Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Čtvrtek 27. září 2012 (EDT)

Dnes měl být na rampu 0A na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) - dříve součást Wallops Flight Research Facility - dopraven první stupeň rakety Antares: následovat bude čtyři až šest týdnů zkoušek, a pak slibovaný zkušební zážeh motorů. Transport se ale nezdařil, a to kvůli selhání jedné z akumulátorů v dopravníku (jak praví oficiální vysvětlení). Další pokus o dopravu prvního stupně na rampu se plánuje na sobotní ráno.

Zpěvačka Sarah Brightmanová by měla desátého října 2012 učinit „dechberoucí oznámení“ (jak slibuje firma Space Adventures) týkající se kosmické turistiky. Kromě slavné zpěvačky se oznámení zúčastní „umělec pro mír“ při UNESCO Michail Gendělev a ředitel společnosti Space Adventures Eric Anderson. – Firma Space Advetures zatím zajišťovala lety všech sedmi dosavadních „kosmických turistů“ a už dříve se objevily spekulace, že Brightmanová by mohla být osmá (viz blog 23. srpna 2012).

„Udělat krok, použít všechny fotoaparáty do všech směrů, udělat další krok – a pak to celé zopakovat.“ – Raketoplán Discovery vystavený v Udvar-Hazy Center (stát Virginia) opravdu nelze obejít jen tak. Je „ošlehaný“ 39 kosmickými výpravami a jsou na něm tisíce zajímavých detailů, které z internetových odkazů, knih nebo videosekvencí prostě nevyčtete. Raketoplán je přitom přístupný opravdu na pár metrů, takže máte pocit, že stačí jen vztáhnout ruku a můžete se ho dotknout – přitom ještě loni byl plnohodnotnou kosmickou lodí zakotvenou u Mezinárodní kosmické stanice (kterou jsme navíc viděli startovat na poslední misi – viz blog 25. února 2012).

Středa 26. září 2012 (EDT)

V Novém Mexiku byla dokončena první fáze výstavby kosmodromu Spaceport America. Jenže… Proinvestovaly se zatím jen státní peníze (celková hodnota projektu je 209 mil. USD), soukromníci své sliby neplní. Včetně Richarda Bransona, který v první fázi výstavby plánoval otevřít na kosmodromu první hotel ze svého nového „lifestylového“ řetězce. – Ve Spojených státech je aktuálně plánováno dalších devět (!) kosmodromů pro suborbitální lety a navíc existuje dalších devět (!) projektů. Vypadá to, že i soukromé suborbitální společnosti nakonec chtějí dát přednost atraktivnějším místům na Floridě, v Texasu nebo Kalifornii před pouštěmi Nového Mexika…

Xcor s letounem Lynx (asi druhý nejvážnější kandidát na provozování suborbitální turistiky) chce přesídlit na Floridu se záložním letištěm v Texasu (viz blog 28. srpna 2012). Další společnost RocketCrafters, Inc. odmítla nabídku Nového Mexika a rozhodla se pro Floridu. V Brownsville v Teaxsu se má stavět kosmodrom za 50 mil. dolarů – údajně pro turistické (!) záměry společnosti SpaceX. Colorado, Florida, Texas a Virginie do své legislativy již zakotvily trvalou ochranu pro dodavatele a poskytovatele služeb (něco podobného má i Nové Mexiko, ale jen s firmou Virgin Galactic a jen do roku 2018). Kdybyste provozovali komerční suborbitální lety: šli byste do legislativně nepřipraveného Nového Mexika nebo jinam? Šli byste do odlehlých oblastí, nebo tam, kde už nyní jsou davy turistů (= potenciálních klientů)? (A kde se tedy dá vydělat na souvisejících službách.) Šli do odlehlé pouště, kde není zhola co nabídnout, nebo do oblasti se zázemím a infrastrukturou?

Ekofutura číslo 4/2012 přinesla můj článek „Mokré kroky na Marsu“ – o historii a současnosti pátrání po vodě na Rudé planetě.

Úterý 25. září 2012 (EDT)

Dle listu Orlando Sentinel chce NASA jako první krok na cestě k návratu astronautů na Měsíc, k asteroidům i na Marsu vybudovat malou stanici za Měsícem v bodě L2 (Lagrangeův bod, cca 442 tisíc km od Země). Stanice by měla využít „přebytečné komponenty“ z programu ISS, přičemž k její výstavbě má být použita superraketa SLS a k obsluze vyvíjená loď MPCV/Orion. S výstavbou by se prý mohlo začít v roce 2019.

Americký astronaut Mark Polansky se po odchodu z oddílu astronautů NASA (viz blog 12. července 2012) nestal nezaměstnaným, nýbrž zamířil do firmy Barrios Technologies v Houstonu (stát Texas). V ní (celkem má 640 zaměstnanců, přičemž na trhu působí 32 let) bude mít na starosti programy integrace související s Mezinárodní kosmickou stanicí.

Třetí letošní číslo obměsíčníku Ekofutura obsahuje můj článek „Šest minut hrůzy“ – o přistání robota Curiosity na Marsu (vyšel před přistáním, ale řada na něj přichází až nyní).

Pondělí 24. září 2012 (EDT)

Raketoplán Endeavour definitivně – jako poslední z rodiny amerických kosmických letounů – dolétal, když úspěšně dorazil do Kalifornie. Zde jej čeká transport do California Science Center v Los Angeles, kde bude dočasně vystavený v hangáru Samuel Oschin Space Shuttle Endeavour Display Pavilion. Od roku 2017 pak nalezne svůj trvalý domov v nově postavené hale Samuel Oschin Air and Space Center (její podoba dosud nebyla zveřejněna), kde bude uložený – jako jediný z vystavovaných strojů – ve vertikální poloze.

Írán uskutečnil další pokus o start do vesmíru, který se ovšem nezdařil – a který byl následně utajený. Podle Jane's Intelligence Review k němu došlo v rozmezí mezi 18. květnem a 23. červnem 2012: nasvědčují tomu satelitní snímky z obou dvou dat (svědčící o použití „kosmické“ rampy). Přitom Írán oznámil, že další pokus o start uskuteční 23. května (viz blog 21. května 2012) – ale o něco později informoval, že start se uskuteční až za deset měsíců.

Při příležitosti neplánovaného výstupu do otevřeného prostoru v souvislosti s výměnou „rozvodné skříně“ na ISS (viz blog 5. září 2012) jsem se mihl ve Studiu 6 na ČT24.

Pátek 21. září 2012 (EDT)

Raketoplán Endeavour nám splatil dluh. Když jsme se loni vydali na jeho poslední start do vesmíru, neodstartoval (viz blog duben a květen 2011) – ovšem letos jsme jeho „poslední start“ přece jen viděli. Na vlastní oči a z neuvěřitelné blízkosti: nešlo sice o start do vesmíru, ale šlo o historicky poslední odlet raketoplánu z Floridy a zároveň historicky absolutně poslední (pře)let raketoplánu vůbec.

Bez uzardění mohu prohlásit (protože mohu srovnávat), že šlo o úchvatnější zážitek, než samotný start raketoplánu do vesmíru. Slavnostní defilé letounu s raketoplánem přímo před námi, start, promenáda nad Kennedyho kosmickým střediskem a nakonec přelet nad dráhou SLF ve výšce necelých sedmdesáti metrů… (A to nepočítám setkání s mnoha zajímavými osobnostmi.) Zkrátka a dobře: vidět za letu raketoplán, na který si prakticky můžete „sáhnout“, prostě nemělo chybu a patří k zážitkům, které se slovy nedají popsat - ale které zůstávají navždy...

Čtvrtek 20. září 2012 (EDT)

Při vzpomínce v den prvního výročí ukončení provozu amerických raketoplánů (viz blog 20. července 2012) jsem připomněl, že ze čtyř astronautů jsou tři k dispozici pro další nominace. Po dvou měsících to ale Už není pravda, protože Sandra Magnusová (Atlantis STS-112/2002, Endeavour STS-126/2008 a Atlantis STS-135/2011) se rozhodla, že svoji sbírku tří kosmických letů už nerozšíří. Počínaje 22. říjnem 2012 se stává výkonnou ředitelkou AIAA (American Institute for Aeronautics and Astronautics). – Pro úplnost: prezidentem AIAA je bývalý administrátor NASA (z let 2005 až 09) Michael Griffin.

Zamýšlený odklad startu lodi Sojuz TMA-06M (viz blog 17. září 2012) bude mít nejspíše domino-efekt i na další pilotovanou misi k ISS: Sojuz TMA-07M neodstartuje 5., ale nejspíše až 19. prosince 2012.

Druhé letošní číslo obměsíčníku Ekofutura obsahuje můj článek „Jsou-li tam žáby taky?“ – o kosmických sondách a exoplanetách.

Středa 19. září 2012 (EDT)

Start jihokorejské rakety Naro-1 alias KSLV se dle upřesněných informací uskuteční v rozmezí 26. až 31. října 2012. Dřívější zprávy hovořily o 10. říjnu (viz blog 24. srpna 2012).

Rusko oznámilo, že výběr nového oddílu kosmonautů byl dokončený, že bude čítat osm osob a že jejich jména zveřejní do 10. října 2012.

Včera jsem na blogu psal o dosud „nepoužitém“ kosmickém turistovi Niku Halikovi, dnes je na řadě jeho kolega Sergej Kostěnko (Rusko). Ten byl v záložní posádce lodi Sojuz TMA-7/2005: jinak je to ředitel společnosti Space Adventures (zajišťující právě lety kosmických turistů) v Rusku. Je docela dobře možné, že dříve či později sám sebe pošle na „služební cestu“ – o to větší radost mám ze zaslaných podpisů.

Úterý 18. září 2012 (EDT)

Ruského kosmonauta Dmitrije Kondratěva, který se rozhodl odejít z oddílu kosmonautů (viz blog 7. září 2012), nahradí na postu velitele lodi Sojuz TMA-14M Aleksandr Samokutjajev (veterán z letu Sojuz TMA-21/2011).

„Námořní pohřeb“ Neila Armstronga minulý týden (viz blog 14. září 2012) nebyl prvním podobným v případě americké kosmické legendy: už Alan Shepard se nechal zpopelnit a „rozptýlit“ z vrtulníku amerického námořnictva u pobřeží Kalifornie. Shepard byl prvním Američanem ve vesmíru (byť absolvoval toliko suborbitální let v lodi Mercury Freedom 7) a následně se stal pátým člověkem, který se prošel po Měsíci (jako velitel Apolla-14). Zajímavé je, že takto byl v roce 1998 Shepard pohřbený společně se svou manželkou, která zemřela jen pět týdnů po něm.

Nik Halik z Austrálie je „kosmickým turistou“, který se (zatím) na oběžnou dráhu nepodíval. Přesto mu místo v kosmonautice patří: vždyť byl členem záložní posádky mise Sojuz TMA-13! Podepsané fotografie a pár řádků od něj proto rozhodně potěší…

Pondělí 17. září 2012 (EDT)

Dnes měl dát vale Kennedyho kosmickému středisku raketoplán Endeavour, aby se vydal na pouť do místa svého posledního odpočinku – kalifornského Los Angeles. Nepříznivé počasí v místě mezipřistání v Houstonu ale zapříčinilo odklad odletu o den – a špatné počasí na cestě letu pak o další den (čili aktuálně se s odletem počítá ve středu). Raketoplán na letounu Boeing-747SCA je totiž velmi nestabilní sestava, která potřebuje opravdu kromobyčejně kvalitní počasí: půl minuty před ní dokonce letí průzkumný letoun T-38 Talon, aby varoval přede všemi rozmary počasí (přesto jednou sestava s jedním raketoplánem Challenger dokázala vletět do krupobití, které poškodilo část dlaždic tepelné ochrany).

Zatímco loď Sojuz TMA-04M včera bezpečně přistála po relativně krátkém 125denním letu (zapříčiněném odkladem startu, když byl při předstartovních testech poškozený návratový modul lodi), start následující mise Sojuz TMA-06M se pro technickou závadu odkládá zhruba o týden. Dosud se počítalo se startem 15. října, nové (předběžné) datum je 23. října 2012.

Svého času měl časopis Life monopol na fotografie ze soukromého života amerických astronautů. Dnes již sice nevychází, přesto pod touto kdysi lukrativní značkou vycházejí další a další publikace: naposledy speciální vydání věnované památce Neila Armstronga. Magazín podrobně seznamuje s jeho životem; nejzajímavější část ovšem tvoří právě fotografie, neboť Life měl přístup k unikátním snímkům. Množství „oficiálních“ snímků tak doplňuje i přehršel fotografií „neoficiálních“.

Pátek 14. září 2012 (EDT)

Ruská raketa Proton se po nedávné havárii (viz blog 7. srpna 2012) vrátí zpět do služby startem 14. října 2012 s družicí Intelsat-23. Následovat má vzlet s družicemi Luč-5C a Jamal 300K dne 2. listopadu a do konce roku počítá Rusko s dalšími dvěma až třemi starty. – Zároveň byla oznámena příčina srpnového selhání rakety, za kterou mohlo předání výroby některých komponent čtvrtého stupně Briz-M z Chruničevova kosmického střediska v Moskvě do továrny Poljot v Omsku. Jenže díky „nedorozumění“ byly některé komponenty špatně vyrobené: někdy fungovaly (při předchozích startech), někdy ne (to byl případ srpnové havárie).

Ač Rusko a komerční provozovatel raket Proton ILS tvrdí, že žádný ze zákazníků nehodlá z tohoto ruského nosiče odejít, není to tak docela pravda. Samozřejmě, že záleží na formulaci: opravdu nikdo neodchází; zákazníci jen hledají eventuality. To je případ společnosti SES, která si nově rezervovala pro své družice tři rakety Falcon-9. Výkonný ředitel SES Romain Bausch to komentoval slovy: „[Proton] má přiliš mnoho selhání. I jedno selhání je mnoho. V kontraktech máme klauzuli podle níž můžeme ze smlouvy odstoupit pokud množství selhání dosáhne určité hranice. Ještě na ní nejsme, ale jsme jí velmi blízko.“ – „Proto jsme se rozhodli postavit se s nosnými raketami na třetí nohu. První je Ariane-5, drahá, ale velmi spolehlivá. Něco podobného je vždy dobré mít k dispozici. Druhou je Proton, který ale neopouštíme.“ Třetí bude právě Falcon-9.

Zpopelněné ostatky Neila Armstronga byly dnes pohřbené do moře po obřadu provedeném na palubě lodi USS Philippine Sea (Filipínské moře) CG-58.

Pro zářijové vydání měsíčníku Válka jsem připravil rozsáhlejší článek o tom „Kdo by vyhrál jaderná konflikt?“ (jak s pochopitelnou nadsázkou informuje obálka magazínu – článek je o studené válce a nese název „Svět pod atomovou hrozbou“).

Čtvrtek 13. září 2012 (EDT)

Projekt Antares/Cygnus nabírá zpoždění: testovací zážeh prvního stupně nosné rakety je nyní plánovaný na „ne dříve, než druhou polovinu října“ (viz blog 10. září 2012). To znamená, že firma Orbital Sciences Corp. bude schopná vypustit do konce roku maximálně jednu nosnou raketu Antares. Maximálně.

E-mailem mi dorazil dotaz, který by myslím zajímal širší okruh zájemců o kosmonautiku: když se motory Maxon tak osvědčily na robotech Spirit a Opportunity, proč je nenajdeme na Curiosity. Odpověď je jednoduchá: ač se ochranářská opatření v západních zemích formálně nezavádějí, existuje zde v posledních letech maximální snaha upřednostňovat domácí výrobce. Příběhy o tom, že se anonymně nakoupilo v běžných obchodech několik kusů zboží, udělal se jejich test a vybralo se nejlepší (které bylo z Německa nebo Švýcarska), rychle ubývají. Aneb na americkou kosmickou techniku jen americký hardware. Znovu opakuji: nejde o oficiální státní politiku, ale on všechno dokáže změnit jeden řádek v smluvních podmínkách. Stačí doplnit klauzuli o bezpečnosti dodavatele nebo něco podobného. - Motory Maxon každopádně v kosmonautice žijí dál: používá je společnost SpaceX na lodích Dragon pro natáčení panelů slunečních baterií. SpaceX je sice americká firma, ale komerční: pro ni je důležitý poměr cena/výkon, nikoliv sídlo výrobce.

Dnes se v Národní katedrále ve Washingtonu D.C. (tedy ona je formálně na území Virginie, ale od středu hlavního města je jen pár metrů) uskuteční rozlučková bohoslužba s Neilem Armstrongem. – Kromě vysoké pocty jde i o určitou symboliku, protože jedno z oken katedrály (Space Window, Kosmické okno) obsahuje ve svém středu i malý kousek lunární horniny, který právě Armstrong přivezl v rámci mise Apollo-11 z Měsíce. – Každopádně nejde o pohřeb Neila Armstronga: ten se uskuteční v blíže neupřesněném termínu (pokud už neproběhl) do moře.

Středa 12. září 2012 (EDT)

NASA zveřejnila, proč se rozhodla nepodpořit projekt nosné rakety Liberty i stejnojmenné lodi předkládaný firmou ATK v rámci programu CCiCap (viz blog 3. srpna 2012). Jen pro úplnost: kromě vítězných firem Boeing, Sierra Nevada Corp. a SpaceX předložily své nabídky také společnosti Space Operations, American Aerospace Inc. a Spacedesign Corp., ale všechny byly hodnocené jako „neakceptovatelné“. V návrhu ATK „chyběly zásadní detaily týkající se toho, zda pilotovaný dopravní systém může být vyvinutý včas a za finančně přijatelných podmínek z již existujících komponent tak, jak byl v konceptu navrhován“. Tiskový mluvčí ATK se ohradil s tím, že „ačkoliv se náš návrh zaměřil na strategické cíle vyžadované ve výzvě CCiCap – jako náklady pro vládu, termíny realizace a bezpečnost – těmto kategoriím nebyla dána odpovídající váha při finálním rozhodnutí“.

A jak byli hodnoceni ostatní účastníci? Z technického hlediska nejlépe Boeing (loď CST-100), průměrně SpaceX (Dragon Rider) a nejhůře Sierra Nevada Corp. (miniraketoplán Dream Chaser). Byť NASA ocenila, že společnost Sierra Nevada Corp. správně hodnotí rizika a výzvy spojené s vývojem miniraketoplánu, např. jeho systém tepelné ochrany. Z hlediska finančního pak je nejhůře (nejvyšší náklady na vývoj a provoz) hodnocený Boeing, nejlépe SpaceX – Sierra Nevada Corp. je tentokrát „mezi“.

Nedávno zesnulého prvního Pozemšťana, který se prošel po Měsíci, Neila Armstronga, se rozhodlo uctít i Udvar-Hazy Center ve Virginii (pobočka Smithsonian Institution). Na nejméně dva týdny vystavilo Armstrongovu přilbu a obě rukavice, které měl na sobě v době historické lunární procházky. Tyto artefakty jsou normálně uloženy ve speciální ochranné atmosféře a bezpečné skladiště opouštějí jen při skutečně mimořádných příležitostech: pracovníci, kteří je mají na starosti dokonce navždy zakázali spouštění ochranného pozlaceného hledí, které bylo pro tyto skafandry typické. A to z důvodu obavy o trvalé poškození přileb. – Každopádně je úžasné, do jak gigantické vitríny pro hromady jiných exponátů byly rukavice a přilba uloženy.

Úterý 11. září 2012 (EDT)

Americký astronaut Franklin Chang-Díaz, který se stal druhým člověkem se sedmi kosmickými lety (Columbia STS-61C/1986, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-46/1992, Discovery STS-60/1994, Columbia STS-75/1996, Discovery STS-91/1998 a Endeavour STS-111/2002), se rozhodl zpoplatnit svůj podpis. Je tak jedním z mála astronautů z programu raketoplánů, kteří k podobnému kroku přistoupili. Celkem ho chápu: jednak je množství žádostí o podpis přicházejících astronautům značné (s jedním jsem hovořil a říkal, že jde o nějakých 10 až 15 dopisů denně!) a jednak je Chang-Díaz právě kvůli svým sedmi startům kosmickým velmi poptávaný. Kdekdo ho chce mít na fotce posádky, na obálce startu či přistání – a to ke každé jeho misi. – Navíc si myslím, že poplatek 10 USD za podpis je opravdu symbolický a že jde rozhodně o rozumnější krok, než vyhazovat žádosti o podpis rovnou do koše (jak mnozí činí).

Zatímco evropská sonda Rosetta směřující ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko protnula dráhu Jupitera, další automat mířící k tomuto „králi planet“, americká stanice Juno, má problémy. Předposlední srpnový den provedla skoro půl hodiny trvající zážeh hlavního motoru, který změnil její rychlost o 1240 km/h. Na první pohled vypadalo vše v pořádku, ale následná analýza telemetrických dat ukázala, že jedna ze sledovaných hodnot tlaku v palivovém systému byla vyšší, než se plánovalo. Proto padlo rozhodnutí druhý korekční manévr chystaný na 4. září o deset dní odložit: aby byl čas problém důkladně analyzovat. Jedním z možných (a pravděpodobných) vysvětlení je ale vadný senzor, který udává nepřesné hodnoty.

A ještě jeden astronaut poslal podpisy ze setkání ve Speyeru na podzim 2010: včera jsem představil Stevena Nagela, dnes Guiona Bluforda (jinak prvního astronauta černé barvy pleti v historii).

Pondělí 10. září 2012 (EDT)

Sonda New Horizons Kuiper Belt (start leden 2006) proletí v červenci 2015 kolem explanety Pluto: už dříve přitom bylo avizováno, že se po průletu vydá k některému dalšímu (dosud neobjevenému) tělesu v Kuiperově pásu. Nyní se objevily informace, že by jednu návštěvu mohla zvládnout ještě PŘED průletem u Pluta: pokud se potvrdí dosavadní informace, má sonda 21. ledna 2015 minout v těsné blízkosti těleso s neromantickým (a neoficiálním, protože Mezinárodní astronomickou unií neschváleným) názvem VNH0004.

Podle zatím posledního zveřejněného plánu měla raketa Antares uskutečnit počátkem září testovací zážeh svých motorů na rampě kosmodromu Wallops, aby se mohla počátkem října vydat na svoji premiérovou cestu a následně v prosinci aby vynesla zkušební dopravní loď Cygnus směrem k ISS (viz blog 20. července 2012). Jenže firma Orbital Sciences Corp. (OSC) odmítla kvůli technickým problémům na přelomu července a srpna převzít startovací komplex. Prý mělo jít jen o „drobnosti“ (jak se oficiálně hlásí vždy), ale nikde se mi nepodařilo zjistit detaily – ani to, zdali je komplex už předaný. Protože jde o kritický mezník v přípravě, tak „ticho po pěšině“ nic optimistického nevěstí. Osobně se domnívám, že OSC bude ráda, když dokáže vypustit do konce roku zkušební raketu.

V upomínku na osobní setkání (viz blog 8. listopadu 2010) z německého Speyeru nám poslal čtyřnásobný americký astronaut Steven Nagel své podepsané fotografie.

Pátek 7. září 2012

Indie plánuje na neděli start rakety PSLV s francouzskou družicí SPOT-6 (a japonským satelitem PROITERES jakožto sekundárním nákladem). Půjde o „indickou kosmickou misi s pořadovým číslem sto“ - jak ji prezentují místní média. Počítají totiž jako samostatné „mise“ 62 družic a 37 nosných raket, které dosud Indie vypustila (nebo nechala vypustit).

Ruský kosmonaut Dmitrij Kondratěv (veterán z letu Sojuz TMA-20/2010) odešel letos v červenci na vlastní žádost z oddílu. Až potud by to byla tuctová zpráva, jenže... Kondratěv byl jmenovaný velitelem lodi Sojuz TMA-14M s plánovaným startem v září 2014. Není příliš obvyklé, aby z oddílu kosmonautů někdo odcházel uprostřed přípravy na let...

Od včerejšího dne je Praha oficiálně sídlem agentury GSA, která má na starosti všechny veřejné zájmy týkající se evropských programů družicové navigace. Přesun agentury do Prahy znamená první přítomnost centrály evropské nebo celoevropské instituce na území České republiky.

Ode dnešního dne je za 59,90 Kč ve „všech lepších trafikách“ (takže ve všech) k dispozici premiérové číslo měsíčníku Tajemství vesmíru – populárně-vzdělávacího časopisu (nejen) o kosmonautice a astronomii. Do prvního čísla jsem přispěl několika články: Plným Sluncem vpřed, Triumf jménem Curiosity, Muž, který navždy změnil svět, Záchrana, ke které nikdy nedošlo, Vesmír pod čínskou taktovkou, Komerční lety kosmické a Nenaplněné mise kosmických sond.

Čtvrtek 6. září 2012

Proč byl Neil Armstrong první na Měsíci? Protože byl nejlepší, nebo prostě jen proto, že měl v rámci oddílu astronautů nejvíce štěstí? V článku v Hospodářských novinách jsem si dovolil představit názor druhý – a podle mínění mnohých jsem si dovolil opravdu hodně. Podotýkám, že nejde o názor můj, ale že jsem ho převzal z životopisné knihy Donalda Slaytona „Deke!“ (Mimochodem, vynikající kniha – bohužel v našich končinách příliš nerozšířená, protože toliko anglická. Ale máte-li jen trochu možnost, skočte bez váhání po ní.) A proč by právě tato kniha měla být směrodatnou? Protože Slayton osobně vybral Neila Armstronga (stejně jako vybíral členy ostatních posádek) pro první lunární přistání – kdo jiný by měl mít právo Armstronga kvalifikovaně hodnotit? Slayton otevřeně píše, že v oddíle byli lepší a vhodnější kandidáti, ale ti buď nebyli k dispozici, nebo tuto misi nechtěli. Dokonce je i vyjmenovává (Grissom, Schirra, Shepard, Borman, McDivitt aj. – s tímto seznamem nebudu polemizovat, Slayton byl šéfastronaut, já ne). – Jak Slayton uvádí, Armstrong byl velitelem Apolla-11 (kde byl v mnoha ohledech nejméně zkušený člen posádky) jen proto, že velitele vybíral ze služebně starších astronautů. Zároveň ale podotýká, že mu stoprocentně věřil (nebyl to tedy druhý extrém, jakási „znouzectnost“, abych zase nebyl překrucován).

Tím nechci jakkoliv snižovat Armstrongovy zásluhy a schopnosti: byl to vynikající člověk a pilot; hodnotím jej pouze v kontextu oddílu astronautů a okolností. Osobně si myslím, že Neil Armstrong toho (opakovaně) dokázal dost. A nejen v letectví či kosmonautice: v roce 1964 se vrhl do hořícího domu, aby odtud vynesl dvě malé děti. Zvládnutými leteckými haváriemi se v životopise mohl pochlubit leckterý „Apollák“, ale takovýto činem málokdo. - Proto je zcela zbytečné vytvářet kolem něj kult osobnosti: on sám se tomu za svého života bránil a snažil se – co to šlo, pochopitelně – žít naprosto normální život. Nechtěl ze sebe dělat supermana: i před letem Apollo-11 prohlašoval, že je připravený jen na 98 procent... – Ostatně, i v inkriminovaném článku píšu: „Koho si bude lidstvo pamatovat za tisíc let? Nebudou to prezidenti, umělci ani sportovci. Ikonou 20. století bude jistě právě Neil Armstrong, první člověk na Měsíci.“ Právem.

Několik „suvenýrů“ vztahujících se k nadcházejícím kosmickým misím: fotografie 34. základní posádky ISS (polovina odstartuje v říjnu, polovina v prosinci letošního roku), plakát 34. základní posádky a emblém 37. základní posádky (v níž budou na premiérových letech dva členové výběru kosmonautů 2009: Luca Parmitano z Itálie/ESA a Michael Hopkins z USA/NASA).

Středa 5. září 2012

Cílem NASA je po skončení provozu zredukovat množství vycházek ve skafandru z Mezinárodní kosmické stanice na nezbytné minimum: jednu ročně. – Ne vždy se to ale podaří. Minulý týden byl učiněný pokus o výměnu „rozvodné skříně“ na pozici MBSU-1 (celkem jsou na ISS čtyři, každá obsluhuje dva panely slunečních baterií; další dvě jednotky jsou připravené jako náhradní): odpojení dvou panelů slunečních baterií proběhl bez problémů, ale při demontáži jednotky začaly šrouby „drhnout“ – novou se pak vůbec přišroubovat nepodařilo. (Jen pro úplnost: jednotka byla z technického hlediska funkční, ale nereagovala na povely a nefungovala její diagnostika. Výměna proto byla preventivní akcí.) ISS se tak ocitla bez čtvrtiny energie (je to nepříjemné, ale o zásadní problém nejde). Jenže pak při nesouvisející závadě odešel přepínač u jednotky DCSU a díky tomu do palubní sítě neproudí energie z dalšího panelu. ISS tak „jede“ jen na pět hlavních slunečních panelů z osmi. Dnes se proto kosmonauti Sunita Williamsová a Akihiko Hoshide pokusí jednotku MBSU při dalším výstupu nainstalovat znovu: tentokráte s sebou berou čistící nástroje a mazadla. Mají čtyři hodiny času na to, aby šroubům (jsou jen dva) domluvili. Pak by jednotku MBSU vzali na palubu a tady nachystali jiný způsob propojení, než přišroubováním. Následoval by další kosmický výstup. – Ten stejně bude, a to kvůli přepínači DCSU.

Meziplanetární sonda Dawn se „odlepila“ od planetky Vesta a je na cestě k trpasličí planetě Ceres. Stalo se tak se zhruba půldruhaměsíčním zpožděním oproti původnímu „letovému plánu“: první část odkladu byla plánovaná a měla umožnit získat více vědeckých dat, druhá reagovala na závadu setrvačníku (viz blog 20. srpna 2012).

Je to frajer: za pár týdnů startuje do vesmíru (přesně 15. října 2012 coby člen posádky lodi Sojuz TMA-06M), přesto si našel čas na vyřízení pošty. Aneb hrst podpisů od amerického astronauta Kevina Forda (jenž je mimochodem pětistým člověkem, který se vydal na oběžnou dráhu).

Úterý 4. září 2012

Ředitel Gagarinova výcvikového střediska kosmonautů (alias Hvězdného městečka) Sergej Krikaljov prohlásil, že v novém oddíle ruských kosmonautů nejspíše budou ženy. Prohlásil, že pochopitelně musí úspěšně projít všemi výběrovými stupni, ale že „několik žen je velmi blízko tomu, aby byly vybrané“. Do aktuálního výběru přišlo zhruba 300 přihlášek, přičemž více než desetina byla od žen.

Na českém webu se objevil další zajímavý kosmický projekt: server Kosmonautix.cz přišel s vlastním blogem. Je strašně príma vidět, že stále ještě jsou lidé schopní nejen vykládat, co by se asi tak nejlépe mělo a jak by se asi tak (pokud možno samo) mohlo, ale jdou s kůží na trh a něco reálně udělají. Přeji novému projektu spoustu zajímavých příspěvků i spokojených čtenářů!

Další kandidát z dvacátého oddílu astronautů NASA, který vzal do ruky pero či fixu a odpověděl na žádost o podpis: tentokrát Scott David Tingle. Zaujala a pobavila mě obálka, ve které podpisy přišly: namísto odesílatele bylo uvedeno jen „Fly Navy!“ (parafráze na oblíbené americké „Go Navy“, což ale používají i další složky armády – např. „Go Army“ nebo „Go Air Force“).

Pondělí 3. září 2012

Dnes začal výcvik šestičlenné mezinárodní posádky pro experiment CAVES: půjde o izolačně-výzkumný experiment v délce trvání šesti dní, který začne v pátek 7. září na Sardínii. Experimentu se zúčastní kosmonauti a kandidáti David Saint-Jacques (Kanada), Andreas Mogensen (Dánsko/ESA), Sojči Noguči (Japonsko), Michael Fincke a Andrew Feustel (oba USA) a Nikolaj Tichonov (Rusko).

Společnost SpaceX je zase o krok blíže k regulérnímu provozu: ke komerční dopravě nákladů na Mezinárodní kosmickou stanici. V pátek 31. srpna 2012 provedla test WDR (Wet Dress Rehearsal) své čtvrté rakety Falcon-9. Test zahrnoval i zkušební tankování, přičemž se plánovaně zastavil na čase T mínus pět sekund. Raketa byla zkoušena bez lodi Dragon: test proběhl na výbornou a vše nyní směřuje ke startu plánovanému na 8. října 2012. – Kromě nákladní lodi Dragon ponese raketa i první z osmnácti družic OG2 (ORBCOMM Generation 2).

Fotografie, litografie a snímek ISS – vše s osobním věnováním. To mi poslal americký kandidát na astronauta a člen výběru 2009 Mark Vande Hei.

TOPlist