapet jiná: nezvládal pilotní výcvik (tehdy vyžadovaný i pro astronauty-vědce), a tak musel na kariéru astronauta zapomenout. – Druhého července letošního roku podlehl mozkové mrtvici.

Pondělí 22. července 2013

V Rusku pomalu končí vyšetřování spektakulární havárie rakety Proton z počátku tohoto měsíce (viz blog 3. července 2013). Nosič se odpoutal od startovacího stolu o 0,4 sekundy dříve, než měl (a s nižším tahem motorů; proč se tak stalo je dosud předmětem šetření), což ale nemělo vadit. Průšvih byl v tom, že tři ze šesti senzorů úhlové rychlosti na raketě byly instalovány obráceně: tím do řídicího počítače dodávaly zcela nesmyslné údaje. Senzory přitom bylo možné dle zprávy vyšetřovací komise „za použití mírného násilí“ skutečně instalovat naopak. Do rakety je údajně umisťoval nezkušený pracovník, ale jeho nadřízený a následně i pracovník kontroly kvality svými podpisy potvrdili, že je součástka instalována správně. Hlavním problémem je tedy kvalita kontroly práce. – Podle mnohých je to dobrá zpráva, protože raketa Proton je vlastně v pořádku. Podle mě je to zpráva špatná, protože z ní vyplývá, že vlastně může spadnout jakákoliv raketa Proton a že ani impozantní řada stovek startů a desítek let zkušeností není zárukou kvalitně odvedené práce. Aneb z hlediska majitele družice nebo pojišťovny je úplně jedno, co bylo špatně. Mise prostě buď úspěšná je, nebo není.

Kromě první čínské kosmonautky Liu Yang (viz blog 12. července 2013) a první kanadské astronautky Roberty Bondarové (viz blog 16. července 2013) jsme se v polovině června setkali ve Vídni (viz blog 14. června 2013) také s astronautkami Janet Kavandi (USA) a Čiaki Mukai (Japonsko). I ty jsme pochopitelně v rámci závěrečné autogramiády nemohli nepožádat o podpis...

Pátek 19. července 2013

NASA a firma Aerojet Rocketdyne poprvé vyzkoušely během ostrých testů raketový motor, jehož část (vstřikovací hlava) byla vyrobena technologií 3D tisku. Obě organizace uvedly, že právě vstřikovací hlava je velmi náročnou komponentou na výrobu: trvá typicky jeden rok! S pomocí 3D tisku (v daném případě laserový paprsek tavil kovový prach, který následně tuhnul v požadovaném tvaru) by se tato doba dala zkrátit na čtyři měsíce – a stejně tak by prý šly snížit výrobní náklady o sedmdesát procent.

Když už nějakou posádku kosmické lodi potkáme (viz blog 18. července 2013), je přinejmenším slušné ji požádat o podpis coby památku na setkání. Nejinak jsme učinili i my. – A protože hned přes ulici byla firma s expresní výrobou fotografií, odskočili jsme si, snímky elektronické převedli do podoby papírové – a hned si i tyto nechali podepsat. Uznejte sami, hezčí památku na setkání (osobní snímek s podpisem kosmonauta) si těžko lze představit.

Čtvrtek 18. července 2013

CAT (CubeSat Ambipolar Thruster) je název nové pohonné jednotky, která vzniká pod vedením Bena Longmiera na University of Michigan. Jednotka je určena pro družice řady CubeSat (zjednodušeně tělesa o rozměru 10 krát 10 krát 10 cm, resp. násobky tohoto objemu), kterým má umožnit vydat se za hranice nízké oběžné dráhy Země (pro kterou byly dosud primárně určeny). CAT je plazmový motor, který s pomocí energie ze slunečních baterií ohřívá pracovní látku (tou může být i voda) na extrémně vysokou teplotu: látka následně proudí vysokou rychlostí z trysky. Cílem výzkumu, který nyní sbírá počáteční kapitál na serveru Kickstarter (do 5. srpna je cílem získání 200 tisíc dolarů, aby bylo možné provést do půldruhého roku test zařízení ve vesmíru), je vytvoření motoru o hmotnosti půl kilogramu. Autoři projektu věří, že se jim podaří snížit cenu za meziplanetární průzkum tisícinásobně a že již brzy bude možné vysílat sondy k planetám či dalším tělesům sluneční soustavy za cenu zhruba jednoho miliónu dolarů. – Cíl jistě zajímavý, ale tak jednoduché to nebude. Pohonná jednotka je totiž jen jeden kamínek mozaiky: dalšími jsou ochrana před radiací, komunikace na velké vzdálenosti, dostatek energie, regulace teploty apod. Přesto je CAT zajímavým nápadem, který by mohl meziplanetární průzkum učinit o něco jednodušší a dostupnější.

Setkat se s celou posádkou kosmické lodi – zvláště když se vrátila z Mezinárodní kosmické stanice jen před několika málo týdny – je vždy silným a zajímavým zážitkem. Aneb tentokrát jsme to štěstí měli v případě kosmonautů z ruské lodi Sojuz TMA-06M (na Zemi přistála 15. března 2013), což byli Jevgennij Tarelkin, Oleg Novickij (oba Rusko) a Kevin Ford (USA).

Středa 17. července 2013

„Kompozity a kryogenní paliva nejdou dobře dohromady,“ prohlašuje Mike Gazarik, přidružený administrátor NASA pro kosmické technologie. Přesto se o jejich spojení americká kosmická agentura pokouší, protože kompozitní nádrže horních stupňů nosných raket slibují ve spojení s kapalným vodíkem a kyslíkem výrazné zvýšení kapacity zvláště na meziplanetární dráhy. Vždyť horní stupeň je naváděný na prakticky stejnou dráhu jako vynášené zařízení: úspora kilogramu hmotnosti konstrukce tak znamená přidání téměř kilogramu nosnosti. V Marshallově kosmickém středisku NASA v Hunstville (stát Alabama) nyní prochází testy kompozitní nádrž od společnosti Boeing o průměru 2,4 metru – a příští rok na jaře by měla přijít na řadu nádrž o průměru 5,5 m.

Aktuální prázdninové vydání Tajemství vesmíru obsahuje mé články „Rok poté: Curiosity na Mars“, „Raketoplány v ohrožení“, „Kosmická superstar Chris Hadfield“ a „Voyager 1: návštěva u obřích planet“.

Úterý 16. července 2013

V kosmonautice neexistuje něco jako rutina, nic není předem jisté a zaručené. Aneb měl to být rutinní výstup do otevřeného prostoru, který měl trvat šest a půl hodiny a kterého se měli zúčastnit kosmonauti Chris Cassidy a Luca Parmitano: jenže nakonec trval jen půldruhé hodiny. Důvodem byly problémy se skafandrem Lucy Parmitana, v jehož přilbě se nahromadila voda: měl ji v očích, na obličeji, na hledí (ve skafandru ji pochopitelně nemůže jedním mávnutím ruky setřít). Pravděpodobným (nikoliv však jistým) zdrojem tekutiny byl vak s vodou určenou k pití. Většina úkolů vycházky zůstala nesplněna, ale aktuálně není jisté zda (ev. kdy) se bude opakovat.

Asociace kosmických průzkumníků (Association of Space Explorers, ASE) potvrdila dřívější zákulisní informaci (viz blog 3. července 2013), že se kongres v příštím roce bude konat v Pekingu – a přidala zprávu, že v roce 2015 se kongres bude konat opět v Evropě. Hostitelským městem tentokrát má být švédský Stockholm.

Když už jsme měli možnost setkat se s první kanadskou astronautkou Robertou Bondarovou (viz blog 14. června 2013), neváhali jsme ji v rámci autogramiády po besedě požádat o podpisy.

Pátek 12. července 2013

Členka Kongresu USA Donna Edwardsová přeložila návrh federálního zákona, který by vyhlásil místa přistání výprav Apollo na Měsíci za národní parky. Zároveň navrhla, aby se místo přistání Apolla-11 stalo součástí světového dědictví UNESCO. – No, nevím. Rozumím motivaci paní Edwardsové: zajistit ochranu historických míst dříve, než se po Měsíci (dříve či později) budou prohánět soukromí roboti, turisté apod. Ale... Nebyl by to přece jen trochu nebezpečný precedent: vzít určité území na Měsíci „pod ochranu“ (byť „pouze“ legislativní) Spojených států?

NASA tento týden zveřejnila informace o automatickém vozidle, které hodlá v roce 2020 vyslat na Rudou planetu. Jeho úkoly by měly být ve třech základních oblastech: v hledání stop po minulém životě, v odběru vzorků pro případné odeslání na Zemi a v testování nových technologií.

Když už jsme měli možnost setkat se s první čínskou kosmonautkou Liu Yang (viz blog 14. června 2013), neopomněli jsme ji požádat o pár podpisů. Jak to dopadlo, můžete posoudit sami.

Čtvrtek 11. července 2013

Kosmonaut ESA Luca Parmitano je sice již šestým italským kosmonautem, ale v úterý se stal prvním, který absolvoval kosmickou vycházku. Nebyla přitom jeho poslední: výlet ve skafandru si zopakuje už v úterý 16. července.

Na palubě letadlové lodi Intrepid, t.č. přeměněné v trvalé muzeum u břehů Manhattanu, byla znovu zpřístupněný veřejnosti raketoplán Enterprise. Teď už nikoliv v nafukovací hale (kterou loni na podzim „vyfoukl“ hurikán Sandy, viz blog 31. října 2012), nýbrž v přece jen o něco pevnějším (byť stále dočasném) příbytku.

ESA zveřejnila definitivní koncepci zamýšlené rakety Ariane-6: bude třístupňová s prvním a druhým stupněm na tuhá paliva a třetím na kapalné pohonné látky. S tím, že v prvním a druhém stupni budou identické motory (jen v prvním budou tři vedle sebe, ve druhém toliko jeden) a ve třetím bude motor Vinci z rakety Ariane-5 ME.

Úterý 9. července 2013

NASA oznámila, že se v druhé polovině července pokusí obnovit pozorování s pomocí observatoře Kepler, která přišla letos v květnu o druhý ze čtyř gyroskopů (a která pro plný provoz potřebuje alespoň tři jednotky funkční). „Obecně se dá říci, že šance nejsou příliš dobré,“ krotí případný optimismus manažer projektu Kepler v Amesově výzkumném středisku NASA Charlie Sobeck.

Kanadský kosmonaut Chris Hadfiled chystá knihu „An Astronaut´s Guide to Life on the Earth“ (viz blog 3. července 2013). Není ale jediný kosmický cestovatel, který v těchto dnech potí u klávesnice krev a snaží se přivést na svět knihu. „In the Footsteps of Neil Armstrong and John Glenn“ (Ve šlépějích Neila Armstronga a Johna Glenna) je název autobiografie, kterou vydá v říjnu Donald Thomas (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Discovery STS-70/1995, Columbia STS-83/1997 a Columbia STS-84/1997). A také Clayton Anderson (Atlantis STS-117/2007 a Atlantis STS-131/2010) připravuje publikaci s pracovním názvem „Just Takin´ Up Space!“ (špatně přeložitelná slovní hříčka: „space“ znamená vesmír stejně jako místo; doslova „jen zabírají místo/vesmír“)

Trochu mimo hlavní proud pozornosti probíhá vývoj indické pilotované kosmické lodi. Dokládají to i tyto snímky, které zachycují ergonomický model návratového modulu, zkoušku padákového systému, test motoru záchranného systému, test makety lodi v plazmě (simulace průletu atmosférou) a jeden z prototypů skafandru.

Pondělí 8. července 2013

Společnost Arianespace promptně zareagovala na aktuální havárii rakety Proton (jednoho z největších hráčů na komerčním trhu) a na zpoždění s nasazením Falconu 9 v1.1 do provozu (viz blog 7. června 2013, premiérový start je nyní plánovaný na „ne dříve, než“ 5. září 2013). Prohlásila, že pokud se zákazníci ozvou rychle, je schopná do roku 2014 přidat jeden až dva starty nosičů Ariane 5 (aktuálně jich plánuje sedm). Přitom třeba firma SES má právě raketu Ariane 5 rezervovanou jako zálohu pro svoji družici SES-8 a stejně tak měl být její satelit vynesený na další raketě Proton koncem letošního července.

NASA oznámila, že po vítězi či vítězích zakázky na komerční dopravu astronautů na ISS bude požadovat minimálně jeden zkušební let na kosmickou stanici a že v posádce lodi bude přítomen astronaut NASA. O kontrakt se uchází společnosti SpaceX (loď Dragon Rider), Boeing (CST-100) a Sierra Nevada Corp. (miniraketoplán Dream Chaser), přičemž všechny tři už dříve avizovaly, že hodlají uskutečnit zkušební lety s vlastní posádkou – ať již na samostatnou misi nebo k ISS.

Třetí letošní číslo magazínu Kozmos přináší můj článek „Rušný rok na kosmických stanicích“: přehled toho, co se chystá v pilotované kosmonautice v letošním roce. Škoda jen, že článek vychází krapet později, neb autorsky jsem jej dokončil počátkem března – a čtyřměsíční prodleva je tak znát. Na druhou stranu je krásně vidět, jak v kosmonautice není nic do kamene vytesáno, nýbrž se dynamicky mění.

Středa 3. července 2013

Kanadský kosmonaut Chris Hadfield oznámil, že mu letos 29. října vyjde kniha „An Astronaut´s Guide to Life on the Earth“ (Astronautův průvodce životem na Zemi). Vydavatelé slibují knihu, jaká „tu ještě nebyla“ (jak z pera kosmonauta, tak Pozemšťana). No, nečekám, že budou slibovat „tuctovou knihu“ nebo „knihu, jakých jste přečetli už deset“. Ale z toho, co o publikaci zatím vím, tak se trochu bojím, že to bude nejen autobiografie, ale i „návod“, jak zvládat každodenní situace. Aneb jak vlastně být hrozně a nehorázně šťastný a vysmátý. Snad se mýlím...

Kongres „asociace kosmonautů“ ASE by se měl v příštím roce uskutečnit poprvé v Číně – a to přímo v Pekingu. V roce 2015 by se pak měl vrátit zpět do Evropy.

„Pozor, padá Proton“ by klidně mohl být nápis na ceduli u brány na kosmodrom Bajkonur. Po sérii čtyř úspěšných startů se zřítila další raketa Proton: a havárie tentokrát stála za to, protože k ní došlo jen pár sekund po startu. Letící nosič měl evidentně problémy už při odpoutání od země (podle kusých informací prý dokonce řídicí systém zaznamenal problém už po zážehu motorů a protože usoudil, že havárie je neodvratná, rozhodla se o start o půl sekundy dříve, aby ochránil rampu – pokud je to pravda, klobouk dolů). Ve vzduchu se (jak by řekl můj šestiletý syn) „ginglal“, převrátil, začal se rozpadat až dopadl na zem a explodoval. Při havárii byla zničena trojice družic navigačního systému GLONASS.

Pondělí 1. července 2013

V sobotu 29. června 2013 proběhl úspěšný test pomocného bloku na kapalný kyslík a kerosen pro nově vyvíjenou čínskou raketu CZ-5. Zkoušený blok byl dlouhý 27,6 m a měl průměr 3,35 m, přičemž pracoval asi tři minuty. S premiérovým startem nosiče CZ-5 se aktuálně počítá v roce 2016. – Čína hodlá v nejbližších letech výrazně modernizovat svoji flotilu kosmických raket: na příští rok slibuje premiéry nosičů CZ-6 (z kategorie malých) a -7 (střední), na rok 2015 CZ-11 (malý raketa na pevná paliva) a na rok následující CZ-5 (těžká).

Jedna z prvních her, které jsem kdy na PC měl, byla Buzz Aldrin´s Race Into Space (vydaná v roce 1992; krabici mám dodnes doma schovanou). Šlo o tahovou strategii: budovali jste kosmický program, přijímali astronauty, jmenovali posádky, investovali do vývoje raket či jiné techniky (většina byla reálná, i když autoři hru doplnili také o fiktivní hardware), budovali infrastrukturu... Hrát se mohlo buď za SSSR nebo za USA: cílem přitom bylo „porazit“ soupeře v pomyslných kosmických závodech. – Po více než dvaceti letech vychází podobná hra (i se stejným patronem) Buzz Aldrin´s Space Program Manager: zatím jsem ji v ruce neměl ani nehrál, ale vypadá to, že myšlenka zůstala. Rozhodujete o investicích do vývoje, řešíte koncepce misí, využíváte reálný i fiktivní hardware...

TOPlist