Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 28. prosince 2012

Obě letošní havárie íránské rakety Safir 1B (viz blog 24. září a 22. listopadu 2012) mají – zdá se – přesnější data. První selhala 23. května 2012, druhá 22. září 2012. Podle dostupných informací se Írán pokusí o vypuštění dalšího satelitu snad již v březnu 2013.

Zařízení Grasshopper (představení viz blog 30. září 2011, první let viz blog 5. října 2012) společnosti SpaceX (samo měřící třicet metrů) dokázalo dosáhnout výšku čtyřiceti metrů a zase bezpečně přistát – a to vše s pomocí jednoho motoru Merlin 1D. Délka letu byla 29 sekund. Počátkem příštího roku hodlá SpaceX realizovat další let, při kterém hodlá pokořit hranici dvou set metrů – a postupně ji bude (v závislosti na dosažených výsledcích) zvyšovat.

Jen několik málo hodin se v elektronickém obchodě společnosti SpaceX „ohřála“ limitovaná dvousetkusová edice devíti emblémů jejích misí: pěti startů rakety Falcon-1 a čtyř Falcon-9 (plus krásný dárkový list navrch). Bylo to teprve podruhé, co společnost SpaceX uvolnila k oficiálnímu prodeji vlastní emblémy: poprvé šlo o jediný emblém (po letu lodi Dragon na ISS v květnu 2012). Není se tak čemu divit, že se po sérii jen zaprášilo (a taky se není čemu divit, že se okamžitě začala prodávat na eBayi za 150 až 200 USD, přičemž prodejní cena u SpaceX byla 30 USD). Měl jsem štěstí a jednu sadu u SpaceX zakoupil (mimochodem, z Kalifornie až ke dveřím bytu mi ji společnost FedEx doručila včetně celního odbavení v čase předvánočním za tři dny – na vánoční dárek odeslaný v prvních prosincových dnech z Velké Británie a doručovaný Českou poštou čekám dodnes). Na (pře)prodej není.

Čtvrtek 27. prosince 2012

Severokorejský vůdce Kim Čong-un nařídil vědcům a technikům „vytvořit větší rakety a větší družice“. Stalo se tak po úspěchu z letošního 12. prosince, kdy se Severní Korea stala jubilejní desátou zemí světa, která dopravila umělé těleso do vesmíru (byť družice podle všeho nefungovala, což ale schopnost dopravit náklad na oběžnou dráhu nikterak nesnižuje). – Jižní Korea pak přislíbila další pokus o vypuštění svého nosiče KSLV-1/Naro-1 na 26. ledna 2013 (viz blog 4. prosince 2012).

Patnáctidenní mise čínské pilotované lodi Shenzhou-10 ke stanici Tiangong-1 by podle neoficiálních informací mohla začít někdy mezi 8. a 14. červnem 2013.

Německý kosmonaut Ulf Merbold (Columbia STS-9/1983, Discovery STS-42/1992 a Sojuz TM-20/1994) nám podepsal a následně poslal trojici fotografií ze setkání v roce 2010 (viz mj. blog 3. listopadu 2010). Za pozornost stojí zvláště snímky lodi Sojuz TM-19, v níž se vracel na Zemi – a která je dnes součástí Technického muzea v německém Speyeru.

Pátek 21. prosince 2012

Radostné prožití nejkrásnějších svátků, úspěšný (nejen) start do nového roku 2013, hodně zdraví, radosti a optimismu přejí

Tomáš, Katka, Marek a Michal Přibylovi

Čtvrtek 20. prosince 2012

NASA včera oznámila, že po 22 letech odešel z oddílu astronautů do soukromého sektoru David Wolf. Absolvoval čtyři starty raketoplánem (Columbia STS-58/1993, Atlantis STS-86/1997, Atlantis STS-112/2002 a Endeavour STS-127/2009) a dlouhodobě pracoval na stanici Mir na přelomu let 1997 a 98. Uskutečnil i sedm kosmických vycházek jako v ruských, tak amerických skafandrech.

Jen doplňuji (resp. opravuji) informaci z blogu 18. prosince 2012: nafukovací hala kolem raketoplánu Enterprise nebyla dofouknuta, ale naopak odstraněna. Stroj má v dohledné době získat provizorní střechu, aby byl alespoň trochu chráněný před rozmary počasí. S tím, že nějaký čas nebude přístupný veřejnosti: bude jen pozorovatelný z okolí letadlové lodi Intrepid či z její letové paluby. Až kolem něj bude vztyčen nový objekt, budou k němu (nejspíše na jaře 2013) opět připuštěni návštěvníci.

Časopis „Otazníky historie“ vydal speciální číslo věnované zítřejšímu konci světa dle Mayského kalendáře. Do časopisu jsem přispěl článkem (Konec světa: prosím, vyberte si) o „nenáboženských možnostech konce světa“: počínaje střety Země s asteroidy přes jadernou válku až po výbuch supervulkánu nebo objev superviru. – A jak to s oním zítřejším (opět) slibovaným koncem světa bude? Dokud časopisy a obecně média konec světa na zítřek slibující (nebo se na něm přiživující) budou stále vybírat předplatné na příští rok, myslím, že se nemáme čeho bát… Těžko věřit zprávě, které evidentně nevěří ani její šiřitelé.

Středa 19. prosince 2012

Oblast dopadu lunárních sond Ebb a Flow na Měsíci (viz blog 17. prosince 2012) byla pojmenována „Sally K. Ride Impact Site“ (Dopadová oblast Sally K. Rideové). Stalo se tak na počest první americké astronautky: nejde přitom o samoúčelný akt ve stylu „nějak ji uctít“ nebo „něco po ní pojmenovat“. Obě sondy byly totiž vybaveny studentskými kamerami MoonKAM, což byl projekt vedený právě Rideovou.

Čínská sonda Chang´e-2 minulý týden úspěšně proletěla ve vzdálenosti nějakých dvou mil (cca 3,5 km) od asteroidu Toutatis. Pokud nepočítáme „přistávací“ mise Hayabusa či NEAR, tak šlo o bezkonkurenčně nejbližší průlet u asteroidu v historii kosmonautiky. K setkání došlo ve vzdálenosti sedmi miliónů kilometrů od Země, kdy měla obě tělesa vzájemnou rychlost cca 38 tisíc km/h. Pro čínskou kosmonautiku jde z mnoha důvodů o velký úspěch: jde o první průzkum asteroidu stejně jako je Chang´e-2 nejvzdálenějším tělesem, které kdy ČLR vyslala do vesmíru.

Čína ještě jednou: devatenáctým letošním startem rakety CZ (konkrétně typu CZ-2D) uzavřela svůj letošní program kosmický program. Stejně jako v loňském roce jí patří na světě druhá pozice (za Ruskem). Loni i letos na druhé místo potřebovala 19 startů, zatímco třetí USA dosáhly loni osmnácti startů a letos dokonce jen třinácti.

Měsíčník Tajemství vesmíru 12/2012 a moje příspěvky: „Špion u Saturnu“ (sonda Cassini), „Nafukovací hotel na oběžné dráze“ (projekty nafukovacích konstrukcí ve vesmíru), „Porodní bolesti Mezinárodní vesmírné stanice“ (počátky a geneze programu) a „Cesta na konec sluneční soustavy“ (mise New Horizons).

Úterý 18. prosince 2012

Ačkoliv je modernizace nosiče Ariane-5 na verzi ME (Medlife Evolution, „vývoj ve středním věku“) hotovou věcí, panují roztržky kolem jejího provedení. V rámci iniciativy ME totiž chce ESA vyvinout i nový kryogenní horní stupeň. Předmětem sporu je ale jeho testování: v současné době není v Evropě vhodný stav, a tak jej chce ESA zkoušet v Plum Brook Station (středisko NASA v Ohiu). Jenže Německo je proti a požaduje výstavbu nového stavu v domácím Lampoldshausenu. Argumentuje tím, že tento stav by v Evropě zůstal i pro budoucí použití – a že do Plum Brook Station by se stejně muselo být několik miliónů eur investováno, protože zdejší zkušební stav je od devadesátých let nepoužívaný. Rozhodnutí má padnout ve druhé polovině roku 2013.

Letadlová loď Intrepid se po poškození hurikánem Sandy opět otevře pro veřejnost tento pátek – 21. prosince 2012. Zatím jen v provizorním režimu, protože zničeny byly například pokladny, obchod se suvenýry a další zázemí. Otevřený nebude ani nafukovací pavilón (po vyfouknutí je už opět nafouknutý) s raketoplánem Enterprise. V něm probíhá „přebudování expozice“ poté, co byla během hurikánu přerušena dodávka elektrické energie, nafukovací pavilón se „vyfoukl“ a Enterprise byl poškozen (viz blog 31. října 2012).

Již zítra startuje do vesmíru v lodi Sojuz TMA-07M na svoji třetí kosmickou výpravu (dosud absolvoval lety Atlantis STS-74/1995 a Endeavour STS-100/2001), přesto si sedl a odpověděl na naši žádost o podpisy. Aneb kanadský astronaut Chris Hadfield nám podepsala fotografie z „kongresu kosmonautů“ ASE v Praze v roce 2009. Hadfield má během nacházející mise pracovat 146 dní na Mezinárodní kosmické stanici, přičemž se stane jejím prvním kanadským velitelem (a vlastně i prvním Kanaďanem, který velí kosmické výpravě).

Pondělí 17. prosince 2012

Družice Jamal-402, kterou na cílovou oběžnou dráhu nedokázala před několika dny dopravit ruská raketa Proton (viz blog 10. prosince 2012), zahájila sérii manévrů, která ji dopraví na plánovanou geostacionární dráhu. Dosud byly provedeny tři, čtvrtý je ještě v plánu. Podle všeho se tak satelit podaří zachránit, byť za cenu snížené životnosti: namísto patnácti let jí zůstanou pohonné látky jen na jedenáct let provozu.

Dnes půl hodiny před půlnocí našeho času završí dvojice amerických sond GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory ) svůj průzkum gravitačního pole Měsíce (a tedy jeho vnitřní struktury) sebevražedným dopadem do pohoří u kráteru Goldschmidt nedaleko severního lunárního pólu. GRAIL-A (pojmenovaná Ebb) a –B (Flow) mají dopadnout rychlostí 1,7 km/sec: NASA se rozhodla obě tělesa (každé má hmotnost 132,6 kg) uklidit z lunární oběžné dráhy pro nedostatek pohonných látek. Před tím úspěšně realizovaly svoji hlavní i prodlouženou misi. V hodinách před dopadem budou vědci studovat pohyb těles v bezprostřední blízkosti lunárního povrchu. Ostatně, i při vlastním průzkumu Měsíce prolétaly často jen „několik mil“ nad vrcholky hor.

Po severokorejském kosmickém startu (viz blog 12. prosince 2012) provedla Jižní Korea výlov Jihočínského moře – a v sítích jí uvízla část prvního stupně nosné rakety Unha-3. Zhruba dvě desítky plavidel pak pátrají na hladině i pod ní po dalších fragmentech nosiče.

Pátek 14. prosince 2012

Pokud jsem si dobře všiml, tak snad nikdo nepřipomněl na včerejšek avizovaný průlet čínské původně lunární sondy Chang´e-2 u asteroidu Toutatis (to opravdu už umíme jen tupě zkopírovat internetový odkaz – a když se na nejfrekventovanějších místech a notoricky známých stránkách neobjeví, tak událost prostě neexistuje?). Je pravdou, že informací mnoho není (ale jsou): podle dnešní zprávy Čínské akademie věd „zahájila sonda Chang´e-2 snímkování asteroidu“. Představit si pod tím každopádně můžeme, co chceme (zvláště, když jde o googlovský překlad z čínštiny).

O tomto víkendu (pátek v to počítaje) mají na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) známějším jako Wallops Island proběhnout další dvě zkušební tankování prvního stupně nosné rakety Antares. Půjde již o třetí a čtvrté tankování: před neustále slibovaným a odkládaným zkušebním zážehem motorů jsou v plánu ještě dvě tankování (s tím, že nejméně jedno bude spojeno s odpočítáváním až do okamžiku zážehu motorů, k němuž nedojde). Že neuvidíme raketu Antares za letu ještě letos, je již jasné: a velmi pravděpodobně se v letošním roce neprobudí k životu ani její motory v rámci třicetisekundového zkušebního zážehu na rampě.

Jen docela malé shrnutí naší aktuální cesty do USA, o níž jsem průběžně informoval v uplynulých měsících (a v následujících ještě informovat budu: přece jen jsme byli za Velkou louží čtyři týdny, a tak jsme toho viděli a zažili opravdu hodně). Navštívili jsme celkem patnáct států (ne z každého se nám podařilo „ulovit“ vstupní vítací ceduli – třeba proto, že není na každé silnici; v abecedním pořadí): Connecticut, Delaware, District of Columbia, Florida, Georgia, Jižní Karolína, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New Jersey, New York, Rhode Island, Severní Karolína, Vermont a Virginia. (Druhý snímek můžete srovnat s obrázkem na blogu 20. května 2009 nebo 7. května 2011.)

Čtvrtek 13. prosince 2012

Na tradičním setkání Americké geofyzikální společnosti v San Franciscu počátkem tohoto měsíce byl představený záměr vyslat sondu mající za cíl odebrat vzorky z gejzírů tryskajících se Saturnova měsíce Enceladus. Podle vědců jde o velmi dostupné vzorky s vysokou hodnotou: sonda by nemusela na měsíci přistávat, protože gejzíry tryskají do výše stovek kilometrů. Stačilo by, aby jimi s odpovídajícím lapačem (hovoří se o aerogelu známému z mise Stardust) proletěla. Původní odhady nákladů na misi přitom byly 1,2 mld. dolarů, ale Peter Tsou ze Sample Exploration Systems z La Canada (Kalifornie) tvrdí, že je možné cenu snížit na 450 mil. dolarů. V takovém případě by se sonda mohla ucházet o realizaci jako příští výprava v programu Discovery, která bude vybraná nejspíše v roce 2015.

Plánovací skupina průzkumu Mars (Mars Program Planning Group, MPPG) při NASA představila návrh sondy, která by se v roce 2024 (nebo v některém z následujících startovacích oken) mohla „svézt“ jako druhotné zařízení na superraketě SLS a která by dopravila na Zemi vzorky hornin z Marsu. Výhodou použití superrakety je skutečnost, že by společně mohly letět všechny komponenty mise: jak přistávací modul s vozidlem určeným k odběru hornin, tak miniraketa pro dopravu cenného nákladu na oběžnou dráhu Marsu – a také orbitální družice, která by náklad zachytila a odletěla s ním na Zemi. Přesněji k Zemi, protože kapsle se vzorky by zůstala na oběžné dráze naší planety, kde by ji zachytila upravená loď Orion: buď s posádkou, nebo v automatickém režimu. A až na její palubě by kapsle přistávala na Zemi.

Poštu vyřizoval první (a dost možná, že i jediný) evropský velitel Mezinárodní kosmické stanice Frank De Winne z Belgie (veterán z letů Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-15/2009). Vzpomněl si i na nás, a tak jsme v obálce nalezli dvě fotografie z osobního setkání z loňského roku (viz blog 27. září 2011).

Středa 12. prosince 2012

V novodobém souboji severu proti jihu na Korejském poloostrově vyhrál sever. Přestože ještě dnes ráno agentury informovaly o tom, že severokorejská raketa má potíže a je rozebíraná (zpráva se poprvé objevila už v pondělí 10. prosince 2012), Unha-3 nakonec vzlétla a úspěšně dopravila na téměř kruhovou dráhu ve výšce 500 kilometrů družici. Severní Korea se tak stala přesně desátou zemí světa, která dokázala dopravit na oběžnou dráhu vlastní satelit vlastní raketou. – Není ale pravdou, že nyní má Severní Korea mezikontinentální raketu. Bojovou hlavici je totiž potřeba dostat bezpečně nejen nahoru, ale i dolů: balistika sice udělá své, ale tepelné namáhání taky. Aneb už nacistická raketa V-2 (a to létala jen pár set kilometrů) měla problém s ohřevem o atmosféru a nejednou se kvůli tomu rozpadla nebo explodovala. Aneb pro dopravu mezikontinentální hlavice by Severní Korea potřebovala odpovídající tepelný kryt (svými vlastnostmi de facto vyrovnávající se štítům kosmických lodí), který dosud nemá.

Společnost SpaceX prý už zná příčinu problémů „anomálie“ s jedním motorem prvního stupně rakety Falcon-9 během říjnového startu (viz blog 8. října 2012). Detaily ale zatím nezveřejní.

Po dvou úspěšných testech rychlého příletu k ISS (namísto obvyklých dvou dní jen za šest hodin) u lodí Progress M-16M a M-17M Rusko oznámilo, že v příštím roce uskuteční další tři testy. Jednak by už v únoru měla celou operaci prověřit další nákladní loď Progress M-18M a jednak bychom se měli dočkat dvou pilotovaných letů v tomto režimu: Sojuzu TMA-08M (start 28. března 2013) a Sojuzu TMA-10M (25. září 2013).

Pro poslední letošní číslo časopisu Kozmos jsem napsal článek „Němý svědek vzniku sluneční soustavy promluvil“ (o ukončení průzkumu planetky Vesta sondou Dawn).

Úterý 11. prosince 2012

Severní Korea prodloužila „startovací okno“ pro vypuštění své rakety do 29. prosince 2012 – a zároveň zahájila její demontáž na startovací rampě. Tím potvrdila jak informace o výskytu technických problémů, tak o odkladu mise (viz blog 10. prosince 2012). Bližší detaily (délka odkladu, charakter problému, rozsah demontáže...) pochopitelně nejsou k dispozici.

Dnes v 19:03 h našeho času by konečně měla z mysu Canaveral odstartovat raketa Atlas V s miniraketoplánem X-37B. Půjde o misi OTV-3 (tedy třetí let v rámci programu), ale druhý start prvního exempláře stroje. Ten už od dubna do prosince 2011 pracoval 224 dní na oběžné dráze Země. Start rakety Atlas V byl několikrát odložený kvůli problémům s předchozím nosičem Delta IV (viz blog 9. října 2012), protože oba systémy využívají shodný horní stupeň. – Pokud se zadaří (počasí na Floridě aktuálně dává jen zhruba třicetiprocentní šanci na start), zařadím živý přenos start rakety do své dnešní přednášky Quo proboha vadis, americká kosmonautiko? na Hvězdárně a planetáriu Brno.

Aktuální (12/2012) vydání měsíčníku Letectví+kosmonautika obsahuje mé články „Návrat pod listy rotoru“ (zkoušky nové technologie, která by umožňovala přistání kosmických lodí ve stylu helikoptéra), „Dragon: poprvé naostro“ (první komerční mise lodi Dragon na ISS), „Nový život pro starou techniku“ (program Almaz a snaha o jeho resuscitaci firmou Excalibur Almaz) a „Mise, které se neuskutečnily“ (lety raketoplánů, s nimiž se počítalo – ale které se nakonec nestaly realitou).

Pondělí 10. prosince 2012

Pokus o vypuštění další severokorejské (kosmické?) rakety se měl podle vydaných varování pro leteckou a lodní dopravu uskutečnit v rozmezí od 10. do 22. prosince 2012 (varování je vydáno vždy na dopoledne místního času). Podle posledních informací to ale vypadá, že raketa má blíže neupřesněné technické problémy a že se start bude odkládat: o jaké problémy jde a jak velký odklad bude (čili zdali se třeba stihne konec aktuálního „startovacího okna“), není jasné.

Ruská raketa Proton (skoro se chce napsat „už tradičně“) při vzletu selhala (poslední havárie viz blog 7. srpna 2012). Tentokrát nedopravila na cílovou oběžnou dráhu komunikační satelit Jamal-402 (výrobce Thales Alenia), když se horní stupeň Briz-M vypnul během čtvrtého (závěrečného) zážehu o čtyři minuty dříve, než měl (zážeh měl trvat devět minut). Je přitom docela dobře možné, že družice bude schopná s pomocí vlastních motorů dosáhnout plánované dráhy: rozhodně to ale bude na úkor plánované patnáctileté životnosti satelitu. – Šlo o historicky 383. start rakety Proton a 77. komerční: přitom letos šlo o jedenáctý start, z toho osmý (!) komerční.

Web Evropské kosmické agentury (ESA) prošel „redesignem“. Což znamená, že mnoho minulých odkazů vede na slepé stránky (v případě některých se povedlo nastavit nové přesměrování) a že v novém systému nejsou všechny články. Například na české stránce jsou poslední avíza z 21. a 22. listopadu – a to přesto, že na webu ESA vyšlo jen v prosinci čtrnáct nových českých aktualit. Stejně tak už není česká stránka z úvodní vzdálena „jedno kliknutí“, ale „dvě kliknutí a ještě popojetí myší“.

V trafikách se objevilo DVD s dokumentem „Svržená modla: spiknutí kolem Jurije Gagarina“ (cena 99 Kč). Název pochopitelně může evokovat cokoliv, ale protože jsem zatím neměl možnost dokument shlédnout, nebudu hodnotit – jen informuji.

Pátek 7. prosince 2012

Společnost Virgin Galactic vyvíjející suborbitální turistický letoun SpaceShipTwo slibovala, že kromě Nového Mexika bude startovat i z dalších atraktivních lokalit na světě. Například při startu ze Švédska mělo docházet k průletu polárními zářemi (viz blog 31. března 2009), při startu ze Spojených arabských emirátů se zase chtěla přiblížit bohatým arabským zákazníkům. Tak jednoduché to ale nebude: americká legislativa totiž neumožňuje vyvézt hardware vyrobený pro Virgin Galactic za Spojených států. Na svědomí to má direktiva International Traffic in Arms Regulations (ITAR), která má velmi široký záběr, neb se týká nejen hardware, ale i dokumentace (navíc má širší přesah, protože pokrývá třeba i oblast šifrovacích systémů). Virgin Galactic tak bude muset provozovat své operace z území USA - minimálně do doby, než se firmě podaří získat odpovídající exportní licenci.

Na evropský kosmodrom ve Francouzské Guayaně dorazily pátá a šestá raketa Sojuz, které odtud mají zamířit do vesmíru. Počítalo s tím, že pátá raketa vynese v květnu 2013 dvojici plně operačního družic navigačního systému Galileo FOC (dosud startovaly jen satelity s počáteční operační schopností IOC) pátá a šestá raketa Sojuz: jenže pro „softwarové problémy“ (představit si pod tím můžeme, co chceme) v programu bylo rozhodnuto nejprve o odkladu na červen až červenec. A protože se rýsuje možnost ještě dalšího odkladu, vypadá to, že na páté raketě Sojuz z Jižní Ameriky dostane přednost kvarteto družic O3b – a pár Galileo FOC poletí až na raketě s pořadovým číslem šest.

Poté, co dorazil do svého finálního útočiště v nově budované výstavní hale Kennedyho kosmického střediska na Floridě (viz blog 26. října 2012), byl raketoplán Atlantis zabalený do ochranné fólie (přece jen je pořád ještě na staveništi), následně byl zdvižený a nakloněný přesně o 43,21 stupně na levou stranu: v této pozici už zůstane trvale vystavený.

Čtvrtek 6. prosince 2012

Oznámení o odchodu společnosti SpaceX z projektu StratoLaunch (viz blog 28. listopadu 2012) nebylo zase tak neočekávané: firma Orbital Sciences Corp. totiž už několik měsíců pracuje na několika variantách náhradního řešení nosné rakety tohoto systému. Finální verzi (či verze) by měly být představeny v únoru 2013. Orbital Sciences Corp. vyvinula a provozuje jedinou kosmickou raketu vypouštěnou do vesmíru z letadla Pegasus: o ní ale na trhu prakticky není zájem, když letos v červnu startovala poprvé po čtyřech letech (viz blog 20. června 2012). Další start má v plánu příští rok, ale žádnou další zakázku už nemá. Je tak možné, že půjde o derniéru tohoto nosiče. Kromě toho se hovoří o možnosti upravit pro „vzdušný start“ i vyvíjenou raketu Antares, která ale na svoji premiéru teprve čeká.

Zpěvačka Sarah Brightmanová nakonec přece jen podepsala dohodu o turistickém letu na ISS se společností Space Adventures. O tom, zdali je její zájem myšlený vážně, se nedávno vynořily pochybnosti (viz blog 21. listopadu 2012): zpráva agentury Interfax hovoří o tom, že „let je nyní finančně zabezpečený“. Což může napovídat o tom, jakého charakteru byly původní pochybnosti.

Je to sice už nějaký pátek, přesto se k příletu raketoplánu Endeavour a jeho následné dvacetikilometrové cestě ulicemi Los Angeles rozhodně má cenu vrátit. (Odlet Endeavouru z Floridy viz blog 21. září 2012.) Proplétání se raketoplánu ne zrovna nejširšími ulicemi, nutnost pokácet stovky stromů či sejmout elektrické vedení – a v neposlední řadě zájem tisíců zvědavců. To vše rozhodně patří k historii programu raketoplánů.

Středa 5. prosince 2012

NASA oznámila, že chce v roce 2020 vyslat na Mars další robotické vozidlo, které by mělo využívat technologii z mise Curiosity – de facto by mělo být její kopií. Zatím nebylo rozhodnuto o vědeckém programu mise. Ví se jen, že expedice by měla stát 1,5 mld. dolarů (plus mínus 200 mil. USD). Což je zhruba 60 procent nákladů na Curiosity. První peníze by měly být uvolněny již v následujícím rozpočtovém roce. – Je to vlastně návrat ke kořenům, protože laboratoř Curiosity byla původně vyvíjena jako univerzální platforma, která se stane základem celé generace mobilních robotů na Marsu. Předpokládalo se jejich vypouštění se čtyř- až šestiletým rozestupem: 2009 (nakonec 2011), 2016, 2020...

V krátkém sledu po sobě budu mít na Hvězdárně a planetáriu Brno dvě přednášky:

  • Úterý 11. prosince 2012 – Quo proboha vadis, americká kosmonautiko? Neustálé změny směrů v americké kosmonautice, nejistota ohledně budoucnosti. Nové projekty a možnosti.
  • Úterý 5. února 2013 – Apollo: sny a skutečnost. Jak mohl vypadat a jak nakonec vypadal program Apollo. Nerealizovaná technika, nenaplněné plány.
  • Tento dopis dorazil z ESA a na žádost o podpis mi odepsal francouzský kandidát na kosmonauta Thomas Pesquet. Podepsal čtyři fotografie.

    Úterý 4. prosince 2012

    Jižní Korea oznámila, že se letos již nepokusí zopakovat pokus o vypuštění rakety KSLV-1/Naro-1 (poslední odklad viz blog 29. listopadu 2012). Kdy může dojít k zopakování pokusu o start, nebylo oznámeno – některé zprávy ale hovoří až o dubnu 2013.

    Dne 24. února 2009 havarovala americká raketa Taurus XL družicí OCO (Orbiting Carbon Observatory): stalo se tak pro neoddělení aerodynamického krytu vynášeného nákladu (viz blog 24. února 2009). Přesnou příčinu se nepodařilo zjistit, přesto společnost Orbital Sciences Corp. tvrdila, že přijala veškerá opatření, aby se nehoda nemohla opakovat. Jenže už následující raketa Taurus XL (4. března 2011, družice GLORY; viz blog 24. března 2011) zaznamenala stejný problém: neoddělení aerodynamického krytu. – Nyní ovšem vyšetřovatelé z NASA (obě ztracené družice patřily této agentuře a stály 700 mil. dolarů, nosnou raketu nepočítaje) oznámili, že příčinu problémů zřejmě odhalili. Byť nebyli příliš konkrétní (závěrečnou zprávu vydají až v prvním čtvrtletí 2013), prý jde o „hlubší problém“ (= opakovaný) související s výrobním procesem „kolejnice“, která zajišťuje spojení obou polovin aerodynamického krytu (a která se následně pyrotechnicky „otevírá“). Vyšetřovací komise tuto možnost už jednou zavrhla, nyní se k ní ale po nových analýzách vrátila: problém prý má větší přesah, protože stejnou technologii spojování a oddělování aerodynamického krytu používá Orbital Sciences Corp. i na svých dalších raketách: Pegasus, Minotaurus a (dosud neodzkoušené) Antares.

    Odpovědi na žádosti o podpis kosmonautů zpravidla nechodí doporučeným dopisem – a z Ruska vůbec ne. Leč stane se. A tak nám právě doporučeným dopisem odepsal Vladimir Kovaljonok (veterán z letů Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981), kterého jsme měli tu čest potkat v závěru loňského roku v německém Morgenröthe-Rautenkranz (viz blog 22. prosince 2011). Podpisů poslal přehršel: jen škoda, že stále používá klasickou ruskou propisku (fixa je na fotku přece jen lepší) a že proto některé fotografie podepsal z rubové strany... Ale pořád lepší, než nic.

    Pondělí 3. prosince 2012

    Drydenovo letové výzkumné středisko (Dryden Flight Research Center), které se nachází na Edwardově letecké základně v Kalifornii (něco málo k naší návštěvě viz blog 28. června 2012), by se mohlo přejmenovat na Armstrongovo letové výzkumné středisko (Neil A. Armstrong Flight Research Center). Alespoň s tím počítá návrh zákona, který předložili dva členové Kongresu USA (Howard „Buck“ McKeon a Kevin McCarthy). – Není to poprvé, co se podobný návrh objevil: už v červenci 2007 navrhoval tento nový název pro středisko kongresman Ken Calvert, leč neúspěšně. Po smrti Neila Armstronga (viz blog 25. srpna 2012) je ovšem šance přejmenování na úspěch asi přece jen o chlup vyšší.

    Nominace Scotta Kellyho na jednoroční misi (viz blog 26. listopadu 2012) znamená jeden velmi podstatný průlom ve vybírání amerických astronautů do posádek. Dosud měli totiž Američané velmi přísný radiační limit: astronaut mohl kumulovaně strávit na oběžné dráze zhruba jeden rok, což představovalo dva půlroční pobyty na ISS (a maximálně pár kratších výletů raketoplánem navrch). Na roční misi ale nebylo možné vybrat nováčka bez zkušenosti s dlouhodobým letem: jenže veterán už měl polovinu amerického limitu „splněnou“. Situace jako vystřižená z Hlavy XXII: musíte poslat někoho, koho poslat nemůžete. Pokud tedy došlo k posunu hranice (i kdyby šlo jen o výjimku, znamená to, že výjimky jsou možné), otevírá se možnost třetího dlouhodobého letu pro celou řadu zkušených veteránů z ISS. Šanci, že se na ISS vrátí ke třetí dlouhodobé směně tak mají třeba Peggy Whitsonová, Donald Pettit, Sunita Williamsová, Michael Fincke či Jeffrey Williams.

    Z Houstonu odepsal na žádost o autogram americký astronaut David Leestma (veterán z letů Challenger STS-41G/1984, Columbia STS-28/1989 a Atlantis STS-45/1992). Podepsal nám dvě fotografie pořízené na kongresu ASE ve Skotsku v roce 2007 (viz blog 19. září 2007).

    TOPlist