Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 29. června 2012

V záchvatu nebývalé otevřenosti Čínská lidová republika oznámila, že její pilotovaný kosmický program stál od roku 1992 (tedy za posledních dvacet let) něco kolem (v přepočtu) 6 mld. dolarů. Z toho polovina (!) připadla na technologii a techniku potřebnou ke zvládnutí kosmického setkávání a spojování: i to svědčí o skutečnosti, jak obtížné manévry prováděly Tiangong-1 a obě lodi Shenzhou-8 (automatická) a Shenzhou-9 (pilotovaná; mimochodem, dnes bezpečně přistála). Dosud za vynaložené peníze Čína vypustila devět lodí (z toho čtyři pilotované), získala osm kosmonautů (z toho jednoho dvojnásobného) a na oběžnou dráhu umístila jednu orbitální stanici.

Pokud už hovoříme o čínské kosmonautice, pak se podívejme na její systém nominací posádek – ten totiž žádný systém nemá. Respektive podívejme se na náhradníky, kteří hrají hodně nevděčnou a nejistou roli. Oba náhradníci Shenzhou-5 (dále jen SZ) postupně letěli: Nie Hasheng na SZ-6, Zhai Zhigang na SZ-7. Mise SZ-6 měla dva náhradníky: Zhai Zhigang si tuto roli zopakoval (viz SZ-5), ale Wu Ji na svoji příležitost dosud čeká. Jen pro zajímavost: SZ-6 měla i druhou záložní posádku. Liu Boming absolvoval misi SZ-7 a Jing Haipeng SZ-7 a také SZ-9. Náhradníci SZ-7? Chen Quan se další nominace nedočkal, Fei Junlong a Nie Haisheng „recyklováni“ ze SZ-6. Náhradníci SZ jsou specifičtí (protože zatím nemohli dostat další příležitost), ale... Velitel Nie Haisheng je náhradníkem již podruhé (předtím SZ-7), Zhang Xiaoguang se objevuje v systému nominací poprvé a Wang Yaping je s otazníkem (zdali Čína pojme let ženy jako jednorázovou hurá-akci styl Těreškovová, nebo zdali alespoň na oko udělá ženy kompaktní součástí oddílu kosmonautů). Takže: Wu Ji a Chen Quan se po náhradnické nominaci z posádek „vytratili“. Zhai Zhigang byl dvakrát náhradník, než letěl. A Nie Haisheng byl dvakrát náhradník po svém letu. - Jen pro úplnost dodávám, že z prvního čtrnáctičlenného oddílu čínských kosmonautů se v žádné (hlavní/záložní) známé posádce zatím vůbec neobjevili Li Quinglong, Deng Qingming, Zhao Chuandong a Pan Zhanchun. Sledovat čínskou alchymii sestavování posádek bude jistě zajímavé sledovat i nadále.

O víkendu mě čeká dvojice přednášek na hvězdárně v Úpici. V sobotu 30. června ve 20:00 h „Jeden den na oběžné dráze“, v neděli 1. července v 9:00 h „Vábení Rudé planety“.

Letectví+kosmonautika 6/2012 a trio mých článků: „DRAGONický úspěch“ (první mise lodi Dragon na ISS), „Vesmír coby bezedná studna zdrojů“ (plány společnosti Planetary Resources Inc., viz blog 26. června 2012) a „K raketě Liberty přibude i pilotovaná loď“ (projekt kabiny Liberty, viz blog 10. května 2012).

Čtvrtek 28. června 2012

Během dvou měsíců chce druhá soukromá organizace slíbit teleskop na oběžné dráze pro vyhledávání blízkozemních asteroidů. Zatímco projekt společnosti Planetary Resources (viz blog 26. června 2012) vede vidina otevření neomezených možností pro lidstvo (a pro své příjmy; pro naše krásné oči to bezesporu dělat nebudou) díky těžbě vzácných hornin, nadace B612 je vedena snahou zachránit lidstvo před zničujícím úderem z kosmu. Jejím nejznámějším mluvčím je exastronaut Russell Schweickart (Apollo-9); detaily o projektu teleskopu Sentinel (shoda názvu se stejnojmennou zamýšlenou řadou evropských satelitů pro dálkový průzkum Země je čistě náhodná) mají být zveřejněny dnes.

Během tří dnů se mají na Zemi vrátit dvě pilotované kosmické lodi. Dnes se od stanice Tiangong-1 oddělila čínská Shenzhou-9, která má přistát v pátek kolem 3:59 h našeho času. V neděli pak dá sbohem a šáteček ISS ruský Sojuz TMA-03M. V posádce je i kosmonaut ESA André Kuipers (Nizozemsko). – Jeho návratem se uzavře jedna kapitola v evropské pilotované kosmonautice: ze staré party (vybrané do roku 2000) už nikdo nemá letovou nominaci, všechny budoucí mise „sbírají“ (a domnívám se, že i nadále budou sbírat) nováčci z oddílu 2009 (z nichž zatím nikdo neletěl). V Sojuzu TMA-09M (květen 2013) poletí Luca Parmitano (Itálie), Sojuzu TMA-13M (květen 2014) poletí Alexander Gerst (Německo) a nejspíše v Sojuzu TMA-15M (listopad 2014) Samantha Cristoforettiová (Itálie, byť tato nominace není „oficiálně“ potvrzena). Na svoji příležitost pak čekají Thomas Pesquet (Francie), Tim Peake (Velká Británie) a Andreas Mogensen (Dánsko).

„To mi neuteče“ lze často slyšet, když hovoříme o různých kosmických expozicích a muzejích. Není to pravda. Mnoho historických objektů se bourá, expozice se mění či uzavírají. Američané neváhali strhnout rampu 26, z níž vypustili svoji první družici Explorer-1. Stejně tak třeba zbourali historické řídicí středisko letů Mercury (viz blog 12. května 2010). A před několika měsíci NASA z finančních důvodů ukončila návštěvy Drydenova výzkumného střediska na základně Edwards AFB (stát Kalifornie). Další podobná „příjemná“ překvapení se chystají. Takže: chcete-li vidět, neváhejte a jeďte. Každým rokem je toho k vidění méně a méně... – Návštěvu Drydenova střediska NASA jsem naštěstí stihl (byť v roce 1994).

Středa 27. června 2012

Okurková sezóna se blíží: konstatování projektového manažera mise Curiosity Richarda Cooka, že „dynamika zemské atmosféry a odlišná gravitace znemožňují otestovat celý přistávací systém [mise Curiosity] od počátku do konce”, byla některými médii převzata jako „NASA připouští, že nemá dostatečně otestovaný přistávací systém [mise Curiosity]“. – Samozřejmě, že jsou věci, které se otestovat prostě nedají a jejichž (ne)připravenost prověří až reálné použití. Test je test a realita je realita. Aneb NASA nepřipouští, ale vysvětluje.

Společnost Virgin Galactic oznámila, že první motorový let svého turistického raketoplánu SpaceShipTwo uskuteční před koncem letošního roku: dosavadní samostatné lety byly pouze v režimu „kluzák“. Stejně tak do konce roku plánuje první let svého suborbitálního stroje Lynx uskutečnit také firma Xcor. Armadillo Aerospace zase vyvíjí suborbitální raketu (a už má prvního zákazníka, Jevgenije Kovaleva z Ruska – ten „letenku“ vyhrál v soutěži pivovaru Efes), ale bez uvedení termínů zkoušek. A pak je tu ještě Blue Origin miliardáře Jeffa Bezose, která také „něco“ suborbitálního vyvíjí – ale sveřepě odmítá prozradit, cože vlastně. – Že by suborbitální kosmická turistika skutečně klepala na dveře?

Raketoplán Enterprise už „sedí“ na letadlové lodi Intrepid (kde je kolem něj natahovaný neprůhledný a nevzhledný „fóliovník“ – věřím, že finální pavilon chystaný vedle lodi bude přece jen na pohled zajímavější) a chystá se na zpřístupnění veřejnosti, které je plánované na 19. července. Připomeňme si tedy, jak se do New Yorku dostal – aneb Enterprise nad pamětihodnostmi „Velkého jablka“.

Úterý 26. června 2012

Posádka čínské lodi Shenzhou-9 se v neděli odpojila od stanice Tiangong-1 – a opět se k ní připojila, tentokráte v manuálním režimu (všechna předchozí připojení realizovala Čína automaticky). Loď se od stanice vzdálila na nějakých 400 metrů, pak se začala přibližovat: ve vzdálenosti 138 metrů převzal pilot Liu Wang řízení a bezpečně Shenzhou-9 přivedl zpět ke stanici.

Společnost SpaceX informovala, že další raketa Falcon-9 s lodí Dragon poletí „ne dříve, než“ 5. října 2012 (dosud 28. září – viz blog 13. června 2012).

Írán oznámil, že v dohledné době plánuje (na palubě suborbitální mise) vyslat do vesmíru živé organismy. Stejně tak zveřejnil plán na vypuštění jednotunové družice (jeho dosavadní národní satelity měly hmotnost v řádu desítek kilogramů) a pokus o vypuštění satelitu na geostacionární dráhu. Ten by se měl uskutečnit v roce 2016.

V dubnu bylo oznámeno založení firmy Planetary Resources: jejím cílem je těžba surovin z blízkozemních asteroidů. Pokud by se něco podobného podařilo realizovat, znamenalo by to otevření bezedné studnice kosmických zdrojů a zásadní přepsání fungování celé lidské společnosti. Za projektem přitom stojí zakladatelé firmy Google Larry Page a Eric Schmidt, miliardáři a investoři Ram Shriram a Ross Perrot Jr., režisér James Cameron (Titanic, Avatar...) či jediný dvojnásobný kosmický turista Charles Simonyi. Převedeno do ekonomické řeči, jejich potenciální investiční síla je přes třicet miliard dolarů. - Firma Planetary Resources plánuje už za dva roky vypustit do vesmíru teleskop Arkyd-100, který se bude průzkumu blízkozemních asteroidů věnovat. Následovat má série sond pro průzkum z bezprostřední blízkosti. A až poté mají být nejzajímavější asteroidy (bavíme se o velikosti jen pět až deset metrů) „uloveny“.

Pondělí 25. června 2012

Kanadský astronaut Robert Thirsk (veterán z letů Columbia STS-78/1996 a Sojuz TMA-15/2009) oznámil svůj odchod z aktivní služby. Byl posledním aktivním členem prvního kanadského oddílu astronautů (prosinec 1983) a zřejmě služebně nejstarším aktivním kosmonautem na Zemi. Počínaje srpnem letošního roku bude Thirsk působit v Kanadském institutu zdravotního výzkumu. – Štafetu služebně nejstaršího kosmonauta po něm přebírá Rus Aleksandr Kaleri, který je ve výcviku od února 1984.

Nového zaměstnavatele má také americký ex-astronaut Leroy Chiao (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Endeavour STS-72/1996, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-5/2004), který dosud působil ve firmě Sachio Koto Communications. Nově pracuje ve společnosti Diomics Corporation, která se – kromě jiného – věnuje výzkumu na poli nanokompozitních materiálů.

V rámci oslavy Shuttlebration (viz blog 14. května 2012) dorazil počátkem měsíce do Houstonu raketoplán (či spíše jeho nejvěrnější existující kopie) Explorer (viz blog 4. ledna 2012). Zde bude zanedlouho vystavený a zpřístupněný veřejnosti podobně jako dříve býval v Kennedyho kosmickém středisku.

Pátek 22. června 2012

Jako slepý k houslím přišla NASA k dvojici nových Hubbleových teleskopů. – Takto by se dala hodně zjednodušit informace o tom, že americká zpravodajská agentura NRO (National Reconnaissance Office) věnovala agentuře kosmické dvojici kompletních, ale na oběžnou dráhu nakonec nevypuštěných fotoprůzkumných satelitů (vyrobené byly nejspíše na konci devadesátých let minulého století). Ty mají konstrukci prakticky shodnou s Hubbleovým teleskopem (ten byl mimochodem odvozený od špionážních satelitů řady KH-11 Kennan). NASA se dosud nerozhodla, jak s nečekaným dárkem naloží. Žhavým kandidátem pro jedno zařízení je mise WFIRST (Wide-Field Infrared Survey Telescope): NASA ji chtěla tak jako tak realizovat, ale potřebovala by cca 1,6 mld. dolarů. Když ale má hotové družice, bude stačit nějakých 250 mil. USD na výrobu optických přístrojů – plus určitá částka na nákup nosné rakety. Se startem první ze dvou proměněných družic se počítá přinejlepším v roce 2019.

V neděli 24. června budu mít v 16:00 h v Duchovním centru P. M. Středy a bl. M. Restituty v Brně-Lesné (Nezvalova 13) v rámci farního dne přednášku „Vábení Rudé planety – sondy a kosmonauti mířící na Mars“. Aneb historie, současnost a budoucnost průzkumu planety Mars. (Aktualizace 24. června 2012: organizátoři na poslední chvíli změnili čas přednášky a tato se uskuteční již o hodinu dříve - tedy v 15:00 h.)

Možná si vzpomenete na ambiciózní dánskou firmu Copenhagen Suborbitals: její konstruktéři už postavili například vlastní (funkční) ponorku a předloni představili také raketu, kterou by se chtěl její zakladatel Peter Madsen proletět v poloze „na stojáka“ na práh vesmíru – viz blog 6. června 2011 a 24. srpna, 2. a 6. září 2010. Firma Copenhagen Suborbitals nyní oznámila, že vyvíjí a vyrábí i skutečnou kosmickou loď Tycho Deep Space: její tvar silně evokuje kabinu Apollo (a tvůrci se tím netají), má ovšem průměr pouhé dva metry a prostor pro jediného odvážlivce. Raketa tvořená svazkem motorů HEAT by ji prý jednoho dne mohla dopravit na oběžnou dráhu: již letos je každopádně plánovaný letový test kabiny a jejího záchranného systému. Zatím mají za sebou křest („Beautiful Betty“) a zkoušku oddělování záchranné věže.

Čtvrtek 21. června 2012

ESA připravuje výběr již sedmé družice z programu Earth Explorer (dosud vypuštěné GOCE, CryoSat-2 a SMOS, před startem mají ADM-Aeolus, EarthCARE a SWARM). Pokud bude financování mise schváleno na setkání ministerské rady ESA letos v listopadu, bude projekt odsouzený k realizaci vybraný v příštím roce. Ve hře jsou tyto kandidátské mise:

  • Biomass – má pomocí radaru SAR pracujícím v pásmu P měřit globální rozložení lesní biohmoty.
  • CoReH2O - má sledovat globální rozložení zásob sněhu a množství vody v nich uložené (využije přitom radar pracující v pásmu Ku- a X-).
  • PREMIER – pomocí senzorů pracujících v infračerveném a mikrovlnném pásmu má sledovat vazby mezi dynamickými a chemickými procesy v horních vrstvách troposféry a nižších vrstvách stratosféry.
  • Společnost Intelsat oznámila, že na družici Intelsat-19 se nakonec přece jen podařilo rozevřít neposlušný panel slunečních baterií (viz blog 4., 8. a 11. června 2012). Stalo se tak minulý týden poté, co satelit dorazil na geostacionární dráhu. Panel je každopádně poškozený a nedodává očekávané množství energie. Jak je poškození rozsáhlé a jaký bude mít vliv na provoz satelitu by ale mělo být jasné až po testech, které aktuálně probíhají. – Příčina problémů je zatím každopádně neznámá a vyšetřování se stále zaměřuje na „izolovanou událost pod aerodynamickým krytem nosné rakety“.

    Návratu „tajného“ miniraketoplánu X-37B OTV-2 si všimla i slovenská televize Joj – a stejně tak si všimla i mé maličkosti, kterou oslovila ohledně detailů mise. A tak jsem se objevil v pondělních Novinách TV JOJ.

    Středa 20. června 2012

    Oddíl astronautů NASA opustili další dva jeho členové: Kenneth Ham (veterán z letů STS-124/2008 a STS-132/2010) a Nicholas Patrick (STS-116/2006 a STS-130/2010). Oba odešli k poslednímu květnu. V současnosti tak má NASA k dispozici 55 aktivních astronautů (včetně devíti dosud neletěných nováčků).

    Ač nosná raketa Pegasus minulý týden úspěšně vynesla do vesmíru astronomickou družici NuStar, její budoucnost je nejistá. Firmě Orbital Sciences Corp. se čím dál méně daří získávat pro tento nosič zákazníky. Jedná se o raketu startující z letícího letadla a s kapacitou 450 kg na nízkou dráhu: dosud startovala 41krát. Zatímco v letech 1996 a 97 dosáhla svého vrcholu ve využití s pěti starty ročně, start z minulého týdne byl první po čtyřech letech! Cena jednoho startu rakety je 36 až 40 mil. dolarů s tím, že aktuálně má jednu jedinou zakázku: vypuštění družice IRIS počátkem příštího roku. – Firma Orbital Sciences Corp. proto uvažuje, že program uzavře a propustí 150 pracovníků, kteří se na něm podílejí.

    Takto vypadalo přistání a následné poletové operace druhého miniraketoplánu X-37B. Podle prohlášení amerického letectva budou následovat další zkušební starty v rámci tohoto programu: již dříve byl oznámený druhý let prvního exempláře (start raketou Atlas-5 12. října 2012). Zdali všechny mise absolvují oba vyrobené stroje nebo zdali budou zhotovené další, není jasné. Stejně tak vojáci odmítají odpovědět na otázku ohledně plánovaného počtu startů nebo časového harmonogramu jejich realizace. – Na posledním řádku jsou naše snímky prototypu X-37B, které jsme pořídili při návštěvě Nového Mexika na podzim 2009.

    Úterý 19. června 2012

    Společnost Orbital Sciences Corp. oznámila další odklad premiérového startu rakety Antares. Ten dosud počítal se zkušebním zážehem motorů na rampě v červenci – nyní o měsíc později. Stejně tak se o měsíc odkládá i premiéra rakety (dosud 9. srpna, nyní někdy ve druhé polovině září). A skluz bude mít i zkouška lodi Cygnus: dosud 20. listopadu, nově (nejdříve) prosinec. Jinými slovy: letos se jí rozhodně na oběžné dráze nedočkáme.

    Společnost SpaceX se hlásí o svůj podíl na trhu s americkými zpravodajskými a vojenskými družicemi. Pravidla NASA a amerického letectva totiž ještě nedávno vyžadovaly tři úspěšné starty, aby bylo možné nosič certifikovat. A této kvóty Falcon-9 dosáhl. Americké letectvo ale upozorňuje, že tři úspěšné starty nejsou všechno – a že celý proces certifikace je mnohem komplexnější. - Uznávám, že proces certifikace lze udělat zatraceně složitý (i když do jisté míry nutný je), ale zároveň si myslím, že reálné starty jsou nad všechny certifikáty.

    Jak jsem avizoval na blogu 13. června 2012, objevil jsem se o den později ve vysílání ČTV ve Studiu 6: tématem bylo padesát let evropské kosmonautiky.

    Pondělí 18. června 2012

    Po jednodenním odkladu způsobeném nepříznivým počasím přistál v sobotu 16. června 2012 po letu trvající 468 dní 13 hodin a 2 minuty na dráze základny Vandenberg AFB v Kalifornii vojenský miniraketoplán X-37B OTV-2. Obkroužil naši planetu 7000krát a stal se rekordmanem mezi raketoplány: loni vyřazený (byť pilotovaný) Discovery oblétl Zemi 5800krát a strávil na oběžné dráze 365 dní (potřeboval k tomu ovšem 39 startů, X-37B OTV-2 to zvládl během jediné mise).

    O budoucím cíli sondy Chang´e-2, která se letos v dubnu vydala k asteroidu, panují nejasnosti: zatímco první zprávy hovořily o asteroidu 3179 Beruti (viz blog 14. června 2012), jiné zdroje jako cíl sondy uvádí 4179 Toutatis. Jiné pak dokonce uvádí postupný průlet u obou těles. Každopádně všechny zdroje se shodují na tom, že k průletu dojde již na přelomu letošního a příštího roku. - Podstata informace ale zůstává stejná: Čína „tajně“ vypustila meziplanetární sondu k asteroidu. A to se počítá.

    V sobotu bezproblémově odstartovala a dnes ráno se úspěšně s kosmickou stanicí Tiangong-1 spojila čínská kosmická loď Shenzhou-9. Její posádku nakonec opravdu tvoří Jing Haipeng (2. start), Liu Wang a Liu(ová) Yang (oba nováčci). Loď se dnes dopoledne našeho času bezpečně připojila k čínské orbitální stanici Tiangong-1 a celá tříčlenná posádka přestoupila na její palubu. Kromě Mezinárodní kosmické stanice je tak na oběžné dráze naší planety další obydlená základna: sice nesrovnatelně menší, ale Čína dala jasně najevo, že do vesmíru už nelétá na krátkodobé návštěvy – ale že zde hodlá trvale bydlet.

    Pátek 15. června 2012

    Podle některých zdrojů by právě dnes mohl zpět na Zemi přistát testovací miniraketoplán X-37B OTV-2: na oběžnou dráhu jej vynesla loni 5. března raketa Atlas-5. Dnes je přitom 468. den letu miniraketoplánu (přitom se předpokládalo, že bude něco kolem 270 dní).

    Byly zformovány další posádky pro Mezinárodní kosmickou stanici: členy 42. a 43. letící v lodi Sojuz TMA-15M by měli být Sergej Zaljotin (Rusko, veterán z letů Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002 – a navrátilec do oddílu kosmonautů, viz blog 6. ledna 2012), Samantha Cristoforettiová (Itálie, nováček – viz blog 14. března 2012) a Terry Virts (USA, Endeavour STS-130/2010). V posádkách 43. a 44. (Sojuz TMA-16M) by pak měli být Jurij Lončakov (Rusko, Endeavour STS-100/2001, Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-13/2009), Aleksej Ovčinin (Rusko, nováček) a Kjell Lindgren (USA, nováček). Nominace zatím nebyla potvrzena – prý i proto, že se uvažuje o přidání páté (!) mise lodi Sojuz do roku 2015. Srovnejte s přesně obrácenou informací o možné redukci letů těchto lodí – viz blog 7. června 2012.

    Odtajněná zpráva amerického Ministerstva obrany určená Kongresu USA upozorňuje, že zvýšená produkce raket a družic v posledních letech se může stát rizikem pro bezpečnost čínských kosmických letů. Zpráva přitom vychází jen z empirické zkušenosti: Rusko, Japonsko i Spojené státy totiž zaznamenaly v době, kdy se pokusily zvýšit kvantitu startů havárie související právě s tímto spěchem. Ve zprávě se hovoří o tom, že „nárůst startů si může vybrat svoji daň“. – Samozřejmě, že může. Ale taky nemusí: kromě odstrašujících příkladů selhání zná historie kosmonautiky mnohem více momentů, kdy ke zvýšení kvantity došlo bez snížení kvality. ČLR od srpna 1996 zaznamenala jedno selhání rakety a jeden částečný úspěch: naproti tomu ve stejném období zaznamenala 122 úspěšných startů. Takovouto statistiku dnes nemá žádná jiná země...

    Již zítra by měla odstartovat raketa CZ-2F s lodí Shenzhou-9 a tříčlennou posádkou na palubě: čínská média nešetří záběry kosmonautů z výcviku – kde jim ovšem zásadně není vidět do obličeje. Loď zamíří ke stanici Tiangong-1: ještě letos by se k ní měla vydat i Shenzhou-10. Na příští rok se chystá start druhé stanice Tiangong-2 a dokonce tří (!) pilotovaných lodí na její palubu. Pokud se zprávy potvrdí, tak ČLR hodlá do pilotované kosmonautiky šlápnout opravdu důkladně: v letech 2005 až 11 uskutečnila tři pilotované starty, teď by jich během půldruhého roku bylo pět... - Dnes ráno čínská média oznámila, že posádku lodi budou tvořit Jing Haipeng - Liu Wang - Liu(ová) Yang. Kromě své první ženy ve vesmíru získá Čína i prvního dvojnásobného kosmonauta a zároveň kosmonauta, který letěl na dvou národních pilotovaných misích po sobě.

    Čtvrtek 14. června 2012

    Čína letos v dubnu vyslala svoji první meziplanetární sondu k asteroidu. Pokud jste žádný podobný start nezaregistrovali, pak vězte, že jde o sondu Chang´e-2, která byla vypuštěna v říjnu 2010 k Měsíci – a pak byla odeslána do bodu L2. Nyní se tedy vydala – jakožto první čínský skutečně meziplanetární automat – k asteroidu 3179 Beruti, kolem nějž prolétne v lednu 2013.

    Ruské Ministerstvo obrany doporučilo ukončit využívání rakety Dněpr alias RS-20 (v kódu NATO SS-18 Satan) jako kosmického nosiče. Důvodem jsou problémy s bezpečností a životním prostředím, protože Dněpr využívá jako pohonných látek asymetrický dimetylhydrazin a oxid dusičitý. (No, stejnou směs používaly například evropské rakety Ariane-1 až -4, čínské CZ nebo ruské Proton – takže s tou péčí o životní prostředí to zase tak žhavé nebude.) Dněpr dosud startoval sedmnáctkrát (a jedním selháním v červenci 2006), dalších šest misí je objednáno. Uvidíme, nakolik tedy bude „doporučení“ důrazné a rychlé.

    Jak jsem již informoval (viz blog 7. června 2012), v Titusville (Florida) byla v rámci expozice Walk of Fame zahájena stavba monumentu připomínajícího program raketoplánů. Několik vizualizací zachycuje plánovanou podobu objektu – a fotografie pak aktuální stav prací.

    Středa 13. června 2012

    Dnes se rozběhlo 72hodinové předstartovní odpočítávání před letem Shenzhou-9. Čínská média pak informovala, že žena v posádce bude mít funkci „mission expert“ („expert mise“, osobně bych se přimlouval za volnější překlad „letový specialista“) a že loď Shenzhou-10 by mohla vzlétnout již koncem letošního roku...

    Start rakety Falcon-9 s další lodi Dragon k ISS se odkládá: dosud byl plánovaný na 24. září, nově se s ním počítá o čtyři dny později (28. září).

    Krom avizovaného vystoupení na vlnách Rádia Česko (viz blog 12. června 2012) dnes můj hlas zazněl v 11:16 h na vlnách Radiožurnálu (v obou případech byl tématem dnešní start družice NuStar pomocí rakety Pegasus; mimochodem úspěšný). Zítra ráno bych se pak měl objevit v 6:50 h ve Studiu 6 na ČT24. Téma? Před padesáti lety byla založena evropská kosmická organizace ESRO (European Space Research Organization), předchůdce ESA.

    Řady astronautů, kteří si zahráli ve filmu (byť v daném případě šlo jen o televizní seriál), rozšířil Mike Massimino (veterán z letů Columbia STS-109/2002 a Atlantis STS-125/2009). Objevil se dvakrát v seriálu Teorie velkého třesku – v 15. a 24. epizodě páté série. Hraje v ní – sám sebe. Za pozornost stojí hlavně epizoda 24, ve které Howard Wolowitz (hraný Simonem Helbergem) startuje do vesmíru v lodi Sojuz.

    Úterý 12. června 2012

    Situace s čínskými posádkami se mění (vzhledem k tajnůstkářství ČLR) prakticky každou hodinou. Podle nejnovějších informací jsou v hlavní posádce lodi Shenzhou-9 Jing Haipeng, Liu Wang a Liu(ová) Yang, zálohu pak tvoří Nie Haisheng, Zhang Xiaoguan a Wang(ová) Yaping (srovnejte se zprávou na blogu 11. června 2012). Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne...

    Okno číslo 2 na modulu Cupola (celkem jich má sedm) na ISS bylo zasaženo mikrometeoritem nebo úlomkem kosmického smetí (to pravděpodobněji). Posádka proto uzavřela ochranný kryt okna a odeslal do pozemního řídicího střediska fotografie inkriminovaného místa na vyhodnocení. Jedná se o první podobný „škrábanec“ na oknech tohoto modulu a předběžné analýzy hovoří o tom, že bude ponechaný tak, jak je. - Okna modulu Cupola jsou čtyřvrstvá, přičemž vnější vrstva se dá vyměnit během kosmické vycházky. Na ISS ale aktuálně náhradní okno není a muselo by se přivézt v některé dopravní lodi.

    „Máte za deset minut čas?“ – „Mám za deset minut čas.“ – „Bezvadné, tak za deset minut v živém vysílání.“ – Mediální pokrytí mise nákladní lodi Dragon bylo skutečně hektické. Hned po zachycení Dragonu můj hlas zazněl na ČT24 - a ještě tentýž den (v pátek 25. května 2012) jsem měl delší vstup v Ozvěnách dne na Radiožurnálu. - Zítra v 17:30 h středoevropského času začíná startovací okno pro vypuštění rakety Pegasus s astronomickou družicí NuSTAR: hovořit o ní budu v cca 9:25 h na vlnách Rádia Česko.

    Pondělí 11. června 2012

    „Nosná raketa SeaLaunch je očištěna,“ hlásí ve světle podezření, že právě tento nosič zapříčinil „zmrzačení“ družice Intelsat-19 (viz blog 8. června 2012), společnost SeaLaunch. Zároveň ale potichu dodává, že senzory skutečně zaznamenaly 72 sekund po startu pod aerodynamickým krytem „neočekávanou a izolovanou událost“, pro kterou zatím „není vysvětlení“. – Nějak mi to nezapadá. Mám mimořádnou situaci na palubě, nevím, co se stalo – ale vím, že se nic nestalo. Ostatně, těžko od provozovatele rakety očekávat jiný přístup, než její obranu. A mimochodem, společnost SeaLaunch se úplně stejně postavila k podobnému problému s družicí Estrela do Sul-1/Telstar-14, jejíž jeden panel slunečních baterií se nevyklopil v lednu 2004. I tehdy vyšetřovací komise poukazovala na „událost“ spojenou s nosnou raketou, ale protože její závěr SeaLaunch odmítl, zůstala u problému „příčina neznámá“. Jsem zvědavý, jak dlouho budou zákazníci společnosti v případě svých družic za stamilióny dolarů ještě dlouho ochotni „příčinu neznámou“ tolerovat.

    ESA dosud vynaložila 50 mil. eur na vývoj a výrobu návratové kapsle Expert (European Experimental Reentry Test Bed): ta je 1,6 m dlouhá, má hmotnost 450 kg a jejích 150 senzorů měří hodnoty během průletu atmosférou při balistickém skoku do výšky 120 km. Získaných dat by se mělo mj. využít při vývoji a letu většího demonstrátoru IXV (Intermediate eXperimental Vehicle) na raketě Vega v roce 2014. Dost dobře se ale může stát, že Expert nikdy nepoletí: ač ESA podepsala již v prosinci 2009 kontrakt za 2 mil. euro na start pomocí rakety Volna s Makajevovým státním raketovým střediskem, ruské Ministerstvo obrany nedávno spolupráci zablokovalo a zakázalo raketu uvolnit. – ESA proto začala jednat o možnosti vypuštění se Spojenými státy (úhrada by byla formou barteru), ale zde je problém s nosnou raketou odpovídající kapacity (a rozumné ceny). Inu, zastupitelnost raket (viz blog 29. března 2012) má přece jen něco do sebe – stejně jako by bylo už při vývoji jakéhokoliv zařízení vhodné uvažovat předem, zdali je/bude odpovídající nosný prostředek na trhu.

    Kosmická raketa CZ-2F s lodí Shenzhou-9 je již na rampě: start se podle posledních informací uskuteční tento týden, přesněji v sobotu 16. června ve 12:41 h středoevropského času. Obě tříčlenné posádky jsou také již na kosmodromu a v karanténě. – Ač ČLR oficiálně nezveřejnila jména posádek, objevily se jejich fotografie. Hlavní má prý složení Nie Haisheng, Chen Quan a Wang(ová) Yaping, záložní pak Jing Haipeng, Liu Wang a Liu(ová) Yang. Oba velitelé – Nie Haisheng i Jing Haipeng – přitom již mají za sebou kosmický let (Shenzhou-6/2005, resp. Shenzhou-7/2008). Pokud by se tato sestava posádek potvrdila, Čína bude mít nejen první ženu ve vesmíru, ale také prvního kosmonauta se dvěma starty.

    Pátek 8. června 2012

    Evropa má problém: trojice misí pro dálkový průzkum Země, které již měly kroužit ve vesmíru nebo být v blízké době vypuštěny, se potýká s odkladem. A to z různých důvodů. Meteorologická družice MetOp-B čeká, až Kazachstán povolí starty rakety Sojuz v jejím střeleckém sektoru: zatím byla odložena z května na červenec (viz blog 11. května 2012). Další meteorologický satelit MSG-3 má letět na palubě rakety Ariane-5 společně s telekomunikačním satelitem EchoStar-17: ale právě kvůli potřebě jeho dodatečných testů bylo vypuštění odloženo z června na první polovinu července. A mise SWARM pro studium zemského magnetického pole odstartuje přinejlepším v listopadu. Měla vzlétnout v červenci, ale po loňské havárii rakety Rockot se její úpravy protahují – a ESA požaduje nejméně dva úspěšné starty před tím, než vydá souhlas s vypuštěním družic SWARM.

    Vyšetřování neúspěšného rozevření jednoho panelu slunečních baterií družice Intelsat-19 (viz blog 4. června 2012) se nyní zaměřuje na – nosnou raketu SeaLaunch. Analytici intenzivně studují, cože se událo pod aerodynamickým krytem před jeho odhozením, protože podle některých informací by zde mohl být klíč k vyšetření problému. – Jen pro zajímavost: v lednu 2004 byla raketou SeaLaunch vypuštěna družice Estrela do Sul-1/Telstar-14, přičemž jeden z jejích slunečních panelů se nevyklopil. Snímkování satelitu tehdy ukázalo rozsáhlé poškození jednoho z panelů a analýza letových dat poukazovala na „problém“ (explozi?) během oddělování aerodynamického krytu. Protože se tyto události nepodařilo propojit, zůstala příčina nevyklopení slunečních baterií neznámá. – Že bychom tu měli další ze vzácných případů, kdy vyšetřování jedné havárie vede k nesprávným závěrům a díky tomu se nehoda následně jako přes kopírák opakuje? Už se v historii kosmonautiky stalo...

    Tři emblémy vztahující se ke kosmickým aktivitám (zleva): 37. základní posádky ISS (jejímž členem bude i kosmonaut ESA Luca Parmitano), přesun raketoplánu Endeavour z Floridy do Kalifornie (zatím plánovaný na 20. až 22. září) a logo předloňského výběru ruských kandidátů na kosmonauty.

    Čtvrtek 7. června 2012

    Roskosmos ve snaze snížit náklady i frekvenci pilotovaných startů nabídnul mezinárodním partnerům možnost prodloužení výprav na ISS ze šesti na devět měsíců. Aktuálně startují k ISS čtyři pilotované mise lodí Sojuz ročně, nově by tak mohly létat jen tři: čas strávený kosmonauty na stanici by se nezměnil, jen místo dvanácti osob startovalo ročně devět. – Jde rozhodně o lepší návrh, než s jakým Roskosmos čas od času (bůhvíproč) přichází, a to pravidelně opouštět ISS a nechávat ji v bezpilotním režimu. Nejvíce by na něm ovšem tratili nejmenší partneři projektu, kteří už tak budou mít zanedlouho velmi málo příležitostí vysílat své zástupce na stanici – a množství by se ještě výrazně snížilo (ony dvě devítiměsíční mise by byly ekvivalentem tří šestiměsíčních).

    Na ploše památníku pod širým nebem „Space Walk of Fame“ ve floridském městě Titusville byla konečně zahájena stavba monumentu věnovaného programu kosmických raketoplánů: jeho zamýšlená podoba viz blog 9. března 2011.

    Společnost ViviSat (společný podnik firem ATK a U.S.Aerospace) představila projekt zařízení MEV (Mission Extension Vehicle), které by mělo mít možnost připojovat se ke družicím, zajišťovat jejich stabilizaci (např. po vypotřebování pohonných látek) či přesouvat je na jiné oběžné dráhy (např. po selhání horního stupně nosné rakety nebo palubního motoru). Firma vychází z logiky, že dnes je na geostacionární dráze 350 až 360 satelitů, z nichž zhruba 25 každým rokem končí provoz pro vypotřebování (nebo téměř vypotřebování) pohonných látek – z nich je přitom cca deset v solidním technickém stavu, takže by mohly pracovat i nadále. Zařízení MEV by se k nim zkrátka připojilo a umožnilo jejich další činnost. - Myšlenka rozhodně zajímavá (i když ne nová), ale nejsem si tak docela jistý její životaschopností. Vývoj, výroba a vypuštění MEV bude jistě něco stát – a bude mít smysl investovat do záchrany technologicky prehistorické patnáct nebo dvacet let staré družice? Jiná situace může být u nových satelitů, které se nedostaly na stanovenou dráhu, ale i zde je otázka placení: MEV by musel být připravený rychle ke startu, protože průlety skrze radiační pásy brutálně degradují sluneční baterie i palubní elektroniku satelitů.

    Středa 6. června 2012

    Íránská družice Fadžr, jejíž start byl slibovaný na 23. května (viz blog 21. května 2012), stále není ve vesmíru a s jejím startem se aktuálně počítá snad až „před koncem íránského roku“ (který nastane v březnu 2013 našeho). Nejde přitom o první odklad, protože Írán hovořil původně o vypuštění družice již v srpnu 2010.

    Vlivný člen Kongresu USA Frank Wolf, který byl dosud velkým kritikem komerčních vesmírných letů (mj. požadoval okamžitou redukci počtu partnerů NASA na jedinou firmu, její přísnější kontrolu a omezení rozpočtu na celou aktivitu) otočil. Oficiálně na základě výměny dopisů s administrátorem NASA Charlesem Boldenem a Wolf oficiálně odmítl spojitost a úspěným letem Dragonu. („Nikdy nevěř ničemu, dokud to nebylo oficiálně dementováno.“ Sir Humphrey, seriál Ano, pane ministře.) Wolf si jen vymínil několik podmínek: že nadcházející kontrakt (od července 2012 do dubna 2014) bude finální vývojový (= po něm bude následovat fáze zkušební, výrobní a operační) a že bude uzavřeno maximálně 2,5 kontraktu. Tzn. že se dvěma společnostmi bude uzavřený kontrakt plný a se třetí jen částečný (podíl jejího vlastního financování bude výrazně vyšší - v současnosti čistě „ze svého“ vyvíjejí komerční loď např. ATK nebo Excalibur Almaz).

    Tři úspěchy během prvních tří startů: to je statistika, kterou se může pochlubit jen málokterá nosná raketa na světě. Falcon-9 (nejspíše i pro vlastní tvůrce překvapivě) ano. V čem tkví tajemství jejího úspěchu? Dost možná, že ve čtyřlístku pro štěstí... Všechny úspěšné mise společnosti SpaceX jej totiž měly nenápadně vetknutý do emblému: jak tři rakety Falcon-9, tak čtvrtý a pátý nosič Falcon-1 (viz blog 8. prosince 2010; čtvrtý Falcon-1 a historicky úplně první stoprocentně úspěšná raketa SpaceX měla v emblému čtyřlístky dokonce dva).

    Úterý 5. června 2012

    Francouzská kosmická agentura CNES zveřejnila své představy o zamýšleném nosiči Ariane-6, který by měl ke slovu přijít někdy ve dvacátých letech a který by měl být vyvíjený pod taktovkou ESA. Raketa by měla být výrazně menší, než Ariane-5 (původně zamýšlená jako nosič miniraketoplánu Hermés) a především by měla mít nižší náklady na vynášení družic o 30 až 40 procent (a měla by být provozně nezávislá na vládních dotacích, což Ariane-5 dnes není). Frekvence startů má činit mezi šesti a čtrnácti ročně: s průměrem kolem devíti. To odpovídá nosné kapacitě 4,5 raket Ariane-5: ty dnes mají typickou frekvenci šesti startů ročně (na letošek se jich ovšem chystá sedm).

    Výběr koncepce rakety Ariane-6 má být učiněný na základě tří kritérií. Největší váhu (43 procent) bude mít cena vývoje a provozu, následovat mají technické parametry a spolehlivost (30 procent) a nejmenší váhu (27 procent) bude mít fakt, kdo se stane dodavatelem komponent (de facto geografická příslušnost). – Pořád mi těch 27 procent váhy přijde jako velmi významné kritérium: evidentně generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain nedokázal prosadit svoji vizi „zapomeňte na (geografické) omezení a předveďte, co dokážete udělat“ (viz blog 11. května 2012).

    Jedním z 28 kritérií, která rozhodovala o budoucím umístění amerických kosmických raketoplánů po jejich vyřazení ze služby, byla i bezpečnost během přepravy. (Chyba v hodnocení Air Force Museum v Ohio z tohoto hlediska viz blog 12. září 2011.) Ač byl New York se svou letadlovou lodí Intrepid hodnocený jako prakticky bezproblémový, tak včera „křřřís!“ – a Enterprise přišel o konec křídla. Je to sice „jen“ odření, ale poškození historického stroje to je. Enterprise totiž při plavbě „škrtl“ o jeden z pilířů železničního mostu: každé křídlo mělo rezervu jen „několik stop“ a přesně v okamžiku průjezdu nejtěsnějším místem prudký závan větru natočil přepravní loď mírně doprava.

    Pondělí 4. června 2012

    Na základně Vandenberg AFB byly zahájeny přípravy k návratu druhého testovacího miniraketoplánu X-37B OTV-2. Ten je ve vesmíru od března 2011 a podle dostupných informací by měl přistát někdy v první polovině června.

    Raketa SeaLaunch vynesla v pátek 1. června do vesmíru telekomunikační družici Intelsat-19: ta se ovšem krátce po startu dostala do potíží, když „se odložilo“ rozložení jednoho ze dvou panelů slunečních baterií. Protože nebyly zveřejněny žádné podrobnosti, můžeme se jen dohadovat, cože se vlastně stalo. Ale banalita to asi nebude: ve zprávě o „odkladu“ rozložení jednoho panelu totiž společnost Intelsat jedním dechem dodává, že „družice i její vypuštění jsou plně pojištěny“.

    Pokud se po zveřejnění plánu společnosti Boeing na raketu SLV (Small Launch Vehicle, viz blog 28. května 2012; zachycena je na prvním snímku) se „vzdušným startem“ objevily názory, že jde o opisování projektu StratoLaunch, pak jsou vedle jak ta jedle. První rakety startující z letadla se objevily (a byly odzkoušeny v USA) již v roce 1958 (dodnes přitom není jasné, zdali jeden ze šesti startů přece jen nebyl úspěšný), následovala celá řada projektů v USA i SSSR, do zdárného konce byl dovedený projekt Pegasus (USA) a Rusko se v devadesátých letech hodně snažilo o podobnou raketu Burlak. Nedávno s podobným nápadem přišel Izrael (viz blog 9. srpna 2011), ale především: Boeing jej rozpracovával již v roce 2001 pod názvem Air Launch System (první dva stupně měly využívat motory Castor-120, třetí Castor-95 – všechny na tuhé pohonné látky; viz druhý obrázek). Společnost SpaceX (jeden z hlavních partnerů projektu StratoLaunch) přitom byla založena až o rok později. Navíc SLV s nosností 50 kg míří na jiný trh, než StratoLaunch se 120krát vyšší nosností. Takže pokud někdo od někoho opisoval, rozhodně to není hodná společnost StratoLaunch od škaredého Boeingu: osobně si myslím, že neopisoval nikdo od nikoho a že na použití letounu jako prvního stupně kosmického nosiče se dá přijít velmi jednoduše.

    Pátek 1. června 2012

    Jak vypadá plán dalších komerčních letů na Mezinárodní kosmickou stanici po včerejším přistání lodi Dragon z pohádkově úspěšné mise? (Ohlédnutí za ní jsem měl mimochodem na vlnách Českého rozhlasu Česko dnes v cca 9:23 h.) Falcon-9 s Dragonem má jít znovu na start 24. září – a pak ještě 15. prosince (ale i společnost SpaceX se vyjádřila, že očekává tento let spíše až v roce 2013). „Konkurenční“ firma Orbital Sciences Corp. plánuje premiérový let rakety Antares na 9. srpna a testovací misi lodi Cygnus k ISS pak na říjen.

    Jak už jsem psal na blogu 21. května 2012, v měsíčníku Letectví+kosmonautika 5/2012 mi vyšel článek „Resuscitace supermotoru F-1?“ V reakci na něj mi přišlo několik dotazů, proč jsem v seznamu vystavovaných motorů F-1 nezmínil snad nejznámější a nejfotografovanější v Kennedyho kosmickém středisku (viz první snímek). Tak tedy: proto, že jde jen o rozměrovou maketu (byť z doby Apolla) s výrobním číslem FM-103 – a v tabulkách jsem zmiňoval jen vývojové a letové (leč nepoužité) exempláře.

    Při práci na článku o motorech F-1 jsem mimochodem narazil na mnoho zajímavostí, které se do finálního textu nevešly. Například v Udvar-Hazy Center ve Virginii vystavovaný letový motor má dvě (!) výrobní čísla. Či přesněji: motor má číslo F-6049, ale prodloužená část trysky je z motoru F-6045 (vlastní F-6045 bez nástavce na trysce je pak vystavovaný v U.S.Space and Rocket Center v Huntsville, stát Alabama). Inu, je to někdy alchymie.

    TOPlist