Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Středa 31. října 2012

ESA předpokládá, že observatoři Herschel dojde v březnu 2013 její palubní zásoba hélia (při startu v květnu 2009 měla 2300 litrů), které slouží k chlazení palubních přístrojů na teplotu 0,3 stupně Kelvina). Poté, co přístroje přijdou o chlazení, stane se Herschel z astronomického hlediska nepoužitelným zařízením: ESA proto plánuje, že družici naveden na sebevražednou misi proti lunárnímu povrchu. Mělo by jít o další část snahy pátrat po stopách vody na Měsíci, protože řízený dopad tělesa bude působit stejně jako pád meteoritu. Vyvržená hornina by pak měla být pozorována a studována jak družicemi u Měsíce, tak od Země či přímo z ní.

Bývalý astronaut John „Danny“ Olivas (veterán z misí Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009) se z Houstonu přestěhoval do Los Angeles, kde si založil konzultační firmu Olivas & Associates LLC.

Jedním z důležitých kritérií při „rozdávání“ raketoplánů po skončení jejich provozu byla pro NASA jejich bezpečnost jak při dopravě, tak při skladování. New York (který byl z vítězných kandidátů nejvíce kritizovaný, protože k programu raketoplánů neměl absolutně žádnou vazbu) se ovšem ukázal jako ne zcela šťastnou volbou: raketoplán Enterprise byl poškozený jak při transportu (viz blog 5. června 2012), tak nyní při vystavování. Hurikán Sandy totiž strhl jeho prozatímní (byť vybudovaný na několik let) plátěný přístřešek. (Přitom ještě tento měsíc jsme se zde pohledem na Enterprise kochali – viz blog 19. října 2012. A to jsme ještě s klukama žertoval, že když v té nafukovací hale bude díra, tak splaskne podobně jako když Bobík prohodil podobnou halou kouli ve Čtyřlístku nazvaném Velký švih. Příčina jiná, důsledek stejný.) Kromě toho, že Enterprise prokazatelně přišel o část směrovky, utrpěl bezpochyby i další škody: z dostupných snímků je patrné, že ani na jedné straně stroje nezůstaly stát všechny tři osvětlovací stožáry. Uvidíme, jaká překvapení po odstranění plachty (ne)uvidíme...

Úterý 30. října 2012

Ředitel pilotovaných letů v Roskosmosu Aleksej Krasnov oznámil, že pokud chystaná roční výprava dvou kosmonautů na ISS (start březen 2015) dopadne dobře, existují plány na její zopakování – ve větším rozsahu. Podle něj by mělo jít o let posádky, která absolvuje dva (!) roční pobyty ve vesmíru krátce po sobě. Dle Krasnova by mohla odstartovat v roce 2018, přistát v roce následujícím a po pouhé krátké rekonvalescenci by vzlétla ke druhé roční misi. (Fakticky by se tak simulovalo „něco jako“ výprava na Mars s dlouhými přelety v beztíži a výsadkem na povrchu planety mezi nimi.) Krasnov mj. neuvedl, zdali by se mise týkala jen ruských kosmonautů (v době její realizace už by Američané měli létat na ISS vlastními dopravními prostředky). Každopádně jde o zajímavou myšlenku.

V restaurátorských halách Udvar-Hazy Center (stát Virginie) – kde je trvale vystavený raketoplán Discovery - jsem měl možnost vidět dvojici bloků OMS z raketoplánů. Trochu mi vrtaly hlavou: o jaké exempláře jde - vždyť na žádném stroji nechybí. Proč tedy byly vyrobeny?

Tak tedy: raketoplán Enterprise měl kdysi dávno vyrobené makety těchto bloků, které se nazývaly ALTA (Approach and Landing Test Article). Když NASA předávala Enterprise do užívání Smithsonian Institution (což bylo v roce 1985), rozhodla se oba bloky ALTA si ponechat. To pro případ, kdy by bylo potřeba letět s některým operačním raketoplánem „na hřbetě“ Boeingu-747SCA a reálné bloky OMS by nebyly třeba z důvodu údržby k dispozici. V takovém případě by je z aerodynamických důvodů zastoupily právě bloky ALTA. Enterprise v muzeu (vystavený od roku 2003) pak dostal dřevěné náhražky OMS: jenže s nimi nemohl absolvovat finální přelet do New Yorku, protože šlo opravdu jen o kusy překližky. Protože ale NASA s ukončením programu raketoplánů bloky ALTA už nepotřebovala, předala je Smithsonian Institution – a ta je instalovala na Enterprise. Raketoplán se tak po letech stal opět kompletní a dřevěné náhražky OMS zůstaly v Udvar-Hazy Center. Jaké má být jejich další využití (bude-li vůbec nějaké), netuším. (Na snímcích jsou jak OMS v restaurátorských dílnách, tak srovnání dřevěných OMS na Enterprise loni – a bloků ALTA na stejném stroji letos.)

Pondělí 29. října 2012

Společnost Virgin Galactic oznámila, že kromě letů se suborbitálním strojem SpaceShipTwo (do konce letošního roku má uskutečnit první motorický let a v prosinci 2013 i první komerční misi) plánuje ještě jedno odvětví „kosmické turistiky“. V nosném letounu WhiteKnightTwo by prý platícím zákazníkům ráda nabídla krátkodobé skoky po balistické dráze spojené se stavem beztíže v délce trvání až jedné minuty. WhiteKnightTwo je dvoutrupý letoun, přičemž dle Virgin Galactic by mohl nést až čtrnáct platících zájemců: osm v levém trupu, šest v pravém. – Dle pravidel úřadu FAA (Federal Aviation Administration) by ovšem bylo nutné WhiteKnightTwo znovu certifikovat, protože oprávnění k provozu získal jako dopravní stroj v určitém režimu letů.

Jen několik hodin před plánovaným vypuštěním bylo v pátek zastaveno odpočítávání startu jihokorejské nosné rakety Naro-1 (alias KSLV-1). Důvodem se stal únik paliva při tankování prvního stupně. Podle dostupných informací by start odložený až na startovací okno, které trvá od 9. do 24. listopadu 2012.

Fotografie (nejen) z pražského kongresu ASE v roce 2009 nám podepsal a poslal sovětský/ruský kosmonaut Anatolij Filipčenko (veterán z letů Sojuz-7/1969 a Sojuz-16/1974).

Pátek 26. října 2012

V neděli opustí Mezinárodní kosmickou stanici po osmnáctidenním pobytu první operační loď Dragon a ještě tentýž den by se s téměř jednou tunou nákladu měla vrátit zpět na Zemi. – Na ISS je v těchto dnech docela čilý provoz: včera sem dorazila ruská loď Sojuz TMA-06M s trojicí kosmonautů, v neděli odlétá Dragon a příští středu startuje plus zároveň u stanice přistává (protože letí po „zkrácené“ šestihodinové trajektorii) nákladní loď Progress M-17.

Na světě už je program tradičního semináře „Kosmonautika a raketová technika“, který se bude na hvězdárně ve Valašském Meziříčí konat od pátku 23. do neděle 25. listopadu 2012. Oproti původnímu plánu (viz blog 12. října 2012) mi přibyla jedna přednáška („Čím poletím do práce? Zn. americký astronaut.“). A za pozornost jistě také stojí účast slovenského kosmonauta Ivana Belly, který vystoupí na téma „Vědecký program mise Štefánik“.

Už za týden – v pátek 2. listopadu 2012 – se bude přesouvat raketoplán Atlantis z aktuálního místa uložení (hangár VAB) do místa definitivního pobytu v nově budované hale návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska. (S jejím slavnostním otevřením pro veřejnost se počítá 4. července 2013.) Musím říci, že po dobu našeho pobytu na Floridě bylo na staveništi docela pilno a hala nám rostla před očima.

Čtvrtek 25. října 2012

Zkušební let rakety Vega letos v únoru se sice oficiálně skončil úspěchem, ale jak vyplývá najevo, zcela bezproblémový nebyl. Během činnosti třetího stupně došlo k výpadku telemetrických dat. To sice přímý vliv na bezpečnost letu nemá, ale problém to je. Telemetrie totiž není k dispozici z doby, kdy došlo ke kritické operaci: k odhození aerodynamického krytu vynášeného nákladu. Díky tomu nejsou k dispozici přesná data o průběhu tohoto úkonu: správná funkce aerodynamického krytu je přitom zásadní pro každou misi a neexistence „ostrých“ dat (test je test, ale realita je realita) o ní představuje pro budoucnost jistý problém. Dle dostupných informací ovšem nebyl problém na straně rakety Vega, nýbrž v pozemní infrastruktuře.

Ruská média oznámila, že start příští pilotované lodi Sojuz TMA-07M se bude znovu odkládat: z 19. na 23. prosince 2012 (viz blog 20. září 2012). Roskosmos tyto zprávy nejprve ostře odmítl jako „nepodložené“ s tím, že datum startu zůstává beze změny. Při příležitosti předvčerejšího vypuštění lodi Sojuz TMA-06M ovšem Ruskosmos lakonicky oznámil, že přesné datum vzletu Sojuzu TMA-07M bude oznámeno do konce listopadu. Jak bude oznámení znít si asi každý dovede představit – aneb pokud by se s datem skutečně nehýbalo, proč na tento „nepohyb“ čekat do konce listopadu?

Astronaut Bruce Melnick je veterán z misí Discovery STS-41/1990 a Endeavour STS-49/1992 (mimochodem, premiérový let tohoto raketoplánu). Setkání s ním bylo nesmírně příjemné: zvláště, když jsme mu mohli předložit k podpisu i naše vlastní snímky raketoplánu Endeavour naposledy odlétajícího z Kennedyho kosmického střediska (viz blog 21. září 2012).

Středa 24. října 2012

Testy zkušebního exempláře prvního stupně rakety Antares probíhají na kosmodromu Wallops úspěšně a vše směřuje k třicetisekundovému testovacímu zážehu v prvních listopadových dnech. Následně bude stupeň odstraněný z rampy a jeho místo zaujme letový exemplář nosiče, s jehož vypuštěním se počítá v rozmezí 1. až 12. prosince letošního roku. Pokud obě zkoušky proběhnout bez problémů, pak se testovací zásobovací loď Cygnus vydá k ISS v březnu či dubnu 2013.

Šéf Roskosmosmu Vladimir Popovkin oznámil, že již do konce tohoto měsíce bude rozhodnuto o osudu programu nosné rakety Dněpr, nad kterou se v poslední době začaly stahovat mraky (viz blog 14. června 2012).

Dlouho předlouho mi ve schránce „nepřistál“ žádný dopis z Hvězdného městečka. Až tu náhle: několik dopisů a v každém z nich snůška podpisů od několika kosmonautů. Byl mezi nimi například Sergej Volkov (veterán z letů Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-02M/2011), který podepsal fotografie z osobního setkání na kongresu ASE v Praze plus snímky obou „svých“ posádek.

Úterý 23. října 2012

Kvůli problémům s motorem RL-10, které se vyskytly při posledním startu rakety Delta-4 (viz blog 9. října 2012), bylo rozhodnuto odložit start rakety Atlas-5 s testovacím miniraketoplánem X-37B na „ne dříve, než“ 13. listopadu 2012 (ještě před startem Delty-4 se přitom počítalo, že Atlas-5 poletí 25. října). Půjde o misi OTV-3, která bude znamenat druhý kosmický let pro první ze dvou vyrobených zkušebních miniraketoplánů, který už byl ve vesmíru 224 dní v roce 2010.

Dnes ve 12:51 h středoevropského času má na Mezinárodní kosmickou stanici zamířit loď Sojuz TMA-06M, jejíž posádku bude tvořit dvojice ruských kosmonautů Oleg Novickij a Jevgenij Tarelkin (oba nováčci), které doplní Američan Kevin Ford (veterán z letu Discovery STS-128/2009). - Půjde o první použití rampy 31 pro pilotovanou misi od července 1984, kdy odtud vzlétl Sojuz T-12 ke stanici Saljut-7.

Speciál deníku USA Today, který jsem představil na blogu včera (22. října 2012) není ojedinělým počinem. Tentokrát ne na benzinové pumpě, ale na kosmodromu Wallops jsem zakoupil podobný magazín (jen o chlup hubenější: má 64 stran) z loňského roku, který se věnoval ukončení programu raketoplánů. Opět pořádná porce informací z programu raketoplánů: kromě obligátních statistik a hezkých barevných obrázků také rozhovory, analýzy, názory zasvěcených, komentáře... (A na poslední straně stejný inzerent: firma Sierra Nevada Corp. vyvíjející miniraketoplán Dream Chaser.)

Pondělí 22. října 2012

Generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain prohlásil, že si je jistý, že se evropské země rozhodnou podílet na projektu budoucí americké pilotované lodě Orion. Stát by se tak mělo již příští měsíc na velmi očekávaném setkání ESA na ministerské úrovni (20. až 21. listopadu v italském městě Caserta). Dodal zároveň, že by podíl měl mít podobu dodávky servisního modulu pro první bezpilotní misi Orionu v roce 2017, kdy má loď pasivně obletět Měsíc. – Tato informace podle mě přináší více otazníků než odpovědí. Proč má být servisní modul použitý jen na jedné misi? (Když ESA s velkou pompou oznamuje postupné uzavírání výrobních kapacit pro „kosmický náklaďák“ ATV, z něhož má být servisní modul odvozený.) Proč se ESA vůbec zapojuje do projektu Orion, když v pilotovaných letech tak-tak plní své závazky vůči ISS? A co vůbec za dodávku servisního modulu získá („předplatí“ si další využívání ISS?)?

NASA pracuje na vývoji „robotického skeletu“ X1: jde o jakousi konstrukci, kterou si napůl obujete a napůl oblečete a se kterou se budete moci proběhnout po povrchu vzdálených planet (ono např. po půlročním meziplanetárním přeletu v beztíži nebude pro posádku planetoletu vůbec jednoduché udělat na Marsu nový „malý krok pro člověka“). Se skeletem X1 budou pohyby jednodušší: navíc je reálná šance, že by toto zařízení mohli využívat i postižení lidé na Zemi. Krásný příklad využití kosmických aplikací...

Snad na každé benzince v USA je možné zakoupit zvláštní vydání deníku USA Today věnované „Naší budoucnosti ve vesmíru“. Rovných 88 stránek na novinovém papíře a v netypickém formátu cca 30 krát 30 centimetrů se věnuje budoucnosti kosmických letů; zvláštní důraz je pak věnovaný pilotované výpravě na Mars. Publikace je plná článků, rozhovorů, informačních grafik a také inzerátů. Mezi nimi je několik desítek inzerátů různých vysokých škol, které svorně hlásají „jsme zatraceně dobří, protože naši univerzitu absolvovalo tolik a tolik astronautů“. – Jde o neobvyklou publikaci a zajímavou formu prezentace kosmonautiky. Američané zkrátka umí být na svůj kosmický program hrdí – i když zrovna tápe a přešlapuje na místě.

Pátek 19. října 2012

Kanadská kosmická agentura na dnešní den slíbila představit „flotilu roverů“, které by jednoho dne mohly zamířit třeba na Měsíc nebo na Mars. Aneb po skončení programu raketoplánů chce tato země najít nové využití pro své zkušenosti s robotickými technologiemi, které získala při vývoji „kanadské ruky“ RMS či její pokročilejší verze pro Mezinárodní kosmickou stanici SSRMS.

Raketoplán Atlantis opustil hangár OPF-2 v Kennedyho kosmickém středisku a zamířil do budovy VAB. Zde zůstane několik příštích dní až do 2. listopadu, kdy se počítá s jeho transportem do návštěvnického střediska: jako druhý z raketoplánů (po Discovery) tak získá trvalé nové „bydliště“. Se slavnostním otevřením haly pro návštěvníky se počítá 4. července 2013.

Po raketoplánech Endeavour (viz blog 21. září 2012) a Discovery (viz blog 27. září 2012) byl v rámci našeho nejnovějšího výletu do USA na řadě stroj Enterprise: t.č. umístěný v nevzhledné nafukovací hale (viz blog 23. července 2012) na palubě letadlové lodi Intrepid v New Yorku. Zatímco loni na mě během dvou návštěv v Udvar-Hazy Center ve Virginii (viz blog 11. března a 20. dubna 2011) udělal Enterprise dojem, letos na mě působil jaksi vyumělkovaně. Stroj jistě má svoji hodnotu, ale protože jeho plastový plášť (neměl skutečné keramické destičky tepelné ochrany, jen jejich hmotnostní a rozměrovou plastovou náhražku) prošel nedávno rekonstrukcí (= prostě byl natřený), působil vedle ošlehaných strojů Discovery a Endeavour jako by právě sjel z tovární linky a neměl za sebou bohatou a pohnutou historii. (To platí i o křídle poškozeném při transportu v New Yorku – viz blog 5. června 2012 – detail je na posledním řádku fotografií.)

Čtvrtek 18. října 2012

Minulý týden navštívila ústředí Evropské kosmické agentury v Paříži delegace čínské Agentury pro pilotované kosmické lety (jejím členem byla i první čínská kosmonautka Liu Wang). Jednalo se o úzké spolupráci na poli pilotovaných letů: výsledkem má být exkurze čínské delegace v Evropském výcvikovém středisku v německém Kolíně nad Rýnem. – Minulý měsíc přitom bývalý kosmonaut Thomas Reiter (nyní vedoucí pilotovaných letů v ESA) na aerosalónu v Berlíně hovořilo o tom, že se vedou „jednání o společné pilotované misi ve druhé polovině tohoto desetiletí.“ Jinými slovy: evropský kosmonaut by se mohl – bude-li politická vůle, doplnil Reiter - proletět čínskou lodí Shenzhou.

Je to jen drobný zákon, ale měl ohromný potenciál „vyčistit“ sbírky v mnoha amerických muzejích (které jsou často odkázané na soukromé dárce) stejně jako vytvořit naprosto nekontrolovaný černý trh s kosmickými artefakty. Prezident Barack Obama konce září podepsal zákon, který přiznává „plná vlastnická práva“ astronautům z programu Mercury, Gemini, Apollo, Skylab a Apollo-ASTP (tedy nikoliv těm, kdo létali pouze na raketoplánech!) k artefaktům, které dostali nebo si je uschovali (nebo je prostě zapomněli vrátit, no) coby suvenýry.

Osobní setkání se skutečným astronautem je prakticky vždy milým a příjemným zážitkem: nejinak tomu bylo, když se nám připletl do cesty Samuel Durrance (veterán z letů raketoplánů Columbia STS-35/1990 a Endeavour STS-67/1995). Slovo dalo slovo a došlo na fotografování i podepisování.

Středa 17. října 2012

Asi nikdo to prohlášení nebral moc vážně, přesto: v roce 2007 Indie informovala ústy svého premiéra Manmóhana Singha, že pošle kosmonauty na Měsíc do osmi let (tedy 2015). Zřejmě trochu zaměnil přípravu vlastní pilotované lodi (která skutečně k uvedenému datu probíhá) s misí na Měsíc – ale budiž, jednou je premiér a jednou to „oficiálně“ oznámil, tak s tím nic nenadělám. - O rok později už národní kosmická agentura ISRO o cestě na Měsíc hovořila: uváděla, že ji může (což je asi důležité) realizovat v roce 2020. Před několika týdny ale tentýž indický premiér Manmóhan Singh vysloveně uvedl, že Měsíc není cílem národního kosmického programu. - A jsme tam, kde jsme byli. Nicméně zpráva o pilotovaném indickému lunárním programu bude bezpochyby žít dál.

Budování památníku připomínajícího programu raketoplánů ve Space View Parku ve floridském Titusville se rozběhlo v červnu (viz blog 14. června 2012) – jenže po vybetonování soklu se práce prozatím zastavily. Snad jen dočasně, protože kvůli nedostatku financí se opakovaně odkládalo už zahájení stavby.

Úterý 16. října 2012

V rámci programu modernizace raket Saturn-V byly v šedesátých a sedmdesátých letech vyvinuty a odzkoušeny čtyři motory verze F-1A. Na rozdíl od běžně používané varianty F-1 měly vyšší tah (8000 vs. 6600 kN při hladině moře). Několik desítek let byly zakonzervované v Marshallově kosmickém středisku NASA - až nyní tři z nich dostala k dispozici firma Dynetics. Nyní je součástku po součástce rozebírá, aby přesně zhodnotila jejich stav. Do roku 2015 pak s použitím starých i nově vyrobených dílů hodlá vyrobit některé funkční prvky motoru a o dva roky později představí plnohodnotný motor určený pro ostré zkoušky. Ty mají být hotové v roce 2020 a motor by potom mohl být použitý na pomocných motorech nově vyvíjené superrakety SLS.

California Scicence Center získalo pro svoji budoucí expozici s raketoplánem Endeavour (vystavovaný bude ve vertikální poloze s dvojicí pomocných motorů a hlavní nádrží) modul Spacehab. Jde o laboratorní a skladovací (záleželo vždy na účelu použití) modul Spacehab, který byl naposledy použitý při letu Endeavouru STS-118 v srpnu 2007.

První pilot stroje SpaceShipOne (který je nyní vystavený v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.) Mike Melvill nám poslal podepsanou dvojici fotografií z naší před-před-minulé návštěvy. A navíc připojil pár milých řádků...

Pondělí 15. října 2012

Hlášení z meziplanetárních drah:

  • Evropská sonda Rosetta, t.č. v hibernaci a mířící ke kometě P67/Čurjumov-Gerasimenko, se dostala do nejvzdálenějšího bodu od Slunce: je od něj 792 mil. kilometrů. Rosetta bude (by měla být...) znovu oživena 20. ledna 2014 - půl roku před příletem k cílové kometě.
  • Americká sonda Deep Impact/EPOXI provedla motorický manévr, který usměrňuje její dráhu letu k asteroidu 2002GT. Pro sondu je to už druhé těleso „nad plán“, protože po startu (leden 2005) měla zkoumat jen kometu Tempel 1 (červenec 2005), k níž si později přidala kometu Hartley-2 (listopad 2010). Je otázkou, zdali se průlet u 2002GT podaří, protože je plánovaný až na leden 2020. Sonda přitom byla navržena s životností něco málo přes půl roku – a k průletu má dojít patnáct let po startu!
  • Sonda Voyager-1 se stane prvním umělým tělesem, které dosáhlo hranice heliopauzy (místo, kde končí vliv Slunce a kde se tlak slunečního větru vyrovnává s tlakem větru generovaného ostatními hvězdami). Protože tuto hranici nemáme přesně stanovenou a protože existuje několik modelů „jak zjistit, že už to nastalo“, přišel nyní časopis Science s oznámením, že je docela dobře možné, že Voyager-1 sluneční soustavu opustil už koncem srpna.
  • Letectví+kosmonautika 10/2012 obsahuje můj článek „Program plný otazníků“: podrobné informace o dosavadním i budoucím vývoji nové americké superrakety SLS.

    Pátek 12. října 2012

    Martha Mejia-Kaiserová z Mezinárodního institutu kosmického práva obnovili ESA, že z družice Envisat udělala „časovanou bombu“. Prý přesluhující družici zbytečně dlouho ponechávala na vyšší dráze, než bylo vhodné – družice ovšem překročila více než dvojnásobně svoji plánovanou životnost, a pak se odmlčela (viz blog 12. a 17. dubna 2012). Nyní bude z výšky cca 780 km klesat více než sto let. Mejia-Kaiserová přitom tvrdí, že snížení dráhy družice na 750 km by si vyžádalo jen 60 kg paliva (v době, kdy fungovala, pochopitelně) a že odtud by do atmosféry klesala jen 25 let. ESA se podepsala (už po startu Envisatu, ale ještě před prodloužením jeho pětileté mise) mezinárodní kodex o operacích ve vesmíru, jehož cílem je snížit množství „kosmockého smetí“. Mejia-Kaiserová nyní požaduje, aby ESA aktivně odstranila Envisat z oběžné dráhy nebo aby nesla plnou zodpovědnost za budoucí osud satelitu. - Inu, není nad to, když něco podepíšete v dobré víře a zavážete se k dobré věci – hned se najde někdo, kdo vás bude popotahovat. Kdyby ESA na dobrovolný závazek nepřistoupila a kdyby nic nepodepsala, nikdo ji z ničeho vinit nebude. Takto si (nejen) kosmické agentury pro příště dobře rozmyslí, než se k něčemu „navíc“ zavážou. (Aneb jestlipak paní Mejia-Kaiserová statečně útočí i na Čínu, která po testu protidružicové zbraně „obohatila“ vesmír o plnou čtvrtinu kosmického smetí?)

    Letos na podzim chystám celou řadu přednášek pro veřejnost, které jsou věnované kosmonautice (neuvádím zde přednášky pro „uzavřené společnosti“ typu školy, svoji výuku na vysokých školách nebo soukromé kluby stejně jako přednášky z oblasti informační bezpečnosti). Začínám již zítra v Ostravě:

  • Sobota 13. října 2012, hvězdárna Ostrava (pozor – kvůli rekonstrukci hvězdárny se koná v náhradních prostorách), 16:00 h, Astronomie ve službách kosmonautiky.
  • Čtvrtek 25. října 2012, hvězdárna Prostějov, 18:00 h, Čínský drak míří do kosmu.
  • Úterý 30. října 2012, knihovna Černá Hora, 18:00 h, Mars: triumfy i katastrofy kosmických sond.
  • Středa 21. listopadu 2012, kulturní dům Letovice, 18:30 h, Apollo: kroky po Měsíci.
  • Neděle 25. listopadu 2012, hvězdárna a planetárium Valašské Meziříčí, seminář Kosmonautika a raketová technika, Nerealizované meziplanetární sondy.
  • Obrázky jsem si vždy prohlížel se zatajeným dechem – a když jsem měl možnost dostat se do Kennedyho kosmického střediska, vždy jsem kolem chodil s až posvátnou úctou. Nikdy mne nenapadlo, že bych se jednoho dne mohl podívat dovnitř. A ejhle, stalo se – a já měl možnost absolvovat další nepopsatelný zážitek jménem prohlídka hangáru VAB. Fotografie přitom vůbec nevypovídají o atmosféře gigantické 160 metrů vysoké stavby: nejsou prostě její velkolepost a „genius loci“ zachytit...

    Čtvrtek 11. října 2012

    Nákladní loď Dragon je bezpečně připojena k Mezinárodní kosmické stanici. Sekundární náklad rakety Falcon-9 – komunikační družice Orbcomm (její cena byla 6,5 mil. USD) – už ale tolik štěstí neměl. Pro problémy s jedním motorem prvního stupně nosné rakety Falcon-9 a následnou změnou profilu trajektorie letu nebyl provedený druhý zážeh druhého stupně (uskutečnil by se v nebezpečné blízkosti ISS, přičemž případné selhání stupně – tedy jeho výbuch – by mohl stanici ohrozit mrakem úlomků). Družice Orbcomm se tak ocitla na mnohem nižší, než plánované dráze – a včera zanikla v hustých vrstvách atmosféry. – Jak tedy hodnotit start rakety Falcon-9? Jinak jej asi bude hodnotit NASA, která má své zásoby bezpečně u ISS. Jinak společnost Orbcomm, která vinou nosné rakety ztratila satelit. A jinak společnost SpaceX, která ztrátu pochopitelně bagatelizuje. A jinak nezaujatý pozorovatel, který musí hluboce smeknout před konstruktéry rakety Falcon-9: ta i přes velmi vážný problém dosáhla oběžné dráhy a hlavní úkol splnil. Inu, nic není jen černé nebo jen bílé.

    Zítra a pozítří se bude z mezinárodního letiště v Los Angeles do prostor California Science Center přesouvat raketoplán Endeavour. Půjde o velkolepou akci s nemalým logistickým zázemím: bude třeba odklánět dopravu ze silnic, demontovat dráty elektrického proudu – a dokonce bylo zapotřebí pokácet několik set stromů! Na devatenáctikilometrové cestě potáhne raketoplán na speciálním podvozku automobil Toyota Tundra: tato automobilka je totiž dlouholetým podporovatelem California Science Center (za možnost táhnout raketoplán navíc středisku slíbila dalšího půl miliónu dolarů). Los Angeles pojalo transport jako velkolepou podívanou a starosta přislíbil doprovodné akce, které se stanou „matkou všech přehlídek“.

    Pro Letectví+kosmonautiku 9/2012 jsem připravil následující články: „Marťanská kronika 21. století“ (robot Curiosity na Marsu), „Divoká jízda Scotta Carpentera“ (kapitola z historie: druhý Američan na oběžné dráze), „Orel definitivně přistál“ (zemřel Neil Armstrong) a „Dva plus jeden vítěz“ (kontrakty na komerční pilotované lodě).

    Středa 10. října 2012

    Zamýšlenou celoroční misi v letech 2015/16 na ISS by měl za ruskou stranu absolvovat kosmonaut Oleg Skripočka (veterán z letu Sojuz TMA-01M/2010). Americký zástupce v misi dosud nebyl určený, protože původně nominovaná Peggy Whitsonová (viz blog 23. srpna 2012) prý byla z mise vyřazena. Údajně poletí v roce 2015 „jen“ na půlroční výpravu na ISS (start v červnu 2015 na Sojuzu TMA-16M, přistání nejspíše v listopadu téhož roku).

    Pokud se zpráva ukáže jako pravdivá, Whitsonová se stane prvním americkým astronautem, který bude podruhé velitelem ISS. (Rusové už mají trojnásobného velitele Gennadije Padalku a v příštím roce budou stanici velet Pavel Vinogradov, Fjodor Jurčichin a Oleg Kotov – všichni podruhé.)

    Na tiskové konferenci v Moskvě bylo dnes formálně oznámeno, že na podzim 2015 poletí na desetidenní návštěvu Mezinárodní kosmické stanice coby kosmický turista britská zpěvačka Sarah Brightmanová (viz blog 23. srpna 2012).

    Minulý měsíc (přesněji 12. září 2012) jsem se mihl v reportáži na České televizi věnované všemožným kosmickým prvenstvím.

    Úterý 9. října 2012

    Raketa Delta-4 dopravila minulý týden na oběžnou dráhu další družici GPS. Ovšem nechybělo mnoho a nemuselo tomu tak být. Druhý stupeň nosiče (či přesněji jeho raketový motor RL-10B-2) měl totiž oproti plánu nižší tah, takže už první zážeh v plánované délce osmi minut byl prodloužený o půl minuty. Podobně druhý: namísto tří minut trval minuty čtyři. (Přesné časy a hodnoty tahu motoru nejsou k dispozici: stejně jako o třetím zážehu.) Vynášený satelit GPS 2F-3 se tak nakonec na plánovanou dráhu dostal a start je možné hodnotit jako úspěšný. Jeho průběh ale bude nyní předmětem bedlivého šetření, protože stejný raketový motor používá ve druhém stupni i nosič Atlas-5 a protože druhý stupeň Delty-4 byl vybraný jako druhý stupeň pro nejméně první dvě mise nové superrakety SLS.

    Dle slibu (viz blog 19. září 2012) zveřejnilo Rusko jména osmi kandidátů, kteří se stanou členy oddílu kosmonautů. Jsou to Oleg Vladimirovič Blinov (nar. 1978), Pjotr Valerievič Dubrov (1978), Ignat Nikolajevič Ignatov (1982), Anna Nikolajevna Kikina (1984), Sergej Vladimirovič Korsakov (1984), Dmitrij Aleksandrovič Petelin (1983), Andrej Valerievič Fedjajev (1981) a Nikolaj Aleksandrovič Čub (1984).

    Jeho výprava už má jméno i emblém (viz blog 8. října 2012), start do vesmíru klepe na dveře a jako první z nového oddílu evropských kosmonautů (výběr 2009) má na přípravu nejméně času. Přesto si ho Luca Parmitano vyšetřil a na zaslanou žádost o podpis reagoval. Pěkné, děkujeme!

    Pondělí 8. října 2012

    I čtvrtá raketa Falcon-9 úspěšně dosáhla oběžné dráhy: vynesla do vesmíru první ze dvanácti operačních lodí Dragon se zásobami pro ISS. Start byl ovšem poměrně dramatický, protože v osmdesáté sekundě letu „přišla“ raketa o jeden z devíti motorů prvního stupně: ten podle všeho explodoval. Falcon-9 ovšem letěl dál, jako by se nic nestalo a ztrátu jednotky kompenzoval o půl minuty delší činností prvního stupně. Klobouk dolů - byť konstruktéři s výpadkem jednoho motoru sice počítali (a dokonce i s jeho dramatickým selháním, takže v motorové sekci rozmístili kevlarové štíty nebo motory orientovaly nejnebezpečnějšími částmi "ven"). Exploze představuje silný dynamický ráz na celou konstrukci rakety (navíc se v době selhání nacházela v oblasti největšího namáhání, tzv. Max-Q) stejně jako na přívodní potrubí i jeho obsah (jeden z devíti motorů využívajících společné nádrže se prostě nedá absolutně odizolovat). Loď Dragon je každopádně na stanovené oběžné dráze a míří ke středečnímu setkání s ISS.

    Šlo snad o první start nepilotovaného nosiče, na který byl možné zakoupit vstupenky na NASA Causeway. Start rakety Falcon-9 bylo možné sledovat ze stejného místa jako kdysi raketoplány (ze vzdálenosti cca 9 km) na NASA Causeway za cca dvacetidolarový obolus.

    Mise italského kosmonauta Lucy Parmitana (v lodi Sojuz TMA-09M má startovat v květnu a vrátit se na Zemi v listopadu 2013) se dočkala oficiálního názvu: Volare (což znamená v italštině „letět“). A mise už má i svůj emblém: všimněte si, že na něm není logo ESA, neb jde o let z kvóty italské kosmické agentury ASI, který toliko realizuje kosmonaut z oddílu ESA. (Proto ani nebyla obvyklá veřejná soutěž o název mise nebo návrh loga v režii ESA: soutěž proběhla, ale zorganizovala si ji ASI jen pro Italy.) – Na obrázku jsou pak i dvě další loga, a to emblém fiktivní mise Howarda Wolowitze z následujícího běhu seriálu Teorie velkého třesku (viz blog 13. června 2012) a dnes vypuštěné lodi Dragon (čtyřlístek nechybí – viz blog 6. června 2012; najdete ho mezi názvem nosné rakety a lodi).

    Pátek 5. října 2012

    Členem 44. a 45. základní posádky ISS bude japonský kosmonaut Kimiya Yui. Svůj půlroční pobyt na stanici zahájí v červnu 2015. - Podle původního rozpisu míst mezinárodních partnerů měl letět už v rámci expedic 42 a 43, ale italská kosmická agentura ASI požádala japonskou JAXA o výměnu slotů, aby její kosmonautka Samantha Cristoforettiová získala dřívější let. JAXA žádosti vyhověla. Její důvody ale nebyly zveřejněny.

    Zkušební zařízení Grasshopper společnosti SpaceX, na kterém jsou testovány technologie pro znovupoužitelné nosné rakety (jeho oznámení viz blog 30. září 2011, fotografie 13. července 2012) se v září dočkalo svého prvního letu. Sice trval jen asi tři sekundy a dosažená výška činila necelé dva metry, ale šlo o premiérový test a dopadl na výbornou.

    Startovací komplex číslo 39 v Kennedyho kosmickém středisku (stát Florida) je místem, kde se psala (a věřím, že ještě psát bude) historie. Vzlétly odtud všechny rakety Saturn-V (tzn. že i všechny pilotované výpravy na Měsíc a stanice Skylab), všechny raketoplány Space Shuttle i experimentální nosič Ares-IX. Mít možnost si komplex prohlédnout opravdu zblízka (včetně třeba záchranných lanovek, bunkru vybudovaného pro úkryt posádek Apollo nebo například záplatovaných děr v oplocení, které vytvořily spalinami raketových motorů vytrhané žáruvzdorné cihly) je nepopsatelný zážitek, kvůli němuž rozhodně stojí za to vydat se na kosmodrom (dokud je komplex přístupný veřejnosti – desítky let sem nesměla a desítky let nejspíše zase smět nebude). Rozhodně je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet nebo přečíst. – Neodolal jsem a jako Jeníček a Mařenka loupali perníček, tak i já si odloupnul několik „slziček“ z natavených žáruvzdorných cihel. Kdyby mohly vyprávět...

    Čtvrtek 4. října 2012 (EDT)

    Hlavní lékařská komise rozhodla, že Svatoslav Morozov není ze zdravotních důvodů schopen pokračovat ve výcviku a že bude vyřazený z oddílu kosmonautů (aniž se kdy do vesmíru vydal). Morozov přitom při závěrečných zkouškách před několika týdny „prospěl s výhradami“ (viz blog 10. srpna 2012). – Společně s ním zkoušky nesložili na sto procent Andrej Babkin a Aleksej Chomenčuk (opět viz blog 10. srpna 2012), ale oba prý složili reparát a z kandidátů se stanou kosmonauty v průběhu tohoto měsíce.

    Z oddílu ruských kosmonautů také odešel – bez udání důvodu – Maksim Ponomarjov, který v něm působil od roku 2009. Ani on se do vesmíru nikdy nepodíval.

    Aktuální vydání týdeníku Respekt informuje (dokonce i na titulní stránce!) o misi robota Curiosity na Marsu – a to v podobě mého článku „Cesta na Mount Sharp“.

    Úterý 2. října 2012 (EDT)

    Očekávaná kniha „Forever Young“ (životopis šestinásobného astronauta Johna Younga – viz blog 9. srpna 2012) je na světě, ale budí rozpaky. Rozčarován je i její spoluautor James Hansen (mj. autor vynikajícího autorizovaného životopisu Neila Armstronga – viz blog 28. srpna 2012), podle něhož vydavatel vůbec nevzal v potaz připomínky, které k finální podobě díla měl. Takže se na obálce (!) publikace lze dočíst, že John Young byl velitelem Apolla-15 (správně je Apolla-16), namísto „delta V“ je v knize opakovaně uvedeno „delta vee“ nebo pasáž, ve které se uvádí, že se při misi Gemini 10 zúčastnil kosmické vycházky s Michaelem Collinsem (který pochopitelně vystoupil sám). A desítky dalších do očí bijících chyb. Na autobiografii docela zásadní věci… - Dobrou zprávou každopádně je, že Young uskuteční několik autogramiád. V uplynulých měsících totiž kolovaly zprávy, že se jeho zdravotní stav zhoršil a že není schopen vůbec nic podepsat…

    Ve věku 98 let zemřel v Huntsville (stát Alabama) Rudolf Schlidt, jeden z posledních žijících členů týmu nacistického konstruktéra Wernhera von Brauna. Ač se přesný počet členů týmu špatně počítá (je to třeba dáno i tím, že někteří jeho členové přišli do USA až mnoho let po válce na vyslovenou žádost von Brauna), většinou se uvádí poslední žijící člen: Hans Fichtner (nar. 8. září 1917).

    Americký astronaut Hank Hartsfield nám poštou poslal podepsané fotografie hned ze tří osobních setkání: ze skotského Edinburgu (2007), Prahy (2009) a německého Speyeru (2010).

    Pondělí 1. října 2012 (EDT)

    Pokud jsem před několika dny chválil astronauta Franklina Changa-Díaze (viz blog 11. září 2012) za vstřícný přístup ke sběratelům podpisů, chválil jsem den před večerem. Desetidolarový poplatek za podpis totiž Chang-Díaz počínaje dnešním dnem zvedl na 40 USD – a v případě podpisu s osobním věnováním dokonce na 75 USD. Pokud budete potřebovat podpis na materiály ke všem jeho sedmi startům, budete muset sáhnout docela hluboko do kapsy. (Na druhou stranu: Chang-Díaz tvrdí, že nejde o jeho osobní obohacení, ale že veškeré získané prostředky jdou na vývoj revolučního raketového motoru VASIMR.)

    První stupeň rakety Antares nezamířil na startovací rampu v sobotu (jak jsem avizoval na blogu 27. září 2012), ale až dnes. Důvodem bylo nepříznivé počasí o víkendu. Nyní je před raketou třicetisekundový zkušební zážeh motorů, k němuž dojde za čtyři až pět týdnů. Pokud vše dobře dopadne, čeká ji o měsíc později testovací start.

    Americký astronaut Leland Melvin (veterán z letů Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-129/2009), který aktuálně působí na pozici náměstka administrátora NASA pro vzdělávání, nám poštou podepsal fotografie z loňského setkání ve Vídni (viz blog 14. června 2011) a navrch přiložil jednu litografii s věnováním.

    TOPlist