Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Úterý 30. dubna 2013

Každým dnem jsme to očekávali, jen jsme nevěděli, kdy inkriminovaný okamžik nastane. Nastal včera. – Řeč je o spotřebování zásob chladícího média (kapalného hélia) na palubě observatoře Herschel. Ta byla vypuštěna v květnu 2009, přičemž díky 3,5metrovému zrcadlo se stala největším kdy vypuštěným teleskopem. Při startu nesla 2300 litrů hélia (což je 335 kg), které mělo 3,5 roku chladit trojici přístrojů. Nakonec vydrželo o něco déle: technici přitom do poslední chvíle netušili, kdy bude spotřebováno, protože v nádrži nebyl žádný „palivoměr“. Museli tak vycházet z různých nepřímých ukazatelů. Věděli jen, že jednoho dne teplota přístrojů „povyskočí“ o několik stupňů Celsia, což bude neklamné znamení vyčerpání chladícího média – a to se stalo právě včera. Observatoř Herschel každopádně nashromáždila 25 tisíc hodin pozorování, která budou bezpochyby zpracovávána ještě dlouhé roky. Nyní bude ještě nějaký čas provádět měření (byť se sníženou přesností), než ji ESA počátkem května odešle na „parkovací dráhu“ kolem Slunce.

Studenti z Havajské univerzity (University of Hawaii) oznámili, že se chystají v říjnu letošního roku vyslat do vesmíru nosič Super Strypi. Ten ponese padesátikilogramovou družici HiakaSat. Super Strypi má motory na tuhá paliva a jeho maximální nosnost by měla být 250 kg nákladu na kruhovou dráhu ve výšce 400 km. Kromě Havajské univerzity ho vyvíjí i firma Aerojet a Sandia National Laboratories z Nového Mexika.

„Zase jste se kochal, pane Hadfielde?“ – „No jo, kochal. A viděl jsem neuvěřitelné věci. Třeba novou díru v panelu slunečních baterií ISS, kterou bych bezpečně prostrčil prst. Pravděpodobně vznikla zásahem malého meteoritu. A jak jsem napsal na tvůj účet na Twitteru, velké štěstí, že nezasáhl trup stanice. Mohlo být veselo…“

Pondělí 29. dubna 2013

Pouze v pátek a v sobotu (no, pouze – alespoň, z mého úhlu pohledu) jsem se zúčastnil tradičního setkání Kosmos News Party v Pardubicích. Opravdu úžasný a příjemný zážitek: svým způsobem jsem rád, že jsem letos neměl čas přednášet (pro představu: minulé úterý jsem moderoval konferenci v Bratislavě, ve středu školil učitele v Praze, ve čtvrtek moderoval konferenci v Praze, v pátek dopoledne přednášel na vysoké škole v Brně – přednáška na Kosmos News Party byla opravdu mimo mé časové i lidské možnosti). O to víc jsem si totiž vychutnal akci z pohledu běžného účastníka: poseděl, poklábosil, popil… Žádný stres, fajn lidé, príma setkání. S dovolením na tomto místě poděkuji hlavnímu „pachateli“ a organizátorovi celé akce Milanovi Halouskovi za čas a energii, kterou do ní už mnoho let (na úkor jiných aktivit) vkládá. Díky za všechny (a za všechno)!

Společnost SeaLaunch zveřejnila závěry komise, která vyšetřovala zkázu její rakety dne 1. února 2013. Zpráva v podstatě potvrdila známá fakta: že k havárii došlo vinou selhání čerpadla, která řídí naklánění motoru prvního stupně (a tudíž i celého nosiče; viz blog 5. února 2013). Zpráva uvedla, že „selhání čerpadla je důsledkem souběhu několika faktorů během výrobního procesu, které se ukázaly obtížné kontrolovat“. – Úžasná formulace. Kdyby byla pravdivá, znamenalo by to, že se závada může víceméně kdykoliv opakovat a že tedy jde o „konstrukční chybu“. Zpráva ovšem o něco dále konstatuje, že jiná pochybení než u výrobce nebyla zjištěna. Takže pokud jsou odhalena „pochybení“, asi jde o jednorázovou záležitost. Inu, číst tyto zprávy mající za cíl uklidnit partnery, zákazníky, veřejnost, média a kdovíhokovšechnoještě, je opravdu zážitek.

Skutečný „křest ohněm“ má (konečně) za sebou turistický miniraketoplán SpaceShipTwo. Po mnoha odkladech (pro připomenutí: s prvním zkušebním startem se počítalo v roce 2007, s první misí se zákazníky o rok později) se dnes dočkal svého premiérového motorického letu. Piloti Mark Stucky a Mike Alsbury zapnuli po uvolnění z mateřského letounu WhiteKnightTwo motory SpaceShipTwo na 16 sekund: stroj následně dosáhkl výšky 16,5 km. To sice nebylo výrazné zvýšení z odhozové výšky 14,1 km, ale mnohem důležitější bylo dosažení rychlosti 1,2 M! A především bezpečné přistání.

Pátek 26. dubna 2013

Pohled na letošní starty kosmických raket absolutně nenasvědčoval tomu, že už dva roky po sobě vypouští druhé největší množství nosičů (po Rusku) Čínská lidová republika. Aneb za prvních 115 dní letošního roku neuskutečnila ani jeden start! Až dnes vynesla raketa CZ-2D do vesmíru družici Gaofen-1 pro dálkový průzkum Země. Dalších patnáct nebo šestnáct startů je před námi. – Dosáhne Čína opět na stříbrnou příčku? Bude se o ni prát se Spojenými státy, které zatím uskutečnily pět startů – ale plánují ještě 21. Takže i s odklady, které bezesporu přijdou, by se Amerika na druhé místo měla vrátit.

Loď Progress M-19M stále neposlouchá (viz blog 24. dubna 2013) a ruští technici zatím nemají plán, jak ji zachránit. Na dnešek plánované přiblížení a spojení s ISS bylo každopádně zrušeno: uskuteční se nejdříve zítra. (Aktualizace: informace byla stará nebo nepřesná, ale to je jedno - mazat ji nebudu. Progress M-19M se dnes spojil s ISS. Detaily zatím netuším. Každopádně - klobouk dolů!)

Druhý let rakety Vega, který je aktuálně plánovaný na 4. května, může být opět odložen. Důvodem jsou blíže nespecifikované problémy s vypouštěcím komplexem.

Po půl roce v igelitovém pytlíku (viz blog 7. prosince 2012) byl raketoplán Atlantis pomalu a opatrně „vybalený“. Vše tedy směřuje k tomu, aby už koncem června skutečně přivítal první návštěvníky.

Čtvrtek 25. dubna 2013

Po úspěšné premiéře ve formě startu rakety Antares (viz blog 22. dubna 2013) si kosmodrom MARS ve Virginii brousí zuby na další zakázky. Zigmond Leszczynski z VCSFA (Virginia Commercial Space Flight Authority) uvedl, že jsou vedena jednání s několika organizacemi, které by odtud rády provozovaly komerční lety raket. Odmítl ale upřesnit, o jaké organizace se jedná.

Společnost Golden Spike (chtěla by se stávajícím hardwarem vytvořit model komerčních pilotovaných letů na Měsíc) nedokázala prostřednictvím komunitního serveru Indiegogo během dvou měsíců sesbírat 240 tisíc dolarů, na které měla zálusk. Sešlo se jen 19,5 tisíce dolarů (což taky není málo, ale pořád je to jen dvanáctina požadované částky). Nemůžu si pomoci, ale tento způsob financování projektu za desítky miliard dolarů ve mě nebudí příliš velkou důvěru.

Do aktuálního vydání časopisu 100+1 jsem přispěl článkem do rubriky Duel: srovnáním lodí Sojuz a Dragon (takže takovým „srovnáním nesrovnatelného“). Článek se příznačně věnuje „Sojuz versus Dragon“.

Středa 24. dubna 2013

Rusko dnes vypustilo do vesmíru zásobovací loď Progress M-19M, která zamířila k Mezinárodní kosmické stanici. Namísto nyní již obvyklého rychlého přeletového profilu ale tentokrát letí po klasické dvoudenní trajektorii: to kvůli odkladu startu vinou odkladu předchozího vypuštění rakety Sojuz s kabinou Bion-M1 (viz blog 23. dubna 2013). Progressu se ale nevyklopila anténa systému Kurs, která je nezbytná pro setkání se stanicí: ruští kontroloři jsou ale optimisté a věří, že i tak dostanou loď do blízkosti stanice. Jak to chtějí udělat a co z toho plyne pro další program letu lodi, ovšem nesdělili.

Meziplanetární sonda ISEE-3 alias ICE (International Cometary Explorer) byla vypuštěna v srpnu 1978, následně zkoumala vztahy v soustavě Země-Slunce a poté se vydala k Halleyově kometě (s průletem u komety Giacobini-Zinner). V květnu 1997 oficiálně ICE ukončila svoji misi, ale stále je v provozuschopném stavu: v roce 2008 ji NASA zkušebně oživila a zjistila, že jednak reaguje a jednak má dostatek pohonných látek na další provoz. Nyní se objevily plány sondu buď s pomocí vládních, nebo soukromých peněz oživit: v srpnu 2014 se vrátí do blízkosti Země. Uvažuje se o několika možnostech, jak s ní naložit. Lze se pokusit ji odchytit a dopravit ji na Zemi (což by byla unikátní příležitost, protože na sobě musí mít za desítky let provozu a po průletech u komet nachytáno mnoho prachu; i když není jasné, jak by to bylo provedeno), nasměrovat ji k průletu u komety Wirtanen nebo u komety Schwassman-Wachmann 3-C.

Emblémů není nikdy dost (zleva): aktuálně probíhající mise Bion-M, emblém společnosti Arianespace oslavující deset úspěšných startů raket Ariane 5, Sojuz a Vega z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně v loňském roce a ještě jeden dodatečně se objevivší emblém k misi Shenzhou-9.

Úterý 23. dubna 2013

Dosáhla či nedosáhla raketa Antares plánované oběžné dráhy (viz blog 22. dubna 2013)? Představitelé firmy Orbital Sciences Corp. na poletové tiskové konferenci uvedli, že ano. Ale materiály zveřejněné před letem na webu firmy (a dosud zde dostupné) hovoří o velmi výrazné odchylce. Pravda pochopitelně může být jakákoliv; tento rozpor každopádně příliš důvěry nebudí: a dodatečné vyhlašování cílů je asi stejně korektní jako malování terče po výstřelu. – To se ale týká pouze důvěryhodnosti firmy (a při letu na ISS už stejně nic okecat nepůjde – nedovedu si představit prohlášení ve stylu „bylo dosaženo přesné dráhy, jen ta stanice byla někde úplně jinde“). Co se vlastní rakety Anatares týká, šlo o zkušební let a tady bylo bez diskuse po úspěšném startu oběžné dráhy dosaženo.

Rusko vyslalo na třicetidenní misi do vesmíru zmenšenou „Noemovu archu“ družici Bion-M1, na jejíž palubě je (mimo jiné) 45 myší, 15 gekonů, osm pískomilů, něco šneků, rybiček, nepočítaně vodních rostlin či semen. - V letech 1973 až 97 Rusko uskutečnilo jedenáct misí družic Bion. Po šestnáctileté pauze tak navazuje na předchozí bohatý program.

Na novém domově raketoplánu Atlantis v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska na Floridě se v minulých dnech postupně objevila písmenka jasně vysvětlující, což se uvnitř skrývá. Práce na objektu finišují a vypadá to, že avizovaný termín otevření 29. června 2013 (viz blog 21. února 2013) se podaří dodržet.

Pondělí 22. dubna 2013

Americké námořnictvo se rozhodlo poprvé v historii pojmenovat svoji výzkumnou loď po ženě: příští výzkumná loď AGOR (Auxiliary General Oceanographic Research) se bude jmenovat Sally Ride[ová]. A to na počest první Američanky ve vesmíru, která loni podlehla rakovině slinivky (viz blog 24. července 2012). Pojmenování není samoúčelné („něco po ní pojmenujeme“), protože po uvedení lodi do provozu v roce 2015 ji bude pro námořnictvo provozovat Scrippsův oceánografický institut při University of California v San Diegu. A na něm Rideová svého času pracovala. – První loď třídy AGOR přitom byla loni v září pojmenována Neil Armstrong (na památku prvního člověka, který se prošel po Měsíci). Po první lodi ze série se pak pojmenovává celá třída lodí. Takže budeme moci hovořit o „výzkumné lodi Sally Ridevá, třídy Neil Armstrong“. To se nám ti pionýři hvězdných dálek pěkně sešli...

Ruský kosmonaut Pavel Vinogradov sbírá během své současné mise na ISS prvenství jako na běžícím pásu: je nejstarším velitelem kosmické lodi, bude i nejstarším velitelem kosmické stanice, jako první kosmonaut oslaví v kosmu šedesátiny apod. Nyní se stal i nejstarším člověkem, který kdy absolvoval kosmickou vycházku (je mu 59 let; rekord dosud držel 58letý Story Musgrave). Během výstupu Vinogradov s Romanem Romaněnkem instalovali nové experimenty a měli za úkol sejmout panel s pokusem Vinoslivost. Bohužel, stačila vteřina neopatrnosti a tříkilový panel o rozměru 30 krát 45 cm kosmonautům uletěl. Na stanici ale zůstala jeho druhá polovina, která bude sejmuta později – takže není ztracen kompletně.

Po mnoha odkladech (původně se s prvním startem počítalo ve druhé polovině roku 2010) se konečně vznesla raketa Antares: a bezpečně dosáhla oběžné dráhy. Byť o dost nižší, než byl plán: dosažená dráha byla 237 krát 258 km, plánovaná 249 krát 303 km. Což je dosti výrazný odchylka a v případě ostré mise na ISS by znamenala opravdu vážné problémy. Ovšem právě proto se podobné testovací mise dělají, že. To, že bylo hned při prvním startu dosaženo oběžné dráhy, je fantastický úspěch.

Pátek 19. dubna 2013

Až na oběžné dráze pocítila zemětřesení u japonského pobřeží v březnu 2011 (heslo: tsunami a Fukušima) evropská družice GOCE, která má jinak za úkol sledovat i nepatrné odchylky v gravitačním poli Země. Na základě dodatečné analýzy naměřených hodnot to nyní oznámila ESA: družice GOCE se tak stala prvním seismometrem na oběžné dráze naší planety.

Kvůli nepříznivému počasí se další pokus o premiérový start rakety Antares neuskuteční dnes, ale až zítra - v sobotu 20. dubna 2013.

Přesně před rokem se v Udvar-Hazy Center v Chantilly ve státě Virginia (nikoliv v National Air and Space Center ve Washingtonu D.C., jak často v našich končinách zaznívá) zabydlel k nejspíše definitivnímu odpočinku raketoplán Discovery. Tedy jediný raketoplán ponechaný (krom motorů SSME) v prakticky netknutém stavu: Atlantis i Endeavour byly „vykuchané“ ve prospěch prvních dvou superraket SLS. Tuto událost připomínám jak příležitostnou poštovní obálkou, kterou jsem si loni z Udvar-Hazy Center přivezl (viz blog 27. září 2012), tak jednou fotografií z rodinného alba.

Čtvrtek 18. dubna 2013

Čína vyslala na moře sledovací lodě Yuan Wang 3 a 6 (Kosmická síť); v nejbližší době se k nim přidá Yuan Wang 5. To je neklamné znamení, že se blíží další čínský pilotovaný start (datum viz blog 15. dubna 2013). Loď Shen Zhou-10 má zamířit ke stanici Tiangong-1.

Do startu zbývalo jen šestnáct minut (podle formálního odpočítávání jen deset, ale v plánu byla krátká „přestávka“, v níž se mělo hlasovat o závěrečném souhlasu či nesouhlasu se startem), když se na raketě Antares objevil technický problém. Tedy přesněji, nikoliv na raketě, ale na startovací rampě. Jeden ze dvou propojovacích kabelů mezi rampou a druhým stupněm nosiče totiž „vyklouzl“ (= odpojil se předčasně). Automatika reagovala promptně: zastavením odpočítávání. Protože startovací okno je po natankování nádrží kapalného kyslíku (kvůli udržení teploty) jen desetiminutové, musel být pokus o start zrušený. Další šance je v pátek 19. dubna 2013. Příčinou odpojení kabelu od rakety byl malý pohyb hydrauliky obslužné věže, díky němuž byl napnutý kabel vytažený ze zásuvky. Inu, jsou věci, které si můžeme stokrát nakreslit nebo nasimulovat: ale realita je realita.

V dubnovém vydání časopisu pro mládež Časostroj jsem objevil vystřihovací model lunárního modulu Eagle: je na tři stránky A4 (plus jedna stránka coby šedá měsíční krajina se šlápotami kosmonautů) a vypadá docela slepitelně. – Pokud mě paměť nešálí, je to nejméně čtvrté zpracování lunárního modulu v podobě papírové vystřihovánky v našich krajích.

Středa 17. dubna 2013

Zbrusu nová kosmická raketa Antares má mít dnes svoji premiéru: tedy, pokud počasí dovolí (šance, že bude příznivé, byla v době psaní těchto řádků jen 45 procent). Startovací okno se otevírá dnes ve 23:00 h středoevropského času a trvá tři hodiny. Završit se tak má šestiletý vývoj nosiče: začal právě v dubnu 2007 (tehdy ještě pod názvem Taurus II). – Pokud bude start úspěšný, dopraví Antares již v létě k ISS novou zásobovací loď Cygnus, která se má stát vedle již zalétaného Dragonu druhým pilířem, o nějž se bude opírat americká doprava nákladů na kosmickou stanici.

Turistický suborbitální raketoplán SpaceShipTwo má za sebou další mezník: v pátek 12. dubna absolvoval let s „napůl“ zapnutým motorem. Aneb u hybridního motoru (kapalné okysličovadlo, pevné palivo) byla zkoušena dodávka okysličovadla (kapalného kyslíku): to proudilo tryskou, aniž by došlo k zážehu motoru. Za raketoplánem SpaceShipTwo tak během klouzavého letu zůstala výrazná stopa. – Protože byl test úspěšný, objevily se zprávy, že již při příštím letu by mohlo dojít k zážehu motoru. A dokonce se objevily i zprávy, že se tak stane v pondělí 22. dubna 2013. Tak uvidíme...

Při příležitosti Dne kosmonautiky jsem se mihnul v Dobrém ránu s Českou televizí (byl jsem tam společně s panem Michalem Mičolou, vedoucím výroby ve společnosti G.L. Electronic, která se zabývá výrobou komponent pro družicové systémy i nosné rakety). Ve vysílání nechyběla ani „vesmírem křtěná“ rukavice kosmonauta Pavla Vinogradova (viz např. blog 5. dubna 2013).

Úterý 16. dubna 2013

Po čtvrt století se v USA znovu rozjela výroba plutiona-238, které je využíváno jako zdroj energie v radioizotopových generátorech zvláště u meziplanetárních sond (aktuálně např. u mobilního robota Curiosity na Mars, sondy Cassini u Saturnu nebo New Horizons na cestě k Plutu). V závodě Oak Ridge National Laboratory (stát Tennessee) zatím běží jen zkušební provoz, ale od poloviny letošního roku by měla být spuštěná plná výroba. Počítá se s roční produkcí 1,5 až 2 kg plutonia-238, což by mělo plně pokrýt potřeby NASA. V roce 2016 má být k dispozici dostatek paliva pro dva pokročilé generátory ASRG (Advanced Stirling Radioisotope Generator): zatím pro ně není určena mise, ale to by se (prý) mělo brzy změnit. Každopádně: dostatek plutonia-238 bude znamenat mnohem zajímavější a odvážnější meziplanetární mise (dosud bylo vzhledem ke své vzácnosti rezervováno jen na opravdu velké projekty, ale nově má být k dispozici i pro menší sondy z kategorie Discovery).

Čína opět mírně poodhalila roušku nad složením posádky lodi Shenzhou-10 (předpokládaný start 7. června letošního roku – viz blog 15. dubna 2013). Letu se prý nezúčastní žádný člen předchozí posádky Shenzhou-9: tzn. že pokud se potvrdí zprávy o letu ženy na její palubě (viz např. blog 12. listopadu 2012), pak je jedinou kandidátkou (dle očekávání, samozřejmě) Wang Yaping.

Součástí nové expozice v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického středisku bude vedle raketoplánu Atlantis také velice známá součást startovací rampy: rameno s ventily, které sloužily k odvětrávání odpařujícího se kapalného kyslíku z vnější nádrže raketoplánu (stahovalo se devět minut před startem). Přezdívalo se mu „kulich“, přičemž v návštěvnickém centru bude vedle raketoplánu Atlantis vystavený exemplář z rampy 39B (viz první snímek, na druhém je jeho snášení z konstrukce). Rameno s ventily na druhé rampě (39A) zatím zůstává – jak dokládá i náš snímek z loňského září.

Pondělí 15. dubna 2013

NASA oznámila, že v rámci vědeckého programu Explorer vybrala dvě nové mise: obě by měly být realizovány v roce 2017. V prvním případě jde o družici ICON (Ionospheric Connection), která bude zkoumat proměny zemské ionosféry: ty mají krom jiného vliv také na kvalitu navigačních nebo komunikačních signálů; jejich pochopení tak bude mít přímý vliv na tyto služby. Ve druhém případě jde o přístroj GOLD (Global-scale Observations of the Limb and Disk), což není samostatný satelit, ale přístroj, který bude připojený k zatím neurčené komerční družici mířící na geostacionární dráhu. Odtud bude pořizovat snímky zemské termosféry a ionosféry.

Čínská kosmická loď Shenzhou-10 byla po úspěšném absolvování přejímacích testů dopravena koncem března na kosmodrom Jiuquan. Zde ji čeká další kolo zkoušek před startem: ten by se měl dle serveru Dragon In Space uskutečnit na počátku okna, která se „otevírá“ 7. června 2013.

Druhé letošní číslo obměsíčníku Kozmos obsahuje můj článek „Nový Mars“: o prvních měsících práce robota Curiosity na Rudé planetě. (Článek byl psaný do čísla prvního, takže úplně nereflektuje aktuální stav, stejně jako neobsahuje informace o nejnovějších aktivitách.)

Pátek 12. dubna 2013

NASA společně s firmou Boeing oznámily, že jsou při vývoji superrakety SLS nejen v očekávaném rozpočtu, ale také v předstihu. V prosinci 2012 například proběhla předběžná revize návrhu – a to dokonce s pětiměsíčním předstihem oproti plánu! Což rozhodně není obvyklé... – Holt NASA si po krachu programu Ares-5 nemůže dovolit selhání ve vývoji druhé superrakety po sobě. A zjevně si to uvědomuje i dodavatel.

Japonská vláda udělila společnosti Mitsubishi Electric Corp. kontrakt v hodnotě 526 mil. dolarů na výrobu tří družic QZSS (Quasi-Zenith Satellite System), které zpřesní navigační signály jiných satelitních systémů. Experimentální družice Michibiki už byla vypuštěna v roce 2010, zbývající tři (start 2017) ji mají doplnit na čtyřsatelitní konfiguraci.

Dnes dopis z Hvězdného městečka: dvě podepsané portrétní fotografie a dva podepsané snímky posádky od Aleksandra Skvorcova (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010, nyní se připravuje na misi Sojuz TMA-12M/2014).

Čtvrtek 11. dubna 2013

Včera byl zveřejněný návrh rozpočtu NASA na rok 2014 (začne 1. října 2013). Žádné překvapení nepřinesl: má být ve výši 17,7 mld. USD jsou v něm požadavky na očekávané programy i 105 mil. USD na zahájení projektu „dopravy“ asteroidu do soustavy Země-Měsíc. Ten počítá s vypuštěním sondy určené pro zachycení cca sedmi- až desetimetrového asteroidu a jeho přesun vesmírem v roce 2019. Použita má být raketa Atlas V 551. Za dva až šest let by pak tento balvan měl být v oblasti dosažitelné pilotovanou lodí Orion: objevily se zprávy, že by k němu mohla zamířit už mise EM-2 (2021), což je dnes první plánovaný let Orionu s lidskou posádkou. Osobně bych byl trochu skeptický: jednak se ještě nedávno počítalo u této mise toliko s pasivním obletem Měsíce (superraketa SLS v prvních verzích nebude mít dostatečnou kapacitu k dopravě lodi s potřebným množstvím pohonných látek), nakonec bylo rozhodnuto provést let na vysoce eliptickou lunární dráhu. Takže nevěřím tomu, že by najednou měl Orion zásoby pohonných látek na rozsáhlé manévrování, které bude přílet k asteroidu vyžadovat. Jednak půjde o premiérovou misi pilotované lodi, takže mise k asteroidu by byla zatěžkávací zkouškou jako hrom. A jednak asi není pravděpodobné, že by asteroid by skutečně už v roce 2021 k dispozici. – Malá poznámka na závěr: návrh rozpočtu je jen návrhem, ničím jiným. Teď na něm stejně jako v předchozích letech Kongres USA nenechá kámen na kameni.

Oddíl amerických astronautů poklesl na další rekordně nízkou úroveň: má nejméně členů od ledna roku 1978, kdy měl v letovém stavu 27 mužů (v tomtéž měsíci jej pak doplnilo 35 nových kandidátů). Z letového do manažerského stavu byla převedena Dorothy Metcalf-Lindenburgerová (veteránka z letu Discovery STS-131/2010), čímž de facto ztratila šanci se do vesmíru vrátit. Oddíl amerických astronautů má dnes přesně padesát aktivních členů.

Na internetu jsem zaregistroval toto stylové povlečení „spěte jako kosmonaut“: nabízí ho nizozemská firma Snurk Bedding za cenu 60 euro (plus poštovné). Hezké a vtipné, ale přece jen mi přijde lehoučce, ale opravdu jen lehoučce předražené.

Středa 10. dubna 2013

Společnost SpaceX zveřejnila aktualizovaný letový řád nosičů Falcon-9 v letošním roce. Ten slibuje ve druhé polovině letošního roku opravdu velkolepý „raketostroj“. Premiérový start rakety Falcon-9 z kalifornského kosmodromu Vandenberg AFB s družicí Cassiope je odložený z 18. června (viz blog 27. března 2013) na 9. července. Během následujících čtyř měsíců (od poloviny července do poloviny listopadu) mají následovat čtyři starty z mysu Canaveral: v červenci s telekomunikační družicí SES-8, v srpnu Thaicom-6, v září se satelity Orbcomm a 11. listopadu (dosud 28.) se zásobovací lodí Dragon CRS-3.

Stejně tam společnost Arianespace aktualizovala informace o provozu na evropském kosmodromu ve Francouzské Guayaně v první polovině letošního roku: start rakety Vega s družicí Proba-V se uskuteční 3. května, Ariane-5 se zásobovací družicí pro ISS ATV-4 Albert Einstein 5. června a Sojuz se čtyřmi družicemi O3b 24. června. Během dvou měsíců se tak má na evropském kosmodromu představit kompletní flotila...

Celkem 38,7 mil. dolarů rozdala NASA na grantech firmám Garvey Spacecraft a Ventions LLC, které slibují vývoj nanoraket pro levné a operativní vynášení malých družic. První chce upravit stávající suborbitální raketu Prospector-18 na plnohodnotný nosič s kapacitou 10 kg nákladu na dráhu ve výšce 250 km (s pozdější modernizací 20 kg nákladu na dráhu 450 km). Ventions LLC zase chce „na zelené louce“ vyvinout dvoustupňovou raketu (s kapalným kyslíkem a kerosenem v prvním stupni). Zatím jde jen o podporu vývoje, takže termíny premiér nebo ceny nosičů nebyly zveřejněny.

Německý kosmonaut Hans Schlegel (veterán z letů Columbia STS-55/1993 a Atlantis STS-122/2008) kladně reagoval na naši žádost o autogram a podepsal nám fotografie z osobních setkání na aerosalónu ILA 2010 v Berlíně (viz blog 18. června 2010) a dni otevřených dveří v evropském výcvikovém středisku kosmonautů v září 2011 v Kolíně nad Rýnem (viz blog 27. září 2011).

Úterý 9. dubna 2013

Už zítra bychom se měli dozvědět mnohé o dalším směřování americké kosmonautiky: má být (konečně – oproti běžnému stavu se děje zhruba o dva měsíce později) zveřejněný návrh rozpočtu NASA na rok 2014 (začne 1. října 2013). Návrh napoví mnohé o důrazu na komerční pilotované lety, planetární průzkum (včetně robota pracovně označovaného Curiosity-II, viz blog 5. prosince 2012) nebo o ulovení asteroidu a jeho dopravě do soustavy Země-Měsíc (viz blog 29. března 2013).

Malou nápovědu ohledně budoucího směrování NASA každopádně nabídl minulý týden administrátor NASA Charles Bolden, když na společném setkání Space Studies Board a Aeronautics and Space Engineering Board deklaroval, že v dohledné době nebude pilotované přistání na Měsíci americkým cílem. Doslova uvedl: „NASA se nepostaví do čela [programu] pilotované lunární mise.“ A dodal: „NASA nebude mít za mého života průzkum Měsíce posádkou jako prioritu.“ Podle něj bude cílem pilotovaný průzkum asteroidů a později i let k Marsu s lidskou posádkou. A pokud by se někdo snažil význam Boldenových slov překrucovat, tak na setkání uvedl i: „Nevím, jak to říct jasněji. NASA nemá pilotovanou lunární misi ve svém portfoliu a ani žádnou podobnou neplánuje.“

Soudě podle sledovanosti se staly lety zásobovací lodi Dragon rutinou: většině on-line přenosů klesla sledovanost na čtvrtinu, dramaticky se snížil o počet příspěvků a komentářů na diskusních fórech a „sociálních“ sítích. Na jedné straně je to dobře (Dragon se stal běžnou a funkční součástí kosmického provozu, která už dnes může překvapit jen negativně), na straně druhé je zřejmé, jak rychle se v dnešním světě vše „okouká“. Osobně ale právě rutinní provoz vidím jako jeden z největších úspěchů Dragonu – kéž by mu nějaký čas vydržel! A březnový „rutinní“ let si připomeňme alespoň několika fotografiemi z přistání a dopravy lodi na pevninu.

Pondělí 8. dubna 2013

První kompletní nosná raketa Antares je bezpečně umístěna na startovací rampě 0A kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) a vše směřuje k jejímu premiérovému startu, který se aktuálně chystá na 17. dubna 2013 (viz blog 27. března 2013).

Ještě loni v listopadu NASA počítala s premiérovým operačním letem nové komerční lodi k ISS dne 30. listopadu 2016. Uplynul půlrok – a máme tu roční odklad. Nově se počítá s prvním startem 30. listopadu 2017 a připojením k ISS 2. prosince (dva týdny před premiérou superrakety SLS). Následovat mají další mise v půlročních intervalech, při kterých se na stanici vydá vždy čtyřčlenná posádka: což ale neznamená, že kosmonautů v lodi nepoletí víc, protože existují různé modely dopravy posádek na ISS (a to nehovořím o možnosti letu platících turistů). Jeden americký astronaut každopádně bude i do budoucna startovat na ruských lodích Sojuz – a Rus na americké komerční. Důvodem je zajištění trvalé přítomnosti obou hlavních partnerů na stanici i při výpadku nebo při nepřítomnosti některého plavidla (USA počítají s návratem své lodi před startem následující).

Na internetu se objevily ilustrace možné podoby budoucí evropské rakety Ariane-6, u níž CNES a ASI (tedy francouzská a italská kosmická agentura) prosazují použití motorů na tuhá paliva v dolních stupních. První stupeň mají tvořit tři motory P135, druhý jeden P135. Až třetí stupeň by měl být kyslíko-vodíkový s motorem Vinci (vyvíjený je nyní pro Ariane-5 ME). Ariane-6 bude výrazně slabší, než stávající „pětka“: má létat jen s jednou družicí, takže odpadnou problémy s hledáním kompatibilních dvojic. Stejně tak bude sestavována přímo na rampě, takže bude eliminována i nutnost transportu z montážní haly. Zkrátka a dobře: vše bude podřízeno maximální efektivitě a ekonomice provozu.

Pátek 5. dubna 2013

Robot Curiosity na Marsu osaměl. Tedy alespoň obrazně: od 4. dubna až do 1. května letošního roku k němu řídicí středisko neplánuje vyslat žádné příkazy, takže je odkázaný sám na sebe. Důvodem je to, že se Mars při pohledu ze Země dostává nebezpečně blízko Slunci: problém je při předávání rádiového signálu, které by mohlo být silně (na)rušeno Sluncem a robot by mohl přijímat nesprávné nebo nelogické příkazy. Při pohledu ze Země má být Mars Slunci nejblíže 17. dubna, kdy bude zhruba 0,1 stupně jižně od slunečního kotouče.

Koncem března na základně Mojave Air and Space Port v Kalifornii došlo k testu autonomního řídicího systému, který je vyvíjený firmou Draper Laboratory a který byl odzkoušený na raketě Xombie (vyrobená firmou Masten Space Systems). Raketa Xombie dosáhla výšky 500 metrů a následně bezpečně přistála 300 metrů od místa startu. Let trval 80 sekund. Systém GENIE (Guidance Embedded Navigator Integration Environment) je vyvíjený na základě kontraktu NASA, přičemž jeho cílem je možnost přistání do jakéhokoliv nepředvídatelného terénu.

Ruský kosmonaut Pavel Vladimirovič Vinogradov přesně před týdnem bezpečně přivedl coby velitel posádky první loď Sojuz (označenou TMA-08M) po zrychlené trajektorii k Mezinárodní kosmické stanici (viz blog 28. a 29. března 2013). Vinogradov (nejstarší ruský kosmonaut, nejstarší velitel lodi apod.) je přitom mým oblíbeným (dá-li se to takto nazvat) vesmírným cestovatelem: jednak jsme se s ním ve velmi přátelské atmosféře v červnu 2007 setkali v německém Morgenröthe-Rautenkranz (viz první řádek fotografií; nebylo to naše poslední setkání, pak jsme se střetli i na kongresech ASE ve skotském Edinburgu 2007 a v Praze 2009) a jednak proto, že mám ve sbírce naprostý unikát, který se zpravidla vídá jen v muzejích. A to rukavici Vinogradova skafandru Sokol, kterou měl s sebou ve vesmíru při svém minulém letu lodí Sojuz TMA-8/2006 (viz druhý řádek fotografií).

Středa 3. dubna 2013

Turistický suborbitální raketoplán SpaceShipTwo absolvoval druhý ze třetí samostatných letů v „plné polní“ (tedy s plnou zátěží: dosavadní lety realizoval v odlehčené variantě). Po třetím bude následovat vyhodnocení získaných informací a mělo by být přikročeno k tolikrát slibovanému (a odkládanému) prvnímu motorickému letu.

Nosná raketa Antares určená k realizaci premiérového letu ve dnech 17. až 19. dubna 2013 (viz blog 27. března 2013) bude na startovací rampu dopravena v sobotu 6. dubna 2013.

Tentokrát opět pošta z Hvězdného městečka. A to velmi, velmi stará (žádost odeslána před zhruba deseti lety). Aneb dvojnásobný sovětský kosmonaut Alexej Leonov (veterán z letů Voschod-2/1965 a Sojuz-19/1975) podepsal trojici zaslaných fotografií. Toho jsme přitom za oněch deset let nejméně třikrát osobně potkali...

Úterý 2. dubna 2013

Americký stát Georgia se rozhodl, že vstoupí do boje s Texasem o další kosmodrom, z něhož bude společnost SpaceX provozovat rakety SpaceX. Pro novou základnu nabízí plochu 16,2 kilometrů čtverečních v oblasti Camden Country (mj. je zde 3650 m dlouhá letištní plocha). Oproti dosud tolik proklamovanému Texasu má Camden Country jednu zásadní výhodu: větší výběr střeleckých azimutů. Navíc jde o lokalitu s „kosmickou historií“, protože firma Thiokol zde chtěla vyvíjet a testovat motory na tuhé pohonné látky o průměr 6,35 m! Nakonec tu vznikla chemická továrna a muniční sklad, které vstoupily „do dějin“ havárií v únoru 1971. Při ní zahynulo 24 dělníků a dalších více než padesát bylo zraněno.

Korejská lidově-demokratická republika oznámila, že se coby plnohodnotný výrobce kosmických nosičů a satelitů rozhodla založit kosmickou agenturu: ta ponese název Státní kancelář pro kosmický rozvoj.

Kromě oficiálních portrétů a emblémů a kdovíčehovšehoještě mají posádky na Mezinárodní kosmické stanici také své plakáty: na těchto šesti snímcích jsou plakáty 32. až 37. základní posádky ISS (aktuálně na orbitálním komplexu pracuje 35. základní).

TOPlist