Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 28. prosince 2012

Obě letošní havárie íránské rakety Safir 1B (viz blog 24. září a 22. listopadu 2012) mají – zdá se – přesnější data. První selhala 23. května 2012, druhá 22. září 2012. Podle dostupných informací se Írán pokusí o vypuštění dalšího satelitu snad již v březnu 2013.

Zařízení Grasshopper (představení viz blog 30. září 2011, první let viz blog 5. října 2012) společnosti SpaceX (samo měřící třicet metrů) dokázalo dosáhnout výšku čtyřiceti metrů a zase bezpečně přistát – a to vše s pomocí jednoho motoru Merlin 1D. Délka letu byla 29 sekund. Počátkem příštího roku hodlá SpaceX realizovat další let, při kterém hodlá pokořit hranici dvou set metrů – a postupně ji bude (v závislosti na dosažených výsledcích) zvyšovat.

Jen několik málo hodin se v elektronickém obchodě společnosti SpaceX „ohřála“ limitovaná dvousetkusová edice devíti emblémů jejích misí: pěti startů rakety Falcon-1 a čtyř Falcon-9 (plus krásný dárkový list navrch). Bylo to teprve podruhé, co společnost SpaceX uvolnila k oficiálnímu prodeji vlastní emblémy: poprvé šlo o jediný emblém (po letu lodi Dragon na ISS v květnu 2012). Není se tak čemu divit, že se po sérii jen zaprášilo (a taky se není čemu divit, že se okamžitě začala prodávat na eBayi za 150 až 200 USD, přičemž prodejní cena u SpaceX byla 30 USD). Měl jsem štěstí a jednu sadu u SpaceX zakoupil (mimochodem, z Kalifornie až ke dveřím bytu mi ji společnost FedEx doručila včetně celního odbavení v čase předvánočním za tři dny – na vánoční dárek odeslaný v prvních prosincových dnech z Velké Británie a doručovaný Českou poštou čekám dodnes). Na (pře)prodej není.

Čtvrtek 27. prosince 2012

Severokorejský vůdce Kim Čong-un nařídil vědcům a technikům „vytvořit větší rakety a větší družice“. Stalo se tak po úspěchu z letošního 12. prosince, kdy se Severní Korea stala jubilejní desátou zemí světa, která dopravila umělé těleso do vesmíru (byť družice podle všeho nefungovala, což ale schopnost dopravit náklad na oběžnou dráhu nikterak nesnižuje). – Jižní Korea pak přislíbila další pokus o vypuštění svého nosiče KSLV-1/Naro-1 na 26. ledna 2013 (viz blog 4. prosince 2012).

Patnáctidenní mise čínské pilotované lodi Shenzhou-10 ke stanici Tiangong-1 by podle neoficiálních informací mohla začít někdy mezi 8. a 14. červnem 2013.

Německý kosmonaut Ulf Merbold (Columbia STS-9/1983, Discovery STS-42/1992 a Sojuz TM-20/1994) nám podepsal a následně poslal trojici fotografií ze setkání v roce 2010 (viz mj. blog 3. listopadu 2010). Za pozornost stojí zvláště snímky lodi Sojuz TM-19, v níž se vracel na Zemi – a která je dnes součástí Technického muzea v německém Speyeru.

Pátek 21. prosince 2012

Radostné prožití nejkrásnějších svátků, úspěšný (nejen) start do nového roku 2013, hodně zdraví, radosti a optimismu přejí

Tomáš, Katka, Marek a Michal Přibylovi

Čtvrtek 20. prosince 2012

NASA včera oznámila, že po 22 letech odešel z oddílu astronautů do soukromého sektoru David Wolf. Absolvoval čtyři starty raketoplánem (Columbia STS-58/1993, Atlantis STS-86/1997, Atlantis STS-112/2002 a Endeavour STS-127/2009) a dlouhodobě pracoval na stanici Mir na přelomu let 1997 a 98. Uskutečnil i sedm kosmických vycházek jako v ruských, tak amerických skafandrech.

Jen doplňuji (resp. opravuji) informaci z blogu 18. prosince 2012: nafukovací hala kolem raketoplánu Enterprise nebyla dofouknuta, ale naopak odstraněna. Stroj má v dohledné době získat provizorní střechu, aby byl alespoň trochu chráněný před rozmary počasí. S tím, že nějaký čas nebude přístupný veřejnosti: bude jen pozorovatelný z okolí letadlové lodi Intrepid či z její letové paluby. Až kolem něj bude vztyčen nový objekt, budou k němu (nejspíše na jaře 2013) opět připuštěni návštěvníci.

Časopis „Otazníky historie“ vydal speciální číslo věnované zítřejšímu konci světa dle Mayského kalendáře. Do časopisu jsem přispěl článkem (Konec světa: prosím, vyberte si) o „nenáboženských možnostech konce světa“: počínaje střety Země s asteroidy přes jadernou válku až po výbuch supervulkánu nebo objev superviru. – A jak to s oním zítřejším (opět) slibovaným koncem světa bude? Dokud časopisy a obecně média konec světa na zítřek slibující (nebo se na něm přiživující) budou stále vybírat předplatné na příští rok, myslím, že se nemáme čeho bát… Těžko věřit zprávě, které evidentně nevěří ani její šiřitelé.

Středa 19. prosince 2012

Oblast dopadu lunárních sond Ebb a Flow na Měsíci (viz blog 17. prosince 2012) byla pojmenována „Sally K. Ride Impact Site“ (Dopadová oblast Sally K. Rideové). Stalo se tak na počest první americké astronautky: nejde přitom o samoúčelný akt ve stylu „nějak ji uctít“ nebo „něco po ní pojmenovat“. Obě sondy byly totiž vybaveny studentskými kamerami MoonKAM, což byl projekt vedený právě Rideovou.

Čínská sonda Chang´e-2 minulý týden úspěšně proletěla ve vzdálenosti nějakých dvou mil (cca 3,5 km) od asteroidu Toutatis. Pokud nepočítáme „přistávací“ mise Hayabusa či NEAR, tak šlo o bezkonkurenčně nejbližší průlet u asteroidu v historii kosmonautiky. K setkání došlo ve vzdálenosti sedmi miliónů kilometrů od Země, kdy měla obě tělesa vzájemnou rychlost cca 38 tisíc km/h. Pro čínskou kosmonautiku jde z mnoha důvodů o velký úspěch: jde o první průzkum asteroidu stejně jako je Chang´e-2 nejvzdálenějším tělesem, které kdy ČLR vyslala do vesmíru.

Čína ještě jednou: devatenáctým letošním startem rakety CZ (konkrétně typu CZ-2D) uzavřela svůj letošní program kosmický program. Stejně jako v loňském roce jí patří na světě druhá pozice (za Ruskem). Loni i letos na druhé místo potřebovala 19 startů, zatímco třetí USA dosáhly loni osmnácti startů a letos dokonce jen třinácti.

Měsíčník Tajemství vesmíru 12/2012 a moje příspěvky: „Špion u Saturnu“ (sonda Cassini), „Nafukovací hotel na oběžné dráze“ (projekty nafukovacích konstrukcí ve vesmíru), „Porodní bolesti Mezinárodní vesmírné stanice“ (počátky a geneze programu) a „Cesta na konec sluneční soustavy“ (mise New Horizons).

Úterý 18. prosince 2012

Ačkoliv je modernizace nosiče Ariane-5 na verzi ME (Medlife Evolution, „vývoj ve středním věku“) hotovou věcí, panují roztržky kolem jejího provedení. V rámci iniciativy ME totiž chce ESA vyvinout i nový kryogenní horní stupeň. Předmětem sporu je ale jeho testování: v současné době není v Evropě vhodný stav, a tak jej chce ESA zkoušet v Plum Brook Station (středisko NASA v Ohiu). Jenže Německo je proti a požaduje výstavbu nového stavu v domácím Lampoldshausenu. Argumentuje tím, že tento stav by v Evropě zůstal i pro budoucí použití – a že do Plum Brook Station by se stejně muselo být několik miliónů eur investováno, protože zdejší zkušební stav je od devadesátých let nepoužívaný. Rozhodnutí má padnout ve druhé polovině roku 2013.

Letadlová loď Intrepid se po poškození hurikánem Sandy opět otevře pro veřejnost tento pátek – 21. prosince 2012. Zatím jen v provizorním režimu, protože zničeny byly například pokladny, obchod se suvenýry a další zázemí. Otevřený nebude ani nafukovací pavilón (po vyfouknutí je už opět nafouknutý) s raketoplánem Enterprise. V něm probíhá „přebudování expozice“ poté, co byla během hurikánu přerušena dodávka elektrické energie, nafukovací pavilón se „vyfoukl“ a Enterprise byl poškozen (viz blog 31. října 2012).

Již zítra startuje do vesmíru v lodi Sojuz TMA-07M na svoji třetí kosmickou výpravu (dosud absolvoval lety Atlantis STS-74/1995 a Endeavour STS-100/2001), přesto si sedl a odpověděl na naši žádost o podpisy. Aneb kanadský astronaut Chris Hadfield nám podepsala fotografie z „kongresu kosmonautů“ ASE v Praze v roce 2009. Hadfield má během nacházející mise pracovat 146 dní na Mezinárodní kosmické stanici, přičemž se stane jejím prvním kanadským velitelem (a vlastně i prvním Kanaďanem, který velí kosmické výpravě).

Pondělí 17. prosince 2012

Družice Jamal-402, kterou na cílovou oběžnou dráhu nedokázala před několika dny dopravit ruská raketa Proton (viz blog 10. prosince 2012), zahájila sérii manévrů, která ji dopraví na plánovanou geostacionární dráhu. Dosud byly provedeny tři, čtvrtý je ještě v plánu. Podle všeho se tak satelit podaří zachránit, byť za cenu snížené životnosti: namísto patnácti let jí zůstanou pohonné látky jen na jedenáct let provozu.

Dnes půl hodiny před půlnocí našeho času završí dvojice amerických sond GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory ) svůj průzkum gravitačního pole Měsíce (a tedy jeho vnitřní struktury) sebevražedným dopadem do pohoří u kráteru Goldschmidt nedaleko severního lunárního pólu. GRAIL-A (pojmenovaná Ebb) a –B (Flow) mají dopadnout rychlostí 1,7 km/sec: NASA se rozhodla obě tělesa (každé má hmotnost 132,6 kg) uklidit z lunární oběžné dráhy pro nedostatek pohonných látek. Před tím úspěšně realizovaly svoji hlavní i prodlouženou misi. V hodinách před dopadem budou vědci studovat pohyb těles v bezprostřední blízkosti lunárního povrchu. Ostatně, i při vlastním průzkumu Měsíce prolétaly často jen „několik mil“ nad vrcholky hor.

Po severokorejském kosmickém startu (viz blog 12. prosince 2012) provedla Jižní Korea výlov Jihočínského moře – a v sítích jí uvízla část prvního stupně nosné rakety Unha-3. Zhruba dvě desítky plavidel pak pátrají na hladině i pod ní po dalších fragmentech nosiče.

Pátek 14. prosince 2012

Pokud jsem si dobře všiml, tak snad nikdo nepřipomněl na včerejšek avizovaný průlet čínské původně lunární sondy Chang´e-2 u asteroidu Toutatis (to opravdu už umíme jen tupě zkopírovat internetový odkaz – a když se na nejfrekventovanějších místech a notoricky známých stránkách neobjeví, tak událost prostě neexistuje?). Je pravdou, že informací mnoho není (ale jsou): podle dnešní zprávy Čínské akademie věd „zahájila sonda Chang´e-2 snímkování asteroidu“. Představit si pod tím každopádně můžeme, co chceme (zvláště, když jde o googlovský překlad z čínštiny).

O tomto víkendu (pátek v to počítaje) mají na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) známějším jako Wallops Island proběhnout další dvě zkušební tankování prvního stupně nosné rakety Antares. Půjde již o třetí a čtvrté tankování: před neustále slibovaným a odkládaným zkušebním zážehem motorů jsou v plánu ještě dvě tankování (s tím, že nejméně jedno bude spojeno s odpočítáváním až do okamžiku zážehu motorů, k němuž nedojde). Že neuvidíme raketu Antares za letu ještě letos, je již jasné: a velmi pravděpodobně se v letošním roce neprobudí k životu ani její motory v rámci třicetisekundového zkušebního zážehu na rampě.

Jen docela malé shrnutí naší aktuální cesty do USA, o níž jsem průběžně informoval v uplynulých měsících (a v následujících ještě informovat budu: přece jen jsme byli za Velkou louží čtyři týdny, a tak jsme toho viděli a zažili opravdu hodně). Navštívili jsme celkem patnáct států (ne z každého se nám podařilo „ulovit“ vstupní vítací ceduli – třeba proto, že není na každé silnici; v abecedním pořadí): Connecticut, Delaware, District of Columbia, Florida, Georgia, Jižní Karolína, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New Jersey, New York, Rhode Island, Severní Karolína, Vermont a Virginia. (Druhý snímek můžete srovnat s obrázkem na blogu 20. května 2009 nebo 7. května 2011.)

Čtvrtek 13. prosince 2012

Na tradičním setkání Americké geofyzikální společnosti v San Franciscu počátkem tohoto měsíce byl představený záměr vyslat sondu mající za cíl odebrat vzorky z gejzírů tryskajících se Saturnova měsíce Enceladus. Podle vědců jde o velmi dostupné vzorky s vysokou hodnotou: sonda by nemusela na měsíci přistávat, protože gejzíry tryskají do výše stovek kilometrů. Stačilo by, aby jimi s odpovídajícím lapačem (hovoří se o aerogelu známému z mise Stardust) proletěla. Původní odhady nákladů na misi přitom byly 1,2 mld. dolarů, ale Peter Tsou ze Sample Exploration Systems z La Canada (Kalifornie) tvrdí, že je možné cenu snížit na 450 mil. dolarů. V takovém případě by se sonda mohla ucházet o realizaci jako příští výprava v programu Discovery, která bude vybraná nejspíše v roce 2015.

Plánovací skupina průzkumu Mars (Mars Program Planning Group, MPPG) při NASA představila návrh sondy, která by se v roce 2024 (nebo v některém z následujících startovacích oken) mohla „svézt“ jako druhotné zařízení na superraketě SLS a která by dopravila na Zemi vzorky hornin z Marsu. Výhodou použití superrakety je skutečnost, že by společně mohly letět všechny komponenty mise: jak přistávací modul s vozidlem určeným k odběru hornin, tak miniraketa pro dopravu cenného nákladu na oběžnou dráhu Marsu – a také orbitální družice, která by náklad zachytila a odletěla s ním na Zemi. Přesněji k Zemi, protože kapsle se vzorky by zůstala na oběžné dráze naší planety, kde by ji zachytila upravená loď Orion: buď s posádkou, nebo v automatickém režimu. A až na její palubě by kapsle přistávala na Zemi.

Poštu vyřizoval první (a dost možná, že i jediný) evropský velitel Mezinárodní kosmické stanice Frank De Winne z Belgie (veterán z letů Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-15/2009). Vzpomněl si i na nás, a tak jsme v obálce nalezli dvě fotografie z osobního setkání z loňského roku (viz blog 27. září 2011).

Středa 12. prosince 2012

V novodobém souboji severu proti jihu na Korejském poloostrově vyhrál sever. Přestože ještě dnes ráno agentury informovaly o tom, že severokorejská raketa má potíže a je rozebíraná (zpráva se poprvé objevila už v pondělí 10. prosince 2012), Unha-3 nakonec vzlétla a úspěšně dopravila na téměř kruhovou dráhu ve výšce 500 kilometrů družici. Severní Korea se tak stala přesně desátou zemí světa, která dokázala dopravit na oběžnou dráhu vlastní satelit vlastní raketou. – Není ale pravdou, že nyní má Severní Korea mezikontinentální raketu. Bojovou hlavici je totiž potřeba dostat bezpečně nejen nahoru, ale i dolů: balistika sice udělá své, ale tepelné namáhání taky. Aneb už nacistická raketa V-2 (a to létala jen pár set kilometrů) měla problém s ohřevem o atmosféru a nejednou se kvůli tomu rozpadla nebo explodovala. Aneb pro dopravu mezikontinentální hlavice by Severní Korea potřebovala odpovídající tepelný kryt (svými vlastnostmi de facto vyrovnávající se štítům kosmických lodí), který dosud nemá.

Společnost SpaceX prý už zná příčinu problémů „anomálie“ s jedním motorem prvního stupně rakety Falcon-9 během říjnového startu (viz blog 8. října 2012). Detaily ale zatím nezveřejní.

Po dvou úspěšných testech rychlého příletu k ISS (namísto obvyklých dvou dní jen za šest hodin) u lodí Progress M-16M a M-17M Rusko oznámilo, že v příštím roce uskuteční další tři testy. Jednak by už v únoru měla celou operaci prověřit další nákladní loď Progress M-18M a jednak bychom se měli dočkat dvou pilotovaných letů v tomto režimu: Sojuzu TMA-08M (start 28. března 2013) a Sojuzu TMA-10M (25. září 2013).

Pro poslední letošní číslo časopisu Kozmos jsem napsal článek „Němý svědek vzniku sluneční soustavy promluvil“ (o ukončení průzkumu planetky Vesta sondou Dawn).

Úterý 11. prosince 2012

Severní Korea prodloužila „startovací okno“ pro vypuštění své rakety do 29. prosince 2012 – a zároveň zahájila její demontáž na startovací rampě. Tím potvrdila jak informace o výskytu technických problémů, tak o odkladu mise (viz blog 10. prosince 2012). Bližší detaily (délka odkladu, charakter problému, rozsah demontáže...) pochopitelně nejsou k dispozici.

Dnes v 19:03 h našeho času by konečně měla z mysu Canaveral odstartovat raketa Atlas V s miniraketoplánem X-37B. Půjde o misi OTV-3 (tedy třetí let v rámci programu), ale druhý start prvního exempláře stroje. Ten už od dubna do prosince 2011 pracoval 224 dní na oběžné dráze Země. Start rakety Atlas V byl několikrát odložený kvůli problémům s předchozím nosičem Delta IV (viz blog 9. října 2012), protože oba systémy využívají shodný horní stupeň. – Pokud se zadaří (počasí na Floridě aktuálně dává jen zhruba třicetiprocentní šanci na start), zařadím živý přenos start rakety do své dnešní přednášky Quo proboha vadis, americká kosmonautiko? na Hvězdárně a planetáriu Brno.

Aktuální (12/2012) vydání měsíčníku Letectví+kosmonautika obsahuje mé články „Návrat pod listy rotoru“ (zkoušky nové technologie, která by umožňovala přistání kosmických lodí ve stylu helikoptéra), „Dragon: poprvé naostro“ (první komerční mise lodi Dragon na ISS), „Nový život pro starou techniku“ (program Almaz a snaha o jeho resuscitaci firmou Excalibur Almaz) a „Mise, které se neuskutečnily“ (lety raketoplánů, s nimiž se počítalo – ale které se nakonec nestaly realitou).

Pondělí 10. prosince 2012

Pokus o vypuštění další severokorejské (kosmické?) rakety se měl podle vydaných varování pro leteckou a lodní dopravu uskutečnit v rozmezí od 10. do 22. prosince 2012 (varování je vydáno vždy na dopoledne místního času). Podle posledních informací to ale vypadá, že raketa má blíže neupřesněné technické problémy a že se start bude odkládat: o jaké problémy jde a jak velký odklad bude (čili zdali se třeba stihne konec aktuálního „startovacího okna“), není jasné.

Ruská raketa Proton (skoro se chce napsat „už tradičně“) při vzletu selhala (poslední havárie viz blog 7. srpna 2012). Tentokrát nedopravila na cílovou oběžnou dráhu komunikační satelit Jamal-402 (výrobce Thales Alenia), když se horní stupeň Briz-M vypnul během čtvrtého (závěrečného) zážehu o čtyři minuty dříve, než měl (zážeh měl trvat devět minut). Je přitom docela dobře možné, že družice bude schopná s pomocí vlastních motorů dosáhnout plánované dráhy: rozhodně to ale bude na úkor plánované patnáctileté životnosti satelitu. – Šlo o historicky 383. start rakety Proton a 77. komerční: přitom letos šlo o jedenáctý start, z toho osmý (!) komerční.

Web Evropské kosmické agentury (ESA) prošel „redesignem“. Což znamená, že mnoho minulých odkazů vede na slepé stránky (v případě některých se povedlo nastavit nové přesměrování) a že v novém systému nejsou všechny články. Například na české stránce jsou poslední avíza z 21. a 22. listopadu – a to přesto, že na webu ESA vyšlo jen v prosinci čtrnáct nových českých aktualit. Stejně tak už není česká stránka z úvodní vzdálena „jedno kliknutí“, ale „dvě kliknutí a ještě popojetí myší“.

V trafikách se objevilo DVD s dokumentem „Svržená modla: spiknutí kolem Jurije Gagarina“ (cena 99 Kč). Název pochopitelně může evokovat cokoliv, ale protože jsem zatím neměl možnost dokument shlédnout, nebudu hodnotit – jen informuji.

Pátek 7. prosince 2012

Společnost Virgin Galactic vyvíjející suborbitální turistický letoun SpaceShipTwo slibovala, že kromě Nového Mexika bude startovat i z dalších atraktivních lokalit na světě. Například při startu ze Švédska mělo docházet k průletu polárními zářemi (viz blog 31. března 2009), při startu ze Spojených arabských emirátů se zase chtěla přiblížit bohatým arabským zákazníkům. Tak jednoduché to ale nebude: americká legislativa totiž neumožňuje vyvézt hardware vyrobený pro Virgin Galactic za Spojených států. Na svědomí to má direktiva International Traffic in Arms Regulations (ITAR), která má velmi široký záběr, neb se týká nejen hardware, ale i dokumentace (navíc má širší přesah, protože pokrývá třeba i oblast šifrovacích systémů). Virgin Galactic tak bude muset provozovat své operace z území USA - minimálně do doby, než se firmě podaří získat odpovídající exportní licenci.

Na evropský kosmodrom ve Francouzské Guayaně dorazily pátá a šestá raketa Sojuz, které odtud mají zamířit do vesmíru. Počítalo s tím, že pátá raketa vynese v květnu 2013 dvojici plně operačního družic navigačního systému Galileo FOC (dosud startovaly jen satelity s počáteční operační schopností IOC) pátá a šestá raketa Sojuz: jenže pro „softwarové problémy“ (představit si pod tím můžeme, co chceme) v programu bylo rozhodnuto nejprve o odkladu na červen až červenec. A protože se rýsuje možnost ještě dalšího odkladu, vypadá to, že na páté raketě Sojuz z Jižní Ameriky dostane přednost kvarteto družic O3b – a pár Galileo FOC poletí až na raketě s pořadovým číslem šest.

Poté, co dorazil do svého finálního útočiště v nově budované výstavní hale Kennedyho kosmického střediska na Floridě (viz blog 26. října 2012), byl raketoplán Atlantis zabalený do ochranné fólie (přece jen je pořád ještě na staveništi), následně byl zdvižený a nakloněný přesně o 43,21 stupně na levou stranu: v této pozici už zůstane trvale vystavený.

Čtvrtek 6. prosince 2012

Oznámení o odchodu společnosti SpaceX z projektu StratoLaunch (viz blog 28. listopadu 2012) nebylo zase tak neočekávané: firma Orbital Sciences Corp. totiž už několik měsíců pracuje na několika variantách náhradního řešení nosné rakety tohoto systému. Finální verzi (či verze) by měly být představeny v únoru 2013. Orbital Sciences Corp. vyvinula a provozuje jedinou kosmickou raketu vypouštěnou do vesmíru z letadla Pegasus: o ní ale na trhu prakticky není zájem, když letos v červnu startovala poprvé po čtyřech letech (viz blog 20. června 2012). Další start má v plánu příští rok, ale žádnou další zakázku už nemá. Je tak možné, že půjde o derniéru tohoto nosiče. Kromě toho se hovoří o možnosti upravit pro „vzdušný start“ i vyvíjenou raketu Antares, která ale na svoji premiéru teprve čeká.

Zpěvačka Sarah Brightmanová nakonec přece jen podepsala dohodu o turistickém letu na ISS se společností Space Adventures. O tom, zdali je její zájem myšlený vážně, se nedávno vynořily pochybnosti (viz blog 21. listopadu 2012): zpráva agentury Interfax hovoří o tom, že „let je nyní finančně zabezpečený“. Což může napovídat o tom, jakého charakteru byly původní pochybnosti.

Je to sice už nějaký pátek, přesto se k příletu raketoplánu Endeavour a jeho následné dvacetikilometrové cestě ulicemi Los Angeles rozhodně má cenu vrátit. (Odlet Endeavouru z Floridy viz blog 21. září 2012.) Proplétání se raketoplánu ne zrovna nejširšími ulicemi, nutnost pokácet stovky stromů či sejmout elektrické vedení – a v neposlední řadě zájem tisíců zvědavců. To vše rozhodně patří k historii programu raketoplánů.

Středa 5. prosince 2012

NASA oznámila, že chce v roce 2020 vyslat na Mars další robotické vozidlo, které by mělo využívat technologii z mise Curiosity – de facto by mělo být její kopií. Zatím nebylo rozhodnuto o vědeckém programu mise. Ví se jen, že expedice by měla stát 1,5 mld. dolarů (plus mínus 200 mil. USD). Což je zhruba 60 procent nákladů na Curiosity. První peníze by měly být uvolněny již v následujícím rozpočtovém roce. – Je to vlastně návrat ke kořenům, protože laboratoř Curiosity byla původně vyvíjena jako univerzální platforma, která se stane základem celé generace mobilních robotů na Marsu. Předpokládalo se jejich vypouštění se čtyř- až šestiletým rozestupem: 2009 (nakonec 2011), 2016, 2020...

V krátkém sledu po sobě budu mít na Hvězdárně a planetáriu Brno dvě přednášky:

  • Úterý 11. prosince 2012 – Quo proboha vadis, americká kosmonautiko? Neustálé změny směrů v americké kosmonautice, nejistota ohledně budoucnosti. Nové projekty a možnosti.
  • Úterý 5. února 2013 – Apollo: sny a skutečnost. Jak mohl vypadat a jak nakonec vypadal program Apollo. Nerealizovaná technika, nenaplněné plány.
  • Tento dopis dorazil z ESA a na žádost o podpis mi odepsal francouzský kandidát na kosmonauta Thomas Pesquet. Podepsal čtyři fotografie.

    Úterý 4. prosince 2012

    Jižní Korea oznámila, že se letos již nepokusí zopakovat pokus o vypuštění rakety KSLV-1/Naro-1 (poslední odklad viz blog 29. listopadu 2012). Kdy může dojít k zopakování pokusu o start, nebylo oznámeno – některé zprávy ale hovoří až o dubnu 2013.

    Dne 24. února 2009 havarovala americká raketa Taurus XL družicí OCO (Orbiting Carbon Observatory): stalo se tak pro neoddělení aerodynamického krytu vynášeného nákladu (viz blog 24. února 2009). Přesnou příčinu se nepodařilo zjistit, přesto společnost Orbital Sciences Corp. tvrdila, že přijala veškerá opatření, aby se nehoda nemohla opakovat. Jenže už následující raketa Taurus XL (4. března 2011, družice GLORY; viz blog 24. března 2011) zaznamenala stejný problém: neoddělení aerodynamického krytu. – Nyní ovšem vyšetřovatelé z NASA (obě ztracené družice patřily této agentuře a stály 700 mil. dolarů, nosnou raketu nepočítaje) oznámili, že příčinu problémů zřejmě odhalili. Byť nebyli příliš konkrétní (závěrečnou zprávu vydají až v prvním čtvrtletí 2013), prý jde o „hlubší problém“ (= opakovaný) související s výrobním procesem „kolejnice“, která zajišťuje spojení obou polovin aerodynamického krytu (a která se následně pyrotechnicky „otevírá“). Vyšetřovací komise tuto možnost už jednou zavrhla, nyní se k ní ale po nových analýzách vrátila: problém prý má větší přesah, protože stejnou technologii spojování a oddělování aerodynamického krytu používá Orbital Sciences Corp. i na svých dalších raketách: Pegasus, Minotaurus a (dosud neodzkoušené) Antares.

    Odpovědi na žádosti o podpis kosmonautů zpravidla nechodí doporučeným dopisem – a z Ruska vůbec ne. Leč stane se. A tak nám právě doporučeným dopisem odepsal Vladimir Kovaljonok (veterán z letů Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981), kterého jsme měli tu čest potkat v závěru loňského roku v německém Morgenröthe-Rautenkranz (viz blog 22. prosince 2011). Podpisů poslal přehršel: jen škoda, že stále používá klasickou ruskou propisku (fixa je na fotku přece jen lepší) a že proto některé fotografie podepsal z rubové strany... Ale pořád lepší, než nic.

    Pondělí 3. prosince 2012

    Drydenovo letové výzkumné středisko (Dryden Flight Research Center), které se nachází na Edwardově letecké základně v Kalifornii (něco málo k naší návštěvě viz blog 28. června 2012), by se mohlo přejmenovat na Armstrongovo letové výzkumné středisko (Neil A. Armstrong Flight Research Center). Alespoň s tím počítá návrh zákona, který předložili dva členové Kongresu USA (Howard „Buck“ McKeon a Kevin McCarthy). – Není to poprvé, co se podobný návrh objevil: už v červenci 2007 navrhoval tento nový název pro středisko kongresman Ken Calvert, leč neúspěšně. Po smrti Neila Armstronga (viz blog 25. srpna 2012) je ovšem šance přejmenování na úspěch asi přece jen o chlup vyšší.

    Nominace Scotta Kellyho na jednoroční misi (viz blog 26. listopadu 2012) znamená jeden velmi podstatný průlom ve vybírání amerických astronautů do posádek. Dosud měli totiž Američané velmi přísný radiační limit: astronaut mohl kumulovaně strávit na oběžné dráze zhruba jeden rok, což představovalo dva půlroční pobyty na ISS (a maximálně pár kratších výletů raketoplánem navrch). Na roční misi ale nebylo možné vybrat nováčka bez zkušenosti s dlouhodobým letem: jenže veterán už měl polovinu amerického limitu „splněnou“. Situace jako vystřižená z Hlavy XXII: musíte poslat někoho, koho poslat nemůžete. Pokud tedy došlo k posunu hranice (i kdyby šlo jen o výjimku, znamená to, že výjimky jsou možné), otevírá se možnost třetího dlouhodobého letu pro celou řadu zkušených veteránů z ISS. Šanci, že se na ISS vrátí ke třetí dlouhodobé směně tak mají třeba Peggy Whitsonová, Donald Pettit, Sunita Williamsová, Michael Fincke či Jeffrey Williams.

    Z Houstonu odepsal na žádost o autogram americký astronaut David Leestma (veterán z letů Challenger STS-41G/1984, Columbia STS-28/1989 a Atlantis STS-45/1992). Podepsal nám dvě fotografie pořízené na kongresu ASE ve Skotsku v roce 2007 (viz blog 19. září 2007).

    Pátek 30. listopadu 2012

    Mezinárodní kosmická stanice provede již zítra unikátní manévr: historicky poprvé změní svoji orientaci pouze kvůli vědeckému pozorování. Stane se tak proto, aby přístroj SOLAR (instalovaný na evropský laboratorní modul Columbus v únoru 2008) mohl pozorovat Slunce. Přístroj je na stanici umístěný poněkud nešťastně: může naši mateřskou hvězdu pozorovat jen zhruba dva týdny v měsíci. Vědci ale mají zájem o jedno kompletní pozorování otočky Slunce kolem své osy, které trvá dva týdny: ISS proto zítra změní na následujících deset dní svoji polohu. Jde o velmi sofistikovanou akci, kterou museli posvětit všichni partneři v programu a která vyžadovala pečlivé přeplánování orientace slunečních baterií, komunikačního systému či změnu režimu práce ostatních přístrojů.

    „Švagr kongresmanky Giffordsové poletí na roční misi na ISS,“ hlásal jeden titulek v amerických médiích. Chudák astronaut Scott Kelly (zpráva o jeho nominaci viz blog 26. listopadu 2012), jehož bratr Mark si vzal kongresmanku Giffordsovou za manželku. Nic naplat, že letěl jako pilot raketoplánu (už to je nějaké uznání), jako velitel raketoplánu a že byl dokonce velitelem Mezinárodní kosmické stanice: švagrová je švagrová. – Trochu mi to připomíná situaci z osmdesátých let, kterou ve své autobiografické knize „Riding Rockets“ popisuje Mike Mullane. V té době byl manželem první americké astronautky Sally Rideové (zemřela letos – viz blog 24. července 2012) astronaut Steven Hawley. A právě Hawley letěl misi, jíž se zúčastnil Mullane. Přitom Hawley byl všude představovaný jako „manžel astronautky Rideové“. Mullane si neodpouští uštěpačnou poznámku: „Byl jsem zvědavý, kdy se o mě začne mluvit jako o tom chlápkovi, co letěl do vesmíru s manželem od astronautky Rideové.“

    Jsou věci, které k měsíčnímu pobytu na Floridě tak nějak patří – zvláště, když jedete se školou povinnými či dokonce předškolními dětmi. Jednou z nich je návštěva zábavního parku Walt Disney World. Zábava precizně připravená a promyšlená, nicméně jaksi umělohmotná – každopádně zážitek, na který se rozhodně nezapomíná.

    Čtvrtek 29. listopadu 2012

    Start jihokorejské kosmické rakety KSLV-1/Naro-1 byl dnes sedmnáct minut před zážehem motorů opět odložený: tentokrát kvůli problému s druhým stupněm. Podle dostupných informací (které se postupně budou bezpochyby upřesňovat nebo měnit) bude nutné raketu odvézt z rampy do montážní haly. Což by znamenalo odklad nejméně v řádu dnů.

    Svůj další pokus o vypuštění kosmického nosiče prý plánuje i Severní Korea: satelitní snímky z počátku tohoto týdne ukazují na jejím kosmodromu Sohae stejný „mumraj“ lidí i techniky, jako byl před dubnovým pokusem o start. Dle srovnání s minulými aktivitami by prý do vypuštění mohly zbývat zhruba tři týdny, takže k němu může dojít v polovině prosince.

    Kosmonaut Paolo Nespoli (veterán z letů Discovery STS-120/2007 a Sojuz TMA-20/2010) se rozhodl důkladně „vyčistit“ svoji kancelář v Houstonu – možná definitivně balí kufry. A rozhodl se odepsat na všechny žádost o podpis, které mu sem kdy dorazily (z něj by si měli vzít příklad všichni astronauti: odcházet s čistým stolem). Nejprve mi přišla odpověď na žádost o podpis poslaná v roce 2007: tehdy jsem poprosil o zaslání fotografie podepsané všemi členy mise Discovery STS-120. A ejhle, po pěti letech ji skutečně poslal! O několik dní později mi přišla odpověď na žádost z roku 2005: podepsání fotografií z osobního setkání. Ještě o několik dní později přišla z Houstonu další obálka: žádost poslaná snad v roce 2001. (Všechny zaslané snímky podepsal – byť některé jsou rozmazané – a ke každé zásilce přiložil podepsanou litografii.) Skutečná podpisová archeologie!

    Středa 28. listopadu 2012

    Ruská raketa Proton určená ke startu 28. prosince 2012 byla cestou po železnici na kosmodrom Bajkonur poškkozena. Proto bylo rozhodnuto vrátit ji k opravě zpět k výrobci a na kosmodrom odeslat náhradní exemplář. Prosincový start by tak neměl být odložen. Vynesena při něm bude telekomunikační družice Satmex-8.

    Jak už bylo uvedeno na blogu v pondělí 26. listopadu 2012, chystá se „změna“ směru v projektu StratoLaunch. Ona změna již byla zveřejněna a spočívá v odchodu společnosti SpaceX z projektu. Oficiálně proto, že pro SpaceX by výroba rakety pro start z letadla představovala nutnost vybudovat nové výrobní stavy – stávající nebylo možné ke zcela odlišným charakteristikám nosiče oproti aktuálním raketám Falcon-9 použít. Jestli je oficiální vysvětlení pravdivé nebo ne, neřeším. Plyne z něj ale něco jiného: uvědomme si, jak velký rozdíl je třeba u obřího motoru SRB v případě, kdy je (byl) uchycený na boku vnější palivové nádrže raketoplánu a kdy měl vynášet náklad na své špici (Ares I). To jen pro všechny, kdo zpochybňovali testovací misi Ares I-X. – Firma StratoLaunch je tak bez nosné rakety; podle dostupných informací se s dotazem ohledně možnosti spolupráce obrátila na společnost Orbital Sciences Corp. (mj. výrobce jediné z letadla startující rakety na světě Pegasus nebo nosičů Taurus a Antares).

    Třetí číslo měsíčníku Tajemství vesmíru (první dvě viz blog 7. září a 1. listopadu 2012) jsem obohatil o články „Kdo vyhraje závod o Měsíc?“, „10 raket, které změnily svět“ a „Cesta do hlubin vesmíru“.

    Pondělí 26. listopadu 2012

    Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX) v poslední době opakovaně naznačil, že se v dohledné době můžeme těšit na prohlášení týkající se "změny směru" při zapojení jeho firmy do projektu StratoLaunch. Tedy rakety startující z obřího letounu (představení projektu viz blog 15. prosince 2011).

    Nejprve Roskosmos a potom i NASA oznámila jména dvou kosmonautů, kteří od března 2015 do března 2016 podniknou skororoční výpravu na ISS: bude to ruský pilot Michail Kornijenko (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010) a americký Scott Kelly (Discovery STS-103/1999, Endeavour STS-118/2007 a Sojuz TMA-01M/2010). Se startem lodi Sojuz TMA-16M se počítá 30. března 2015, s návratem v lodi Sojuz TMA-18M pak 16. března 2016.

    Na místě Kill Devil Hill nedaleko Kitty Hawk (Severní Karolína), kde na stroji těžším vzduchu poprvé vzlétli v prosinci 1903 bří Wrightové, jsme byli už loni (viz blog 26. dubna 2011) - a protože jde o místo vpravdě magické, zastavili jsme se tu i letos. Tentokrát ovšem ne na několik málo hodin, ale rovnou na několik dní. - Když se podíváte na předposlední řadu fotografií, uvidíte kolo typu "Wright St. Clair Bicycle", který vyroběli bratři Wrightové už koncem předminulého století. V podstatě by mohlo jít o jakékoliv renomované kolo dnešní. Aneb myslím, že jde o pádnou odpověď všem, kteří kritizují, že létáme do vesmíru stále podobným způsobem jako před padesáti lety. Měnit něco funkčního za něco jiného jen kvůli oné změně zkrátka není vždy úplně žádoucí. - Poslední řada snímků pak ukazuje třísky z prvního letounu Flyer bří Wrightů (včetně certifikačních dopisů), které v červenci 1969 vzal s sebou na Měsíc v rámci mise Apollo-11 Neil Armstrong.

    Pátek 23. listopadu 2012

    Dalším astronautem z programu raketoplánů, který objevil kouzlo zpoplatněného podepisování (přitom ještě nedávno podepisoval poštou vše a vždy neopomněl přiložit ještě jednu fotografii navíc) je Charles Walker (veterán z letů Discovery STS-41D/1984, Discovery STS-51D/1985 a Atlantis STS-61B/1985). Podpis nabízí za 35 dolarů.

    Start jihokorejské rakety KSLV-1 (alias Naro-1) by se dle ruských médií mohl uskutečnit 29. listopadu (viz blog 14. listopadu 2012).

    Svět se mění – a Kennedyho kosmické středisko také. Někdy od konce minulého století se chodilo přes pokladny pod křídly evokujícími panely kosmické stanice, ze kterých na příchozí shlíželi gumoví kosmonauti (viz první snímek, který jsme pořídili v roce 2009). Nejinak tomu bylo i při naší nedávné návštěvě. Jenže druhý den jsme na kosmodrom zavítali znovu a už jsme procházeli kolem jiných futuristických pokladen a turniketů přímo do „zahrady raket“. To ale nebylo jediné překvapení: ze dne na den zmizela z budovy hned za vstupem do střediska rozměrná kresba Mezinárodní kosmické stanice, u které se kdekdo nechával fotografovat. Inu, svět se mění...

    Čtvrtek 22. listopadu 2012

    „Tato data jsou pro historické knihy,“ prohlásil o rozboru vzorku provedeném v přístroji SAM (Sample Analysis at Mars) hlavní vědec mise Curiosity John Grotzinger. A dodal: „Vypadají opravdu dobře!“ Tím vzbudil velkou pozornost a vlnu spekulací – hlavně proto, že cokoliv odmítl upřesnit a přislíbil zveřejnění podrobností až počátkem prosince. Díky tomu dnes existují desítky výkladů jeho slov od vyloženě humoristických až po informace o objevu života na Marsu. Osobně bych se držel trochu při zemi (a zároveň bych se opravdu rád mýlil). Obávám se ale, že pokud půjde o oznámení čehokoliv menšího než je objev minulého či současného života (jako že pravděpodobně půjde), prokázal pan Grotzinger kosmonautice medvědí službu. Aneb očekávání mezi nejširší veřejností je teď obrovské – a stejně tak velké může být i zklamání.

    Podle týdeníku Jane´s Defense Weekly (vydání z 21. listopadu) došlo mezi 22. zářím a 25. říjnem letošního roku k havárii další íránské rakety Safir. Tentokrát přímo na startovací rampě, kde nosič explodoval. Týdeník to dokládá satelitními snímky společnosti DigitalGlobe zachycující ohořelou rampu a její okolí. – Pokud je informace pravdivá (a není důvod o tom pochybovat), šlo by letos o již druhou havárii íránské rakety (viz blog 24. září 2012).

    Letectví+kosmonautika 11/2012 obsahuje několik mých příspěvků: „Energetická krize na ISS“ (problémy s energetickými systémy stanice na přelomu srpna a září), „Nafukovací tepelné štíty“, „Morpheův pád“ (o havárii zařízení Morpheus – viz blog 13. srpna 2012) a „Přes překážky ke hvězdám“ (život astronautky Sally Rideové).

    Středa 21. listopadu 2012

    S velkou pompou avizovaná „turistická mise“ britské zpěvačky Sarah Brightmanové na Mezinárodní kosmickou stanici v roce 2015 se možná neuskuteční. Agentura Interfax citovala nejmenovaný „zdroj“, který uvedl, že začíná být přesvědčený o tom, že Brightmanová chtěla celou akcí zvýšit zájem médií i veřejnosti před svým turné v příštím roce. - Už při oznamování jejího letu v říjnu přitom zaznělo (viz blog 10. října 2012), že smlouva s Ruskem zatím nebyla podepsána a že se tak stane dodatečně.

    Firma SpaceX slibuje na příští rok pět startů své rakety Falcon-9. Jejich pořadí a vynášený náklad by mělo být následující:

  • Březen – druhá zásobovací mise lodi Dragon k ISS (CRS-2). Přesný termín startu záleží na závěrečné zprávě týkající se anomálie během činnosti motorů prvního stupně předchozí rakety (viz blog 8. října 2012) a případné nutnosti přijmout korekční opatření.
  • Květen – první start rakety Falcon-9 z přebudované rampy SLC-4E na kosmodromu Vandenberg (stát Kalifornie). Na polární oběžnou dopraví kanadskou experimentální družici Cassiope. Půjde zároveň o první start rakety ve verzi 1.1 s motory Merlin-1D – a poprvé poletí s aerodynamickým krytem (dosud jen s loděmi Dragon, které vyžadují jen zapouzdření předního stykovacího uzlu).
  • Červenec – start z mysu Canaveral s telekomunikační družicí pro firmu SES; půjde o první let Falconu-9 na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO, Geostationary Transfer Orbit).
  • Září – třetí zásobovací mise lodi Dragon k ISS (CRS-3).
  • Říjen – vynesení osmi družic telekomunikačního systému Orbcomm při jednom startu z mysu Canaveral.
  • Při návštěvě New Yorku jsme minulý měsíc zavítali i na místo, kde kdysi stála „dvojčata“ – World Trade Center (mimochodem, v roce 1995 jsem měl možnost navštívit vyhlídkovou terasu na střeše jižní věže). Dnes je tu National September Memorial and Museum. – Jedním z těch, kdo zde při útocích 11. září 2011 zahynuli, byl i Charles Jones, který se coby člen oddílu vojenských letových specialistů MSE připravoval k letu na palubě raketoplánu STS-71B Charles Jones (plánovaný start prosinec 1986). Po zkáze Challenger (leden 1986) ale byl oddíl MSE rozpuštěn a Jones se nikdy do vesmíru nepodíval. V osudný den byl pasažérem letu American Airlines 11, který navedli teroristé do severní věže Světového obchodního centra. Jméno skoroastronauta Charlese Jonese pochopitelně nechybí na památníku mezi jmény ostatních obětí.

    Pondělí 19. listopadu 2012

    Společnost Orbital Sciences Corp. (víceméně dle očekávání) oznámila, že se premiérový let rakety Antares v letošním roce neuskuteční. Slibovaný třicetisekundový zkušební zážeh motorů prvního stupně pak proběhne nejdříve 30. listopadu 2012.

    Zítra a pozítří se v Itálii uskuteční vrcholná schůzka ministrů členských zemí ESA, na které se bude rozhodovat o budoucích programech. Zajímavé je, že se k ní tentokrát vyjádřil i Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX), který je jinak ve vztahu ke konkurenci spíše zdrženlivý: „Ariane-5 je bez šance. Nechci, aby to vyznělo nějak nadutě, ale tato raketa prostě není schopná konkurovat Falconu-9 a Falconu Heavy. Pokud bych byl v pozici Ariane, opravdu bych tlačil na Ariane-6.“ – Jeho prohlášení jistou logiku samozřejmě má, ale... V případě Ariane nejde jen o logiku, ale také o vlastní spolehlivý evropský přístup do vesmíru (za který Arianespace dostávala ještě nedávno dotaci 200 mil. euro ročně – nyní klesla na polovinu).

    Máme tu oficiální fotografii posádky 35. základní výpravy na ISS – a dvojici emblémů (37. a 38. posádky).

    Pátek 16. listopadu 2012

    Počátkem příštího roku dojde k výměně ředitele Johnsonova kosmického střediska NASA v Houstonu: bývalý astronaut Michael Coats bude nahrazený bývalou astronautkou Ellen Ochoavovou. Ke stejnému datu by měl ve své funkci skončit i ředitel Glennova výzkumného střediska (Cleveland, stát Ohio) Ray Lugo.

    Přesně před měsícem se počet kosmického smetí v bezprostředním okolí naší planety opět dramaticky zvýšil: to když explodoval selhavší urychlovací blok Briz-M, který vynášel družice Ekspress-MD2 a Telkom-3 (viz blog 7. srpna 2012). Dosud bylo katalogizováno přes 110 úlomků, ale jejich konečný počet bude výrazně vyšší (katalogizovány jsou jen bezpečně identifikované a identifikovatelné úlomky). – Jsou to přitom na den přesně tři měsíce, co se šéf Roskosmosu dušoval, že ze stupně Briz-M nebezpečí nehrozí. Argumentoval tím, že v nádržích je oxid dusičitý a asymetrický dimetylhydrazin, které nejsou náchylné k explozi, a že v nádržích byl snížen tlak. („Nikdy nevěř ničemu, dokud to nebylo oficiálně dementováno.“ Sir Humphrey, seriál Ano, pane ministře.“

    Goddardovo kosmické středisko (stát Maryland) je jedním z oněch pověstných „dříčů v pozadí“: nestartují odtud rakety na kosmickou stanici nebo na Mars, nepřipravují se tady kosmonauti nebo netestují raketové motory. Přesto má nezastupitelnou roli v mnoha programech: od dálkového průzkumu Země přes astronomické mise (Hubbleův kosmický teleskop či James Webb Space Telescope) až po některé automatické sondy (LRO). – Takže jsme nemohli odolat a nenavštívit...

    Čtvrtek 15. listopadu 2012

    Blíže neidentifikovaný zaměstnanec NASA si nechal ukrást notebook ze zaparkovaného vozidla (ideální místo na odkládání notebooků...), což americkou kosmickou agenturu přimělo k důrazné akci. Protože notebook podle všeho obsahoval velké množství citlivých informací a protože tím je vystaveno „velké množství“ zaměstnanců NASA riziku, musí být všechna data na přenosných zařízeních (tedy nejen notebooky, ale i mobilní telefony nebo přenosné disky) šifrována. Stane se tak nejpozději do 21. prosince letošního roku. Přitom ještě v únoru bylo zašifrováno jen asi jedno procento dat na těchto zařízeních.

    Celkem tři „astrovany“ (vozidla, která odváží astronauty z předletové přípravy na start, resp. je vezou zpět do ubikací po přistání) lze nalézt v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě. Původní – který vozil na rampu posádky lodí Apollo a prvních raketoplánů až do mise STS-8 – je k vidění v budově Apollo/Saturn Building. S tím, jak se posádky staly početnější, bylo nutno pořídit vozidlo prostornější: je jím upravený karavan Airstream Excella (model 1983), který je dnes „odložený“ ve VAB. Ač byly učiněné opakované pokusy o jeho nahrazení, astronauti se vždy postavili proti – částečně z pověrčivosti, částečně z úcty k tradici. Třetí „astrovan“ sloužil posádkám raketoplánů po přistání a dnes je zaparkovaný pod mobilní vypouštěcí plošinou MLP-1.

    Středa 14. listopadu 2012

    Jižní Korea urgovala Rusko, aby urychleně dodalo díly k raketě KSLV-1 (alias Naro-1), které odvezlo po zrušeném pokusu o start (viz blog 29. října 2012) k analýze. Kim Yeon-Hak z ministerstva pro vědu uvedl, že pokud součástky nebudou k dispozici ve středu 14. listopadu, je vyloučené stihnout aktuální startovací okno (končí 24. listopadu 2012). Důvodem je fakt, že jejich instalace a testování zabere nejméně deset dní. Pokud se bude start opět odkládat (což je velmi pravděpodobné), bude nutné „vytvořit“ nové startovací okno. Jihokorejské starty totiž nejsou vázané ani tak na zákony nebeské mechaniky jako na dohodu s mezinárodními leteckými a námořními organizacemi, v jejímž rámci je minimalizován dopad vypuštění na leteckou či lodní dopravu.

    Kandidát na kosmonauta Andrej Babkin úspěšně dokončil před státní komisí zkoušky (viz blog 10. srpna 2012) a stal se plnoprávným členem oddílu kosmonautů.

    Včera uplynulo 31 let od okamžiku, kdy byla při druhém letu raketoplánu Columbia poprvé použita „kanadská ruka“ – manipulátor RMS. Tuto událost si připomněla i kanadská verze vyhledávače Google upravením svého loga (služba Google Doodles). – Jen pro zajímavost: po skončení programu raketoplánů zůstala bez práce i trojice manipulátorů RMS. „Ruka“ ze stroje Endeavour byla odeslána do Kanady, kde bude vystavena v Canada Aviation and Space Museum v Ottawě. Před tím ale stráví nějaký čas ve vstupní hale Kanadské kosmické agentury, přičemž nyní prochází čištěním a konzervací u výrobce (MacDonald Dettwiler). Discovery má „svůj“ manipulátor položený vedle sebe v Udvar-Hatzy Center ve Virginii (druhý snímek: pořízený během naší nedávné návštěvy v muzeu, viz blog 27. září 2012). A také Atlantis bude vystavený s letovým exemplářem RMS: dle plánů návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska přímo v nákladovém prostoru.

    Úterý 13. listopadu 2012

    Start rakety Atlas V, která má k druhému letu do vesmíru vynést první exemplář zkušebního miniraketoplánu X-37B (mise OTV-3) byl opět odložený. Jde o důsledek vyšetřování anomálie během letu rakety Delta IV. Aktuální plány hovoří o startu „ne dříve, než“ 27. listopadu 2012.

    Kouzlu prodeje podpisů propadl (jako první z interkosmonautů, nemýlím-li se) také polský kosmonaut Mirosław Hermaszewski. Na svých webových stránkách nabízí podepsané fotografie dvou velikostí za 10 a 20 zlotých (tedy 60 a 120 Kč). Služba zatím funguje jen při zasílání do Polska. – Na jedné straně je dobře, že se podobným způsobem lze dostat k třeba jinak nedostupným podpisům (hovořím obecně, nikoliv o Hermaszewském). Na straně druhé asi získání autogramu kosmonauta bezplatně – ať již osobně či poštou – bude čím dál vzácnější.

    Během naší (zatím) poslední cesty do USA jsme navštívili také mnoho „nekosmických“ míst: jedním z nejzajímavějších se stala ponorka SSN-571 Nautilus (najdete ji ve městě Groton ve státě Connecticut). Tedy první ponorka na atomový pohon na světě, která vstoupila do historie mj. tím, že podplula severní pól (3. srpna 1958). A protože u ponorky je i muzeum Submarine Force Library & Museum, prošli jsme si pochopitelně i toto. K vidění je tu třeba japonská miniponorka HA-8 nebo věž z vysloužilé atomové ponorky SSN-598 George Washington.

    Pondělí 12. listopadu 2012

    Viceprezident čínské CMSEO (China Manned Space Engineering Office) Niu Hongguang oznámil, že pilotovaný let Shenzhou-10 se uskuteční v červnu 2013 (se záložními startovacími okny v červenci a srpnu). Podle něj půjde o patnáctidenní misi, které se pravděpodobně zúčastní tři kosmonauti (dva muži a jedna žena): cílem bude především získat další zkušenosti z oblasti pilotovaných letů, dále opět prověřovat manuální a automatické techniky stykování a provádět vědecké experimenty.

    Dvojice družic RBSP (Radiation Belt Storm Probes), která byla vypuštěna letos v srpnu na palubě rakety Atlas V, byla přejmenována na Van Allen Probes (Sondy Van Allena). Stalo se tak na počest fyzika Jamese Van Allena (1914 - 2006), kterému je připisován objev radiačních pásů kolem Země – tzv. Van Allenových pásů. – Každé podobné pojmenování kosmické mise jest nutno kvitovat s povděkem, protože si tupými zkratkovými názvy družic se především laická veřejnost neztotožňuje. Oč lepší jsou jména Spirit a Opportunity, než MER-A a MER-B. Nepojmenování sond LRO či MRO nějakým lidským jménem je ztracenou příležitostí. Jak ostatně na serveru The Space Review psal už před nějakým časem Jeff Brooks, kapitán Cook měl naštěstí dost rozumu, aby své lodě pojmenoval Endeavour, Adventure, Resolution a Discovery. Názvy VTSL (Venus Transit Survey Vessel, plavidlo pro pozorování přechodu Venuše) nebo ILMOW (Island Locator Made Of Wood, ze dřeva vyrovbený vyhledávač ostrovů) by se v kronice lidstva přece jen nevyjímaly tak hezky...

    Máme tu oficiální fotografii 36. základní posádky ISS (jejím členem bude i historicky nejstarší ruský kosmonaut Pavel Vinogradov či italský kosmonaut Luca Parmitano). A také finální verzi jejího emblému: od dříve zveřejněné (viz blog 12. října 2011 či třetí obrázek) se v několika detailech (zvyšujících v důsledku barevnost) odlišuje.

    Pátek 9. listopadu 2012

    Už za dva týdny (od pátku 23. do neděle 25. listopadu 2012) se na Hvězdárně Valašské Meziříčí uskuteční tradiční seminář Kosmonautika a raketová technika. Avizovaný program je následující:

  • Plány ESA na budoucí výzkum blízkého i vzdáleného vesmíru (Michal Václavík).
  • Slovensko na prahu vesmíru 2 (Jakub Kapuš).
  • Kalendář pilotované kosmonautiky 2011 až 12 (Milan Halousek).
  • Změny drah kosmických objektů a technické možnosti k jejich zabezpečení (Jan Kusák).
  • Kam letí vesmírná sonda Rosetta (Ján Baláž).
  • Čím poletím do práce? Zn. americký astronaut (Tomáš Přibyl).
  • Vedecký program misie Štefánik (Ivan Bella).
  • Nerealizované meziplanetární sondy (Tomáš Přibyl).
  • Poprvé k Plutu (František Martinek).
  • Na okružní jízdu Cape Canaveral Then and Now na mysu Canaveral se při návštěvě Floridy vždy těším. Letos ale pro mě byla velkým zklamáním: že má dlouhodobě klesající tendenci pozoruji už nějaký ten pátek (poprvé jsem ji absolvoval v roce 1993, v posledních letech pak několikrát), ale letos to byl děs a hrůza na druhou. Na místech, kde se dříve volně procházelo, jsme jen zastavovali – průvodce něco odklavíroval, nikoho z autobusu nepustil a jelo se dál. Tam, kde nás přece jen vypustil, jsme se museli pohybovat ve skupince (dokonce i v místnostech muzea). Když už bylo něco zajímavého, byl neskutečně omezený čas a pořád nám někdo stál za zadkem a klepal si na hodinky. Vrcholem pak byl zákaz focení startovacích ramp s výhružkami předáním ostraze kosmodromu – přitom ještě loni nás autobus zavezl až na perimetr rampy 37 s připravenou raketou Delta-4 (vystoupit jsme sice nemohli, ale návštěva u „živé“ rampy s raketou zážitkem rozhodně byla). Nevím, co se stalo, nevím, co se změnilo – ale jde o dlouhodobý trend.

    Se slzičkou v oku vzpomínám na první projížďku trasy v roce 1993: návštěva řídicího střediska programu Mercury (dnes již zbouráno – viz blog 12. května 2010), prohlídka konstrukce rampy 26, z níž vzlétla první americká družice (dnes již stržená), zastávka autobusu u každé startovací rampy – s možností vystoupení a neomezeného fotografování. Ještě pár let, sedneme do autobusu, stáhnou žaluzie, pustí film a za tři hodiny nám řeknou: „Gratulujeme, byli jste na mysu Canaveral!“

    Čtvrtek 8. listopadu 2012

    Další start zásobovací lodi Dragon k ISS na palubě rakety Falcon-9 je prozatím odložený na 1. března 2013. S tím, že vyšetřování anomálie z předchozího startu (viz blog 8. a 11. října 2012) může zapříčinit další „posun termínu doprava“ (protože odkladu se už neříká odklad).

    John Longsdon, emeritní profesor na Univerzitě George Washingtona a specialista na kosmickou politiku, prohlásil, že američtí astronauti se brzy vrátí na Měsíc. A že tento program NASA vyhlásí co nevidět: prý tak nechtěla učinit před prezidentskými volbami, protože tradice americké politiky v poslední době je po volbách „obrátit vše vzhůru nohama“ – a tak by se dalo čekat, že případný vítěz Mitt Romney by cestu astronautů na Měsíc stornoval (jako to udělal Obama s programem Constellation, který zdědil po svém předchůdci). Vysocí představitelé NASA navíc už dlouhodobě naznačují či slibují „velké oznámení“. Ostatně, zástupkyně administrátora NASA Lori Garverová (tedy druhý nejvýše postavený člověk v kosmické agentuře) už v září prohlásila: „Právě jsme dodali Kongresu podrobnou zprávu o tom, kam se můžeme s pomocí [superrakety] SLS dostat: hodláme expandovat do prostoru kolem Země a Měsíce, vydat se na blízkozemní asteroidy, na Měsíc a nakonec na Mars.“ – Když Obama v roce 2010 rozdrtil program Constellation, učinil tak se slovy: „Na Měsíci už jsme byli.“

    Osobní setkání s astronautem je vždy príma věc – zvláště, když máte možnost si s ním popovídat o rodném městě. Robert Springer (veterán z letů Discovery STS-29/1989 a Atlantis STS-38/1990) totiž před několika lety Brno navštívil: na Mezinárodní strojírenský veletrh zavítal v delegaci firmy Boeing, která tu v devadesátých letech domlouvala vojenské zakázky.

    Středa 7. listopadu 2012

    Astronaut José Hernández neuspěl ve volbách do Kongresu USA (viz blog 6. listopadu 2012): získal 44,2 procent hlasů, jeho republikánský protivník Jeff Denham 55,8 procent. – V Senátu naopak zůstal William Nelson (veterán z letu Columbia STS-61C/1986), který obhájil svoji pozici na Floridě.

    Znovu zvolen do pozice prezidenta USA byl i Barack Obama. Co se mění pro kosmonautiku? Podle prvních zpráv nic: vždyť se prezident (a tudíž i linie) nemění. Myslím ale, že to nemusí být pravdu. Současný administrátor NASA Charles Bolden se totiž v poslední době nechal opakovaně slyšet ve smyslu „zachránil jsem NASA před Obamou“. Prezident prý chtěl jen instituci vyvíjející nové technologie, která by rezignovala na skutečný průzkum. Bolden dokázal v podstatě proti původní vůli Obamy vzkřísit program Orion a rozjet superraketu SLS. Jistě, oba jsou docela drahé – jenomže Obamova „alternativa“ byla, že nebude nic. Buďme tedy rádi za to, že tyto programy žijí – a nezapomínejme na únor 2010, kdy Obama v návrhu rozpočtu totálně vystřílel všechno.

    V pátém letošním čísle dvouměsíčníku Kozmos je můj článek „Přepište učebnice: Curiosity se rozjíždí“.

    Úterý 6. listopadu 2012

    Zkušební stupeň rakety Antares bez úhony přečkal na ostrově Wallops řádění hurikánu Sandy, takže je možné pokračovat v přípravách ke zkušebnímu třicetisekundovému zážehu. Ten by se měl uskutečnit „v průběhu listopadu“ (jak stále odmítá blíže upřesnit společnost Orbital Sciences Corp.). Zato slibuje, že první ostrá raketa Antares poletí 17. prosince 2012. Což představuje další odklad oproti zatím poslednímu zveřejněnému termínu (1. až 12. prosince 2012 - viz blog 24. října 2012). Protože je to podmíněno bezproblémovým průběhem testu stejně jako bezproblémovým průběhem dalších zkoušek, začínám silně pochybovat, tak bych si na let rakety Antares v letošním roce nevsadil ani pověstný pětník.

    Testování přístrojové sekce superteleskopu JWST (James Webb Space Telescope) bude muset začít bez dvojice přístrojů. Zatímco přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument) a FGS (Fine Guidance Sensor) byly dodány dle plánu letos v květnu a červenci, kamera pro studium blízkého infračerveného záření NIRCam (Near InfraRed Camera) a spektrometr NIRSpec (Near InfraRed Spectrograph) mají oproti předpokladům zhruba rok zpoždění. Datum startu JWST (říjen 2018) by to ale ohrozit nemělo: není to první slib o neodkládání vypuštění observatoře, která měla být již rok na oběžné dráze (jak se počítalo při zahájení vývoje v roce 2003).

    Dnes se bude v USA rozhodovat nejen o (staro)novém prezidentovi (Barack Obama vs. Mitt Romney), ale také o obsazení části Kongresu USA. Jedním z kandidátů je i bývalý astronaut NASA José Moreno Hernández (veterán z letu Discovery STS-128/2009) – ten, na kterého republikáni podali žalobu, aby nemohl v rámci kampaně používat označení astronaut (viz blog 4. dubna 2012). Uchází se o zvolení do Sněmovny reprezentantů USA v desátém kalifornském okrsku. Nedávno přitrom vydal „inspirující“ autobiografickou knihu Reaching for the Stars. Moc od ní nečekejte: osobně mi přijde spíše jako součást předvolební kampaně (a jako reklama na stejnojmennou nadaci, kterou Hernández založil), než jako smršť kuriozit z kosmického programu.

    Pondělí 5. listopadu 2012

    Rakouský kaskadér Felix Baumgartner se zapsal do historie bravurně zvládnutým rekordním seskokem z výšky. Stal se celebritou první třídy a rozhovory pro kohokoliv o čemkoliv poskytuje jako na běžícím pásu. Pro The Daily Telegraph se vyjádřil i k průzkumu planety Mars: „Kdekdo mluví o přistání na Marsu. Říká, že je důležité přistát na Marsu, protože tím se dozvíme mnohé o naší vlastní planetě, o Zemi. Nedává mi to smysl, protože toho o Zemi víme opravdu hodně. A přesto se k ní, byť je velmi křehká, chováme opravdu špatně.“ – S naším zacházením se Zemí má bezesporu pravdu, se smyslem výzkumu Marsu lze polemizovat (cest k získání informací je mnoho), ale s tím, že toho o Zemi víme opravdu hodně se dá jedině nesouhlasit. Pořád toho ještě víme hodně málo... (A kosmonautika ve všech podobách je jednou – pochopitelně nikoliv jedinou – z cest, jak naše obzory rozšířit.)

    Ještě před měsícem jsme procházeli ulicemi New Yorku (a bydleli v hotelu v New Jersey, který byl jen pár metrů nad hladinou moře), vesele jezdili podzemní dráhou, prošli si dolní Manhattan, poseděli na nábřeží a sežvýkali gyros i hot dog, zblízka si prohlédli raketoplán Enterprise (viz blog 19. října 2012), autem i lodí navštívili Staten Island – a teď již několik dní sledujeme v televizi a dalších médiích obraz zmaru a zkázy. Je to takový zvláštní pocit, který by člověk nikdy neměl, kdyby vše sledoval z tepla obýváku od brambůrků a piva. Jak bylo řečeno již mnohokrát: na vlastní oči vidět je lepší, než donekonečna žít z virtuálních internetových odkazů.

    Pátek 2. listopadu 2012

    Zatímco kousky raketoplánu Enterprise jsou sbírané po Manhattanu (viz blog 31. října 2012), Endeavouru se již několik dní mohou obdivovat návštěvníci pavilónu Samuel Oschin Pavilion v California Science Center. A Atlantis právě dnes čeká historicky poslední přesun do nově budované haly v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska (viz blog 26. října 2012).

    Včerejší kosmická vycházka z ISS (viz blog 1. listopadu 2012) se skončila úspěchem: po výstupu trvajícím 6 hodin a 38 minut nasbírala Sunita Williamsová 50 hodin a 40 minut práce ve volném prostoru, čímž se v historických tabulkách dostala na pátou příčku (mezi ženami pak bezkonkurenčně vede). – Historii přepisoval i její parťák, Akihiko Hoshide, který pro změnu vybojoval japonský rekord: dosud ve volném prostoru pracoval 21 hodin a 23 minut.

    Bylo to o fous, ale co naděláme: testovací první stupeň nové rakety Antares byl na rampu 0A kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) v prostorách Wallops Flight Research Facility (aka kosmodromu Wallops) umístěn jen pár hodin po naší návštěvě. (Kdyby nebyl kvůli technické závadě a nepřízni počasí opakovaně odložený... Kdyby nebylo kdyby... – Na druhou stranu, měli jsme možnost „alespoň“ navštívit kosmodrom, což je rozhodně příjemnější činnost, než klikání na internetové odkazy.) Na posledním řádku obrázků je zajímavý experiment: přelétající „družice“ měří výšku objektů pod ní postavených; poslední snímek tak ukazuje „altimetrický“ záběr naší rodiny.

    Čtvrtek 1. listopadu 2012

    To, že NASA zvažuje využití superrakety SLS i pro bezpilotní mise v rámci průzkumu sluneční soustavy, je veřejným tajemstvím už nějaký pátek (sám jsem to v několika článcích zmínil). Nyní upřesnila, o jaké výpravy by mělo jít: bezpilotní průlet kolem Plutova měsíce Charon, odběr vzorků a návrat do pozemských laboratoří z Jupiterova měsíce Europa a Saturnova Titanu, průlet spojený se získáním vzorků v horních vrstvách atmosféry nebo podobný průlet skrze výtrysky Saturnova měsíce Enceladus (oba spojené s dopravou materiálu na Zemi). Bez znalosti detailů si troufám tvrdit, že některé z těchto misí lze realizovat i bez SLS (průlet u Charonu nebo průlet horními vrstvami atmosféry Jupiteru) – a naopak mi v plánech chybí jiná logická a dříve uvažovaná mise, a to odběr vzorků hornin z Marsu.

    Již třetí kosmickou vycházkou (v plánu přitom původně měli jednu jedinou) završí dnes astronauti Sunita Williamsová (USA) a Akihiko Hoshide (Japonsko) opravdu mimořádně rušný týden na ISS. Přílet nové posádky v Sojuzu TMA-06M, odlet lodi Dragon, přílet lodi Progress M-17M – a nyní výstup do otevřeného prostoru. Mimochodem, už před tímto výstupem držela Williamsová rekord v kumulované délce pobytu kosmonautky ve volném prostoru. Takže po dnešní vycházce se budou historické tabulky opět přepisovat (či spíše měnit hodnoty v nich obsažené).

    Druhé číslo měsíčníku Tajemství vesmíru (první viz blog 7. září 2012) obsahuje mé články „Jednosměrná letenka na Mars“ (možné potíže pilotované výpravy na Rudou planetu), „Těžká cesta první astronautky“ (životní pouť Sally Rideové), „Cesta do pásu asteroidů“ (mise sondy Dawn, „Příští stanice: oběžná dráha“ (kosmický výtah) a „Korejské kosmické závody“ (soupeření na Korejském poloostrově).

    Středa 31. října 2012

    ESA předpokládá, že observatoři Herschel dojde v březnu 2013 její palubní zásoba hélia (při startu v květnu 2009 měla 2300 litrů), které slouží k chlazení palubních přístrojů na teplotu 0,3 stupně Kelvina). Poté, co přístroje přijdou o chlazení, stane se Herschel z astronomického hlediska nepoužitelným zařízením: ESA proto plánuje, že družici naveden na sebevražednou misi proti lunárnímu povrchu. Mělo by jít o další část snahy pátrat po stopách vody na Měsíci, protože řízený dopad tělesa bude působit stejně jako pád meteoritu. Vyvržená hornina by pak měla být pozorována a studována jak družicemi u Měsíce, tak od Země či přímo z ní.

    Bývalý astronaut John „Danny“ Olivas (veterán z misí Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009) se z Houstonu přestěhoval do Los Angeles, kde si založil konzultační firmu Olivas & Associates LLC.

    Jedním z důležitých kritérií při „rozdávání“ raketoplánů po skončení jejich provozu byla pro NASA jejich bezpečnost jak při dopravě, tak při skladování. New York (který byl z vítězných kandidátů nejvíce kritizovaný, protože k programu raketoplánů neměl absolutně žádnou vazbu) se ovšem ukázal jako ne zcela šťastnou volbou: raketoplán Enterprise byl poškozený jak při transportu (viz blog 5. června 2012), tak nyní při vystavování. Hurikán Sandy totiž strhl jeho prozatímní (byť vybudovaný na několik let) plátěný přístřešek. (Přitom ještě tento měsíc jsme se zde pohledem na Enterprise kochali – viz blog 19. října 2012. A to jsme ještě s klukama žertoval, že když v té nafukovací hale bude díra, tak splaskne podobně jako když Bobík prohodil podobnou halou kouli ve Čtyřlístku nazvaném Velký švih. Příčina jiná, důsledek stejný.) Kromě toho, že Enterprise prokazatelně přišel o část směrovky, utrpěl bezpochyby i další škody: z dostupných snímků je patrné, že ani na jedné straně stroje nezůstaly stát všechny tři osvětlovací stožáry. Uvidíme, jaká překvapení po odstranění plachty (ne)uvidíme...

    Úterý 30. října 2012

    Ředitel pilotovaných letů v Roskosmosu Aleksej Krasnov oznámil, že pokud chystaná roční výprava dvou kosmonautů na ISS (start březen 2015) dopadne dobře, existují plány na její zopakování – ve větším rozsahu. Podle něj by mělo jít o let posádky, která absolvuje dva (!) roční pobyty ve vesmíru krátce po sobě. Dle Krasnova by mohla odstartovat v roce 2018, přistát v roce následujícím a po pouhé krátké rekonvalescenci by vzlétla ke druhé roční misi. (Fakticky by se tak simulovalo „něco jako“ výprava na Mars s dlouhými přelety v beztíži a výsadkem na povrchu planety mezi nimi.) Krasnov mj. neuvedl, zdali by se mise týkala jen ruských kosmonautů (v době její realizace už by Američané měli létat na ISS vlastními dopravními prostředky). Každopádně jde o zajímavou myšlenku.

    V restaurátorských halách Udvar-Hazy Center (stát Virginie) – kde je trvale vystavený raketoplán Discovery - jsem měl možnost vidět dvojici bloků OMS z raketoplánů. Trochu mi vrtaly hlavou: o jaké exempláře jde - vždyť na žádném stroji nechybí. Proč tedy byly vyrobeny?

    Tak tedy: raketoplán Enterprise měl kdysi dávno vyrobené makety těchto bloků, které se nazývaly ALTA (Approach and Landing Test Article). Když NASA předávala Enterprise do užívání Smithsonian Institution (což bylo v roce 1985), rozhodla se oba bloky ALTA si ponechat. To pro případ, kdy by bylo potřeba letět s některým operačním raketoplánem „na hřbetě“ Boeingu-747SCA a reálné bloky OMS by nebyly třeba z důvodu údržby k dispozici. V takovém případě by je z aerodynamických důvodů zastoupily právě bloky ALTA. Enterprise v muzeu (vystavený od roku 2003) pak dostal dřevěné náhražky OMS: jenže s nimi nemohl absolvovat finální přelet do New Yorku, protože šlo opravdu jen o kusy překližky. Protože ale NASA s ukončením programu raketoplánů bloky ALTA už nepotřebovala, předala je Smithsonian Institution – a ta je instalovala na Enterprise. Raketoplán se tak po letech stal opět kompletní a dřevěné náhražky OMS zůstaly v Udvar-Hazy Center. Jaké má být jejich další využití (bude-li vůbec nějaké), netuším. (Na snímcích jsou jak OMS v restaurátorských dílnách, tak srovnání dřevěných OMS na Enterprise loni – a bloků ALTA na stejném stroji letos.)

    Pondělí 29. října 2012

    Společnost Virgin Galactic oznámila, že kromě letů se suborbitálním strojem SpaceShipTwo (do konce letošního roku má uskutečnit první motorický let a v prosinci 2013 i první komerční misi) plánuje ještě jedno odvětví „kosmické turistiky“. V nosném letounu WhiteKnightTwo by prý platícím zákazníkům ráda nabídla krátkodobé skoky po balistické dráze spojené se stavem beztíže v délce trvání až jedné minuty. WhiteKnightTwo je dvoutrupý letoun, přičemž dle Virgin Galactic by mohl nést až čtrnáct platících zájemců: osm v levém trupu, šest v pravém. – Dle pravidel úřadu FAA (Federal Aviation Administration) by ovšem bylo nutné WhiteKnightTwo znovu certifikovat, protože oprávnění k provozu získal jako dopravní stroj v určitém režimu letů.

    Jen několik hodin před plánovaným vypuštěním bylo v pátek zastaveno odpočítávání startu jihokorejské nosné rakety Naro-1 (alias KSLV-1). Důvodem se stal únik paliva při tankování prvního stupně. Podle dostupných informací by start odložený až na startovací okno, které trvá od 9. do 24. listopadu 2012.

    Fotografie (nejen) z pražského kongresu ASE v roce 2009 nám podepsal a poslal sovětský/ruský kosmonaut Anatolij Filipčenko (veterán z letů Sojuz-7/1969 a Sojuz-16/1974).

    Pátek 26. října 2012

    V neděli opustí Mezinárodní kosmickou stanici po osmnáctidenním pobytu první operační loď Dragon a ještě tentýž den by se s téměř jednou tunou nákladu měla vrátit zpět na Zemi. – Na ISS je v těchto dnech docela čilý provoz: včera sem dorazila ruská loď Sojuz TMA-06M s trojicí kosmonautů, v neděli odlétá Dragon a příští středu startuje plus zároveň u stanice přistává (protože letí po „zkrácené“ šestihodinové trajektorii) nákladní loď Progress M-17.

    Na světě už je program tradičního semináře „Kosmonautika a raketová technika“, který se bude na hvězdárně ve Valašském Meziříčí konat od pátku 23. do neděle 25. listopadu 2012. Oproti původnímu plánu (viz blog 12. října 2012) mi přibyla jedna přednáška („Čím poletím do práce? Zn. americký astronaut.“). A za pozornost jistě také stojí účast slovenského kosmonauta Ivana Belly, který vystoupí na téma „Vědecký program mise Štefánik“.

    Už za týden – v pátek 2. listopadu 2012 – se bude přesouvat raketoplán Atlantis z aktuálního místa uložení (hangár VAB) do místa definitivního pobytu v nově budované hale návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska. (S jejím slavnostním otevřením pro veřejnost se počítá 4. července 2013.) Musím říci, že po dobu našeho pobytu na Floridě bylo na staveništi docela pilno a hala nám rostla před očima.

    Čtvrtek 25. října 2012

    Zkušební let rakety Vega letos v únoru se sice oficiálně skončil úspěchem, ale jak vyplývá najevo, zcela bezproblémový nebyl. Během činnosti třetího stupně došlo k výpadku telemetrických dat. To sice přímý vliv na bezpečnost letu nemá, ale problém to je. Telemetrie totiž není k dispozici z doby, kdy došlo ke kritické operaci: k odhození aerodynamického krytu vynášeného nákladu. Díky tomu nejsou k dispozici přesná data o průběhu tohoto úkonu: správná funkce aerodynamického krytu je přitom zásadní pro každou misi a neexistence „ostrých“ dat (test je test, ale realita je realita) o ní představuje pro budoucnost jistý problém. Dle dostupných informací ovšem nebyl problém na straně rakety Vega, nýbrž v pozemní infrastruktuře.

    Ruská média oznámila, že start příští pilotované lodi Sojuz TMA-07M se bude znovu odkládat: z 19. na 23. prosince 2012 (viz blog 20. září 2012). Roskosmos tyto zprávy nejprve ostře odmítl jako „nepodložené“ s tím, že datum startu zůstává beze změny. Při příležitosti předvčerejšího vypuštění lodi Sojuz TMA-06M ovšem Ruskosmos lakonicky oznámil, že přesné datum vzletu Sojuzu TMA-07M bude oznámeno do konce listopadu. Jak bude oznámení znít si asi každý dovede představit – aneb pokud by se s datem skutečně nehýbalo, proč na tento „nepohyb“ čekat do konce listopadu?

    Astronaut Bruce Melnick je veterán z misí Discovery STS-41/1990 a Endeavour STS-49/1992 (mimochodem, premiérový let tohoto raketoplánu). Setkání s ním bylo nesmírně příjemné: zvláště, když jsme mu mohli předložit k podpisu i naše vlastní snímky raketoplánu Endeavour naposledy odlétajícího z Kennedyho kosmického střediska (viz blog 21. září 2012).

    Středa 24. října 2012

    Testy zkušebního exempláře prvního stupně rakety Antares probíhají na kosmodromu Wallops úspěšně a vše směřuje k třicetisekundovému testovacímu zážehu v prvních listopadových dnech. Následně bude stupeň odstraněný z rampy a jeho místo zaujme letový exemplář nosiče, s jehož vypuštěním se počítá v rozmezí 1. až 12. prosince letošního roku. Pokud obě zkoušky proběhnout bez problémů, pak se testovací zásobovací loď Cygnus vydá k ISS v březnu či dubnu 2013.

    Šéf Roskosmosmu Vladimir Popovkin oznámil, že již do konce tohoto měsíce bude rozhodnuto o osudu programu nosné rakety Dněpr, nad kterou se v poslední době začaly stahovat mraky (viz blog 14. června 2012).

    Dlouho předlouho mi ve schránce „nepřistál“ žádný dopis z Hvězdného městečka. Až tu náhle: několik dopisů a v každém z nich snůška podpisů od několika kosmonautů. Byl mezi nimi například Sergej Volkov (veterán z letů Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-02M/2011), který podepsal fotografie z osobního setkání na kongresu ASE v Praze plus snímky obou „svých“ posádek.

    Úterý 23. října 2012

    Kvůli problémům s motorem RL-10, které se vyskytly při posledním startu rakety Delta-4 (viz blog 9. října 2012), bylo rozhodnuto odložit start rakety Atlas-5 s testovacím miniraketoplánem X-37B na „ne dříve, než“ 13. listopadu 2012 (ještě před startem Delty-4 se přitom počítalo, že Atlas-5 poletí 25. října). Půjde o misi OTV-3, která bude znamenat druhý kosmický let pro první ze dvou vyrobených zkušebních miniraketoplánů, který už byl ve vesmíru 224 dní v roce 2010.

    Dnes ve 12:51 h středoevropského času má na Mezinárodní kosmickou stanici zamířit loď Sojuz TMA-06M, jejíž posádku bude tvořit dvojice ruských kosmonautů Oleg Novickij a Jevgenij Tarelkin (oba nováčci), které doplní Američan Kevin Ford (veterán z letu Discovery STS-128/2009). - Půjde o první použití rampy 31 pro pilotovanou misi od července 1984, kdy odtud vzlétl Sojuz T-12 ke stanici Saljut-7.

    Speciál deníku USA Today, který jsem představil na blogu včera (22. října 2012) není ojedinělým počinem. Tentokrát ne na benzinové pumpě, ale na kosmodromu Wallops jsem zakoupil podobný magazín (jen o chlup hubenější: má 64 stran) z loňského roku, který se věnoval ukončení programu raketoplánů. Opět pořádná porce informací z programu raketoplánů: kromě obligátních statistik a hezkých barevných obrázků také rozhovory, analýzy, názory zasvěcených, komentáře... (A na poslední straně stejný inzerent: firma Sierra Nevada Corp. vyvíjející miniraketoplán Dream Chaser.)

    Pondělí 22. října 2012

    Generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain prohlásil, že si je jistý, že se evropské země rozhodnou podílet na projektu budoucí americké pilotované lodě Orion. Stát by se tak mělo již příští měsíc na velmi očekávaném setkání ESA na ministerské úrovni (20. až 21. listopadu v italském městě Caserta). Dodal zároveň, že by podíl měl mít podobu dodávky servisního modulu pro první bezpilotní misi Orionu v roce 2017, kdy má loď pasivně obletět Měsíc. – Tato informace podle mě přináší více otazníků než odpovědí. Proč má být servisní modul použitý jen na jedné misi? (Když ESA s velkou pompou oznamuje postupné uzavírání výrobních kapacit pro „kosmický náklaďák“ ATV, z něhož má být servisní modul odvozený.) Proč se ESA vůbec zapojuje do projektu Orion, když v pilotovaných letech tak-tak plní své závazky vůči ISS? A co vůbec za dodávku servisního modulu získá („předplatí“ si další využívání ISS?)?

    NASA pracuje na vývoji „robotického skeletu“ X1: jde o jakousi konstrukci, kterou si napůl obujete a napůl oblečete a se kterou se budete moci proběhnout po povrchu vzdálených planet (ono např. po půlročním meziplanetárním přeletu v beztíži nebude pro posádku planetoletu vůbec jednoduché udělat na Marsu nový „malý krok pro člověka“). Se skeletem X1 budou pohyby jednodušší: navíc je reálná šance, že by toto zařízení mohli využívat i postižení lidé na Zemi. Krásný příklad využití kosmických aplikací...

    Snad na každé benzince v USA je možné zakoupit zvláštní vydání deníku USA Today věnované „Naší budoucnosti ve vesmíru“. Rovných 88 stránek na novinovém papíře a v netypickém formátu cca 30 krát 30 centimetrů se věnuje budoucnosti kosmických letů; zvláštní důraz je pak věnovaný pilotované výpravě na Mars. Publikace je plná článků, rozhovorů, informačních grafik a také inzerátů. Mezi nimi je několik desítek inzerátů různých vysokých škol, které svorně hlásají „jsme zatraceně dobří, protože naši univerzitu absolvovalo tolik a tolik astronautů“. – Jde o neobvyklou publikaci a zajímavou formu prezentace kosmonautiky. Američané zkrátka umí být na svůj kosmický program hrdí – i když zrovna tápe a přešlapuje na místě.

    Pátek 19. října 2012

    Kanadská kosmická agentura na dnešní den slíbila představit „flotilu roverů“, které by jednoho dne mohly zamířit třeba na Měsíc nebo na Mars. Aneb po skončení programu raketoplánů chce tato země najít nové využití pro své zkušenosti s robotickými technologiemi, které získala při vývoji „kanadské ruky“ RMS či její pokročilejší verze pro Mezinárodní kosmickou stanici SSRMS.

    Raketoplán Atlantis opustil hangár OPF-2 v Kennedyho kosmickém středisku a zamířil do budovy VAB. Zde zůstane několik příštích dní až do 2. listopadu, kdy se počítá s jeho transportem do návštěvnického střediska: jako druhý z raketoplánů (po Discovery) tak získá trvalé nové „bydliště“. Se slavnostním otevřením haly pro návštěvníky se počítá 4. července 2013.

    Po raketoplánech Endeavour (viz blog 21. září 2012) a Discovery (viz blog 27. září 2012) byl v rámci našeho nejnovějšího výletu do USA na řadě stroj Enterprise: t.č. umístěný v nevzhledné nafukovací hale (viz blog 23. července 2012) na palubě letadlové lodi Intrepid v New Yorku. Zatímco loni na mě během dvou návštěv v Udvar-Hazy Center ve Virginii (viz blog 11. března a 20. dubna 2011) udělal Enterprise dojem, letos na mě působil jaksi vyumělkovaně. Stroj jistě má svoji hodnotu, ale protože jeho plastový plášť (neměl skutečné keramické destičky tepelné ochrany, jen jejich hmotnostní a rozměrovou plastovou náhražku) prošel nedávno rekonstrukcí (= prostě byl natřený), působil vedle ošlehaných strojů Discovery a Endeavour jako by právě sjel z tovární linky a neměl za sebou bohatou a pohnutou historii. (To platí i o křídle poškozeném při transportu v New Yorku – viz blog 5. června 2012 – detail je na posledním řádku fotografií.)

    Čtvrtek 18. října 2012

    Minulý týden navštívila ústředí Evropské kosmické agentury v Paříži delegace čínské Agentury pro pilotované kosmické lety (jejím členem byla i první čínská kosmonautka Liu Wang). Jednalo se o úzké spolupráci na poli pilotovaných letů: výsledkem má být exkurze čínské delegace v Evropském výcvikovém středisku v německém Kolíně nad Rýnem. – Minulý měsíc přitom bývalý kosmonaut Thomas Reiter (nyní vedoucí pilotovaných letů v ESA) na aerosalónu v Berlíně hovořilo o tom, že se vedou „jednání o společné pilotované misi ve druhé polovině tohoto desetiletí.“ Jinými slovy: evropský kosmonaut by se mohl – bude-li politická vůle, doplnil Reiter - proletět čínskou lodí Shenzhou.

    Je to jen drobný zákon, ale měl ohromný potenciál „vyčistit“ sbírky v mnoha amerických muzejích (které jsou často odkázané na soukromé dárce) stejně jako vytvořit naprosto nekontrolovaný černý trh s kosmickými artefakty. Prezident Barack Obama konce září podepsal zákon, který přiznává „plná vlastnická práva“ astronautům z programu Mercury, Gemini, Apollo, Skylab a Apollo-ASTP (tedy nikoliv těm, kdo létali pouze na raketoplánech!) k artefaktům, které dostali nebo si je uschovali (nebo je prostě zapomněli vrátit, no) coby suvenýry.

    Osobní setkání se skutečným astronautem je prakticky vždy milým a příjemným zážitkem: nejinak tomu bylo, když se nám připletl do cesty Samuel Durrance (veterán z letů raketoplánů Columbia STS-35/1990 a Endeavour STS-67/1995). Slovo dalo slovo a došlo na fotografování i podepisování.

    Středa 17. října 2012

    Asi nikdo to prohlášení nebral moc vážně, přesto: v roce 2007 Indie informovala ústy svého premiéra Manmóhana Singha, že pošle kosmonauty na Měsíc do osmi let (tedy 2015). Zřejmě trochu zaměnil přípravu vlastní pilotované lodi (která skutečně k uvedenému datu probíhá) s misí na Měsíc – ale budiž, jednou je premiér a jednou to „oficiálně“ oznámil, tak s tím nic nenadělám. - O rok později už národní kosmická agentura ISRO o cestě na Měsíc hovořila: uváděla, že ji může (což je asi důležité) realizovat v roce 2020. Před několika týdny ale tentýž indický premiér Manmóhan Singh vysloveně uvedl, že Měsíc není cílem národního kosmického programu. - A jsme tam, kde jsme byli. Nicméně zpráva o pilotovaném indickému lunárním programu bude bezpochyby žít dál.

    Budování památníku připomínajícího programu raketoplánů ve Space View Parku ve floridském Titusville se rozběhlo v červnu (viz blog 14. června 2012) – jenže po vybetonování soklu se práce prozatím zastavily. Snad jen dočasně, protože kvůli nedostatku financí se opakovaně odkládalo už zahájení stavby.

    Úterý 16. října 2012

    V rámci programu modernizace raket Saturn-V byly v šedesátých a sedmdesátých letech vyvinuty a odzkoušeny čtyři motory verze F-1A. Na rozdíl od běžně používané varianty F-1 měly vyšší tah (8000 vs. 6600 kN při hladině moře). Několik desítek let byly zakonzervované v Marshallově kosmickém středisku NASA - až nyní tři z nich dostala k dispozici firma Dynetics. Nyní je součástku po součástce rozebírá, aby přesně zhodnotila jejich stav. Do roku 2015 pak s použitím starých i nově vyrobených dílů hodlá vyrobit některé funkční prvky motoru a o dva roky později představí plnohodnotný motor určený pro ostré zkoušky. Ty mají být hotové v roce 2020 a motor by potom mohl být použitý na pomocných motorech nově vyvíjené superrakety SLS.

    California Scicence Center získalo pro svoji budoucí expozici s raketoplánem Endeavour (vystavovaný bude ve vertikální poloze s dvojicí pomocných motorů a hlavní nádrží) modul Spacehab. Jde o laboratorní a skladovací (záleželo vždy na účelu použití) modul Spacehab, který byl naposledy použitý při letu Endeavouru STS-118 v srpnu 2007.

    První pilot stroje SpaceShipOne (který je nyní vystavený v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.) Mike Melvill nám poslal podepsanou dvojici fotografií z naší před-před-minulé návštěvy. A navíc připojil pár milých řádků...

    Pondělí 15. října 2012

    Hlášení z meziplanetárních drah:

  • Evropská sonda Rosetta, t.č. v hibernaci a mířící ke kometě P67/Čurjumov-Gerasimenko, se dostala do nejvzdálenějšího bodu od Slunce: je od něj 792 mil. kilometrů. Rosetta bude (by měla být...) znovu oživena 20. ledna 2014 - půl roku před příletem k cílové kometě.
  • Americká sonda Deep Impact/EPOXI provedla motorický manévr, který usměrňuje její dráhu letu k asteroidu 2002GT. Pro sondu je to už druhé těleso „nad plán“, protože po startu (leden 2005) měla zkoumat jen kometu Tempel 1 (červenec 2005), k níž si později přidala kometu Hartley-2 (listopad 2010). Je otázkou, zdali se průlet u 2002GT podaří, protože je plánovaný až na leden 2020. Sonda přitom byla navržena s životností něco málo přes půl roku – a k průletu má dojít patnáct let po startu!
  • Sonda Voyager-1 se stane prvním umělým tělesem, které dosáhlo hranice heliopauzy (místo, kde končí vliv Slunce a kde se tlak slunečního větru vyrovnává s tlakem větru generovaného ostatními hvězdami). Protože tuto hranici nemáme přesně stanovenou a protože existuje několik modelů „jak zjistit, že už to nastalo“, přišel nyní časopis Science s oznámením, že je docela dobře možné, že Voyager-1 sluneční soustavu opustil už koncem srpna.
  • Letectví+kosmonautika 10/2012 obsahuje můj článek „Program plný otazníků“: podrobné informace o dosavadním i budoucím vývoji nové americké superrakety SLS.

    Pátek 12. října 2012

    Martha Mejia-Kaiserová z Mezinárodního institutu kosmického práva obnovili ESA, že z družice Envisat udělala „časovanou bombu“. Prý přesluhující družici zbytečně dlouho ponechávala na vyšší dráze, než bylo vhodné – družice ovšem překročila více než dvojnásobně svoji plánovanou životnost, a pak se odmlčela (viz blog 12. a 17. dubna 2012). Nyní bude z výšky cca 780 km klesat více než sto let. Mejia-Kaiserová přitom tvrdí, že snížení dráhy družice na 750 km by si vyžádalo jen 60 kg paliva (v době, kdy fungovala, pochopitelně) a že odtud by do atmosféry klesala jen 25 let. ESA se podepsala (už po startu Envisatu, ale ještě před prodloužením jeho pětileté mise) mezinárodní kodex o operacích ve vesmíru, jehož cílem je snížit množství „kosmockého smetí“. Mejia-Kaiserová nyní požaduje, aby ESA aktivně odstranila Envisat z oběžné dráhy nebo aby nesla plnou zodpovědnost za budoucí osud satelitu. - Inu, není nad to, když něco podepíšete v dobré víře a zavážete se k dobré věci – hned se najde někdo, kdo vás bude popotahovat. Kdyby ESA na dobrovolný závazek nepřistoupila a kdyby nic nepodepsala, nikdo ji z ničeho vinit nebude. Takto si (nejen) kosmické agentury pro příště dobře rozmyslí, než se k něčemu „navíc“ zavážou. (Aneb jestlipak paní Mejia-Kaiserová statečně útočí i na Čínu, která po testu protidružicové zbraně „obohatila“ vesmír o plnou čtvrtinu kosmického smetí?)

    Letos na podzim chystám celou řadu přednášek pro veřejnost, které jsou věnované kosmonautice (neuvádím zde přednášky pro „uzavřené společnosti“ typu školy, svoji výuku na vysokých školách nebo soukromé kluby stejně jako přednášky z oblasti informační bezpečnosti). Začínám již zítra v Ostravě:

  • Sobota 13. října 2012, hvězdárna Ostrava (pozor – kvůli rekonstrukci hvězdárny se koná v náhradních prostorách), 16:00 h, Astronomie ve službách kosmonautiky.
  • Čtvrtek 25. října 2012, hvězdárna Prostějov, 18:00 h, Čínský drak míří do kosmu.
  • Úterý 30. října 2012, knihovna Černá Hora, 18:00 h, Mars: triumfy i katastrofy kosmických sond.
  • Středa 21. listopadu 2012, kulturní dům Letovice, 18:30 h, Apollo: kroky po Měsíci.
  • Neděle 25. listopadu 2012, hvězdárna a planetárium Valašské Meziříčí, seminář Kosmonautika a raketová technika, Nerealizované meziplanetární sondy.
  • Obrázky jsem si vždy prohlížel se zatajeným dechem – a když jsem měl možnost dostat se do Kennedyho kosmického střediska, vždy jsem kolem chodil s až posvátnou úctou. Nikdy mne nenapadlo, že bych se jednoho dne mohl podívat dovnitř. A ejhle, stalo se – a já měl možnost absolvovat další nepopsatelný zážitek jménem prohlídka hangáru VAB. Fotografie přitom vůbec nevypovídají o atmosféře gigantické 160 metrů vysoké stavby: nejsou prostě její velkolepost a „genius loci“ zachytit...

    Čtvrtek 11. října 2012

    Nákladní loď Dragon je bezpečně připojena k Mezinárodní kosmické stanici. Sekundární náklad rakety Falcon-9 – komunikační družice Orbcomm (její cena byla 6,5 mil. USD) – už ale tolik štěstí neměl. Pro problémy s jedním motorem prvního stupně nosné rakety Falcon-9 a následnou změnou profilu trajektorie letu nebyl provedený druhý zážeh druhého stupně (uskutečnil by se v nebezpečné blízkosti ISS, přičemž případné selhání stupně – tedy jeho výbuch – by mohl stanici ohrozit mrakem úlomků). Družice Orbcomm se tak ocitla na mnohem nižší, než plánované dráze – a včera zanikla v hustých vrstvách atmosféry. – Jak tedy hodnotit start rakety Falcon-9? Jinak jej asi bude hodnotit NASA, která má své zásoby bezpečně u ISS. Jinak společnost Orbcomm, která vinou nosné rakety ztratila satelit. A jinak společnost SpaceX, která ztrátu pochopitelně bagatelizuje. A jinak nezaujatý pozorovatel, který musí hluboce smeknout před konstruktéry rakety Falcon-9: ta i přes velmi vážný problém dosáhla oběžné dráhy a hlavní úkol splnil. Inu, nic není jen černé nebo jen bílé.

    Zítra a pozítří se bude z mezinárodního letiště v Los Angeles do prostor California Science Center přesouvat raketoplán Endeavour. Půjde o velkolepou akci s nemalým logistickým zázemím: bude třeba odklánět dopravu ze silnic, demontovat dráty elektrického proudu – a dokonce bylo zapotřebí pokácet několik set stromů! Na devatenáctikilometrové cestě potáhne raketoplán na speciálním podvozku automobil Toyota Tundra: tato automobilka je totiž dlouholetým podporovatelem California Science Center (za možnost táhnout raketoplán navíc středisku slíbila dalšího půl miliónu dolarů). Los Angeles pojalo transport jako velkolepou podívanou a starosta přislíbil doprovodné akce, které se stanou „matkou všech přehlídek“.

    Pro Letectví+kosmonautiku 9/2012 jsem připravil následující články: „Marťanská kronika 21. století“ (robot Curiosity na Marsu), „Divoká jízda Scotta Carpentera“ (kapitola z historie: druhý Američan na oběžné dráze), „Orel definitivně přistál“ (zemřel Neil Armstrong) a „Dva plus jeden vítěz“ (kontrakty na komerční pilotované lodě).

    Středa 10. října 2012

    Zamýšlenou celoroční misi v letech 2015/16 na ISS by měl za ruskou stranu absolvovat kosmonaut Oleg Skripočka (veterán z letu Sojuz TMA-01M/2010). Americký zástupce v misi dosud nebyl určený, protože původně nominovaná Peggy Whitsonová (viz blog 23. srpna 2012) prý byla z mise vyřazena. Údajně poletí v roce 2015 „jen“ na půlroční výpravu na ISS (start v červnu 2015 na Sojuzu TMA-16M, přistání nejspíše v listopadu téhož roku).

    Pokud se zpráva ukáže jako pravdivá, Whitsonová se stane prvním americkým astronautem, který bude podruhé velitelem ISS. (Rusové už mají trojnásobného velitele Gennadije Padalku a v příštím roce budou stanici velet Pavel Vinogradov, Fjodor Jurčichin a Oleg Kotov – všichni podruhé.)

    Na tiskové konferenci v Moskvě bylo dnes formálně oznámeno, že na podzim 2015 poletí na desetidenní návštěvu Mezinárodní kosmické stanice coby kosmický turista britská zpěvačka Sarah Brightmanová (viz blog 23. srpna 2012).

    Minulý měsíc (přesněji 12. září 2012) jsem se mihl v reportáži na České televizi věnované všemožným kosmickým prvenstvím.

    Úterý 9. října 2012

    Raketa Delta-4 dopravila minulý týden na oběžnou dráhu další družici GPS. Ovšem nechybělo mnoho a nemuselo tomu tak být. Druhý stupeň nosiče (či přesněji jeho raketový motor RL-10B-2) měl totiž oproti plánu nižší tah, takže už první zážeh v plánované délce osmi minut byl prodloužený o půl minuty. Podobně druhý: namísto tří minut trval minuty čtyři. (Přesné časy a hodnoty tahu motoru nejsou k dispozici: stejně jako o třetím zážehu.) Vynášený satelit GPS 2F-3 se tak nakonec na plánovanou dráhu dostal a start je možné hodnotit jako úspěšný. Jeho průběh ale bude nyní předmětem bedlivého šetření, protože stejný raketový motor používá ve druhém stupni i nosič Atlas-5 a protože druhý stupeň Delty-4 byl vybraný jako druhý stupeň pro nejméně první dvě mise nové superrakety SLS.

    Dle slibu (viz blog 19. září 2012) zveřejnilo Rusko jména osmi kandidátů, kteří se stanou členy oddílu kosmonautů. Jsou to Oleg Vladimirovič Blinov (nar. 1978), Pjotr Valerievič Dubrov (1978), Ignat Nikolajevič Ignatov (1982), Anna Nikolajevna Kikina (1984), Sergej Vladimirovič Korsakov (1984), Dmitrij Aleksandrovič Petelin (1983), Andrej Valerievič Fedjajev (1981) a Nikolaj Aleksandrovič Čub (1984).

    Jeho výprava už má jméno i emblém (viz blog 8. října 2012), start do vesmíru klepe na dveře a jako první z nového oddílu evropských kosmonautů (výběr 2009) má na přípravu nejméně času. Přesto si ho Luca Parmitano vyšetřil a na zaslanou žádost o podpis reagoval. Pěkné, děkujeme!

    Pondělí 8. října 2012

    I čtvrtá raketa Falcon-9 úspěšně dosáhla oběžné dráhy: vynesla do vesmíru první ze dvanácti operačních lodí Dragon se zásobami pro ISS. Start byl ovšem poměrně dramatický, protože v osmdesáté sekundě letu „přišla“ raketa o jeden z devíti motorů prvního stupně: ten podle všeho explodoval. Falcon-9 ovšem letěl dál, jako by se nic nestalo a ztrátu jednotky kompenzoval o půl minuty delší činností prvního stupně. Klobouk dolů - byť konstruktéři s výpadkem jednoho motoru sice počítali (a dokonce i s jeho dramatickým selháním, takže v motorové sekci rozmístili kevlarové štíty nebo motory orientovaly nejnebezpečnějšími částmi "ven"). Exploze představuje silný dynamický ráz na celou konstrukci rakety (navíc se v době selhání nacházela v oblasti největšího namáhání, tzv. Max-Q) stejně jako na přívodní potrubí i jeho obsah (jeden z devíti motorů využívajících společné nádrže se prostě nedá absolutně odizolovat). Loď Dragon je každopádně na stanovené oběžné dráze a míří ke středečnímu setkání s ISS.

    Šlo snad o první start nepilotovaného nosiče, na který byl možné zakoupit vstupenky na NASA Causeway. Start rakety Falcon-9 bylo možné sledovat ze stejného místa jako kdysi raketoplány (ze vzdálenosti cca 9 km) na NASA Causeway za cca dvacetidolarový obolus.

    Mise italského kosmonauta Lucy Parmitana (v lodi Sojuz TMA-09M má startovat v květnu a vrátit se na Zemi v listopadu 2013) se dočkala oficiálního názvu: Volare (což znamená v italštině „letět“). A mise už má i svůj emblém: všimněte si, že na něm není logo ESA, neb jde o let z kvóty italské kosmické agentury ASI, který toliko realizuje kosmonaut z oddílu ESA. (Proto ani nebyla obvyklá veřejná soutěž o název mise nebo návrh loga v režii ESA: soutěž proběhla, ale zorganizovala si ji ASI jen pro Italy.) – Na obrázku jsou pak i dvě další loga, a to emblém fiktivní mise Howarda Wolowitze z následujícího běhu seriálu Teorie velkého třesku (viz blog 13. června 2012) a dnes vypuštěné lodi Dragon (čtyřlístek nechybí – viz blog 6. června 2012; najdete ho mezi názvem nosné rakety a lodi).

    Pátek 5. října 2012

    Členem 44. a 45. základní posádky ISS bude japonský kosmonaut Kimiya Yui. Svůj půlroční pobyt na stanici zahájí v červnu 2015. - Podle původního rozpisu míst mezinárodních partnerů měl letět už v rámci expedic 42 a 43, ale italská kosmická agentura ASI požádala japonskou JAXA o výměnu slotů, aby její kosmonautka Samantha Cristoforettiová získala dřívější let. JAXA žádosti vyhověla. Její důvody ale nebyly zveřejněny.

    Zkušební zařízení Grasshopper společnosti SpaceX, na kterém jsou testovány technologie pro znovupoužitelné nosné rakety (jeho oznámení viz blog 30. září 2011, fotografie 13. července 2012) se v září dočkalo svého prvního letu. Sice trval jen asi tři sekundy a dosažená výška činila necelé dva metry, ale šlo o premiérový test a dopadl na výbornou.

    Startovací komplex číslo 39 v Kennedyho kosmickém středisku (stát Florida) je místem, kde se psala (a věřím, že ještě psát bude) historie. Vzlétly odtud všechny rakety Saturn-V (tzn. že i všechny pilotované výpravy na Měsíc a stanice Skylab), všechny raketoplány Space Shuttle i experimentální nosič Ares-IX. Mít možnost si komplex prohlédnout opravdu zblízka (včetně třeba záchranných lanovek, bunkru vybudovaného pro úkryt posádek Apollo nebo například záplatovaných děr v oplocení, které vytvořily spalinami raketových motorů vytrhané žáruvzdorné cihly) je nepopsatelný zážitek, kvůli němuž rozhodně stojí za to vydat se na kosmodrom (dokud je komplex přístupný veřejnosti – desítky let sem nesměla a desítky let nejspíše zase smět nebude). Rozhodně je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet nebo přečíst. – Neodolal jsem a jako Jeníček a Mařenka loupali perníček, tak i já si odloupnul několik „slziček“ z natavených žáruvzdorných cihel. Kdyby mohly vyprávět...

    Čtvrtek 4. října 2012 (EDT)

    Hlavní lékařská komise rozhodla, že Svatoslav Morozov není ze zdravotních důvodů schopen pokračovat ve výcviku a že bude vyřazený z oddílu kosmonautů (aniž se kdy do vesmíru vydal). Morozov přitom při závěrečných zkouškách před několika týdny „prospěl s výhradami“ (viz blog 10. srpna 2012). – Společně s ním zkoušky nesložili na sto procent Andrej Babkin a Aleksej Chomenčuk (opět viz blog 10. srpna 2012), ale oba prý složili reparát a z kandidátů se stanou kosmonauty v průběhu tohoto měsíce.

    Z oddílu ruských kosmonautů také odešel – bez udání důvodu – Maksim Ponomarjov, který v něm působil od roku 2009. Ani on se do vesmíru nikdy nepodíval.

    Aktuální vydání týdeníku Respekt informuje (dokonce i na titulní stránce!) o misi robota Curiosity na Marsu – a to v podobě mého článku „Cesta na Mount Sharp“.

    Úterý 2. října 2012 (EDT)

    Očekávaná kniha „Forever Young“ (životopis šestinásobného astronauta Johna Younga – viz blog 9. srpna 2012) je na světě, ale budí rozpaky. Rozčarován je i její spoluautor James Hansen (mj. autor vynikajícího autorizovaného životopisu Neila Armstronga – viz blog 28. srpna 2012), podle něhož vydavatel vůbec nevzal v potaz připomínky, které k finální podobě díla měl. Takže se na obálce (!) publikace lze dočíst, že John Young byl velitelem Apolla-15 (správně je Apolla-16), namísto „delta V“ je v knize opakovaně uvedeno „delta vee“ nebo pasáž, ve které se uvádí, že se při misi Gemini 10 zúčastnil kosmické vycházky s Michaelem Collinsem (který pochopitelně vystoupil sám). A desítky dalších do očí bijících chyb. Na autobiografii docela zásadní věci… - Dobrou zprávou každopádně je, že Young uskuteční několik autogramiád. V uplynulých měsících totiž kolovaly zprávy, že se jeho zdravotní stav zhoršil a že není schopen vůbec nic podepsat…

    Ve věku 98 let zemřel v Huntsville (stát Alabama) Rudolf Schlidt, jeden z posledních žijících členů týmu nacistického konstruktéra Wernhera von Brauna. Ač se přesný počet členů týmu špatně počítá (je to třeba dáno i tím, že někteří jeho členové přišli do USA až mnoho let po válce na vyslovenou žádost von Brauna), většinou se uvádí poslední žijící člen: Hans Fichtner (nar. 8. září 1917).

    Americký astronaut Hank Hartsfield nám poštou poslal podepsané fotografie hned ze tří osobních setkání: ze skotského Edinburgu (2007), Prahy (2009) a německého Speyeru (2010).

    Pondělí 1. října 2012 (EDT)

    Pokud jsem před několika dny chválil astronauta Franklina Changa-Díaze (viz blog 11. září 2012) za vstřícný přístup ke sběratelům podpisů, chválil jsem den před večerem. Desetidolarový poplatek za podpis totiž Chang-Díaz počínaje dnešním dnem zvedl na 40 USD – a v případě podpisu s osobním věnováním dokonce na 75 USD. Pokud budete potřebovat podpis na materiály ke všem jeho sedmi startům, budete muset sáhnout docela hluboko do kapsy. (Na druhou stranu: Chang-Díaz tvrdí, že nejde o jeho osobní obohacení, ale že veškeré získané prostředky jdou na vývoj revolučního raketového motoru VASIMR.)

    První stupeň rakety Antares nezamířil na startovací rampu v sobotu (jak jsem avizoval na blogu 27. září 2012), ale až dnes. Důvodem bylo nepříznivé počasí o víkendu. Nyní je před raketou třicetisekundový zkušební zážeh motorů, k němuž dojde za čtyři až pět týdnů. Pokud vše dobře dopadne, čeká ji o měsíc později testovací start.

    Americký astronaut Leland Melvin (veterán z letů Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-129/2009), který aktuálně působí na pozici náměstka administrátora NASA pro vzdělávání, nám poštou podepsal fotografie z loňského setkání ve Vídni (viz blog 14. června 2011) a navrch přiložil jednu litografii s věnováním.

    Čtvrtek 27. září 2012 (EDT)

    Dnes měl být na rampu 0A na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) - dříve součást Wallops Flight Research Facility - dopraven první stupeň rakety Antares: následovat bude čtyři až šest týdnů zkoušek, a pak slibovaný zkušební zážeh motorů. Transport se ale nezdařil, a to kvůli selhání jedné z akumulátorů v dopravníku (jak praví oficiální vysvětlení). Další pokus o dopravu prvního stupně na rampu se plánuje na sobotní ráno.

    Zpěvačka Sarah Brightmanová by měla desátého října 2012 učinit „dechberoucí oznámení“ (jak slibuje firma Space Adventures) týkající se kosmické turistiky. Kromě slavné zpěvačky se oznámení zúčastní „umělec pro mír“ při UNESCO Michail Gendělev a ředitel společnosti Space Adventures Eric Anderson. – Firma Space Advetures zatím zajišťovala lety všech sedmi dosavadních „kosmických turistů“ a už dříve se objevily spekulace, že Brightmanová by mohla být osmá (viz blog 23. srpna 2012).

    „Udělat krok, použít všechny fotoaparáty do všech směrů, udělat další krok – a pak to celé zopakovat.“ – Raketoplán Discovery vystavený v Udvar-Hazy Center (stát Virginia) opravdu nelze obejít jen tak. Je „ošlehaný“ 39 kosmickými výpravami a jsou na něm tisíce zajímavých detailů, které z internetových odkazů, knih nebo videosekvencí prostě nevyčtete. Raketoplán je přitom přístupný opravdu na pár metrů, takže máte pocit, že stačí jen vztáhnout ruku a můžete se ho dotknout – přitom ještě loni byl plnohodnotnou kosmickou lodí zakotvenou u Mezinárodní kosmické stanice (kterou jsme navíc viděli startovat na poslední misi – viz blog 25. února 2012).

    Středa 26. září 2012 (EDT)

    V Novém Mexiku byla dokončena první fáze výstavby kosmodromu Spaceport America. Jenže… Proinvestovaly se zatím jen státní peníze (celková hodnota projektu je 209 mil. USD), soukromníci své sliby neplní. Včetně Richarda Bransona, který v první fázi výstavby plánoval otevřít na kosmodromu první hotel ze svého nového „lifestylového“ řetězce. – Ve Spojených státech je aktuálně plánováno dalších devět (!) kosmodromů pro suborbitální lety a navíc existuje dalších devět (!) projektů. Vypadá to, že i soukromé suborbitální společnosti nakonec chtějí dát přednost atraktivnějším místům na Floridě, v Texasu nebo Kalifornii před pouštěmi Nového Mexika…

    Xcor s letounem Lynx (asi druhý nejvážnější kandidát na provozování suborbitální turistiky) chce přesídlit na Floridu se záložním letištěm v Texasu (viz blog 28. srpna 2012). Další společnost RocketCrafters, Inc. odmítla nabídku Nového Mexika a rozhodla se pro Floridu. V Brownsville v Teaxsu se má stavět kosmodrom za 50 mil. dolarů – údajně pro turistické (!) záměry společnosti SpaceX. Colorado, Florida, Texas a Virginie do své legislativy již zakotvily trvalou ochranu pro dodavatele a poskytovatele služeb (něco podobného má i Nové Mexiko, ale jen s firmou Virgin Galactic a jen do roku 2018). Kdybyste provozovali komerční suborbitální lety: šli byste do legislativně nepřipraveného Nového Mexika nebo jinam? Šli byste do odlehlých oblastí, nebo tam, kde už nyní jsou davy turistů (= potenciálních klientů)? (A kde se tedy dá vydělat na souvisejících službách.) Šli do odlehlé pouště, kde není zhola co nabídnout, nebo do oblasti se zázemím a infrastrukturou?

    Ekofutura číslo 4/2012 přinesla můj článek „Mokré kroky na Marsu“ – o historii a současnosti pátrání po vodě na Rudé planetě.

    Úterý 25. září 2012 (EDT)

    Dle listu Orlando Sentinel chce NASA jako první krok na cestě k návratu astronautů na Měsíc, k asteroidům i na Marsu vybudovat malou stanici za Měsícem v bodě L2 (Lagrangeův bod, cca 442 tisíc km od Země). Stanice by měla využít „přebytečné komponenty“ z programu ISS, přičemž k její výstavbě má být použita superraketa SLS a k obsluze vyvíjená loď MPCV/Orion. S výstavbou by se prý mohlo začít v roce 2019.

    Americký astronaut Mark Polansky se po odchodu z oddílu astronautů NASA (viz blog 12. července 2012) nestal nezaměstnaným, nýbrž zamířil do firmy Barrios Technologies v Houstonu (stát Texas). V ní (celkem má 640 zaměstnanců, přičemž na trhu působí 32 let) bude mít na starosti programy integrace související s Mezinárodní kosmickou stanicí.

    Třetí letošní číslo obměsíčníku Ekofutura obsahuje můj článek „Šest minut hrůzy“ – o přistání robota Curiosity na Marsu (vyšel před přistáním, ale řada na něj přichází až nyní).

    Pondělí 24. září 2012 (EDT)

    Raketoplán Endeavour definitivně – jako poslední z rodiny amerických kosmických letounů – dolétal, když úspěšně dorazil do Kalifornie. Zde jej čeká transport do California Science Center v Los Angeles, kde bude dočasně vystavený v hangáru Samuel Oschin Space Shuttle Endeavour Display Pavilion. Od roku 2017 pak nalezne svůj trvalý domov v nově postavené hale Samuel Oschin Air and Space Center (její podoba dosud nebyla zveřejněna), kde bude uložený – jako jediný z vystavovaných strojů – ve vertikální poloze.

    Írán uskutečnil další pokus o start do vesmíru, který se ovšem nezdařil – a který byl následně utajený. Podle Jane's Intelligence Review k němu došlo v rozmezí mezi 18. květnem a 23. červnem 2012: nasvědčují tomu satelitní snímky z obou dvou dat (svědčící o použití „kosmické“ rampy). Přitom Írán oznámil, že další pokus o start uskuteční 23. května (viz blog 21. května 2012) – ale o něco později informoval, že start se uskuteční až za deset měsíců.

    Při příležitosti neplánovaného výstupu do otevřeného prostoru v souvislosti s výměnou „rozvodné skříně“ na ISS (viz blog 5. září 2012) jsem se mihl ve Studiu 6 na ČT24.

    Pátek 21. září 2012 (EDT)

    Raketoplán Endeavour nám splatil dluh. Když jsme se loni vydali na jeho poslední start do vesmíru, neodstartoval (viz blog duben a květen 2011) – ovšem letos jsme jeho „poslední start“ přece jen viděli. Na vlastní oči a z neuvěřitelné blízkosti: nešlo sice o start do vesmíru, ale šlo o historicky poslední odlet raketoplánu z Floridy a zároveň historicky absolutně poslední (pře)let raketoplánu vůbec.

    Bez uzardění mohu prohlásit (protože mohu srovnávat), že šlo o úchvatnější zážitek, než samotný start raketoplánu do vesmíru. Slavnostní defilé letounu s raketoplánem přímo před námi, start, promenáda nad Kennedyho kosmickým střediskem a nakonec přelet nad dráhou SLF ve výšce necelých sedmdesáti metrů… (A to nepočítám setkání s mnoha zajímavými osobnostmi.) Zkrátka a dobře: vidět za letu raketoplán, na který si prakticky můžete „sáhnout“, prostě nemělo chybu a patří k zážitkům, které se slovy nedají popsat - ale které zůstávají navždy...

    Čtvrtek 20. září 2012 (EDT)

    Při vzpomínce v den prvního výročí ukončení provozu amerických raketoplánů (viz blog 20. července 2012) jsem připomněl, že ze čtyř astronautů jsou tři k dispozici pro další nominace. Po dvou měsících to ale Už není pravda, protože Sandra Magnusová (Atlantis STS-112/2002, Endeavour STS-126/2008 a Atlantis STS-135/2011) se rozhodla, že svoji sbírku tří kosmických letů už nerozšíří. Počínaje 22. říjnem 2012 se stává výkonnou ředitelkou AIAA (American Institute for Aeronautics and Astronautics). – Pro úplnost: prezidentem AIAA je bývalý administrátor NASA (z let 2005 až 09) Michael Griffin.

    Zamýšlený odklad startu lodi Sojuz TMA-06M (viz blog 17. září 2012) bude mít nejspíše domino-efekt i na další pilotovanou misi k ISS: Sojuz TMA-07M neodstartuje 5., ale nejspíše až 19. prosince 2012.

    Druhé letošní číslo obměsíčníku Ekofutura obsahuje můj článek „Jsou-li tam žáby taky?“ – o kosmických sondách a exoplanetách.

    Středa 19. září 2012 (EDT)

    Start jihokorejské rakety Naro-1 alias KSLV se dle upřesněných informací uskuteční v rozmezí 26. až 31. října 2012. Dřívější zprávy hovořily o 10. říjnu (viz blog 24. srpna 2012).

    Rusko oznámilo, že výběr nového oddílu kosmonautů byl dokončený, že bude čítat osm osob a že jejich jména zveřejní do 10. října 2012.

    Včera jsem na blogu psal o dosud „nepoužitém“ kosmickém turistovi Niku Halikovi, dnes je na řadě jeho kolega Sergej Kostěnko (Rusko). Ten byl v záložní posádce lodi Sojuz TMA-7/2005: jinak je to ředitel společnosti Space Adventures (zajišťující právě lety kosmických turistů) v Rusku. Je docela dobře možné, že dříve či později sám sebe pošle na „služební cestu“ – o to větší radost mám ze zaslaných podpisů.

    Úterý 18. září 2012 (EDT)

    Ruského kosmonauta Dmitrije Kondratěva, který se rozhodl odejít z oddílu kosmonautů (viz blog 7. září 2012), nahradí na postu velitele lodi Sojuz TMA-14M Aleksandr Samokutjajev (veterán z letu Sojuz TMA-21/2011).

    „Námořní pohřeb“ Neila Armstronga minulý týden (viz blog 14. září 2012) nebyl prvním podobným v případě americké kosmické legendy: už Alan Shepard se nechal zpopelnit a „rozptýlit“ z vrtulníku amerického námořnictva u pobřeží Kalifornie. Shepard byl prvním Američanem ve vesmíru (byť absolvoval toliko suborbitální let v lodi Mercury Freedom 7) a následně se stal pátým člověkem, který se prošel po Měsíci (jako velitel Apolla-14). Zajímavé je, že takto byl v roce 1998 Shepard pohřbený společně se svou manželkou, která zemřela jen pět týdnů po něm.

    Nik Halik z Austrálie je „kosmickým turistou“, který se (zatím) na oběžnou dráhu nepodíval. Přesto mu místo v kosmonautice patří: vždyť byl členem záložní posádky mise Sojuz TMA-13! Podepsané fotografie a pár řádků od něj proto rozhodně potěší…

    Pondělí 17. září 2012 (EDT)

    Dnes měl dát vale Kennedyho kosmickému středisku raketoplán Endeavour, aby se vydal na pouť do místa svého posledního odpočinku – kalifornského Los Angeles. Nepříznivé počasí v místě mezipřistání v Houstonu ale zapříčinilo odklad odletu o den – a špatné počasí na cestě letu pak o další den (čili aktuálně se s odletem počítá ve středu). Raketoplán na letounu Boeing-747SCA je totiž velmi nestabilní sestava, která potřebuje opravdu kromobyčejně kvalitní počasí: půl minuty před ní dokonce letí průzkumný letoun T-38 Talon, aby varoval přede všemi rozmary počasí (přesto jednou sestava s jedním raketoplánem Challenger dokázala vletět do krupobití, které poškodilo část dlaždic tepelné ochrany).

    Zatímco loď Sojuz TMA-04M včera bezpečně přistála po relativně krátkém 125denním letu (zapříčiněném odkladem startu, když byl při předstartovních testech poškozený návratový modul lodi), start následující mise Sojuz TMA-06M se pro technickou závadu odkládá zhruba o týden. Dosud se počítalo se startem 15. října, nové (předběžné) datum je 23. října 2012.

    Svého času měl časopis Life monopol na fotografie ze soukromého života amerických astronautů. Dnes již sice nevychází, přesto pod touto kdysi lukrativní značkou vycházejí další a další publikace: naposledy speciální vydání věnované památce Neila Armstronga. Magazín podrobně seznamuje s jeho životem; nejzajímavější část ovšem tvoří právě fotografie, neboť Life měl přístup k unikátním snímkům. Množství „oficiálních“ snímků tak doplňuje i přehršel fotografií „neoficiálních“.

    Pátek 14. září 2012 (EDT)

    Ruská raketa Proton se po nedávné havárii (viz blog 7. srpna 2012) vrátí zpět do služby startem 14. října 2012 s družicí Intelsat-23. Následovat má vzlet s družicemi Luč-5C a Jamal 300K dne 2. listopadu a do konce roku počítá Rusko s dalšími dvěma až třemi starty. – Zároveň byla oznámena příčina srpnového selhání rakety, za kterou mohlo předání výroby některých komponent čtvrtého stupně Briz-M z Chruničevova kosmického střediska v Moskvě do továrny Poljot v Omsku. Jenže díky „nedorozumění“ byly některé komponenty špatně vyrobené: někdy fungovaly (při předchozích startech), někdy ne (to byl případ srpnové havárie).

    Ač Rusko a komerční provozovatel raket Proton ILS tvrdí, že žádný ze zákazníků nehodlá z tohoto ruského nosiče odejít, není to tak docela pravda. Samozřejmě, že záleží na formulaci: opravdu nikdo neodchází; zákazníci jen hledají eventuality. To je případ společnosti SES, která si nově rezervovala pro své družice tři rakety Falcon-9. Výkonný ředitel SES Romain Bausch to komentoval slovy: „[Proton] má přiliš mnoho selhání. I jedno selhání je mnoho. V kontraktech máme klauzuli podle níž můžeme ze smlouvy odstoupit pokud množství selhání dosáhne určité hranice. Ještě na ní nejsme, ale jsme jí velmi blízko.“ – „Proto jsme se rozhodli postavit se s nosnými raketami na třetí nohu. První je Ariane-5, drahá, ale velmi spolehlivá. Něco podobného je vždy dobré mít k dispozici. Druhou je Proton, který ale neopouštíme.“ Třetí bude právě Falcon-9.

    Zpopelněné ostatky Neila Armstronga byly dnes pohřbené do moře po obřadu provedeném na palubě lodi USS Philippine Sea (Filipínské moře) CG-58.

    Pro zářijové vydání měsíčníku Válka jsem připravil rozsáhlejší článek o tom „Kdo by vyhrál jaderná konflikt?“ (jak s pochopitelnou nadsázkou informuje obálka magazínu – článek je o studené válce a nese název „Svět pod atomovou hrozbou“).

    Čtvrtek 13. září 2012 (EDT)

    Projekt Antares/Cygnus nabírá zpoždění: testovací zážeh prvního stupně nosné rakety je nyní plánovaný na „ne dříve, než druhou polovinu října“ (viz blog 10. září 2012). To znamená, že firma Orbital Sciences Corp. bude schopná vypustit do konce roku maximálně jednu nosnou raketu Antares. Maximálně.

    E-mailem mi dorazil dotaz, který by myslím zajímal širší okruh zájemců o kosmonautiku: když se motory Maxon tak osvědčily na robotech Spirit a Opportunity, proč je nenajdeme na Curiosity. Odpověď je jednoduchá: ač se ochranářská opatření v západních zemích formálně nezavádějí, existuje zde v posledních letech maximální snaha upřednostňovat domácí výrobce. Příběhy o tom, že se anonymně nakoupilo v běžných obchodech několik kusů zboží, udělal se jejich test a vybralo se nejlepší (které bylo z Německa nebo Švýcarska), rychle ubývají. Aneb na americkou kosmickou techniku jen americký hardware. Znovu opakuji: nejde o oficiální státní politiku, ale on všechno dokáže změnit jeden řádek v smluvních podmínkách. Stačí doplnit klauzuli o bezpečnosti dodavatele nebo něco podobného. - Motory Maxon každopádně v kosmonautice žijí dál: používá je společnost SpaceX na lodích Dragon pro natáčení panelů slunečních baterií. SpaceX je sice americká firma, ale komerční: pro ni je důležitý poměr cena/výkon, nikoliv sídlo výrobce.

    Dnes se v Národní katedrále ve Washingtonu D.C. (tedy ona je formálně na území Virginie, ale od středu hlavního města je jen pár metrů) uskuteční rozlučková bohoslužba s Neilem Armstrongem. – Kromě vysoké pocty jde i o určitou symboliku, protože jedno z oken katedrály (Space Window, Kosmické okno) obsahuje ve svém středu i malý kousek lunární horniny, který právě Armstrong přivezl v rámci mise Apollo-11 z Měsíce. – Každopádně nejde o pohřeb Neila Armstronga: ten se uskuteční v blíže neupřesněném termínu (pokud už neproběhl) do moře.

    Středa 12. září 2012 (EDT)

    NASA zveřejnila, proč se rozhodla nepodpořit projekt nosné rakety Liberty i stejnojmenné lodi předkládaný firmou ATK v rámci programu CCiCap (viz blog 3. srpna 2012). Jen pro úplnost: kromě vítězných firem Boeing, Sierra Nevada Corp. a SpaceX předložily své nabídky také společnosti Space Operations, American Aerospace Inc. a Spacedesign Corp., ale všechny byly hodnocené jako „neakceptovatelné“. V návrhu ATK „chyběly zásadní detaily týkající se toho, zda pilotovaný dopravní systém může být vyvinutý včas a za finančně přijatelných podmínek z již existujících komponent tak, jak byl v konceptu navrhován“. Tiskový mluvčí ATK se ohradil s tím, že „ačkoliv se náš návrh zaměřil na strategické cíle vyžadované ve výzvě CCiCap – jako náklady pro vládu, termíny realizace a bezpečnost – těmto kategoriím nebyla dána odpovídající váha při finálním rozhodnutí“.

    A jak byli hodnoceni ostatní účastníci? Z technického hlediska nejlépe Boeing (loď CST-100), průměrně SpaceX (Dragon Rider) a nejhůře Sierra Nevada Corp. (miniraketoplán Dream Chaser). Byť NASA ocenila, že společnost Sierra Nevada Corp. správně hodnotí rizika a výzvy spojené s vývojem miniraketoplánu, např. jeho systém tepelné ochrany. Z hlediska finančního pak je nejhůře (nejvyšší náklady na vývoj a provoz) hodnocený Boeing, nejlépe SpaceX – Sierra Nevada Corp. je tentokrát „mezi“.

    Nedávno zesnulého prvního Pozemšťana, který se prošel po Měsíci, Neila Armstronga, se rozhodlo uctít i Udvar-Hazy Center ve Virginii (pobočka Smithsonian Institution). Na nejméně dva týdny vystavilo Armstrongovu přilbu a obě rukavice, které měl na sobě v době historické lunární procházky. Tyto artefakty jsou normálně uloženy ve speciální ochranné atmosféře a bezpečné skladiště opouštějí jen při skutečně mimořádných příležitostech: pracovníci, kteří je mají na starosti dokonce navždy zakázali spouštění ochranného pozlaceného hledí, které bylo pro tyto skafandry typické. A to z důvodu obavy o trvalé poškození přileb. – Každopádně je úžasné, do jak gigantické vitríny pro hromady jiných exponátů byly rukavice a přilba uloženy.

    Úterý 11. září 2012 (EDT)

    Americký astronaut Franklin Chang-Díaz, který se stal druhým člověkem se sedmi kosmickými lety (Columbia STS-61C/1986, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-46/1992, Discovery STS-60/1994, Columbia STS-75/1996, Discovery STS-91/1998 a Endeavour STS-111/2002), se rozhodl zpoplatnit svůj podpis. Je tak jedním z mála astronautů z programu raketoplánů, kteří k podobnému kroku přistoupili. Celkem ho chápu: jednak je množství žádostí o podpis přicházejících astronautům značné (s jedním jsem hovořil a říkal, že jde o nějakých 10 až 15 dopisů denně!) a jednak je Chang-Díaz právě kvůli svým sedmi startům kosmickým velmi poptávaný. Kdekdo ho chce mít na fotce posádky, na obálce startu či přistání – a to ke každé jeho misi. – Navíc si myslím, že poplatek 10 USD za podpis je opravdu symbolický a že jde rozhodně o rozumnější krok, než vyhazovat žádosti o podpis rovnou do koše (jak mnozí činí).

    Zatímco evropská sonda Rosetta směřující ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko protnula dráhu Jupitera, další automat mířící k tomuto „králi planet“, americká stanice Juno, má problémy. Předposlední srpnový den provedla skoro půl hodiny trvající zážeh hlavního motoru, který změnil její rychlost o 1240 km/h. Na první pohled vypadalo vše v pořádku, ale následná analýza telemetrických dat ukázala, že jedna ze sledovaných hodnot tlaku v palivovém systému byla vyšší, než se plánovalo. Proto padlo rozhodnutí druhý korekční manévr chystaný na 4. září o deset dní odložit: aby byl čas problém důkladně analyzovat. Jedním z možných (a pravděpodobných) vysvětlení je ale vadný senzor, který udává nepřesné hodnoty.

    A ještě jeden astronaut poslal podpisy ze setkání ve Speyeru na podzim 2010: včera jsem představil Stevena Nagela, dnes Guiona Bluforda (jinak prvního astronauta černé barvy pleti v historii).

    Pondělí 10. září 2012 (EDT)

    Sonda New Horizons Kuiper Belt (start leden 2006) proletí v červenci 2015 kolem explanety Pluto: už dříve přitom bylo avizováno, že se po průletu vydá k některému dalšímu (dosud neobjevenému) tělesu v Kuiperově pásu. Nyní se objevily informace, že by jednu návštěvu mohla zvládnout ještě PŘED průletem u Pluta: pokud se potvrdí dosavadní informace, má sonda 21. ledna 2015 minout v těsné blízkosti těleso s neromantickým (a neoficiálním, protože Mezinárodní astronomickou unií neschváleným) názvem VNH0004.

    Podle zatím posledního zveřejněného plánu měla raketa Antares uskutečnit počátkem září testovací zážeh svých motorů na rampě kosmodromu Wallops, aby se mohla počátkem října vydat na svoji premiérovou cestu a následně v prosinci aby vynesla zkušební dopravní loď Cygnus směrem k ISS (viz blog 20. července 2012). Jenže firma Orbital Sciences Corp. (OSC) odmítla kvůli technickým problémům na přelomu července a srpna převzít startovací komplex. Prý mělo jít jen o „drobnosti“ (jak se oficiálně hlásí vždy), ale nikde se mi nepodařilo zjistit detaily – ani to, zdali je komplex už předaný. Protože jde o kritický mezník v přípravě, tak „ticho po pěšině“ nic optimistického nevěstí. Osobně se domnívám, že OSC bude ráda, když dokáže vypustit do konce roku zkušební raketu.

    V upomínku na osobní setkání (viz blog 8. listopadu 2010) z německého Speyeru nám poslal čtyřnásobný americký astronaut Steven Nagel své podepsané fotografie.

    Pátek 7. září 2012

    Indie plánuje na neděli start rakety PSLV s francouzskou družicí SPOT-6 (a japonským satelitem PROITERES jakožto sekundárním nákladem). Půjde o „indickou kosmickou misi s pořadovým číslem sto“ - jak ji prezentují místní média. Počítají totiž jako samostatné „mise“ 62 družic a 37 nosných raket, které dosud Indie vypustila (nebo nechala vypustit).

    Ruský kosmonaut Dmitrij Kondratěv (veterán z letu Sojuz TMA-20/2010) odešel letos v červenci na vlastní žádost z oddílu. Až potud by to byla tuctová zpráva, jenže... Kondratěv byl jmenovaný velitelem lodi Sojuz TMA-14M s plánovaným startem v září 2014. Není příliš obvyklé, aby z oddílu kosmonautů někdo odcházel uprostřed přípravy na let...

    Od včerejšího dne je Praha oficiálně sídlem agentury GSA, která má na starosti všechny veřejné zájmy týkající se evropských programů družicové navigace. Přesun agentury do Prahy znamená první přítomnost centrály evropské nebo celoevropské instituce na území České republiky.

    Ode dnešního dne je za 59,90 Kč ve „všech lepších trafikách“ (takže ve všech) k dispozici premiérové číslo měsíčníku Tajemství vesmíru – populárně-vzdělávacího časopisu (nejen) o kosmonautice a astronomii. Do prvního čísla jsem přispěl několika články: Plným Sluncem vpřed, Triumf jménem Curiosity, Muž, který navždy změnil svět, Záchrana, ke které nikdy nedošlo, Vesmír pod čínskou taktovkou, Komerční lety kosmické a Nenaplněné mise kosmických sond.

    Čtvrtek 6. září 2012

    Proč byl Neil Armstrong první na Měsíci? Protože byl nejlepší, nebo prostě jen proto, že měl v rámci oddílu astronautů nejvíce štěstí? V článku v Hospodářských novinách jsem si dovolil představit názor druhý – a podle mínění mnohých jsem si dovolil opravdu hodně. Podotýkám, že nejde o názor můj, ale že jsem ho převzal z životopisné knihy Donalda Slaytona „Deke!“ (Mimochodem, vynikající kniha – bohužel v našich končinách příliš nerozšířená, protože toliko anglická. Ale máte-li jen trochu možnost, skočte bez váhání po ní.) A proč by právě tato kniha měla být směrodatnou? Protože Slayton osobně vybral Neila Armstronga (stejně jako vybíral členy ostatních posádek) pro první lunární přistání – kdo jiný by měl mít právo Armstronga kvalifikovaně hodnotit? Slayton otevřeně píše, že v oddíle byli lepší a vhodnější kandidáti, ale ti buď nebyli k dispozici, nebo tuto misi nechtěli. Dokonce je i vyjmenovává (Grissom, Schirra, Shepard, Borman, McDivitt aj. – s tímto seznamem nebudu polemizovat, Slayton byl šéfastronaut, já ne). – Jak Slayton uvádí, Armstrong byl velitelem Apolla-11 (kde byl v mnoha ohledech nejméně zkušený člen posádky) jen proto, že velitele vybíral ze služebně starších astronautů. Zároveň ale podotýká, že mu stoprocentně věřil (nebyl to tedy druhý extrém, jakási „znouzectnost“, abych zase nebyl překrucován).

    Tím nechci jakkoliv snižovat Armstrongovy zásluhy a schopnosti: byl to vynikající člověk a pilot; hodnotím jej pouze v kontextu oddílu astronautů a okolností. Osobně si myslím, že Neil Armstrong toho (opakovaně) dokázal dost. A nejen v letectví či kosmonautice: v roce 1964 se vrhl do hořícího domu, aby odtud vynesl dvě malé děti. Zvládnutými leteckými haváriemi se v životopise mohl pochlubit leckterý „Apollák“, ale takovýto činem málokdo. - Proto je zcela zbytečné vytvářet kolem něj kult osobnosti: on sám se tomu za svého života bránil a snažil se – co to šlo, pochopitelně – žít naprosto normální život. Nechtěl ze sebe dělat supermana: i před letem Apollo-11 prohlašoval, že je připravený jen na 98 procent... – Ostatně, i v inkriminovaném článku píšu: „Koho si bude lidstvo pamatovat za tisíc let? Nebudou to prezidenti, umělci ani sportovci. Ikonou 20. století bude jistě právě Neil Armstrong, první člověk na Měsíci.“ Právem.

    Několik „suvenýrů“ vztahujících se k nadcházejícím kosmickým misím: fotografie 34. základní posádky ISS (polovina odstartuje v říjnu, polovina v prosinci letošního roku), plakát 34. základní posádky a emblém 37. základní posádky (v níž budou na premiérových letech dva členové výběru kosmonautů 2009: Luca Parmitano z Itálie/ESA a Michael Hopkins z USA/NASA).

    Středa 5. září 2012

    Cílem NASA je po skončení provozu zredukovat množství vycházek ve skafandru z Mezinárodní kosmické stanice na nezbytné minimum: jednu ročně. – Ne vždy se to ale podaří. Minulý týden byl učiněný pokus o výměnu „rozvodné skříně“ na pozici MBSU-1 (celkem jsou na ISS čtyři, každá obsluhuje dva panely slunečních baterií; další dvě jednotky jsou připravené jako náhradní): odpojení dvou panelů slunečních baterií proběhl bez problémů, ale při demontáži jednotky začaly šrouby „drhnout“ – novou se pak vůbec přišroubovat nepodařilo. (Jen pro úplnost: jednotka byla z technického hlediska funkční, ale nereagovala na povely a nefungovala její diagnostika. Výměna proto byla preventivní akcí.) ISS se tak ocitla bez čtvrtiny energie (je to nepříjemné, ale o zásadní problém nejde). Jenže pak při nesouvisející závadě odešel přepínač u jednotky DCSU a díky tomu do palubní sítě neproudí energie z dalšího panelu. ISS tak „jede“ jen na pět hlavních slunečních panelů z osmi. Dnes se proto kosmonauti Sunita Williamsová a Akihiko Hoshide pokusí jednotku MBSU při dalším výstupu nainstalovat znovu: tentokráte s sebou berou čistící nástroje a mazadla. Mají čtyři hodiny času na to, aby šroubům (jsou jen dva) domluvili. Pak by jednotku MBSU vzali na palubu a tady nachystali jiný způsob propojení, než přišroubováním. Následoval by další kosmický výstup. – Ten stejně bude, a to kvůli přepínači DCSU.

    Meziplanetární sonda Dawn se „odlepila“ od planetky Vesta a je na cestě k trpasličí planetě Ceres. Stalo se tak se zhruba půldruhaměsíčním zpožděním oproti původnímu „letovému plánu“: první část odkladu byla plánovaná a měla umožnit získat více vědeckých dat, druhá reagovala na závadu setrvačníku (viz blog 20. srpna 2012).

    Je to frajer: za pár týdnů startuje do vesmíru (přesně 15. října 2012 coby člen posádky lodi Sojuz TMA-06M), přesto si našel čas na vyřízení pošty. Aneb hrst podpisů od amerického astronauta Kevina Forda (jenž je mimochodem pětistým člověkem, který se vydal na oběžnou dráhu).

    Úterý 4. září 2012

    Ředitel Gagarinova výcvikového střediska kosmonautů (alias Hvězdného městečka) Sergej Krikaljov prohlásil, že v novém oddíle ruských kosmonautů nejspíše budou ženy. Prohlásil, že pochopitelně musí úspěšně projít všemi výběrovými stupni, ale že „několik žen je velmi blízko tomu, aby byly vybrané“. Do aktuálního výběru přišlo zhruba 300 přihlášek, přičemž více než desetina byla od žen.

    Na českém webu se objevil další zajímavý kosmický projekt: server Kosmonautix.cz přišel s vlastním blogem. Je strašně príma vidět, že stále ještě jsou lidé schopní nejen vykládat, co by se asi tak nejlépe mělo a jak by se asi tak (pokud možno samo) mohlo, ale jdou s kůží na trh a něco reálně udělají. Přeji novému projektu spoustu zajímavých příspěvků i spokojených čtenářů!

    Další kandidát z dvacátého oddílu astronautů NASA, který vzal do ruky pero či fixu a odpověděl na žádost o podpis: tentokrát Scott David Tingle. Zaujala a pobavila mě obálka, ve které podpisy přišly: namísto odesílatele bylo uvedeno jen „Fly Navy!“ (parafráze na oblíbené americké „Go Navy“, což ale používají i další složky armády – např. „Go Army“ nebo „Go Air Force“).

    Pondělí 3. září 2012

    Dnes začal výcvik šestičlenné mezinárodní posádky pro experiment CAVES: půjde o izolačně-výzkumný experiment v délce trvání šesti dní, který začne v pátek 7. září na Sardínii. Experimentu se zúčastní kosmonauti a kandidáti David Saint-Jacques (Kanada), Andreas Mogensen (Dánsko/ESA), Sojči Noguči (Japonsko), Michael Fincke a Andrew Feustel (oba USA) a Nikolaj Tichonov (Rusko).

    Společnost SpaceX je zase o krok blíže k regulérnímu provozu: ke komerční dopravě nákladů na Mezinárodní kosmickou stanici. V pátek 31. srpna 2012 provedla test WDR (Wet Dress Rehearsal) své čtvrté rakety Falcon-9. Test zahrnoval i zkušební tankování, přičemž se plánovaně zastavil na čase T mínus pět sekund. Raketa byla zkoušena bez lodi Dragon: test proběhl na výbornou a vše nyní směřuje ke startu plánovanému na 8. října 2012. – Kromě nákladní lodi Dragon ponese raketa i první z osmnácti družic OG2 (ORBCOMM Generation 2).

    Fotografie, litografie a snímek ISS – vše s osobním věnováním. To mi poslal americký kandidát na astronauta a člen výběru 2009 Mark Vande Hei.

    Pátek 31. srpna 2012

    Objevily se informace, že se další čínský pilotovaný start (Shen Zhou-10) uskuteční 26. listopadu 2012. Což by odpovídalo startovacímu oknu, které jsem přinesl na blogu 1. srpna 2012 (27. listopadu až 1. prosince).

    Dnes se v uzavřeném rodinném kruhu uskuteční v Cincinnati v Ohiu vzpomínková bohoslužba za Neila Armstronga, prvního člověka na Měsíci (nikoliv pohřeb, jeho datum a místo zatím nebylo stanoveno). Po celých Spojených státech se uskuteční vzpomínkové akce, ale především: vlajky na státních i federálních budovách budou stažené na půl žerdi.

    Americký podnikatel Elon Musk uvedl, že zvažuje vytvoření holdingu, který by zastřešoval obě jeho technologické společnosti (SpaceX a Tesla Motors Inc.) a který by byl jejich stoprocentním akcionářem. Zdůraznil, že je opravdu ve stádiu úvah. Zároveň uvedl, že se může stát, že akcie SpaceX by byly již v příštím roce veřejně obchodovatelné. – Škoda. Jakmile se SpaceX stane regulérní akciovkou, budou akcionáři vyžadovat tvorbu zisku. A stejně tak budou tlačit, aby se rakety Falcon cenově přiblížily konkurenčním nosičům Delta-4 nebo Atlas-5 (když je trh tuto cenu ochoten akceptovat).

    Na setkání s astronatkou Millie-Hughes Fulfordovou (viz blog 30. srpna 2012) jsem si vzpomněl z jednoho prostého důvodu: do poštovní schránky mi až z daleké Kalifornie dorazil dopis, který mi poslala. Podepsala fotografie z osobního setkání a přidala pár milých řádků...

    Čtvrtek 30. srpna 2012

    Čína se chystá razantně vstoupit do oblasti vědeckých družic: hlavní důraz jejích kosmických aktivit byl přitom až dosud v oblasti aplikací. Někdy mezi lety 2014 až 16 plánuje například vypuštění svého prvního teleskopu pro studium tvrdého rentgenového záření, který umožní zkoumat černé díry a jejich vliv na okolní vesmír. Následovat má družice pro detekci částic temné hmoty, která bude monitorovat vysokoenergetické elektrony a gama záření. A nakonec čínští vědci připravují kosmickou observatoř pro studium magnetického pole Slunce. Máme se věru nač těšit...

    Mezinárodní kosmická stanice má podle dnešních představ fungovat nejméně do roku 2020, ale plánuje se prodloužení jejího využívání do roku 2028 (k tomu je ale nutná recertifikace některých palubních systémů). Už dnes se ale plánuje technické provedení likvidace téměř pětisettunového komplexu: kdysi se uvažovalo o tom, že ho zajistí evropská loď ATV, ale její výroba končí, poslední start je plánovaný na rok 2014 – a o čtrnáct let později by žádná neměla být k dispozici. Současné plány proto počítají s využitím ruských lodí Progress. V případě mimořádné situace (např. nutnost nečekaného předčasného ukončení fungování stanice) by měla stačit jedna, pro normální „úklid“ stanice z oběžné dráhy do hustých vrstev atmosféry budou potřeba dvě.

    Ač jsem na ISS Symposiu 2012 (viz blog 4. května 2012) trávil čas povětšinou na přednáškách a prezentacích, přesto jsem si neodpustil jednu žádost o podpis. Mou „obětí“ se stala americká astronautka Millie-Hughes Fulfordová, palubní specialistka z letu Columbia STS-40/1991.

    Středa 29. srpna 2012

    Jedním ze zajímavých trendů v kosmonautice v poslední době je přidávání sekundárních zařízení ke komerčním misím. ESA takto plánuje vybudovat svůj globální telekomunikační systém EDRS (European Data Relay System), zařízení Sentinel-4 pro monitorování složení atmosféry bude připojeno ke družicím Meteosat třetí generace (zatímco předchozí tři mise budou využívat dedikované satelity) a na komunikační družici SES-5 vypuštěné v červenci bylo zařízení pro zpřesňování satelitního navigačního signálu EGNOS. A takto bychom ještě mohli pokračovat: podobnou cestou nyní hodlá jít i NASA, když plánuje na vládní i komerční komunikační družice umístit jako sekundární náklad zařízení pro pátrání po blízkozemních asteroidech. Americká kosmická agentura vyzvala, aby jí byly předložené návrhy na podobné zařízení v ceně do 50 mil. USD a schopné startu v roce 2016.

    Společnost Ball Aerospace oznámila, že dokončila výrobu všech osmnácti zrcadel pro observatoř JWST (James Webb Space Telescope). Každé zrcadlo je šestiúhelníkového tvaru s průměrem (kružnice opsané) 1,3 m.

    Při příležitosti premiérové jízdy robota Curiosity na Marsu jsem se minulý týden objevil na ČT24 v pořadu Události, komentáře.

    Úterý 28. srpna 2012

    Společnost XCOR Aerospace se rozhodla přenést svůj byznys z Kalifornie na Floridu. Společnost dosud měla sídlo ve městě Mojave (Kalifornie), ale nechala se zlákat investiční pobídkou ve výši 5,7 mil. dolarů k tomu, aby ze západního přešla na východní pobřeží USA. Kromě ústředí by do Kennedyho kosmického střediska měla být převedena sériová výroba suborbitálních letounů Lynx – stejně jako většina letových operací. Vývojové středisko se přesune do Midlandu v Texasu. V Mojave má zůstat maximálně jen část operací.

    Start další lodi Dragon (první komerční v rámci kontraktu CRS, kdy je objednáno dvanáct zásobovacích letů k ISS za 1,6 mld. USD) se mírně odkládá na 8. října. Dosud byl termín startu 6. říjen 2012. Loď dorazila na mys Canaveral 14. srpna 2012.

    Po zprávě o úmrtí Neila Armstronga jsem vzal do ruky oba jeho nedávno publikované životopisy: „First Man“ od Jamese Hansena (ve vázané i paperbackové verzi) a „One Giant Leap“ od Leona Wagenera. Zatímco první z nich je autorizovaný (Hansen jej psal společně s Armstrongem), druhý je výsledkem různých rešerší a shromažďování materiálů. Každý má něco do sebe, ale ten první je přece jen zajímavější. Neil Armstrong toho chtěl hodně říci, protože se kolem něj vytvořilo neskutečné množství mýtů, ale sám autobiografii napsat nechtěl, přestože měl nabídky v řádu miliónů dolarů. Děsil se povinností souvisejících s vlastní knihou: autogramiád, přednášek, cestování... Nicméně s Hansenem promluvil otevřeně naprosto o všem: vyjadřuje se dokonce i k některým muzejním exponátům, které jsou s ním spojované (a on s nimi nemá nic společného). Opravdu poučné čtení – nejen s ohledem na Armstronga, ale i s ohledem na to, jak „vzniká historie“.

    Pondělí 27. srpna 2012

    Administrátor NASA Charles Bolden oznámil, že společnost SpaceX splnila všechny úkoly stanovené v kontraktu COTS (Commercial Orbital Transportation Services): tedy kontraktu na vývoj nákladní dopravní kapacity na ISS. A že je nyní připravena provádět operační dopravu nákladu na ISS v rámci kontraktu CRS. (Cudně přitom pomlčel, že mezníky měly jednak výrazné zpoždění a že některé byly v průběhu kontraktu změněné. Ono to ale asi není podstatné: historie se zpravidla neptá JAK, ale ZDALI.) – Bolden zároveň oznámil, že společnosti Sierra Nevada Corp. splnila se svým projektem miniraketoplánu Dream Chaser první milník z programu CCIC (Commercial Crew Integrated Capability).

    V souvislosti s americkými přistávacími sondami na Marsu se v minulých týdnech velmi často uvádělo skóre: šest pokusů, pět úspěšných (před přistáním Curiosity, kdy se číslo změnilo na sedm pokusů, z toho šest úspěchů). Dvakrát sonda Viking, jednou Mars Pathfinder, dvakrát robot MER (tedy Spirit a Opportunit), nově Curiosity – a jediný neúspěch s misí Mars Polar Lander. Nějak se ale zapomíná na dvojici sond Deep Space (Scott a Amundsen), které se o nezávislé přistání (byť do blízkosti Marsu se dostaly společně s přeletovým stupněm mise Polar Lander) pokusily v roce 1999. Z neznámých příčin ale selhaly. Je pravdou, že byly relativně malé (2,4 kg plus tepelný štít) a že se první část letu svezly s jinou výpravou – ale velikost či hmotnost snad není důvodem, proč je (ne)počítat. Stejně tak sdílení hardware pro start či přeletovou fázi mise.

    Každý je nahraditelný. Prý. V případě Neila Armstronga si náhradu nedovedu představit, ale budiž – dejme tomu, že mám jen malou fantazii. Vzpomínka na „ikonu 20. století“ Neila Armstronga mi dnes vyšla v Hospodářských novinách.

    Sobota 25. srpna 2012

    Jsou sny, které se splní - a jsou sny, které zůstanou navždy nesplněné. Jedním z těch, které se mi definitivně přesunuly do druhé kategorie, je osobní setkání s prvním člověkem, který se prošel po Měsíci. Neil Armstrong dnes zemřel na následky komplikací spojených s operací srdce před třemi týdny (viz blog 16. srpna 2012) ve věku 82 let.

    Pátek 24. srpna 2012

    Tento týden byl z Ruska odeslaný do Korejské republiky (známější je jako Jižní Korea) první stupeň třetí nosné rakety Naro-1. První dva pokusy o její let na oběžnou dráhu se skončily neúspěchem, třetí je plánovaný na 10. října 2012.

    NASA plánuje začít v roce 2015 rozpracovávat další velkou astrofyzikální misi (z kategorie Flagship, vlajkových lodí, což jsou mise s rozpočtem v řádu miliard dolarů). Má jít ovšem jen o začátek přípravných prací, protože financování podobné mise je prakticky vyloučené do chvíle, než se dostane na oběžnou dráhu Webbův kosmický teleskop (podle aktuálních plánů v roce 2018), který spolehlivě zkonzumuje veškerý disponibilní rozpočet. První peníze do nové astrofyzikální observatoře by tak mohly přijít nejdříve v roce 2017.

    Letectví+kosmonautika 8/2012 obsahuje následující články z mé produkce: „Bitva o Webbův teleskop“ (peripetie kolem nové americké astrofyzikální observatoře), „Bitva o kámen z Marsu“ (historie a budoucnost projektů na dopravu horniny z Marsu na Zemi), „Ariane-6 se (nesměle) představuje“ (politika a podoba nové evropské rakety), „Discovery přišla o velitele“ (tragická smrt předposledního velitele raketoplánu Discovery Alana Poindextera) a „Příběh bezejmenného raketoplánu“ (maketa raketoplánu v Downey – viz blog 30. července 2012).

    Čtvrtek 23. srpna 2012

    Na blogu 13. srpna 2012 jsem psal, že pokud Peggy Whitsonová (veteránka z letů Endeavour STS-111/2002 a Sojuz TMA-11/2007) získá po svém odchodu z postu šéfastronauta třetí letovou nominaci, budou rekordy padat jako na běžícím pásu. Aktuálně to přitom vypadá, že budou padat ještě rychleji: NASA nominovala Whitsonovou ke třetímu letu na ISS, ovšem nikoliv na standardní šestiměsíční směnu, nýbrž na roční let! Ten by měl začít v průběhu roku 2015 (přesný termín startu nebyl stanovený), přičemž jej absolvují jeden americký astronaut (v daném případě astronautka) a jeden ruský kosmonaut (ten ještě vybraný nebyl).

    Protože roční pobyt dvou osob na ISS zasáhne do systému pravidelné rotace posádek na stanici, uvolní se několik (dvě?) míst pro „kosmické turisty“. Dle agentury Interfax by jedním z nich mohla být britská zpěvačka Sarah Brightmanová (52), která už nyní spolupracuje na vzdělávacím programu STEM (Science, Technology, Engineering and Mathematics) se společností Virgin Galactic. – Jen mě trochu překvapuje, že při akutním nedostatku „letenek“ nedojde k dohodě o rozdělení letenek mezi regulérní partnery ISS. Myslím, že některé agentury by byly vděčné alespoň za krátkodobý let – ostatně, i třeba některému americkému astronauti by mohl umožnit získat „kosmické ostruhy“. Třeba taková Kanada pošle na stanici svého kosmonauta letos v srpnu – a pak má nárok až v roce 2019 (viz blog 29. prosince 2011).

    Robot Curiosity absolvoval včera na Marsu první zkušební jízdu (jeho stopy viz první snímek). Při této příležitosti přidávám několik obrázků dokumentujících dosavadní průběh výpravy: ať jde o autoportréty (druhý a třetí snímek) nebo odhození tepelného štítu při sestupu (první snímek na druhém řádku). Curiosity si každopádně vede (nejspíše nad očekávání) úchvatně a postupně začíná přepisovat „marťanskou kroniku“. – Nejen obrazně, ale i doslova, protože NASA včera oznámila, že místo přistání pojmenuje po nedávno zesnulém klasikovi sci-fi na „Bradbury Landing“ (Bradburyho [místo] přistání).

    Středa 22. srpna 2012

    Robot Curiosity včera poprvé pohnul svými koly, byť zkoušel jen jejich natáčení. Na dnešek je v plánu premiérová jízda: instrukce k ní byly odeslané na Mars už předevčírem. – Zároveň se objevil první problém: robot má poškozený kabel k jednomu ze dvou detektorů rychlosti a směru větru meteorologické stanice REMS. To znamená, že měření budou omezena nebo nebudou k dispozici v případě, že se zdravé čidlo ocitne v „závětří“ (obě čidla byla vůči sobě i ostatním systémům umístěna tak, aby mohla provádět nepřetržitá pozorování). Podle prohlášení NASA je možné, že kabel přerušil nějaký odražený oblázek během přistání. (No, nevím – trochu mi to připomíná sovětskou éru, kdy za jakékoliv přiznané selhání techniky mohl „zásah mikrometeoritu“.)

    Byla dvojice zpravodajských družic v hodnotě miliard dolarů od NRO pro NASA (viz blog 22. června 2012) jen danajským darem? Čím dál více lidí v NASA věří, že ano. Podle nejnovějších analýz nejsou zpravodajské družice pro přestavbu na astronomickou či jinou vědeckou misi příliš vhodné. „Tyto teleskopy nejsou ničím jiným, než příležitostí,“ uvádí ředitel astrofyzikální divize NASA Paul Hertz. „Pokud ale nebudou opravdu dobrou příležitostí, nepoužijeme je.“ NASA každopádně musí platit roční náklady na uložení zařízení (100 tisíc USD/kus) a vzhledem k silně napnutému rozpočtu nemůže zahájit ani přípravné studie či práce na možném novém využití družic. De facto se tak ani nemůže rozhodnout, zdali je využije, nebo ne...

    Duem podepsaných fotografií z pražského „kongresu kosmonautů“ ASE 2009 a jednou oficiální portrétní potěšil naše srdce i oko bývalý americký senátor za stát Utah (1974 až 93) Jake Garn, který se coby „politický turista“ proletěl raketoplánem Discovery při misi STS-51D/1985.

    Úterý 21. srpna 2012

    Další – nyní již nepotřebný – hardware z programu raketoplánů našel svůj nový domov (resp. nové uplatnění). Loď M/V Liberty Star (z oceánu vlekla do přístavu pomocné motory raketoplánů SRB) byla převedena jako výcvikové plavidlo do U.S. Merchant Marine Academy v Kings Point (stát New York). Loď je pro výcvik zajímavá svým moderním vybavením, ale třeba i unikátním systémem vodních trysek, které umožňují její přesný a precizní pohyb kterýmkoliv směrem: ten byl původně vyvinutý jako ochrana moroňů (alias mořských krav), kteří žijí v Banánové řece při mysu Canaveral a kteří by byli klasickými lodními šrouby ohrožování. V systému ovšem záhy našli zalíbení například i potápěči: i jim totiž od klasických lodních šroubů hrozí nebezpečí. – Pro sesterskou loď M/V Freedom Star zatím NASA nový domov hledá.

    NASA přichází v Senátu USA o jednoho velkého zastánce: Kay Bayiley Hutchinsonová zvolená za Texas oznámila na příští rok ukončení své politické dráhy. A pod dalším advokátem kosmických programů se už povážlivě houpe židle: senátor William Nelson (mj. se proletěl raketoplánem Columbia STS-61C/1986, takže má NASA co vracet) má proti sobě v listopadových volbách na Floridě velmi silného kandidáta (Connie Macka IV). Případná ztráta obou cenných spojenců v Kongresu USA – kde se v současné době každý hlas počítá (a zvláště hlas vlivný a zkušený) – by pro NASA mohla být nepříjemná. Přinejmenším.

    Přistání sondy Curiosity před patnácti dny jsem měl příležitost živě komentovat v České televizi (docela kumšt: komentovat něco, co nevidíte a k čemu neslyšíte komentář) – stejně jako zazněl můj hlas na vlnách Radiožurnálu, Rádia Česko či Českého rozhlasu Vltava.

    Pondělí 20. srpna 2012

    Meziplanetární sonda Dawn, t.č. na oběžné dráze kolem planetky Vesta, se dostala do problémů: vysadil jí jeden ze setrvačníků. I když by to pro další průběh letu nemělo mít fatální následky (byť jde o druhý problematický z celkem čtyř palubních setrvačníků), je zapotřebí na situaci reagovat. Bylo třeba změnit letový plán apod., takže se o zhruba o deset dní odkládá odlet od Vesty. NASA se rozhodla obětovat část vědeckého programu ve prospěch řešení problémů, ale opět: nejde o tragédii, protože Dawn je u Vesty „přesčas“. Původně měl odletět už v polovině července. Dalším cílem sondy má být trpasličí planetka Ceres (přílet v únoru 2015).

    NASA dnes oznámila (tedy v době psaní těchto řádků ještě neoznámila, ale už je to nějak venku), že další sondou z řady Discovery bude InSIGHT: půjde o robota, který po startu v roce 2016 přistane na Marsu, kde má pomocí vrtné soupravy proniknout do hloubky cca deset metrů pod povrchu (poprvé v historii, co bude podobná operace provedena mimo Zemi). Cena mise InSIGHT je 425 mil. dolarů. – Poražení finalisté jsou plovoucí sonda pro Saturnův měsíc Titan TiME a automat ke kometě Wirtanen Comet Hopper.

    Chodí, chodí – v poslední době opravdu hodně. Nyní mi přišla obálka s podpisy Johna Glenna a věnováním oběma klukům: myslím, že mají opravdu parádní suvenýr připomínající návštěvu Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. (viz blog 19. dubna 2011).

    Pátek 17. srpna 2012

    Čínská exlunární sonda Chang´e-2 je aktuálně na meziplanetární dráze s parametry 1,022 krát 1,035 AU a periodou oběhu kolem Slunce 381 dní. Zatímco čínská média informují o jejím plánovaném průletu u asteroidu v březnu 2013, výpočty provedené západními pozorovateli ukazují, že tato dráha protne trajektorii letu asteroidu Toutatis už 13. prosince letošního roku.

    Všichni tři členové posádky čínské lodi Shenzhou-9 (Jing Haipeng, Liu Wang a Liu Yang) obdrželi cenu Nadace pilotovaných kosmických letů Tsanga Hin Chiho. Cena je spojena s finanční prémií ve výši (v přepočtu) 160 tisíc dolarů na hlavu (tedy něco málo přes tři milióny korun). Úplně zkrátka nepřišlo ani zbývajících osmnáct čínských kosmonautů: každý dostal od této nadace za let Shenzhou-9 prémii 16 tisíc dolarů (něco přes 300 tisíc Kč).

    Roskosmos zveřejnil emblémy dvou zbývajících pilotovaných startů lodí Sojuz v letošním roce: TMA-06M (15. října 2012) a TMA-07M (5. prosince 2012). Kromě toho je tu i snímek posádky lodi Sojuz TMA-07M (zleva T. Marshburn/USA, R. Romaněnko/Rusko a Ch. Hadfield/Kanada).

    Čtvrtek 16. srpna 2012

    Astronaut Neil Armstrong (veterán z letů Gemini-8/1966 a Apollo-11/1969, kdy se stal prvním člověkem na povrchu Měsíce) podstoupil minulý týden operaci, během níž mu byla pomocí několikanásobného bypassu uvolněna zablokovaná artérie. Operace se zdařila a Armstrong se rychle zotavuje.

    Jeden z pracovníků čínské kosmonautiky, který se podílí na bezpilotním průzkumu Měsíce, Ouyang Ziyuan, nedávno prezentoval v médiích zajímavý příběh. Když Čína dostala od Spojených států kousek lunární horniny z Apolla-17 zatavený v plexiskle, rozhodla se jej vyjmout a rozpůlit na poloviny: jedna skončila v planetáriu v Pekingu, druhá byla podrobena analýze. Cílem operace bylo zjistit, zdali jde skutečně o lunární horninu: zdali Američané nerozdávají bezcenné kamínky (nebo zdali dokonce na Měsíci vůbec nebyli). Čínští vědci pak konstatovali, že Američané nepodvádí a že skutečně jde o kámen z Měsíce...

    Velké překvapení mi dorazilo do schránky: dvojici fotografií z „kongresu kosmonautů“ ASE v Praze podepsal historicky první pilot lunárního modulu z mise Apollo-9 Russell Schweickart. Zároveň připojil krátký milý osobní dopis, v němž mě mj. upozornil, že tato odpověď je výjimkou, že se poštou nepodepisuje a požádal mě, ať si jeho adresu nechám pro sebe. (Jeho přání budu samozřejmě respektovat.)

    Středa 15. srpna 2012

    Ve věku 98 let zemřel minulý týden britský fyzik a radioastronom Sir Bernard Lovell (1913 - 2012). Od začátku kosmické éry lidstva patřil k vášnivým pozorovatelům kosmických objektů pomocí radioteleskopů: Sověti jej neměli rádi, protože často dokázal publikovat snímky a další informace z jejich sond dříve, než oni sami. (Na druhou stranu ale byli za jeho činnosti vděční, protože se tak jejich aktivitám dostávalo potvrzení z nezávislého zdroje, což bylo v atmosféře nedůvěry a zpochybňování ve studené válce navýsost důležité.) Lovell se ale podílel i na vojenských projektech, například na systému včasné výstrahy před sovětským jaderným útokem. Za to se jej Sověti pokusili zavraždit smrtelnou dávkou radiace během návštěvy v Jevpatorii. Lovell o tom promluvil až v roce 2009 s tím, že celá zpráva bude zveřejněna až po jeho smrti...

    Americké námořnictvo začalo uvažovat o obnovení využívání komplexů číslo 25 a 29 na mysu Canaveral, z nichž byly v letech 1958 až 80 prováděné letové testy ponorkových rakety Polaris, Poseidon nebo Trident I. Z informace ale nevyplývá, zdali obnovení využívání znamená i obnovení startů nebo jen jejich použití (třeba) k výcvikovým aktivitám.

    K misi Curiosity jsem do magazínu 100+1 napsal článek „Vzdušný jeřáb nad Marsem“ (tedy já ho původně pojmenoval „Ohňostroj nad Marsem“ s odkazem na desítky pyropatron, které se musely během sestupu aktivovat – ale redakce ho holt musela změnit k obrazu svému).

    Úterý 14. srpna 2012

    Na včerejším blogu jsem psal o odchodu astronauta Daniela Taniho z oddílu astronautů v řádu dní. Jen několik minut po napsání informace mi přišlo její doplnění: Tani už odešel a nastoupil do firmy Orbital Sciences Corp. jako viceprezident pro mise a operace s nákladem v rámci programů COTS a CRS (tedy rakety Antares a lodi Cygnus). - Tani se tak vrací „na místo činu“, protože ve firmě Orbital Sciences Corp. pracoval do roku 1996, kdy se stal astronautem NASA.

    Robot Curiosity již více než týden trpělivě sedí (v jeho případě spíše stojí) na povrchu Marsu jen 2,4 km od středu přistávací oblasti (měla tvar elipsy 7 krát 20 km). Minulý týden postupně rozkládal své mechanické části a prováděl prověrky jednotlivých přístrojů/systémů. Od soboty pak probíhala výměna palubního software: jeho přistávací verze je postupně nahrazována pracovní potřebnou pro práci na povrchu Rudé planety (operace má být dokončena dnes). Koncem tohoto týdne (v neděli 19. srpna) se mají poprvé pohnout jeho kola; půjde ale jen o zkoušku jejich natáčení. O dva dny později (v úterý 21. srpna) bychom se pak měli dočkat první zkušební jízdy.

    Firma Blue Origin (má ambice na vývoj a výrobu suborbitální turistické lodi, později hodlá posílat i vlastní astronauty do vesmíru – stojí za ní miliardář a zakladatel internetového obchodu Jeff Bezos) věnovala své zkušební létající zařízení Charon do The Museum of Flight (Seattle, stát Washington). Charon demonstroval během zkušebních letů v roce 2005 při použití běžných leteckých motorů technologii vertikálního startu i přistání, se kterou Blue Origin počítá pro své suborbitální lety.

    Pondělí 13. srpna 2012

    Hubnutí amerického oddílu astronautů pokračuje: v nejbližších dnech jej opustí Daniel Tani (veterán z letů Endeavour STS-108/2001 a Discovery STS-120/2007).

    Také další zpráva se týká amerického oddílu astronautů: novým „šéfastronautem“ (jak bývá neoficiálně označovaný vedoucí týmu, který má na starosti koordinaci aktivit, komunikaci s ostatními složkami NASA a především nominace do posádek) se stal Robert Behnken (veterán z letů Endeavour STS-123/2008 a Endeavour STS-130/2010). – Od září 2010 do července 2012 byla šéastronautkou Peggy Whitsonová (Behnken byl její zástupcem): přitom většina bývalých šéfastronautů získala krátce po opuštění pozice letovou nominaci. Pokud by se tak stalo, vydala by se Whitsonová již potřetí na dlouhodobou výpravu na ISS a rekordy (ne že by jich už dnes neměla málo) by padaly jako na běžícím pásu. Pokud...

    Jen pro zajímavost dodávám, že jednou z Behnkenových podřízených v oddíle astronautů je i jeho manželka, Megan McArthurová (vetránka z letu Atlantis STS-125/2009).

    Technologické zařízení Morpheus pro zkoušky přistání na Měsíci bylo přesunuto z Johnsonova kosmického střediska (stát Texas) do Kennedyho kosmického střediska (stát Florida), aby zde pokračovalo v letových testech (viz blog 11. dubna 2012). Ty se ale skončily neslavně: zařízení se bezprostředně po startu minulý čtvrtek (9. srpna 2012) převrátilo, ztratilo stabilitu, dopadlo na zemi a explodovalo. Při následném požáru bylo zcela zničeno. Jako příčinu havárie označila NASA (bnez bližšího upřesnění) „selhání hardwarové komponenty, která znemožnila dosažení stabilního letu“. – Program Morpheus tím ale nekončí, protože beztak se plánovalo nahrazení tohoto technického demonstrátoru pokročilejším, který se již několik měsíců staví. Jeho letové testy jsou plánované na začátek příštího roku.

    Pátek 10. srpna 2012

    Minulý týden se ve Hvězdném městečku uskutečnily závěrečné zkoušky sedmi kandidátů na kosmonauty, kteří byli zařazeni do výcviku v roce 2010. Čtyři z nich (Ivan Vagner, Denis Matvějev, Sergej Kuď-Sverčkov a Sergej Prokopjev) prospěli. Další dva (Andrej Babkin a Svjatoslav Morozov) prospěli s výhradami. To znamená, že si v zásadě vedli dobře, ale že ještě budou z některých záležitostí přezkoušeni. Aleksej Chomenčuk neprospěl. V říjnu dostane šanci složit opravnou zkoušku. Pokud ani v ní neuspěje, v oddíle kosmonautů končí.

    První a na hodně dlouhou dobu zřejmě taky jediný syrský kosmonaut, generál Muhammad Ahmad Farís (veterán z letu Sojuz TM-3/1987 na stanici Mir), dezertoval z armády a i s rodinou uprchl (prý se mu to podařilo až na několikátý pokus) do Turecka.

    Zatím pro většinu světových kosmických agentur jsou různé emblémy příležitostí k tomu, aby se jejich grafici „vyřádili“, japonská JAXA zvolila v případě svého nákladního modulu HTV přesně opačný přístup. Aneb původní návrh loga nyní při misi HTV-3 (aktuálně zakotvená u ISS) recyklovala s minimálními úpravami již potřetí.

    Čtvrtek 9. srpna 2012

    Už v září by se měla objevit na pultech knihkupectví autobiografie amerického astronauta Johna Younga (člen první posádky lodi Gemini, účastník misí Apollo-10 a -16, kdy se jako devátý člověk prošel po Měsíci, velitel prvního letu raketoplánu Columbia, první člověk, který se do vesmíru vydal šestkrát – a podobných charakteristik bychom v jeho případě našli celou řadu). Její název bude „Forever Young“: jde o slovní hříčku, která se dá přeložit jako „Navždy mlád“ nebo „Navždy Young“.

    Autobiografii píše i první astronaut, který byl ve vesmíru sedmkrát: Jerry Ross. Jeho kniha má plánovaný termín vydání v lednu 2013.

    A do třetice kniha věnovaná astronautovi-legendě. Přesněji astronautce: první Američance ve vesmíru, Sally Rideové. Ovšem protože nás minulý měsíc navždy opustila, půjde „jen“ o biografii – nikoliv autobiografii. Knihu píše americká publicistika Lynn Sherr(ová) a má vyjít někdy v příštím roce.

    Skoro čtvrt století trpělivě čekal v oddíle sovětských kosmonautů na šanci, která nakonec nepřišla. Michail Ivanovič Lisun do něj přišel v říjnu 1965 a opustil jej v září 1989. Byl v druhé záložní posádce letu Sojuz-23/1976 a stal se náhradníkem pro let Sojuz-24/1977. Měl letět v Sojuzu-25 na stanici Saljut-5, ale výrobní závod včas nedodal kosmickou loď (zpoždění bylo cca čtyřměsíční) – a když byla k dispozici, na stanici už byl nedostatek pohonných látek pro úspěšnou dvoutýdenní misi. (Ještě předtím v roce 1970 trénoval jako člen třetí posádky pro nově vyvíjenou loď TKS.) Vesmír mu ale nakonec nebyl souzený: v roce 1986 byl přeřazený do skupiny, které se připravovala na lety kosmoplánem Buran, ale to byla jen jeho labutí píseň, protože o tři roky později z oddílu kosmonautů definitivně odešel. Poslední červencový den letošního roku prohrál Michail Lisun svůj boj s dlouhou a těžkou nemocí.

    Úterý 7. srpna 2012

    Americké letectvo se rozhodlo nejméně o rok odložit nákup 46 nosných raket, které chtělo používat v letech 2013 až 17. Zakázka měla zajistit nižší cenu za dopravu zařízení do vesmíru a stejně tak dát výrobcům dlouhodobější jistotu (a tudíž otevřít prostor pro vyjednávání o ceně se subdodavateli nebo pro investice do nových technologií). Jenže proti kontraktu se zvedla vlna odporu, a to z mnoha důvodů. Protože si jej měly rozdělit rakety Delta-4 (Boeing) a Atlas-5 (Lockheed Martin), tak je hlas společnosti SpaceX s raketou Falcon-9 pochopitelný. Ta jednak neměla možnost se do zakázky přihlásit, jednak ji takovýto kontrakt na dlouhé roky vyřazuje z tohoto zajímavého segmentu trhu. Pak tu ale bylo několik dalších faktorů jako například fakt, že 46 raket je maximum, které by letectvo využilo, kdyby nedošlo k žádným odkladům, skluzům či rušení projektů. Reálně ale prý využije jen polovinu raket: na druhou polovinu by se nejspíše uzavíraly kontrakty na údržbu a smlouva by se protáhla z roku 2017 nejméně o tři roky... – Pro představu: americké letectvo potřebovalo za srovnatelné období (2007 až 11) osm raket Delta-4 a čtrnáct Atlas-5. Dohromady 22, tedy méně než polovinu poptávaného množství.

    Včera večer odstartovala z kosmodromu Bajkonur ruská nosná raketa Proton s dvojicí telekomunikačních družic na palubě (Telkom-3 a Ekspress-MD2). Tři stupně nosiče bezpečně dopravily vynášený náklad na stanovenou oběžnou dráhu, ale čtvrtý Briz-M selhal při třetím z plánovaných pěti zážehů. Podle Roskosmosu není šance na nápravu, oba satelity je nutné považovat za ztracené a celý let rakety Proton za havárii.

    „Rychlý“ přílet lodi Progress M-16M k ISS (namísto obvyklých 34 obletů planety potřebovala od startu po připojení jen čtyři oblety Země) vzbudil vlnu zájmu v českých médiích. A tak jsem se ve čtvrtek 1. srpna 2012 postupně objevil ve vysílání ČT24 a na vlnách Radiožurnálu i Rádia Česko.

    Pondělí 6. srpna 2012

    Konstantin Valkov měl být členem posádky lodi Sojuz TMA-04M, která je v současné době připojená k Mezinárodní kosmické stanici – loni jej ale v posádce nahradil Sergej Revin. Lékařská komise pak konstatovala, že je neschopen pokračovat v přípravě a počátkem července opustil po patnácti letech přípravy a čekání oddíl kosmonautů (první náznak odchodu z oddílu kosmonautů viz blog 28. května 2012). „Jeho“ loď Sojuz TMA-04M je stále na oběžné dráze…

    Na blogu 3. srpna 2012 jsem psal, že jako poraženého v klání o komerční dopravní loď vnímám navzdory kontraktu za 212,5 mil. USD (celkem bylo rozděleno 1,1125 mld. dolarů) firmu Sierra Nevada Corp. V podstatě totéž uvedl i přidružený administrátor NASA pro pilotovaný průzkum a operace William Gerstenmaier, když řekl, že „kosmická agentura si nemůže dovolit podpořit v plné míře tři komerční pilotované systémy“, ale že je zároveň v jejím zájmu mít „připravenou náhradní variantu pro případ, že se jeden ze dvou urychlených systémů potká s problémy“.

    Bylo to jako sen: člověk postupně v rychlém sledu přijímal jednotlivé dílčí informace týkající se přistávacího manévru mise Curiosity a téměř nevěřícně si mohl jednotlivé „položky“ odškrtávat. A pak ohromná exploze radosti v řídicím středisku. (I když se přiznám, že jsem si vše nevychutnával tak, jak bych chtěl, protože se Česká televize opravdu jen pár minut před přijetím informace o přistání rozhodla zařadit do programu živý přenos. A protože jsem byl zrovna ve studiu, tak mě na něj bez dlouhého ptaní zdobrovolnili.) Aneb nejúžasnější a nejkomplexnější robot v historii průzkumu vesmíru je bezpečně na Marsu.

    Pátek 3. srpna 2012

    Pozorovatelé se shodovali, že ve hře o získání kontraktu na vývoj komerčního plavidla pro dopravu amerických astronautů na nízkou oběžnou dráhu jsou reálně čtyři kandidáti: firmy Boeing, SpaceX, Sierra Nevada Corp. a ATK. – NASA dnes oznámila, že financovat bude první tři z nich. Boeing s lodí CST-100 získá 460 mil. dolarů za splnění 19 milníků, SpaceX (DragonRider) získá 440 mil. USD za 14 mezníků a Sierra Nevada Corp. (miniraketoplán Dream Chaser) 212,5 mil. dolarů za 19 cílů. Platnost kontraktu je do 31. května 2014. Při optimálním financování plánuje SpaceX zkušební let s posádkou v polovině roku 2015, zbývající dvě firmy o rok později.

    Zajímavé bude sledovat další osud nosné rakety a lodi Liberty, které firma ATK tvrdě tlačila vpřed a u kterých avizovala, že je bude financovat i v případě nezájmu NASA nejméně do roku 2014 – do premiérového startu nosiče Liberty. Uvidíme, zdali dodrží příslib, nebo „přehodnotí“ situaci pro nezájem o svůj projekt. – Jinak osobně jako faktického poraženého vnímám firmu Sierra Nevada Corp.: všechny tři firmy uváděly, že na dokončení projektu a realizaci zkušebního pilotovaného startu potřebují zhruba miliardu dolarů. Tzn. Boeing a SpaceX se blíží polovině této sumy, Sierra Nevada Corp. je jí docela vzdálená. Navíc i požadavky na ni jsou mírnější a milníky snazší. Takže mi zakázka přijde spíše jako „cena útěchy“ (a jakási „horká rezerva“, kdyby se někdo ze dvou hlavních adeptů dostal do nečekaných potíží), protože za oběma konkurenty bude následující skoro dva roky čím dál více zaostávat.

    V pondělí 6. srpna (v 7:31 h středoevropského času) dosedá na povrchu Marsu robotické vozidlo Curiosity: při této příležitosti bych se měl objevit v 7:40 h ve vysílání České televize a odpoledne v 17:06 h ve „Dvaceti minutách Radiožurnálu“ (= tedy na vlnách Českého rozhlasu Radiožurnálu).

    Časopis Svět se transformoval nejen do podoby čtrnáctideníku 100+1, ale „ožívá“ v podobě magazínu Svět obrazem. Velkoformátové fotografie, relativně malé množství textu – přesně to je jeho koncept. Do premiérového prázdninového dvojčísla jsem přispěl články „Plným sluncem vpřed!“ (o letounu Solar Impulse), „První Číňanka ve vesmíru“ (let Liu Yang), „Drak si brousí zuby na Mars“ (úspěšná premiéra zásobovací lodi Dragon) a „Raketoplán přistál v New Yorku“ (přemístění stroje Enterprise do nového domova).

    Středa 1. srpna 2012

    Jako typický příklad zaměstnávání vězňů se vždy uvádělo „lepení papírových pytlíků“. Nemají v ruce nebezpečné nástroje, je to nudná a monotónní práce, zvládnou to i intelektuálně ne příliš obdaření jedinci – a když už se něco pokazí, tak škody nejsou veliké. Nedobrovolní obyvatelé Státního vězení San Quentin v Kalifornii ovšem mají mnohem zábavnější a zodpovědnější práci: ve svých dílnách ve spolupráci s Amesovým výzkumným střediskem NASA totiž vyrábějí mechanismy PPOD (Poly Picosatellite Orbital Deployers). Jde o zařízení určená pro připojení k jakékoliv nosné raketě, z nichž se po dosažení oběžné dráhy uvolňují satelity kategorie CubeSat (o rozměru 10 x 10 x 10 cm). NASA prozatím podepsala s vedením věznice dohodu na dva roky (počínaje červnem 2011).

    Robert Christy z Velké Británie na základě veřejně dostupných informací a dosud provedených manévrů čínské stanice Tiangong-1 plus lodí Shenzhou-8 a -9 provedl výpočty týkající se startu další čínské pilotované lodi Shenzhou-10. Pokud bude mise třináctidenní, pak se dvě startovací okna otevírají od 27. listopadu do 1. prosince – a pak od 12. do 16. prosince. Pro 21denní let pak od 19. do 24. listopadu a od 5. do 9. prosince. Pokud se start neuskuteční v letošním roce, pak další příhodné období nastane koncem ledna 2013. - V posledních dnech se ale objevily zprávy o „divokých pohybech“ stanice Tiangong-1 a o tom, že by tyto mohly být důsledkem závažných palubních problémech. Tak uvidíme, zdali jde o nepřesnou interpretaci, nebo o první opravdu závažný problém v čínském programu pilotovaných letů.

    Pravidelný každoroční přehled plánovaných aktivit v pilotované kosmonautice, který vyšel již po patnácté, tentokrát „sklouzl“ až do třetího čísla časopisu Kozmos. Takže: „Rozpačité přešlapování v pilotované kosmonautice“.

    Úterý 31. července 2012

    Nadace Dorothy Jemison Foundation for Excellence, v jejímž čele stojí bývalá americká astronatka Mae Jemisonová (Endeavour STS-47/1992; do historie vstoupila jako první žena černé barvy pleti, která se podívala do vesmíru), získala od organizace DARPA grant ve výši půl miliónu dolarů na studie spojené s projekt „100-Year Starship“ (Kosmická loď za sto let). Cílem studie je řešit otázky týkající se možného pilotovaného letu ke hvězdám – k němuž by mohlo dojít (čistě teoreticky, pochopitelně) právě za (plus mínus) sto let. Pochopitelně, že přímým cílem projektu není vyslání člověka ke hvězdám – ale především vývoj nových technologií, které můžeme přímo využít zde na Zemi (od systémů s vysokou spolehlivostí přes úsporná zařízení, nové technologie až třeba po otázky týkající se recyklace nebo potravin).

    ESA oznámila, že ukončila využívání družice GIOVE-A: šlo o průkopnický satelit systému Galileo, který měl jednak odzkoušet technologie a jednak „zablokovat“ vysílací frekvence přidělené Mezinárodní telekomunikační unií. Vypuštěný byl v prosinci 2005, pracovat měl 27 měsíců – je plně funkční dodnes. ESA předala GIOVE-A výrobci SSTL: ten ji hodlá dále používat pro shromažďování dat o radiaci na středních oběžných drahách (GIOVE-A je prvním satelitem ESA, který na ně zamířil) a o dlouhodobé spolehlivosti technologií. – Podobný osud vzápětí potkal sesterský satelit GIOVE-B (výrobce Astrium, start duben 2008).

    Jak už jsem avizoval na blogu 16. července 2012, objevil jsem se 17. července ve Studiu-6 v České televizi. Řeč byla (nejen) o příletu lodi Sojuz TMA-05M k Mezinárodní kosmické stanici.

    Pondělí 30. července 2012

    Španělský kosmonaut Pedro Duque (veterán z letů Discovery STS-95/1998 a Sojuz TMA-3/2003) se vrátil do ESA, odkud byl dlouhodobě uvolněný na práci v několika španělských letecko-kosmických organizacích. Nově působí jako ředitel letových operací v řídicím středisku laboratoře Columbus (Oberpfaffenhofen, nedaleko Mnichova).

    Firma Boeing získala kontrakt za 175 miliónů dolarů na úpravu horního stupně rakety Delta-4 pro superraketu SLS. Kontrakt pokrývá i dodávku dvou letových exemplářů pro mise k Měsíci: automatickou v roce 2017 a pilotovanou o čtyři roky později. Kontrakt je osmiletý, přičemž obsahuje opci o možnosti prodloužení na dvanáct let a dodávku dalších dvou stupňů. V takovém případě by se jeho hodnota zvýšila na 307 mil. USD.

    Je sice jen ze dřeva, překližky, umělých hmot a podobných materiálů – a dokonce ani nemá jméno – přesto má tato maketa kosmického raketoplánu svůj historický význam. Postavila ji totiž v měřítku jednu ku jedné firma Rockwell, aby jí pomohla vyhrát zakázku na vývoj a výrobu amerických kosmických raketoplánů. Maketa (všimněte si, že gondoly OMS částečně zasahují do dveří nákladového prostoru - viz detaily na druhém řádku) svému účelu posloužila (ač byla vyrobena jen s pravým křídlem – pro prezentační účely to stačilo). Při zahájení vývoje raketoplánu ji využívali konstruktéři, politici i astronauti. Pak sloužila především jako kulisa pro tiskové konference, až byla v roce 1999 částečně rozebrána a putovala do skladu. Odtud byla nyní vyzvednuta a město Downey pro ni zřídilo provizorní přístřešek coby památník toho, že právě zde se rodily raketoplány. Do budoucna plánuje postavit nákladem dva milióny dolarů speciální hangár – a za další milión více než čtyřicet let starý rozměrový model opravit.

    Pátek 27. července 2012

    Do Kennedyho kosmického střediska dorazila z Michoud Assembly Facility (New Orleans, stát Lousiana) přetlaková kabina prvního letového exempláře lodi Orion. Ta zde bude dokončena, aby v roce 2014 mohla absolvovat zkušební misi EFT-1 (Exploration Flight Test) na palubě rakety Delta-4 Heavy (odstartuje ovšem nikoliv z Kennedyho kosmického střediska, nýbrž z přilehlého mysu Canaveral).

    Příjezd první letové lodi Orion do Kennedyho kosmického střediska není jedinou zajímavou událostí, která se tu děje: díky ukončení programu raketoplánů a dalšímu využití víceméně v nedohlednu (pokud dodrží společnost ATK své sliby, možná odtud poletí raketa Liberty v roce 2014 – jinak až superraketa SLS v prosinci 2017) se nyní pro návštěvníky otevřela dosud zapovězená místa. Nově je možné (za poplatek) osobně navštívit třeba hangár VAB (takováto možnost kdysi existovala, ale poté, co se zde začaly sestavovat pomocné motory raketoplánů na tuhé pohonné látky, byla před více než třiceti lety opuštěna – dnes je tu mj. k vidění dočasně „odložený“ raketoplán Atlantis) nebo startovací rampu 39A (odkud startovala většina pilotovaných výprav na Měsíc stejně jako většina raketoplánů). Nabídka trvá jen do konce letošního roku. Tedy alespoň prozatím.

    Kosmická turistka, která se (zatím) nedostala na oběžnou dráhu. Takto by se dala charakterizovat Barbara McConnell Barrett(ová), která se objevila v záložní posádce kosmické lodi Sojuz TMA-16/2009 (společně s profesionálními kosmonauty Aleksandrem Skvorcovem/Rusko a Shannon Walkerovou/USA - tím mimochodem vznikla velice zajímavá posádka složená z ruského velitele a dvou amerických žen). Barbara Barrett(ová) mi nyní odpověděla na prosbu a poslala podepsané fotografie, přidala emblém své mise/nemise a ještě připsala několik milých řádků. Pěkné a příjemné!

    Čtvrtek 26. července 2012

    Společnost SpaceX (resp. plným názvem Space Exploration Technologies Corporation) ústy své prezidentky Gwynne Shotwell oznámila, že raketa Falcon-9 ve verzi v1.0 bude použita už jen dvakrát pro vynesení lodi Dragon k ISS. Pak bude vyřazena a nahradí ji verze v1.1, která bude vybavena v prvním stupni modernějšími motory Merlin-1D a zvětšenými nádržemi prvního i druhého stupně (díky tomu vzroste startovací výška z 53 na 69 m, hmotnost ze 318 na 480 t a nosnost z 8,5 na více než 13 t nákladu). – No jo, ale tisková zpráva NASA oznamující uzavření kontraktu na vypuštění družice Jason-3 raketou Falcon-9 (viz blog 23. července 2012) vysloveně uváděla v prosinci 2014 použití rakety ve verzi v1.0. Takže buď zprávy o vyřazení rakety Falcon-9 v1.0 nejsou pravdivé, nebo není pravdivá „oficiální“ tisková zpráva NASA.

    Kosmonaut Frank De Winne (veterán z letů Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-15/2009: v rámci druhé mise dlouhodobě pracoval na ISS a stal se jejím prvním neruským či neamerickým velitelem) má od prvního srpna novou práci: stává se vedoucím Evropského výcvikového střediska kosmonautů v Kolíně nad Rýnem. Zdali pro něj přechod na manažerský post znamená odchod z aktivní činnosti v oddíle kosmonautů (pravděpodobně ano) zprávy neuvádějí – stejně tak mlčí ohledně toho, kam zamíří dosavadní vedoucí Michel Tognini (také dvojnásobný kosmonaut).

    Zamýšlená nosná raketa LauncherOne (viz blog 12. července 2012) společnosti Virgin Galactic má svého prvního zákazníka: stala se jím společnost Planetary Resources, která plánuje komerční těžbu na blízkozemních asteroidech. Nosič LauncherOne má být použitý k vynesení teleskopů řady Arkyd-100. I když... Premiéra LauncherOne je plánovaná na (ne dříve, než) 2016, ale (první?) Arkyd-100 má letět už v roce 2014. Tisková zpráva dále hovoří o „partnerství“, nikoliv o podepsání kontraktu (což je z hlediska závazků něco zcela odlišného). – Virgin Galactic každopádně tvrdí, že už má další zájemce o svoji nosnou raketu: společnosti GeoOptics, SpaceFlight Inc. a Skybox Imaging (no, žádná zavedená nebo alespoň investory zajištěná jména to nejsou...). A stejně tak, že firmy Sierra Nevada Space Systems a Surrey Satellite Technology vyvinou nové družicové platformy pro použití s tímto dopravním prostředkem.

    Středa 25. července 2012

    Minulý týden zemřel v Rusku bývalý kandidát na kosmonauta Ordinard Pantělejmonovič Kolomijcev (nar. 1933). Byl členem oddílu kosmonautů, který v květnu 1967 vytvořila Akademie věd SSSR (měla 18 kandidátů, ale jen čtyři z nich prošli přes lékařské zkoušky). Kolomijcev ovšem po absolvování základního výcviku oddíl v srpnu 1968 opustil, protože před jeho členy nebyla prakticky žádná perspektiva letu do vesmíru (nikdo z nich nakonec skutečně neletěl), a tak se raději věnoval odborné práci.

    Posádka lodi Sojuz TMA-03M (Oleg Kononěnko/Rusko, André Kuipers/Nizozemsko a Donald Pettit/USA) se díky svému zástupci ESA chystá na poletové putování po Evropě. Zahájit by ho měla ve čtvrtek 30. srpna v Nizozemsku a skončit o zhruba týden později v německém Kolíně nad Rýnem ve výcvikovém středisku evropských kosmonautů.

    I odvrátil se a hořce zaplakal... Aneb když mi redakce časopisu Extra Historie nabídla vytvořit speciál věnovaný programu Apollo, nadšeně jsem kývl. Text i fotografie jsem odevzdal a pak trpělivě čekal na dohodnuté korektury. Když dlouho nepřicházely, nesměle jsem se ozval. Jaképak korektury – časopis už je v prodeji! S obavami jsem šel do trafiky a výsledek byl ještě horší, než jsem čekal. Sloh textů zjednodušený, vyřádili se v něm korektoři (takže na jedné straně je řeč o Apollu-10, na straně druhé o Apollu-X), redakce vložila nesmyslné mezinadpisy („Ze Sovětského svazu měl letět jediný kosmonaut, zatímco Američané se vydali v trojici“), ale především totálně překopaný obrazový doprovod postahovaný z internetu - navíc s úděsnými popisy (a tak je třeba v obsahu bez jakékoliv souvislosti fotka astronauta Feustela s Krtečkem nebo v textu najdete „technickou kresbu“ rakety Saturn-5 jakoby z omalovánky pro mateřskou školku). Toto kdyby se mi dostalo do ruky, tak (právem) rozcupuju autora na kusy. Je to škoda, v padesátistránkovém magazínu jsou jinak řešena často u nás dosud nepublikovaná témata. – Jsou zkrátka díla, na která je člověk pyšný. A pak jsou ta ostatní. Toto patří jednoznačně do druhé kategorie. Bohužel.

    Úterý 24. července 2012

    Opakované setkání Mezinárodní kosmické stanice s lodí Progress M-15M se dnes v noci nezdařilo. Loď odstartovala 20. dubna 2012 a bezpečně se k ISS připojila o dva dny později. V neděli 22. července pak byla odpojena, aby se o den později vrátila a mohla otestovat nový automatický setkávací systém Kurs-NA. Ten má menší spotřebu energie, než stávající Kurs-A. Stejně tak má menší hmotnost a především: umožňuje setkání s ISS už na čtvrtém oběhu planety (tedy šest hodin po startu), zatímco stávající systém využívá trajektorii spojení na 34. obletu Země. Použití nového systému by mělo do budoucna zjednodušit letové operace: při použití „rychlého režimu“ například z orbitální sekce dopravní lodi Sojuz zmizí palubní toaleta, která je při dvoudenním letu nezbytná. – Rychlou trajektorii letu měla otestovat následující loď Progress M-16M (start 1. srpna 2012), ale je otázkou, zdali se tak po současném neúspěšném testu stane (v době psaní těchto řádků nebyly jasné příčiny nezdaru). Rusko totiž už dříve deklarovalo, že o tom, zdali použije tradiční nebo zrychlenou trajektorii letu se rozhodne až bezprostředně před startem.

    Německý kosmonaut Reinhold Ewald (veterán z letu Sojuz TM-25/1997) se stal poradcem kabinetu generálního ředitele ESA se sídlem v Paříži.

    Ve věku 61 let podlehla rakovině slinivky první Američanka ve vesmíru, astronautka Sally Rideová (veteránka z letů Challenger STS-7/1983 a Challenger STS-41G/1984). Do oddílu astronautů byla vybrána v roce 1978 společně s dalšími pěti ženami – ale právě ona měla to štěstí vstoupit do historie a stát se první Američankou na oběžné dráze (a teprve třetí kosmonautkou na světě). Po dvou misích do vesmíru se chystala na třetí start, když byla jmenována do posádky raketoplánu Challenger STS-61M (velitel Loren Shriver, pilot Bryan O´Connor a letoví specialisté Mark Lee, Sally Rideová, William Fisher a Robert Wood), který měl v červenci 1986 vynést telekomunikační družici TDRS. Po zkáze Challengeru v lednu 1986 byla mise zrušena a Rideová v srpnu 1987 odešla od NASA. Byla členkou tzv. Rogerosovy komise, která havárii Challengeru vyšetřovala – a působila také v komisi vyšetřující v roce 2003 ztrátu raketoplánu Columbia. V letech 1983 až 87 byl jejím manželem astronaut Steven Hawley. Rideová se věnovala práci s mládeží, napsala pět knih o kosmonautice pro děti a založila organizaci Sally Ride Science na podporu vědeckých programů na základních a středních školách.

    Pondělí 23. července 2012

    Kosmická raketa Delta-II, která letěla v říjnu loňského roku na svoji „poslední“ misi, získala od NASA tři nové kontrakty. Na vysvětlenou: firma Boeing už při posledním startu avizovala, že má dostatek hardware na snadnou a rychlou kompletaci nejméně pěti kusů nosiče – pokud bude zájem. (A naopak americký kontrolní úřad GAO již před půldruhým rokem avizoval, že za Deltu-II není aktuálně náhrada – viz blog 8. prosince 2010. Další informace o možné resuscitaci viz blog 25. srpna 2011.) A zájem evidentně je: nyní se s raketou počítá pro vypuštění družic OCO-2 (červenec 2014), SMAP (říjen 2014) a JPSS-1 (listopad 2016). Všechny starty se mají uskutečnit z kalifornského kosmodromu Vandenberg AFB. Kontrakt na tři starty má hodnotu 412 mil. USD.

    Podobně jako Boeing s Deltou-II získala kontrakt na vypuštění americko-francouzské družice Jason-3 společnost SpaceX s raketou Falcon-9. Start je plánovaný na prosinec 2014 a cena kontraktu je 82 mil. dolarů. (SpaceX přitom avizuje cenu rakety na úrovni 53 mil. dolarů – jenže to je čistá cena za nosnou raketu, nikoliv za další související služby. Ostatní firmy uvádí zpravidla „cenu úplnou“, což kapku zkresluje srovnání – i tak samozřejmě SpaceX zůstává nejlevnější.) Pro SpaceX jde o důležitý kontrakt: je to první smlouva na vypuštění vědecké družice pro NASA.

    Od minulého týdne je na palubě letadlové lodi USS Intrepid CV-11 vystavený v provizorním nafukovacím hangáru raketoplán Enterprise. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili tři ze čtyř astronautů, kteří měli možnost stroj při testovacách letech v atmosféře pilotovat (Fred Haise, Joe Engle a Richard Truly; Gordon Fullerton se po prodělaném těžkém infarktu v prosinci 2009 naprosto stáhl z veřejného života – žije v sanatoriu v jižní Kalifornii, které se zaměřuje na trvalou péči o zdravotně postižené osoby). Pokud chcete Enterprise vidět, tak je nutné si k základní ceně vstupenky na Intrepid (22 USD plus daň – v USA se ceny zásadně uvádí bez daně, která se stát od státu liší) připlatit šest dolarů.

    Pátek 20. července 2012

    V sobotu 21. července si připomínáme přesně rok od okamžiku, kdy se z poslední mise STS-135 do vesmíru bezpečně vrátil zpět na Zemi raketoplán Atlantis. Co dnes – rok po historickém letu – dělá čtyřčlenná posádka stroje? Velitel Chris Ferguson dal v prosinci 2011 vale NASA a začal pracovat u firmy Boeing na vývoji systémů pro posádku u nové komerční lodi CST-100, která má ambici stát se budoucím americkým plavidlem pro dopravu astronautů na nízkou dráhu. Pilot Douglas Hurley je asistentem ředitele pro nové (pilotované) programy při Ředitelství letových operací v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu. Letový specialista Rex Walheim se podílí na vývoji lodi Orion a je konzultantem na její koncepci z pohledu astronautů. Druhá letová specialistka Sandra Magnusová v současné době poskytuje konzultace při přípravě budoucích posádek a vědeckého programu pro ISS (sama je veteránkou ze 134denního letu na její palubě). – Hurley (45), Walheim (49) i Magnusová (47) jsou stále aktivními členy amerického oddílu astronautů a mají šanci se do vesmíru vrátit.

    Jak jsem již dříve avizoval (viz blog 18. července 2012), společnost Orbital Sciences Corp. včera zveřejnila aktualizovaný „jízdní řád“ svého projektu Antares/Cygnus. Podle něj se skutečně počítá s certifikací (a převzetím) rampy k 1. srpnu, ale následující termíny už mají skluz. Ke zkušebnímu zážehu motorů na rampě (nepůjde o letový exemplář rakety) dojde na konci srpna nebo počátkem září, premiéra nosiče Antares se chystá na konec září/počátek října. Firma zároveň upozornila, že není vyloučený i několikatýdenní posun těchto termínů (= odklad). Jen v případě, že by se je podařilo dodržet a že by oba úkony proběhly bez problémů, můžeme se v prosinci těšit na zkušební let lodi Cygnus. (Jinými slovy: Cygnus letos na oběžné dráze neuvidíme.)

    Diskusní fórum věnované kosmonautice na webu vesmir.thos.cz včera oslavilo „tisíciny“ (tisící den existence): jeho tvůrci jej při této příležitosti přesunuli na lépe zapamatovatelnou a identifikovatelnou doménu. Takže: vivat www.kosmonautix.cz!

    Další úspěšné přistání dopisu do poštovního kastlíku, další radost převeliká. Tentokrát si na nás vzpomněl americký astronaut Walter Cunningham (veterán z letu Apollo-7/1968) a podepsal fotografie, které vznikly při osobním setkání ve Frontiers of Flight Museum v Dallasu (stát Texas). Viz blog 9. října 2008.

    Čtvrtek 19. července 2012

    V případě „nesmrtelného“ robota Opportunity na Marsu už NASA otevřeně hovoří o tom, že „běží maratón“: ten má 26,2 míle, zatímco robot dosud najel 22 mil. Chybí tak jen něco přes čtyři míle: v poslední době se robot typicky pohybuje rychlostí 50 až 100 metrů za den. Kdybychom se drželi spodní hranice této rychlosti a kdyby Opportunity se při pohybu po Marsu „zbytečně“ nezastavoval a „nezdržoval“ zkoumáním okolí, mohl by svůj maratón absolvovat do konce letošního roku. – Solidní výkon na stroj, který měl urazit 300 metrů...

    ESA (konečně) oficiálně oznámila, že kosmonautka Samantha Cristoforettiová poletí na ISS v roce 2014. První náznaky nominace se objevily již v březnu (viz blog 14. března 2012), podrobnosti následovaly v červnu (viz blog 15. a 28. června 2012).

    Čína představila svůj projekt nosné superrakety CZ-9. Či přesněji: informovala, že studuje dvě její varianty. Zároveň oznámila, že zahájila vývoj motoru YF-650 s tahem 650 tun, který bude využívat kapalný kyslík a kerosen a který by mohl vytvořit základ tohoto nosiče. Obě studované verze rakety mají mít startovací hmotnost úctyhodných 4100 až 4150 t a výšku 98 až 108 metrů. První varianta počítá se čtyřmi pomocnými motory na kapalné pohonné látky kolem středového stupně: všechny mají využívat kapalný kyslík a kerosen. Druhá varianta počítá se čtyřmi motory na tuhá paliva (nevzpomínám si, že by tuhé pohonné látky jako pomocné motory ČLR kdy používala či zvažovala – a je to zajímavá informace ve chvíli, kdy se od nich USA snaží naopak odklonit) a středovým stupněm na kapalný vodík a kyslík. (Osobně si myslím, že druhá verze CZ-9 je studována jen „pro parádu“, protože jinak by nemělo smysl zahajovat vývoj motoru YF-650, neboť jej nepotřebuje.) Druhý stupeň pak má v obou případech pracovat s kapalným kyslíkem a vodíkem (a využívat má dva motory YF-200). Pokud bude raketa CZ-9 schválena k realizaci, lze premiérový start očekávat v rozmezí let 2020 až 25. V obou dvou případech má být nosnost rakety přes 130 t nákladu na nízkou oběžnou dráhu – což dostačuje k realizaci pilotovaného letu na Měsíc, který má být jejím hlavním úkolem...

    Středa 18. července 2012

    Vypadá to, že nová rampa pro raketu Antares na kosmodromu Wallops (stát Virginia) bude konečně dokončena (viz např. blog 22. února 2012). V těchto dnech ji čeká poslední velký test a následně si ji (koncem měsíce) převezme firma Orbital Sciences Corp. V srpnu by se pak měl na rampě uskutečnit testovací zážeh motorů prvního stupně rakety Antares, její premiérový let je plánovaný na polovinu září. V prosinci by pak měl následovat (pokud vše najednou půjde podle plánu) testovací let tohoto nosiče se zásobovací lodí Cygnus pro ISS. Přesná data testu a startů slibuje Orbital Sciences Corp. zveřejnit zítra.

    Pokud už hovoříme o vypouštěcích komplexech: legendární startovací rampa číslo 1 („Gagarinovská rampa“) na kosmodromu Bajkonur se dočká rozsáhlé opravy a rekonstrukce. Zprávy hovoří o „roce 2014“ – ale není z nich jasné, zdali jde o termín realizace, zahájení či dokončení prací. V rámci příprav na její odstávku každopádně odstartuje již následující Sojuz TMA-06M (5. října 2012) z rampy 31. Ta byla pro pilotované starty používána již dříve: dosud jich Rusko uskutečnilo 122, dvanáct z nich vzlétlo právě z rampy 31.

    Velmi příjemné překvapení dosedlo do poštovní schránky: americký astronaut Alan Bean (veterán z letů Apollo-12/1969 a Skylab SL-3/1973; mj. čtvrtý člověk, který se prošel po Měsíci) nám poslal dvojici podepsaných fotografií – i s osobním věnováním. Snímky jsme pořídili při osobním setkání v německém Speyeru (viz blog 26. března 2010).

    Úterý 17. července 2012

    Společnost NanoRacks LLC oznámila, že letos v květnu (premiérová mise Dragon) byly na ISS dopraveny jí připravené studentské experimenty týkající se chování kapalin – a že v červenci (na palubě lodi Sojuz TMA-03M) se vrátily na Zemi. Jenže pokusy se jaksi nepovedly. Interní vyšetřovací tým pak zjistil, že experiment nebyl vůbec zapnutý! Podle všeho došlo k chybné instruktáži nejmenovaného člena posádky stanice: zatímco při dřívějších letech byla provedena důkladná pozemní příprava, nyní byli astronauti informováni toliko prostřednictvím „vzdělávacího“ videa, které špatně pochopili...

    NASA oznámila, že čtyři firmy získají šest kontraktů v hodnotě 200 mil. dolarů na studie související s novými pomocnými motory vyvíjené superrakety SLS (s jejím premiérovým startem se počítá v prosinci 2017, o čtyři roky později pak má umožnit astronautům v lodi Orion pilotovaný oblet Měsíce). Jde o firmy Northrop Grumman Aerospace Systems (studie týkající se kompozitních nádrží pro kapalné pohonné látky), Aerojet General Corp. (demonstrace stability hoření), ATK Launch System (statický test integrovaného pomocného motoru) a Dynetics Inc. (získá hned tři kontrakty: studie obnovení výroby motoru F-1 z rakety Saturn-V, řešení pohonného bloku a řešení struktury kompletních pomocných motorů). Jen pro úplnost: NASA dosud nemá jasno, jestli chce raketu SLS s motory na pevná nebo kapalná paliva (první lety absolvuje s motory na paliva pevná). – Dvě stě miliónů dolarů za studie proveditelnosti? Je to jen o něco méně, než na kolik společnost SpaceX uvádí, že ji vyšel vývoj kompletní rakety Falcon-9...

    Letectví + kosmonautika 7/2012 obsahuje tyto články z mé produkce: „Let plný prvenství a úspěchů“ (mise Shenzhou-9), „Tajný raketoplán vytvořil rekord“, „Slavná minulost, nejistá budoucnost“ (padesát let Kennedyho kosmického střediska), „Okamžik pravdy: Curiosity přistává“, „Miniraketoplán Dream Chaser“ a „Raketa SLV“ (představení návrhu společnosti Boeing, viz blog 4. června 2012).

    Pondělí 16. července 2012

    Při příležitosti aerosalónu v britském Farnborough minulý týden uvedla společnost Virgin Galactic, že už má 529 zájemců o turistický suborbitální (vý)let, kteří složili zálohu. Není tedy řeč o „desítkách tisíc“, kteří se (včetně mne) nezávazně zaregistrovali na webu společnosti, ale o těch, kteří už položili na stůl skutečné peníze. Jen pro srovnání: na oběžnou dráhu (kam ovšem raketoplán SpaceShipTwo od Virgin Galactic nemíří) se od doby Gagarina vydalo přesně 525 mužů a žen.

    Minulou středu se stal terčem teroristického útoku (dálkově odpálená bomba) autobus pákistánské Komise pro průzkum vesmíru a horní atmosféry (SUPARCO). Po útoku zůstal nejméně jeden mrtvý a osmnáct zraněných. Podle všeho nebyla cílem přímo pákistánská národní kosmická agentura, ale jakýkoliv vládní cíl...

    Posádka čínské kosmické lodi Shenzhou-9 je už skoro tři týdny na Zemi, takže malé ohlédnutí za vydařeným letem, které jsem měl jen několik hodin po přistání v pátek 29. června v České televizi (od cca 10:46 h). Nikdy bych nevěřil, jak je nesmírně obtížné dostat z informačního systému České televize ona tři slovíčka „Česká kosmická kancelář“ – všichni mi svatosvatě přísahají, že je ze systému navždy a nenávratně smazali, aby se v dalším vysílání opět neznámo odkud vynořila... – Zítra ráno budu ve Studiu 6 v cca 6:50 h komentovat připojení lodi Sojuz TMA-05M (úspěšně odstartovala včera) k ISS. A nebude to mé jediné zítřejší mediální vystoupení: od 9:48 do 11:00 budu „dopoledním hostem Radiožurnálu“.

    Pátek 13. července 2012

    Dvojnásobný hrdina SSSR, první člověk, který uskutečnil výstup do otevřeného prostoru, a velitel sovětské lodi v rámci programu Sojuz-Apollo kosmonaut Alexej Leonov (veterán z letů Voschod-2/1965 a Sojuz-19/1975) v deníku Moskovskij Komsomolec velmi tvrdě zkritizoval kroky v ruském letecko-kosmickém průmyslu v posledních letech: „Jestli to u nás půjde takto dál, brzy nebude mít v kosmických lodích kdo létat.“ – „V uplynulém desetiletí moderní ruští ´reformátoři´ prakticky zničili čtyři letecké školy a tři akademie, z nichž vycházeli nejlepší letci, inženýři a odborníci pro letectví a kosmonautiku. Je to Vojensko-letecká inženýrská akademie maršála Žukova, Vojensko-letecká akademie kosmonauta Gagarina a Akademie letecko-kosmické obrany maršála Žukova.“ – Článek vyšel pod názvem „Rusko odhazuje křídla“.

    K prvnímu červenci letošního roku byl na internetu spuštěn Český kosmický portál (na trochu nečeské adrese http://www.czechspaceportal.cz/). Propojil jednotlivá ministerstva, které mají v ČR kosmické aktivity ve vínku. Z novinek stojí za pozornost zpráva o tom, že vláda 4. července 2012 projednala koncept vybudování České kosmické agentury: Vznik české kosmické agentury zvýší efektivitu a transparentnost státní správy.

    Experimentální zařízení Grasshopper (představení viz blog 30. září 2011) společnosti SpaceX je již na testovací základně McGregor Facility v Texasu (naše návštěva viz blog 23. června 2010) a podle prohlášení jejího zakladatele Elona Muska z minulého měsíce je „blízko prvnímu letu“ (byť přesnější datum neuvedl; doplnil ale, že touží do konce letošního roku se zařízením překonat nadzvukovou rychlost). Grasshopper je vyrobený z prvního stupně rakety Falcon-9, přičemž má otestovat možnost jeho hladkého motorického přistání: vysoké je 31,8 metru, první zkušební lety mají být do cca 80 m (později se plánuje jejich zvýšení až na 3,5 km). – Nově bylo zveřejněno, že kromě Texasu bude Grasshopper (zatím se s jeho zkouškami počítá do roku 2014) startovat také ze základny White Sands v Novém Mexiku (naše návštěvy zde viz blog 24. října 2008 a 5. a 7. listopadu 2009).

    Čtvrtek 12. července 2012

    Ke konci června opustil oddíl amerických astronautů nejen Stephen Robinson (viz blog 4. července 2012), ale také Mark Polansky (veterán z letů Atlantis STS-98/2001, Discovery STS-116/2006 a Endeavour STS-127/2009). Americký oddíl astronautů tak „zhubl“ na 54 osob.

    Sir Richard Brason včera „oznámil“ nosič LauncherOne, který má startovat do vesmíru z letounu SpaceShipTwo. Kdekdo to vzal jako senzační novinku – ta má ovšem jeden háček. Projekt je starý a známý již několik let: poprvé jsem o něm psal na blogu 30. července 2009, jméno nové rakety LauncherOne jsem poprvé přinesl na blogu 10. prosince 2009. – Stejně tak Richard Branson oznámil, že na palubě prvního operačního letu turistického raketoplánu SpaceShipTwo poletí osobně se členy své rodiny. Když se podíváte na blog 5. července 2007, zjistíte, že i toto oznámil už před pěti lety (byť tehdy hovořil o svých rodičích, teď už jen o dětech). Úžasné (ale funkční) recyklování novinek – aneb vlastně vůbec nic nového neřekl a je z toho velké haló.

    Na blogu 16. května 2012 jsem v souvislosti s lodí Liberty uvedl, že „velitel první zkušební mise byl již vybrán - firma ATK jej pochopitelně nejmenovala“. A hned jsem přidal možné kandidáty (James Halsell, Charles Precourt a Kent Rominger; dodatečně jsem se dozvěděl, že Halsell už v ATK nepracuje, takže je mimo hru). - Dopis, který mi včera přišel, může hodně napovědět: astronaut Kent Rominger mi poslal dvě podepsané fotografie rakety a lodi Liberty. Na jednu vypsal všechny své mise raketoplánů, na obě pak přidal „Liberty P.M.“. Vysvětlivku ohledně P.M. nikde neuvedl, leč nejpravděpodobnější vysvětlení zkratky asi bude „Premiere/Prime Mission“ - úvodní let...

    Středa 11. července 2012

    Za první pololetí letošního roku se uskutečnilo 33 kosmických startů: vede Čína s deseti, na druhém místě je Rusko s devíti a na třetím USA s osmi. Byť kvantita není vše, o ledasčem vypovídá.

    Z více než 700 přihlášek si NASA vybrala šest členů „posádky“ (plus tři náhradníky) pro realizovanou simulovanou misi na Mars. Úkolem dobrovolníků bude v rámci mise HI-SEAS (Hawaii Space Exploration Analog and Simulation) žít čtyři měsíce na izolovaném lávovém poli, kde bude jejich hlavním úkolem „testování nových podob jídla a jeho přípravy pro mise hlubin vesmíru“. - Zajímavé je, že mezi třemi náhradníky je Yvonne Cagleová: kandidátka na astronautku z výběru 1996, která se ovšem nikdy nedočkala letové nominace a v roce 2008 odešla z oddílu astronautů (byť v NASA pracuje dodnes).

    Letoun White Knight Two společnosti Scaled Composites byl vyrobený primárně pro turistický raketoplán SpaceShipTwo (první snímek). Jenže unikátní vlastnosti stroje (rozměry nákladu nejsou díky přepravě v podvěsu striktně limitované, dostup 15 km apod.) zapříčinily, že své uplatnění (možná) najde i v dalších kosmických programech. Společnost Sierra Nevada Corp. o něm uvažuje jakožto o možném nosiči raketoplánu Dream Chaser během atmosférických zkoušek (druhý obrázek), americká armáda jeho předchůdce White Knight One využila k testům přistání raketoplánu X-37B (třetí obrázek) a do budoucna jej plánuje nasazovat k přepravě těchto raketoplánů – a minulý měsíc oznámil Boeing, že s White Knight Two počítá jako s „nultým stupněm“ pro svoji zamýšlenou nosnou raketu SLV (viz blog 4. června 2012).

    Úterý 10. července 2012

    „Jsem proti vypuštění družic Sentinel, pokud nebude zajištěno financování jejich provozu.“ vs. „Musíme vypustit družice Sentinel co nejdříve a za každou cenu.“ – Takovýto obrat v postojích převedl generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain ve vztahu k prvním družicím evropského systému dálkového průzkumu Země před a po ztrátě observatoře Envisat. Z technického i vědeckého hlediska (data získávaná dlouhodobě a kontinuálně mají nesrovnatelně větší hodnotu, než jednorázově nebo za omezenou dobu) je tento obrat pochopitelný. Méně pochopitelné je, že se ESA ve spolupráci s EU pouští do projektu, který (prý) všichni potřebují, ale nikdo nechce financovat jeho provoz. Sentinely jsou mi sympatické a považuji je za potřebné – jen mi ale nejde do hlavy, jak je možné uvolnit jediný eurocent na výrobu družic, u kterých vlastně vůbec nejsou zajištěné finance na činnost. - Připomínám, že misí Sentinel má být celkem pět (každá se dvěma satelity, přičemž ne všechny budou mít samostatné družice – některé se svezou na satelitech s jiným primárním určením) a že startovat měly/mají začít před koncem příštího roku.

    Podobné tanečky předvádí ESA i s programem ExoMars, do něhož bylo v červnu nalito dalších 80 mil. euro (předtím získal finanční injekci ve výši 64 mil. euro). ESA přitom nemá celý rozpočet pokrytý: dosud se jí podařilo získat 850 mil. euro – celkově na pokrytí svého podílu potřebuje 1,2 mld. euro. Dosud přitom bylo proinvestováno 481 mil. euro! ESA totiž dobře ví, že čím více proinvestuje, tím bude těžší pro partnery projekt zaříznout: jednodušší holt bude jej dofinancovat. – Chápu, že mnoho cest k záchraně mise ExoMars není, ale polévá mě studený pot, když ESA postupuje systémem „ono se to nějak zaplatí“. A v konečném důsledku to misi prodraží: jak diplomaticky upozornil i hlavní kontraktor mise Thales Alenia Space Italy, „rozdělování financování projektu na několikaměsíční balíčky není nejefektivnějším způsobem řízení“.

    Včera americká FBI vypínala servery, které využívali podvodníci provozující škodlivý kód DNS-Changer: ten měnil nastavení počítače tak, aby se tento ptal namísto právoplatných DNS serverů jejich podvržených kolegů. Tak mohli útočníci podsouvat uživatelům jakékoliv webové stránky (aniž by si toho všimli), nebo sledovat veškerý jejich provoz. – Při této příležitosti mě o krátký telefonický vstup požádala Česká televize.

    Pondělí 9. července 2012

    Solidní přešlap předvedla 5. července ESA, když vydala tiskovou zprávu o startu rakety Ariane-5 s meteorologickou družicí MSG-3 (a telekomunikačním satelitem EchoStar-17) zhruba osm hodin před startem. O tom, že informace není zcela korektní, svědčil třeba nedopsaný čas startu, který by uvedený jako (doslova) „XX:XX GMT“. – ESA vydala vzápětí opravu a omluvu. Naštěstí nic „nezakřikla“ a Ariane-5 pracovala (stejně jako vynesená dvojice satelitů) bezchybně. Šlo o její 59. úspěšný let; z toho 49. v řadě.

    Kosmonaut a první „kosmický turista“ (za jehož let bylo reálně placeno – nikoliv formou politického nebo jiného obchodu) Tojohiro Akijma (veterán z letu Sojuz TM-11/1990, kdy jej na „služební cestu“ na stanici Mir vyslala japonská televizní stanice TBS a kdy se zároveň stal prvním japonským kosmonautem) se stal profesorem. Oznámila to Kjótská univerzita umění a designu. Podle oznámení univerzity uzavřel Akijama kontrakt na plný úvazek do 31. března 2017.

    Společnost ATK vytáhla se svým konceptem lodi Liberty další eso v rukávu: kromě sedmičlenné posádky totiž při jednom letu bude moci vzít na svoji palubu až 2,5 tuny nákladu (a to jak v hermetizované sekci, tak ve vnějším nákladovém prostoru). Logistický modul Liberty (umístěný na první kresbě mezi kabinou a servisním modulem) bude moci vzít až čtyři laboratorní bloky („racky“) – tuto kapacitu má dnes jen japonská loď HTV (start třetí z nich se má uskutečnit již příští týden, 21. července). – Kontrakt pro dvě až tři firmy (s tím, že jen dvě budou financované plně) v rámci programu na komerční dopravu posádek do vesmíru slibovala NASA udělit v polovině července. Teoreticky tak může být oznámený již tento týden...

    Středa 4. července 2012

    Nadace B612 minulý týden oznámila (avízo viz blog 28. června 2012) záměr vyrobit, vypustit a provozovat první soukromou misi do „hlubin vesmíru“: infračervený teleskop SENTINEL s půlmetrovým zrcadlem, který by byl umístěný na oběžnou dráhu kolem Slunce zhruba 270 miliónů kilometrů od Země. Zde by měl během 5,5leté mise objevit a sledovat kolem půl miliónů blízkozemních asteroidů. To nám má jednak přinést přesnou představu o podobě sluneční soustavy a jednak má pomoci kvantifikovat riziko, které od těchto těles Zemi hrozí. Teleskop SENTINEL by měl být nachystaný ke startu v roce 2017 nebo 18, preferovanou raketou je Falcon-9. Celé zprávě chybí jen drobnost: způsob financování mise...

    K poslednímu červnovému dni opustil oddíl astronautů Stephen Robinson (veterán z letů Discovery STS-85/1997, Discovery STS-95/1998, Discovery STS-114/2005 a Endeavour STS-130/2010). Během svého třetího letu (který byl mimochodem obnovenou premiérou raketoplánů po zkáze Columbia) se stal jediným astronautem, který kdy uskutečnil kosmickou vycházku pod raketoplánem, když prohlédl a „opravil“ (vyjmutím uvolněné ucpávky mezi dlaždicemi) štít tepelné ochrany. Robinson si nyní užije volna až do 24. září, kdy nastupuje na University California v Davisu jako profesor.

    Více než třetina Američanů věří v existenci mimozemšťanů. Více než desetina Američanů se domnívá, že osobně mimozemšťana viděla. Dvě třetiny dotázaných si myslí, že jejich případný útok na Zemi by lépe zvládl současný prezident Barack Obama než jeho republikánský vyzývatel Mitt Romney. V případě akutního ohrožení naší planety by 21 procent dotázaných povolalo na pomoc zeleného obra Hulka, 12 procent Batmana a osm procent Spidermana... (Průzkum uskutečnila v květnu televizní stanice National Geographic na vzorku 1114 respondentů.)

    „Velký průvodce bezpečností“: tak se jmenuje speciální vydání časopisu Počítač pro každého, na kterém jsem se podstatnou měrou podílel. Aneb z mé dílny vyšly články „Tisíc tváří rizika“, „Deset pravidel pro bezpečí“, „Svět bez pravidel“, „Děti jsou nejzranitelnější“, „Jak ověřit zabezpečení“, „Zadarmo, nebo za peníze?“, „Jak se vyznat ve funkcích“ a „Pomocníci na internetu“.

    Pondělí 2. července 2012

    Přepisuje se čínská kosmická stanice „Nebeský palác“ Tiangong nebo Tchien-kung? A co „Božská loď“: je správně českou transkripcí Shenzhou nebo Šen-čou? Odpověď není jednoduchá. Pro přepis do latinky existuje mezinárodní standard ISO nazvaný hanyu pinyin, podle nějž je správně Tiangong a Shenzhou. Jenže v češtině máme něco speciálního: v roce 1951 vytvořil český sinolog Oldřich Švarný „národní“ metodu přepisu čínštiny, která lépe respektuje výslovnost a na kterou se odvolávají i Pravidla českého pravopisu. Podle ní je pak správně Tchien-kung a Šen-čou. Jenže... Kdo může, tak od metodiky pana Švarného (která mimochodem není závazná, nýbrž jen doporučená) utíká: kartografové, obchodníci, akademici... Žijeme totiž v době internetu a mezinárodní komunikace: v takovém případě je pochopitelně přehlednější a jednodušší mít ve všech jazycích stejnou formu transkripce, tedy hanyu pinyin.

    Loď Shenzhou-10 je připravena ke startu „prakticky kdykoliv“ (což v praxi znamená několikaměsíční přípravu, protože raketa ani loď nejsou na kosmodromu). Čínská média informují, že o termínu startu bude rozhodnuto podle výsledků mise Shenzhou-9. Ředitel výcvikového střediska kosmonautů Chen Shanguang zároveň oznámil, že v posádce příští mise bude „pravděpodobně“ opět žena. – Šanci tak nejspíše dostane nynější náhradnice Wang Yaping: těžko předpokládat, že by Liu Yang byla „recyklována“ hned do další mise (dostane-li kdy coby nová čínská národní hrdinka šanci vůbec). I když u Číny člověk nikdy neví.

    O víkendu tragicky zahynul americký astronaut Alan Poindexter (1961 – 2012): podlehl zraněním, která utrpěl při provozování vodních sportů ve floridské Pensacole. Společně se svými syny jezdil na vodních skútrech, když do něj starší syn narazil. Poindexter utrpěl rozsáhlá zranění, kterým po převozu do nemocnice podlehl. - Alan Poindexter byl veterán ze dvou kosmických letů: Atlantis STS-122/2008 a Discovery STS-131/2010 (kdy se stal velitelem předposlední mise tohoto raketoplánu). V prosinci 2010 od NASA odešel a začal působit v Naval Post Graduate School (Kalifornie). – S Poindexterem jsem se osobně potkal krátce po jeho prvním letu v květnu 2008 v německém Oberpfaffenhofenu.

    Pátek 29. června 2012

    V záchvatu nebývalé otevřenosti Čínská lidová republika oznámila, že její pilotovaný kosmický program stál od roku 1992 (tedy za posledních dvacet let) něco kolem (v přepočtu) 6 mld. dolarů. Z toho polovina (!) připadla na technologii a techniku potřebnou ke zvládnutí kosmického setkávání a spojování: i to svědčí o skutečnosti, jak obtížné manévry prováděly Tiangong-1 a obě lodi Shenzhou-8 (automatická) a Shenzhou-9 (pilotovaná; mimochodem, dnes bezpečně přistála). Dosud za vynaložené peníze Čína vypustila devět lodí (z toho čtyři pilotované), získala osm kosmonautů (z toho jednoho dvojnásobného) a na oběžnou dráhu umístila jednu orbitální stanici.

    Pokud už hovoříme o čínské kosmonautice, pak se podívejme na její systém nominací posádek – ten totiž žádný systém nemá. Respektive podívejme se na náhradníky, kteří hrají hodně nevděčnou a nejistou roli. Oba náhradníci Shenzhou-5 (dále jen SZ) postupně letěli: Nie Hasheng na SZ-6, Zhai Zhigang na SZ-7. Mise SZ-6 měla dva náhradníky: Zhai Zhigang si tuto roli zopakoval (viz SZ-5), ale Wu Ji na svoji příležitost dosud čeká. Jen pro zajímavost: SZ-6 měla i druhou záložní posádku. Liu Boming absolvoval misi SZ-7 a Jing Haipeng SZ-7 a také SZ-9. Náhradníci SZ-7? Chen Quan se další nominace nedočkal, Fei Junlong a Nie Haisheng „recyklováni“ ze SZ-6. Náhradníci SZ jsou specifičtí (protože zatím nemohli dostat další příležitost), ale... Velitel Nie Haisheng je náhradníkem již podruhé (předtím SZ-7), Zhang Xiaoguang se objevuje v systému nominací poprvé a Wang Yaping je s otazníkem (zdali Čína pojme let ženy jako jednorázovou hurá-akci styl Těreškovová, nebo zdali alespoň na oko udělá ženy kompaktní součástí oddílu kosmonautů). Takže: Wu Ji a Chen Quan se po náhradnické nominaci z posádek „vytratili“. Zhai Zhigang byl dvakrát náhradník, než letěl. A Nie Haisheng byl dvakrát náhradník po svém letu. - Jen pro úplnost dodávám, že z prvního čtrnáctičlenného oddílu čínských kosmonautů se v žádné (hlavní/záložní) známé posádce zatím vůbec neobjevili Li Quinglong, Deng Qingming, Zhao Chuandong a Pan Zhanchun. Sledovat čínskou alchymii sestavování posádek bude jistě zajímavé sledovat i nadále.

    O víkendu mě čeká dvojice přednášek na hvězdárně v Úpici. V sobotu 30. června ve 20:00 h „Jeden den na oběžné dráze“, v neděli 1. července v 9:00 h „Vábení Rudé planety“.

    Letectví+kosmonautika 6/2012 a trio mých článků: „DRAGONický úspěch“ (první mise lodi Dragon na ISS), „Vesmír coby bezedná studna zdrojů“ (plány společnosti Planetary Resources Inc., viz blog 26. června 2012) a „K raketě Liberty přibude i pilotovaná loď“ (projekt kabiny Liberty, viz blog 10. května 2012).

    Čtvrtek 28. června 2012

    Během dvou měsíců chce druhá soukromá organizace slíbit teleskop na oběžné dráze pro vyhledávání blízkozemních asteroidů. Zatímco projekt společnosti Planetary Resources (viz blog 26. června 2012) vede vidina otevření neomezených možností pro lidstvo (a pro své příjmy; pro naše krásné oči to bezesporu dělat nebudou) díky těžbě vzácných hornin, nadace B612 je vedena snahou zachránit lidstvo před zničujícím úderem z kosmu. Jejím nejznámějším mluvčím je exastronaut Russell Schweickart (Apollo-9); detaily o projektu teleskopu Sentinel (shoda názvu se stejnojmennou zamýšlenou řadou evropských satelitů pro dálkový průzkum Země je čistě náhodná) mají být zveřejněny dnes.

    Během tří dnů se mají na Zemi vrátit dvě pilotované kosmické lodi. Dnes se od stanice Tiangong-1 oddělila čínská Shenzhou-9, která má přistát v pátek kolem 3:59 h našeho času. V neděli pak dá sbohem a šáteček ISS ruský Sojuz TMA-03M. V posádce je i kosmonaut ESA André Kuipers (Nizozemsko). – Jeho návratem se uzavře jedna kapitola v evropské pilotované kosmonautice: ze staré party (vybrané do roku 2000) už nikdo nemá letovou nominaci, všechny budoucí mise „sbírají“ (a domnívám se, že i nadále budou sbírat) nováčci z oddílu 2009 (z nichž zatím nikdo neletěl). V Sojuzu TMA-09M (květen 2013) poletí Luca Parmitano (Itálie), Sojuzu TMA-13M (květen 2014) poletí Alexander Gerst (Německo) a nejspíše v Sojuzu TMA-15M (listopad 2014) Samantha Cristoforettiová (Itálie, byť tato nominace není „oficiálně“ potvrzena). Na svoji příležitost pak čekají Thomas Pesquet (Francie), Tim Peake (Velká Británie) a Andreas Mogensen (Dánsko).

    „To mi neuteče“ lze často slyšet, když hovoříme o různých kosmických expozicích a muzejích. Není to pravda. Mnoho historických objektů se bourá, expozice se mění či uzavírají. Američané neváhali strhnout rampu 26, z níž vypustili svoji první družici Explorer-1. Stejně tak třeba zbourali historické řídicí středisko letů Mercury (viz blog 12. května 2010). A před několika měsíci NASA z finančních důvodů ukončila návštěvy Drydenova výzkumného střediska na základně Edwards AFB (stát Kalifornie). Další podobná „příjemná“ překvapení se chystají. Takže: chcete-li vidět, neváhejte a jeďte. Každým rokem je toho k vidění méně a méně... – Návštěvu Drydenova střediska NASA jsem naštěstí stihl (byť v roce 1994).

    Středa 27. června 2012

    Okurková sezóna se blíží: konstatování projektového manažera mise Curiosity Richarda Cooka, že „dynamika zemské atmosféry a odlišná gravitace znemožňují otestovat celý přistávací systém [mise Curiosity] od počátku do konce”, byla některými médii převzata jako „NASA připouští, že nemá dostatečně otestovaný přistávací systém [mise Curiosity]“. – Samozřejmě, že jsou věci, které se otestovat prostě nedají a jejichž (ne)připravenost prověří až reálné použití. Test je test a realita je realita. Aneb NASA nepřipouští, ale vysvětluje.

    Společnost Virgin Galactic oznámila, že první motorový let svého turistického raketoplánu SpaceShipTwo uskuteční před koncem letošního roku: dosavadní samostatné lety byly pouze v režimu „kluzák“. Stejně tak do konce roku plánuje první let svého suborbitálního stroje Lynx uskutečnit také firma Xcor. Armadillo Aerospace zase vyvíjí suborbitální raketu (a už má prvního zákazníka, Jevgenije Kovaleva z Ruska – ten „letenku“ vyhrál v soutěži pivovaru Efes), ale bez uvedení termínů zkoušek. A pak je tu ještě Blue Origin miliardáře Jeffa Bezose, která také „něco“ suborbitálního vyvíjí – ale sveřepě odmítá prozradit, cože vlastně. – Že by suborbitální kosmická turistika skutečně klepala na dveře?

    Raketoplán Enterprise už „sedí“ na letadlové lodi Intrepid (kde je kolem něj natahovaný neprůhledný a nevzhledný „fóliovník“ – věřím, že finální pavilon chystaný vedle lodi bude přece jen na pohled zajímavější) a chystá se na zpřístupnění veřejnosti, které je plánované na 19. července. Připomeňme si tedy, jak se do New Yorku dostal – aneb Enterprise nad pamětihodnostmi „Velkého jablka“.

    Úterý 26. června 2012

    Posádka čínské lodi Shenzhou-9 se v neděli odpojila od stanice Tiangong-1 – a opět se k ní připojila, tentokráte v manuálním režimu (všechna předchozí připojení realizovala Čína automaticky). Loď se od stanice vzdálila na nějakých 400 metrů, pak se začala přibližovat: ve vzdálenosti 138 metrů převzal pilot Liu Wang řízení a bezpečně Shenzhou-9 přivedl zpět ke stanici.

    Společnost SpaceX informovala, že další raketa Falcon-9 s lodí Dragon poletí „ne dříve, než“ 5. října 2012 (dosud 28. září – viz blog 13. června 2012).

    Írán oznámil, že v dohledné době plánuje (na palubě suborbitální mise) vyslat do vesmíru živé organismy. Stejně tak zveřejnil plán na vypuštění jednotunové družice (jeho dosavadní národní satelity měly hmotnost v řádu desítek kilogramů) a pokus o vypuštění satelitu na geostacionární dráhu. Ten by se měl uskutečnit v roce 2016.

    V dubnu bylo oznámeno založení firmy Planetary Resources: jejím cílem je těžba surovin z blízkozemních asteroidů. Pokud by se něco podobného podařilo realizovat, znamenalo by to otevření bezedné studnice kosmických zdrojů a zásadní přepsání fungování celé lidské společnosti. Za projektem přitom stojí zakladatelé firmy Google Larry Page a Eric Schmidt, miliardáři a investoři Ram Shriram a Ross Perrot Jr., režisér James Cameron (Titanic, Avatar...) či jediný dvojnásobný kosmický turista Charles Simonyi. Převedeno do ekonomické řeči, jejich potenciální investiční síla je přes třicet miliard dolarů. - Firma Planetary Resources plánuje už za dva roky vypustit do vesmíru teleskop Arkyd-100, který se bude průzkumu blízkozemních asteroidů věnovat. Následovat má série sond pro průzkum z bezprostřední blízkosti. A až poté mají být nejzajímavější asteroidy (bavíme se o velikosti jen pět až deset metrů) „uloveny“.

    Pondělí 25. června 2012

    Kanadský astronaut Robert Thirsk (veterán z letů Columbia STS-78/1996 a Sojuz TMA-15/2009) oznámil svůj odchod z aktivní služby. Byl posledním aktivním členem prvního kanadského oddílu astronautů (prosinec 1983) a zřejmě služebně nejstarším aktivním kosmonautem na Zemi. Počínaje srpnem letošního roku bude Thirsk působit v Kanadském institutu zdravotního výzkumu. – Štafetu služebně nejstaršího kosmonauta po něm přebírá Rus Aleksandr Kaleri, který je ve výcviku od února 1984.

    Nového zaměstnavatele má také americký ex-astronaut Leroy Chiao (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Endeavour STS-72/1996, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-5/2004), který dosud působil ve firmě Sachio Koto Communications. Nově pracuje ve společnosti Diomics Corporation, která se – kromě jiného – věnuje výzkumu na poli nanokompozitních materiálů.

    V rámci oslavy Shuttlebration (viz blog 14. května 2012) dorazil počátkem měsíce do Houstonu raketoplán (či spíše jeho nejvěrnější existující kopie) Explorer (viz blog 4. ledna 2012). Zde bude zanedlouho vystavený a zpřístupněný veřejnosti podobně jako dříve býval v Kennedyho kosmickém středisku.

    Pátek 22. června 2012

    Jako slepý k houslím přišla NASA k dvojici nových Hubbleových teleskopů. – Takto by se dala hodně zjednodušit informace o tom, že americká zpravodajská agentura NRO (National Reconnaissance Office) věnovala agentuře kosmické dvojici kompletních, ale na oběžnou dráhu nakonec nevypuštěných fotoprůzkumných satelitů (vyrobené byly nejspíše na konci devadesátých let minulého století). Ty mají konstrukci prakticky shodnou s Hubbleovým teleskopem (ten byl mimochodem odvozený od špionážních satelitů řady KH-11 Kennan). NASA se dosud nerozhodla, jak s nečekaným dárkem naloží. Žhavým kandidátem pro jedno zařízení je mise WFIRST (Wide-Field Infrared Survey Telescope): NASA ji chtěla tak jako tak realizovat, ale potřebovala by cca 1,6 mld. dolarů. Když ale má hotové družice, bude stačit nějakých 250 mil. USD na výrobu optických přístrojů – plus určitá částka na nákup nosné rakety. Se startem první ze dvou proměněných družic se počítá přinejlepším v roce 2019.

    V neděli 24. června budu mít v 16:00 h v Duchovním centru P. M. Středy a bl. M. Restituty v Brně-Lesné (Nezvalova 13) v rámci farního dne přednášku „Vábení Rudé planety – sondy a kosmonauti mířící na Mars“. Aneb historie, současnost a budoucnost průzkumu planety Mars. (Aktualizace 24. června 2012: organizátoři na poslední chvíli změnili čas přednášky a tato se uskuteční již o hodinu dříve - tedy v 15:00 h.)

    Možná si vzpomenete na ambiciózní dánskou firmu Copenhagen Suborbitals: její konstruktéři už postavili například vlastní (funkční) ponorku a předloni představili také raketu, kterou by se chtěl její zakladatel Peter Madsen proletět v poloze „na stojáka“ na práh vesmíru – viz blog 6. června 2011 a 24. srpna, 2. a 6. září 2010. Firma Copenhagen Suborbitals nyní oznámila, že vyvíjí a vyrábí i skutečnou kosmickou loď Tycho Deep Space: její tvar silně evokuje kabinu Apollo (a tvůrci se tím netají), má ovšem průměr pouhé dva metry a prostor pro jediného odvážlivce. Raketa tvořená svazkem motorů HEAT by ji prý jednoho dne mohla dopravit na oběžnou dráhu: již letos je každopádně plánovaný letový test kabiny a jejího záchranného systému. Zatím mají za sebou křest („Beautiful Betty“) a zkoušku oddělování záchranné věže.

    Čtvrtek 21. června 2012

    ESA připravuje výběr již sedmé družice z programu Earth Explorer (dosud vypuštěné GOCE, CryoSat-2 a SMOS, před startem mají ADM-Aeolus, EarthCARE a SWARM). Pokud bude financování mise schváleno na setkání ministerské rady ESA letos v listopadu, bude projekt odsouzený k realizaci vybraný v příštím roce. Ve hře jsou tyto kandidátské mise:

  • Biomass – má pomocí radaru SAR pracujícím v pásmu P měřit globální rozložení lesní biohmoty.
  • CoReH2O - má sledovat globální rozložení zásob sněhu a množství vody v nich uložené (využije přitom radar pracující v pásmu Ku- a X-).
  • PREMIER – pomocí senzorů pracujících v infračerveném a mikrovlnném pásmu má sledovat vazby mezi dynamickými a chemickými procesy v horních vrstvách troposféry a nižších vrstvách stratosféry.
  • Společnost Intelsat oznámila, že na družici Intelsat-19 se nakonec přece jen podařilo rozevřít neposlušný panel slunečních baterií (viz blog 4., 8. a 11. června 2012). Stalo se tak minulý týden poté, co satelit dorazil na geostacionární dráhu. Panel je každopádně poškozený a nedodává očekávané množství energie. Jak je poškození rozsáhlé a jaký bude mít vliv na provoz satelitu by ale mělo být jasné až po testech, které aktuálně probíhají. – Příčina problémů je zatím každopádně neznámá a vyšetřování se stále zaměřuje na „izolovanou událost pod aerodynamickým krytem nosné rakety“.

    Návratu „tajného“ miniraketoplánu X-37B OTV-2 si všimla i slovenská televize Joj – a stejně tak si všimla i mé maličkosti, kterou oslovila ohledně detailů mise. A tak jsem se objevil v pondělních Novinách TV JOJ.

    Středa 20. června 2012

    Oddíl astronautů NASA opustili další dva jeho členové: Kenneth Ham (veterán z letů STS-124/2008 a STS-132/2010) a Nicholas Patrick (STS-116/2006 a STS-130/2010). Oba odešli k poslednímu květnu. V současnosti tak má NASA k dispozici 55 aktivních astronautů (včetně devíti dosud neletěných nováčků).

    Ač nosná raketa Pegasus minulý týden úspěšně vynesla do vesmíru astronomickou družici NuStar, její budoucnost je nejistá. Firmě Orbital Sciences Corp. se čím dál méně daří získávat pro tento nosič zákazníky. Jedná se o raketu startující z letícího letadla a s kapacitou 450 kg na nízkou dráhu: dosud startovala 41krát. Zatímco v letech 1996 a 97 dosáhla svého vrcholu ve využití s pěti starty ročně, start z minulého týdne byl první po čtyřech letech! Cena jednoho startu rakety je 36 až 40 mil. dolarů s tím, že aktuálně má jednu jedinou zakázku: vypuštění družice IRIS počátkem příštího roku. – Firma Orbital Sciences Corp. proto uvažuje, že program uzavře a propustí 150 pracovníků, kteří se na něm podílejí.

    Takto vypadalo přistání a následné poletové operace druhého miniraketoplánu X-37B. Podle prohlášení amerického letectva budou následovat další zkušební starty v rámci tohoto programu: již dříve byl oznámený druhý let prvního exempláře (start raketou Atlas-5 12. října 2012). Zdali všechny mise absolvují oba vyrobené stroje nebo zdali budou zhotovené další, není jasné. Stejně tak vojáci odmítají odpovědět na otázku ohledně plánovaného počtu startů nebo časového harmonogramu jejich realizace. – Na posledním řádku jsou naše snímky prototypu X-37B, které jsme pořídili při návštěvě Nového Mexika na podzim 2009.

    Úterý 19. června 2012

    Společnost Orbital Sciences Corp. oznámila další odklad premiérového startu rakety Antares. Ten dosud počítal se zkušebním zážehem motorů na rampě v červenci – nyní o měsíc později. Stejně tak se o měsíc odkládá i premiéra rakety (dosud 9. srpna, nyní někdy ve druhé polovině září). A skluz bude mít i zkouška lodi Cygnus: dosud 20. listopadu, nově (nejdříve) prosinec. Jinými slovy: letos se jí rozhodně na oběžné dráze nedočkáme.

    Společnost SpaceX se hlásí o svůj podíl na trhu s americkými zpravodajskými a vojenskými družicemi. Pravidla NASA a amerického letectva totiž ještě nedávno vyžadovaly tři úspěšné starty, aby bylo možné nosič certifikovat. A této kvóty Falcon-9 dosáhl. Americké letectvo ale upozorňuje, že tři úspěšné starty nejsou všechno – a že celý proces certifikace je mnohem komplexnější. - Uznávám, že proces certifikace lze udělat zatraceně složitý (i když do jisté míry nutný je), ale zároveň si myslím, že reálné starty jsou nad všechny certifikáty.

    Jak jsem avizoval na blogu 13. června 2012, objevil jsem se o den později ve vysílání ČTV ve Studiu 6: tématem bylo padesát let evropské kosmonautiky.

    Pondělí 18. června 2012

    Po jednodenním odkladu způsobeném nepříznivým počasím přistál v sobotu 16. června 2012 po letu trvající 468 dní 13 hodin a 2 minuty na dráze základny Vandenberg AFB v Kalifornii vojenský miniraketoplán X-37B OTV-2. Obkroužil naši planetu 7000krát a stal se rekordmanem mezi raketoplány: loni vyřazený (byť pilotovaný) Discovery oblétl Zemi 5800krát a strávil na oběžné dráze 365 dní (potřeboval k tomu ovšem 39 startů, X-37B OTV-2 to zvládl během jediné mise).

    O budoucím cíli sondy Chang´e-2, která se letos v dubnu vydala k asteroidu, panují nejasnosti: zatímco první zprávy hovořily o asteroidu 3179 Beruti (viz blog 14. června 2012), jiné zdroje jako cíl sondy uvádí 4179 Toutatis. Jiné pak dokonce uvádí postupný průlet u obou těles. Každopádně všechny zdroje se shodují na tom, že k průletu dojde již na přelomu letošního a příštího roku. - Podstata informace ale zůstává stejná: Čína „tajně“ vypustila meziplanetární sondu k asteroidu. A to se počítá.

    V sobotu bezproblémově odstartovala a dnes ráno se úspěšně s kosmickou stanicí Tiangong-1 spojila čínská kosmická loď Shenzhou-9. Její posádku nakonec opravdu tvoří Jing Haipeng (2. start), Liu Wang a Liu(ová) Yang (oba nováčci). Loď se dnes dopoledne našeho času bezpečně připojila k čínské orbitální stanici Tiangong-1 a celá tříčlenná posádka přestoupila na její palubu. Kromě Mezinárodní kosmické stanice je tak na oběžné dráze naší planety další obydlená základna: sice nesrovnatelně menší, ale Čína dala jasně najevo, že do vesmíru už nelétá na krátkodobé návštěvy – ale že zde hodlá trvale bydlet.

    Pátek 15. června 2012

    Podle některých zdrojů by právě dnes mohl zpět na Zemi přistát testovací miniraketoplán X-37B OTV-2: na oběžnou dráhu jej vynesla loni 5. března raketa Atlas-5. Dnes je přitom 468. den letu miniraketoplánu (přitom se předpokládalo, že bude něco kolem 270 dní).

    Byly zformovány další posádky pro Mezinárodní kosmickou stanici: členy 42. a 43. letící v lodi Sojuz TMA-15M by měli být Sergej Zaljotin (Rusko, veterán z letů Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002 – a navrátilec do oddílu kosmonautů, viz blog 6. ledna 2012), Samantha Cristoforettiová (Itálie, nováček – viz blog 14. března 2012) a Terry Virts (USA, Endeavour STS-130/2010). V posádkách 43. a 44. (Sojuz TMA-16M) by pak měli být Jurij Lončakov (Rusko, Endeavour STS-100/2001, Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-13/2009), Aleksej Ovčinin (Rusko, nováček) a Kjell Lindgren (USA, nováček). Nominace zatím nebyla potvrzena – prý i proto, že se uvažuje o přidání páté (!) mise lodi Sojuz do roku 2015. Srovnejte s přesně obrácenou informací o možné redukci letů těchto lodí – viz blog 7. června 2012.

    Odtajněná zpráva amerického Ministerstva obrany určená Kongresu USA upozorňuje, že zvýšená produkce raket a družic v posledních letech se může stát rizikem pro bezpečnost čínských kosmických letů. Zpráva přitom vychází jen z empirické zkušenosti: Rusko, Japonsko i Spojené státy totiž zaznamenaly v době, kdy se pokusily zvýšit kvantitu startů havárie související právě s tímto spěchem. Ve zprávě se hovoří o tom, že „nárůst startů si může vybrat svoji daň“. – Samozřejmě, že může. Ale taky nemusí: kromě odstrašujících příkladů selhání zná historie kosmonautiky mnohem více momentů, kdy ke zvýšení kvantity došlo bez snížení kvality. ČLR od srpna 1996 zaznamenala jedno selhání rakety a jeden částečný úspěch: naproti tomu ve stejném období zaznamenala 122 úspěšných startů. Takovouto statistiku dnes nemá žádná jiná země...

    Již zítra by měla odstartovat raketa CZ-2F s lodí Shenzhou-9 a tříčlennou posádkou na palubě: čínská média nešetří záběry kosmonautů z výcviku – kde jim ovšem zásadně není vidět do obličeje. Loď zamíří ke stanici Tiangong-1: ještě letos by se k ní měla vydat i Shenzhou-10. Na příští rok se chystá start druhé stanice Tiangong-2 a dokonce tří (!) pilotovaných lodí na její palubu. Pokud se zprávy potvrdí, tak ČLR hodlá do pilotované kosmonautiky šlápnout opravdu důkladně: v letech 2005 až 11 uskutečnila tři pilotované starty, teď by jich během půldruhého roku bylo pět... - Dnes ráno čínská média oznámila, že posádku lodi budou tvořit Jing Haipeng - Liu Wang - Liu(ová) Yang. Kromě své první ženy ve vesmíru získá Čína i prvního dvojnásobného kosmonauta a zároveň kosmonauta, který letěl na dvou národních pilotovaných misích po sobě.

    Čtvrtek 14. června 2012

    Čína letos v dubnu vyslala svoji první meziplanetární sondu k asteroidu. Pokud jste žádný podobný start nezaregistrovali, pak vězte, že jde o sondu Chang´e-2, která byla vypuštěna v říjnu 2010 k Měsíci – a pak byla odeslána do bodu L2. Nyní se tedy vydala – jakožto první čínský skutečně meziplanetární automat – k asteroidu 3179 Beruti, kolem nějž prolétne v lednu 2013.

    Ruské Ministerstvo obrany doporučilo ukončit využívání rakety Dněpr alias RS-20 (v kódu NATO SS-18 Satan) jako kosmického nosiče. Důvodem jsou problémy s bezpečností a životním prostředím, protože Dněpr využívá jako pohonných látek asymetrický dimetylhydrazin a oxid dusičitý. (No, stejnou směs používaly například evropské rakety Ariane-1 až -4, čínské CZ nebo ruské Proton – takže s tou péčí o životní prostředí to zase tak žhavé nebude.) Dněpr dosud startoval sedmnáctkrát (a jedním selháním v červenci 2006), dalších šest misí je objednáno. Uvidíme, nakolik tedy bude „doporučení“ důrazné a rychlé.

    Jak jsem již informoval (viz blog 7. června 2012), v Titusville (Florida) byla v rámci expozice Walk of Fame zahájena stavba monumentu připomínajícího program raketoplánů. Několik vizualizací zachycuje plánovanou podobu objektu – a fotografie pak aktuální stav prací.

    Středa 13. června 2012

    Dnes se rozběhlo 72hodinové předstartovní odpočítávání před letem Shenzhou-9. Čínská média pak informovala, že žena v posádce bude mít funkci „mission expert“ („expert mise“, osobně bych se přimlouval za volnější překlad „letový specialista“) a že loď Shenzhou-10 by mohla vzlétnout již koncem letošního roku...

    Start rakety Falcon-9 s další lodi Dragon k ISS se odkládá: dosud byl plánovaný na 24. září, nově se s ním počítá o čtyři dny později (28. září).

    Krom avizovaného vystoupení na vlnách Rádia Česko (viz blog 12. června 2012) dnes můj hlas zazněl v 11:16 h na vlnách Radiožurnálu (v obou případech byl tématem dnešní start družice NuStar pomocí rakety Pegasus; mimochodem úspěšný). Zítra ráno bych se pak měl objevit v 6:50 h ve Studiu 6 na ČT24. Téma? Před padesáti lety byla založena evropská kosmická organizace ESRO (European Space Research Organization), předchůdce ESA.

    Řady astronautů, kteří si zahráli ve filmu (byť v daném případě šlo jen o televizní seriál), rozšířil Mike Massimino (veterán z letů Columbia STS-109/2002 a Atlantis STS-125/2009). Objevil se dvakrát v seriálu Teorie velkého třesku – v 15. a 24. epizodě páté série. Hraje v ní – sám sebe. Za pozornost stojí hlavně epizoda 24, ve které Howard Wolowitz (hraný Simonem Helbergem) startuje do vesmíru v lodi Sojuz.

    Úterý 12. června 2012

    Situace s čínskými posádkami se mění (vzhledem k tajnůstkářství ČLR) prakticky každou hodinou. Podle nejnovějších informací jsou v hlavní posádce lodi Shenzhou-9 Jing Haipeng, Liu Wang a Liu(ová) Yang, zálohu pak tvoří Nie Haisheng, Zhang Xiaoguan a Wang(ová) Yaping (srovnejte se zprávou na blogu 11. června 2012). Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne...

    Okno číslo 2 na modulu Cupola (celkem jich má sedm) na ISS bylo zasaženo mikrometeoritem nebo úlomkem kosmického smetí (to pravděpodobněji). Posádka proto uzavřela ochranný kryt okna a odeslal do pozemního řídicího střediska fotografie inkriminovaného místa na vyhodnocení. Jedná se o první podobný „škrábanec“ na oknech tohoto modulu a předběžné analýzy hovoří o tom, že bude ponechaný tak, jak je. - Okna modulu Cupola jsou čtyřvrstvá, přičemž vnější vrstva se dá vyměnit během kosmické vycházky. Na ISS ale aktuálně náhradní okno není a muselo by se přivézt v některé dopravní lodi.

    „Máte za deset minut čas?“ – „Mám za deset minut čas.“ – „Bezvadné, tak za deset minut v živém vysílání.“ – Mediální pokrytí mise nákladní lodi Dragon bylo skutečně hektické. Hned po zachycení Dragonu můj hlas zazněl na ČT24 - a ještě tentýž den (v pátek 25. května 2012) jsem měl delší vstup v Ozvěnách dne na Radiožurnálu. - Zítra v 17:30 h středoevropského času začíná startovací okno pro vypuštění rakety Pegasus s astronomickou družicí NuSTAR: hovořit o ní budu v cca 9:25 h na vlnách Rádia Česko.

    Pondělí 11. června 2012

    „Nosná raketa SeaLaunch je očištěna,“ hlásí ve světle podezření, že právě tento nosič zapříčinil „zmrzačení“ družice Intelsat-19 (viz blog 8. června 2012), společnost SeaLaunch. Zároveň ale potichu dodává, že senzory skutečně zaznamenaly 72 sekund po startu pod aerodynamickým krytem „neočekávanou a izolovanou událost“, pro kterou zatím „není vysvětlení“. – Nějak mi to nezapadá. Mám mimořádnou situaci na palubě, nevím, co se stalo – ale vím, že se nic nestalo. Ostatně, těžko od provozovatele rakety očekávat jiný přístup, než její obranu. A mimochodem, společnost SeaLaunch se úplně stejně postavila k podobnému problému s družicí Estrela do Sul-1/Telstar-14, jejíž jeden panel slunečních baterií se nevyklopil v lednu 2004. I tehdy vyšetřovací komise poukazovala na „událost“ spojenou s nosnou raketou, ale protože její závěr SeaLaunch odmítl, zůstala u problému „příčina neznámá“. Jsem zvědavý, jak dlouho budou zákazníci společnosti v případě svých družic za stamilióny dolarů ještě dlouho ochotni „příčinu neznámou“ tolerovat.

    ESA dosud vynaložila 50 mil. eur na vývoj a výrobu návratové kapsle Expert (European Experimental Reentry Test Bed): ta je 1,6 m dlouhá, má hmotnost 450 kg a jejích 150 senzorů měří hodnoty během průletu atmosférou při balistickém skoku do výšky 120 km. Získaných dat by se mělo mj. využít při vývoji a letu většího demonstrátoru IXV (Intermediate eXperimental Vehicle) na raketě Vega v roce 2014. Dost dobře se ale může stát, že Expert nikdy nepoletí: ač ESA podepsala již v prosinci 2009 kontrakt za 2 mil. euro na start pomocí rakety Volna s Makajevovým státním raketovým střediskem, ruské Ministerstvo obrany nedávno spolupráci zablokovalo a zakázalo raketu uvolnit. – ESA proto začala jednat o možnosti vypuštění se Spojenými státy (úhrada by byla formou barteru), ale zde je problém s nosnou raketou odpovídající kapacity (a rozumné ceny). Inu, zastupitelnost raket (viz blog 29. března 2012) má přece jen něco do sebe – stejně jako by bylo už při vývoji jakéhokoliv zařízení vhodné uvažovat předem, zdali je/bude odpovídající nosný prostředek na trhu.

    Kosmická raketa CZ-2F s lodí Shenzhou-9 je již na rampě: start se podle posledních informací uskuteční tento týden, přesněji v sobotu 16. června ve 12:41 h středoevropského času. Obě tříčlenné posádky jsou také již na kosmodromu a v karanténě. – Ač ČLR oficiálně nezveřejnila jména posádek, objevily se jejich fotografie. Hlavní má prý složení Nie Haisheng, Chen Quan a Wang(ová) Yaping, záložní pak Jing Haipeng, Liu Wang a Liu(ová) Yang. Oba velitelé – Nie Haisheng i Jing Haipeng – přitom již mají za sebou kosmický let (Shenzhou-6/2005, resp. Shenzhou-7/2008). Pokud by se tato sestava posádek potvrdila, Čína bude mít nejen první ženu ve vesmíru, ale také prvního kosmonauta se dvěma starty.

    Pátek 8. června 2012

    Evropa má problém: trojice misí pro dálkový průzkum Země, které již měly kroužit ve vesmíru nebo být v blízké době vypuštěny, se potýká s odkladem. A to z různých důvodů. Meteorologická družice MetOp-B čeká, až Kazachstán povolí starty rakety Sojuz v jejím střeleckém sektoru: zatím byla odložena z května na červenec (viz blog 11. května 2012). Další meteorologický satelit MSG-3 má letět na palubě rakety Ariane-5 společně s telekomunikačním satelitem EchoStar-17: ale právě kvůli potřebě jeho dodatečných testů bylo vypuštění odloženo z června na první polovinu července. A mise SWARM pro studium zemského magnetického pole odstartuje přinejlepším v listopadu. Měla vzlétnout v červenci, ale po loňské havárii rakety Rockot se její úpravy protahují – a ESA požaduje nejméně dva úspěšné starty před tím, než vydá souhlas s vypuštěním družic SWARM.

    Vyšetřování neúspěšného rozevření jednoho panelu slunečních baterií družice Intelsat-19 (viz blog 4. června 2012) se nyní zaměřuje na – nosnou raketu SeaLaunch. Analytici intenzivně studují, cože se událo pod aerodynamickým krytem před jeho odhozením, protože podle některých informací by zde mohl být klíč k vyšetření problému. – Jen pro zajímavost: v lednu 2004 byla raketou SeaLaunch vypuštěna družice Estrela do Sul-1/Telstar-14, přičemž jeden z jejích slunečních panelů se nevyklopil. Snímkování satelitu tehdy ukázalo rozsáhlé poškození jednoho z panelů a analýza letových dat poukazovala na „problém“ (explozi?) během oddělování aerodynamického krytu. Protože se tyto události nepodařilo propojit, zůstala příčina nevyklopení slunečních baterií neznámá. – Že bychom tu měli další ze vzácných případů, kdy vyšetřování jedné havárie vede k nesprávným závěrům a díky tomu se nehoda následně jako přes kopírák opakuje? Už se v historii kosmonautiky stalo...

    Tři emblémy vztahující se ke kosmickým aktivitám (zleva): 37. základní posádky ISS (jejímž členem bude i kosmonaut ESA Luca Parmitano), přesun raketoplánu Endeavour z Floridy do Kalifornie (zatím plánovaný na 20. až 22. září) a logo předloňského výběru ruských kandidátů na kosmonauty.

    Čtvrtek 7. června 2012

    Roskosmos ve snaze snížit náklady i frekvenci pilotovaných startů nabídnul mezinárodním partnerům možnost prodloužení výprav na ISS ze šesti na devět měsíců. Aktuálně startují k ISS čtyři pilotované mise lodí Sojuz ročně, nově by tak mohly létat jen tři: čas strávený kosmonauty na stanici by se nezměnil, jen místo dvanácti osob startovalo ročně devět. – Jde rozhodně o lepší návrh, než s jakým Roskosmos čas od času (bůhvíproč) přichází, a to pravidelně opouštět ISS a nechávat ji v bezpilotním režimu. Nejvíce by na něm ovšem tratili nejmenší partneři projektu, kteří už tak budou mít zanedlouho velmi málo příležitostí vysílat své zástupce na stanici – a množství by se ještě výrazně snížilo (ony dvě devítiměsíční mise by byly ekvivalentem tří šestiměsíčních).

    Na ploše památníku pod širým nebem „Space Walk of Fame“ ve floridském městě Titusville byla konečně zahájena stavba monumentu věnovaného programu kosmických raketoplánů: jeho zamýšlená podoba viz blog 9. března 2011.

    Společnost ViviSat (společný podnik firem ATK a U.S.Aerospace) představila projekt zařízení MEV (Mission Extension Vehicle), které by mělo mít možnost připojovat se ke družicím, zajišťovat jejich stabilizaci (např. po vypotřebování pohonných látek) či přesouvat je na jiné oběžné dráhy (např. po selhání horního stupně nosné rakety nebo palubního motoru). Firma vychází z logiky, že dnes je na geostacionární dráze 350 až 360 satelitů, z nichž zhruba 25 každým rokem končí provoz pro vypotřebování (nebo téměř vypotřebování) pohonných látek – z nich je přitom cca deset v solidním technickém stavu, takže by mohly pracovat i nadále. Zařízení MEV by se k nim zkrátka připojilo a umožnilo jejich další činnost. - Myšlenka rozhodně zajímavá (i když ne nová), ale nejsem si tak docela jistý její životaschopností. Vývoj, výroba a vypuštění MEV bude jistě něco stát – a bude mít smysl investovat do záchrany technologicky prehistorické patnáct nebo dvacet let staré družice? Jiná situace může být u nových satelitů, které se nedostaly na stanovenou dráhu, ale i zde je otázka placení: MEV by musel být připravený rychle ke startu, protože průlety skrze radiační pásy brutálně degradují sluneční baterie i palubní elektroniku satelitů.

    Středa 6. června 2012

    Íránská družice Fadžr, jejíž start byl slibovaný na 23. května (viz blog 21. května 2012), stále není ve vesmíru a s jejím startem se aktuálně počítá snad až „před koncem íránského roku“ (který nastane v březnu 2013 našeho). Nejde přitom o první odklad, protože Írán hovořil původně o vypuštění družice již v srpnu 2010.

    Vlivný člen Kongresu USA Frank Wolf, který byl dosud velkým kritikem komerčních vesmírných letů (mj. požadoval okamžitou redukci počtu partnerů NASA na jedinou firmu, její přísnější kontrolu a omezení rozpočtu na celou aktivitu) otočil. Oficiálně na základě výměny dopisů s administrátorem NASA Charlesem Boldenem a Wolf oficiálně odmítl spojitost a úspěným letem Dragonu. („Nikdy nevěř ničemu, dokud to nebylo oficiálně dementováno.“ Sir Humphrey, seriál Ano, pane ministře.) Wolf si jen vymínil několik podmínek: že nadcházející kontrakt (od července 2012 do dubna 2014) bude finální vývojový (= po něm bude následovat fáze zkušební, výrobní a operační) a že bude uzavřeno maximálně 2,5 kontraktu. Tzn. že se dvěma společnostmi bude uzavřený kontrakt plný a se třetí jen částečný (podíl jejího vlastního financování bude výrazně vyšší - v současnosti čistě „ze svého“ vyvíjejí komerční loď např. ATK nebo Excalibur Almaz).

    Tři úspěchy během prvních tří startů: to je statistika, kterou se může pochlubit jen málokterá nosná raketa na světě. Falcon-9 (nejspíše i pro vlastní tvůrce překvapivě) ano. V čem tkví tajemství jejího úspěchu? Dost možná, že ve čtyřlístku pro štěstí... Všechny úspěšné mise společnosti SpaceX jej totiž měly nenápadně vetknutý do emblému: jak tři rakety Falcon-9, tak čtvrtý a pátý nosič Falcon-1 (viz blog 8. prosince 2010; čtvrtý Falcon-1 a historicky úplně první stoprocentně úspěšná raketa SpaceX měla v emblému čtyřlístky dokonce dva).

    Úterý 5. června 2012

    Francouzská kosmická agentura CNES zveřejnila své představy o zamýšleném nosiči Ariane-6, který by měl ke slovu přijít někdy ve dvacátých letech a který by měl být vyvíjený pod taktovkou ESA. Raketa by měla být výrazně menší, než Ariane-5 (původně zamýšlená jako nosič miniraketoplánu Hermés) a především by měla mít nižší náklady na vynášení družic o 30 až 40 procent (a měla by být provozně nezávislá na vládních dotacích, což Ariane-5 dnes není). Frekvence startů má činit mezi šesti a čtrnácti ročně: s průměrem kolem devíti. To odpovídá nosné kapacitě 4,5 raket Ariane-5: ty dnes mají typickou frekvenci šesti startů ročně (na letošek se jich ovšem chystá sedm).

    Výběr koncepce rakety Ariane-6 má být učiněný na základě tří kritérií. Největší váhu (43 procent) bude mít cena vývoje a provozu, následovat mají technické parametry a spolehlivost (30 procent) a nejmenší váhu (27 procent) bude mít fakt, kdo se stane dodavatelem komponent (de facto geografická příslušnost). – Pořád mi těch 27 procent váhy přijde jako velmi významné kritérium: evidentně generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain nedokázal prosadit svoji vizi „zapomeňte na (geografické) omezení a předveďte, co dokážete udělat“ (viz blog 11. května 2012).

    Jedním z 28 kritérií, která rozhodovala o budoucím umístění amerických kosmických raketoplánů po jejich vyřazení ze služby, byla i bezpečnost během přepravy. (Chyba v hodnocení Air Force Museum v Ohio z tohoto hlediska viz blog 12. září 2011.) Ač byl New York se svou letadlovou lodí Intrepid hodnocený jako prakticky bezproblémový, tak včera „křřřís!“ – a Enterprise přišel o konec křídla. Je to sice „jen“ odření, ale poškození historického stroje to je. Enterprise totiž při plavbě „škrtl“ o jeden z pilířů železničního mostu: každé křídlo mělo rezervu jen „několik stop“ a přesně v okamžiku průjezdu nejtěsnějším místem prudký závan větru natočil přepravní loď mírně doprava.

    Pondělí 4. června 2012

    Na základně Vandenberg AFB byly zahájeny přípravy k návratu druhého testovacího miniraketoplánu X-37B OTV-2. Ten je ve vesmíru od března 2011 a podle dostupných informací by měl přistát někdy v první polovině června.

    Raketa SeaLaunch vynesla v pátek 1. června do vesmíru telekomunikační družici Intelsat-19: ta se ovšem krátce po startu dostala do potíží, když „se odložilo“ rozložení jednoho ze dvou panelů slunečních baterií. Protože nebyly zveřejněny žádné podrobnosti, můžeme se jen dohadovat, cože se vlastně stalo. Ale banalita to asi nebude: ve zprávě o „odkladu“ rozložení jednoho panelu totiž společnost Intelsat jedním dechem dodává, že „družice i její vypuštění jsou plně pojištěny“.

    Pokud se po zveřejnění plánu společnosti Boeing na raketu SLV (Small Launch Vehicle, viz blog 28. května 2012; zachycena je na prvním snímku) se „vzdušným startem“ objevily názory, že jde o opisování projektu StratoLaunch, pak jsou vedle jak ta jedle. První rakety startující z letadla se objevily (a byly odzkoušeny v USA) již v roce 1958 (dodnes přitom není jasné, zdali jeden ze šesti startů přece jen nebyl úspěšný), následovala celá řada projektů v USA i SSSR, do zdárného konce byl dovedený projekt Pegasus (USA) a Rusko se v devadesátých letech hodně snažilo o podobnou raketu Burlak. Nedávno s podobným nápadem přišel Izrael (viz blog 9. srpna 2011), ale především: Boeing jej rozpracovával již v roce 2001 pod názvem Air Launch System (první dva stupně měly využívat motory Castor-120, třetí Castor-95 – všechny na tuhé pohonné látky; viz druhý obrázek). Společnost SpaceX (jeden z hlavních partnerů projektu StratoLaunch) přitom byla založena až o rok později. Navíc SLV s nosností 50 kg míří na jiný trh, než StratoLaunch se 120krát vyšší nosností. Takže pokud někdo od někoho opisoval, rozhodně to není hodná společnost StratoLaunch od škaredého Boeingu: osobně si myslím, že neopisoval nikdo od nikoho a že na použití letounu jako prvního stupně kosmického nosiče se dá přijít velmi jednoduše.

    Pátek 1. června 2012

    Jak vypadá plán dalších komerčních letů na Mezinárodní kosmickou stanici po včerejším přistání lodi Dragon z pohádkově úspěšné mise? (Ohlédnutí za ní jsem měl mimochodem na vlnách Českého rozhlasu Česko dnes v cca 9:23 h.) Falcon-9 s Dragonem má jít znovu na start 24. září – a pak ještě 15. prosince (ale i společnost SpaceX se vyjádřila, že očekává tento let spíše až v roce 2013). „Konkurenční“ firma Orbital Sciences Corp. plánuje premiérový let rakety Antares na 9. srpna a testovací misi lodi Cygnus k ISS pak na říjen.

    Jak už jsem psal na blogu 21. května 2012, v měsíčníku Letectví+kosmonautika 5/2012 mi vyšel článek „Resuscitace supermotoru F-1?“ V reakci na něj mi přišlo několik dotazů, proč jsem v seznamu vystavovaných motorů F-1 nezmínil snad nejznámější a nejfotografovanější v Kennedyho kosmickém středisku (viz první snímek). Tak tedy: proto, že jde jen o rozměrovou maketu (byť z doby Apolla) s výrobním číslem FM-103 – a v tabulkách jsem zmiňoval jen vývojové a letové (leč nepoužité) exempláře.

    Při práci na článku o motorech F-1 jsem mimochodem narazil na mnoho zajímavostí, které se do finálního textu nevešly. Například v Udvar-Hazy Center ve Virginii vystavovaný letový motor má dvě (!) výrobní čísla. Či přesněji: motor má číslo F-6049, ale prodloužená část trysky je z motoru F-6045 (vlastní F-6045 bez nástavce na trysce je pak vystavovaný v U.S.Space and Rocket Center v Huntsville, stát Alabama). Inu, je to někdy alchymie.

    Čtvrtek 31. května 2012

    Společnost SpaceX hlásí, že má prvního zájemce o raketu Falcon Heavy (údajná nosnost na nízkou dráhu až 53 t). Má jít o společnost Intelsat: jednoho ze tří největších provozovatelů družic na světě. Oznámení je ovšem velmi volné: neobsahuje termín (mimo vlastní zprávu se hovoří o horizontu 2017 až 19), nespecifikuje vynášený náklad (dokonce ani to, zdali poletí družice sama, nebo půjde o duální start), nepřináší místo vypuštění (Florida nebo zvažovaný kosmodrom například v Texasu? – viz blog 17. května 2012). Společnost Intelsat prohlášení dokonce pro tisk doplnila upozorněním, že „Falcon Heavy bude muset několikrát odstartovat, než mu přidělíme nějaký náklad“. Kdekdo si ovšem oznámení vyložit jinak (= po svém), a tak se můžeme dočíst o tom, že družice Intelsat bude tvořit náklad při premiéře Falconu Heavy (plán polovina 2013) nebo že půjde o novou superdružici s hmotností 10 až 15 tun atd. Zpráva ovšem svědčí spíše o morální podpoře a důvěře ve společnost SpaceX – prohlášení „počítáme s vámi“ má rozhodně svoji váhu (i když někomu přijde jako prázdné, ale ve světě nosných raket je důvěra na prvním místě).

    Evropská kosmická agentura informovala o letu lodi Dragon jen několika řádky (plus pár fotografiemi) – na to, že při připojování vydatně asistoval kosmonaut ESA André Kuipers je to překvapivé (jindy se ESA věnuje každé ptákovině, kterou Kuipers udělá). I na těchto pár řádcích ovšem ESA neopomněla zdůraznit, že Dragon není schopný se samostatně připojit k ISS a že evropská loď ATV nebo ruský Progress to umí (na japonskou HTV se raději cudně zapomnělo). To je samozřejmě pravda – ale taky je pravda, že ATV či Progress nedopraví na Zemi ani kilogram nákladu. Ano, jde o srovnávání do jisté míry nesrovnatelného – ale proč se do něj ESA pouští? – Každopádně: jediný operační let ATV vyjde na větší částku, než na kolik vyšel vývoj celého Dragonu.

    Stylem „start-cíl“ absolvovala nákladní loď Dragon svoji premiérovou cestu k Mezinárodní kosmické stanici: dnes bezpečně přistála ve stanovené oblasti Tichého oceánu; podle zatím dostupných informací snad jen nějakého půldruhého kilometru od středu cílové oblasti. „Byl to větší úspěch, než jsme měli právo očekávat,“ připustil zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk. Samozřejmě, nejde o žádnou technickou revoluci – ale proč taky? Naopak, udělat něco z technického hlediska jednodušeji (a tudíž bezpečněji i levněji) může být tím správným nakopnutím pro kosmonautiku.

    Středa 30. května 2012

    Mise nákladní lodi Dragon se chýlí ke konci – zatím si vede kromobyčejně dobře a již zítra bude mít možnost ji zakončit pomyslnou třešničkou na dortu. Aneb Dragon zítra čeká odpojení od ISS (10:15 h středoevropského času), uvolnění od manipulátoru SSRMS (12:10 h), trojice odletových zážehů motorů (12:12, 12:13 a 12:20 h), snížení apogea (13:06 h), uzavření krytu se záchytným mechanismem (13:07 h), zahájení brzdícího manévru (16:51 h) a přistání u kalifornského pobřeží (17:42 h).

    Podle nejnovějšího sčítání může Zemi ohrozit zhruba 4700 blízkozemních asteroidů (plus mínus 1500 kusů). Řeč je o tělesech, která mají větší průměr, než sto metrů. Vyplývá to z pozorování družice WISE: dle NASA přitom dosud bylo objeveno 20 až 30 procent všech těchto potenciálně nebezpečných těles.

    Úplně první přístroj pro superteleskop JWST (James Webb Space Telescope) s plánovaným rozpočtem 8,7 mld. dolarů a předpokládaným termínem vypuštění v roce 2018 je na světě. Vyrobila jej ESA a jde o přístroj MIRI (Mid InfraRed Instrument) pro měření v infračerveném spektru. - Včera pak byl MIRI na palubě linkového letounu British Airways (spoj BA217) odeslaný z londýnského Heathrow do Washingtonu D.C.

    Vyvíjený miniraketoplán Dream Chaser společnosti Sierra Nevada Corp. se poprvé proletěl. Přesněji jeho technologický model ETA (Engineering Test Article): i když zatím jen v podvěsu pod vrtulníkem Sikorsky Skycrane.

    Úterý 29. května 2012

    Boeing v březnu podepsal kontrakt na výrobu čtyř komerčních telekomunikačních družic pro asijské a mexické operátory: konkrétně pro hongkongský Asia Broadcast Satellite a Satmex. Na tom by nebylo nic světoborného (ročně se prodá kolem dvaceti družic této kategorie): tyto družice ale mají využívat elektrický pohon. Opět nic světoborného: pro stabilizaci na geostacionární dráze se běžně používá. Jenže právě objednaný kvartet má elektrický pohon využít i k dopravě z dráhy přechodové na geostacionární: zde přitom dosud naprosto dominovaly klasické chemické motory. Použití elektrického pohonu sníží hmotnost startujícího satelitu ze 4000 kg na 2000 kg. Například raketa Falcon-9 by tak na přechodovou dráhu mohla tyto družice vynášet po dvou...

    Společnost Xcor potvrdila, že Thomas Goodwin je smolař a že raketoplánem Lynx na suborbitální dráhu skutečně nepoletí (viz blog 1. března 2012). Šťastlivcem se tak stala vylosovaná náhradnice Jennifer Brisco(vá).

    A ještě jeden smolař v projektu Lynx: v Melbourne zemřel ve věku 84 let podnikatel Nigel Peck, který se chtěl stát prvním australským kosmickým turistou. Letenku právě na raketoplán Lynx měl rezervovanou na leden 2014.

    Emblémů není nikdy dost: dnes jednak logo aktuálně probíhající mise lodi Dragon COTS2+ (tento je z dílny NASA, minulý byl dle SpaceX - viz blog 18. května 2012) a jednak dvojice čínských emblémů k nadcházejícímu pilotovanému startu Shenzhou-9 (oba jsou oficiální, ale ten vpravo je prý oficiálnější...).

    Pondělí 28. května 2012

    Ještě loni v létě se ruský kandidát na kosmonauta Konstantin Valkov těšil, že odstartuje do vesmíru na palubě lodi Sojuz TMA-04M (a že by tedy byl aktuálně na oběžné dráze). Jenže pak jej v posádce nahradil Sergej Revin (viz blog 22. září 2011). V dubnu pak lékařská komise konstatovala, že Valkov není ze zdravotních důvodů schopen pokračovat ve výcviku – a velmi pravděpodobně bez jediného letu ukončí své působení v oddíle ruských kosmonautů, kde byl od roku 1997. – Stejně tak má údajně zdravotní problémy Maksim Ponomarijov (výběr 2009) a i u něj lékaři zvažují definitivní ukončení přípravy.

    Kromě odchodů se bude ruský oddíl kosmonautů také doplňovat: viz blog 23. března 2012. Zatím uniklo jedno jméno žhavého kandidáta, a to vojenského pilota kapitána Andreje Valerijeviče Fedjajeva. Ten jako první bez problémů splnil lékařská kritéria (což je závěrečná fáze výběru).

    Boeing v minulých dnech představil studii nosné rakety SLV (Small Launch Vehicle), která má využívat technologii „vzdušného startu“: jejím nosičem by se mělo stát letadlo WhiteKnightTwo. (Koncepčně podobný projekt, byť zamířený na jinou cílovou skupinu, byl představený už koncem loňského roku jako StratoLaunch, viz blog 15. prosince 2011.) První a druhý stupeň nosiče by měly být vícenásobně použitelné, třetí jednorázově (i když ani v jeho případě Boeing nevylučuje do budoucna znovupoužitelnost). Raketa SLV (délka 23 m, hmotnost 12,5 t) má být schopná vynášet náklady o hmotnosti 50 kg za cenu pod 300 tisíc dolarů/start. Boeing ale upozorňuje, že aby této frekvence dosáhla, musela by uskutečnit každý rok 100 až 150 startů.

    Prozradí či napoví o chystaném letu Shenzhou-9 něco tento obrázek z filatelistické obálky, která byla představena v Číně? Především: datum jejího vydání je stanoveno na 15. června 2012 (i když se podle posledních zpráv počítá se startem Shenzhou-9 nejdříve 18. června 2012). O podobě kosmonautů nám asi moc neřekne, protože je vysloveně uvedeno, že jde o ilustrační snímek (podle všeho o modifikovanou fotografii posádky lodi Shenzhou-7). Ale bez zajímavosti nejsou podpisy kosmonautů u fotografie: snad jsou to (kvalita je ale opravdu mizerná, takže kdo ví...) zleva Chen Quan (velitel záložní posádky lodi Shenzhou-7), Wang Yaping (ta by se tak stala první čínskou kosmonautkou) a Liu Wang. Už za pár týdnů bychom mohli vědět, zdali nás obálka informovala, nebo dezinformovala...

    Pátek 25. května 2012

    „Vypadá to, že jsme chytli Draka za ocas,“ nahlásil do řídicího střediska astronaut Don Pettit poté, co v 15:53 h středoevropského času zachytil loď Dragon. A v žertu dodal: „Myslím, že tato simulace proběhla opravdu dobře. Teď už jsme opravdu připraveni udělat vše naostro!“

    Zachycení robotickým manipulátorem SSRMS (jeho první část se dostala na stanici v roce 2001 – dříve, než byla založena firma SpaceX) se oproti plánu výrazně zdrželo, protože se objevily problémy nejprve s teplotními čidly a následně s laserovým zařízením: oba systémy slouží ke stanovení polohy Dragonu vůči ISS. V prvním případě nesouhlasila data z teplotních čidel s laserovými měřeními, druhým problémem se stalo, že laserový paprsek byl na povrchu modulu Kibo odrážen jinak, než se předpokládalo – a bylo tak nutné překonfigurovat jeho směr a šíři.

    Dragon si každopádně vedl fantasticky: právě problémy ukázaly, že je velmi zralou lodí. Poslouchal „na slovo“, když jej řídicí středisko honilo sem a tam; dal se překonfigurovat v případě výskytu problémů (což je mimochodem podle mě nesmírně důležitá vlastnost). Loď, která poslouchá, když jde vše podle plánu, je dobrá loď – ale loď, která poslouchá i tehdy, když se musí improvizovat, je vynikající loď. Firma SpaceX dnes představila hned při premiérovém letu vynikající loď.

    Jinak děkuji všem, kdo se zúčastnili dnešní telekonference (viz blog 24. května 2012), byť se výrazně natáhla: rozhodně platilo, že sdílená radost je dvojnásobná radost (už dnes se těším na další akce, bezesporu na sledování přistání robota Curiosity). Každopádně v době psaním těchto řádků nebyl Dragon definitivně připojený k ISS. Pokud bude připojení plánované na večerní hodiny našeho času úspěšné, vstoupí do lodi astronauti zítra. - O triumfu firmy SpaceX budu dnes hovořit ve vysílání ČT24 v cca 17:08 h a na vlnách Radiožurnálu v cca 18:45 h.

    Čtvrtek 24. května 2012

    Pokud se v souvislosti s přílety kosmických lodí k ISS často hovoří o „přesné choreografii“, tak zítra čeká loď Dragon opravdu divoká tancovačka. Z „parkoviště“ za stanicí se přesune na 2,5 km pod ni (tedy na místo, které už dnes navštívil). Pokud bude NASA souhlasit, přesune se na pozici 1,4 km pod stanicí. Zde bude opět nutný souhlas NASA: bude-li vydán, přiblíží se Dragon na 250 metrů ke stanici (to by mělo být v 11:29 h středoevropského času). V tomto okamžiku bude splněný plán mise COTS2 – a SpaceX má prémii 5 mil. USD v kapse.

    Jenomže současná mise se jmenuje COTS2+ a vznikla sloučením misí COTS2 a COTS3 (proto také NASA vyžadovala pro loď stejné prověrky a testy jako pro COTS3: nešlo tedy o to, že by si zlá a ošklivá kosmická agentura vymyslela další trápení hodné firmy SpaceX, jak se někdy uvádělo). Takže půjde-li vše podle plánu, přiblíží ke Dragon na 220 m k ISS (12:09 h): v tuto chvíli vyšle astronaut Donald Pettit příkaz, aby se vzdálil. Půjde o test, zdali loď „poslouchá“: vzdalování bude zastaveno Pettitem ve vzdálenosti 250 m (12:24 h; opět půjde o to, zdali je Dragon ovladatelný). Zase bude nutný souhlas NASA: následovat má přiblížení na pozici 200 metrů a odtud přesun na vzdálenost 30 metrů (13:14 h), kde se automaticky zastaví. Zde opět přijde ke slovu NASA a vydá poslední požehnání (nebo zamítnutí) s přiblížením ke stanici. Předpokládejme opět souhlas, takže loď se vydá (13:29 h) na vzdálenost 10 m (13:49 h) – zde už bude číhat robotický manipulátor SSRMS ovládaný Pettitem, který loď „chňapne“ (14:07 h) a následně ji připojí k modulu Harmony. Jak vidno, věcí, které se musí udělat, je hodně – a věcí, které se mohou pokazit, je ještě víc. Držme zítra palce!

    Taky vás při pohledu na displeje, počítače, notebooky a konzole v řídícím středisku SpaceX napadlo „vždyť to mám doma taky?“ (Tohle asi v době Apolla nikoho nenapadlo, že?) Kosmonautika je nám tak blíž, než si myslíme – a přiblížit se může ještě více. Společnou radost nad úspěchem nebo zklamání nad nezdarem sdílíme na „četech“ nebo v diskusních fórech – ale co se pokusit o zážitek bezprostřednější? Co sdílet historický okamžik zítřejšího připojení lodi Dragon k ISS (předposlední snímek zachycuje záběr na Dragon z ISS, poslední záběr ISS z Dragonu) společně skrze telekonferenci? Skype má přece (skoro) každý, slušné připojení k internetu taky. Co pro to udělat? Docela jednoduchý návod nabízí Dušan Majer na diskusním fóru vesmir.thos.cz: "[Potřebujete] mít nainstalovaný program Skype a k počítači připojené reproduktory a mikrofon. Přidat si mne do kontaktů (nick kosmonautika_cze). Já se už postarám o přidání dalšího účastníka do telekonference. Pojďte společně sdílet emoce z tohoto historického okamžiku!“ Přidáte se? Já ano – začíná se v pátek 25. května kolem 13:30 h.

    Středa 23. května 2012

    Po úspěšném dosažení oběžné dráhy a prvních prověrkách (včetně zkoušek chování při přerušení manévrů, což je kritické pro přílet k ISS) má loď Dragon relativně klidný den: provádí jen několik motorických manévrů, které jej postupně dostávají do blízkosti Mezinárodní kosmické stanice. Pořádné „grilování“ ji ale čeká zítra, kdy má ve vzdálenosti 2,5 kilometru ISS „podletět“ (stane se tak zhruba ve 12:30 h středoevropského času). Posádka stanice při této příležitosti naváže s Dragonem spojení a vyšle na něj zkušební příkaz (půjde „jen“ o zapnutí pozičního majáku, ale i tak jde o důležitou zkoušku). Po podletu stanice ve směru zezadu dopředu se Dragon přesune nad ni a nadletí ji. Následně „zaparkuje“ sedm až deset kilometrů za ní a zde zůstane do pátku, na kdy je plánováno spojení obou těles (připomínám, že jej provede posádka stanice pomocí robotického manipulátoru SSRMS poté, co se Dragon přiblíží ke komplexu).

    Na druhém stupni rakety Falcon-9 (tedy ne v lodi Dragon, jak některá média nepřesně informují) je i tři sta schránek s několika gramy popela osob, kterým jejich blízcí zaplatili u komerční firmy Celestis „kosmickou kremaci“. Mezi nimi je asi nejzajímavější astronaut Gordon Cooper (veterán z letů Mercury Atlas-9/1963 a Gemini-5/1965). Zajímavé je, že část jeho popela letí na raketě Falcon už podruhé: poprvé to bylo na Falconu-1 v srpnu 2008, ale nosič tehdy po dvou minutách letu havaroval.

    Jak jsem avizoval na blogu 21. května 2012, zazněl můj hlas včera cca 10:20 h na vlnách Rádia Česko – a navíc také necelou hodinu před startem Falconu-9 také na Radiožurnálu. A kromě toho jsem ráno před startem vystoupil i ve Studiu 6 na ČT24. (Písemně mi bylo slíbeno, že se tam ta Česká kosmická kancelář neobjeví... Pivo se pije, řeči se vedou a sliby se slibují...)

    Úterý 22. května 2012

    Generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain uvedl, že po projektu ExoMars (viz blog 7. března 2012) zvažuje užší spolupráci s Ruskem i v případě sondy JUICE (viz blog 4. května 2012). Ta by prý mohla odstartovat na palubě rakety Proton – namísto dosud zvažované Ariane-5. Rozpočet ESA by si tak „ulevil“ o docela solidních 150 mil. euro (které by pak bylo možné převést právě do finančně velmi napjatého projektu ExoMars). – Rusko by pro misi JUICE údajně mohlo dodat i výsadkový modul určený k sestupu na měsíc Ganymedes.

    Podle agentury Interfax zahynulo v kazašské stepi 120 vzácných antilop: sajgy tatarské se otrávily chemikáliemi v místě přistání návratového modulu lodi Sojuz TMA-22. Zvířata údajně pošla poté, co se pásla na trávě znečištěné zbytky toxických pohonných látek z lodi Sojuz. – Nějak se mi to nezdá: návratová sekce Sojuzu by měla k orientaci při sestupu používat jen jednosložkové peroxidové motory. Za pomoci katalyzátoru se peroxid rychle rozkládá a vzniká netoxická voda a kyslík, které proudí z raketového motoru. Katalyzátor (ať je jakýkoliv) se přitom nespotřebovává, pouze reakci urychluje. Samozřejmě nelze vyloučit, že úmrtí antilop má s přistáním nějakou souvislost – ale vlastní kosmickou loď Sojuz bych rozhodně nepodezříval.

    Sokol a Drak (opět) předvedli, že létat přece jen umí. Aneb dnešní pokus o start se společnosti SpaceX podařil a raketa z mysu Canaveral odstartovala v 9:44 h středoevropského času: její let byl úspěšný, takže na oběžnou dráhu navedla první plnohodnotnou loď Dragon. Ta ihned začala testy: zvláště pak kritické rozložení panelů slunečních baterií. Loď teď čeká několikadenní „grilování“: pokud vše půjde dobře, přepíše v pátek po čtrnácté hodině (přesný okamžik bude záležet na mnoha okolnostech) středoevropského času dějiny. To by se totiž měla coby první soukromé plavidlo v historii spojit s Mezinárodní kosmickou stanicí. - Ze soboty 19. května jsem si každopádně na památku uschoval dvojici silně „přejících“ titulků ze zpravodajských serverů: start byl sice v sobotu přerušen, ale „selhání kosmické lodi“ nebo „nezdařený start“ podle mě vypadají úplně jinak.

    Pondělí 21. května 2012

    Raketa Falcon-9 se zásobovací lodí Dragon stojí stále na rampě číslo 40 mysu Canaveral: v rámci jednosekundového startovacího okna se ji v sobotu 19. května nepodařilo vypustit, když se sice zažehly motory, ale půl sekundy před okamžikem vzletu vydal řídící počítač příkaz k přerušení startu. Důvodem se stal vysoký tlak v motoru číslo pět: z devíti motorů v mřížce tři krát tři jde o prostřední. Na vině byl ventil dusíku, který slouží k předletovému „proplachování“ motoru a který se nezavřel. Společnost SpaceX zvažovala výměnu celého motoru, nakonec se rozhodla jen pro výměnu neposlušného ventilu. Operace byla dokončena ještě v sobotu večer a nic by tak nemělo bránit dalšímu pokusu o start v úterý 22. května 2012 v 9:44 h středoevropského času. – K letu bych se měl objevit v ČT24 zítra kolem 6:40 h ráno a posléze i na vlnách ČRo Rádio Česko v 10:20 h (to už by mělo být po startu či minimálně po pokusu o něj).

    Írán prý chystá na středu 23. května 2012 start další družice: šlo by o letošního druhý (viz blog 3. února 2012), celkově pak od roku 2009 již čtvrtý.

    Letectví+kosmonautika 5/2012 a plná hrst článků, které jsem pro časopis připravil: „Resuscitace supermotoru F-1“ (plány firem Dynetics a Pratt & Whitney Rocketdyne, viz blog 30. dubna 2012; navíc informace o přeživších a vystavovaných letových a vývojových motorech F-1), „Plným vodíkem vpřed!“ (8. května 1962 - před padesáti lety – byl poprvé v kosmonautice použit motor na kapalný kyslík a vodík), „(Ne)kosmická Severní Korea“ (letošní i minulé severokorejské pokusy o vypuštění satelitu), „Do vesmíru za pár set dolarů“ (plány společnost Xcor) a „Odešla živá kronika sovětské kosmonautiky“ (ohlédnutí za životem Borise Čertoka, viz blog 14. prosince 2011).

    Pátek 18. května 2012

    Společnost Sierra Nevada Corp. upřesnila zamýšlený plán zkoušek svého miniraketoplánu Dream Chaser. Jeho shoz se nakonec uskuteční z vrtulníku CH-53 Sea Stallion nebo CH-47 Chinook (původně se hovořilo o použití letounu White Knight Two; viz blog 30. března 2012) počátkem letošního léta a půjde o bezpilotní misi. Až pokud by NASA uvolnila finance na pokračování vývoje stroje, přejde se k pilotovanému atmosférickému testu: snad v roce 2014. Mělo by jít o druhý prototyp určený k suborbitálním zkouškám, stroj bude vybavený vlastními hybridními motory (s těmi se počítá i v případě selhání nosné rakety jako se záchranným systémem) a bude shazovaný z letounu (možná právě zde přijde ke slovu White Knight Two). Pilotované zkoušky má provést bývalý astronaut NASA a nynější zaměstnanec Sierra Nevada Corp. Steven Lindsey – firma s ním počítá i pro první orbitální test miniraketoplánu v roce 2015 nebo 16.

    V souvislosti s přípravou čínského pilotovaného letu Shenzhou-9 se objevilo datum startu: 17. června 2012 (prý jde o počátek osmidenního startovacího okna). Kdyby bylo pravdivé, došlo by ke spojení se stanicí Tiangong-1 dne 20. června, k odpojení od ní 30. června a ještě tentýž den k přistání. – ČLR každopádně potvrdila (tisková zpráva CALT), že ve tříčlenné posádce bude i první čínská kosmonautka. Na čínských webech se pak objevilo i to, že by mělo jít o majorku Liu Yang (33).

    Již zítra... Aneb počátkem týdne se objevily zvěsti o možném odkladu startu rakety Falcon-9 s lodí Dragon k Mezinárodní kosmické stanici z 19. května na červen. Bylo to snad poprvé, co se zprávy o odkladu startu společnosti SpaceX neukázaly jako pravdivé, a tak se přece můžeme těšit na start v sobotu v 10:55 h středoevropského času. Již zítra... - Při této příležitosti malá směska emblémů: zleva aktuální mise lodi Dragon, emblém připomínající setkávací čínskou misi Shenzhou-8/Tiangong-1 z loňského podzimu, na kterou výše uvedená výprava Shenzhou-9 naváže, a nakonec vydařené logo konference o výzkumu na Mezinárodní kosmické stanici, která se uskuteční v Denveru (stát Colorado) na konci letošního června.

    Čtvrtek 17. května 2012

    Dnes se spustí docela solidní „raketostroj“: během zhruba pěti hodin nás čekají tři kosmické starty. Program dnešního dne otevře v 16:05 h středoevropského času ruská raketa Sojuz vynášející z kosmodromu Pleseck zpravodajskou družici Kobalt-M, štafetu převezme japonská H-2A v 18:39 h středoevropského času (kosmodrom Tanegašima, družice GCOM W1/ Shizuku a Kompsat 3) a následně přijde opět na řadu ruský nosič, a to raketa Proton s družicí Nimiq-6 (Bajkonur, 21:12 h středoevropského času).

    Další pár družic Galileo odstartuje na třetí raketě Sojuz z Francouzské Guayany 28. září 2012. Na této upřesňující informaci by nebylo nic světoborného (o odkladech vypuštění jsem psal na blogu 7. února 2012), kromě faktu, jakým byla oznámena: ESA na svých stránkách hrdě informuje, že Next Galileo satellites to launch after the summer (Příští družice Galileo odstartují po létě). Úžasná formulace! Proč „po létě“, proč nenapíšou přímo „na podzim“? Asi by to nevypadalo tak dobře...

    Společnost SpaceX by nakonec podporu pro svůj texaský kosmodrom mohla získat (viz blog 14. května 2012). Podle nejnovějších informací by „stát osamělé hvězdy“ (= Texas) mohl podpořit rozjezd kosmodromu částkou 3,2 mil. dolarů. V úterý 15. května 2012 se každopádně uskutečnilo setkání s místními občany, kde společnost SpaceX představila svůj záměr: mj. hovořila o maximální frekvenci startů, která bude dvanáct raket ročně – z toho nejvýše dvě Falcon Heavy (zbytek Falcon-9 a suborbitální mise). Kosmodrom má zaměstnat 600 místních obyvatel s průměrným platem 55 tisíc dolarů ročně - což je 80 procent nad průměrem platů v celé lokalitě. Zveřejněny byly i první vizualizace nového kosmodromu.

    Středa 16. května 2012

    Zatímco druhý zkušební prototyp raketoplánu X-37B OTV-2 dosud krouží na oběžné dráze (start 5. března 2011, ve vesmíru je tedy patnáctý měsíc), první prototyp OTV-1 se těší na návrat na oběžnou dráhu. Jeho start – ovšem s designací OTV-3 – je předběžně plánovaný na 12. října 2012 na palubě rakety Atlas-5 z mysu Canaveral.

    Doplnění informace o kosmickém dopravním systému (raketa + pilotovaná loď) Liberty z blogu 10. května 2012: společnost ATK uvedla, že velitel první zkušební mise lodi Liberty již byl vybrán. Pochopitelně jej nejmenovala. Takže jen naprosto volné doplnění této informace: u ATK pracují bývalí astronauti NASA James Halsell (Columbia STS-65/1994, Atlantis STS-74/1995, Columbia STS-83/1997, Columbia STS-94/1997 a Atlantis STS-101/2000), Charles Precourt (Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-71/1995, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-91/1998) a Kent Rominger (Columbia STS-73/1995, Columbia STS-80/1996, Discovery STS-85/1997, Discovery STS-96/1999 a Endeavour STS-100/2001). Všichni jmenovaní mají za sebou několik kosmických letů – a všichni mají zkušenost coby velitelé raketoplánů... (Na Precourta bych si ovšem nevsadil: svého času měl vážné zdravotní problémy se zády, které jej vyřadily dokonce i z jakéhokoliv jiného létání, než běžnými dopravními stroji.) – A ještě jedno doplnění: firma ATK uvedla, že je připravena bez financování NASA uskutečnit jeden start rakety Liberty v roce 2014, ale už nikoliv zamýšlený zkušební let stejnojmenné lodi o rok později.

    Při předváděcím letu ruského stroje Suchoj Superjet-100 zahynul 9. května 2012 i Aleksander Jabloncev, který byl kapitánem letounu. Jabloncev byl vybraný k letům na kosmoplánu Buran a od května 1989 do dubna 1991 úspěšně absolvoval základní kosmonautický výcvik ve Hvězdném městečku: bez zajímavosti jistě není fakt, že při výcviku se naplno věnoval své práci zkušebního pilota – klobouk dolů! Formálně byl zařazený do „Skupiny kosmonautů GKNII VVS V. P. Čkalova“, z níž se měli rekrutovat piloti Buranu. Byla to ale jen čestná funkce, protože programu už byl v té době ve stádiu klinické smrti – definitivní tečku za ním udělal prezidentský dekret Borise Jelcina 30. června 1993. Skupina přesto formálně existovala ještě více než tři roky: rozpuštěna byla až koncem září 1996. Jabloncev tehdy dostal nabídku od Pjotra Klimuka (tehdejší velitel Střediska řízení kosmických letů) na zařazení do regulérního oddílu kosmonautů. Jabloncev to ale odmítl, protože létání v lodích Sojuz nepovažoval za skutečné létání. (Mimochodem, z podobných důvodů odmítli zařazení mezi kosmonauty i někteří další piloti z projektu Buran.) Postupně se stal šéfpilotem u firmy Suchoj, kde např. usedl za řízení stroje Superjet-100 při prvním letu v roce 2008: rutinní propagační mise s ním se mu ovšem minulý týden stala osudnou...

    Úterý 15. května 2012

    Firmy SpaceX a Bigelow Aerospace se rozhodly spojit síly a začnou nabízet společný produkt: lety pilotovanou lodí Dragon na „nafukovací“ kosmickou stanici BA-330. Jejich cílovou skupinou mají být národní kosmické agentury, komerční společnosti a univerzity, které by tak měly získat přístup k unikátnímu mikrogravitačnímu prostředí. Obě firmy zahájí společnou marketingovou kampaň v asijských zemích, nejprve v Japonsku. A to hned po startu příští rakety Falcon-9 se (zatím) bezpilotní lodí Dragon. – Jen připomínám, že Bigelow se o něco podobného pokusil už dříve, když s firmou Lockheed Martin vypracoval a nabízel koncept lodi Orion Lite (volně „odlehčený Orion“). Ač Bigelow tvrdil, že má zákazníky a kontrakty, nakonec své podnikání omezil s tím, že „předběhl dobu“.

    SpaceX ještě jednou: firma si najala kancelář K&L Gates, aby v jejím zájmu lobbovala ve prospěch „komerčních nákladních a pilotovaných programů NASA“. Protože v USA je povinná registrace a zveřejňování podobných aktivit a smluv, víme, že SpaceX zaplatila čtyřem jiným lobbystickým firmám za první tři měsíce letošního kalendářního roku 240 tisíc dolarů.

    Součástí aktivit na záchranu družice Envisat bylo její nafotografování pomocí „zpravodajských prostředků“: snímky (tyto pořídila francouzská družice Pleiades) ukázaly, že satelit je celistvý (= nerozpadl se např. vinou kolize) a stabilní (= zběsile nerotuje). Příčinu nečekaného odmlčení se každopádně dodnes nepodařilo zjistit a ESA observatoř prohlásila za ztracenou (viz blog 9. května 2012).

    Pondělí 14. května 2012

    Firma SpaceX dokončila ověřování software potřebného pro přibližovací a setkávací manévry s Mezinárodní kosmickou stanicí. Nic by tak již nemělo stát v cestě startu rakety Falcon-9 s lodí Dragon, který je aktuálně plánovaný na sobotu 19. května v 10:55 h středoevropského času.

    Firma SpaceX již delší dobu pokukuje po novém kosmodromu, ze kterého by chtěla udělat „komerční mys Canaveral“. Pokud nepočítáme Vandenberg v Kalifornii vhodný pro starty na polární dráhy, pak právě z mysu Canaveral chce vypouštět náklady pro vládní agentury (viz Dragon tento týden). Jako hlavní místo svých pro nový kosmodrom nedávno SpaceX označila okres Cameron County v Texasu: jen kousek od hranic s Mexikem. Jenže SpaceX nyní ústy svého zakladatele Elona Muska uvedla, že představitelé státu Texas nemají velký zájem projekt podpořit – a že v souvislosti s utlumováním aktivit v Johnsonově kosmickém středisku „očekával větší vstřícnost“. Jakou vstřícnost očekával, neuvedl. Uvedl ale, že SpaceX místo pro komerční kosmodrom stále hledá a v úvahu přicházejí lokality na Aljašce, v Kalifornii, na Floridě a ve Virginii. Ještě loni na podzim (viz blog 29. listopadu 2011) obsahoval seznam Portoriko, Texas, Florid a Havaj.

    Koncem května se vydá z Floridy do Texasu replika raketoplánu Explorer (její první pohyb viz blog 4. ledna 2012). Při příležitosti jejího připlutí do Houstonu bude v Johnsonově kosmickém středisku uspořádaná od 1. do 3. června oslava „Shuttlebration“. Na prvním obrázku je její logo, na druhém pak koláž příjezdu raketoplánu do Houstonu a na třetím vizualizace jeho budoucího umístění v návštěvnickém středisku.

    Pátek 11. května 2012

    Vypuštění evropské meteorologické družice MetOp-B, které bylo plánováno na 23. května, musela společnost Starsem odložit. Důvodem jsou blíže neupřesněné rozepře mezi Ruskem a Kazachstánem ohledně odhazování vyhořelých stupňů rakety Sojuz po startu z Bajkonuru. Raketa Sojuz ve verzi 2.1a totiž poletí na dráhu blízkou k polární dráhu, a tudíž na kazašský kosmodrom neobvyklým severním směrem. Na druhé straně: v říjnu 2006 už podobným způsobem (stejná dráha, stejný kosmodrom, stejný nosič) odstartoval MetOp-A – a nikomu to nevadilo. Družice a její zhruba dvouměsíční odklad vypuštění je holt obětí „vyšší hry“.

    ESA hodlá do konce června udělit dva kontrakty (na jeden rok, každý v hodnotě cca 2 mil. euro) na návrh nové nosné rakety, která by za nějakých patnáct let mohla nahradit dnes používanou Ariane-5. Raketa by měla být výrazně menší (schopná dopravovat samostatné satelity o hmotnosti 3000 až 6500 kg na dráhu přechodovou ke stacionární; Ariane-5 je musí vynášet po dvou o celkové hmotnosti 10000 kg, protože je příliš silná a drahá) a především levnější z hlediska výroby i provozu. „Roky posloucháme, že průmyslový sektor nedokáže snížit cenu rakety Ariane-5 díky omezením vyplývajícím z nutnosti geografické spravedlnosti během rozdělování zakázek,“ uvedl generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. „Takže jsme teď všem řekli: zapomeňte na toto omezení a předveďte, co dokážete udělat.“ – Rozhodně zajímavý přístup, ale uvidíme, zdali bude nakonec politicky průchozí. Ale i tak jsem zvědavý, co evropský kosmický průmysl tentokrát představí...

    Prakticky bez jakékoliv pozornosti odborné i laické veřejnosti a médií se dnes přepisovala historie české kosmonautiky. Aneb firma Frentech Aerospace s.r.o. prezentovala na tiskové konferenci uzavření největšího českého komerčního kosmického kontraktu v historii: ve tvrdé mezinárodní konkurenci získala kontrakt od společnosti Thales Alenia Space na dodávku mechanismů pro rozvinutí slunečních panelů pro 83 telekomunikačních družic Iridium Next. Půjde celkem o 498 kusů mechanismů (každá družice jich ponese šest), přičemž hodnota kontraktu je 1,9 miliónu eur (cca 45 mil. Kč). Právě ona skutečnost, že jde o komerční kontrakt, je důležitá: nejde o žádný grant, dotaci, přerozdělování na základě geografické příslušnosti apod. Na tiskové konferenci i po ní zaznělo mnoho zajímavého o pozadí uzavírání kosmických kontraktů a výběru partnerů pro vesmírné projekty: a kromě jiného také informace o dalších chystaných kontraktech firmy Frentech Aerospace - před podpisem je smlouva s ESA o vývoji nové technologie pro telekomunikační satelity a jedná se o zapojení firmy do výroby družic Meteosat třetí generace. - Gratuluji a přeji (si) „Jen houšť a častěji!“

    Čtvrtek 10. května 2012

    S tím, jak se blíží „vyřazovací boje“ v oblasti udělování kontraktů na vývoj nové komerční (resp. nových komerčních) pilotovaných lodí v USA, snaží se jednotliví uchazeči zviditelňovat. Nejde přitom jen o větší otevřenost a prezentování dosažených (a smluvně podmíněných) cílů, nýbrž i slibování světlých zítřků. Sem patří například zamýšlený pronájem haly OPF-3 v Kennedyho kosmickém středisku pro loď CST-100 firmy Boeing: pokud získá dostatečně zajímavou zakázku (viz blog 1. listopadu 2011). Nebo zájem SpaceX o rampu 39A a související infrastrukturu pro rakety Falcon-9 či Falcon Heavy: pokud jí za toto využití bude zaplaceno (viz blog 16. března 2012). Nyní s podobným záměrem přišla i společnost Sierra Nevada Corporation, která zatím vyvíjí raketoplán Dream Chaser: oznámila, že hodlá výrazně zvýšit využití Kennedyho kosmického střediska i zařízení na mysu Canaveral – s odpovídajícím zvýšením zaměstnanosti ze současných 300 osob na „až několik tisíc“. Její zamýšlená flotila tří až pěti raketoplánů by měla využívat zdejší hangáry (nepřímo bylo naznačeno, že zájem je o jeden hangár OPF z programu raketoplánů), startovací rampy raket Atlas-5 stejně jako přistávací dráhu SLF (Shuttle Landing Facility). Pokud... Ano, hádáte správně. Pokud dostane odpovídající kontrakt.

    Ententýky, dva špalíky, někdo bude muset z kola ven. Aneb počítejte se mnou: v Kennedyho kosmickém středisku jsou k dispozici tři hangáry OPF (Orbiter Processing Facility), ve kterých byla prováděna meziletová údržba raketoplánů. Nyní jsou volné. Zájem o jejich využití je ovšem velký: kromě výše uvedených firem Boeing (OPF-3 pro loď CST-100), SpaceX pro pilotovanou verzi lodi Dragon (měla by se jmenovat Dragon Rider) a Sierra Nevada pro flotilu raketoplánů Dream Chaser je tu ještě zájem firmy Lockheed Martin, která hodlá provádět kompletaci lodi Orion přímo na Floridě, a amerického letectva, které projevilo o jeden hangár OPF zájem pro svůj program raketoplánů X-37B OTV (Orbital Test Vehicle). To je pět zájemců o tři hangáry. Myslím, že jasněji bude v červenci, kdy hodlá NASA zúžit počet firem, kterým finančně pomáhá s vývojem budoucí komerční lodi. (Ale i tak se může stát, že se okruh zájemců o hangáry zúží jen z pěti na čtyři. Pořád je to mínus jeden hangár...)

    A to se do „přecpaného“ (byť jen virtuálně – od posledního startu uplynulo už deset měsíců a nejbližší pevně plánovaný až na prosinec 2017) Kennedyho kosmického střediska se nejspíše bude cpát ještě firma ATK, která včera (jak jsem informoval na blogu 9. května 2012) přinesla „zásadní informaci o vývoji rakety Liberty“. Ona informace spočívala v tom, že ATK chystá společně s raketou vývoj kosmické lodi Liberty. Podle zveřejněných plánů by raketa mohla letět již v roce 2014, s pilotovanou lodí pak o pouhý rok později. Na vývoji lodi prý pracuje od roku 2009, kdy ve spolupráci s NASA rozjela práce na kompozitní kabině CCM (Composite Crew Module). Tehdy šlo jen o testovací projekt, protože NASA se v pilotované kosmonautice kompozitům vzhledem k nejasným vlivům dlouhodobého působení kosmického prostředí na ně brání. (Např. u lodi Orion se s nimi počítá až v pozdějších fázích vývoje, přestože mají ušetřit 10 až 15 procent hmotnosti konstrukce.) - Bez zajímavosti jistě není tvrzení společnosti ATK, že bude pokračovat ve vývoji systému Liberty (raketa + loď), i když nezíská financování od NASA: jen zvolní tempo prací. A že výcvik posádky pro první let začne za tři až šest měsíců...

    Středa 9. května 2012

    Evropská kosmická agentura informovala, že družici Envisat, s níž bylo před měsícem přerušeno jakékoliv spojení (viz blog 12. dubna 2012), považuje za ztracenou. Přesnou závadu se nepodařilo zjistit a šetření bude dále probíhat: satelit každopádně fungoval více než dvakrát tak dlouho, kolik byla jeho pětiletá plánovaná životnost. ESA se sice formálně nevzdává možnosti obnovení provozu observatoře, ale střízlivě ji hodnotí jako „nepravděpodobnou“.

    Ať bude rozpočet NASA na meziplanetární mise optimistický či pesimistický, kosmická agentura nebude schopná vyslat do konce desetiletí na Mars další robotickou misi. Uvedl to Orlando Figueroa, předseda skupiny Mars Program Planning Group při NASA. Podle něj je možné – finančně i technicky – bez problémů připravit na startovací okno 2018 orbitální sondu nebo je možné (v nejoptimističtějším případě) uvažovat o statickém výsadkovém modulu. Pokud bychom se ale bavili o mobilní misi, v úvahu podle něj přichází možnost startu nejdříve v roce 2020.

    Společnost ATK na dnešek oznámila zveřejnění „zásadních informací“ o svém zamýšleném nosiči Liberty (hybrid pomocných motorů z raketoplánů coby prvního stupně a středového stupně z Ariane-5 coby druhého stupně – úvodní oznámení viz blog 8. února 2011). Raketa Liberty je součástí druhého kola programu NASA na vývoj komerčního dopravního prostředku: i když na ni přímo nejdou žádné finanční prostředky a firma ATK veškeré práce vykonává „na své triko“.

    Nejen zamýšlená loď společnosti Blue Origin absolvovala zkoušky v aerodynamickém tunelu (viz blog 30. dubna 2012), ale zamířil do něj i „konkurenční“ miniraketoplán Dream Chaser. Byly studované jeho aerodynamické vlastnosti jak ve spojení s nosnou raketu Atlas-5, tak při samostatném letu.

    Pondělí 7. května 2012

    Společnost SpaceX oznámila, že start rakety Falcon-9 s lodí Dragon – první soukromé plavidlo, které zamíří k Mezinárodní kosmické stanici – se uskuteční „ne dříve, než“ 19. května 2012. Záložním termínem startu je pak 22. květen. Mise má trvat osmnáct dní: pokud všechny testy na oběžné dráze dopadnou na výbornou, má se Dragon čtvrtý den letu připojit ke stanici.

    Indie vypustila na oběžnou dráhu pomocí rakety PSLV družici RiSat-1 vybavenou radarem pro dálkový průzkum Země: stala se tam jednou z mála zemí světa, které disponují touto strategickou kapacitou. Kromě zemědělství, zvládání přírodních katastrof nebo lesnictví najde totiž radar své uplatnění pochopitelně i ve vojenství.

    Jen pro zajímavost: indická raketa PSLV má docela slušnou úspěšnost, z dosavadních 21 startů (od roku 1993) se 19 skončilo úspěchem (přitom současný start byl 17 vydařeným v řadě) a jeden částečným úspěchem. Na letošní rok se přitom chystají ještě dva starty. – Naproti tomu silnější nosič GSLV se potýká s problémy: ze sedmi startů v letech 2001 až 10 se jen dva skončily úspěchem a jeden částečným úspěchem (vydařené byly jen starty číslo dva a tři – z posledních čtyř se tak nepovedl žádný!). Další start plánovaný na letošní září či říjen tak bude opravdu ostře sledovaný.

    Dosud neznámý útočník vypálil minulý týden tři střely na technologický model rakety Saturn-5 (SA-500D alias Saturn V Dynamic Test Vehicle) umístěný v Davidson Center for Space Exploration (součást U.S. Space & Rocket Center, které je umístěno vedle Marshallova kosmického střediska v Huntsville, Alabama). Dva projektily zasáhly třetí stupeň rakety (ale jen škrábly jeho povrch), třetí proletěl mezi prvním a druhým stupněm. Po útočníkovi i motivu policie pátrá. Zatím bylo zveřejněno jen tolik, že šlo o tři projektily ráže 7,62 mm vypálené z rychlopalné pušky nejspíše z automobilu projíždějícího po blízké dálnici. – Na druhém a třetím řádku jsou snímky střediska, rakety a zvláště jejího třetího stupně z našich předchozích návštěv (viz blog 27. října 2008 a 12. července 2010).

    Pátek 4. května 2012

    Měla to být jedna z (mála) priorit „Kosmonautiky pro 21. století“, jak ji sliboval prezident Barack Obama. Namísto toho živoří – alespoň dle zprávy Národního výzkumného výboru. Řeč je o dálkovém průzkumu Země. Zpráva totiž upozorňuje, že vinou několika faktorů (krácení rozpočtů, růst nákladů, selhání nosných prostředků a změn ve velikosti nebo zaměření družic) jsou dnes americké prostředky dálkového průzkumu Země v horším stavu, než před pěti lety. A vyhlídky do budoucna jsou neradostné, zpráva dokonce hovoří o „rapidním poklesu“ kapacit s tím, jak se mise odkládají, ruší nebo byly ztraceny při haváriích. Dálkový průzkum Země přitom nezahrnuje jen hezké obrázky z oběžné dráhy, ale třeba i kritická data týkající se vývoje a předpovědi počasí nebo informace potřebné pro dlouhodobé studium klimatu.

    ESA vybrala k realizaci misi JUICE (JUpiter ICy moons Explorer), což je meziplanetární sonda do systému „krále planet Jupitera. Automat má odstartovat na palubě rakety Ariane-5 v roce 2022, na oběžnou dráhu planety bude navedený o osm let později. Po dvou letech činnosti (mj. jeden průlet u měsíce Callisto a dva u Europy) vstoupí na oběžnou dráhu měsíce Ganymedes a bude jej ještě nejméně rok zkoumat.

    Za přítomnosti nejméně patnácti kosmonautů se v Berlíně od středy do dneška konalo ISS Symposium 2012: konference věnovaná historii, současnosti a budoucnosti vědy na Mezinárodní kosmické stanici. Přednášky zajímavé a silně inspirativní, odjížděl jsem z Berlína s hlavou plnou nových nápadů. - A když je řeč o kosmonautech: v první řadě je druhém snímky je Millie Hughes-Fulfordová (Columbia STS-40/1991), v druhé řadě na druhém snímku Čiaki Mukaiová (Columbia STS-65/1994 a Discovery STS-95/1998), ve třetí řadě pak postupně Takao Doi (Columbia STS-87/1997 a Endeavour STS-123/2008), Pedro Duque (Discovery STS-95/1998 a Sojuz TMA-3/2003) a Leopold Eyharts (Sojuz TM-27/1998 a Atlantis STS-122/2008).

    Čtvrtek 3. května 2012

    Družicový operátor DigitalGlobe oznámil, že na svůj chystaný satelit WorldView-3 (plánovaný start na raketě Atlas-5 v roce 2014) umístí přístroj schopný provádět dálkový průzkum Země v infračerveném spektru. Podle představitelů společnosti přístroj umožní zobrazovat detaily, které ve viditelném spektru často nejsou vidět. Pozorování v infračerveném spektru (rozlišení má být 3,7 m oproti 0,3 m v černobílém a 1,2 m v barevném viditelném spektru) má jednu velkou výhodu: umožňuje snímkovat i v noci, skrze mraky – nebo i v jinak ztížených podmínkách. Samozřejmě, že jeho hlavní využití je v oblasti vojenského průzkumu. Pokud mě paměť neklame, je to poprvé, co se na soukromém satelitu vydá do vesmíru takovýto infračervený senzor.

    Jen pro úplnost: společnost DigitalGlobe a její konkurence GeoEye získaly v roce 2010 desetiletý kontrakt od americké agentury NGA (National Geospatial-Intelligence Agency) na dodávky satelitních snímků v hodnotě 7 mld. dolarů. (Solidní kontrakt pro ne příliš známou soukromou firmu, že? - Jinak mimochodem docela slušný příklad komerčního modelu v kosmonautice.) DigitalGlobe má dnes ve vesmíru družice QuickBird (start 2001), WorldView-1 (2007) a WorldView-2 (2009), které společně nafotografovaly přes miliardu kilometrů čtverečních zemského povrchu (tedy šestinásobek celkové plochy planety Země).

    Máme tu dvě nové fotografie zachycující posádky Mezinárodní kosmické stanice. První ukazuje posádku lodi Sojuz TMA-06M (plánovaný start 15. října 2012), druhá 33. základní posádku ISS (tu utvoří právě osazenstvo lodi Sojuz TMA-06M plus posádka předchozího korábu Sojuz TMA-05M).

    Středa 2. května 2012

    Soutěž deníku Metro, která umožnila i českým nadšencům bojovat o místo v suborbitálním letounu Lynx (viz blog 4. listopadu 2011), již zná svého vítěze. Stal se jím student Northeastern University Justin Dowd (22). Coby součást své přípravy k letu (měl by se uskutečnit počátkem roku 2014) absolvuje Dowd mj. let na palubě podzvukového stroje L-39 Albatros.

    Navzdory úspěšnému testu zážehu devíti motorů Merlin-1C prvního stupně rakety Falcon-9 v pondělí 30. dubna se letu lodi Dragon na ISS příští pondělí nedočkáme. Společnost SpaceX již informovala NASA, že termín startu 7. května kvůli nutnosti dokončení některých testů nestíhá a že start odkládá. Otázkou je délka odkladu: startovací okno Dragonu k ISS se totiž při aktuální misi „otevírá“ jen jednou za tři dny. Další příležitost pro vypuštění rakety Falcon-9 je tak 10. května, ale ani ta pravděpodobně nebude využita. Následující možnosti budou vynechány, protože by kolidovaly s operacemi pilotované lodi Sojuz TMA-04M (start 15., přílet k ISS 17. května). Dragon tak podle některých informací zamíří ke stanici až koncem května či počátkem června.

    ESA zvažuje vývoj unikátního suborbitálního letounu, který by měl sloužit jako mikrogravitační laboratoř. Letoun označovaný jako Vinci by měl být poháněný kapalným kyslíkem a vodíkem a měl by umožňovat cesty nad hranici jednoho sta kilometrů. Jeho hlavním cílem by ale neměla být jako v případě strojů SpaceShipTwo, Lynx nebo třeba nedávno představeného letounu Hermes (viz blog 12. dubna 2012) kosmická turistika, nýbrž čistě vědecké mise. A to jak za účelem zkoumání mikrogravitace, tak třeba kvůli astrononomickým pozorováním (zemská atmosféra pohltí většinu záření, tzn. že z povrchu můžeme provádět jen velmi omezená astronomická sledování).

    Pondělí 30. dubna 2012

    Firmy Dynetics a Pratt & Whitney Rocketdyne oznámily, že silami společnými a nerozdílnými chtějí oživit motor F-1. Ten kdysi poháněl superraketu Saturn-5, nyní by měl vstát z mrtvých pro superraketu SLS. Pro první dvě mise (plán 2017 a 21) počítá NASA s pětisegmentovými pomocnými motory, třetí nosič už by měl dostat jednotky s kapalinovými motory. Pokud by dva pomocné bloky nesly po dvou motorech F-1, mohla by nosnost SLS narůst z úvodních 70 na více než 90 tun nákladu (ve dvoustupňové verzi).

    Celá aktivita s možností znovuobnovení produkce a používání legendárních motorů F-1 ale není žádným okamžitým vnuknutím, nýbrž promyšleným ekonomickým kalkulem. NASA totiž plánuje rozdat plných 200 mil. dolarů v rámci třicetiměsíční studie na návrh a redukci rizika použití kapalinových motorů na pomocných stupních SLS. Kontrakty pro několik firem se mají rozběhnout 1. října 2012. Dynetics slibuje, že pokud (což je důležité) kontrakt získá, chce nejen oživit výrobu F-1, ale bude-li smlouva dostatečně velkorysá (což je asi taky důležité), tak je schopen v jejím rámci provést také několik plnohodnotných zážehů F-1. Již nyní ale údajně dochází k obnově části potřebné infrastruktury ze soukromého kapitálu: jaké infrastruktury a jakým nákladem ale nebylo uvedeno.

    Ve vzácném záchvěvu otevřenosti zveřejnila společnosti Blue Origin (jedna ze čtyř, která aktuálně dostává od NASA finanční prostředky na vývoj nové komerční lodi) podrobnosti o svém návrhu pilotovaného korábu. Zveřejněny přitom byla například fotografie ze zkoušek v aerodynamickém tunelu, výstup z počítačové simulace stejně jako návrh vlastní nosné rakety s vícenásobně použitelným prvním stupněm (což je snad více obrazového materiálu, než za posledních několik let dohromady). Ovšem technických detailů bylo zveřejněno minimum: snad jen tolik, že první stupeň nosiče má startovat i přistávat vertikálně a že „pokud vše dobře půjde“ a „pokud vláda přidělí dostatek prostředků“ (to jsou jasně definovaná pravidla! – a navíc opravdu čistě komerční přístup), pak se startu můžeme dočkat třeba už za pět let...

    Pátek 27. dubna 2012

    Barack Obama požadoval pro komerční pilotované lety v roce 2013 částku 830 mil. dolarů, Senát (dolní komora Kongresu USA) pak 525 mil. dolarů. Sněmovna reprezentantů (horní komora Kongresu USA) to ovšem považuje za zbytečné plýtvání, a tak navrhuje jen 500 mil. USD. Vzhledem k tomu, jak a kolikrát se Barack Obama statečně postavil na NASA a zájmy kosmické agentury, je víceméně jasné, jakou bude mít podpora soukromých pilovaných lodí prioritu. Otázkou tak zůstává, zdali se podaří zalétat nějakou komerční loď do roku 2017 – nebo zdali se (podobně jako každý rok) termín realizace opět o nejméně rok odloží...

    Nová superraketa SLS ohrožuje (dle článku bývalého ředitele Johnsonova kosmického střediska Chrise Krafta v Houston Chronicle) fungování Johnsonova kosmického střediska, pracovní místa v Texasu a především ohrožuje americký kosmický program. Samozřejmě, že ono ohrožení by mohlo být dostatečně vážným důvodem k zamyšlení. Jenže když se začtete do řádků v Houston Chronicle, tak zjistíte, že ho ohrožuje tím, že se obejde bez Johnsonova kosmického střediska... Vím, že je to realita, ale je to smutná realita (aniž bych chtěl SLS jakkoliv zatracovat nebo obhajovat): kosmické projekty (ostatně, stejně jako jiné) se hodnotí podle toho, jak okamžitě zvednou či zvýší zaměstnanost. Bez ohledu na vlastní smysluplnost nebo dlouhodobou návratnost.

    Dnes se vydá z Virginie do New Yorku raketoplán Enterprise. Před přistáním na letišti Johna F. Kennedyho má přelétnout nad manhattanskými mrakodrapy, sochou Svobody stejně jako nad dalšími newyorskými pamětihodnostmi. Uvidíme, zdali se podaří získat fotografie stejně zajímavé, jako když se minulý týden s létáním loučil nad Washingtonem D.C. raketoplán Discovery (poslední snímek zachycuje letoun s raketoplánem nad muzeem Udvar-Hazy Center ve Virginii, kde zakončit své putování).

    Čtvrtek 26. dubna 2012

    Chcete v lednu 2013 vidět startovat družici Landsat Data Continuity Mission (LDCM)? NASA tuto možnost nabízí, a to zcela zdarma. Jak už to ale u všech věcí zdarma bývá, nějaký háček tu je. Nejprve totiž musíte vyhrát v soutěži „NASA Earth Day Video“: vytvořit dostatečně zajímavé a inspirativní video o tom, jak dat z družic mění náš pohled na svět. Soutěž končí 31. května 2012, přesná pravidla najdete na na stránkách NASA.

    ESA plánuje, že když bude v roce 2014 od ISS odlétat poslední zásobovací družice ATV-5 Georges Lemaître, založí na její palubě oheň. Záběry i jinak získaná data z jeho šíření pomohou lépe pochopit problematiku chování ohně ve stavu beztíže na palubách kosmických lodí. Oheň vzplane krátce před vstupem do atmosféry, takže na bezpečnost či osud mise už nebude mít žádný vliv.

    Před několika týdny se své poslední jízdy dočkala i série záchranných lanovek na startovacím komplexu 39A: sedm kabinek (každá pro až tři osoby) urazilo vzdálenost 363 metrů za 21 sekund, do záchytných sítí dorazilo rychlostí 85 km/h. Kabinky byly původně navržené pro případ nutnosti rychlé evakuace posádky raketoplány nebo pozemního personálu v případě ohrožení života (např. úniku toxických látek z pohonného systému raketoplánů nebo zamoření rampy kouřem). Jenže i použití tohoto záchranného systému bylo považováno ze velmi riskantní, takže do kabinek (ač jinak pravidelně testovaných) historicky usedli a cestu absolvovali jen tři lidé, a to v červenci 1988: Albert Bumgardner (člen týmu, který dokončuje na rampě přípravu raketoplánu a posádky na start), George Hoggard (hasič) a Charles Bolden (astronaut). Už toto složení zkušebního týmu napovídá, pro koho byl primárně systém určený – byť je často prezentovaný pouze jako „záchranný systém astronautů“. - Levý snímek zachycuje „horní stanici lanovky“, jak jsme ji viděli loni v dubnu, zbývající dva jsou pak z derniéry systému.

    Středa 25. dubna 2012

    Start lodi Dragon k ISS, který se plánoval na 30. dubna 2012 (viz blog 18. dubna 2012), byl opět odložen. Nové datum nebylo zatím oficiálně stanoveno: společnost SpaceX nevylučuje, že dokončení testů software (kvůli nimž dochází k odkladu) stihne do 3. května, ale protože tento den startuje z mysu Canaveral raketa Atlas-5, je reálná šance na start až v rozmezí 7. až 10. května. Je ale také možný odklad na druhou polovinu května, protože 15. startuje a 17. se k ISS připojuje loď Sojuz TMA-04M s tříčlennou posádkou.

    Severní Korea údajně dopravila na svůj kosmodrom Dongčang-ri letos v březnu hned dvě rakety Unha-3. Jednu neúspěšně vypustila v pátek 13. dubna (viz blog 13. dubna 2012), další se údajně již začala chystat na start... Tak uvidíme...

    Pomalu a rozvážně směřuje ke svému premiérovému startu raketa Antares (zatím poslední odklad viz blog 23. dubna 2012). Na startovací rampě kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) ve Virginii je nyní každopádně k vidění první stupeň rakety, který zde provádí elektrické a mechanické zkoušky. Dle prohlášení společnosti Orbital Sciences Corp. je již připravený hardware pro první tři mise: tři nosné rakety a dva páry orbitálního přetlakového modulu plus servisní sekce lodi Cygnus. Na prvním řádku je maketa prvního stupně Patfinder při testech na rampě, dále první stupeň rakety Antares a její jednotlivé komponenty v hangáru. Na druhém pak servisní a přetlakové moduly lodí Cygnus.

    Úterý 24. dubna 2012

    Přelet raketoplánu Enterprise z Dullesova letiště (stát Virginie) na letiště Johna F. Kennedyho (stát New York) byl opět odložený: na „ne dříve, než“ pátek. Důvodem je nepřízeň počasí.

    Dva dny před svými 49. narozeninami podlehl 12. dubna 2012 rakovině americký publicista Dennis Ray Newkirk. V českých končinách byl prakticky neznámý, ale jinak patřil k předním znalcům ruské kosmonautiky: například v roce 1990 (!) vydal fantastickou knihu Almanach of Soviet Manned Space Flight (Almanach sovětských pilotovaných kosmických letů). Tato kniha přinesla na svou dobu neuvěřitelné detaily o zákulisí sovětské kosmonautiky včetně informací o „utajovaných“ misích nebo neveřejných problémech. Z mnoha set zdrojů dokázal mravenčí prací poskládat velmi úplnou mozaiku sovětské kosmonautiky: drtivá většina jeho závěrů a vývodů se postupně potvrdila. – Tuto knihu (Newkirk jich napsal více a kromě kosmonautiky se věnoval informační bezpečnosti, kde je držitelem více než deseti patentů) mám, přivezl jsem si ji v roce 1994 z Kalifornie a svým způsobem mě inspirovala k napsání Rudých hvězd ve vesmíru. Díky, pane Newkirku!

    „Šalina“ je měsíčník, který mohou v Brně nalézt pravidelní cestující ve vozech městské hromadné dopravy. Docela mě překvapilo nejnovější číslo 4/2012 (ke stažení na stránkách Dopravního podniku města Brna), kde lze na druhé straně narazit ve fotoreportáži ze křtu lodi Dallas (viz blog 16. dubna 2012) na – fotku Michala... – Vlevo fotka ze „Šaliny“, uprostřed snímek pořízený Michalem a vpravo pak úspěšný fotograf osobně.

    Pondělí 23. dubna 2012

    Americká meziplanetární sonda Dawn kroužící kolem planetky Vesta dostala „povolení“ k prodloužení jejího průzkumu o čtyřicet dní. NASA označila misi jako extrémně přínosnou, takže Dawn bude Vestu mapovat až do 26. srpna 2012: poté zapne své iontové motory a vydá se na cestu k dalšímu objektu zájmu. Tím bude trpasličí planetka Ceres. Přílet k ní je (prodloužení navzdory) stále plánovaný na 1. února 2015.

    Na zítřek slibuje tisková zpráva v The Museum of Flight v Seattle (stát Washington) oznámení založení nové společnosti, která způsobí „revoluci v současných kosmických aktivitách a přepíše standardy života na Zemi“. Podle některých informací by mělo jít o firmu Planetary Resources, která se chce zabývat těžbou surovin na asteroidech. Projekt zní mnohoslibně – a stejně impozantní jsou jména, která za ním stojí. Namátkou spoluzakladatelé Googlu Larry Page a Eric Schmidt, miliardář Ross Perrot Jr., tvůrce Microsoft Office (a dvojnásobný „kosmický turista“) Charles Simonyi, režisér James Cameron nebo čtyřnásobný astronaut Thomas Jones. Kdyby firma Planetary Resources skutečně vznikla a kdyby průzkum a těžbu na asteroidech myslela skutečně vážně, šlo by o skutečnou revoluci – nejen v kosmonautice, ale v dějinách lidstva obecně.

    Premiérový start rakety Antares (dříve Taurus-2) byl opět odložen. Podle aktuálně zveřejněného plánu se v červenci uskuteční zkušební zážeh motorů nové rakety na startovací rampě, její první let pak je plánovaný na srpen. A někdy v říjnu/listopadu by mohla raketa Antares vynést loď Cygnus na testovací misi k ISS. Tím pádem první zásobovací let této lodi k ISS padá někam na počátek roku příštího. Přinejlepším...

    Letectví+kosmonautika 4/2012 obsahuje dvojici mých článků: „NASA v roce 2013“ (informace o prezidentském návrhu rozpočtu americké kosmické agentury) a „Příprava na nepřipravitelné“ (výcvik amerických astronautů po konci programu raketoplánů).

    Čtvrtek 19. dubna 2012

    Návrh rozpočtu NASA na rok 2013 (fiskální rok začíná v USA už 1. října 2012) od prezidenta Baracka Obamy je skutečně jen návrhem – jak se o tom můžeme aktuálně přesvědčit, když Senát (dolní komora Kongresu USA) začal s navrhovanými ciframi hrát „škatule, škatule, hejbejte se“. Oproti původnímu požadavku 830 mil. USD navrhuje na vývoj komerčních pilotovaných lodí uvolnit jen 525 mil. dolarů. Naopak částka pro superraketu SLS má narůst z 1,3 na 1,5 mld. dolarů a pro loď Orion z 1 na 1,2 mld. USD. Stejně tak se počítá se zvýšením rozpočtu na (bezpilotní) mise k Marsu o 100 mil. dolarů – z navrhovaných 461 mil. USD. Celkově má rozpočet NASA na první pohled dramaticky narůst na 19,4 mld. USD z Obamova návrhu 17,7 mld.: ovšem díky tomu, že bude administrativně převedeno 1,6 mld. USD z rozpočtu NOAA (Národní úřad pro oceány a atmosféru) určený pro nové meteorologické družice do rozpočtu NASA. Ale i tentokrát je to „jen“ návrh.

    Patnáct tisíc. Tolik oběhů Země (odpovídající tříleté činnosti) měla být aktivní životnost družice pro dálkový průzkum Landsat-5, která byla vypuštěna v roce 1984. Realita je ale taková, že v březnu „oslavil“ Landsat-5 již 28 let od svého vypuštění - a (byť s určitými obtížemi) stále pracuje. Za sebou má přitom skoro 150 tisíc obletů Země. – Za svoji dlouhou životnost přitom vděčí misi raketoplánu, k níž vůbec nedošlo. V době vypuštění Landsatu-5 se totiž počítalo s možností prodloužení jeho životnosti opravou astronauty z raketoplánu. Jenže družice se pohybovala na kruhové dráze ve výšce zhruba 700 km, kam za ní ovšem raketoplán nemohl. Proto dostala výrazně více pohonných látek, aby po nějakém čase mohla výrazně snížit oběžnou dráhu – a po opravě se zase vrátit na dráhu pracovní. Protože se Landsat-5 raketoplánu nikdy nedočkal, ponechal si pohonné látky pro vlastní potřebu. Aneb raketoplány jsou už minulostí a Landsat-5 vesele funguje dál...

    Testy lodi Orion pokračují: v úterý se uskutečnila další (úspěšná) zkouška padákového systému. Jejím cílem bylo jedna studovat reakci systému v případě, že se jeden ze tří padáků otevře předčasně (trojice padáků se kvůli rozložení dynamického rázu otevírá postupně). A jednak napodobit přistávací trajektorii, která bude využita při zkušebním letu EFT-1 (Exploration Flight Test) v roce 2014. - Nedávno také proběhla v Langleyově kosmickém středisku NASA (Hampton, stát Virginia) série testů přistání lodi Orion na vodu v různých režimech. Využita při nich byla konstrukce LLRF (Lunar Landing Research Facility, viz blog 25. května 2010), která byla původně vyrobena pro nácvik přistání na Měsíci. Konstrukci jsme měli možnost vidět během našich loňských návštěv v USA – viz blog 25. dubna 2010 a 17. března 2010.

    Středa 18. dubna 2012

    NASA stanovila jako termín startu první plnohodnotné lodi Dragon na palubě rakety Falcon-9 (obé vyrobeno společností SpaceX) k ISS pondělí 30. dubna 2012. Termín má ale své „ale“: stále je předběžný a jeho potvrzení bude záležet na vyřešení několika otázek (především týkajících se software a integrace). Pokud by se jej podařilo dodržet, provede během prvních tří dní letu Dragon celou řadu zkoušek. Dopadnou-li uspokojivě, je na 3. května plánován jeho přílet k ISS, zachycení pomocí manipulátoru SSRMS a připojení k modulu Harmony. Odlet Dragonu od ISS je v takovém případě plánovaný na 21. května.

    Evropský kosmonaut (či přesněji čekatel na titul kosmonauta, protože zatím je bez letu a bez konkrétní nominace) se konečně dočká účastni na experimentu NEEMO: jde o pobyty na podmořské základně Aquarius u pobřeží Floridy. Brit Timothy Peake bude členem týmu šesti „akvanautů“ v rámci mise NEEMO-16 od 11. do 22. června 2012. Společně s ním bude nácvik pro práci na asteroidech provádět velitelka a astronautka NASA Dorothy Metcalf-Lindenburgerová (veteránka z letu Discovery STS-131/2010) a japonský kandidát Kimiya Yui. Zbývající tři členové mise NEEMO-16 budou neastronauty. – Jen pro zajímavost: kanadští astronauti už byli na misi NEEMO pětkrát (dokonce i na prvním běhu v roce 2001) a japonští třikrát (od roku 2006). Těžko říct, proč byla ESA tak dlouho přehlížena...

    Nejnovější vydání časopisu 100+1 obsahuje můj článek „Kam poletíš, Ameriko?“: stručné seznámení s aktuálními cestami aktuálního vývoje americké pilotované kosmonautiky s důrazem na nově vyvíjenou techniku (Orion, SLS či výsadkový modul SEV).

    Úterý 17. dubna 2012

    Při zjišťování, cože se vlastně stalo s družicí Envisat (viz blog 12. dubna 2012), se ESA obrátila na pomoc k dalším kosmickým organizacím: zdali by nemohly zjistit orientaci satelitu, jeho případnou rotaci apod. Konkrétně jde o americké letectvo a armády Francie a Německa. Francouzská družice Pleiades prolétala kolem Envisatu 15. dubna ve vzdálenosti 120 km, Spot-5 ji pak snímkoval z výšky 90 km. Němci sledují Envisat pomocí 34metrového radaru u Bonnu a zjišťují, zdali je ve stabilní poloze nebo zdali se nerozpadl. Americké letectvo pak potvrdilo, že družice je v celku. Další data jsou vzhledem k charakteru jejich získání neveřejná. – ESA zatím naprosto netuší, což se na palubě družice Envisat stalo. Zatím pracuje se dvěma možnými scénáři: jednak se selháním systému distribuce energie, jednak s „jinou možností“ (jinými slovy: něco se tam stalo – nebo se tam stalo něco úplně jiného).

    Jižní Korea ukončila sbírání trosek severokorejské rakety Unha-3, která nedokázala dopravit na oběžnou dráhu slíbený satelit a zřítila se do Žlutého moře (viz blog 13. dubna 2012). Prý se podařilo „zachránit“ dvacet větších a neupřesněný počet menších úlomků. – Zároveň se objevil přesnější popis havárie: podle aktuálně dostupný informací se raketa „rozpadla“ za letu, když se odlomil její třetí stupeň (údajně vyrobený v Íránu) s vynášenou družicí a jejím aerodynamickým krytem. První a druhý stupeň pak pokračovaly v letu a první byl vypnutý podle plánu. Následovalo oddělení druhého, který se ale už nepodařilo zažehnout. První i druhý stupeň se pak bok po boku zřítily do moře. – Navzdory přítomnosti desítek zahraničních novinářů jsem dosud neviděl žádnou fotografii z pátečního startu...

    Dnes se naposledy z Floridy vznese raketoplán Discovery – a vydá se na svoji historicky poslední cestu do muzea Udvar-Hazy Center ve Virginii. (Tuto událost bych měl připomenout na vlnách Radiožurnálu v 11:37 h.) Poletí na palubě letounu Boeing-747SCA 905, jehož posádky pečlivě zaznamenávají každý transport raketoplánu stejně jako ostatní význačné lety.

    Pondělí 16. dubna 2012

    Rusko dnes uskutečňuje tři čtvrtiny kosmických startů z Bajkonuru: do roku 2020 to ale má být jen deset procent a hlavní břemeno převezmou kosmodromy Pleseck a nově budovaný Vostočnyj. Důvodem jsou vysoké náklady, neboť Rusku platí Kazachstánu (na jehož území se Bajkonur nachází) ročně 115 mil. dolarů za pronájem základny a obtíže způsobené jejím provozem. Ač má smlouvu do roku 2050, rádo by ji nevyužilo celou.

    Japonská kosmická agentura JAXA upravila technologii vyvíjenou pro kameru observatoře ASTRO-H tak, že tato může „vidět“ radioaktivní kontaminaci. Zatímco dosavadní technologie měření radioaktivity vyžadovaly přímé přiblížení k měřenému místu, měly nízké rozlišení nebo z jiného důvodu neposkytovaly dostatečně vypovídající data (to je ono známé „pípání“, ale bez jakékoliv další kvantifikace sledovaného objektu), nová kamera tyto nedostatky odstraňuje. Prostě se s její pomocí podíváte např. na budovu nebo silnici a hned vidíte, kde jsou radioaktivní body či plochy. JAXA tuto technologii vyvinula a nasadila po havárii v jaderné elektrárně Fukušima Dajči, v jejímž okolí již od února probíhá testování kamery.

    V sobotu se na Brněnské přehradě uskutečnil křest nového „parníku“ (samozřejmě to není parník, tedy paroloď - ale nikdo mu stejně jinak neřekne) jménem Dallas. Samozřejmě jsme nechyběli a kromě sledování křestního ceremoniálu včetně nezbytného rozbití lahve šampaňského o trup plavidla jsme se následně zúčastnili okružní jízdy s dosud nepojmenovanou lodí jménem Stuttgart (křtiny ji totiž čekají až příští sobotu) a následně i historicky první veřejné jízdy Dallasem.

    Pátek 13. dubna 2012

    Na palubě ruské lodi Progress M-13M, která dorazila na ISS počátkem loňského listopadu, byly vzorky ze směsi nedozrálého sladu a kousků dubového dřeva. Ve stavu beztíže zůstane zhruba dva roky, pak se vrátí na Zemi k analýze. Jde o experiment pro skotskou palírnu Ardbeg (s tradicí více než 300 let), který zajišťuje americká společnost NanoRacks. Jeho cílem je zkoumat příchuti látek a jejich vzájemné ovlivňování. To by se mělo následně využít v mnoha odvětvích: nejen při pálení a zrání whisky, ale třeba i při výrobě potravin nebo parfémů. – Vsadím boty, že následně se na trhu objeví „kosmická whisky“, ve které bude ždibíček vzorku z experimentu z ISS.

    Mnoha otazníky obestřený start severokorejské rakety Unha-3 (viz blog 10. dubna 2012) se nakonec skončil nezdarem. Let třístupňového nosiče se skončil 81 sekund po startu „velkým zábleskem“ (jak informovala televize ABC) a jejím následným rozpadem. Maximální dosažená výška byla zhruba 120 kilometrů. Kosmického prostoru tak bylo dosaženo, ale cílem letu bylo umístit do vesmíru družici Kwangmyongsong 3, která měla jednak sloužit k dálkovému průzkumu Země a jednak při přeletech Severní Koreje hrát národní hymnu.

    Příští týden bude odletem raketoplánu Discovery na hřbetě letounu Boeing-747SCA zahájena distribuce těchto vysloužilých strojů do nových domovů. Tato „škatulata, hejbejte se“ dostaly i svoje speciální emblémy (zleva): transport raketoplánu Discovery z Kennedyho kosmického střediska do muzea Udvar-Hazy Center ve Virginii (dojde k němu 17. dubna), transport raketoplánu Enterprise z Udvar-Hazy Center ve Virginii na letadlovou loď Intrepid v New Yorku (23. dubna) a transport raketoplánu Endeavour do California Science Center (2. září). Jen Atlantis žádný emblém nemá: do cílové destinace totiž nebude dopravený vzduchem, ale těch pár posledních kilometrů jaksi absolvuje na speciálním dopravníku (podobně jako maketa Explorer, jejíž místo zaujme – viz blog 4. ledna 2012).

    Čtvrtek 12. dubna 2012

    Společnost ULA (United Launch Alliance), provozovatel raket Atlas-5 a Delta-4, oznámila zřízení nového orgánu, který bude mít za cíl zajišťovat koordinaci ohledně budoucích pilotovaných programů NASA. Svým způsobem je to logické, protože většina aktuálně vyvíjených „komerčních“ lodí počítá právě s raketou Atlas-5 (konkrétně CST-100 od Boeingu, Dream Chaser od Sierra Nevada Corp. i bezejmenná kabina od Blue Origin; jen SpaceX s lodí Dragon počítá s vlastní raketou Falcon-9). A první loď Orion má letět na Deltě-4.

    Firma Boeing oznámila, že pokud obdrží kontrakt od NASA, bude mít finální design své kabiny CST-100 hotový v roce 2014 – ale připravená k letu bude až o dva roky později, v roce 2016. To ovšem představuje nejméně roční odklad oproti dosavadnímu slibovanému harmonogramu, který počítal se třemi zkušebními lety (poslední z nich pilotovaný) CST-100 již v roce 2015. Viz blog 16. srpna 2011.

    ESA oznámila, že se v neděli 8. dubna nečekaně odmlčela její „vlajková loď“, družice Envisat. Ta je největším kdy do vesmíru dopraveným satelitem určeným k dálkovému průzkumu Země a studiu životního prostředí: při startu měl hmotnost 8211 kg. Vypuštěn byl v roce 2002, přičemž plánovaná životnost byla pět let. Tu prozatím překročil dvojnásobně s tím, že ESA doufala v pokračování mise nejméně do roku 2014. Až tehdy bude totiž ve vesmíru náhrada v podobě několika družic řady Sentinel. Envisat totiž zajišťuje kontinuální sběr cenných dat. Proč se observatoř odmlčela stejně jako to, jaké jsou šance na záchranu, není aktuálně chvíli jasné.

    V minulých dnech začala start-upová firma S.T.A.R Systems LLC sbírat prostřednictvím webové služby Kickstarter 20 tisíc dolarů na testy hybridního raketového motoru pro svůj suborbitální raketoplán Hermes (bez většího zájmu médií jej vyvíjí zhruba od roku 2008). Pro úplnost: v době psaní těchto řádků bylo přislíbeno od 152 dárců 5251 USD. Společnost již představila prototyp stroje, který by měl mít někdy v budoucnu (bez časového upřesnění) možnost právě pomocí vlastního vertikálně startovat, s šesti astronauty (dva piloti plus čtyři pasažéři) pokořit stokilometrovou hranici a horizontálně přistát.

    Středa 11. dubna 2012

    Nově zveřejněná čísla týkající se provozu budoucí americké pilotované lodi Orion vypadají – řekněme – nadějně. Udržování infrastruktury sice přijde ročně na 700 mil. USD (mimochodem, cca šesti- až sedminásobně méně, než v případě raketoplánů), ale jednotková cena materiálu na jednu loď má být 50 až 100 mil. USD. Při jedné misi ročně tak budou náklady 800 mil. USD (plus cena startu), ale při čtyřech misích půjde o rovnou miliardu – ovšem rozpočítanou právě mezi čtyři lodě. (Bohužel, aktuálně se plánuje mise jedna, a ne čtyři nebo více.) – Původní plány počítaly až s desetinásobnou použitelností Orionu, ale přednost dostalo přistání do oceánu (a tudíž jednorázová použitelnost, protože mořská voda je extrémně agresivní). Ušetřilo by se sice za materiál, ale výrazně by vzrostly náklady na infrastrukturu (což by se ovšem stalo zajímavé až od určitého počtu startů, který ovšem nejspíše nehrozí). Zajímavé je, že infrastrukturu Orionu by měla využívat i další plavidla určená pro průzkum (mj. se u nich počítá s unifikovanými systémy) – obytné i výsadkové lodě. Náklady by pak nejen neměly růst, ale ony výše zmíněné fixní se budou moci rozpočítat mezi vícero projektů.

    Zařízení Morpheus (viz blog 20. června 2011) pro zkoušky lunárních přistání ukončilo své testy v Johnsonově kosmickém středisku (stát Texas) a přesunuje se do Kennedyho kosmického střediska (stát Florida). Zde by mělo být od června do konce září podrobeno sérii dalších letových zkoušek.

    Kennedyho kosmické středisko si v letošním roce připomíná padesáté výročí svého založení. Jen pro úplnost: jeho vybudování bylo schváleno již v roce 1958 prezidentem Dwightem Eisenhowerem. Tehdy se ovšem jmenovalo Launch Operations Directorate (LOD) a spadalo přímo pod Marshallovo kosmické středisko v Alabamě. Dlouho se nic nedělo, až v roce 1962 začala NASA s rozsáhlým výkupem pozemků na ostrově Merritt. Šlo o 340 kilometrů čtverečních od soukromníků (a dalších 230 kilometrů čtverečních od státu Florida). Jakmile byla část (ne však všechny) pozemků k dispozici, došlo 1. července 1962 k přejmenování základny na Launch Operations Center a jejímu zrovnoprávnění s ostatními středisky NASA. Toto datum je pak bráno jako oficiální den vzniku. Název Kennedyho kosmické středisko získalo 29. listopadu 1963 – týden po zavraždění prezidenta. – Padesáté výročí samozřejmě vyžaduje speciální emblém a neméně speciální medaili (na její výrobu byl použit krom jiného i kov letěný na lodích Apollo a raketoplánech), kterou dostane každý, kdo si zakoupí jednodenní nebo celoroční návštěvnickou vstupenku na základnu (rub a líc medaile viz druhý a třetí obrázek).

    Úterý 10. dubna 2012

    Před několika dny bylo možné vidět nad Washingtonem D.C. dva letouny T-38N (verze N jako NASA). Prováděly „průzkum bojem“, když zjišťovaly, zdali bude možné se strojem Boeing-747SCA s raketoplánem Discovery provést při transportu do Udvar-Hazy Center fotografické přelety. Protože zkouška dopadla dobře, tak pokud počasí dovolí, objeví se raketoplán Discovery již za týden (v úterý 17. dubna) nad mnohými pamětihodnostmi Washingtonu D.C. Namátkou jmenujme Kapitol, Bílý dům nebo Washingtonův památník. Malý přehled toho, nad čím se může objevit – viz blog 20. března 2011 nebo 23. dubna 2011. Kéž by vyšlo počasí!

    NASA se rozhodla prodloužit hned devět svých astrofyzikálních misí, a to nejméně do roku 2015. Mediálně nejvděčnější bylo zřejmě prodloužení práce „lovce exoplanet“, sondy Kepler. Její práce byla dokonce společně s činností observatoře Chandra prodloužena až do roku 2016. K dalším výpravám, kterým nebude po tři nejbližší roky hrozit vypnutí (přezkoumání na další fungování bude provedeno v roce 2014) patří Hubbleův kosmický teleskop, Fermi, Swift nebo Warm stejně jako americký podíl na výpravách Planck, XMM-Newton (obě ESA) a Suzaku (Japonsko). Je to ale několik „ale“: například v případě Hubbleova teleskopu bude nutné snížit roční náklady 95 mil. dolarů, stejně jako např. u mise Fermi. U XMM-Newton či Suzaku zase bylo financování označeno jako „extrémně nízké“.

    Ostře sledovaný start severokorejské kosmické (podle některých zdrojů „kosmické“, neb jde s největší pravděpodobností o zástěrku testu technologií balistických raket) bude mít početné publikum: několik desítek novinářů z celého světa, kteří přijali pozvání severokorejského režimu start osobně sledovat. Včera jim byla představena zkompletovaná raketa (satelitní snímky startovacího komplexu viz blog 3. dubna 2012) – televize CNN dokonce přinesla snímky vynášené družice.

    Pátek 6. dubna 2012

    V průběhu tohoto měsíce budu mít dvě „kosmické“ přednášky pro veřejnost: nejprve v sobotu 21. dubna 2012 od 17:00 h v jihlavském Muzeu Vysočiny na téma „(Ne)slavné kosmické havárie“ (pořádá jednak Jihlavská astronomická společnost a jednak jde o součást setkání členů diskusního fóra vesmir.thos.cz) a následně v sobotu 28. dubna 2012 od 9:00 na téma „Apollo: neznámí hrdinové“ v rámci tradiční Kosmos News Party, tentokráte netradičně v Pardubicích (dosud vždy v nedalekých Lázních Bohdaneč). - Jen pro představu: v mých přednáškových aktivitách se jedná o pověstnou špičku ledovce. Dalších šest přednášek z oblasti kosmonautiky chystám v dubnu pro „uzavřenou společnost“ – a ve stejném měsíci mám další čtyři prezentace na veřejných i neveřejných akcích z oblasti informační bezpečnosti.

    Náklady na výstavbu kosmodromu Spaceport America v Novém Mexiku, který je primárně určený pro kosmickou turistiku, utěšeně rostou. Nejnověji se zvedly o dalších 7 mil. dolarů, když společnost Virgin Galactic vyjádřila pochybnosti o dostatečnosti stávající vzletové a přistávací dráhy a začala požadovat její prodloužení o 600 metrů. Celkové náklady na výstavbu kosmodromu mají nyní činit 212 mil. dolarů – dvě třetiny jsou z rozpočtu státu Nové Mexiku, jedna třetina ze zvýšených daní v lokálních okresech Dona Ana a Sierra, které by měly z provozu asi nejvíce profitovat (mimochodem, docela zajímavý model financování veřejně prospěšných projektů). Virgin Galactic (a další eventuální uživatelé) budou platit až za využívání základny. Naprosto čistě „komerční model“, že? (Abychom si rozuměli: podpora z veřejných prostředků mi v zásadě nevadí a často to bez ní nejde. Ale asi těžko můžeme mluvit o rozvoji soukromých iniciativ a komerčních aktivit, když něco z padesáti procent financují veřejné zdroje. Virgin Galactic vkládá do vývoje své techniky cca 250 mil. dolarů, kosmodrom pak tvoří druhou polovinu nákladů.)

    Minulý měsíc byla jako první hra pro púočítače a mobilní zařízení v historii přímo z vesmíru uvedena posádkou Mezinárodní kosmické stanice nová verze populární aplikace Angry Birds. Samozřejmě, že stylová: Angry Birds In Space (Naštvaní ptáci ve vesmíru). Oznámení provedl americký astronaut Don Pettit (uprostřed); mimochodem jeden „naštvaný pták“ byl zavěšený v kabině lodi Sojuz TMA-22 při jeho startu jako indikátor přetížení/beztíže (toho ovšem údajně vybrala pětiletá dcera velitele Antona Škaplerova) – viz poslední snímek. – Jen pro úplnost: Angry Birds jsou skutečným fenoménem, protože nejméně jeden „naštvaný pták“ se proletěl už raketoplánem Atlantis STS-135 při historicky poslední misi tohoto stroje loni v červenci.

    Čtvrtek 5. dubna 2012

    Krátce po připojení evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-3 Edoardo Amaldi k ISS došlo k výpadku jednoho ze dvou okruhů, který do jeho palubní sítě přivádí elektrickou energii ze stanice. (Jak upozornila ESA, je to vlastně jen záloha, neb pro běžnou dodávku energie postačují vlastní sluneční baterie na ATV; byť se jejich osvětlení a orientace musí podřizovat celé stanici.) Posádka proto dostala příkaz urychleně přeložit prioritní náklad: kdyby se vyskytl nějaký další problém, bylo by totiž nutné ATV od stanice odpojit. Ovšem nikoliv za účelem předčasného ukončení mise (o tom nikdy žádná kosmická agentura neinformovala), ale kvůli dobití akumulátorů: družice by se v takovém případě vrátila po nějaké době ke stanici. Problém se ale podařilo vyřešit, a tak k „velmi nepravděpodobnému odpojení ATV“ (dle NASA) dojít nemuselo.

    Nad vypuštěním ruského modulu Nauka alias MLM (Mnogofunkcionalnij Laboratornyj Modul) se vznášejí otazníky. V roce 2004 se hovořilo o jeho startu za tři roky – dodnes ale ve vesmíru není. Nedávno se Rusko pokusilo jeho termín startu odsunout z konce roku 2013 (jinými slovy: za osm let jsme se ke startu přiblížili jen o půldruhého roku) na první pololetí 2014. Když se zvedla vlna nesouhlasu s věčnými odklady ze strany ESA (na modulu má své vybavení včetně robotického manipulátoru ERA, za což Rusku platí), bylo přislíbeno, že „uděláme všechno, co je v našich silách, aby Nauka startovala před koncem roku 2013“ (jak pravil ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin). Zároveň ale elegantně upozornil na celou řadu problémů, které příprava modulu provází. Jinými slovy: zatím se start jakoby neodkládá, ale stejně se to nedá stihnout.

    Na světě jsou dva nové emblémy: jednak posádky kosmické lodi Sojuz TMA-05M (plánovaný start 15. července 2012) a jednak osobní emblém jednoho jejího člena, japonského kosmonauta Akihika Hoshideho.

    Středa 4. dubna 2012

    Astronaut José Hernandéz (veterán z letu Discovery STS-128/2009), který odešel od NASA v lednu 2011 poté, co odmítl nominaci k dlouhodobému letu na ISS (viz blog 18. ledna 2011), se hodlá v letošních volbách ucházet o post v Kongresu USA. Na hlasovací lístek chtěl uvést „astronaut-vědec-technik“, což ale okamžitě soudně napadla republikánská strana (asi není třeba zdůrazňovat, že Hernandéz kandiduje za demokraty). Té se právě označení „astronaut“ (samozřejmě lidmi velmi pozitivně a prestižně vnímané) silně nelíbilo a trvali na to, že Hernandéz už žádným astronautem není. Soud ale nyní rozhodl v Hernandézův prospěch, když uvedl, že člověk „není astronautem jen po dobu svého pobytu v raketě“. - Vůbec nehodlám řešit Hernandézovu politickou orientaci, ale mít dalšího astronauta v Kongresu USA by jistě bylo prima.

    Miliardář Jeff Bezos (mj. zakladatel Amazonu nebo firmy Blue Origin, která je dnes jednou ze čtyř čerpajících peníze z NASA na vývoj nové americké komerční pilotované lodi) zafinancoval výpravu, která objevila na dně Atlantiku motory z rakety Saturn-5 výpravy Apollo-11 (první přistání na Měsíci). Nyní plánuje nejméně jeden z těchto motorů vyzvednout – chtěl by jej následně s požehnáním NASA (kosmická agentura se už nechala slyšet, že proti jeho aktivitám nic nemá) věnovat Smithsonian Institution. Pokud by se podařilo vyzvednout dva motory, poputuje druhý do Museum of Flight v Seattle (stát Washington). Pro představu: jeden motor má hmotnost (v závislosti na tom, jak je nebo bude oddělený od prvního stupně nosiče) osm až devět tun.

    Jeden ze tří vyrobených testovacích prototypů možné komerční lodi CST-100 (Boeing) má za sebou úspěšnou zkoušku padákového systému (viz první snímek). Ještě v průběhu tohoto měsíce se očekává druhý test, který bude plný: tedy včetně výtažného padáčku, jenž nebyl tentokráte použit (pro úplnost: prototyp lodi se shazoval z vrtulníku). Na květen je plánovaný test přistání včetně aktivace „airbagů“ pro měkké dosednutí (jejich testy viz další snímky), na červen pak přistání včetně odhození tepelného štítu.

    Úterý 3. dubna 2012

    V dubnu dorazí do Kennedyho kosmického střediska skořepina premiérové lodi Orion, která je určená pro bezpilotní test EFT-1 (Exploration Flight Test). Loď tak bude dokončena přímo na Floridě: stát se tak má do října 2013. Následně bude pomocí rakety Delta-4 vypuštěna v prosinci 2014 do vesmíru ke dvěma obletům Země. (Start se nám nějak nenápadně odkládá: viz blog 18. listopadu 2011.) Přistát má do Tichého oceánu západně od San Diega: během testu dojde k prověření 11 z 16 nejkritičtějších manévrů či operací nezbytných pro let lodi Orion k Měsíci (mj. vstup do atmosféry rychlostí odpovídající osmdesáti procentům rychlosti, kterou dosáhne kabina vracející se z lunární mise). – Zajímavé je, že na tuto loď čeká v roce 2015 ještě jeden let: zkouška záchranného systému ve velké výšce.

    Ředitel ruské kosmická agentury Roskosmos Vladimir Popovkin prohlásil, že neúspěšná mise Fobos-Grunt se bude opakovat pouze v případě, že dokáže přinést „skutečně cenná data, která budou platná i v době její realizace.“ Opakování projektu nepřímo zpochybnil i konstatování, že „nejde jen o to, napsat 20 doktorandských a 50 magisterských prací“, ale „rozšířit naše znalosti o vesmíru“.

    Severní Korea počátkem roku slíbila, že výměnou za potravinovou pomoc zastaví testy svých raket – aby následně přesně v duchu hesla „slibem nezarmoutíš“ oznámila, že nedožité sté narozeniny „drahého vůdce“ Kim Ir-sena oslaví mezi 12. a 16. dubnem 2012 (nejpravděpodobněji 15.) startem své další družice. (No, další: Severní Korea už uskutečnila dva pokusy – v srpnu 1998 a dubnu 2009. Oba se ale skončily havárií, nicméně severokorejská propaganda obě vypuštění považovala za úspěšná.) Raketa Unha má vynést stokilogramovou družici Kwangmyongsong-3 na slunečně-synchronní dráhu (byť vydané parametry dopadových zón prvního a druhého stupně s tímto záměrem nekorespondují). Startovat má z nového kosmodromu Sohae: místní rampa byla pochopitelně v minulých letech sledována (nejen) zpravodajskými družicemi. Na levém snímku je stav rampy v dřívější době, na pravém pak minulý týden: u skladišť pohonných látek (napravo od montážní věže) jsou zásobovací cisterny, kolem místa startu je pak likvidována tráva (zřejmě kvůli riziku požáru po odpálení nosiče).

    Pondělí 2. dubna 2012

    Společnost SpaceX oznámila ustanovení „nezávislého bezpečnostního poradního panelu“ – komise, která by měla dohlížet na vývoj pilotované verze lodi Dragon. Nějak mi uniká smysl – kromě vykazování činnosti. Panel placený přímo firmou SpaceX asi nebude „nezávislý“. V komisi je pak pět osob, z toho tři bývalí astronauti. Rozhodně jde o „velká jména“ a schopné lidi, ale jsou právě toto skuteční experti na bezpečnost? Ano, při kosmických letech jim „šlo o kejhák“, takže byli na bezpečnosti přímo zainteresovaní – ale jejich kvalifikace je pouze z pozice uživatelů. Pro úplnost: jsou to astronauti Leroy Chiao, Mark Kelly a Edward Lu (společně s nimi v komisi sedí Scott Hubbard, bývalý ředitel Amersova střediska NASA, profesor aeronautiky a astronautiky a člen vyšetřovací komise havárie raketoplánu Columbia, a Richard Jennings, profesor a bývalý šéflékař v Johnsonově kosmickém středisku NASA).

    V důsledku kupících se problémů (mj. vyplývajících z velmi vysokého provozu u ISS) s loděmi Progress a Sojuz z poslední doby se Rusko rozhodlo postavit pro každou z nich záložní exemplář. Ten by měl být vyrobený do konce roku 2013 – a v případě potřeby jej bude možné připravit k letu během třiceti dnů.

    Kennedyho kosmické středisko (připomínající si v letošním roce padesáté výročí založení) se pomalu chystá na definitivní rozlučku s kosmickými raketoplány: již tento měsíc (16. nebo 17.) ho opustí Discovery a na 2. září je plánovaný odlet stroje Endeavour. (Jen Atlantis se přesune do návštěvnického centra, kde se pro něj staví nový objekt – viz blog 24. ledna 2012. Přesun je plánovaný na listopad.) – Na těchto snímcích je vidět zahájení stavby hangáru pro Endeavour v severozápadní části California Science Center v Los Angeles, kde bude stroj dočasně uložený. Následně bude vybudována trvalá expozice ve východní části komplexu (otevřena má být v roce 2016).

    Pátek 30. března 2012

    Přesně za měsíc – 30. dubna 2012 – by měla odstartovat první kompletní loď Dragon (komerční plavidlo vyvinuté pro zásobování ISS - s budoucí ambicí přeměny na pilotovanou loď), která bude zároveň první mířící k Mezinárodní kosmické stanici. Ostře sledovaná mise tak započne tři dny po přistání lodi Sojuz TMA-22 v době, kdy bude posádka Mezinárodní kosmické stanice jen tříčlenná (navíc jen s jedním americkým astronautem na palubě). Pokud vše půjde dobře, počítá se s připojením Dragonu k ISS 3. května – a jeho setrváním u stanice do 20. května 2012.

    Ve věku 66 let zemřel počátkem března Vladimir Kozlov: pilot, který byl v dubnu 1970 vybraný do oddílu sovětských kosmonautů. (Zajímavé je, že oddíl měl čítat šestnáct osob, ale nakonec jich přípravu začalo jen devět – dalších sedm nezískalo „doporučení“ komunistické strany a/nebo KGB.) Nikdy se ale na oběžnou dráhu nevydal, protože výcvik opustil již v roce 1973. Některé zdroje uvádějí, že z důvodů lékařských, jiné, že z důvodů disciplinárních.

    Již příští měsíc by se měl uskutečnit první zkušební let atmosférického prototypu miniraketoplánu Dream Chaser, který jako možný komerční dopravní prostředek pro americké astronauty vyvíjí společnost Sierra Nevada Corp. Půjde zatím jen o lety v podvěsu pod letounem WhiteKnightTwo – samostatný klouzavý let je plánovaný až na léto (viz blog 16. února 2012). Sierra Nevada Corp. každopádně zveřejnila nové video přibližující celý projekt.

    Čtvrtek 29. března 2012

    Server Spaceflightnow přinesl zajímavý rozhovor s Jeanem-Yvesem Le Gallem, ředitelem společnosti Arianespace. Když si odmyslíme některé tendenční výroky (povinně musí chválit vlastní firmu a upozorňovat na slabiny konkurence), přinesl několik zajímavých postřehů. Jedním z nich bylo konstatování, že výrobci již delší dobu nabízejí telekomunikační družice s hmotností až deset tun na dráze přechodové ke geostacionární (GTO). A že je i provozovatelé poptávají, protože mnozí nestíhají uspokojit všechny zákazníky a větší satelitní platformy by uvítali. Je tu ale jeden háček: podobnou družici dnes dokáže na oběžnou dráhu dopravit jediná raketa, právě Ariane-5. Investor přitom pochopitelně musí počítat s variantou nedostupnosti jednoho nosiče (legislativní omezení, technické problémy…). Zatímco u standardních družic existují alternativy (kromě Ariane-5 i Proton či SeaLaunch), pro takovýto komunikační supersatelit by nebyla. A protože podobné družice stojí stamilióny dolarů, je ochrana investic na prvním místě.

    Zajímavý postřeh a asi na něm něco bude. V tomto světle se dá dívat i na chystanou raketu Falcon Heavy s kapacitou 19 tun na GTO. Resp. mohou být dva pohledy na problém: buď do projektu Falcon Heavy zákazníci z důvodu závislosti na jednom dopravci nepůjdou. Anebo se naopak pro desetitunové telekomunikační platformy otevře prostor: Falcon Heavy může podobná zařízení vynášet v rámci duálních startů. (Na druhé straně je otázka případného zástupného nosiče při komerčních misích na nízkou dráhu, kde má být nosnost Falcon Heavy plus mínus 53 t.)

    Japonsko plánuje na rozpočtový rok 2017 (končí s posledním březnem 2018) první let nové verze své nákladní lodi označenou jako HTV-R. Ta by měla být vybavena návratovým modulem schopným z Mezinárodní kosmické stanice dopravit zpět na Zemi zhruba 1700 kg nákladu. Loď by měla být po zalétání upravena tak, aby nejpozději v roce 2025 mohla vozit astronauty do vesmíru.

    Středa 28. března 2012

    Kosmonautka Jelena Kondakovová (Sojuz TM-20/1994 a Atlantis STS-84/1997) se stala obchodním zástupcem Ruska ve Švýcarsku. Kondakovová, třetí ruská kosmonautka a první, která absolvovala dlouhodobý let, byla v roce 1999 zvolena do Dumy za stranu Jednotné Rusku (poté, co odmítla nominaci k druhému dlouhodobému letu, tentokráte na ISS v rámci páté základní posádky). Dne 16. srpna 2011 ale Kondakovová ze strany vystoupila na protest kvůli nesouhlasu s výsledky vnitrostranických voleb. Kondakovová je manželkou kosmonauta Valerije Rjumina (Sojuz-25/1977, Sojuz-32/1978, Sojuz-35/1980 a Discovery STS-91/1998).

    Sonda Cassini pracující na oběžné dráze planety Saturn už má narýsovány své poslední dny (či přesněji řečeno: oblety planety). V roce 2017 má být řízeným zánikem zničena v hustých vrstvách atmosféry Saturnu, ale ještě před tím – počínaje rokem 2016 – provede sérii velmi blízkých průletů u prstenců planety. Při nejméně jednom z nich má dokonce proletět mezi vnitřním prstencem a Saturnem: cílem je získat nová data o jejich složení, stáří a původu stejně jako o gravitačním a magnetickém poli planety. Jde o velmi riskantní manévry s vysokým nebezpečím poškození či dokonce zničení automatu, ale s ohledem na očekávaný zánik je pochopitelně akceptovatelné.

    Dnes jsem moderoval seminář Věda a život v rámci konference „Inovace výuky“. Musím říct, že pozvání na moderování této prestižní akce (mezi vystupujícími byli např. Pavel Klener, Helena Illnerová nebo Jiří Grygar) od lidí, kteří něco skutečně dokázali, mě těší a velmi si ho vážím.

    Po průletu ve vzdálenosti nějakých tří miliónů kilometrů od Země byl objevený padesátimetrový asteroid 2012 DA14: na něm je zajímavé, že má velmi podobnou dráhu kolem Slunce jako Země a že se k naší planetě pravidelně přibližuje. Hned příští rok 15. února mine naši planetu o 24 tisíc kilometrů, což je z astronomického hlediska o příslovečný „fous“. Asteroid sice vzhledem ke svým rozměrům nepředstavuje pro Zemi prakticky žádné nebezpečí, přesto je jeho objev mediálně zajímavou událostí, k níž jsem měl možnost promluvit v ČT24. – Tentokrát to byl hukot: od prvního kontaktu s redakcí ČT24 do živého vysílání neuběhla ani půlhodinka...

    Úterý 27. března 2012

    První americká družice včasné výstrahy vybavená senzory nové generace SBIRS (Space Based Infrared System ) pojmenovaná GEO-1 se vydala do vesmíru v květnu 2011. Jenomže až do roku 2016 nebo 17 (přinejlepším!) nebude americká armáda schopna naplno využívat jejích možností. Důvodem je fakt, že ke špičkovému hardware není k dispozici odpovídající software v pozemním řídicím středisku. Díky tomu je vyhodnocování dat pomalejší a méně přesné. Celý systém se má přitom skládat ze čtyři družic, ze zbývajících tří má pevně stanovený termín startu jen druhá: poletí na jaře 2013.

    NASA hledá trojici nosných raket pro své družice Soil Moisture Active-Passive, Orbiting Carbon Observatory-2 a Joint Polar Satellite System-1, s jejichž startem se počítá v letech 2014 až 17. Nabídky mají být podané do 8. dubna, už dnes je ale prakticky jisté, že zájemci budou jen dva: firma ULA s vyřazenou raketou Delta-2 (prý má dostatek náhradních dílů na výrobu pěti exemplářů) a SpaceX s raketou Falcon-9. Problém je v tom, že zatímco Delta-2 je pro mise NASA certifikovaná, Falcon-9 není a hned tak nebude: SpaceX sice s nabídkou podává i návrh na proces certifikace svého systému, ale je prakticky jisté, že do zbytečného rizika (uzavření kontraktu s raketou s nejistou certifikací) NASA nepůjde. Takže vítěz se zdá být jasný: aneb Delta-2 nejspíše „vstane z mrtvých“. – Steve Volz z divize vědeckého průzkumu Země NASA rovnou prohlásil, že SpaceX bude vážným uchazečem až při zadávání kontraktu na další trojici satelitů v letech 2018 až 20.

    Šestého listopadu 1974 přistála na Měsíci sovětská sonda Luna-23, aby se zde pokusila odebrat vzorky horniny. Mise ale nebyla úspěšná: podle oficiálního výkladu (lepší nebyl) došlo během tvrdého přistání k poškození vrtné soupravy, která nepracovala. Inženýři chtěli vyslat na Zemi alespoň prázdné pouzdro (v rámci technologického pokusu), ale ani to se nepodařilo. – Až nové snímky americké sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) nám po desítkách let ukazují, jak to bylo doopravy. Sonda Luna-23 se totiž při přistání podle všeho převrátila. Nenesla kamery (k odběrům vzorků docházelo vždy za měsíční noci) ani další přístroje, které by její stav zjistily. Technici tak jako nejpravděpodobnější příčinu selhání určili právě poškození vrtné soupravy (ta byla mimochodem nové konstrukce, než u předchozích výprav). – Na prvním snímku (původní je na webu mise LRO) je celková situace v místě přistání Luny-23, na druhém detail sondy - a na třetím je tento detail popsaný (A je Asecent Stage, odletový stupeň, D je Descent Stage, přistávací stupeň).

    Pondělí 26. března 2012

    Při příležitosti startu třetího evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-3 se dle amerického týdeníku Aviation Week setkali zástupci ESA a Číny a diskutovali možnost spolupráce v oblasti pilotovaných letů. „V tuto chvíli se nemůžeme přibližovat a setkávat s ISS, protože naše systémy nejsou stejné jako ruské nebo americké,“ uvedl Wang Zhaoyao, nově jmenovaný ředitel Úřadu čínské pilotované kosmické techniky. „Ale rádi bychom spolupracovali.“ – Je to asi poprvé, co se možnost spolupráce v oblasti pilotované kosmonautiky s Čínou probírá na takovéto úrovni: už příští měsíc by se v Paříži měla setkat pracovní skupina složená ze zástupců obou stran, aby diskutovala kompatibilitu lodí Shenzhou s plánovaným stykovacím uzlem pro ISS (informovala o něm svého času i Evropská kosmická agentura).

    Americká meziplanetární sonda MESSENGER, t.č. na oběžné dráze planety Merkur, objevila v hlubokých kráterech u pólů zásoby ledu. Je to trochu překvapivé zjištění, protože Merkur je planeta nejblíže Slunci a teplota na jeho povrchu běžně dosahuje čtyř set stupňů Celsia. – Dost možná, že podobný objev brzy oznámí také sonda Dawn operující u asteroidu Vesta: nedávno vydaná tisková zpráva NASA hovoří o tom, že minimálně polovina povrchu planetky má takové podmínky, že by se tu led udržel i po miliardy let.

    Dnes by měla v hustých vrstvách atmosféry zaniknout 1,4 tuny (podle některých zdrojů až 3,5 t) těžká družice Meteor 1-1: první operační sovětský satelit pro předpovídání počasí. Meteor 1-1 odstartoval na den přesně před 43 lety: 26. března 1969. Jeho velmi věrná maketa je k vidění v pařížském Musée de l´Air et de l´Espace (odkud jsou také tyto snímky).

    Pátek 23. března 2012

    „Pořád nám chodí další a další přihlášky, tak jsme se rozhodli prodloužit termín, do kdy je mohou zájemci podávat,“ vysvětluje zástupce vedoucího oddílu ruský kosmonautů Oleg Kotov (veterán z letů Sojuz TMA-10/2007 a Sojuz TMA-17/2009, nyní se připravující na misi Sojuz TMA-10M s plánovaným startem v září 2013). Realita je ale trochu jiná: podáno bylo 151 přihlášek, z nichž ale komise rovnou vyřadila z důvodů nedostatečného vzdělání, zdraví, motivaci apod. 143 osob. (Jeden člověk do přihlášky uvedl, že se chce stát kosmonautem, protože bydlí blízko Hvězdného městečka a měl by to kousek do práce. To komise jako dostatečný zájem neshledala.) Budoucí ruský oddíl kosmonautů tak je aktuálně vybíraný z osmi osob! Srovnejte se zájmem v USA o profesi astronauta: viz blog 7. února 2012. (Pro uvedení do přesnějších čísel: ve Spojených státech se běžně hlásí několik tisíc zájemců, kolem 100 až 200 je pozváno k pohovorům do Houstonu - a z nich je nakonec plus mínus desetina zařazena do výcviku.)

    O navýšení indického kosmického rozpočtu jsem již psal (viz blog 20. března 2012). Takže ať jsme konkrétní: rozpočet na rok 2012/12 (začíná 1. duba) skokově narostl o 50 procent na 67 miliard rupií (1,3 mld. USD). Zhruba třetina rozpočtu jde do vývoje a výroby nosičů. Projekt sondy k Marsu (má nést 25 kg přístrojů) dostal 24 mil. USD a vývoj vlastní pilotované lodi 12 mil. USD.

    Dnes je to přesně sto let, co se narodil německý raketový konstruktér Wernher von Braun. Nejprve v nacistických službách zkonstruoval raketu V-2 (která se stala obávanou teroristickou zbraní, avšak z technického hlediska položila základy prvním kosmickým raketám) a v amerických pak byl podepsaný pod nosiči Redstone (její deriváty vynesly do vesmíru první americkou družici či první astronauty) a především Saturn-V (ta létala s astronauty na Měsíc). – Shodou okolností se mi před několika dny dostala do rukou (a už v nich zůstala) tato obálka Wernherem von Braunem podepsaná (pravděpodobně jde o autopen). Každopádně je to hezký historický dokument: navíc datovaný 9. listopadem 1967, dnem startu prvního Saturnu-V. Pro úplnost: von Braun zemřel 16. června 1977.

    Čtvrtek 22. března 2012

    Roztržka mezi bývalými americkými astronauty a NASA ohledně vlastnictví některých předmětů „zachráněných“ z kosmického programu (viz blog 10. ledna 2012) se zdá být u konce. Počátkem tohoto měsíce byl v Kongresu USA předložený nový zákon, ve kterém federální vláda přiznává astronautům plná vlastnická práva na předměty zachráněné, darované nebo prodané z programů Mercury, Gemini a Apollo (až do konce programu Apollo-Sojuz). Jakmile (pokud...) bude zákon přijatý, je vyřešena část problému. Zákon se totiž netýká programu raketoplánů: na druhé straně v jeho éře už byli astronauti i NASA opatrnější, takže k podobným roztržkám nedochází.

    Letošní „kongres kosmonautů“ ASE už má kromě místa (viz blog 1. a 19. prosince 2011) i termín: bude se konat od 4. do 10. listopadu v Rijádu (Saúdská Arábie).

    Třetí evropský „kosmický náklaďák“ ATV-3 Edoardo Amaldi je – stejně jako nosná raketa a Mezinárodní kosmická stanice – plně připravený na svoji misi. Z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně má vzlétnout zítra ráno v 5:34 h středoevropského času.

    Jen v rámci projektu možných technických inovací (nejde tedy o schválenou iniciativu nebo k realizaci odsouzený program) představila NASA zajímavý koncept jednomístné kosmické lodi FlexCraft. Jde o křížence mezi skutečnou lodí a skafandrem: relativně malá přetlaková kabinka s velkým výhledem může být osazená mechanickými manipulátory a má mít možnost návratu skrze atmosféru. Jaké referenční nosič jsou zmíněny rakety Minotaur-1 nebo Falcon-1e (byť její vývoj byl zastaven). FlexCraft může létat jak s astronautem na palubě, tak v režimu automatickém. Má najít uplatnění zvláště při pracovních výpravách: opravy družic nebo Mezinárodní kosmické stanice, uvolňování zakleslých částí, jejich prohlídka, ale třeba i jako průzkumník asteroidů při letech do hlubin vesmíru (kde by pochopitelně sloužil jako výsadková šalupa z mateřské lodi). Devadesát procent součást a všechny technologie jsou prý prakticky ihned dostupné. Předpokládaná doba realizace je v projektu uvedena jen obecně („rychle“) stejně jako vývojové náklady („nízké“).

    Úterý 20. března 2012

    Indie věří, že dokáže již v listopadu 2013 vyslat svoji vlastní sondu k Marsu. Dřívější plány přitom počítaly s realizací podobného projektu až někdy v letech 2016 nebo 18: indická vláda však navýšila rozpočet na kosmické programy (a speciálně na tuto misi), takže se nyní (prý) počítá se startem sondy k Marsu již v roce příštím.

    Rusko se rozhodlo v nejbližších dnech (přesně 25. nebo 26. března) navést k řízenému zániku do atmosféry nad Tichým oceánem svoji družici Express AM4, která se po selhání horního stupně Briz-M nosné rakety Proton loni v srpnu dostala na nevhodnou dráhu. Na ní není možné plnit původně zamýšlené úkoly – a ani odtud družici není možné dopravit na potřebnou geostacionární dráhu. O satelit přitom projevila zájem firma Polar Broadband Systems Ltd. (vedená bývalým astronautem Williamem Readdym), která jej chtěla ne nezvyklé dráze ponechat a použít k zajištění komunikace v délce 14 až 16 hodin denně pro polární základny. (Ty jsou totiž prakticky bez satelitní komunikace.) Projekt se ale nakonec nebude realizovat (s odůvodněním na degradaci slunečních baterií při průletu radiačními pásy): zřejmě proto, aby mohla být uplatněna plná pojistka ve výši 270 mil. dolarů. Nalezení nového uplatnění pro satelit by totiž pojistku značně krátilo: satelit by v takovém případě nebyl zcela nepoužitelný, jen používaný pro jiné (než původně zvolené) účely.

    Nedávné návštěvy Sigmunda Jähn a Miroslawa Hermaszewského v Brně (viz blog 24. února 2012) jsem využil k tomu, že jsem si oba pány nechal podepsat do jejich osobních pamětí. Jähn je pojmenoval „Rückblick ins All“ (Ohlédnutí za vesmírem) a Hermaszewski „Ciężar nieważkości“ (Tíže beztíže). Nudící se polský kosmonaut mi dokonce podepsal i titulní stranu knihy.

    Pondělí 19. března 2012

    Noční můra pojišťoven v kosmickém průmyslu? Havárie rakety Ariane-5 s dvojicí drahých a dobře pojištěných satelitů na palubě. V uplynulých třech letech letěl tento nosič třikrát s družicemi, které byly pojištěny na více než 750 mil. dolarů. Za případnou havárii by tak bylo vyplaceno zhruba 75 procent toho, co vyberou pojišťovny každý rok na kosmických startech. – Pojišťovny přitom mají v paměti roky 1998 a 2000, kdy musely vyplatit na pojistkách vždy přes 1,5 mld. USD. Díky tomu pojistky vzrostly o cca padesát procent, aby následně během několika let klesly na původní hladinu.

    K pojištění satelitů ještě pár zajímavých čísel: ročně je asi jen 20 až 23 startů pojištěno (tedy cca třetina). Hodnota pojistek uzavřených na družice na geostacionární dráze je přitom zhruba 22 mld. dolarů. Přes osmdesát procent pojistek je přitom uzavřeno na první rok životnosti zařízení, kdy je největší pravděpodobnost objevení problému. Celý trh s pojistkami prvního roku je přitom rozdělen následovně: 36 procent pojistek je uzavřeno na selhání nosné rakety, 45 procent na první dva měsíce na oběžné dráze a 17 procent na zbytek roku.

    Sbírku mi rozšířily dva páry pěkných a zajímavých obálek. Připomínají lety lodí Vostok-5 a -6 v červnu 1963: šlo o let kosmonauta Valerije Bykovského a Valentiny Těreškovové (první to kosmonautky světa). Obálky jsou přitom oběma těmito kosmonauty podepsány.

    Pátek 16. března 2012

    Společnost SpaceX, která v těchto dnech slaví desáté narozeniny, projevila zájem o startovací komplex 39A v Kennedyho kosmickém středisku: ten je po skončení programu raketoplánů nevyužívaný a o jeho osudu nebylo prozatím rozhodnuto. (Zatímco komplex 39B je přebudovávaný pro superraketu SLS s plánovanou premiérou v roce 2017.) Společnost SpaceX by chtěla komplex 39A do budoucna využívat pro starty raket Falcon-9 a Falcon Heavy. Jak k tomu uvedla tisková mluvčí SpaceX Kirstin Granthamová: „Využití rampy 39A je jednou z možností, kterou pro rakety Falcon-9 a Falcon Heavy zvažujeme. Ale [tato volba] závisí na množství kontraktů od NASA.“ – Koukám, že SpaceX už začíná chápat pravidla hry. Nejde jen o cenu za dopravu nákladů, spolehlivost a další technické parametry (bohužel), ale také třeba o to „vejít se“ do mantinelů stanovené kosmické politiky (superdrahá rekonstrukce de facto již nepotřebného Kennedyho kosmického střediska a s ní související udržení zaměstnanosti). Ať se na mě nikdo nezlobí, ale toto už není komerční program – toto je jen plánované spotřebovávání rozpočtových prostředků.

    Centrum přípravy kosmonautů Jurije Gagarina (tzv. Hvězdné městečko) bylo koncem února vyškrtnuto ze seznamu organizací, ve kterých je vykonávána základní vojenská služba. Tento na první pohled drobný fakt ovšem může znamenat, že z Hvězdného městečka odejde kolem dvou set vojáků: kromě absolventů základní vojenské služby také jejich „nadřízení“, což jsou kvalifikovaní instruktoři, technici nebo piloti.

    Časopis Svět sice formálně skončil pod hlavičkou 100+1, ale značka „Svět“ dále žije v podobě zvláštních vydání tohoto magazínu (vychází s periodou čtvrt roku). Nejnovější „Svět 100+1 speciál“ věnovaný přelomovým událostem 20. století jsem obohatil o kvarteto článků: „Bratři Wrightové: Špatní obchodníci. Naštěstí“ (1903, člověk se poprvé odlepil od země), „Let orla samotáře: Takřka poslepu a skrčený“ (1927, Charles Lindbergh překonává při non-stop letu Atlantik), „Koule, která změnila svět“ (1957, Sputnik) a „ISS: Pranýř mezinárodní spolupráce“ (1998, zahájení stavby Mezinárodní kosmické stanice).

    Čtvrtek 15. března 2012

    Start třetí rakety Sojuz z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně s druhou dvojicí družic Galileo IOV se údajně neuskuteční „dříve, než“ v říjnu 2012. Zatímco první dvě rakety Sojuz startovaly z Francouzské Guayany v rozestupu dvou měsíců (21. října a 17. prosince), třetí tak bude mít (nejméně) desetiměsíční odstup.

    Tak nějak mě napadlo podívat se trochu detailněji na webové stránky společnosti Celestis, která nabízí „kremace“ ve vesmíru: tedy vyslání malé kapsličky s částí tělesných ostatků na raketě, která absolvuje let suborbitální (995 USD), orbitální (2995 USD), lunární (9995 USD) nebo ke hvězdám (12500 USD). Pokud je mi známo, dosud žádný český „zákazník“ této služby nevyužil – a domnívám se, že teď máme kandidáta všech kandidátů. Myslíte si, že je to neprůchozí nápad? Že je z nějakého důvodu nerealizovatelný? Nebo naopak že by se realizovat měl? Myslíte si, že by se ve veřejné (nebo i neveřejné) sbírce na orbitální let nevybralo dost?

    Kandidát na astronauta David Saint-Jacques mi odepsal nejen na dopis poslaný do Houstonu (viz blog 11. ledna 2012), ale nyní i na dopis směřující přímo do jeho mateřské Kanadské kosmické agentury.

    Středa 14. března 2012

    Z amerického oddílu odešel čtyřnásobný astronaut Michael Lopez-Alegria (Columbia STS-73/1995, Discovery STS-92/2000, Endeavour STS-113/2002 a Sojuz TMA-9/2006). Stal se prezidentem Commercial Spaceflight Federation. Lopez-Alegria je držitelem tří amerických kosmických rekordů: nejdelší non-stop let (215 dní jako člen čtrnácté základní posádky ISS), největšího počtu uskutečněných kosmických vycházek (deset) a nejdelšího kumulovaného času stráveného kosmickými vycházkami (67 hodin a 40 minut). Oběma posledně uvedenými výkony mu mimochodem patří i druhá místa ve světových tabulkách.

    Italská kosmická agentura ASI dostala od NASA třetí slot na dlouhodobý let svého kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici: mise bude součástí 44. a 45. základní posádky (květen až listopad 2015). Nevíme sice jméno kandidáta, ale můžeme hádat: Itálie má dnes tři kosmonauty v oddíle ESA. Je to Roberto Vittori (veterán z letů Sojuz TM-34/2002, Sojuz TMA-6/2005 a Endeavour STS-134/2011), Luca Parmitano (chystá se na start Sojuz TMA-09M v květnu 2013) a Samantha Cristoforettiová (bez letových zkušeností a bez nominace). Jako nejpravděpodobnější kandidát se tak jeví právě první italská kosmonautka.

    Mimochodem, díky italské kvótě (nezávislé na ESA) se na ISS z evropského výběru kosmonautů 2009 mezi prvními třemi nováčky nejspíše vydají hned dva Italové (budeme-li brát nominaci Cristoforettiové za hotovou věc; oddíl má šest osob, z toho právě dvě z Itálie). Jinak půjde o třetí italský dlouhodobý let: ostatní země přitom měly/mají jen další čtyři (Thomas Reiter z Německa, Frank De Winne Z Belgie, André Kuipers z Nizozemska a plánovaný Alexandr Gerst z Německa; počítat můžeme i Leopolda Eyhartse z Francie, ale jeho sedmitýdenní mise byla spíše „střednědobá“ a ani ESA jak jako dlouhodobou neuvádí). A bude zajímavé sledovat, jak se Itálii coby zemi se třetím největším členským příspěvkem bude dlouhodobě líbit, že z kvóty ESA vlastně neletěl ani jeden její zástupce.

    Kromě internetové verze (viz blog 7. března 2012) vyšel článek o mé osobě a cestách za starty raketoplánů minulé úterý také v papírové verzi Blanenského deníku.

    Úterý 13. března 2012

    Na konferenci „Asian Joint Conference on Propulsion and Power“, která se konala počátkem března, představili zástupci čínské kosmonautiky své plány ohledně budoucích nosných prostředků. Jednak pochválili koncepci a vývoj rakety CZ-5 (plánovaná premiéra v roce 2014), která má díky modulární konstrukci umožnit lety s náklady o hmotnosti 1,5 až 25 t. Upozornili ale, že do budoucna bude Čína potřebovat další dva nosiče: jeden s nosností 35 t pro program „pilotovaných letů“ (otázkou je využití, protože stávající rakety pro známé úkoly plně postačují – ale co třeba nějaký menší raketoplán?) a jeden „supernosič“ (se startovací hmotností do 3000 t). Kromě toho probíhá vývoj rakety CZ-6 na tuhé pohonné látky. Do budoucna pak existuje požadavek na motor s tahem 400 až 700 t (dnešní čínské technologie a pozemní zařízení prý umožňují rychle připravit motor s tahem 230 až 350 t). Dále se pracuje na raketách využívajících technologie „vzdušného startu“ stejně jako motorů s metanem nebo zkapalněným zemním plynem.

    Kanadská kosmická agentura se může „těšit“ na výrazné škrty: stávající roční rozpočet 429 mil. USD má klesnout o čtrnáct procent na 367 mil. USD (v kanadských dolarech je to pokles z 424 na 363 mil.). Ovšem pozor: redukce byla očekávaná, protože agentura dostala v uplynulých letech mimořádně přidáno v rámci ekonomického balíčku na oživení ekonomiky. Za tři roky šlo o 110 mil. kanadských dolarů.

    Jak jsem avizoval na blogu 8. března 2012, objevil jsem se ve vysílání Událostí a komentářů: tématem byly sluneční erupce.

    Pondělí 12. března 2012

    Šéf ruské kosmické agentury Roskosmos Vladimir Popovkin byl tento víkend hospitalizován. Informace zaujala tiskové agentury, které přinesly zprávu, že jde o důsledek pracovního vyčerpání: tiskové oddělení Roskosmosu doslova uvedlo (jistě to všichni budou považovat za „oficiální zprávu“), že je „fyzicky a psychicky vyčerpán“. Pak vyšlo najedvo, že při příjmu do nemocnice nebyl Popovkin úplně střízlivý. Potom byla zveřejněna fotografie Popovkina z nemocnice s obandážovanou hlavou a rukou. A dnes ráno už se hovoří o tom, že se Popovkin v opilosti porval kvůli své přítelkyni. I tak může vypadat „vyčerpání“ (a informování) na ruský způsob.

    Pátého března oslavil rok práce na oběžné dráze druhý testovací exemplář raketoplánu X-37B (pro úplnost: první létal od dubna do prosince 2010, jeho přistání viz blog 6. prosince 2010). Předpokládalo se přitom (ovšem nikdy nebylo provozovatelem, letectvem Spojených států, oznámeno, potvrzeno nebo naznačeno), že kroužit ve vesmíru bude zhruba 200 dní stejně jako jeho předchůdce. Což je ostatně také předpokládaná životnost zařízení. Výrazné přesluhování ve vesmíru může mít dvojí vysvětlení: jednat snahu otestovat technologii až na samotné hraně možností, jednak výskyt technických potíží. Osobně se kloním k první možnosti: i Pentagon už dříve naznačil záměr udělat druhou misi obtížnější, než první.

    Společnost Playboy plánuje vybudovat ve spolupráci s firmou Virgin Galactic klub na oběžné dráze. Zpráva, která se objevila v médiích v poslední době zní poněkud senzačně a mnohoslibně, realita je poněkud fádnější. Playboy vypracoval pro své březnové americké vydání ve spolupráci s hlavním designérem Virgin Galactic návrh klubu, který by jednou mohl vzniknout na oběžné dráze (takže o nějakých konkrétních plánech zde asi nemůže být moc řeč). Návrh počítá s restaurací (pro sichr s umělou gravitací, aby se zabránilo chaosu), tančírnou, hernou (kde se člověk například může proměnit v kuličku na ruletě) nebo prostornými kajutami speciálně upravenými pro relaxaci ve dvou ve stavu beztíže.

    Pátek 9. března 2012

    Čínská agentura Xinhua oznámila (či spíše potvrdila), že příští lunární sonda s plánovaným datem startu v roce 2013 ponese lunární vozidlo o hmotnosti sto kilogramů. Sonda Chang´e-3 má mít (dle agentury) „nohy, na které dosedne“. Vozidlo má fungovat tři měsíce, přičemž ponese panel slunečních baterií: ten bude během lunárního dne zjišťovat elektrickou energii a během noci stínit vybavení.

    Na kongresu Chaos Communications Congress v Berlíně zazněla myšlenka (reflektující současné protesty proti „utahování šroubů“ v případě některých lidských práv a svobod), že by bylo možné vypustit na oběžnou dráhu „hackerské družice“ nepodléhající legislativě žádného státu – a tudíž umožňující zcela svobodně (= beztrestně) sdílet obsah. Myšlenka je to lákavá, ale asi nerealizovatelná. Z jednoho prostého důvodu: uživatelé služeb jsou stále oběma nohama na Zemi, a tudíž podléhají pozemské jurisdikci. (Z hlediska počítačové bezpečnosti jsem se s podobnými pokusy už setkal: např. šiřitelé dětské pornografie umisťovali své servery do zemí s benevolentnější právní úpravou. Stejně jim to bylo houbeles platné...)

    Letectví + kosmonautika 3/2012 a moje články: „Vega: premiéra na jedničku“, „NASA hlásí nedostatek astronautů“, „Spojení pro sever“ (projekt ruských družic Meridian) a „Já jsem to zvládla – a vy to taky dokážete“ (vzpomínka na astronautku Janice Vossovou).

    Čtvrtek 8. března 2012

    Na uvolněné místo po raketě Delta-II (151 startů v letech 1988 až 2011), která se v loňském roce odebrala do výslužby, se cpe další nosič. Jde o raketu Athena společnosti Lockheed Martin: ta měla svoji premiéru v roce 1995 a až do roku 2001 uskutečnila pět startů (se dvěma haváriemi, takže spolehlivost nic moc – ale dá se přičíst na vrub dětským nemocem). Poté byl program pro nedostatek zakázek a zákazníků ukončen, ovšem v roce 2010 byl oznámen záměr jej obnovit a NASA s touto raketou nyní počítá i pro své mise (byť žádný pevný kontrakt nebyl podepsán). Lockheed Martin nyní oznámil, že obnovená premiéra rakety se uskuteční před koncem roku 2013 a že pracuje na nové verzi Athena-III. Ta by měla v prvním stupni využívat 2,5segmentový motor SRB z raketoplánů a její nosnost bude 5900 kg na nízkou dráhu při startu z mysu Canaveral, resp. 4600 kg na dráhu polární. Prozatím se ale počítá se starty Atheny jej z ostrova Kodiak na Aljašce.

    Dnes po 22:20 h bych se měl objevit na ČT24 v „Událostech, komentářích“: řeč bude o nejsilnější sluneční erupci za posledních pět let. Proud částic už mimochodem cestou k Zemi dokázal vyřadit z činnosti orientační kamery na evropské sondě Venus Express, t.č. u planety Venuše.

    Časopis Ekologie skončil. Na jeho místo nastupuje pod novým vydavatelem EKOfutura - dvouměsíčník s velmi podobným zaměřením a prakticky stejným realizačním týmem i obsahem. V prvním čísle prvního ročníku vzpomínám v článku „Titan - jiný, a přece tak podobný“ na evropskou výsadkovou misi Huygens.

    Středa 7. března 2012

    Pro ESA je záchrana programu ExoMars prioritou číslo jedna: přičemž Rusko by mělo možná již tento týden oznámit, zdali a v jaké podobě se do něj přidá. Pro úplnost: dosud se program ExoMars se skládal z orbitální sondy Trace Gas Orbiter a modulu pro vyzkoušení přistání (start 2016) a automatického průzkumného vozidla s vrtnou soupravou (2018). Původní plány hovořily o druhém (americkém) vozidle v roce 2018 a o další společné misi v roce 2020 (příprava na odběr vzorků hornin). Ač nad nejbližší evropskou misí k Rudé planetě panuje nejistota, ESA už připravuje budoucí výpravy:

  • 2022 poletí buď série tří menších výsadkových modulů, nebo bude učiněný pokus o odběr vzorků hornin z některého měsíce Marsu.
  • 2024 výsadkový modul se schopností velmi přesného přistání na povrchu.
  • Bez přesného data: experimentální (?) družice pro ověření orbitální část mise návratu vzorků hornin (dnešní scénáře počítají s dopravou vzorků na oběžnou dráhu jednou sondou a jejich zachycení plus dopravou na Zemi sondou druhou).
  • Jak už jsem avizoval dříve (viz blog 3. února 2012), mám dnes přednášku v Černé Hoře v knihovně na téma „Kosmické raketoplány: příběh se uzavřel“. Při této příležitosti vyšla upoutávka (plus nějaké informace o mé maličkosti) v regionálním Blanenském deníku.

    První letošní vydání měsíčníku Technik (v daném případě jde ovšem o dvojčíslo leden/únor) přineslo můj článek „Kosmické technologie nekoušou“ – jednak o kosmických technologiích obecně, jednak přiblížení českých kosmických možností a jednak informace o semináři ESINET Road Show (viz blog 8. prosince 2011).

    Úterý 6. března 2012

    Po problémech se zničeným návratovým modulem lodi Sojuz TMA-04M došlo v „jízdním řádu“ Mezinárodní kosmické stanice k několika přesunům a posunům. Zde je tedy seznam startů, přistání a dalších důležitých operací u ISS v letošním roce (kromě lodí Dragon a Cygnus, u kterých se jako obvykle z různých zdrojů objevují různé informace, takže víme jen to, že start je zatím „v nedohlednu“ – tedy bez pevně daných termínů):

  • 23. března 2012 – start evropské zásobovací družice ATV-3 Edoardo Amaldi.
  • 28. března – ATV-3 se připojuje k ISS.
  • 19. dubna – odlet lodi Progress M-14M od ISS.
  • 20. dubna – start lodi Progress M-15M.
  • 22. dubna – připojení Progressu M-15M k ISS.
  • 30. dubna – odlet a přistání lodi Sojuz TMA-22 (Anton Škaplerov, Anatolij Ivaniščin, Daniel Burbank).
  • 15. května – start Sojuz TMA-04M (Gennadij Padalka, Sergej Revin, Joseph Acaba).
  • 17. května – připojení Sojuzu TMA-04M k ISS.
  • 1. července – odlet a přistání lodi Sojuz TMA-03M (Oleg Kononěnko, André Kuipers, Donald Pettit).
  • 15. července - start Sojuz TMA-05M (Jurij Malenčenko, Sunita Willimasová, Akihiko Hoshide).
  • 17. července – připojení Sojuzu TMA-05M k ISS.
  • 18. července – start japonské zásobovací družice HTV-3.
  • 23. července – HTV-3 se připojuje k ISS.
  • 30. července – odlet lodi Progress M-15M od ISS.
  • 31. července – start lodi Progress M-16M.
  • 2. srpna – připojení Progressu M-16M k ISS.
  • Srpen – kosmická vycházka z ruského segmentu ISS (Padalka, Malenčenko).
  • Srpen – kosmická vycházka z amerického segmentu ISS (Acaba, druhý člen zatím neurčen).
  • Září – oddělení zásobovací družice ATV-3 od ISS.
  • Září – oddělení zásobovací družice HTV-3 od ISS.
  • 17. září - odlet a přistání lodi Sojuz TMA-04M.
  • 15. října - start Sojuz TMA-06M (Oleg Novickij, Jevgenij Tarelkin, Kevin Ford).
  • 17. října - připojení Sojuzu TMA-06M k ISS.
  • 1. listopadu – start lodi Progress M-17M.
  • 3. listopadu – připojení Progressu M-17M k ISS.
  • 12. listopadu - odlet a přistání lodi Sojuz TMA-05M.
  • 5. prosince - start Sojuz TMA-07M (Roman Romaněnko, Chris Hadfield, Thomas Marshburn).
  • 7. prosince - připojení Sojuzu TMA-07M k ISS.
  • 25. prosince – odlet lodi Progress M-16M od ISS.
  • 26. prosince – start lodi Progress M-18M.
  • 28. prosince – připojení Progressu M-18M k ISS.
  • Po představení modelu sondy Hayabusa (viz blog 5. března 2012) ještě jednou na téma „Japonsko, LEGO a kosmonautika“. Japonský kosmonaut Satoši Furukawa, který pracoval na palubě Mezinárodní kosmické stanice od loňského června do listopadu, složil přímo v beztíži její model ze stavebnice LEGO. (Mimochodem, o tomto modelu jsem psal na blogu už 5. ledna 2011, ale nějak se nakonec ve volném prodeji neobjevil...) Z bezpečnostních důvodů byly kostky stavěné ve speciálním plastovém boxu: model byl následně nafotografovaný, rozebraný a uložený do skladu v evropském modulu Columbus.

    Pondělí 5. března 2012

    Start evropské zásobovací družice ATV-3 Edoardo Amaldi byl odložený z 9. na (předběžně) 23. března 2012. Důvodem odkladu je objevení uvolněného poutacího popruhu u kusového nákladu: náklad je nutné znovu zajistit proti uvolnění, a protože do ATV není jednoduchý přístup (už je pod aerodynamickým krytem rakety Ariane-5 apod.), bude celá operace krapet trvat.

    Milovníci komiksového seriálu Asterix si jistě vzpomenou na náčelníka Galů Majestatixe, jehož největší starostí bylo „aby nám nebe nespadlo na hlavu“. Americká družice nyní varují, že by se tak stát mohlo: podle měření satelitů Terra a CloudSat byly mraky v prvním desetiletí nového století průměrně zhruba o jedno procento (tedy o 30 až 40 metrů) blíže Zemi, než dříve. Za touto statistickou redukcí je ovšem ve skutečnosti úbytek mraků ve větších výškách. Někteří vědci si jev vysvětlují „přirozeným obranným mechanismem Země“: snižování výšky oblačnosti totiž umožňuje efektivnější chlazení celé planety, což může být reakce na „globální oteplování“.

    V rámci programu CUUSOO (postavte originální LEGO model, získejte deset tisíc podporovatelů - a firma LEGO se bude vážně zabývat jejím zařazením do sériové produkce) byl jako druhý set vydaný model japonské sondy Hayabusa. Stavebnice má katalogové číslo 21101 a obsahuje 369 dílků (včetně postavičky Juničira Kawagučiho, projektového manažera skutečné mise Hayabusa: sonda dokázala jako první přinést vzorky z asteroidu na Zemi). Stavebnice bude nejprve v prodeji v Japonsku (cena má být v přepočtu kolem jedné tisícikoruny), později snad i v dalších zemích světa.

    Pátek 2. března 2012

    V Arizoně se ve středu 29. února 2012 uskutečnil další test padákového systému lodi MPCV (NASA ji ve své „oficiální“ tiskové zprávě už opět označuje jako Orion): maketa kabiny byla ve výšce 7,5 km vyhozena z letounu C-17. Od výšky šest do 4,5 kilometrů se postupně rozevřely dle plánované sekvence všechny padáky, takže maketa bezpečně dosedla rychlostí 7,5 m/sec. Šlo o první test finální konfigurace padákového systému.

    Včera došlo na mysu Canaveral ke zkušebnímu natankování (na druhý pokus) rakety Falcon-9 s připojenou lodí Dragon. Je to další krok před startem, který je nyní plánovaný na druhou polovinu dubna: podle rezervace zařízení na mysu Canaveral na 20. dubna, podle letového řádu ISS na „ne dříve, než“ 30. dubna. S tím, že je pravděpodobné, že se posune do května: mezi 30. dubnem a 17. květnem bude totiž posádka ISS jen tříčlenná s jedním Američanem. André Kuipers je sice vycvičený jako náhradník pro pomoc s řízením přibližování a připojování Dragonu, ale je otázkou, nakolik bude žádoucí použít náhradníka ve chvíli, kdy to není naprosto nezbytně nutné – navíc když jde o demonstrační let, u něhož se problémy jaksi dají očekávat více, než u letu rutinního. – Zároveň se objevily zprávy, že ať let dopadne jakkoliv, nedá se další start lodi Dragon očekávat v letošním roce, ale až v roce příštím...

    Polární noc (viz blog 30. ledna 2012) ještě jednou: článek o týrání dětí (proč je u něj právě fotografie dětí mých?) se objevil v aktuálním vydání lokálního plátku Bystrcké noviny (strana 12).

    Ještě malé ohlédnutí za odchodem astronautky Janice Vossové – viz blog 8. února 2012, na které dříve nebyl čas a prostor. Aneb ve sbírce mi po ní zůstalo několik podepsaných litografií, kartiček a nějaká ta posádka...

    Čtvrtek 1. března 2012

    Tomu se říká pech: Thomas Goodwin vyhrál let na suborbitálním letounu Lynx (pro lety s turisty jej připravuje společnost Xcor), ale neví, jestli si cenu bude moci vybrat... (Pro úplnost: hodnota ceny je 95 tisíc dolarů.) Důvodem nejsou zdravotní či jiná omezení (Goodwin by letěl, až by brečel), ale fakt, že vítěz pracuje jako fyziolog a biotechnologický inženýr v NASA. Tedy jako státní zaměstnanec. A američtí státní zaměstnanci jsou vázáni velmi přísným kodexem toho, co mohou jako dar či odměnu přijmout. (Např. aktivní američtí astronauti nebo ti, kteří dosud působí ve vládních službách, se proto nepodepisují na jakékoliv předměty, které jsou předem určené k prodeji: třeba na komerční plakáty společnosti ASE.) V rámci konference Next-Generation Suborbital Researchers v Kalifornii, kde Goodwin svoji cenu získal, tak byl neplánovaně vylosovaný i jeho náhradník.

    Společnost Mitsubishi dostala souhlas se zajištěním startu další rakety H-2B: ten byl ohrožený kvůli korupci (viz blog 10. února 2012). Aktuálně je start se zásobovací lodí HTV-3 pro plánovaný na 18. července 2012.

    Pro aktuální vydání 100+1 jsem vytvořil dva materiály: „Když kosmonaut zešílí“ (původně jsem to pojmenoval výstižněji „Když kosmonautovi rupne v bedně“, ale redakce zvolila jiný titulek – o psychických a psychologických problémech kosmonautů během letů i po nich) a „Létání bez hranic“ (zajímavosti z historie letectví plus především hromada rekordů z tohoto oboru).

    Středa 29. února 2012

    Společnost Virgin Galactic ve vzácné chvilce otevřenosti oznámila, že by chtěla první zkušební suborbitální let svého turistického stroje SpaceShipTwo uskutečnit ještě v tomto roce. Na základě výsledků tohoto a dalších testovacích startů by pak pravidelný turistický provoz mohl začít v roce příštím nebo přespříštím.

    V Utahu byly zahájeny přípravy na další zážeh pětisegmentového motoru SRB pro novou americkou superraketu SLS. Dosud se uskutečnily jeho tři vývojové zkoušky (září 2009, srpen 2010 a září 2011), nyní je na řadě dvojice kvalifikačních (jaro 2013 a léto 2014; příprava na první z nich byla zahájena – palivo bude do jednotlivých segmentů „vloženo“ v květnu). Pokud i ony skončí podle plánu, budou další motory použité až při premiéře rakety SLS v prosinci 2017.

    Generální ředitel Roskosmosu Vladmir Popovkin prohlásil, že v letošním roce bude v Rusku vybráno pět nových kosmonautů a že tito by se mělo po roce 2020 projít po Měsíci. – Rusko zároveň zveřejnilo fotografie sedmi kandidátů na kosmonauty vybrané v roce 2010. První řada (zleva; civilní specialisté): Andrej Babkin, Sergej Kud-Svěrčkov, Svjatoslav Morozov a Ivan Vagner. Druhá řada (zleva; vojenští piloti): Alexej Chomenčuk, Denis Matvějev a Sergej Prokopjev. Poslední snímek pak (v ne příliš vysoké kvalitě) zachycuje emblém tohoto oddílu.

    Úterý 28. února 2012

    Na zdraví se Tondy Vítka ptal kdekdo (včetně mne). Asi mu tato stereotypní otázka lezla už trochu krkem (i když pro nás byla mnohem důležitější, než si myslel), a tak sliboval, že vydrží nejméně do 14. července 2015. Pokud zíráte stejně nechápavě jako já poprvé, pak vězte, že v tento den proletí americká sonda New Horizons kolem degradované planety Pluta. Osobně sledoval celou historii kosmonautiky od startu prvního Sputniku: průzkum Pluta (coby poslední neprozkoumané „planety“, kterou ostatně v době startu sondy byl) považoval za důstojné uzavření úvodní éry kosmonautiky.

    Jsou ale sliby, které se při nejlepší vůli splnit nedají. A tak zatímco odpočítávání do setkání sondy New Horizons s Plutem stále běží (aktuálně zbývá necelých 1232 dní), Tondův „odpočet“ se dnes ráno zastavil. Definitivně a neodvolatelně.

    Minulý týden jsme si připomněli padesáté výročí letu Johna Glenna, o němž jeden novinář kdysi napsal: „Amerika má mnoho astronautů, ale jen jednoho Johna Glenna.“

    Myslím, že můžeme parafrázovat: „Kosmonautika má hodně popularizátorů, ale jen jednoho Tondu Vítka.“

    Vlastně měla... Díky moc za vše!

    Pondělí 27. února 2012

    Mars je mrtev, ať žije Mars. Rozpočtová omezení nutí NASA omezit (či přesněji eliminovat) plánovaný průzkum Marsu společně s Evropou (viz blog 13. února 2012). Ovšem zároveň má dojít k nastartování nového (vlastního...) průzkumu Rudé planety: stávající rozpočet umožňuje vyčlenit na misi v roce 2018 nebo 20 až 700 mil. dolarů. Už v aktuálním rozpočtovém roce má být vyčleněno 30 mil. dolarů na nový program Mars Next Generation (dvacet miliónů přitom půjde ze zrušené spoluúčasti na misi ExoMars).

    Ruská společnost Eněrgomaš oznámila, že plánuje zdvojnásobení produkce raketových motoroů RD-171 (pro nosiče Zenit/SeaLaunch) a RD-180 (využívané raketami Atlas V). Zatímco RD-171 dnes vyrábí pět až šest kusů, do budoucna jich má být deset – a RD-180 s pěti kusy vyrobenými ročně čeká navýšení na osm až deset kusů. Poptávka po těchto nosičích totiž aktuálně převyšuje nabídku.

    Maje minulý týden v Brně všechny tři první nesovětské a neamerické (inter)kosmonauty, nemohl jsem odolat: nechal jsem si celou trojici zvěčnit na několik fotografií z výcviku. Na nich jsou zachyceni i se svými náhradníky, tedy vždy dvojice z Československa (Remek a Pelčák), Polska (Hermaszewski a Jankowski) a NDR (Jähn a Köllner; pozor, nikoliv v tomto pořadí, ale různě promíchaní). Pěkný historický dokument!

    Pátek 24. února 2012

    Poletí nebo nepoletí? Ruský kosmonaut Maksim Surajev (Sojuz TMA-16/2009) prý definitivně ztratil šanci letět do vesmíru – ale nyní byl navržený jako velitel lodi Sojuz TMA-13M (start květen 2014). Tak jak to tedy s ním je? Po svém prvním letu Surajev prohlásil, že chce kandidovat do ruské Dumy (volby proběhly 4. prosince 2011) – ale že kdyby nebyl zvolený, zůstane v oddíle kosmonautů a poletí na druhou misi (v té době byl jmenovaný velitelem lodi Sojuz TMA-09M, start květen 2013). Vzhledem k tomu, že se si Surajev ponechával otevřená zadní vrátka (nevyjde-li Duma, poletí na ISS), byl z posádky vyřazený – viz blog 16. prosince 2011. Do Dumy ale zvolený nebyl, takže projevil zájem o druhý let na kosmickou stanici – vedení Hvězdného městečka (přesněji Střediska přípravy kosmonautů Jurije Gagarina) jej považuje za plně připraveného a kvalifikovaného a nabídlo jej jako velitele Sojuzu TMA-13M. Definitivní slovo ale má Roskosmos, který už jednou řekl „ne“. Takže uvidíme, zdali bude vypočítavý Surajev nakonec vzat na milost.

    Nová americká superraketa SLS už má přesný termín prvního startu: 17. prosince 2017. Kontrakt na její vývoj a výrobu přitom bude zadaný letos na podzim: v září nebo říjnu.

    Včera jsem měl možnost zúčastnit se slavnostního poklepání na „základní kámen“ (pochopitelně stylově digitální s běžícím odpočtem) nového brněnského digitálního planetária. Přítomni byli i tři avizovaní kosmonauti (Vladimír Remek, Sigmund Jähn a Miroslaw Hermaszewski, viz blog 23. února 2012): svým způsobem unikátní sestava, protože šlo o všechny letěné členy prvního mezinárodního oddílu kosmonautů (stejně tak by se dalo říci, že šlo o první tři nesovětské či neamerické kosmonauty). Akce moc příjemná, zvláště německého a polského kosmonauta si nikdo nevšímal. Když jsem se na chvíli vzdálil od své manželky, Miroslaw Hermaszewski zaregistroval podezřelou fotografii na stole (on a náš starší syn Marek, foceno ve skotském Edinburgu v roce 2007 - viz blog 19. září 2007) a hned se po ní sápal (po fotografii, ne po manželce). Žena jej nejprve odehnala (považovala jej za nebezpečného zloděje rodinných snímků), Hermaszewski ale byl vytrvalejší. Když viděl, že fotek je na stole víc, mávnul na bezcílně bloumajícího Jähna: ať se taky přidá, že je tady smysluplná práce a možnost vzpomínání na mládí. Manželka obklíčená dvojicí kosmonautů s tasenými fixy a propiskami kapitulovala. - Po chvíli jsem se vrátil k našemu stolku a nestačil se divit. Dva pilně se podepisující kosmonauti a nad nimi moje drahá manželka s očima navrch hlavy: „Já za nic nemůžu, to oni sami.“

    Čtvrtek 23. února 2012

    Vypadá to, že dnes v Brně budou skutečně jen tři kosmonauti (viz blog 15. února 2012): Vladimír Remek (ČR), Sigmund Jähn (Německo) a Miroslaw Hermaszewski (Polsko). Byť ještě minulý týden bylo ve hře povícero jmen. Na jedné straně škoda – na straně druhé: buďme za toto trio vděční!

    Německá firma OHB AG získala kontrakt v hodnotě 267 mil. euro na výrobu dalších osmi družic systému Galileo (jednotková cena 34 mil. euro). Již v roce 2009 získala zakázku na čtrnáct satelitů v ceně 566 mil. euro (jednotková cena 40,5 mil. euro). Když se k tomu připočtou čtyři družice Galileo IOV (In-Orbit Validation), je celkem zajištěno 26 satelitů z plánované třicetikusové konstelace. Kontrakt na šest družic (čtyři potřebné plus dvě rezervní) se očekává počátkem roku 2014.

    V magazínu 100+1 4/2012 najdete osmistránkový materiál „Vesmír můj domov“ o životě na Mezinárodní kosmické stanici. Byť by jeho označení („připravil Tomáš Přibyl“) mohlo svádět k tomu, že jsem jej vytvořil celý, není tomu tak: nachystal jsem jen dvoustránku „Nejdražší gigant ve vesmíru“ s popisem některých klíčových a/nebo zajímavých částí ISS.

    Středa 22. února 2012

    První zkušební start rakety Antares (dříve Taurus-2) se uskuteční nejdříve koncem června: kvůli potížím se startovacím komplexem... Absurdní je, že se stavbou rampy na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) alias na ostrově Wallops se začalo až dva roky po udělení kontraktu COTS na vývoj rakety a nákladní družice společnosti Orbital Sciences Corp. Firma si kosmodrom Wallops zvolila až v dubnu 2008, stavět se začalo o dva měsíce později (kontrakt COTS byl udělený v srpnu 2006) s tím, že budování rampy je vlastně jednoduché a že zabere jen osmnáct měsíců...

    Jen pro zajímavost: rampa 0B pro rakety Antares na kosmodromu MARS je vlastněna a financována státem Virginia (měl velký zájem projekt podpořit, aby neskončil na „klasickém“ místě na mysu Canaveral). Stát do projektu vložil 16 mil. dolarů. Později se k projektu přidal i vedlejší Maryland, ale jeho příspěvek či zapojení se mi nepodařilo dohledat. Až po dokončení bude za nějakých osm až devět týdnů rampa předána společnosti Orbital Sciences Corp. (Mimochodem, ani raketa Antares není z hlediska viny na odkladu úplně „čistá“: podle prohlášení výrobce je hotová z 98 procent. Takže ani ona není způsobilá k letu...)

    Celkový kontrakt COTS (Anatres + Cygnus) pro firmu Orbital Sciences Corp. činil 170 mil. dolarů – dalších 130 mil. USD investuje firma z vlastních prostředků do vývoje rakety Antares a 20 mil. USD do lodi Cygnus. NASA později přidala 100 mil. USD za původně neplánovaný testovací let rakety. K tomu je zapotřebí přičíst náklady na startovací komplex: 16 (a více) mil. USD. – Pokud dobře dopadne zkušební let rakety Antares a následný test lodi Cygnus (o zhruba tři měsíce později), má NASA objednáno osm zásobovacích letů k ISS v hodnotě 1,9 mld. dolarů.

    Čína zveřejnila krátké video z přípravy mise Shenzhou-9 (viz blog 21. února 2012): ja na něm zachycena loď, nosná raketa, trenažéry - a také kosmonauti. Byť není vysloveně uvedeno, že jde o hlavní posádku (už dříve bylo avizováno, že pro lety Shenzhou-9 a -10 se chystá sedm mužů a dvě ženy, viz blog 2. listopadu 2011), je to s ohledem na charakter dokumentu možné. Podle některých informací by kosmonaut v pravém křesle mohl být Li Quinlong, v prostředním zatím nebyl identifikovaný - a v levém by mohl mít „dlouhé vlasy“. Že bychom se letu čínské kosmonautky dočkali už letos? (Ale znovu opakuji: nikde není psáno, že jde o hlavní posádku - ani to, že jde vůbec o nějakou posádku.)

    Úterý 21. února 2012

    Čínská lidová republika upřesnila, že start Shenzhou-9 (viz blog 9. února 2012) se uskuteční mezi červnem a srpnem 2012. Loď bude pilotovaná (informace o tom, že program má problémy a že se poletí bez posádky, se ukázaly jako klasický internetový šum – bylo ale zajímavé sledovat množství „zasvěcených“ komentářů přesně v duchu hesla „nikdo to neočekával, ale vysvětlit to umí všichni“). Její posádka má být tříčlenná, let je plánovaný na deset dní. – Zároveň se objevily velmi mlhavé náznaky toho, že by se z lodi Shenzhou-10 zakotvené u stanice Tiangong-1 mohla v příštím roce uskutečnit kosmická vycházka.

    Bylo nebylo… To jsme jednou našetřili na koupelnu – ale pak jsme se rozhodli jet podívat na start raketoplánu Atlantis STS-125. Koupelna počká, raketoplán ne (no, nakonec ho stejně odložili; viz blog říjen/listopad 2008). Tak jsme našetřili podruhé – koupelna se opět nekonala, ale ten Atlantis STS-125 alespoň tentokrát odstartoval (viz blog květen 2009). Tak jsme našetřili znovu, ale ani tentokrát se nové koupelny nedočkali – nějak jsme se ocitli v Kalifonii, Arizoně a Novém Mexiku (viz blog říjen/listopad 2009). Stejně tak nedopadl ani čtvrtý pokus o výstavbu nové koupelny – ale okružní cesta po sedmnácti státech USA (viz blog červen/červenec 2010) taky stála za to. Aby se podařilo „akci koupelna“ dotáhnout do vítězného konce, raději jsme našetřili trochu víc: díky tomu jsme mohli jet do USA hned dvakrát, na poslední starty raketoplánů Discovery STS-133 (viz blog únor/březen 2011) a Endeavour STS-134 (viz blog duben/květen 2011, bohužel nakonec odložený). Holt poznávání a vzdělávání má větší cenu, než zděné jádro a sprchový kout.

    Ve světle výše uvedeného je celkem pochopitelné prohlášení mé drahé manželky po posledním startu raketoplánu Atlantis STS-135 loni v červenci: „Už je od toho konečně pokoj!“ A tak vysněná nová koupelna konečně stojí… (Za tímto lakonickým konstatováním se skrývá několik týdnů života s tvárnicemi pod hlavou, s prachem i v hrnku čaje a nekonečného stěhování vybavení bytu: kromě rekonstrukce jádra jsme totiž provedli v bytě celou řadu vylepšení zazděním nikdy nepoužívaných dveří počínaje přes opravy druhé koupelny a konče přesuny částí elektroinstalace.)

    Pondělí 20. února 2012

    Na dnešní den připadá padesáté výročí prvního amerického pilotovaného orbitálního letu: 20. února 1962 obletěl John Glenn třikrát zeměkouli v lodi Mervury Friendship 7. Toto výročí jsem se rozhodl připomenout speciálním seznamem všech dvaceti vyrobených lodí Mercury: k čemu byly (resp. nebyly) použité a především kde jsou dnes k vidění. Osobně jsem měl možnost shlédnout patnáct z nich: ze zbývajících dvě vystavované nejsou (výrobní číslo 3 byla při testech zničena, číslo 8 byla rozebrána na náhradní díly), dvě jsem minul „o fous“ (1 - v New Yorku jsme se zdrželi v dopravní zácpě a pak raději spěchali na letiště; 6 - v Houstonu byla místní kosmická expozice „dočasně uzavřena“) a jen k páté (10 v Oregonu) jsem se ani nepřiblížil. Lodě s výrobním číslem doplněným o písmeno B (12B a 15B) byly výrazně modernizovány pro dlouhodobý (= třídenní) let, který se ale neuskutečnil.

  • #1 – Použita dne 9. května 1960 na test záchranného systému: zkouška se zaměřila na záchranu přímo z rampy. Dnes vystavena v expozici New York Hall of Science v New Yorku (dříve byla umístěna na vrcholu rakety Atlas vystavená všem rozmarům počasí – viz blog 11. května 2011).
  • #2 – Použita při neúspěšném pokusu o start MR-1 21. listopadu 1960 („den, kdy NASA vypustila záchrannou věžičku“), po výměně nosné rakety start MR-1A 19. prosince 1960. Suborbitální dráha, první loď Mercury ve vesmíru. Dnes vystavena v Amesově výzkumném středisku NASA v Kalifornii (naše návštěva viz blog 27. října 2009).
  • #3 – Zničena při letu LJ-5 dne 8. listopadu 1960.
  • #4 – Zničena při pokusu o start na palubě rakety Atlas 29. července 1960, zachráněny jen trosky. Dnes k vidění v Kansas Cosmosphere and Space Center (Hutchinson, stát Kansas – naše návštěva viz blog 25. června 2010).
  • #5 – Let MR-2 s šimpanzem Hamem dne 31. ledna 1961. Dnes vystavena v California Science Center (Los Angeles, stát Kalifornie – naše návštěva viz blog 21. října 2009).
  • #6 – Zkušební let MA-2 dne 21. února 1961. Dnes k vidění v Houston Museum of Natural Science (Houston, stát Texas – naše návštěva viz blog 16. července 2010, bohužel expozice byla „dočasně uzavřena“).
  • #7 FREEDOM 7 – Let MR-3 5. května 1961 s Alanem Shepardem: první Američan ve vesmíru (suborbitální dráha). Dnes v United States Naval Academy (Annapolis, stát Maryland – naše návštěvy viz blog 16. března a 18. dubna 2011) – ale již brzy se bude stěhovat: viz blog 6. února 2012.
  • #8 – Kabina se zúčastnila letů MA-3 (25. dubna 1961, havárie nosné rakety) a MA-4 (13. září 1961, jeden oblet Země). V roce 1976 byla rozmontována na jednotlivé díly, které byly a dodnes jsou používány k restaurování ostatních lodí Mercury.
  • #9 – Let MA-5 (29. listopadu 1961): orbitální mise se šimpanzem Enosem. Dnes k vidění v North Carolina Museum of Life and Science (Durham, Severní Karolína – naše návštěva viz blog 9. května 2011).
  • #10 – Nikdy nepoužitá kabina, dnes k vidění v Evergreen Aviation Museum (McMinnville, stát Oregon).
  • #11 LIBERTY BELL 7 – Let MR-4 (21. července 1961), druhý americký suborbitální let s Virgilem Grissomem na palubě. Loď se po přistání do oceánu potopila, astronaut se zachránil. Kabina byla nalezena a vyzvednuta až v roce 1999, nyní je k vidění v Kansas Cosmosphere and Space Center (Hutchinson, stát Kansas – naše návštěva viz blog 25. června 2010).
  • #12B – Nikdy nepoužitá kabina, dnes k vidění v návštěvnickém centrum Kennedyho kosmického střediska (stát Florida, byli jsme u ní čtyřikrát, a to v říjnu 2008, květnu 2009, únoru 2011 a dubnu 2011 – ale koukám, že se mi nikdy na blog v záplavě jiných fotek „nevešla“).
  • #13 FRIENDSHIP 7 – Let MA-6 (20. února 1962) s Johnem Glennem: první americká pilotovaná mise na oběžnou dráhu. Kabina je dnes k vidění ve vstupní hale Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. (naše návštěvy viz blog 10. března 2011 a 19. dubna 2011).
  • #14 – Loď, která se zúčastnila letů LJ-5A (18. března 1961) a -5B (28. dubna 1961). Dnes k vidění ve Virginia Air and Space Center (Hampton, stát Virginia – naše návštěvy viz blog 18. března 2011 a 22. dubna 2011).
  • #15B – Nikdy nepoužitá loď, připravována pro orbitální let Alana Sheparda „Freedom II“ (nápis na boku je dodnes patrný). V současnosti vystavena v Udvar-Hazy Center (Chantilly, stát Virginia – naše návštěvy viz blog 11. března 2011 a 22. dubna 2011).
  • #16 SIGMA 7 – Let MA-8 (3. října 1962) s Walterem Schirrou: třetí americká pilotovaná mise na oběžnou dráhu. V současnosti vystavena v United States Astronaut Hall of Fame (Titusville, stát Florida - naše návštěvy viz blog 30. října 2008, 19. května 2009 nebo 3. května 2011).
  • #17 – Nikdy nepoužitá loď, dnes k vidění v National Museum of the U.S. Air Force na letecké základně Wright-Patterson AFB (Dayton, stát Ohio – naše návštěva viz blog 6. července 2010).
  • #18 AURORA 7 – Let MA-7 (24. května 1962) se Scottem Carpenterem: druhá americká pilotovaná mise na oběžnou dráhu. Dnes k vidění v Museum of Science and Industry (Chicago, stát Illinois – naše návštěva viz 1. července 2010).
  • #19 – Nikdy nepoužitá loď, dnes k vidění v St. Louis Science Center (St. Louis, Missouri – naše návštěva viz blog 29. června 2010).
  • #20 FAITH 7 – Let MA-9 (3. října 1962) s Gordonem Cooperem: čtvrtá americká pilotovaná mise na oběžnou dráhu. Dnes k vidění v Johnsonově kosmickém středisku (Houston, stát Texas – naše návštěvy viz blog 18. října 2008 a 19. července 2010).
  • Pátek 17. února 2012

    Pátá evropská zásobovací družice pro ISS ATV ponese jméno Georges Lemaître (1894 – 1966) na počest belgického fyzika a katolického kněze, který kromě jiného vytvořil tzv. teorii Velkého třesku a který jako první přišel s (později potvrzenou) hypotézou, že se vesmír rozpíná. ATV-5 Georges Lemaître má odstartovat v roce 2014. Předchozí lodě měly jméno ATV-1 Jules Verne (start 2008), ATV-2 Johannes Kepler (2011), ATV-3 Edoardo Amaldi (plán 9. března 2012) a ATV-4 Albert Einstein (plán 2013). S výrobou dalších ATV se v tuto chvíli již nepočítá.

    Na půdě švýcarské univerzity v Lausanne vzniká prototyp „kosmického uklízeče“ CleanSpace One. Zařízení o velikosti krabice od bot má být schopno přiblížit se k nějakému objektu, pomocí speciálních „chapadel“ jej ulovit a následně s ním vletět do hustých vrstev atmosféry, kde bezpečně zaniknou. Švýcaři jej chtějí ve vesmíru otestovat do dvou let. – Osobně se mi nápad líbí: těžko si samozřejmě představit totální vyčištění oběžných drah podobným způsobem (objektů s rozměrem alespoň 10 cm a pravidelně sledovaných je ve vesmíru cca 22 tisíc, menších mnohem více: přitom největší nebezpečí představují právě ty nejmenší). Na druhé straně je možné použít CleanSpace One (nebo jeho zvětšenou verzi: důležitá je metodika a technologie, kterou pak lze bez potíží zvětšovat) k likvidaci skutečně nebezpečných těles. Nebo třeba jako základ pro získání vzorků třeba při planetárních misích: např. odběr vzorků hornin u Marsu nejčastěji počítá s jejich vystřelením na oběžnou dráhu planety jednou raketou – a jejich následným zachycením plus dopravením na Zemi druhou.

    O CleanSpace One a problematice kosmického smetí obecně jsem hovořil v Rádie Česko dnes v cca 9:53 h.

    První letošní číslo slovenského dvouměsíčníku Kozmos se mi podařilo celkem slušně naplnit kosmonautikou: třístránkový článek „Konec zlaté éry meziplanetárních cest“ (neveselá budoucnost planetárních letů – docela jsem se trefil tématem do aktuální doby), čtyřstránkový „Mokrý Mars“ (historie pátrání po vodě na Rudé planetě), „Objevili jsme nejmenší terestickou planetu?“ (první výsledky sondy Dawn u planetky Vesta) a navíc odpověď na čtenářskou otázku ohledně psů ve vesmíru („...Tomáša Přibyla, jedného z najrenomovanějších znalcov kozmonautiky v ČR...“ – neříkám, že podobné hodnocení od časopisu s vysokou odbornou reputací nepotěší).

    Čtvrtek 16. února 2012

    Jen dva pracovní dny před startem „konkurenceschopné“ (viz blog 31. ledna 2012) rakety Vega podepsala ESA smlouvu o vynesení družic Sentinel-2A a -3A na palubách ruských raket Rokot (cena jednoho startu cca 12 mil. euro, cena jednoho startu v případě Vegy je 32 mil. euro). Německo (finančně nejsilnější člen ESA) si evidentně prosadilo levnější zakázku – navíc pro firmu Eurockot, která má sídlo v Brémách. (Jen podotýkám, že ono „levnější“ nemusí být vždy levnější: v daném případě jdou peníze mimo země ESA, zatímco v případě dražší zůstávají „doma“. To má jednak další ekonomické přínosy, jednak vede ke zlevňování. Na druhé straně skoro trojnásobný rozdíl v ceně je opravdu hodně...)

    Ještě v den úspěšné premiéry rakety Vega proto bylo zahájeno jednání s Německem o možnosti jeho zapojení do programu této nosné rakety. Podle Italů se jim Němci sami ozvali, podle Němců to bylo přesně naopak. Což je nakonec jedno, důležité jsou směry úvah: hovoří se o možnosti vývoje nového čtvrtého stupně (stávající AVUM je z velké části ukrajinský, mj. nese i motor RD-869). Do budoucna by pak mohlo jít i o nový třetí stupeň, nebo dokonce o sloučení stávajícího třetího a čtvrtého stupně do jednoho.

    Slibovaného dalšího íránského kosmického startu (viz blog 9. února 2012) jsme se v únoru zatím nedočkali, nicméně nějaké novinky ze země Árjů (jak se kdysi nazýval) přišly. Státní televize oznámila, že je plném proudu stavba nového kosmodromu pro vypouštění nosičů s až jednotunovým nákladem – a že do budoucna plánuje Írán vysílat vlasními silami družice na geostacionární dráhu (ve výšce 36 tisíc km nad rovníkem), což je technologicky docela komplikovaná záležitost.

    Společnost Sierra Nevada dokončila výrobu a testování konstrukce prototypu raketoplánu Dream Chaser (viz první snímek): v továrně v Lousville (stát Colorado) ji nyní doplní dalšími systémy. V květnu se pak má uskutečnit jeho první let (byť zatím nikoliv samostatný, ale pouze v závěsu pod letounem WhiteKnightTwo, viz druhý obrázek). V červenci či srpnu pak má dojít k jeho shozu z tohoto stroje a klouzavému letu zakončeném pilotovaným přistáním. Jedná se jen o prototyp, nikoliv o zařízení určené k letům na oběžnou dráhu: to by měly někdy kolem roku 2017 zvládnout až jeho mladší bráškové. (Na třetím snímku je vykládka konstrukce v Coloradu, na čtvrtém pak kresba nástupu astronautů do Dream Chaseru na špici rakety Atlas-5.)

    Středa 15. února 2012

    Firma SpaceX oznámila, že aktuálně počítá se zkušebním startem své lodi Dragon (a v případě bezproblémového průběhu letu také s jejím připojením k ISS) koncem dubna 2012. Rusko zároveň ale oznámilo, že se možná podaří „předsunout“ start lodi Sojuz TMA-04M aktuálně plánovaný na 15. května 2012 (viz blog 3. února 2012) už na konec dubna. Definitivní rozhodnutí má padnout příští týden. To by znamenalo „stopku“ pro let Dragonu a nutnost hledat další vhodný termín (kdy nebudou na ISS startovací nebo přistávací operace lodí Sojuz či Progress a kdy budou na stanici dva američtí astronauti).

    Od středy 22. do pátku 24. února 2012 se bude v Brně konat další „shluk středoevropských kosmonautů“ (či jak bude akce nazvána tentokrát). Počítá se s několika akcemi pro veřejnost – na programu je i autogramiáda. Bližší informace jsou na webu brněnské hvězdárny. Účast prozatím potvrdili Vladimír Remek (Sojuz-28/1978), Sigmund Jähn z Německa (Sojuz-31/1978) a Miroslaw Hermaszewski z Polska (Sojuz-30/1978): tedy všichni letění z první skupiny interkosmonautů. A seznam to prý není konečný...

    O čtyřsvazkové knize Borise Čertoka „Rakety a lidé“ jsem psal na blogu 14. prosince 2011 v souvislosti s jeho úmrtím. Zároveň jsem uvedl odkaz na první tři volně dostupné svazky z jeho díla (v angličtině) s tím, že „čtvrtá (kniha) se chystá (ke zveřejnění)“. Je to tak, čtvrtou knihu ze série si od nynějška možné stáhnout z webu NASA.

    Malé ohlédnutí za mým pondělním vystoupením na ČT24 ve Studiu6: kromě domluvených eskapád kolem rozpočtu NASA přišla řeč také na premiéru rakety Vega a českou účast v tomto projektu (viz blog 31. ledna 2012).

    Úterý 14. února 2012

    Bílý dům včera zveřejnil návrh financování (a tedy i priorit) NASA na rozpočtový rok 2013 (1. října 2012 až 30. září 2013). Počítá s částkou 17,71 mld. USD (pro srovnání: letos by měl činit 17,77 mld., loni pak 18,448 mld. USD). Meziročně tedy jde o zanedbatelný pokles, ovšem třeba meziplanetární lety klesají z 1,501 na 1,192 mld. dolarů. Ostatní položky zůstávají plus mínus stejné (krom raketoplánů, jejichž uzavírací práce klesají z 556 na 71 mil. USD) a některé dokonce rostou: kosmický teleskop Jamese Webba (z 519 na 628 mil. USD), podpora komerčních pilotovaných letů (ze 406 na 829,7 mil. USD), Mezinárodní kosmická stanice (z 2,8 na 3 mld. USD) nebo průzkumné programy (3,7 na 3,9 mld. USD).

    Ovšem pozor: jde o prezidentský návrh rozpočtu. Teď se na něm vyřádí obě komory Kongresu USA a „ekonomická realita“. Například na rozpočtový rok 2012 zákon „NASA Authorization Act 2010“ (říjen 2010) počítal s částkou 19,45 mld. USD, o čtyři měsíce později (únor 2011) Barack Obama požadoval 18,7 mld. USD a po složitých politických vyjednáváních je aktuálně platná částka 17,7 mld. USD. Jak vidno: o miliardu méně, než činil prezidentský požadavek před rokem.

    Mnohem smutněji vypadá navrhovaný kosmický rozpočet Pentagonu: ten má klesnout o plných 22 procent. Tedy z 10,3 na 8 mld. dolarů. Hlavním důvodem je zrušení programu vojenských meteorologických družic DWSS (Defense Weather Satellite System): namísto nich budou „oprášeny“ a vypuštěny dva starší satelity DMSP ležící ve skladech. Plných 1,68 mld. z rozpočtu Perntagonu dolarů přitom má „schramstnout“ nákup čtyř kosmických startů a s tím souvisejících služeb. (Jen pro úplnost dodávám, že vlastní kosmické rozpočty má také U.S. Navy a National Reconnaissance Office).

    Raketa Vega včera odstartovala přesně podle plánu – a po čítankové misi absolvovala úspěšnou premiéru. Stejně tak šlo o velkou premiéru pro Polsko, Maďarsko a Rumunsko, které měly na její palubě své vůbec první vlastní družice.

    Pondělí 13. února 2012

    Program ExoMars je ve stadiu klinické smrti: pokud se potvrdí zvěsti o dramatickém meziročním dvacetiprocentním škrtání rozpočtu na meziplanetární lety (návrh rozpočtu na příští rok by měl být zveřejněný už dnes). NASA původně slíbila investovat do dvou misí v letech 2016 a 18 zhruba 1,4 mld. dolarů, dalších 1,3 mld. dolarů pak mělo jít z rozpočtu ESA. Americký podíl (už několikrát snížený) se ale nyní nejspíše přiblíží nule. ESA jedná s Ruskem o možnosti společné realizace projektu, což by ale znamenalo jeho zásadní přepracování: Rusko není schopné dodat stejné technologie, s jakými se počítalo v rámci amerického partnerství.

    NASA se vzhledem k napjatému finančnímu rozpočtu rozhodla ukončit financování mise ultrafialového teleskopu Galaxy Evolution Explorer (GALEX). Družice tak získala poslední vědecká data 7. února: California Institute of Technology sice nabídl, že bude provoz satelitu pokračovat, ale pravidla NASA něco podobného neumožňují. Řešení se ale možná najde: bezplatný převod družice a jejího pozemního vybavení, což by umožňovalo pokračovat v misi. Pokud dojde k dohodě, bude to poprvé v historii, co k podobnému kroku dojde.

    Dopadne-li vše dobře, můžeme se dnes v 11:00 h (startovací okno trvá tři hodiny) těšit na premiérový start nové evropské nosné rakety Vega.

    Pátek 10. února 2012

    Jedním z důsledků krachu ruské mise Fobos-Grunt je odklad indické lunární výpravy Chandrayaan-2 (automatické přistání na Měsíci), která má využívat i ruský hardware. Konkrétně ruský výsadkový modul odvozený z technologií vyvinutých pro misi Fobos-Grunt (přehled dalších sond z ní vycházejících viz blog 9. listopadu 2011). Dosud se počítalo s termínem startu sondy Chandrayaan-2 v roce 2013 (s pravděpodobným odkladem na rok následující): nově se hovoří o datu „ne dříve, než“ 2016.

    Japonská společnost Mitsubishi Electric Corp. čelí skandálu s předraženými zakázkami pro armádu a kosmickou agenturu JAXA. Ta s ní proto pozastavila spolupráci. Což je, jak přiznal ředitel JAXA Kejdži Tačikawa, zásadní problém: Mitsubishi Electric totiž zajišťuje výrobu a vypuštění japonských zásobovacích družic HTV pro Mezinárodní kosmickou stanici. Dosud se uskutečnily dva starty, třetí s plánovaným datem startu na 18. července 2012 je nyní vážně ohrožený. Tačikawa hovořil o tom, že problém je „politováníhodný“ a že má obavu, aby „skandál neměl obrovský dopad na japonskou kosmonautiku“.

    V pondělí 13. února 2012 má americký prezident Barack Obama zveřejnit návrh rozpočtu na rozpočtový rok 2013 (začne 1. října 2012). Podle dostupných informací bude neskutečně osekaný už velmi osekaný program meziplanetárních letů: měl by jít na 1,2 mld. dolarů (původní předpoklad 1,54 mld. USD – s tím, že pokles na 1,2 mld. se plánoval do roku 2016 a už tento byl označovaný za „katastrofický“). – K tomu, co toto drastické škrtání bude znamenat především pro průzkum planety Mars a americký planetární program obecně, bych měl vystoupit v pondělím Studiu 6 na ČT24 – v čase 6:50 h.

    Letectví+kosmonautika 2/2012 přináší mé články „SpaceX míří stále výše“ (o plánech spolenosti zveřejněných ve druhé polovině roku 2011), „GSA bude v Praze!“ (viz blog 25. ledna 2012), „Perličky ze světa nosných raket“ (něco málo statistik loňských plus letošních plánů a novinek) a reportáž z „Fernbank Science Center“ (naše návštěvy viz blog 28. října 2008 a 12. května 2009).

    Čtvrtek 9. února 2012

    Čína už letos uskutečnila dva kosmické starty: nyní oznámila, že celkem jich plánuje 21. Takže devatenáct ještě zbývá. Není mezi nimi ale pilotovaný Shenzhou-10, který podle všeho „spadl“ do roku 2013. Start Shenzhou-9 zároveň potvrdila na červen letošního roku.

    Írán chystá vypuštění své čtvrté družice na oběžnou dráhu pomocí vlastní rakety (třetí přitom startovala minulý týden – viz blog 3. února 2012). Údajně se tak má stát již tento měsíc, podle některých zdrojů dokonce již v sobotu 11. února.

    NASA zveřejnila informace o kalibračním terčíku na sondě Curiosity: ten obsahuje cíle známé velikosti a barvy. Jejich snímáním v cílovém destinaci (na Marsu) s fotografováním v běžných (pozemských) podmínkách a následným srovnáním pořízených záběrů lze určit přesné barvy či zkreslení záběrů. Na robotech Spirit a Opportunity měl kalibrační terčík podobu malých slunečních hodin (viz obrázek vpravo), na Curiosity (viz obrázek vlevo) obsahuje kromě obvyklých barevných tvarů také jednocentovou minci, která zobrazuje Abrahama Lincolna (mince byla vydána v roce 1909 – v roce stého výročí Lincolnova narození).

    Středa 8. února 2012

    Společnost SpaceX dnes získala dva komerční kontrakty na vypuštění družic AsiaSat-6 a -8 v roce 2014 pomocí rakety Falcon-9. SpaceX se nyní chlubí více než čtyřiceti rezervovanými raketami a kontrakty v hodnotě přes tři miliardy dolarů. (Pro srovnání: společnost Arianespace se aktuálně chlubí 38 rezervovanými raketami, ovšem v hodnotě zhruba pět miliard dolarů.)

    Pětinásobná americká astronautka Janice Vossová (veteránka z letů Endeavour STS-57/1993, Discovery STS-63/1995, Columbia STS-83/1997, Columbia STS-94/1997 a Endeavour STS-99/2000) prohrála v pondělí ve věku 55 let svůj boj s rakovinou. Vossová byla do oddílu astronautů vybrána v roce 1990: k jejím misím patřilo první přiblížení raketoplánu ke stanici Mir (STS-63) na jedenáct metrů nebo jediný zopakovaný let raketoplánu v historii (mise STS-83 a -94). Byla jednou z mála žen, které se do vesmíru vydaly pětkrát (společně s ní tento rekord drží Shannon Lucidová, Marsha Ivinsová, Bonnie Dunbarová, Tamara Jerniganová a Susan Helmsová). V roce 2004 odešla z oddílu astronautů, ale v NASA zůstala: pracovala v Amesově kosmickém středisku (Kalifornie) na projektu sondy Kepler (určené k hledání planet mimo naši sluneční soustavu). V roce 2007 se vrátila do Houstonu, kde působila až do současnosti v oblasti přípravy nákladů pro kosmickou stanici. Aktivně se věnovala propagaci kosmonautiky. Mezi studenty pak s oblibou říkala: „Podívejte se na mě. Pokud jsem něco zvládla já, můžete to zvládnout taky.“

    Sbírka se mi rozšířila o tři příležitostné obálky s „podpisy“ všech tří členů posádky čtvrté lunární výpravy Apollo-15. Proč „podpisy“? Protože jde o podpisy autopenové, nikoliv vlastnoruční. Přesto jde o pěkné a zajímavé doklady své doby!

    Úterý 7. února 2012

    Historicky druhý největší počet přihlášek zájemců o povolání astronauta dorazil do NASA: zájem projevilo více než 6300 mužů a žen. Z nich bude vybráno (dle tiskové zprávy NASA, srovnejte s informací astronauta Shaneho Kimbrougha – viz blog 27. ledna 2012) devět až patnáct osob, kteří vytvoří 21. oddíl amerických astronautů. Jeho složení bude oznámeno na jaře příštího roku. – Dosud nejvíce žádostí o přijetí mezi astronauty (přes 8000) bylo zaznamenáno při výběru osmého oddílu (1978). Šlo o první skupinu pro lety na raketoplánech: padlo tehdy mnoho omezení týkajících se odbornosti (což nepřímo přineslo i otevření oddílu pro ženy, čistě vědecké pracovníky nebo zástupce menšin: těm sice oddíl nebyl formálně uzavřený, ale nastavené podmínky výběrů nesplňovali).

    Globální navigační systém Galileo nám názorně předvádí „salámovou metodu“ v praxi. Těsně před koncem loňského roku hovořil ředitel společnosti Arianespace Jean-Yves Le Gall o tom, že druhý pár satelitů Galileo se vydá do vesmíru v první polovině roku 2012 (viz blog 2. ledna 2012). Přehled aktivit ESA na letošní rok vydaný o týden později už sliboval start v srpnu či září 2012 (původní zpráva na webu ESA a její český překlad). A nejnovější aktualita (původní zpráva na webu ESA a její český překlad) hovoří o startu na podzim... – Pokud vezmeme nejmenší možný rozdíl v těchto třech zprávách vydaných během jednoho měsíce, je řeč o tříměsíčním skluzu.

    Raketoplán Discovery připravující se na závěrečný přesun z Kennedyho kosmického střediska (stát Florida) do nového doma v Steven F. Udvar-Hazy Center v Chantilly (stát Virginia) dostal v minulých dnech kryt své motorové sekce: stalo se tak v rámci přípravy na letecký přesun. S ním se v tuto chvíli počítá 17. dubna 2012.

    Pondělí 6. února 2012

    Krátce po zničení návratového modulu lodi Sojuz TMA-04M (viz blog 27. a 30. ledna 2012) zemřeli dva pracovníci konstrukční kanceláře Eněrgija, kteří pracovali právě ve zkušebním oddělení. Jedním z nich byl pracovník osobně zodpovědný za zkušební komoru, který ovšem měl v den testu volno. Přesto byl požádaný o vytvoření zprávy o incidentu: při odchodu z práce zkolaboval a zemřel. Bylo mu 59 let. O druhém pracovníkovi a okolnostech jeho smrti pak není známo vůbec nic. – Rusko se každopádně rozhodlo nevyměňovat je návratový modul z lodi Sojuz TMA-04M za -05M, ale vyměnit rovnou celou loď. Nepoškozený orbitální a servisní modul budou použity při některé pozdější misi.

    Pod dojmem akce Polární noc (viz blog 30. ledna 2012) jsem sepsal své osobní zážitky, které jsou nyní k vidění a přečtení na stránkách portálu Bystrčník: Tomáš Přibyl: Přežil jsem polární noc. (Před chvílí jsem poslouchal na rádiových vlnách doporučení, že předškolní děti by neměly být venku déle než dvacet minut - když teplota klesne pod mínus deset stupňů Celsia. Hmmm...)

    Během obou loňských výletů do USA jsme zavítali do Námořní akademie Spojených států - United States Naval Academy (Annapolis, stát Maryland), kde se nechází kosmická loď Mercury Freedom 7 prvního Američana ve vesmíru (ale nikoliv na oběžné dráze) Alana Sheparda. Viz blog 16. března 2011 a 18. dubna 2011. Přiznám se, že mě vždy překvapilo, v jakém „zapadákově“ je takto významná kabina vystavena. Nic proti Námořní akademii, ale přece jen návštěvnost zdejšího mikromuzea je velmi skromná - ve srovnání s jinými institucemi. Přitom loď byla až do roku 1998 vystavena v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. - které je o několik řádů navštěvovanější atrakcí (a kde jsem ji v roce 1995 poprvé viděl). Nyní ovšem Annapolis opustí a koncem února zamíří do Bostonu (stát Massachusetts), kde bude vystavena v Johna F. Kennedyho Presidental Library (prezidentská knihovna JFK). Půjde však jen o několikaletou zastávku, protože finálním místem uložení bude opět Národní muzeum letectví a kosmonautiky, kam Mercury Freedom 7 zamíří v roce 2016. Stane se tu středobodem nové expozice, která nahradí část pojmenovanou „Apollo to the Moon“ a otevřenou již v roce 1976.

    Pátek 3. února 2012

    Írán dnes vypustil do vesmíru svoji třetí kosmickou raketu (tentokrát s družicí Navid – viz blog 12. října 2011). Předchozí dva starty proběhly v únoru 2009 (viz blog 3. února 2009) a červnu 2011 (viz blog 15. června 2011). Představení íránských družic viz blog 10. února 2011.

    Premiérový start evropské nosné rakety Vega byl opět odložený – tentokrát ale jen lehce: z 9. na 13. února 2012 (původní zpráva na webu ESA a její český překlad na webu ESA). Do vesmíru má dopravit devět družic, z toho sedm nanodružic z kategorie CubeSat (rozměry pod 10 x 10 x 10 cm, hmotnost zhruba 1 až 2 kg). Zajímavé je, že tři z nich dodají východoevropské země: Rumunsko, Polsko a Maďarsko. Rumunsko přitom do ESA vstoupilo o tři roky později, než Česko (v prosinci 2011 – vs. listopad 2008), Maďarsko a Polsko se členy mají stát letos či příští rok. Trochu mě holt překvapuje, kolik východoevropských států, kterých a v jaké fázi spolupráce s ESA je aktivní na poli vývoje vlastních kosmických zařízení (byť se se jedná „jen“ o univerzitní programy).

    Odkládá se i odložený start lodi Sojuz TMA-04M (viz blog 27. a 30. ledna 2012): stanoven byl na 15. května 2012.

    Pomalu se blíží jarní přednášková sezóna, takže přináším stručnou informaci o tom, co chystám na nejbližší dva měsíce. Uvedeny jsou jen přednášky pro veřejnost, jen o kosmických aktivitách a jen ty, u nichž jsou potvrzené termíny. Mnoho dalších akcí mám pro uzavřenou společnost (školy, kluby...), mnoho přednášek o informačních technologiích a několik je zatím ve stádiu vyjednávání.

  • Úterý 14. února – hvězdárna Brno, přednáška „Když padají rakety“.
  • Čtvrtek 16. února – městské kulturní středisko Letovice, přednáška „Kosmické raketoplány včera, dnes a zítra“.
  • Pátek 2. března – klub seniorů Brno-Řečkovice, přednáška „Pozval nás všechny do vesmíru“.
  • Středa 7. března – Černá Hora, přednáška „Kosmické raketoplány: příběh se uzavřel“.
  • Čtvrtek 15. března – hvězdárna Prostějov, přednáška „Velké meziplanetární cesty“.
  • Pátek 23. března – hvězdárna Uherský Brod, přednáška „Čínský drak míří ke hvězdám“.
  • Pro třetí letošní číslo resuscituovaného časopisu 100+1 jsem napsal článek „Zakletý Mars“: o sovětských a ruských (prakticky jen neúspěšných) pokusech o dobývání Rudé planety.

    Čtvrtek 2. února 2012

    Newt Gingrich, bojující o republikánskou kandidaturu na post prezidenta USA, přislíbil velkou podporu kosmonautice. „Před koncem mého funkčního období bude stát na Měsíci základna – a ta bude americká,“ uvedl. „Je mi zle z řečí, že jsme odkázáni na technologie staré padesát let.“ Gingrich hodlá vyčlenit deset procent rozpočtu NASA (což by dnes představovalo cca 1,8 mld. USD) na různé soutěže, které by podpořily komerční kosmické projekty. Hovořil dokonce o ceně deseti miliard dolarů, kterou by měla získat první soukromá firma, která vlastními silami dostane kosmonauty na Mars.

    Nápad je to zajímavý, ale nefunkční. Co lze provést v relativně malém rozsahu (X-Prize s dotací deseti miliónů USD nebo Google Lunar Prize s prémiemi v řádu desítek miliónů dolarů; pro úplnost dodávám, že pro získání X-Prize vynaložila jen firma Scaled Composites cca 25 mil. dolarů – šlo o součást širšího podnikatelského záměru) nebude fungovat ve velkém měřítku. Těžko si představit soukromou investici ve výši mnoha miliard dolarů – s tím, že nebude jisté, zdali závratnou odměnu získám nebo ne. Nedejbože kdyby se do projektu vrhlo několik subjektů: dopředu ví, že ani při úspěchu prostě všichni na prémii nedosáhnou. Asi si těžko představit vývoj nových jaderných reaktorů, letadlových lodí nebo ponorek (výrazně levnější, odzkoušenější a rozhodně méně rizikové, než cesta na Mars) „ne-financovaný“ podobným způsobem...

    Jen doplnění informace z blogu 30. ledna 2012 ohledně zveřejnění výsledků dětské soutěže Galileo Drawing Competition a pojmenování českého satelitu v konstelaci Galileo „David“. Aneb výtvarné práce z prvních tří míst (zleva), které do soutěže poslali David Markarjanc, Adéla Kovaříková a Tereza Siváková. Díky svému obrázku „Raketový start“ se David Markarjanc stane pravděpodobně prvním Čechem, po kterém kdy bylo/bude pojmenováno umělé kosmické těleso.

    Středa 1. února 2012

    Mezinárodní kosmická stanice musela v sobotu provést korekční manévr, aby eliminovala riziko srážky s jedním z úlomků z čínské družice Fengyun-1C zničené v lednu 2007 při testu protidružicové zbraně. Během manévru byly na 1 minutu a 4 sekundy zažehnuty motory ruského modulu Zvezda, čímž bylo dosaženo změny rychlosti stanice o 1,11 m/s (plán 1,0 m/s) a zvýšení její oběžné dráhy o 1,9 km (plán 1,75 km). Šlo vlastně o náhradu rutinního manévru, který byl původně plánovaný na dnešní den. Pro úplnost dodávám, že „bezletová zóna“ u ISS má tvar ploché „krabice“ se šířkou 25 km a výškou 1,5 km.

    Už deset let nepůsobí mezi aktivními astronauty, přesto v NASA zastávala manažerské pozice. Nyní ale kosmickou agenturu opouští definitivně. Řeč je o pětinásobné astronautce Shannon Lucidové (veteránka z letů Discovery STS-51G/1985, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-43/1991, Columbia STS-58/1993 a Atlantis STS-76/1996), která byla ve skupině prvních šesti žen vybraných v USA ke kosmickému výcviku. – Při misi Atlantis STS-76 se Lucidová jako první Američanka vydala dlouhodobě pracovat na ruské stanici Mir. Byl to mimochodem první start raketoplánu, který jsem měl možnost vidět na vlastní oči...

    Michael Hopkins se stal prvním nováčkem z výběru astronautů 2009, který se dočkal letové nominace (viz blog 4. února 2011): je členem 37. a 38. základní posádky ISS, tzn. že poletí v lodi Sojuz TMA-10M na půlroční výpravu počínaje zářím 2013. Ve svém jistě nabitém programu si našel čas, aby mi odepsal na žádost o podpis - a na obě fotografie (portrétní i ISS) připojil osobní věnování. V prvním mi (podobně jako Gregory Wiseman, který je mimochodem druhým členem oddílu 2009 s nominací - viz blog 17. ledna 2012) děkuje za knihu.

    Úterý 31. ledna 2012

    Raketa Vega (premiérový start by se měl uskutečnit 9. února 2012) bude (dle slov svého výrobce, italského sdružení ELV SpA) cenově konkurenceschopná i vůči konvertovaným ruským vojenským raketám. (Vysloužilé ruské vojenské rakety přeměněné na kosmické nosiče jsou přitom dnes brány za nejlevnější dopravní systém ve své kategorii.) Výrobní cena rakety Vega je nyní 25 mil. euro (33 mil. USD), přičemž tržní je 32 mil. euro (42 mil. USD). Tato počítá se dvěma starty ročně, ale pokud by se frekvenci podařilo zvýšit na čtyři, měla by výrobní (a tím pádem i prodejní) cena klesnout o 3 mil. euro (4 mil. USD). – Pro úplnost dodávám, že cena „konkurenčních“ raket Rokot a Dněpr je v rozpětí 15 až 20 mil. USD a že ELV SpA počítá s tím, že zákazníci budou ochotni za kvalitní služby spojené s Vegou (ve srovnání s ruskými nosiči) připlatit řádově dvacet procent. S tou konkurenceschopností to asi tak slavné nebude – a to nepočítáme „rozpuštění“ vývojových nákladů ve výši 600 mil. euro z rozpočtu ESA a 76 mil. euro vložených navíc italskou vládou skrze půjčku přes firmu Avio SpA (vývojové náklady v sobě obsahují i první start).

    Potěšující tak budiž alespoň zpráva, že na projektu rakety Vega podílí kromě sedmi hlavních partnerských zemí (Itálie, Francie, Belgie, Španělsko, Nizozemsko, Švýcarsko a Švédsko) také česká firma G.L.Electronic, která se přímo na kosmodromu ve Francouzské Guayaně podílí na přípravě pozemního vybavení: instalaci a integraci systémů A/V, monitorovacích, telefonních a bezpečnostních systémů, dále pak montáži signalizace úniku plynů, požárů apod. Na premiérovém letu nosiče Vega se pak podílí i výrobou hardware k družicím LARES, Almasat a satelitům CubeSat (elektronické i mechanické konektory mezi jednotlivými funkčními celky satelitů stejně jako pro připojení externích zařízení – např. napájení či kontrola).

    Nákladní loď Delta Mariner, která slouží k dopravě nosných raket Atlas a Delta a jejich částí od výrobce (továrna Decatour v Alabamě) na kosmodromy na Floridě a v Kalifornii, se „nevešla“ pod most Eggner Ferry Bridge přes jezero Kentucky a řeku Tennessee (sloužil pro silnice U.S. Highway 68 a Kentucky Highway 80). Jednu sekci z mostu otevřeného v roce 1932 přitom strhla a další vážně poškodila. Na palubě lodi byly první a druhý stupeň (Centaur) rakety Atlas-V pro start v dubnu (s vojenskou družicí AEHF-2) a mezistupňová konstrukce pro stejnou raketu s plánovaným startem v srpnu (družice Radiation Belt Storm Probes pro NASA). Při incidentu nebyl nikdo zraněn, loď utrpěla minimální poškození a převážený náklad poškozen nebyl vůbec: nehoda by tak neměla mít vliv na „letový řád“ raket. Nepříjemná je jen pro místní, protože objížďka za stržený most měří bratru 80 kilometrů... Most Eggner Ferry Bridge byl svému věku navzdory z technického hlediska ve slušném stavu, přesto se mělo již v roce 2013 (někde se uvádí až 2017) začít se stavbou jeho náhrady (návrh viz poslední snímek, na předposledním je archivní snímek lodi Delta Mariner pod mostem Eggner Ferry Bridge - tehdy ještě podjet zvládla): nevyhovoval totiž z hlediska bezpečnosti silničního provozu i lodní dopravy.

    Pondělí 30. ledna 2012

    Přiznám se, že jsem čekal trochu větší mediální humbuk – ovšem ačkoliv bylo jméno „české“ družice systému Galileo zveřejněno již v pátek (jak jsem ostatně avizoval na blogu 25. ledna 2012), mihla se tato informace v médiích jen velmi decentně. Tak tedy: vítězem soutěže „Galileo Drawing Competition“ (v níž se sešlo 1300 prací) se stal David Markarjanc (11 let) z Hradce Králové s obrázkem Raketový start. Znamená to, že „česká“ družice ponese jméno David. Pro úplnost: na druhém místě skončila Adéla Kovaříková z Rokycan, na třetím pak Tereza Siváková z Želešic. Gratuluji!

    Doplňuji informaci o „poškození“ lodi Sojuz TMA-04M (viz blog 27. ledna 2012). Přicházející zprávy jsou sice (jak už to bývá) lehce rozporuplné, ale podle všeho nebyl návratový modul poškozený, nýbrž zničený! Každopádně je pro let do vesmíru nepoužitelný: nedojde tak k prosté výměně návratových modulů lodí Sojuz TMA-04M a -05M, nýbrž „domino-efektu“ (modul určený pro TMA-05M poletí na -04M, pro -06M na -05M atd.). A jak k poškození došlo? Během tlakových zkoušek (prováděné při 3 atmosférách, běžné zatížení při letu nepřekročí 1,3 až 1,5 atmosféry) se v modulu objevila malá netěsnost. Podrobnější průzkum následně ukázal, že některé vnitřní plochy modulu jsou zkřivené a „vyboulené“. První závěry ukazují na nedostatečnou kvalitu materiálu použitého při stavbě modulu.

    Ani druhý pokus o vypuštění rakety Proton s družicí SES-4 se tuto sobotu neuskutečnil: první byl koncem prosince 2011 odvolaný pro závadu na horním stupni (viz blog 27. prosince 2011). I tentokrát byla závada (nyní údajně na prvním stupni) odhalena až na startovacím komplexu a raketa se tak musela vrátit zpět do hangáru. K opakovanému pokusu o start má dojít „za několik týdnů“.

    Už dlouho dětem slibuji, že půjdeme nocovat do stanu... Ta pravá chvíle nastala o uplynulém víkendu – co na tom, že je leden a že rtuť teploměru klesla k mínus třinácti (měření bylo provedeno až ráno po východu Slunce: v noci na něj jaksi nebylo pomyšlení). Akci Polární noc jsme bez jakékoliv úhony přežili. Aneb žádné pinkání s míčem před domem, předstírání dobrodružné výpravy do městského parku nebo „akční“ kroužek pro rodiče s dětmi spojený s navlékáním korálků – ale akce, kdy si člověk skutečně musí hodně odříct, překonat se a vydržet věci, o kterých vůbec netušil, že je lze vydržet. Zvláště před dětskými účastníky akce smekám – a organizátorům tímto DĚKUJI MOC za šílený nápad i jeho realizaci! Aneb toto byla smysluplná akce pro rodiče s dětmi přesně podle mého gusta!

    Pátek 27. ledna 2012

    Start ruské lodi Sojuz TMA-04M bude odložený z 29. března na konec dubna (pracovně se počítá s 28. dubnem) či dokonce počátek května: za odkladem jsou problémy s hermetičností návratového modulu, které byly odhalené při závěrečných zkouškách u výrobce. Následující start lodi Sojuz TMA-05M pak „sklouzne“ z 30. května až někam do června. Přistání mise Sojuz TMA-22 by také bylo kvůli zajištění obsluhy ISS odloženo: z 16. března na 14. dubna 2012. Důsledky? Teoreticky dokonce pozitivní: pokud je společnost SpaceX schopná připravit zkušební loď Dragon (jak tvrdí, ale to tvrdí pořád, že) před koncem března, pak se pro testovací let otevírá vzhledem k prodloužení mise Sojuz TMA-22 prostor (dosud to bylo obtížné, viz blog 23. ledna 2012). Ovšem nebude-li Dragon připravený, tak by byla možnost jeho startu jen pár dní v první polovině května, pár dní koncem června nebo snad v srpnu (od 1. července do 15. srpna 2012 má stykovací uzel na modulu Harmony „rezervovaný“ japonská zásobovací družice HTV-3). Totéž platí pro „konkurenční“ Cygnus: s jeho letem se ale před polovinou letošního roku nepočítá, takže nejdříve v srpnu.

    Dnes je uzávěrka přihlášek do konkurzu na nové americké astronauty. Dosud prý přišlo kolem tří tisíc žádostí – podle astronauta Shaneho Kimbrougha (Endeavour STS-126/2008) bude tentokrát vybráno možná až 25 kandidátů! Dnes má oddíl NASA 57 aktivních astronautů, což je ale kriticky málo (viz např. blog 16. září 2011): příležitostí k letům sice není moc (NASA platí šest „letenek“ v lodích Sojuz ročně, ale dvě zatím přenechává v rámci barterů partnerům z Kanady, Japonska či Evropy – to ale brzy skončí), ale z oněch 57 osob nejsou k dispozici zdaleka všichni. Mnoho astronautů nesplňuje lékařské limity pro dlouhodobé lety (takže de facto jen „čekají“ na příležitost v komerčních lodích – pokud rovnou neodejdou) nebo nesplňuje tělesné proporce pro ruské lodě Sojuz. Zatímco raketoplány mohly svézt prakticky kohokoliv, pro sojuzy lodě Sojuz jsou poměrně přísná kritéria (podle nichž se vybírali astronauti až ve výběrech 2004 a 2009). Mimochodem, bylo by velmi zajímavé vědět, kolik (a kdo) z astronautů vlastně ruskými loděmi může letět.

    Letectví + kosmonautika 1/2012 a moje články: „Novinky od Rudé planety“, „Muzeum u brány mysu Canaveral“ (U.S. Air Force Space & Missile Museum, viz blog 4. března 2011) a „Čína se zabydluje na oběžné dráze“.

    Čtvrtek 26. ledna 2012

    Společnost SpaceX oznámila, že na letošní rok plánuje čtyři starty své rakety Falcon-9: tři z mysu Canaveral (stát Florida) a jeden z kosmodromu Vandenberg (stát Kalifornie).

    Ředitel Institutu kosmických výzkumů Lev Zelenij prohlásil, že projekt Fobos-Grunt (zpráva vyšetřovací komise je přislíbena na tento týden) je jedinečný a že by měl být zopakovaný. Rusko údajně počítá se stavbou nového automatu a jeho startem v roce 2018.

    Japonská firma NEC podepsala s agenturou JAXA kontrakt na návrh a výrobu meziplanetární sondy Hayabusa-2, která by měla startovat již v roce 2014. Předchozí Hayabusa (Sokol) čelila neuvěřitelnému množství technických problémů – přesto dokázala do pozemních laboratoří dopravit vzorky (byť extrémně malé) z asteroidu Itokawa. Hayabusa-2 má zamířit k asteroidu 1999 JU3 o průměru 920 metrů: cesta k němu bude trvat čtyři roky, půldruhého roku pobyt v jeho blízkosti, začátek návratu na Zemi v prosinci 2019 a přistání o rok později.

    Koncem loňského roku otřásl ruskou kosmonautikou skandál, když se skupinka odvážlivců vydala „načerno“ do závodu na výrobu raketových motorů Eněrgomaš (nachází se na moskevském předměstí Chimki). Dírou v plotě se do zařízení dostala opakovaně, přičemž nikdy nepotkala žádnou ostrahu nebo kohokoliv jiného, kdo by jim v počínání zabránil. Své návštěvy zdokumentovala a dala na web: nejde jen o courání mezi objekty, evidentně se bez problémů do některých z nich i dostali. Vicepremiér Dmitrij Rogozin nařídil Roskosmosu přijmout odpovídající opatření, aby se tato ostuda nemohla opakovat.

    Středa 25. ledna 2012

    Praha bude ve čtvrtek a v pátek hostit kongres Galileo Application Congress Prague 2012, v jehož rámci bude již zítra podepsána dohoda o umístění úřad GSA (GNSS Supervisory Authority; GNSS je přitom zkratkou Global Navigation Satellite Systems) do našeho hlavního města. A jednak bude v pátek oznámeno jméno „české družice“ systému Galileo vzešlé z dětské soutěže (viz blog 24. října 2011).

    Americký exastronaut Leroy Chiao (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Endeavour STS-72/1996, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-5/2004) „posílil“ nadaci The Space Foundation. Pracovat v ní bude na pozici speciálního poradce, působit má v Houstonu (stát Texas).

    Dvorana slávy amerických astronautů oznámila, kdo rozšíří její řady v letošním roce. Na ceremonii plánované na 5. května 2012 to budou Franklin Chang-Díaz (veterán z letů Columbia STS-61C/1986, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-46/1992, Discovery STS-60/1994, Columbia STS-75/1996, Discovery STS-91/1998 a Endeavour STS-111/2002; společně s Jerrym Rossem držitel rekordu v počtu letů do vesmíru), Kevin Chilton (Endeavour STS-49/1992, Endeavour STS-59/1994 a Atlantis STS-76/1996; jako jediný astronaut to dotáhl na čtyřhvězdičkového generála) a Charles Precourt (Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-71/1995, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-91/1998; jediný Američan, který navštívil třikrát stanici Mir).

    ESA zveřejnila plakát a emblém čtvrtého „kosmického náklaďáku“ ATV-4 Albert Einstein, který má odstartovat v březnu 2013.

    Úterý 24. ledna 2012

    Od NASA odešla astronautka Ellen Bakerová (Atlantis STS-34/1989, Columbia STS-50/1992 a Atlantis STS-71/1995). Oddíl astronautů opustila již v polovině roku 2002; posledních deset let tak působila na manažerské pozici (pro úplnost: mezi astronauty přišla v roce 1984, ovšem u NASA pracovala již od roku 1981). Nyní dala ve věku 58 let kosmické agentuře definitivně „sbohem a šáteček“, aby se mohla věnovat „dalším zájmům“.

    Angličan Ian Hutcheon, který dlouhodobě pracuje v Chile, je velkým příznivcem astronomie a vinařství. Obě tyto své vášně přitom dokázal spojit v jedno, když začal produkovat víno s příchutí – meteoritu. Do zrajícího vína na dvanáct měsíců vložil přibližně osmicentimetrový meteorit, který je starý zhruba 4,5 miliardy let a podle všeho pochází z oblasti mezi Marsem a Jupiterem. „Když pijete toto víno, pijete i částečky ze zrození sluneční soustavy,“ vysvětluje Hutcheon.

    Některé práce jdou vpřed velmi rychle: není to tak dávno, co byla z návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska odvezená maketa raketoplánu Explorer (viz blog 4. ledna 2012) a už byl provedený slavnostní výkop stavby nové haly, kde bude trvale uložený vysloužilý Atlantis. (Byť primárně jde o aktivitu soukromé firmy, vzpomněl jsem si na citát jednoho inženýra pracujícího na kosmickém programu: "Kdyby NASA investovala do nové superrakety SLS tolik energie, kolik investovala do likvidace programu raketoplánů, byli bychom na Marsu dříve, než si vůbec dokážeme představit.") První řada snímků ukazuje budoucí podobu výstavní haly pro raketoplán Atlantis, druhá slavnostní výkop (pán za řečnickým pultíkem je bývalý astronaut Chris Ferguson, který velel historicky poslední misi raketoplánu) a třetí ukazuje celkovou situaci na místě v době našich návštěv na Floridě.

    Pondělí 23. ledna 2012

    Členka Kongresu USA Gabrielle Giffordsová, kterou loni v lednu těžce zranil útočník v arizonském Tucsonu (viz blog 10. ledna 2011) a která je manželkou čtyřnásobného astronauta Marka Kellyho, se rozhodla rezignovat na svoji funkci – prý proto, aby se mohla plně soustředit na rehabilitaci. (Kelly dal loni na podzim vale kariéře astronauta: právě proto, aby mohl být své ženě nablízku; viz blog 24. června 2011.) Byť se Giffordsová uzdravuje „zázračně rychle“, má po průstřelu hlavy stále mnohé zdravotní problémy. Přislíbila nicméně, že se do politiky ještě vrátí.

    Premiérový let lodi Dragon k ISS se odkládá na „ne dříve, než“ 20. března 2012. Jde ale jen o pracovní (a nepravděpodobné) datum, spíše se očekává přesun startu na první polovinu dubna. Důvodem je fakt, že v poslední březnové dekádě bude na ISS jen jeden americký astronaut (loď Sojuz TMA-22 s Danielem Burbankem přistává 16. března, Sojuz TMA-04M s Josephem Acabou startuje 29. března). Pro přílet bezpilotní lodi jsou přitom potřeba dva spolupracující astronauti: teoreticky jsou na podobnou práci proškoleni i další členové posádky, ale to jen pro případ nouze či mimořádné situace. Je proto pravděpodobné, že nebude záměrně vytvářena „nouzová“ či „mimořádná“ situace – hlavně u úvodního letu Dragonu na ISS. Důvodem odkladu startu je nutnost provedení dodatečných testů hardware a software na lodi Dragon (raketa Falcon-9 je podle prohlášení společnosti SpaceX plně připravena).

    NASA zveřejnila fotografii 31. základní posádky Mezinárodní stanice v šestičlenné sestavě. Ta bude do 31. března 2012 toliko tříčlenná, pak se rozšíří na šest osob: stane se tak po příletu lodi Sojuz TMA-04M (Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joe Acaba), jejíž emblém byl také zveřejněný.

    Pátek 20. ledna 2012

    Minulou sobotu došlo na družici Planck hélium-3, které chladilo její přístroje na teplotu jen 0,1 stupně Celsia nad absolutní nulu (ta má hodnotu mínus 273,15 stupně Celsia). Znamená to, že hlavní přístroj HFI na observatoři bude během několika dní mimo provoz (pořídil pět kompletních map oblohy, plán počítal nejméně se dvěma). Planck má ještě zásobu hélia-4, jímž chladí druhý přístroj LFI: médium má vydržet ještě šest až devět měsíců.

    Agentura RIA Novosti včera oznámila, že Roskosmos vede jednání s ESA a NASA o možnosti vytvoření stálé lunární základny na Měsíci. Uvedl to ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin. Ano, je to tentýž Popovkin, jehož nedávná prohlášení přímo či nepřímo obviňovala „západ“ ze sabotáže mise Fobos-Grunt (uvedl např. „je otázkou, proč tolik zařízení selhává mimo dosah našich sledovacích stanic“). – Mnohem zajímavější částí informace je, že Rusko nehodlá nic měnit na svém plánu poslat k Měsíci do roku 2020 dvě automatické sondy, Luna Glob a Luna Resurs.

    V Johnsonově kosmickém středisku (Houston, stát Texas) v těchto dnech probíhá zkouška funkčnosti a obyvatelnosti průzkumného stroje MMSEV (Multi-Mission Space Exploration Vehicle). Jde o jednotku vyvinutou původně z lunárního vozidla LER (Lunar Electric Rover), která byla mj. představena na inauguraci prezidentovi Obamovi (viz blog 23. ledna 2009). Zařízení MMSEV je primárně určeno pro průzkum asteroidů či měsíců planet s minimální gravitací, ale po doplnění o podvozek (a tedy návrat k podobě LER) může jezdit i po povrchu větších těles (Měsíc, Mars...). Současný test spočívá v třídenním pobytu dvojice dobrovolníků (astronaut Benjamin Alvin Drew a horolezec José Hurtado) v maketě MMSEV (pobyt začal ve středu, končí právě dnes). Podobný pobyt realizovala už v prosinci 2011 dvojice Michael Gernhardt (astronaut) a Brent Garry (geolog). Pro bližší podrobnosti o zařízení MMSEV/SEV doporučuji svůj článek v Letectví+kosmonautice 12/2011.

    Na prvním řádku snímků je aktuální podoba makety MMSEV plsu zamýšlená představa průzkumu asteroidů. Na zbývajících jsou pak snímky z naší předloňské návštěvy Houstonu (viz blog 19. července 2010), kdy jsme měli možnost vidět v budově 9 její výrobu. Zároveň zde byly i oba prototypy LER.

    Čtvrtek 19. ledna 2012

    Původně byl zkoušební „okolozemní“ let lodi Orion plánovaný na červenec 2013. To bylo ještě loni v létě - viz blog 15. září 2011. V listopadu 2011 byl let plánovaný na říjen 2013 (jen tisková zpráva alibisticky zmiňovala rok 2014 - viz blog 18. listopadu 2011). Nyní (díky „vyjednávání ohledně kontraktu“) je platné datum duben až červen 2014. Slušný výkon: za čtyři měsíce odklad o devět až jedenáct měsíců, a to (údajně) jen zásluhou „vyjednávání“.

    Dvojice lunárních sond GRAIL-A a -B byla přejmenována na základě doporučení studentů z Montany (konkrétně ze střední školy Emily Dickinsonové) na Ebb a Flow (Odliv a Proud).

    Seznam letů amerického astronauta Jerryho Rosse působí impozantně: Atlantis STS-61B/1985, Atlantis STS-27/1988, Atlantis STS-37/1991, Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-74/1995, Endeavour STS-88/1998 a Atlantis STS-110/2002. Však se také stal prvním obyvatelem této planety, který se do vesmíru vydal sedmkrát. Svoji obdivuhodnou sbírku ale už nejspíše nerozšíří, neboť zítra (v den svých 64. narozenin) dává sbohem práci v NASA.

    Společnost DigitalGlobe aktuálně pořídila prostřednictvím jedné ze svých tří družic (provozuje satelity Quickbird, Worldview-1 a Worldview-2, ale nebylo oznámeno, který byl v daném případě použit) v úterý snímky vraku výletní lodi Costa Concordia ležící na pravoboku u břehu italského ostrova Giglio.

    Středa 18. ledna 2012

    Premiérový start rakety Antares (dříve Taurus-2) se odkládá na „ne dříve, než“ duben 2012. Důvodem jsou přetrvávající problémy s výstavbou nové rampy na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Airport) na ostrově Wallops. Ta bude dokončena a certifikována nejspíše až počátkem dubna, pak má následovat „horká“ zkouška motorů rakety, teprve poté (bůvíkdy) zkušební start. Dosud se počítalo se zkušebním startem rakety Antares na přelomu února či března, s letem s premiérovou lodí Cygnus v květnu a v říjnu s operačním startem. Už tento tříletový harmonogram byl označovaný za „agresivní“ a je nepochybné, že po aktuálním odkladu se raketa Antares letos tří startů skutečně nedočká. Společnost Orbital Sciences Corp. oznámila, že svůj „letový řád“ zpřesní kolem 9. února 2012, kdy bude zveřejňovat své hospodářské výsledky.

    Bývalý astronaut Kenneth Bowersox ukončil svoji spolupráci se společností SpaceX, kde od roku 2009 působil jako viceprezident pro bezpečnost astronautů a zajištění misí (viz blog 25. června 2009). O jeho novém působišti stejně jako o důvodech, které jej k tomuto odchodu vedly, (mi) není nic známo.

    Malé ohlédnutí za mým vystoupením v předposledním loňském (a vlastně i předposledním historicky) pořadu Milénium (viz blog 29. prosince 2011),

    Úterý 17. ledna 2012

    Ve čtvrtek 12. ledna 2012 zemřela Patsy Tombaughová (99): manželka objevitele (tehdy ještě) planety Pluto Clyde Tombaugha (1906 – 1997). Před šesti lety byla osobně přítomna startu sondy New Horizons, která se k Plutu (následně degradovanému na „trpasličí planetu“) vydala: automatický průzkumník jej má minout 14. července 2015. New Horizons nese na palubě malý kontejner s zhruba třiceti gramy popela Clyde Tombaugha.

    Japonská kosmická agentura JAXA v tiskové zprávě (!) upozornila, že jeden z jejích terminálů byl napaden počítačovým virem. Terminál byl zapojený do programu HTV (japonský „náklaďák“ pro kosmickou stanici) a podle prohlášení agentury JAXA došlo jeho prostřednictvím k odcizení informací o uložených e-mailových adresách, dále pak technické a operační dokumentace k HTV a přihlašovacích údajů do systému. Zajímavé je, že virus byl objevený již v srpnu loňského roku, JAXA podnikla odpovídající kroky – ale blíže neupřesněný škodlivý kód se na terminálu objevil první lednový týden znovu.

    Američan Gregory Wiseman byl přijatý do oddílu astronautů v roce 2009 - a nyní už se chystá (jako druhý člen skupiny nováčků; viz blog 1. září 2011) na půlroční pobyt na Mezinárodní kosmickou stanici v lodi Sojuz TMA-13M (společně s německým kosmonautem Alexandrem Gerstem a dosud nejmenovaným ruským velitelem). Start je plánovaný na květen 2014. Ve svém bezesporu nabitém časovém programu si našel chvíli a podepsal mi pár fotografií plus přidal svoji oficiální litografii. Opět s podpisem - a pěkným věnováním!

    Pondělí 16. ledna 2012

    Nad misí sondy Fobos-Grunt se zavřela voda. Obrazně i fyzicky. Neúspěšná sonda nakonec vstoupila do hustých vrstev atmosféry včera nad Tichým oceánem a její trosky (odhaduje se, že ohnivé inferno přežilo dvacet až třicet kusů o hmotnosti do 200 kg) dopadly do moře západně od Chile. Společně s troskami ruské sondy shořel i první čínský satelit mířící k Marsu Yinghuo-1 – a také naděje ruské kosmonautiky na velkorysé obnovení meziplanetárního programu s novou konstrukcí sond (jeho představení viz blog 9. listopadu 2011).

    Posádka kosmické lodi Sojuz TMA-14M (Dmitrij Kondratěv a Jelena Serová; viz blog 16. prosince 2011) už ví, kdo bude jejich „třetím do mariáše“. Stal se jím (a půlročního pobytu na ISS v roce 2014 se tak zúčastní) americký astronaut Barry Wilmore (veterán z letu Atlantis STS-129/2009).

    Premiérový let lodi Dragon na Mezinárodní kosmickou stanici (oficiálně plánovaný start v noci ze 7. na 8. února 2012) se prý bude o několik týdnů odkládat. – Nový termín startu má i evropská raketa Vega (dosud pracovně 7. února 2012, viz blog 2. ledna 2012), a to „ne dříve, než“ 9. února 2012.

    V čínské státní televizi se objevily záběry ze simulovaného přistání sondy Chang´e-3 na Měsíci. Zatímco pracovníci v řídicím středisku byli reální, sonda plus robotický průzkumník vysazeni na Měsíci byli toliko virtuální. Ovšem už příští rok bychom měli sledovat přistání reálného hardware.

    Pátek 13. ledna 2012

    Čína (konečně) potvrdila, že loď Shenzhou-9 bude pilotovaná a uvedla, že mise bude trvat deset dní. (Ze zprávy není jasné, zdali zůstane deset dní zakotvena u stanice Tiangong-1 a mise tudíž bude dvanáctidenní, neb dle profilu předchozího letu Shenzhou-8 se dá předpokládat dvoudenní cesta ke stanici. Nebo zdali je řeč o celkové době letu.)

    I největší optimisté jsou zřejmě ochotni připustit, že sonda Fobos-Grunt se nezadržitelně blíží k hustým vrstvám atmosféry – a neodvolatelnému zániku. Tento finální moment by měl nastat již za několik desítek hodin. Z osmi aktuálních předpovědí jich šest uvádí neděli 15. ledna v čase od 13:00 do 22:35 h středoevropského času (a další dvě pak pondělí 16. a úterý 17. ledna 2012). – Rusko oznámilo, že zprávu vyšetřovací komise k misi Fobos-Grunt zveřejní 26. ledna.

    Pokud už zmiňuji „kosmický odpad“ Fobos-Grunt (bohužel ničím jiným dnes tato kdysi ambiciózní výprava už není), pak právě dnes má v St. Louis (stát Missouri) premiéru film ve formátu IMAX „Space Junk 3D“ (promítat se bude i jako 2D). Pojednává o rizicích „kosmického smetí“: ať již přirozeného nebo umělého původu. Lepší reklamu než pád sondy Fobos-Grunt si tvůrci filmu snad ani nemohli přát – pak se divme, že Rusové podezírají „západ“, že jim misi záměrně sabotoval...

    Čtvrtek 12. ledna 2012

    Evropská kosmická agentura (ESA) bude v letošním roce pracovat s rozpočtem 4 miliardy euro, což je zhruba stejné jako v roce minulém. Snížení plateb od některých členských států (např. Velké Británie o 9,5 procenta na 240 mil. euro nebo Řecka o 42 procent na 8,6 mil. euro) je kompenzováno vyššími platbami za práci pro Evropskou komisi. Zajímavé je, že poprvé v historii se největším přispěvatelem ESA stává Německo (751 mil. euro, meziroční nárůst 5 procent) a z první pozice tak vytlačuje dosud vůdčí Francii (719 mil. euro, příspěvek beze změny). ESA zároveň ústy svého ředitele Jeana-Jacquese Dordaina oznámila, že chce do roku 2015 snížit interní náklady o čtvrtinu ve srovnání s rokem 2010: tehdy byly 685 mil. euro, nově mají být 510 mil. euro.

    Dvojici amerických „kosmických turistů“ se podařilo získat lodě, v nichž podnikli cesty do vesmíru – a obratem ruky je zapůjčili dvě muzeálním institucím (jak jsem uváděl na blogu 10. ledna 2012 v souvislosti s artefakty programu Apollo, drtivá většina exponátů v amerických muzejích pochází ze soukromých sbírek nebo má soukromého vlastníka). Charles Simonyi (první dvojnásobný kosmoturista) zapůjčil svoji druhou návratovou kabinu Sojuz TMA-13 instituci The Museum of Flight v Seattle (stát Washington). Zde bude vystavena od června letošního roku (mimochodem, kosmická část expozice ponese jméno Charles Simonyi Gallery). A Gregory Olsen zapůjčí svůj návratový modul Sojuz TMA-6 muzeu Intrepid Sea, Air and Space v New Yorku, kde bude od léta vystavený bok po boku raketoplánu Enterprise.

    Když už jsme u vysloužilých lodí Sojuz: kdesi v Moskvě se nachází jejich „hřbitov“ (i když pojem „smetiště“ by asi byl výstižnější). Po poletových testech a vyšroubování všeho, co se vyšroubovat dá, jsou zde korpusy lodí odloženy (na snímcích se dají identifikovat i již nepotřebné výcvikové či testovací modely). A to se díváte na ty „šťastnější“ kabiny: na dvorku před halou jich je prý ještě několik desítek... Inu, v Rusku je možné všechno.

    Středa 11. ledna 2012

    Robot Opportunity za pár dní vstoupí do devátého (pozemského) roku práce na Marsu. Očekává přitom příchod další místní zimy, která bude pro jeho přesluhující palubní aparatury představovat velkou výzvu (sesterský Spirit, byť uvízlý na nešťastném místě, minulá zima zlikvidovala). Opprotunity je každopádně připravený, jak nejlépe to aktuálně jde: byl zaparkovaný v místě nazvaném Greeley Haven, které je v patnáctistupňovém svahu. To proto, aby byly zaprášené sluneční baterie robota co nejvíce natočené ke Slunci a mohly mu dodávat životadárnou energii.

    Bílý dům musel oficiálně popřít zprávy, že Barack Obama je „chrononaut“ (cestovatel časem), kterého počátkem osmdesátých let minulého století teleportovala CIA v rámci tajeného projektu na Mars (a zase zpátky). Údajně se tak v letech 1981 a 83 stalo dokonce dvakrát! – Tyto zprávy šíří Američané Andrew D. Basiago a William Stillings, kteří se do programu (dle vlastního tvrzení) také zapojili a s Obamou se v jeho rámci setkali.

    Kanadský kandidát na astronauta David Saint-Jacques (vybraný v roce 2009; viz blog 22. května 2009) si krátí čas čekáním na svůj kosmický let (ne dříve, než v roce 2019 - viz blog 29. prosince 2011) vyřizováním korespondence. A tak i mě poslal trojici podepsaných fotografií, vše s osobním věnováním.

    Úterý 10. ledna 2012

    Jen několik minut poté, co jsem napsal na včerejším blogu o dalším problému s prodejem historických artefaktů z programu Apollo, vydala NASA tiskovou zprávu. V ní se zmiňuje o setkání administrátora NASA Charlese Boldena se zástupci astronautů-kšeftařů (jmenovitě s Eugenem Cernanem, Charlesem Dukem, Jamesem Lovellem a Russellem Schweickartem), v němž si obě strany ujasňovaly svá stanoviska. Bolden hovořil o „nedorozumění a otázkách týkajících se vlastnictví (historických předmětů)“. NASA totiž zastává stanovisko, že předměty jsou stále vládním majetkem a že astronautům byly pouze propůjčeny (jinak by neusilovala o jejich navrácení a jinak by se schůzka nekonala).

    Budoucnost různých drobností z programů Mercury, Gemini a Apollo může být ještě zajímavá. Mnohá muzea je stáhnou ze svých výstav (v drtivé většině jde o soukromé předměty, neb Smithsonian Institution je s poukazem na jejich historickou hodnotu nezapůjčuje příliš ochotně – soukromníci se jimi pak pochopitelně nebudou chtít chlubit, aby neriskovali zabavení), vznikne rozsáhlý černý trh (poptávka bude existovat i nadále, ale už nebude možná veřejná kontrola, že určitý předmět je k dispozici jen v určitém množství; vzpomínáte na sbírku dvanácti obrazů Mony Lisy císaře Rudolfa II. ve filmu Císařům pekař, pekařův císař?), rozběhnou se soudní spory mezi exastronauty a NASA či soukromými sběrateli (což rozhodně přispěje k přátelské atmosféře a popularizaci kosmonautiky) apod. Máme se věru nač těšit...

    Pokud si ještě vzpomínáte na vystřihovánky raket Mercury/Redstone a Mercury/Atlas, které jsem představil na blogu 7. prosince 2010, pak vězte, že mají sourozence: vystřihovánku rakety Titan-II/Gemini.

    Pondělí 9. ledna 2012

    Po potížích astronauta Edgara Mitchella, který se pokusil v aukci vydražit kameru ze svého letu a který se ji nakonec po zásahu NASA rozhodl vydat (viz blog 22. listopadu 2011) se v podobných potížích ocitl další „apollonaut“. James Lovell nabídl do aukce originální sedmdesátistránkový manuál s vlastnoručními poznámkami, který při letu Apollo-13 použil k oživení lunárního modulu Aquarius. V listopadu 2011 se prodal za úctyhodných 388378 USD – jenže NASA se i v tomto případě ohradila, označila manuál za své vlastnictví a požádala o jeho vydání. Aneb vypadá to, že kosmická agentura si chce na podobné „přivýdělky“ bývalých astronautů řádně posvítit.

    Kennedyho kosmické středisko na cestě ke „kosmodromu pro 21. století“ čeká rekonstrukce vodovodního řádu a čističky odpadních vod. No, chvályhodné, samozřejmě. Ale nevím, jestli přesně toto je ten typ zpráv, který bych v rámci budoucích průzkumných misí čekal. Spíše bych uvítal představení nosných prostředků, které budu z Kennedyho střediska startovat, jejich letový harmonogram, výběr cílů apod. Asi toho od kosmonautiky ve 21. století čekám zbytečně moc - a holt budu muset zatleskat kohoutku s teplou vodou a splachovacímu záchodu.

    Za pouhých 200 korun českých (původní cena o stokorunu více) byla v obchodech Tesco k mání tato kniha s vylamovánkou rakety Ariane-5. (Vylamovánka je stavebnice vysekaná do papíru, k jejímuž složení nepotřebujete nůžky ani lepidlo.) Aneb kromě stovky otázek a odpovědí z astronomie a kosmonautiky (některé silně nepřesné) si můžete sestavit poměrně velký 55 cm (tedy v měřítku 1 : 100) vysoký model rakety Ariane-5.

    Pátek 6. ledna 2012

    Ruský kosmonaut Sergej Zaljotin je veterán ze dvou kosmických letů: Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002. V roce 2004 dal aktivní službě kosmonauta vale a vrhl se na politickou dráhu – ovšem po létání do vesmíru se mu nejspíše krapet stýskalo, a tak se loni do aktivního oddílu vrátil! Nyní prochází přípravou pro lety na Mezinárodní kosmickou stanici. - Opravdu si nevzpomínám, že by kdy v historii došlo k tomu, aby se kosmonaut šest let po dobrovolném odchodu z aktivní služby opět do stejného oddílu vrátil.

    Faktem každopádně je, že i ruský (stejně jako americký – viz blog 16. září 2011) oddíl dnes trpí nedostatkem kosmonautů. Ruský oddíl čítá 33 osob (plus sedm kandidátů, kteří ale zatím nesložili zkoušky a nemohou tak být nominováni do kosmického letu). Z nich je 19 osob buď na oběžné dráze, nebo má nominaci do některého letu. Zbývá 14 osob – čtyři z nich se přitom v loňském roce vrátili z oběžné dráhy (pátý, Dmitrij Kondratěv, už má nominaci do další posádky, viz blog 16. prosince 2011). Z oněch deseti přitom mnozí nemají šanci do vesmíru letět (nevím, jak je na tom třeba Konstantin Valkov – vybraný v roce 1997, do roku 2014 zatím bez jakékoliv nominace) nebo se vrátit (Maksim Surajev, který byl nedávno vyřazený z postu velitele Sojuzu TMA-09M a který údajně „dolétal“).

    „Recyklace“ Zaljotina není jedinou zvláštností v oddíle ruských kosmonautů z poslední doby. Například Aleksandr Kaleri i Jurij Malenčenko se po svém čtvrtém, reps. třetím letu nechali slyšet, že už s další cestou do vesmíru. Kaleri se loni vrátil z výpravy páté a v oddíle stále zůstává (a prý není bez šance letět znovu). Malenčenko poletí počtvrté letos v květnu...

    Pod stromeček mi Ježíšek naježil i tohoto obra mezi kosmickými knihami: publikaci Moonfire (svého času jsem o ní referoval na blogu 7. července 2009; raději upřesňuji, že jsem vlastníkem druhého vydání knihy, které vyšlo o rok po prvním a které je našinci přece jen neskonale dostupnější, neb asi o 96 procent levnější). Textová část je upravenou verzí známé knihy Normana Mailera "Oheň na Měsíci", která se věnuje prvnímu letu člověka na Měsíc. Doplněná je ovšem o stovky unikátních fotografií - mnohdy dříve (mnou) neviděných (a i ty dříve viděné mají ve velkém formátu úplně jinou "příchuť"). Kniha má 350 stran (mnohé z nich navíc rozkládací, čímž se velký formát ještě zvětšuje) a představuje opravdu "těžkou váhu": má přes tři kilogramy.

    Čtvrtek 5. ledna 2012

    Malá poznámka k projektu Stratolaunch (viz blog 15. prosince 2011): nějak se mi nezdá. Technicky i technologicky pochopitelně možný je, ale... Svým způsobem popírá dosavadní koncepci společnosti SpaceX: dosáhnout plné znovupoužitelnosti (viz blog 30. září 2011). Start z letadla (navíc vyvinutého jen pro tento účel a nepoužitelného pro nic jiného – už kvůli neexistenci sítě letišť schopných takto rozměrný stroj odbavovat) navíc ekonomicky nevychází lépe (výhody jsou především ve volbě oběžné dráhy, nevýhodou je naopak nutnost údržby letounu). Ostatně, pro ekonomickou nevýhodnost byla nakonec většina projektů raket se „vzdušným startem“ stornována a zůstal jen relativně malý Pegasus. Navíc použití kapalinové rakety shozené z letadla nese určité nemalé riziko: co když se nezažehne motor nebo motory? Připomínám, že starty právě raket Falcon už byly dvakrát zrušeny po zážehu motorů. Jistě, za pár let budou výrazně spolehlivější – ale jaký má smysl se o tuto výhodu dobrovolně připravovat? Pro jaký trh je navíc raketa určena? I když zlevní dopravu nákladů do vesmíru, opravdu se najde tolik nových zákazníků, které nabídka osloví? A to nemluvím o skutečnosti, že jakákoliv modernizace systému je prakticky předem vyloučena.

    Projekt popírá i další argument společnosti SpaceX při vyjednávání o státních zakázkách. Její představitelé tvrdí, že nikdy nebudou zaměstnávat tolik lidí jako jiní giganti, ale že se na její aktivity „nabalí“ další podnikání – třeba turistika za kosmonautikou (Kennedyho kosmické středisko je čtvrtou nejnavštěvovanější turistickou atrakcí na Floridě – což je v konkurenci mnoha místních zábavních parků docela úspěch). Stratolaunch vypouštěný stovky kilometrů od pobřeží ovšem žádné diváky nepřitáhne...

    Nevím, těch otázek je moc a nějak se mi celý projekt nezdá a jeho smysl mi uniká. Není to třeba jen kamufláž mající za cíl přinést společnosti SpaceX lepší vyjednávací podmínky (daňové úlevy, úhradu části nákladů...) při hledání lokality nového kosmodromu? (Viz blog 29. listopadu 2011.) Nebo je důvod této maškarády jiný? SpaceX má rozjeto tolik nových projektů (Falcon Heavy, viz blog 6. dubna 2011, Grasshopper RLV, viz blog 30. září 2011, nyní Stratolaunch), že z některého z nich může s čistým štítem vždy vycouvat (stejně jako opustila např. nosič Falcon-5) a prohlásit, že se chce koncentrovat na program/programy jiné.

    Ano, přinesl. Kdo, co? Ježíšek pod stromeček (dřív jsem to fakt nestihl zpracovat...) nějaké "kosmické balíčky". Jedním z nich byla i série vystřihovánek sovětské nosné rakety Proton v měřítku 1 : 50. Zobrazuje původní dvoustupňový Proton z roku 1964, plán na nosnou raketu vynášející loď LK-1 pro oblet Měsíce (projekt z roku 1964; nikdy nepoužitá), raketu ve variantě zvažované pro pilotovanou misi Zond (a použitou nakonec jen bez posádky) z roku 1967 a nakonec verzi se stanicí Zarja/Saljut z roku 1971. Moc, moc pěkné! (Pro případné zájemce doplňuji, že přestože jsou vystřihovánky polské produkce, dají se zakoupit i Česku.)

    Středa 4. ledna 2012

    „Postaví Itálie moduly pro čínskou kosmickou stanici?“ Takto a podobně zněly titulky (nejen) v italském tisku poté, co prezident Italské kosmické agentury Enrico Saggese podepsal s prezidentem Čínského národního kosmického úřadu Chenem Quifem dohodu o spolupráci v oblasti pilotované kosmonautiky. Jak je přesně dohoda formulována a co je jejím obsahem, netuším. Média ale referují o spolupráci při vývoji a výrobě kosmické stanice (zde má Itálie extrémně bohaté zkušenosti, neb pro ISS dodala mj. moduly Node-2/Harmony, Node-3/Tranquility, Cupola, MPLM/Leonardo či hermetizovanou sekci pro „kosmické náklaďáky“ ATV) a dokonce o možnosti letu italských kosmonautů na její palubu...

    Spojené státy uskutečnily loni jedenáct startů jednorázově použitelných nosičů Atlas a Delta různých verzí. Jak upozorňuje server Spaceflightnow, cena vynesených zařízení činila zhruba dvacet miliard dolarů – srovnejte si s cenou všech jedenácti raket, která činila zhruba 1,6 mld. USD (v balíčku byly třeba tři „levné“ Delty-II s cenou pod 80 mil. USD stejně jako pět středních nosičů Atlas-V a dva Delta-IV s cenou kolem 150 mil. USD až po jednu superdrahou Deltu-IV Heavy s cenou přes 300 mil. USD). Aneb náklady na dopravu na oběžnou dráhu představovaly v loňském roce jen asi sedm až osm procent ceny zahájených misí. I kdyby se podařilo snížit cenu dopravy do vesmíru na polovinu, příliš se to do celkových výdajů promítne. Problém „drahé kosmonautiky“ je evidentně někde jinde, než u drahých nosných raket – které jsou nejviditelnější (a s oblibou kritizovanou) výdajovou položkou.

    Na závěr loňského roku opustila své dlouholeté místo (byla na něm od roku 1993) v návstěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska na Floridě maketa raketoplánu nesoucí název Explorer. Uvolnila tak prostor pro výstavbu velkého hangáru pro raketoplán Atlantis (viz blog 12. září 2011). Explorer bude v dohledné době lodí převezený do Texasu, kde se stane součástí návštěvnického centra Johnsonova kosmického střediska v Houstonu. Jako perličku uvádím, že původně měla být stroji před transportem odstraněna křídla: NASA a organizace Delaware North Resorts & Hospitality (provozovatel návštěvnického střediska) se ale obávaly, že by se fotografie raketoplánu bez křídel staly symbolem konce éry tohoto programu, a tak se raději rozhodly převézt celý stroj. I za cenu nutnosti sejmutí několika sloupů kolem silnice... - První řada snímků ukazuje aktuální přesun makety. Druhá řada přináší naše fotografie z roku 2008, třetí z roku 2009 a čtvrtá z 2011.

    Úterý 3. ledna 2012

    Rusko chystá na letošní rok 36 kosmických startů – nejvíce v tomto tisíciletí (dosud nejplodnější rok 2009 přinesl 32 startů, jinak se žádný nevyšplhal přes třicítku). Plných 31 raket má vzlétnout z Bajkonuru, dalších pět ze základny Pleseck. Typově půjde o 17 raket rodiny Sojuz, 15 Proton, 3 Rokot a 1 Zenit. Kromě toho se mají uskutečnit ještě další starty raket Sojuz a Zenit ve verzi SeaLaunch mimo ruské území.

    Jižní Korea oznámila, že třetí pokus o vypuštění rakety Naro (s prvním stupněm ruské výroby) se uskuteční letos v říjnu. (První dva pokusy se v srpnu 2009 a červnu 2010 skončily nezdarem – viz blog 26. srpna 2009 a 15. června 2010.) Oproti předchozím startům bude přepracovaná elektronika rakety, údajně bude dokonce odstraněný autodestrukční systém (který byl některými analýzami označený jako hlavní viník druhé havárie – i když na přesné příčině se Rusko a Jižní Korea neshodly, viz blog 31. října 2011).

    Na některých čínských serverech se objevila animace zcela jiné kosmické stanice, než byla nejlidnatější zemí světa dosud prezentována (viz první řádek snímků). Těžko posoudit, zdali jde o změnu přístupu, studii stanice budoucí generace nebo jen nějaké „zbožné přání“ – za pozornost každopádně stojí.

    Pondělí 2. ledna 2012

    Premiérový start nosiče Vega byl podle některých zpráv (navzdory naprosto bezproblémovému průběhu závěrečných příprav, jak hlásají tiskové zprávy) odložený na 7. února 2012. Ředitel společnosti Arianespace Jean-Yves Le Gall zároveň prohlásil, že není jasný termín ani náklad startu příští rakety Sojuz z Francouzské Guayany – ale že s „největší pravděpodobností“ půjde o druhou dvojici družic Galileo IOV a uskuteční se v první polovině roku 2012.

    Podle aktualizovaných pozorování dojde k zániku neúspěšné meziplanetární sondy Fobos-Grunt v hustých vrstvách zemské atmosféry 16. ledna 2012 (plus mínus tři dny).

    Fotografie z naší nedávné cesty do německého Morgenröthe-Rautenkranz (viz blog 14. nebo 20. prosince 2011) se objevily i na serveru Collectspace (pravý sloupec fotografií).

    Příchod nového roku vítáme tradičně skládáním nějaké mimořádně velké stavebnice LEGO (před-předloni Taj Mahal 10189, 5922 dílků, a předloni Tower Bridge 10214, 4287 dílků). Nejnověji padla volba na kosmickou loď Falcon Millenium 10179 (5195 dílků) z Hvězdných válek: historicky jde o druhé největší Lego (z hlediska počtu dílků), ale beznadějně nejsložitější. Dokonce jsme kvůli skládání stavebnice museli stěhovat nábytek. A tentokrát jsme začali skládat už s třídenním předstihem, abychom měli práci dokončenou první den nového roku...

    TOPlist