Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Čtvrtek 31. ledna 2013

Společnost Sierra Nevada Corp., která na základě kontraktu s NASA vyvíjí „na půl plynu“ miniraketoplán Dream Chaser, oznámila, že se jejím partnerem (podle některých zpráv subkontraktorem, podle jiných investorem) stala firma Lockheed Martin. Součástí kontraktu jsou například výrobní práce, které Lockheed Martin uskuteční v továrně Michoud Assembly Facility (kde se ještě nedávno montovaly vnější nádrže raketoplánů). – Sierra Nevada Corp. zároveň oznámila, že připravuje transport testovacího exempláře miniraketoplánu na Edwardsovu základnu, kde během šesti až osmi týdnů absolvuje první samostatný let: bude shozený z vrtulníku ve výšce 4000 m, odkud autonomně přistane. Následovat má dalších dva až pět shozů pro získání informací o letových vlastnostech stroje.

Nakonec neúspěšný kandidát na ruského kosmonauta Aleksej Chomenčuk opustil oddíl kosmonautů 3. prosince loňského roku. Již 22. listopadu 2012 pak ze zdravotních důvodů odešel z oddílu i nikdy neletěný kandidát Svatoslav Morozov (informace k oběma viz blog 4. října 2012). – Morozov si rychle našel novou zábavu, když byl vybraný jako člen posádky ruské polární stanice Vostok v Antarktidě. Strávit zde má šest měsíců.

Budova RPSF (Rotation, Processing and Surge Facility) v Kennedyho kosmickém středisku (na druhé snímku vlevo od VAB - nad mostem u „laguny krokodýlů“) byla dokončena v roce 1984 pro kontrolu, servis a přípravu jednotlivých segmentů pomocných motorů SRB kosmických raketoplánů (především pak k jejich otáčení z polohy horizontální do vertikální a naopak). Tady byly z vagónů vykládané jednotlivé naplněné segmenty motorů po příjezdu z Utahu, tady se naopak po základním ošetření použité segmenty nakládaly do vlaků před odesláním k výrobci. Podobně jako u jiných zařízení v Kennedyho středisku se po skončení programu raketoplánů hledá pro RPSF nové využití: provizorně tak zajišťuje servis pro lokomotivy obsluhující základnu. Namísto manipulace se segmenty raketoplánů tak zdejší supermoderní jeřáby zvedají vlečkové mašiny: nedávno například vyměnily podvozkovou část u místní jinak modernizované lokomotivy číslo 3. Ta získala kola a nápravy od lokomotivy 2, která je měla v lepším stavu. NASA uvedla, že je to poprvé, co byla budova RPSF použita k něčemu jinému, než servisu spojenému s motory SRB.

Středa 30. ledna 2013

Ředitel ESA Jean-Jacques Dordain informoval jak administrátora NASA Charlese Boldena, tak ředitele Roskosmosu Vladimira Popovkina o tom, že nevidí žádný smysl v pokračování práce na Mezinárodní kosmické stanici po roce 2020. Právě tento rok je zatím braný jako „pracovní datum“ pro ukončení provozu ISS, ale všeobecně se počítá s prodloužením činnosti komplexu do roku 2028. Pokud by ovšem jeden z nejvýznamnějších partnerů (ESA) neměl na pokračování zájem, je jeho budoucnost s opravdu velkým otazníkem. Jen pro úplnost, Dordain uvedl, že by nerad viděl prodloužení životnosti ISS i v případě, že nebude na stole lepší program. – Jistě, ISS není věčná a neměnná konstanta, ale opravdu nevím, kam Dordain míří. Takováto unikátní kosmická základna s ohromnými možnostmi tu ještě nikdy v historii nebyla a troufám si tvrdit, že hned tak nebude. (Ano, ISS je opravdu drahá hračka. Každou jednotlivou činnost by šlo realizovat levněji a jednodušeji. Jenže ISS je komplexní celek – a právě z toho plyne její ohromná výhoda. A roky čekání na realizaci mnoha vědeckých experimentů v beztíži svědčí o tom, že potenciál stanice není zdaleka vyčerpaný. Pokud ho nedokážeme využít, je to chyba naše – ne ISS.)

Jen měsíc po Severní Koreji vstoupil do pomyslného „kosmického klubu“ i její jižní soused: raketa KSLV-1 dopravila na třetí pokus (předchozí dva v srpnu 2009 a červnu 2010 se skončily nezdarem) do vesmíru vynášený náklad. – První stupeň dvoustupňového nosiče KSLV-1 je ruské výroby: Jižní Korea přitom chce mít do roku 2018 vyvinutý vlastní motor o tahu 75 t a o tři roky později disponovat raketou se startovací hmotností 300 t a nosností mezi pěti a deseti tunami nákladu na nízkou dráhu.

Obměsíčník Ekofutura číslo 6/2012 přinesl můj článek „Sluneční plachetnice“.

Úterý 29. ledna 2013

Společnost Kistler Rocketplane odvrátila bankrot a našla nového kupce. Pro připomenutí: firma vznikla sloučením společností Rocketplane Ltd. (pokoušela se vyvíjet suborbitální raketoplán) a Kistler Aerospace (od devadesátých let pracovala na dvoustupňové plně vícenásobně použitelné nosné raketě K-1: pro ni v devadesátých letech z Ruska motory NK-33; investoři v ní „utopili“ podle různých odhadů 440 až 750 mil. dolarů). V roce 2006 získala Kistler Rocketplane kontrakt od NASA v hodnotě 207 mil. USD na vývoj dopravní lodi pro zásobování ISS (obdobný kontrakt získala ve stejné době i firma SpaceX). Po roce ale NASA od smlouvy pro neplnění závazků ze strany partnera odstoupila – a Kistler Rocketplane využívá pro neschopnost splácet závazky ochranu před věřiteli podle kapitoly 11 zákona o bankrotu. Nynější koupě firmy ji (prozatím) uchránila od definitivního zániku.

Pokud jste se začali radovat, že kdysi nadějná společnost vstává z popela a představí nové kosmické plány, budete zklamáni. Firmu (jen na daních po ní zůstaly nesplacené dluhy ve výši 18 mil. USD) totiž koupil za 25 tisíc dolarů Craig Dickman z Wisconsinu (konkurzní správce požadoval 50 tisíc USD, ale protože se kupec nenašel, přistoupil na tuto nabídku). Podle vlastních slov zatím netuší, co s firmou bude dělat – a bylo mu jen líto ji nechat úplně zkrachovat. Hodnota firma je prý v intelektuálním vlastnictví (celá řada patentů – ovšem ty, které měly nějakou cenu, byly prodány již dříve) a v blíže neupřesněném zbývajícím hardware. Komentátoři upozorňují, že právě ona technika mohla být hlavním bodem zájmu Dickmana, který by ji prý se ziskem mohl prodat – jako šrot.

Írán oznámil, že zahájil výrobu kosmických skafandrů pro vlastní pilotovaný let do vesmíru. Protože jde o náročnou technologii, má projekt trvat osm let – pokud Írán myslí let vlastního kosmonauta vážně, dočkat bychom se jej tak měli až po roce 2020.

V montážní hale VAB v Kennedyho kosmickém středisku probíhají v současné době zkoušky makety návratového modulu lodi Orion, která snižuje svoji rychlost nikoliv klasickými padáky, ale pomocí rotorů. Celý koncept by mohl mít nejméně dvě výhody: jednak se přistání dá řídit a jednak je velmi měkké. O něčem podobném se uvažovalo už v programu Apollo, ale nakonec konstruktéři zůstali u běžného padákového systému. Zatím se s použitím rotoru u kosmických lodí nepočítá – v tuto chvíli jde jen o zkoušky „životaschopnosti“ nového konceptu.

Pondělí 28. ledna 2013

V dnešním vydání amerického deníku The Wall Street Journal vyzývají Robert Walker a Charles Miller prezidenta Baracka Obamu k tomu, aby dokončil to, co započal ve svém prvním volebním období: aby dokončil přechod ke komerčnímu sektoru. Vyzývají k (téměř) naprostému předání americké kosmonautiky do rukou komerčního sektoru (do kterého ovšem kromě rakety Falcon-9 počítají i nosiče Delta-4 nebo Atlas-5) a k okamžitému zastavení vývoje superrakety SLS. – No, nevím. Jde o výzvu bezesporu atraktivní, ale přece jen trochu populistickou. Vzývači komerční kosmonautiky často zapomínají, že bez státní podpory bychom ji neměli (Kdopak z větší části financuje projekt Dragon a Falcon-9? Kampak Dragon létá? A kde je soukromým sektorem slibovaný DragonLab? Proč dosud nikdy - údajné ohromné poptávce a potenciálu trhu navzdory – nevznikla čistě turistická pilotovaná loď?). A že by komerční lodě neměly ani kam létat. Budoucnost zkrátka není v likvidaci jedné oblasti, ale v hledání optimální rovnováhy.

Jižní Korea oznámila, že nadcházející třetí pokus o vypuštění rakety KSLV-1/Naro-1 bude zároveň jejím pokusem posledním. (Ze zprávy není jasné, zdali je řeč pouze o případném neúspěchu, nebo zdali program končí i v případě dosažení cíle.)

Írán dnes poslal na hranici vesmíru (do výšky 120 km) během suborbitálního letu opici. Vynesla ji raketa Kavoshgar alias Pishgram (Pionýr). Podle místních médií se schránka s opicí vrátila nepoškozená. – Přitom již v říjnu 2011 se objevily zprávy, že se předchozí podobný pokus (Írán jej nepotvrdil) skončil nezdarem.

Pátek 25. ledna 2013

Účastník prvního přistání na Měsíci (a druhý člověk, který se prošel po jeho povrchu) Buzz Aldrin napsal novou knihu „Mission to Mars“ (Mise na Mars) s podtitulem „My Vision for Space Exploration“ (Moje představa o tom, jak by měl vypadat kosmický průzkum).

Indie připravuje na letošní rok vypuštění své premiérové sondy Mangalyaan-1 k Marsu. Kdekdo tuto informaci bere jako úžasný objev a žhavou novinku (indická vláda start sondy schválila teprve loni v srpnu) – a „zasvěceně“ tvrdí, že takto rychle není možné misi na Mars připravit. Samozřejmě, že za rok se sonda nepostaví. Proto všem, kdo zírají s ústy otevřenými nad touto „novou“ indickou iniciativou, doporučuji zavítat do historie tohoto blogu a vyhledat datum 27. listopadu 2006. Je tam zmíněno i letošní datum startu. Jinými slovy: indická sonda se k Marsu chystá už sedmým rokem! (A nebyla to jen formální příprava, v rozpočtu indické kosmické agentury ISRO měla po celou tuto dobu svoji kolonku.)

Historicky první přímá volba prezidenta v České republice poznamenala naši společnost víc, než mnozí čekali. Je to snad poprvé, co se lidé (zpravidla) za svoji volbu nestydí a otevřeně o ní diskutují. Stejně jako poprvé, kdy ví, koho vlastně volí (kdopak dokáže vyjmenovat z parlamentních voleb zvolené poslance „své“ strany?). Vždy mě v USA před prezidentskými volbami fascinovalo, jak si lidé dávají samolepky „Volím toho-a-toho“ na auto nebo cedulky před své domy na zahrádky. A vzácností nebylo, když v jedné ulici byli příznivci obou kandidátů vedle sebe. (Dovedete si představit, jak by Vaše auto ráno vypadalo, kdybyste si na ně dali večer třeba cedulku „Volím Kalouska“?) – Nehodlám agitovat ani jedním směrem, ale dovolil bych si citovat z eseje politologa Michala Uhla, která vyšla tento týden v týdeníku Respekt: „Ano, vezmeme-li si kandidáty jednotlivě, snadno dospějeme k tomu, že dotyčný je nevolitelný. ... Nevolba je alibistická. Zříkáme se možnosti reálně ovlivňovat to, co nastane. Zříkáme si odpovědnosti a myjeme si ruce.“

Legendární Crawlerway – cesta spojující motážní hangár VAB s rampami 39A a 39B v Kennedyho kosmickém středisku – čeká rozsáhlá rekonstrukce, která má zajistit zvýšení její nosnosti ze stávajících 8100 t (což měla sestava vyvážející rakety Saturn V nebo raketoplány na start) na 11300 t (což by měla být hranice, k níž se bude blížit SLS). Než bude rozhodnuto o rozsahu rekonstrukce, probíhají zátěžové zkoušky cesty (viz ilustrace na druhém řádku), které mají odhalit její skutečnou nosnost a její aktuální stav. K nim se používá speciální konstrukce, které se přezdívá „bublina“ (neví někdo, jak se ta obluda jmenuje oficiálně?) a kterou jsme vyfotografovali při naší loňské návštěvě u hangáru VAB (viz blog 12. října 2012). Jedná se vlastně o obří nádobu, která se při testech napouští na požadovanou hmotnost vodou a která byla původně vyrobena pro zátěžové testy jeřábů ve VAB a jejím okolí.

Čtvrtek 24. ledna 2013

Firma Deep Space Industries Inc. představila svůj záměr zahájit těžbu na asteroidech – viz blog 22. ledna 2013 (víceméně stejnou myšlenku představila loni i společnost Planetary Resources Inc.). Protože „na trh“ vstupuje druhá, musela představit velmi agresivní plán. A tak tvrdí, že už v roce 2015 (tedy za dva roky!) vyšle do vesmíru trojici automatických sond (každou o váze cca 25 kg) FireFly („Světluška“), které budou zkoumat vybrané asteroidy. Už v roce 2017 poletí 35 kg těžké sondy DragonFly („Vážka“), které mají během dvou- až čtyřleté mise získat 30 až 70 kilogramů vzorků z asteroidů (jak to hodlají udělat, jak horninu chtějí dopravit na Zemi apod. – o tom firma Deep Space Industries Inc. cudně mlčí). Po roce 2020 pak má být zahájena těžba přímo na asteroidech, kde bude hornina zároveň rovnou zpracovávána pomocí 3D tiskáren v „mikrogravitačních železárnách“.

Zaregistroval jsem i názory, že „konkurence je príma“ a že „vzniká nový obor“. No, nevím. (A to pomíjím možnost, že jedna firma je založená proto, aby zvýšila hodnotu té druhé. Už jsem se s tím setkal i tady v Česku. – To není konspirační teorie, to je realita „start-upových“ firem.) Jsem naopak mírně skeptický. Plány Deep Space Industries Inc. jsou nereálné – alespoň v nastíněném časovém horizontu. A ještě loni nadějně vypadající Planetary Resources shání peníze po desetidolarových částkách (jistě, je zde i možnost příspěvku výrazně vyššího – ale fakt, že firma desetidolarovkou nepohrdne, taky o něčem svědčí). Takto se prostě byznys slibující obrat v řádu desítek a stovek miliard dolarů nerozjíždí. – Holt si na skutečnou kosmickou těžbu budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Úžasnou dávku drzosti předvedla před dvěma dny NASA na slavnostní přehlídce na Pennsylvania Avenue ke slavnostnímu (znovu)uvedení Baracka Obamy do prezidentského úřadu. Kromě makety vozidla Curiosity totiž před Obamou prezentovala i návratový modul lodi Orion. Ano, té lodi, kterou Barack Obama zrušil (únor 2010). Ano, té, kterou pak proti své vůli resuscituoval jako záchranný člun pro ISS (duben 2010). Ano, té, která pak dostala (téměř) původní podobu a byla určena pro lety do hlubin vesmíru (květen 2011). Ano, té, která dostala jméno MPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle) a nesměla (!) být nazývána Orion. – Všimněte si prosím jména lodi na valníku.

Středa 23. ledna 2013

Americký astronaut Clayton Anderson (veterán z letů Atlantis STS-117/2007 a Atlantis STS-131/2010) oznámil, že k poslednímu lednovému dni letošního roku skončí své třicetileté působení u NASA. (Před vstupem do oddílu astronautů pracoval od roku 1983 v Johnsonově kosmickém středisku na plánování přibližovaích a setkávacích operací pro raketoplány. Následně působil na celé řadě pozic v NASA: podílel se například na přípravě trajektorie sondy Galileo až byl v roce 1998 vybraný do oddílu astronautů.) Nyní se hodlá věnovat psaní autobiografické knihy a přednáškové činnosti.

Na blogu 15. ledna 2012 jsem přinesl informaci o tom, že bývalý astronaut Nicolas Patrick posílil firmu Blue Origin. Není ovšem jediným ex-astronautem v této firmě: pracuje pro ni i Jeff Ashby (veterán z letů Columbia STS-93/1999, Endeavour STS-100/2001 a Atlantis STS-112/2002). Kromě toho se Ashby angažuje u projektu Planetary Resources, což je firma, která plánuje zahájit těžbu z asteroidů (nedávno mimochodem oznámila, že její první generace průzkumných teleskopů, Arkyd-100, bude vážit pouhých 11 kg).

Počátkem tohoto měsíce jsem se objevil ve Studiu24 na ČT24, kde jsem hovořil o významu posledního dosud neodzkoušeného zařízení na robotovi Curiosity na Marsu: vrtáku schopného odebírat vzorky hornin z hloubky až 65 mm. (Mimochodem, vrták nebyl do dnešního dne použitý. Jde přitom o poslední test, po něm převezmou symbolické „klíčky“ od Curiosity od techniků vědci. A začne ta správná jízda...)

Úterý 22. ledna 2013

Dnes představí na tiskové konferenci svůj plán na využití asteroidů k průmyslové těžbě firma Deep Space Industries, Inc. Ta slibuje vyvinout a vyrobit „první světovou flotilu komerčních sond určených k průzkumu asteroidů“. – Podobný záměr představila už loni firma Planetary Resources (viz blog 26. června 2012) a v trochu jiné rovině i nadace B612 (viz blog 28. června 2012), která ale nezamýšlí věnovat se primárně těžbě, nýbrž průzkumu těles ohrožující Zemi.

Nosná raketa SeaLaunch, která byla podezřelá z toho, že během startu poškodila družici Intelsat-19 (viz blog 8. června 2012) je podle všeho definitivně očištěna. Společnosti Space Systems/Loral (SSL) a Sea Launch AG oznámily, že společná vyšetřovací komise dospěla k jednoznačnému závěru, že „k anomálii (poškození jednoho panelu slunečních baterií) došlo ještě před oddělením družice, tedy během letu rakety, přičemž její příčinou je vzácný souběh nepříznivých faktorů během výroby panelu slunečních baterií“ (viz blog 4. června 2012).

Při své poslední návštěvě v Udvar-Hazy Center ve Virginii (viz např. blog 27. září 2012) jsem se podivoval, kam že „zmizel“ vystavovaný motor F-1 výrobního čísla F-6049 (s nástavcem F-6045, viz blog 1. června 2012) - je na druhém a třetím snímku. Byl odvezený do Marshallova kosmického střediska v Alabamě (čtvrtý snímek), kde se společně s dalším zachovaným motorem F-4203 účastní zkušebních zážehů. První z nich (zážeh plynového generátoru v délce trvání 20 sekund; první snímek) se přitom uskutečnil 10. ledna 2013.

Pondělí 21. ledna 2013

Ještě v červenci 2004 byl nejpravděpodobnějším kandidátem pro obsazení třetího místa v lodi Sojuz TMA-4 v říjnu téhož roku. Stačilo jen málo: složit 15 mil. dolarů. (Přitom se ucházel o místo v lodi Sojuz už o dva roky dříve, kdy měla být cena za letenku 20 mil. dolarů.) Jenže ač kosmický výcvik absolvoval, nakonec nezaplatil. Jeho místo tak zaujal profesionální kosmonaut Jurij Šargin. – Řeč je o ruském plutokratovi Sergeji Polonském, který proslul jednak výrokem, v němž každého, kdo není schopen v dnešním Rusku vydělat alespoň miliardu dolarů, označil za neschopného, a jednak bitkou s bankéřem Alexandrem Lebeděvem, k níž došlo v září 2011 v přímém televizním přenosu. Polonskij se nyní rozhodl opustit Rusko a požádat o občanství v Kambodži. Zde ale obratem skončil ve vězení za násilí a únos...

Minulý týden byly na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) úspěšně dokončeny testy nové startovací rampy včetně zkoušek tankování a vše nyní směřuje k závěrečnému testu: dlouho slibovanému (a odkládanému) půlminutovému testu motorů rakety Antares. Ten by se měl uskutečnit do konce ledna. Dalším mezníkem má být premiérový let nosiče 5. dubna (nepůjde o zkoušku lodi Cygnus, ale jen o test rakety). A nakonec zkouška kompletní sestavy Antares/Cygnus nejspíše v srpnu letošního roku. – Jak uvedl manažer programu ISS Mike Suffredini, časový plán programu se nyní začíná „stabilizovat“. Začíná to vypadat, že operační Cygnus letos na oběžné dráze neuvidíme: to by se totiž už dále nesmělo odkládat stejně jako by se nesměly vyskytnout žádné nepředpokládané potíže. Obé je nepravděpodobné.

Hned trojici fotografií nám podepsal a poslal kosmický turista (a „první kosmický klaun“, jak sám sebe v přiloženém dopise označil - neb jest zakladatelem Cirque du Soleil, Slunečního cirkusu) Guy Laliberté (Sojuz TMA-16/2009).

Pátek 18. ledna 2013

Jihokorejské ministerstvo vzdělání, vědy a techniky oznámilo, že raketa KSLV-1 bude vypuštěna ve startovacím okně od 30. ledna do 8. února 2013. Do konce tohoto týdne budou spojené první a druhý stupeň a v týdnu příštím proběhnou závěrečné testy.

Premiérový start ruské rakety Angara (ve verzi 1.2) by se mohl uskutečnit v říjnu nebo listopadu letošního roku z kosmodromu Pleseck. Uvedla to tisková agentura RIA. (Bude to více než osmnáct let poté, co ruská vláda rozhodla o zahájení programu.)

Výběr sondy InSight jako další mise z programu Discovery (viz blog 20. srpna 2012) a naopak nevybrání laickou i odbornou veřejností mnohem výše hodnocených sond TiME (plovoucí sonda na Saturnově měsíci Titan) a Comet Hopper (mobilní automat na kometu Wirtanen) způsobily hodně rozruchu. Alfred McEwen z pracovní skupiny pro průzkum vnějších planet OPAG (Outer Planets Assessment Group) nyní do tohoto výběru vnesl trochu světla. Podle něj je problémem délka letu k atraktivnějším cílům: ta totiž mise prodražuje (o cca 5 mil. USD/rok) a protože rozpočet programu Discovery je velmi napjatý, jsou časově náročnější lety automaticky znevýhodňované. – Dobrá, ale proč jsou tedy tyto mise „na hraně“ vybírány mezi finalisty programu Discovery, když tedy nemají šanci? Napadá mě snad je to, že by jim NASA chtěla vyjádřit alespoň symbolickou podporu a ráda by je realizovala později (a třeba v rámci přece jen lépe financovaného programu New Frontiers Program).

Pro letošní úvodní vydání Letectví + kosmonautiky jsem napsal články „Sever proti jihu 1:0“ (o vypuštění první severokorejské družice), „Orion poletí již v příštím roce“ (novinky týkající se nové americké pilotované lodi), „Prokletý stupeň Briz-M“ (problémy s horním stupněm ruských nosných raket; mimochodem tento týden opět selhal: naštěstí až při pokusu o řízený zánik, tedy po dopravení družic na cílové dráhy - mise tak úspěšná byla, ale že je cosi shnilého s Brizem-M, je evidentní), „Antares - nekonečné čekání“ (příprava nové rakety Antares) a „Americké novinky od Rudé planety“ (mise současné i budoucí).

Čtvrtek 17. ledna 2013

NASA oznámila, že nafukovací modul BEAM společnosti Bigelow Aerospace (viz blog 8. ledna 2013) se k ISS vydá v první polovině roku 2015: přiveze ho tam ve svém nehermetizovaném servisním modulu loď Dragon během zásobovacího letu CRS8. BEAM o objemu 11,5 metrů (jinak má mít průměr 4,4 m a výšku 2,5 m) krychlových bude připojený k modulu Tranquility (Node-3), kde má zůstat po dobu dvou let. V pravidelných intervalech do něj budou vstupovat astronauti (jinak bude modul z bezpečnostních důvodů uzavřený), ale v něm prováděli různá měření: radiace, opotřebení apod. Po dvou letech bude BEAM odpojený od ISS a shoří v hustých vrstvách atmosféry. Za dodávku modulu zaplatí NASA společnosti Bigelow Aerospace 17,6 mil. USD.

ESA a NASA podepsaly dohodu o dodávce evropského servisního modulu pro první dvě mise lodi Orion: EM-1 (prosinec 2017, bezpilotní oblet Měsíce) a EM-2 (zatím 2021, pilotovaná cesta na oběžnou dráhu Měsíce). Ač to není součástí dohody, ESA by ráda „protlačila“ svého kosmonauta do mise EM-2 (NASA se na toto téma zatím jakkoliv nevyjádřila a i prohlášení ESA jsou z kategorie „rádi bychom jednali“). Evropa by tak svého zástupce poprvé vyslala do vesmíru mimo oběžnou dráhu Země.

Přišla obálka plná fotografií podepsaných ruských kosmonautem Viktorem Afanasjevem (veterán z letů Sojuz TM-11/1990, Sojuz TM-18/1994, Sojuz TM-29/1999 a Sojuz TM-33/2001). Radost veliká: nejen z podpisů, ale i proto, že Afanasjev nedáno přežil těžkou autonehodu a jeho stav byl velmi vážný (viz blog 26. července 2010). Vyřizování pošty tak může být dobrým znamením ohledně Afanasjevova zdravotního stavu.

Středa 16. ledna 2013

V minulých dnech vyrostla kolem raketoplánu Enterprise (t.č. umístěného na letadlové lodi Intrepid v New Yorku) trubková konstrukce, na níž bylo nataženo „ochranné plátno“. Raketoplán tak na několik měsíců zmizel z očí kolemjdoucích: kvůli poškození hurikánem Sandy totiž aktuálně není veřejnosti přístupný, takže jej bylo možné sledovat jen z uctivé vzdálenosti. Zítra se každopádně na hangárové palubě lodi Intrepid otevře výstava „Space Shuttle Enterprise: A Pioneer“ (Kosmický raketoplán Enterprise: průkopník) věnovaná právě tomuto stroji. – Enterprise samotný bude možné znovu navštívit „někdy v průběhu jara“.

Kanadská kosmická agentura přijde k prvnímu únoru letošního roku o ředitele: astronaut Steven MacLean (veterán z misí Columbia STS-52/1992 a Atlantis STS-115/2006), který tento post od roku 2008 zastával, se totiž rozhodl odejít do soukromého sektoru. Od prvního února 2013 tak bude působit v Perimeter Institute for Theoretical Physics, což je nový institut působící na poli kvantové fyziky.

První letošní televizní vystoupení jsem si „odbyl“ už třetího ledna v Dobrém ránu na ČT2. Protože bylo součástí ohlednutí za nejdůležitějšími událostmi loňského roku, bylo věnováno sondě Curiosity (a bylo natočeno už před loňskými vánočními svátky).

Úterý 15. ledna 2013

Pokud získá nějaký dotaz nebo požadavek vznesený na stánce We The People (My, lid), kterou provozuje Bílý dům, nejméně 25 tisíc ověřených podpisů, americká administrativa zareaguje a odpoví. A tak když tuto podmínku v minulých dnech splnila petice požadující zahájit stavbu Hvězdy smrti (obří bitevní lodi ze ságy Hvězdné války) nejpozději v roce 2016, musela se k ní administrativa vyjádřit. Odpověď není překvapivá: Hvězda smrti se stavět nebude. Administrativa sice vyjádřila souhlas s tím, že by její budování zvýšilo zaměstnanost a posílilo obranyschopnost USA. Zároveň ale upozornilo, že projekt obsahuje závažnou konstrukční chybu, protože Hvězdu smrti dokázal zničit pilot z jediné stíhačky. Stejně tak uvedlo, že Hvězda smrti je primárně určena k likvidaci celých planet – a že toto současná administrativa podporovat nebude.

Už tento týden by mělo jihokorejské ministerstvo vzdělání, vědy a techniky stanovit (resp. potvrdit) datum dalšího pokusu o start rakety KSLV/Naro-1. Zatím se pracuje s 25. lednem 2013. K vypuštění mělo dojít už loni v listopadu, ale z technických důvodů bylo opakovaně odloženo.

Americký astronaut Nicolas Patrick (veterán z letů Discovery STS-116/2006 a Endeavour STS-130/2010) po svém odchodu z NASA (viz blog 20. června 2012) nastoupil do společnosti Blue Origin. Tu založil majitel serveru Amazon Jeff Bezos s cílem vyvinout nové technologie pro suborbitální a později i orbitální kosmické lety. Firma je silně zahalena rouškou tajemství a o svých aktivitách informuje málokdy (něco málo viz např. blog 14. srpna 2012).

Generál Vladimir Šatalov (veterán z letů Sojuz-4/1969, Sojuz-8/1969 a Sojuz-10/1971) nám poštou podepsal dvě fotografie z osobního setkání na kongresu ASE v Praze v roce 2009.

Pondělí 14. ledna 2013

Dvorana slávy amerických astronautů (US Astronauts Hall of Fame) oznámila jména tří adeptů, kteří rozšíří její řady v letošním roce. Bude to Eileen Collinsová (první žena, která pilotovala kosmickou loď a která velela raketoplánu; veteránka z misí Discovery STS-63/1995, Atlantis STS-84/1997, Columbia STS-93/1999 a Discovery STS-114/2005), Curtis Brown (veterán z šesti startů raketoplánů, mj. velel misi s Johnem Glennem nebo třetí servisní mise k teleskopu Hubble, Endeavour STS-47/1992, Atlantis STS-66/1994, Endeavour STS-77/1996, Discovery STS-85/1997, Discovery STS-95/1998 a Discovery STS-103/1999) a Bonnie Dunbarová (devátá žena ve vesmíru, která mj. dvakrát navštívila stanici Mir, Challenger STS-61A/1985, Columbia STS-32/1990, Columbia STS-50/1992, Atlantis STS-71/1995 a Endeavour STS-89/1998). Slavnostní ceremoniál se bude konat 20. dubna 2013.

Americká pošta nachystala na 27. ledna letošního roku pro sběratele podpisů, kteří nezapomínají na slušnost a k žádostem o autogram přikládají ofrankovanou obálku, nemilý „dárek“. Zdražení (v Česku bychom řekli „optimalizaci ceny“). Poštovné do jedné unce (kam se obálka formátu C5 se dvěma až třemi fotografiemi a bez vloženého podkladového kartonu s přehledem vejde) bude stát 1,10 USD (dosud 1,05 USD). Na druhé straně americká pošta chystá i novinku: základní známku pro poštovní styk do zahraničí, která by byla bez nominální hodnoty, ale která by platila trvale (obdoba českých „hodnot“ A, E a Z).

V sekci Vesmír pro nejmladší generaci (viz blog 10. ledna 2013) na Českém kosmickém portálu je nově ke stažení trojice vystřihovacích modelů družic (SOHO, CryoSat-2 a Galileo). Všechny jsou k dispozici pro vytištění ve formátu A4 nebo A6 (jako pohlednice – pro ten byly mimochodem původně vytvořené, takže prostým zvětšením na A4 byly dosti hrubě zvětšeny i detaily). Konstrukce je velmi jednoduchá: taková, aby ji zvládly i (především) menší děti. Vystřihovánky byly v omezeném rozsahu vydány též v papírové podobě. – Další modely by pak měly v dohledné době následovat…

Pátek 11. ledna 2013

Čína prý připravuje na tento měsíc další test své protidružicové zbraně. V lednu 2007 přitom byla při ostrém testu této zbraně zničena meteorologická družice FY-1C, což nesmírně „zaneřádilo“ oběžnou dráhu: podle některých zpráv tehdy vznikla plná čtvrtina (co se množství týká) tzv. kosmického smetí. Avizovaný test by přitom nemusel být destruktivní: protidružicová zbraň by prý mohla toliko dosáhnout předem určeného bodu v předem určeném čase (sice se takto úplně neprověří vše, ale na druhé straně podobná zkouška nebudí takové kontroverze). Některé informace navíc hovoří o tom, že by zkouška mohla být směřovaná proti střední oběžné dráze (ve výšce kolem 20 tisíc km), což je dráha využívaná především navigačními satelity. Dosud všechny zkoušky protidružicových zbraní (nejen čínských) směřovaly proti objektům na dráze nízké. Pokud se informace ukáže jako pravdivá, získá ČLR v této oblasti výraznou strategickou převahu.

Na mysu Canaveral by měly letos zahřmět raketové motory patnáctkrát – alespoň podle deníku Florida Today. Šest startů připadne na raketu Atlas-5, tři na Deltu-4 a šest na Falcon-9. U posledně jmenované rakety přitom toto číslo budí otazníky, protože ještě v listopadu (viz blog 21. listopadu 2012) slibovala firma SpaceX z mysu Canaveral jen čtyři starty. Florida Today k nim přidává jednu komerční misi s družicí Thaicom a jeden let lodi Dragon. Osobně si myslím, že tento plán je trochu „vycucaný z prstu“ a že pravděpodobnější bude onen listopadový rozpis. I tak se ale mys Canaveral může těšit na třináct kosmických startů (plus několik vypuštění raket z ponorek u jeho pobřeží, kteréžto logisticky zajišťuje: jen loni jich bylo šest), což jej činí jedním z nejpoužívanějších kosmodromů na světě.

V měsíčníku L+K se loni objevilo 60 článků (seriály počítám jako jeden) z kategorie „K“ (tedy Kosmonautika) – tedy v průměru pět článků v jednom čísle. Z nich byly více než dvě třetiny (přesně 43) z mé osobní „továrny“. Podobně jako v roce 2011 (viz blog 11. prosince 2011) tak s potěšením konstatuji, že kosmonautika má v „Letectví + kosmonautice“ více než důstojné zastoupení – a že jsem rád, že mohu svým dílem k této situaci přispět.

Čtvrtek 10. ledna 2013

Na konci loňského roku se uskutečnil první zkušební let suborbitálního turistického raketoplánu SpaceShipTwo s funkčním motorem: ten ale nebyl zapnutý. Každopádně šlo o důležitou zkoušku, protože do té doby se létalo jen s rozměrovou a hmotnostní maketou. Celkově se zatím uskutečnilo 23 samostatných letů SpaceShipTwo, všechny v klouzavém režimu – a všechny uskutečnil stroj VSS Enterprise (i když vyrobený už je i druhý exemplář VSS Voyager). Každopádně se dá předpokládat, že první motorický let je „na spadnutí“.

Na stránkách Českého kosmického portálu se objevila sekce Vesmír pro nejmladší generaci (jak portál, tak sekce fungují pod záštitou Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity). Obsahově to zatím není žádná „bomba“, ale na druhé straně je dobře, že něco podobného vůbec vzniká. – Na stránkách Českého kosmického portálu (pochopitelně na „české“ adrese Czech Space Portal) lze od minulého týdne najít i dvojici videí k problematice ESA kosmických aktivit v českém jazyce.

Zazvoní mi telefon a ozve se Česká televize. A prý, jestli bych nemohl vystoupit v živém vysílání. Mohl, kdy? Za patnáct minut. Prosím? Ano, za patnáct minut – původně domluvený pan Ten-a-ten se na nás vykašlal... Naštěstí šlo jen o krátký ani ne dvouminutový telefonát (který proběhl z automobilu na parkovišti před obchodním domem). Stalo se poslední říjnový den loňského roku. (Ale že mi to sluší?)

Středa 9. ledna 2013

Zkušební zážeh motorů prvního stupně nové rakety Antares na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) by se mohl uskutečnit v nadcházejícím týdnu, tedy před polovinou ledna. Pokud bude úspěšný, může následovat testovací start nosiče Antares ve druhé polovině února – a v dubnu zkušební mise nové zásobovací lodi Cygnus. Dle prohlášení společnosti Orbital Sciences Corp. je pak možné do konce letošního roku uskutečnit ještě dva komerční zásobovací lety lodi Cygnus k ISS. Tedy pokud bude mít NASA zájem, ale kosmická organizace prý letos stojí jen o jediný operační let, a tak bude muset společnost Orbital Sciences Corp. trochu zpomalit tempo. Alespoň to tvrdí její tiskový mluvčí Barron Beneski.

Čína na letošní rok plánuje sedmnáct startů kosmických raket: k nejdůležitějším a nejsledovanějším bude bezesporu patřit pilotovaný let Shenzhou-10 (červen) a lunární přistávací sonda Chang´e-3 někdy ve druhé polovině roku (říjen?).

Od 1. do 5. července letošního roku se v Německu uskuteční 26. „kongres kosmonautů“ (formálně správně: kongres Asociace kosmických průzkumníků, Association of Space Explorers). Ten má už i svoji vlastní webovou stránku: www.ase26.org

Připravuje se na dvůj třetí dlouhodobý let na ISS (start v lodi Sojuz TMA-17M v květnu 2015), přesto si našel čas odepsat na žádost o podpis. Ruský kosmonaut Oleg Kononěnko (veterán z letů Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-03M/2011) podepsal jak fotografii portrétní, tak snímky obou svých „startovacích“ posádek (ve druhém případě šlo i o posádku „přistávací“, protože celá trojice společně absolvovala dlouhodobý let).

Úterý 8. ledna 2013

Už přes rok vede NASA a společnost Bigelow diskuse o možnosti připojení nafukovacího modulu BEAM (Bigelow Expandable Activity Module) k Mezinárodní kosmické stanici. Podle aktuálních zpráv prý došlo k dohodě a nafukovací modul „Made in Bigelow“ se na ISS skutečně objeví (měl by být připojený k uzlu modulu Node-3/Tranquility). Detaily zatím nebyly zveřejněny (už na konci loňského roku ale Bigelow začal pomalu nabírat pracovníky, když jich dříve většinu propustil – viz blog 6. října 2011). Firma Bigelow Aerospace přitom opakovaně v minulosti hlásala, že je schopná od podpisu smlouvy (otázkou je, za jakých podmínek a jakou podobu má současná dohoda) připojit modul k ISS do 24 měsíců. Tak uvidíme.

Jižní Korea zveřejnila informace o analýze „zachráněných“ částí „konkurenční“ severokorejské rakety (viz blog 17. prosince 2012). Zatmco některé dřívější informace hovořily o nové konstrukci raketových motorů, analýza trosek ukázala, že v prvním stupni je použitý svazek motorů z rakety Rodong a ve druhém motor z balistické rakety Scud. Oba stupně přitom využívají jako palivo kerosen a jako okysličovadlo dýmavou kyselinu dusičnou. (Třetí stupeň pochopitelně není k dispozici, ale podle dostupných informací využívá tuhé pohonné látky – a prý je z Íránu. Tato země mimochodem financovala právě vývoj severokorejské rakety Rodong.) Jižní Korea pak neopomněla zdůraznit, že na základě analýzy dat šlo o test balistické rakety. Jednak z hlediska použitých motorů (dejme tomu), jednak z hlediska použitého paliva (toxické pohonné hmoty prý nejsou běžně používané vyspělými zeměmi – no, a co třeba čínské rakety CZ, ruský Proton nebo americká Delta-2?), jednak z hlediska využití dalších vojenských technologií (ty ovšem využívá prakticky každá nosná raketa). Jižní Korea navíc hovoří o „mizerném provedení“ (nekvalitní sváry, nestejné díly...) rakety – budiž, ale stanoveného cíle dosaženo bylo. Za zajímavou považuji i informaci o tom, že u raketových motorů byla kamera (či kamery?), která monitorovala jejich činnost. Stejně jako informaci o tom, že na raketě byly použité zahraniční součástky (tlakoměry, elektroinstalace aj.).

V letošním roce se můžeme v kinech těšit na další „kosmický“ film: jeho anglický název je Europa Report. Pojednávat má o výpravě šesti astronautů na Jupiterův měsíc Europa, kde se mají pokusit najít mimozemský život. Tvůrci filmu jeho technickou stránku konzultovali se specialisty z Laboratoře tryskových pohonů v Pasadeně a první obrázky naznačují, že by se mohlo jednat o realistickou podívanou. (Pomiňme fakt, že případná pilotovaná výprava na Europu by si musela poradit s extrémními a dnes nepřekonatelnými dávkami radiace.) Film má dokonce svoji webovou stránku, kde jsou v „reálném čase“ promítané záběry z lodi směřující k Jupiteru.

Pondělí 7. ledna 2013

Minulý týden přinesl americký časopis New Scientist zprávu, že NASA zvažuje realizaci velmi ambiciózní mise: zachycení menšího asteroidu a jeho přesun na vysoce eliptickou dráhu kolem Měsíce. K němu by se pak následně vydala pilotovaná průzkumná výprava. Náklady na zachycení asteroidu a jeho dopravu do nového cíle byly vyčísleny na (podle mého názoru rozumných – ale reálně spíše nereálně nízkých) 2,6 mld. USD. Jen doplňuji, že mise není oficiálním plánem NASA a že ji kosmická agentura toliko zvažuje: předkladatelem je Keck Institute for Space Studies.

Návrh na přejmenování Drydenova střediska NASA na Armstrongovo středisko sice prošel přes Sněmovnu reprezentantů v Kongresu USA (viz blog 3. ledna 2013), ale narazil v Senátu USA. Či přesněji: nenarazil, ale Senát o něm s použitím staré dobré taktiky „jsou přece důležitější věci“ vůbec nehlasoval. Protože zároveň skončilo funkční období 112. Kongresu USA, musí být zákon předložen znovu 113. Kongresu USA: tedy i nové Sněmovně reprezentantů. Jsme tedy na začátku celého kolečka. Tedy: pokud jej zákonodárci budou ochotni znovu absolvovat.

Je to trošičku starší vystoupení, ale ve druhé polovině října 2012 jsem se objevil ve Studiu 6 České televize na téma novinek z Marsu týkajících se mise Curiosity - a zvláště pak neobvyklých světlých skvrn na povrchu planety. (Českou kosmickou kancelář u svého jména už raději nekomentuji. V televizi její odstranění slíbí – a pak se stejně ve vysílání objeví. Mám obavu, že ji budu mít i na náhrobku...)

Pátek 4. ledna 2013

Dlouhodobý pobyt člověka ve vesmíru máme důkladně prozkoumaný, slibovaná americko-ruská roční mise nic nového nepřinese. I s takovýmto a podobnými názory se lze setkat. Absolutně to ale není pravda. Šéf Institutu biomedicínských problémů (IBMP) Igor Ušakov upozornil, že mise s sebou nese celou řadu velkých rizik a že vůbec není podstatné, že několik podobných letů již v minulosti proběhlo. Vysloveně uvedl problémy s kosterní a svalovou hmotou, aerobní vytrvalost, motoriku, riziko poškození zraku kvůli mikrogravitaci nebo nitrolebečnímu tlaku, rizika spojená s duševním zdravím, vstřebáváním živin, reakcí organismu na záření, expozice látkám na ISS při dlouhodobém letu (technologický prach, chemikálie…) atd. Inu, kosmonauti Kelly a Kornijenko (a všichni, kdo půjdou v jejich stopách) se rozhodně mají nač těšit.

Řady oddílu amerických astronautů „pohubly“ na 51 osob: nejnověji jej opustil Ron Garan (veterán z letů Discovery STS-124/2008 a Sojuz TMA-21/2011), který přešel na manažerský post v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas).

Na počátku byl nápad napsat do rubriky Technologie v týdeníku Respekt článek o testech rotorové techniky přistání lodi Orion – na konci byl rozsáhlejší materiál, který se obecně věnuje přednostem a záporům různých druhů přistání (a stejně v něm nejsou zmíněné všechny) - a jejich budoucnosti. Vyšel mi v letošním prvním čísle Respektu.

Čtvrtek 3. ledna 2013

Sněmovna reprezentantů (dolní komora Kongresu USA) jednomyslně schválila zákon navrhující přejmenovat Drydenovo letové výzkumné středisko (Dryden Flight Research Center) na Armstrongovo letové výzkumné středisko (Neil A. Armstrong Flight Research Center). Viz blog 3. prosince 2012. Jednomyslně = poměrem hlasů 404 ku 0. Zákon nyní ještě musí projít Senátem (horní komorou Kongresu USA) a následně jej podepíše prezident Barack Obama.

Čína oznámila, že svoji samostatnou sondu (první nesamostatná se měla „svézt“ s ruským automatem Fobos-Grunt, ale jeho selhání znamenalo i krach čínské mise) k Marsu vypustí o dva roky později, než dosud slibovala. Tedy až v roce 2018 namísto dosud avizovaného roku 2016. Ovšem delší příprava má zřejmě svůj důvod, protože sonda bude kromě orbitální sekce dovybavena i přistávacím modulem.

Jako „povinnou četbu“ pro všechny příznivce meziplanetárních bezpilotních výprav bych neváhal označit trojici knih italského autora Paola Uliviho „Robotic Exploration of the Solar System“. Velmi detailně se věnuje robotickému průzkumu sluneční soustavy, a to nejen výpravám uskutečněným, ale také nerealizovaným nebo různě rozpracovaným projektům. Vzhledem k tomu, že nejnověji publikovaný třetí svazek pokrývá období let 1997 až 2003, dá se předpokládat, že se (snad již letos) dočkáme nejméně svazku čtvrtého.

TOPlist