Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 30. března 2012

Přesně za měsíc – 30. dubna 2012 – by měla odstartovat první kompletní loď Dragon (komerční plavidlo vyvinuté pro zásobování ISS - s budoucí ambicí přeměny na pilotovanou loď), která bude zároveň první mířící k Mezinárodní kosmické stanici. Ostře sledovaná mise tak započne tři dny po přistání lodi Sojuz TMA-22 v době, kdy bude posádka Mezinárodní kosmické stanice jen tříčlenná (navíc jen s jedním americkým astronautem na palubě). Pokud vše půjde dobře, počítá se s připojením Dragonu k ISS 3. května – a jeho setrváním u stanice do 20. května 2012.

Ve věku 66 let zemřel počátkem března Vladimir Kozlov: pilot, který byl v dubnu 1970 vybraný do oddílu sovětských kosmonautů. (Zajímavé je, že oddíl měl čítat šestnáct osob, ale nakonec jich přípravu začalo jen devět – dalších sedm nezískalo „doporučení“ komunistické strany a/nebo KGB.) Nikdy se ale na oběžnou dráhu nevydal, protože výcvik opustil již v roce 1973. Některé zdroje uvádějí, že z důvodů lékařských, jiné, že z důvodů disciplinárních.

Již příští měsíc by se měl uskutečnit první zkušební let atmosférického prototypu miniraketoplánu Dream Chaser, který jako možný komerční dopravní prostředek pro americké astronauty vyvíjí společnost Sierra Nevada Corp. Půjde zatím jen o lety v podvěsu pod letounem WhiteKnightTwo – samostatný klouzavý let je plánovaný až na léto (viz blog 16. února 2012). Sierra Nevada Corp. každopádně zveřejnila nové video přibližující celý projekt.

Čtvrtek 29. března 2012

Server Spaceflightnow přinesl zajímavý rozhovor s Jeanem-Yvesem Le Gallem, ředitelem společnosti Arianespace. Když si odmyslíme některé tendenční výroky (povinně musí chválit vlastní firmu a upozorňovat na slabiny konkurence), přinesl několik zajímavých postřehů. Jedním z nich bylo konstatování, že výrobci již delší dobu nabízejí telekomunikační družice s hmotností až deset tun na dráze přechodové ke geostacionární (GTO). A že je i provozovatelé poptávají, protože mnozí nestíhají uspokojit všechny zákazníky a větší satelitní platformy by uvítali. Je tu ale jeden háček: podobnou družici dnes dokáže na oběžnou dráhu dopravit jediná raketa, právě Ariane-5. Investor přitom pochopitelně musí počítat s variantou nedostupnosti jednoho nosiče (legislativní omezení, technické problémy…). Zatímco u standardních družic existují alternativy (kromě Ariane-5 i Proton či SeaLaunch), pro takovýto komunikační supersatelit by nebyla. A protože podobné družice stojí stamilióny dolarů, je ochrana investic na prvním místě.

Zajímavý postřeh a asi na něm něco bude. V tomto světle se dá dívat i na chystanou raketu Falcon Heavy s kapacitou 19 tun na GTO. Resp. mohou být dva pohledy na problém: buď do projektu Falcon Heavy zákazníci z důvodu závislosti na jednom dopravci nepůjdou. Anebo se naopak pro desetitunové telekomunikační platformy otevře prostor: Falcon Heavy může podobná zařízení vynášet v rámci duálních startů. (Na druhé straně je otázka případného zástupného nosiče při komerčních misích na nízkou dráhu, kde má být nosnost Falcon Heavy plus mínus 53 t.)

Japonsko plánuje na rozpočtový rok 2017 (končí s posledním březnem 2018) první let nové verze své nákladní lodi označenou jako HTV-R. Ta by měla být vybavena návratovým modulem schopným z Mezinárodní kosmické stanice dopravit zpět na Zemi zhruba 1700 kg nákladu. Loď by měla být po zalétání upravena tak, aby nejpozději v roce 2025 mohla vozit astronauty do vesmíru.

Středa 28. března 2012

Kosmonautka Jelena Kondakovová (Sojuz TM-20/1994 a Atlantis STS-84/1997) se stala obchodním zástupcem Ruska ve Švýcarsku. Kondakovová, třetí ruská kosmonautka a první, která absolvovala dlouhodobý let, byla v roce 1999 zvolena do Dumy za stranu Jednotné Rusku (poté, co odmítla nominaci k druhému dlouhodobému letu, tentokráte na ISS v rámci páté základní posádky). Dne 16. srpna 2011 ale Kondakovová ze strany vystoupila na protest kvůli nesouhlasu s výsledky vnitrostranických voleb. Kondakovová je manželkou kosmonauta Valerije Rjumina (Sojuz-25/1977, Sojuz-32/1978, Sojuz-35/1980 a Discovery STS-91/1998).

Sonda Cassini pracující na oběžné dráze planety Saturn už má narýsovány své poslední dny (či přesněji řečeno: oblety planety). V roce 2017 má být řízeným zánikem zničena v hustých vrstvách atmosféry Saturnu, ale ještě před tím – počínaje rokem 2016 – provede sérii velmi blízkých průletů u prstenců planety. Při nejméně jednom z nich má dokonce proletět mezi vnitřním prstencem a Saturnem: cílem je získat nová data o jejich složení, stáří a původu stejně jako o gravitačním a magnetickém poli planety. Jde o velmi riskantní manévry s vysokým nebezpečím poškození či dokonce zničení automatu, ale s ohledem na očekávaný zánik je pochopitelně akceptovatelné.

Dnes jsem moderoval seminář Věda a život v rámci konference „Inovace výuky“. Musím říct, že pozvání na moderování této prestižní akce (mezi vystupujícími byli např. Pavel Klener, Helena Illnerová nebo Jiří Grygar) od lidí, kteří něco skutečně dokázali, mě těší a velmi si ho vážím.

Po průletu ve vzdálenosti nějakých tří miliónů kilometrů od Země byl objevený padesátimetrový asteroid 2012 DA14: na něm je zajímavé, že má velmi podobnou dráhu kolem Slunce jako Země a že se k naší planetě pravidelně přibližuje. Hned příští rok 15. února mine naši planetu o 24 tisíc kilometrů, což je z astronomického hlediska o příslovečný „fous“. Asteroid sice vzhledem ke svým rozměrům nepředstavuje pro Zemi prakticky žádné nebezpečí, přesto je jeho objev mediálně zajímavou událostí, k níž jsem měl možnost promluvit v ČT24. – Tentokrát to byl hukot: od prvního kontaktu s redakcí ČT24 do živého vysílání neuběhla ani půlhodinka...

Úterý 27. března 2012

První americká družice včasné výstrahy vybavená senzory nové generace SBIRS (Space Based Infrared System ) pojmenovaná GEO-1 se vydala do vesmíru v květnu 2011. Jenomže až do roku 2016 nebo 17 (přinejlepším!) nebude americká armáda schopna naplno využívat jejích možností. Důvodem je fakt, že ke špičkovému hardware není k dispozici odpovídající software v pozemním řídicím středisku. Díky tomu je vyhodnocování dat pomalejší a méně přesné. Celý systém se má přitom skládat ze čtyři družic, ze zbývajících tří má pevně stanovený termín startu jen druhá: poletí na jaře 2013.

NASA hledá trojici nosných raket pro své družice Soil Moisture Active-Passive, Orbiting Carbon Observatory-2 a Joint Polar Satellite System-1, s jejichž startem se počítá v letech 2014 až 17. Nabídky mají být podané do 8. dubna, už dnes je ale prakticky jisté, že zájemci budou jen dva: firma ULA s vyřazenou raketou Delta-2 (prý má dostatek náhradních dílů na výrobu pěti exemplářů) a SpaceX s raketou Falcon-9. Problém je v tom, že zatímco Delta-2 je pro mise NASA certifikovaná, Falcon-9 není a hned tak nebude: SpaceX sice s nabídkou podává i návrh na proces certifikace svého systému, ale je prakticky jisté, že do zbytečného rizika (uzavření kontraktu s raketou s nejistou certifikací) NASA nepůjde. Takže vítěz se zdá být jasný: aneb Delta-2 nejspíše „vstane z mrtvých“. – Steve Volz z divize vědeckého průzkumu Země NASA rovnou prohlásil, že SpaceX bude vážným uchazečem až při zadávání kontraktu na další trojici satelitů v letech 2018 až 20.

Šestého listopadu 1974 přistála na Měsíci sovětská sonda Luna-23, aby se zde pokusila odebrat vzorky horniny. Mise ale nebyla úspěšná: podle oficiálního výkladu (lepší nebyl) došlo během tvrdého přistání k poškození vrtné soupravy, která nepracovala. Inženýři chtěli vyslat na Zemi alespoň prázdné pouzdro (v rámci technologického pokusu), ale ani to se nepodařilo. – Až nové snímky americké sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) nám po desítkách let ukazují, jak to bylo doopravy. Sonda Luna-23 se totiž při přistání podle všeho převrátila. Nenesla kamery (k odběrům vzorků docházelo vždy za měsíční noci) ani další přístroje, které by její stav zjistily. Technici tak jako nejpravděpodobnější příčinu selhání určili právě poškození vrtné soupravy (ta byla mimochodem nové konstrukce, než u předchozích výprav). – Na prvním snímku (původní je na webu mise LRO) je celková situace v místě přistání Luny-23, na druhém detail sondy - a na třetím je tento detail popsaný (A je Asecent Stage, odletový stupeň, D je Descent Stage, přistávací stupeň).

Pondělí 26. března 2012

Při příležitosti startu třetího evropského „kosmického náklaďáku“ ATV-3 se dle amerického týdeníku Aviation Week setkali zástupci ESA a Číny a diskutovali možnost spolupráce v oblasti pilotovaných letů. „V tuto chvíli se nemůžeme přibližovat a setkávat s ISS, protože naše systémy nejsou stejné jako ruské nebo americké,“ uvedl Wang Zhaoyao, nově jmenovaný ředitel Úřadu čínské pilotované kosmické techniky. „Ale rádi bychom spolupracovali.“ – Je to asi poprvé, co se možnost spolupráce v oblasti pilotované kosmonautiky s Čínou probírá na takovéto úrovni: už příští měsíc by se v Paříži měla setkat pracovní skupina složená ze zástupců obou stran, aby diskutovala kompatibilitu lodí Shenzhou s plánovaným stykovacím uzlem pro ISS (informovala o něm svého času i Evropská kosmická agentura).

Americká meziplanetární sonda MESSENGER, t.č. na oběžné dráze planety Merkur, objevila v hlubokých kráterech u pólů zásoby ledu. Je to trochu překvapivé zjištění, protože Merkur je planeta nejblíže Slunci a teplota na jeho povrchu běžně dosahuje čtyř set stupňů Celsia. – Dost možná, že podobný objev brzy oznámí také sonda Dawn operující u asteroidu Vesta: nedávno vydaná tisková zpráva NASA hovoří o tom, že minimálně polovina povrchu planetky má takové podmínky, že by se tu led udržel i po miliardy let.

Dnes by měla v hustých vrstvách atmosféry zaniknout 1,4 tuny (podle některých zdrojů až 3,5 t) těžká družice Meteor 1-1: první operační sovětský satelit pro předpovídání počasí. Meteor 1-1 odstartoval na den přesně před 43 lety: 26. března 1969. Jeho velmi věrná maketa je k vidění v pařížském Musée de l´Air et de l´Espace (odkud jsou také tyto snímky).

Pátek 23. března 2012

„Pořád nám chodí další a další přihlášky, tak jsme se rozhodli prodloužit termín, do kdy je mohou zájemci podávat,“ vysvětluje zástupce vedoucího oddílu ruský kosmonautů Oleg Kotov (veterán z letů Sojuz TMA-10/2007 a Sojuz TMA-17/2009, nyní se připravující na misi Sojuz TMA-10M s plánovaným startem v září 2013). Realita je ale trochu jiná: podáno bylo 151 přihlášek, z nichž ale komise rovnou vyřadila z důvodů nedostatečného vzdělání, zdraví, motivaci apod. 143 osob. (Jeden člověk do přihlášky uvedl, že se chce stát kosmonautem, protože bydlí blízko Hvězdného městečka a měl by to kousek do práce. To komise jako dostatečný zájem neshledala.) Budoucí ruský oddíl kosmonautů tak je aktuálně vybíraný z osmi osob! Srovnejte se zájmem v USA o profesi astronauta: viz blog 7. února 2012. (Pro uvedení do přesnějších čísel: ve Spojených státech se běžně hlásí několik tisíc zájemců, kolem 100 až 200 je pozváno k pohovorům do Houstonu - a z nich je nakonec plus mínus desetina zařazena do výcviku.)

O navýšení indického kosmického rozpočtu jsem již psal (viz blog 20. března 2012). Takže ať jsme konkrétní: rozpočet na rok 2012/12 (začíná 1. duba) skokově narostl o 50 procent na 67 miliard rupií (1,3 mld. USD). Zhruba třetina rozpočtu jde do vývoje a výroby nosičů. Projekt sondy k Marsu (má nést 25 kg přístrojů) dostal 24 mil. USD a vývoj vlastní pilotované lodi 12 mil. USD.

Dnes je to přesně sto let, co se narodil německý raketový konstruktér Wernher von Braun. Nejprve v nacistických službách zkonstruoval raketu V-2 (která se stala obávanou teroristickou zbraní, avšak z technického hlediska položila základy prvním kosmickým raketám) a v amerických pak byl podepsaný pod nosiči Redstone (její deriváty vynesly do vesmíru první americkou družici či první astronauty) a především Saturn-V (ta létala s astronauty na Měsíc). – Shodou okolností se mi před několika dny dostala do rukou (a už v nich zůstala) tato obálka Wernherem von Braunem podepsaná (pravděpodobně jde o autopen). Každopádně je to hezký historický dokument: navíc datovaný 9. listopadem 1967, dnem startu prvního Saturnu-V. Pro úplnost: von Braun zemřel 16. června 1977.

Čtvrtek 22. března 2012

Roztržka mezi bývalými americkými astronauty a NASA ohledně vlastnictví některých předmětů „zachráněných“ z kosmického programu (viz blog 10. ledna 2012) se zdá být u konce. Počátkem tohoto měsíce byl v Kongresu USA předložený nový zákon, ve kterém federální vláda přiznává astronautům plná vlastnická práva na předměty zachráněné, darované nebo prodané z programů Mercury, Gemini a Apollo (až do konce programu Apollo-Sojuz). Jakmile (pokud...) bude zákon přijatý, je vyřešena část problému. Zákon se totiž netýká programu raketoplánů: na druhé straně v jeho éře už byli astronauti i NASA opatrnější, takže k podobným roztržkám nedochází.

Letošní „kongres kosmonautů“ ASE už má kromě místa (viz blog 1. a 19. prosince 2011) i termín: bude se konat od 4. do 10. listopadu v Rijádu (Saúdská Arábie).

Třetí evropský „kosmický náklaďák“ ATV-3 Edoardo Amaldi je – stejně jako nosná raketa a Mezinárodní kosmická stanice – plně připravený na svoji misi. Z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně má vzlétnout zítra ráno v 5:34 h středoevropského času.

Jen v rámci projektu možných technických inovací (nejde tedy o schválenou iniciativu nebo k realizaci odsouzený program) představila NASA zajímavý koncept jednomístné kosmické lodi FlexCraft. Jde o křížence mezi skutečnou lodí a skafandrem: relativně malá přetlaková kabinka s velkým výhledem může být osazená mechanickými manipulátory a má mít možnost návratu skrze atmosféru. Jaké referenční nosič jsou zmíněny rakety Minotaur-1 nebo Falcon-1e (byť její vývoj byl zastaven). FlexCraft může létat jak s astronautem na palubě, tak v režimu automatickém. Má najít uplatnění zvláště při pracovních výpravách: opravy družic nebo Mezinárodní kosmické stanice, uvolňování zakleslých částí, jejich prohlídka, ale třeba i jako průzkumník asteroidů při letech do hlubin vesmíru (kde by pochopitelně sloužil jako výsadková šalupa z mateřské lodi). Devadesát procent součást a všechny technologie jsou prý prakticky ihned dostupné. Předpokládaná doba realizace je v projektu uvedena jen obecně („rychle“) stejně jako vývojové náklady („nízké“).

Úterý 20. března 2012

Indie věří, že dokáže již v listopadu 2013 vyslat svoji vlastní sondu k Marsu. Dřívější plány přitom počítaly s realizací podobného projektu až někdy v letech 2016 nebo 18: indická vláda však navýšila rozpočet na kosmické programy (a speciálně na tuto misi), takže se nyní (prý) počítá se startem sondy k Marsu již v roce příštím.

Rusko se rozhodlo v nejbližších dnech (přesně 25. nebo 26. března) navést k řízenému zániku do atmosféry nad Tichým oceánem svoji družici Express AM4, která se po selhání horního stupně Briz-M nosné rakety Proton loni v srpnu dostala na nevhodnou dráhu. Na ní není možné plnit původně zamýšlené úkoly – a ani odtud družici není možné dopravit na potřebnou geostacionární dráhu. O satelit přitom projevila zájem firma Polar Broadband Systems Ltd. (vedená bývalým astronautem Williamem Readdym), která jej chtěla ne nezvyklé dráze ponechat a použít k zajištění komunikace v délce 14 až 16 hodin denně pro polární základny. (Ty jsou totiž prakticky bez satelitní komunikace.) Projekt se ale nakonec nebude realizovat (s odůvodněním na degradaci slunečních baterií při průletu radiačními pásy): zřejmě proto, aby mohla být uplatněna plná pojistka ve výši 270 mil. dolarů. Nalezení nového uplatnění pro satelit by totiž pojistku značně krátilo: satelit by v takovém případě nebyl zcela nepoužitelný, jen používaný pro jiné (než původně zvolené) účely.

Nedávné návštěvy Sigmunda Jähn a Miroslawa Hermaszewského v Brně (viz blog 24. února 2012) jsem využil k tomu, že jsem si oba pány nechal podepsat do jejich osobních pamětí. Jähn je pojmenoval „Rückblick ins All“ (Ohlédnutí za vesmírem) a Hermaszewski „Ciężar nieważkości“ (Tíže beztíže). Nudící se polský kosmonaut mi dokonce podepsal i titulní stranu knihy.

Pondělí 19. března 2012

Noční můra pojišťoven v kosmickém průmyslu? Havárie rakety Ariane-5 s dvojicí drahých a dobře pojištěných satelitů na palubě. V uplynulých třech letech letěl tento nosič třikrát s družicemi, které byly pojištěny na více než 750 mil. dolarů. Za případnou havárii by tak bylo vyplaceno zhruba 75 procent toho, co vyberou pojišťovny každý rok na kosmických startech. – Pojišťovny přitom mají v paměti roky 1998 a 2000, kdy musely vyplatit na pojistkách vždy přes 1,5 mld. USD. Díky tomu pojistky vzrostly o cca padesát procent, aby následně během několika let klesly na původní hladinu.

K pojištění satelitů ještě pár zajímavých čísel: ročně je asi jen 20 až 23 startů pojištěno (tedy cca třetina). Hodnota pojistek uzavřených na družice na geostacionární dráze je přitom zhruba 22 mld. dolarů. Přes osmdesát procent pojistek je přitom uzavřeno na první rok životnosti zařízení, kdy je největší pravděpodobnost objevení problému. Celý trh s pojistkami prvního roku je přitom rozdělen následovně: 36 procent pojistek je uzavřeno na selhání nosné rakety, 45 procent na první dva měsíce na oběžné dráze a 17 procent na zbytek roku.

Sbírku mi rozšířily dva páry pěkných a zajímavých obálek. Připomínají lety lodí Vostok-5 a -6 v červnu 1963: šlo o let kosmonauta Valerije Bykovského a Valentiny Těreškovové (první to kosmonautky světa). Obálky jsou přitom oběma těmito kosmonauty podepsány.

Pátek 16. března 2012

Společnost SpaceX, která v těchto dnech slaví desáté narozeniny, projevila zájem o startovací komplex 39A v Kennedyho kosmickém středisku: ten je po skončení programu raketoplánů nevyužívaný a o jeho osudu nebylo prozatím rozhodnuto. (Zatímco komplex 39B je přebudovávaný pro superraketu SLS s plánovanou premiérou v roce 2017.) Společnost SpaceX by chtěla komplex 39A do budoucna využívat pro starty raket Falcon-9 a Falcon Heavy. Jak k tomu uvedla tisková mluvčí SpaceX Kirstin Granthamová: „Využití rampy 39A je jednou z možností, kterou pro rakety Falcon-9 a Falcon Heavy zvažujeme. Ale [tato volba] závisí na množství kontraktů od NASA.“ – Koukám, že SpaceX už začíná chápat pravidla hry. Nejde jen o cenu za dopravu nákladů, spolehlivost a další technické parametry (bohužel), ale také třeba o to „vejít se“ do mantinelů stanovené kosmické politiky (superdrahá rekonstrukce de facto již nepotřebného Kennedyho kosmického střediska a s ní související udržení zaměstnanosti). Ať se na mě nikdo nezlobí, ale toto už není komerční program – toto je jen plánované spotřebovávání rozpočtových prostředků.

Centrum přípravy kosmonautů Jurije Gagarina (tzv. Hvězdné městečko) bylo koncem února vyškrtnuto ze seznamu organizací, ve kterých je vykonávána základní vojenská služba. Tento na první pohled drobný fakt ovšem může znamenat, že z Hvězdného městečka odejde kolem dvou set vojáků: kromě absolventů základní vojenské služby také jejich „nadřízení“, což jsou kvalifikovaní instruktoři, technici nebo piloti.

Časopis Svět sice formálně skončil pod hlavičkou 100+1, ale značka „Svět“ dále žije v podobě zvláštních vydání tohoto magazínu (vychází s periodou čtvrt roku). Nejnovější „Svět 100+1 speciál“ věnovaný přelomovým událostem 20. století jsem obohatil o kvarteto článků: „Bratři Wrightové: Špatní obchodníci. Naštěstí“ (1903, člověk se poprvé odlepil od země), „Let orla samotáře: Takřka poslepu a skrčený“ (1927, Charles Lindbergh překonává při non-stop letu Atlantik), „Koule, která změnila svět“ (1957, Sputnik) a „ISS: Pranýř mezinárodní spolupráce“ (1998, zahájení stavby Mezinárodní kosmické stanice).

Čtvrtek 15. března 2012

Start třetí rakety Sojuz z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně s druhou dvojicí družic Galileo IOV se údajně neuskuteční „dříve, než“ v říjnu 2012. Zatímco první dvě rakety Sojuz startovaly z Francouzské Guayany v rozestupu dvou měsíců (21. října a 17. prosince), třetí tak bude mít (nejméně) desetiměsíční odstup.

Tak nějak mě napadlo podívat se trochu detailněji na webové stránky společnosti Celestis, která nabízí „kremace“ ve vesmíru: tedy vyslání malé kapsličky s částí tělesných ostatků na raketě, která absolvuje let suborbitální (995 USD), orbitální (2995 USD), lunární (9995 USD) nebo ke hvězdám (12500 USD). Pokud je mi známo, dosud žádný český „zákazník“ této služby nevyužil – a domnívám se, že teď máme kandidáta všech kandidátů. Myslíte si, že je to neprůchozí nápad? Že je z nějakého důvodu nerealizovatelný? Nebo naopak že by se realizovat měl? Myslíte si, že by se ve veřejné (nebo i neveřejné) sbírce na orbitální let nevybralo dost?

Kandidát na astronauta David Saint-Jacques mi odepsal nejen na dopis poslaný do Houstonu (viz blog 11. ledna 2012), ale nyní i na dopis směřující přímo do jeho mateřské Kanadské kosmické agentury.

Středa 14. března 2012

Z amerického oddílu odešel čtyřnásobný astronaut Michael Lopez-Alegria (Columbia STS-73/1995, Discovery STS-92/2000, Endeavour STS-113/2002 a Sojuz TMA-9/2006). Stal se prezidentem Commercial Spaceflight Federation. Lopez-Alegria je držitelem tří amerických kosmických rekordů: nejdelší non-stop let (215 dní jako člen čtrnácté základní posádky ISS), největšího počtu uskutečněných kosmických vycházek (deset) a nejdelšího kumulovaného času stráveného kosmickými vycházkami (67 hodin a 40 minut). Oběma posledně uvedenými výkony mu mimochodem patří i druhá místa ve světových tabulkách.

Italská kosmická agentura ASI dostala od NASA třetí slot na dlouhodobý let svého kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici: mise bude součástí 44. a 45. základní posádky (květen až listopad 2015). Nevíme sice jméno kandidáta, ale můžeme hádat: Itálie má dnes tři kosmonauty v oddíle ESA. Je to Roberto Vittori (veterán z letů Sojuz TM-34/2002, Sojuz TMA-6/2005 a Endeavour STS-134/2011), Luca Parmitano (chystá se na start Sojuz TMA-09M v květnu 2013) a Samantha Cristoforettiová (bez letových zkušeností a bez nominace). Jako nejpravděpodobnější kandidát se tak jeví právě první italská kosmonautka.

Mimochodem, díky italské kvótě (nezávislé na ESA) se na ISS z evropského výběru kosmonautů 2009 mezi prvními třemi nováčky nejspíše vydají hned dva Italové (budeme-li brát nominaci Cristoforettiové za hotovou věc; oddíl má šest osob, z toho právě dvě z Itálie). Jinak půjde o třetí italský dlouhodobý let: ostatní země přitom měly/mají jen další čtyři (Thomas Reiter z Německa, Frank De Winne Z Belgie, André Kuipers z Nizozemska a plánovaný Alexandr Gerst z Německa; počítat můžeme i Leopolda Eyhartse z Francie, ale jeho sedmitýdenní mise byla spíše „střednědobá“ a ani ESA jak jako dlouhodobou neuvádí). A bude zajímavé sledovat, jak se Itálii coby zemi se třetím největším členským příspěvkem bude dlouhodobě líbit, že z kvóty ESA vlastně neletěl ani jeden její zástupce.

Kromě internetové verze (viz blog 7. března 2012) vyšel článek o mé osobě a cestách za starty raketoplánů minulé úterý také v papírové verzi Blanenského deníku.

Úterý 13. března 2012

Na konferenci „Asian Joint Conference on Propulsion and Power“, která se konala počátkem března, představili zástupci čínské kosmonautiky své plány ohledně budoucích nosných prostředků. Jednak pochválili koncepci a vývoj rakety CZ-5 (plánovaná premiéra v roce 2014), která má díky modulární konstrukci umožnit lety s náklady o hmotnosti 1,5 až 25 t. Upozornili ale, že do budoucna bude Čína potřebovat další dva nosiče: jeden s nosností 35 t pro program „pilotovaných letů“ (otázkou je využití, protože stávající rakety pro známé úkoly plně postačují – ale co třeba nějaký menší raketoplán?) a jeden „supernosič“ (se startovací hmotností do 3000 t). Kromě toho probíhá vývoj rakety CZ-6 na tuhé pohonné látky. Do budoucna pak existuje požadavek na motor s tahem 400 až 700 t (dnešní čínské technologie a pozemní zařízení prý umožňují rychle připravit motor s tahem 230 až 350 t). Dále se pracuje na raketách využívajících technologie „vzdušného startu“ stejně jako motorů s metanem nebo zkapalněným zemním plynem.

Kanadská kosmická agentura se může „těšit“ na výrazné škrty: stávající roční rozpočet 429 mil. USD má klesnout o čtrnáct procent na 367 mil. USD (v kanadských dolarech je to pokles z 424 na 363 mil.). Ovšem pozor: redukce byla očekávaná, protože agentura dostala v uplynulých letech mimořádně přidáno v rámci ekonomického balíčku na oživení ekonomiky. Za tři roky šlo o 110 mil. kanadských dolarů.

Jak jsem avizoval na blogu 8. března 2012, objevil jsem se ve vysílání Událostí a komentářů: tématem byly sluneční erupce.

Pondělí 12. března 2012

Šéf ruské kosmické agentury Roskosmos Vladimir Popovkin byl tento víkend hospitalizován. Informace zaujala tiskové agentury, které přinesly zprávu, že jde o důsledek pracovního vyčerpání: tiskové oddělení Roskosmosu doslova uvedlo (jistě to všichni budou považovat za „oficiální zprávu“), že je „fyzicky a psychicky vyčerpán“. Pak vyšlo najedvo, že při příjmu do nemocnice nebyl Popovkin úplně střízlivý. Potom byla zveřejněna fotografie Popovkina z nemocnice s obandážovanou hlavou a rukou. A dnes ráno už se hovoří o tom, že se Popovkin v opilosti porval kvůli své přítelkyni. I tak může vypadat „vyčerpání“ (a informování) na ruský způsob.

Pátého března oslavil rok práce na oběžné dráze druhý testovací exemplář raketoplánu X-37B (pro úplnost: první létal od dubna do prosince 2010, jeho přistání viz blog 6. prosince 2010). Předpokládalo se přitom (ovšem nikdy nebylo provozovatelem, letectvem Spojených států, oznámeno, potvrzeno nebo naznačeno), že kroužit ve vesmíru bude zhruba 200 dní stejně jako jeho předchůdce. Což je ostatně také předpokládaná životnost zařízení. Výrazné přesluhování ve vesmíru může mít dvojí vysvětlení: jednat snahu otestovat technologii až na samotné hraně možností, jednak výskyt technických potíží. Osobně se kloním k první možnosti: i Pentagon už dříve naznačil záměr udělat druhou misi obtížnější, než první.

Společnost Playboy plánuje vybudovat ve spolupráci s firmou Virgin Galactic klub na oběžné dráze. Zpráva, která se objevila v médiích v poslední době zní poněkud senzačně a mnohoslibně, realita je poněkud fádnější. Playboy vypracoval pro své březnové americké vydání ve spolupráci s hlavním designérem Virgin Galactic návrh klubu, který by jednou mohl vzniknout na oběžné dráze (takže o nějakých konkrétních plánech zde asi nemůže být moc řeč). Návrh počítá s restaurací (pro sichr s umělou gravitací, aby se zabránilo chaosu), tančírnou, hernou (kde se člověk například může proměnit v kuličku na ruletě) nebo prostornými kajutami speciálně upravenými pro relaxaci ve dvou ve stavu beztíže.

Pátek 9. března 2012

Čínská agentura Xinhua oznámila (či spíše potvrdila), že příští lunární sonda s plánovaným datem startu v roce 2013 ponese lunární vozidlo o hmotnosti sto kilogramů. Sonda Chang´e-3 má mít (dle agentury) „nohy, na které dosedne“. Vozidlo má fungovat tři měsíce, přičemž ponese panel slunečních baterií: ten bude během lunárního dne zjišťovat elektrickou energii a během noci stínit vybavení.

Na kongresu Chaos Communications Congress v Berlíně zazněla myšlenka (reflektující současné protesty proti „utahování šroubů“ v případě některých lidských práv a svobod), že by bylo možné vypustit na oběžnou dráhu „hackerské družice“ nepodléhající legislativě žádného státu – a tudíž umožňující zcela svobodně (= beztrestně) sdílet obsah. Myšlenka je to lákavá, ale asi nerealizovatelná. Z jednoho prostého důvodu: uživatelé služeb jsou stále oběma nohama na Zemi, a tudíž podléhají pozemské jurisdikci. (Z hlediska počítačové bezpečnosti jsem se s podobnými pokusy už setkal: např. šiřitelé dětské pornografie umisťovali své servery do zemí s benevolentnější právní úpravou. Stejně jim to bylo houbeles platné...)

Letectví + kosmonautika 3/2012 a moje články: „Vega: premiéra na jedničku“, „NASA hlásí nedostatek astronautů“, „Spojení pro sever“ (projekt ruských družic Meridian) a „Já jsem to zvládla – a vy to taky dokážete“ (vzpomínka na astronautku Janice Vossovou).

Čtvrtek 8. března 2012

Na uvolněné místo po raketě Delta-II (151 startů v letech 1988 až 2011), která se v loňském roce odebrala do výslužby, se cpe další nosič. Jde o raketu Athena společnosti Lockheed Martin: ta měla svoji premiéru v roce 1995 a až do roku 2001 uskutečnila pět startů (se dvěma haváriemi, takže spolehlivost nic moc – ale dá se přičíst na vrub dětským nemocem). Poté byl program pro nedostatek zakázek a zákazníků ukončen, ovšem v roce 2010 byl oznámen záměr jej obnovit a NASA s touto raketou nyní počítá i pro své mise (byť žádný pevný kontrakt nebyl podepsán). Lockheed Martin nyní oznámil, že obnovená premiéra rakety se uskuteční před koncem roku 2013 a že pracuje na nové verzi Athena-III. Ta by měla v prvním stupni využívat 2,5segmentový motor SRB z raketoplánů a její nosnost bude 5900 kg na nízkou dráhu při startu z mysu Canaveral, resp. 4600 kg na dráhu polární. Prozatím se ale počítá se starty Atheny jej z ostrova Kodiak na Aljašce.

Dnes po 22:20 h bych se měl objevit na ČT24 v „Událostech, komentářích“: řeč bude o nejsilnější sluneční erupci za posledních pět let. Proud částic už mimochodem cestou k Zemi dokázal vyřadit z činnosti orientační kamery na evropské sondě Venus Express, t.č. u planety Venuše.

Časopis Ekologie skončil. Na jeho místo nastupuje pod novým vydavatelem EKOfutura - dvouměsíčník s velmi podobným zaměřením a prakticky stejným realizačním týmem i obsahem. V prvním čísle prvního ročníku vzpomínám v článku „Titan - jiný, a přece tak podobný“ na evropskou výsadkovou misi Huygens.

Středa 7. března 2012

Pro ESA je záchrana programu ExoMars prioritou číslo jedna: přičemž Rusko by mělo možná již tento týden oznámit, zdali a v jaké podobě se do něj přidá. Pro úplnost: dosud se program ExoMars se skládal z orbitální sondy Trace Gas Orbiter a modulu pro vyzkoušení přistání (start 2016) a automatického průzkumného vozidla s vrtnou soupravou (2018). Původní plány hovořily o druhém (americkém) vozidle v roce 2018 a o další společné misi v roce 2020 (příprava na odběr vzorků hornin). Ač nad nejbližší evropskou misí k Rudé planetě panuje nejistota, ESA už připravuje budoucí výpravy:

  • 2022 poletí buď série tří menších výsadkových modulů, nebo bude učiněný pokus o odběr vzorků hornin z některého měsíce Marsu.
  • 2024 výsadkový modul se schopností velmi přesného přistání na povrchu.
  • Bez přesného data: experimentální (?) družice pro ověření orbitální část mise návratu vzorků hornin (dnešní scénáře počítají s dopravou vzorků na oběžnou dráhu jednou sondou a jejich zachycení plus dopravou na Zemi sondou druhou).
  • Jak už jsem avizoval dříve (viz blog 3. února 2012), mám dnes přednášku v Černé Hoře v knihovně na téma „Kosmické raketoplány: příběh se uzavřel“. Při této příležitosti vyšla upoutávka (plus nějaké informace o mé maličkosti) v regionálním Blanenském deníku.

    První letošní vydání měsíčníku Technik (v daném případě jde ovšem o dvojčíslo leden/únor) přineslo můj článek „Kosmické technologie nekoušou“ – jednak o kosmických technologiích obecně, jednak přiblížení českých kosmických možností a jednak informace o semináři ESINET Road Show (viz blog 8. prosince 2011).

    Úterý 6. března 2012

    Po problémech se zničeným návratovým modulem lodi Sojuz TMA-04M došlo v „jízdním řádu“ Mezinárodní kosmické stanice k několika přesunům a posunům. Zde je tedy seznam startů, přistání a dalších důležitých operací u ISS v letošním roce (kromě lodí Dragon a Cygnus, u kterých se jako obvykle z různých zdrojů objevují různé informace, takže víme jen to, že start je zatím „v nedohlednu“ – tedy bez pevně daných termínů):

  • 23. března 2012 – start evropské zásobovací družice ATV-3 Edoardo Amaldi.
  • 28. března – ATV-3 se připojuje k ISS.
  • 19. dubna – odlet lodi Progress M-14M od ISS.
  • 20. dubna – start lodi Progress M-15M.
  • 22. dubna – připojení Progressu M-15M k ISS.
  • 30. dubna – odlet a přistání lodi Sojuz TMA-22 (Anton Škaplerov, Anatolij Ivaniščin, Daniel Burbank).
  • 15. května – start Sojuz TMA-04M (Gennadij Padalka, Sergej Revin, Joseph Acaba).
  • 17. května – připojení Sojuzu TMA-04M k ISS.
  • 1. července – odlet a přistání lodi Sojuz TMA-03M (Oleg Kononěnko, André Kuipers, Donald Pettit).
  • 15. července - start Sojuz TMA-05M (Jurij Malenčenko, Sunita Willimasová, Akihiko Hoshide).
  • 17. července – připojení Sojuzu TMA-05M k ISS.
  • 18. července – start japonské zásobovací družice HTV-3.
  • 23. července – HTV-3 se připojuje k ISS.
  • 30. července – odlet lodi Progress M-15M od ISS.
  • 31. července – start lodi Progress M-16M.
  • 2. srpna – připojení Progressu M-16M k ISS.
  • Srpen – kosmická vycházka z ruského segmentu ISS (Padalka, Malenčenko).
  • Srpen – kosmická vycházka z amerického segmentu ISS (Acaba, druhý člen zatím neurčen).
  • Září – oddělení zásobovací družice ATV-3 od ISS.
  • Září – oddělení zásobovací družice HTV-3 od ISS.
  • 17. září - odlet a přistání lodi Sojuz TMA-04M.
  • 15. října - start Sojuz TMA-06M (Oleg Novickij, Jevgenij Tarelkin, Kevin Ford).
  • 17. října - připojení Sojuzu TMA-06M k ISS.
  • 1. listopadu – start lodi Progress M-17M.
  • 3. listopadu – připojení Progressu M-17M k ISS.
  • 12. listopadu - odlet a přistání lodi Sojuz TMA-05M.
  • 5. prosince - start Sojuz TMA-07M (Roman Romaněnko, Chris Hadfield, Thomas Marshburn).
  • 7. prosince - připojení Sojuzu TMA-07M k ISS.
  • 25. prosince – odlet lodi Progress M-16M od ISS.
  • 26. prosince – start lodi Progress M-18M.
  • 28. prosince – připojení Progressu M-18M k ISS.
  • Po představení modelu sondy Hayabusa (viz blog 5. března 2012) ještě jednou na téma „Japonsko, LEGO a kosmonautika“. Japonský kosmonaut Satoši Furukawa, který pracoval na palubě Mezinárodní kosmické stanice od loňského června do listopadu, složil přímo v beztíži její model ze stavebnice LEGO. (Mimochodem, o tomto modelu jsem psal na blogu už 5. ledna 2011, ale nějak se nakonec ve volném prodeji neobjevil...) Z bezpečnostních důvodů byly kostky stavěné ve speciálním plastovém boxu: model byl následně nafotografovaný, rozebraný a uložený do skladu v evropském modulu Columbus.

    Pondělí 5. března 2012

    Start evropské zásobovací družice ATV-3 Edoardo Amaldi byl odložený z 9. na (předběžně) 23. března 2012. Důvodem odkladu je objevení uvolněného poutacího popruhu u kusového nákladu: náklad je nutné znovu zajistit proti uvolnění, a protože do ATV není jednoduchý přístup (už je pod aerodynamickým krytem rakety Ariane-5 apod.), bude celá operace krapet trvat.

    Milovníci komiksového seriálu Asterix si jistě vzpomenou na náčelníka Galů Majestatixe, jehož největší starostí bylo „aby nám nebe nespadlo na hlavu“. Americká družice nyní varují, že by se tak stát mohlo: podle měření satelitů Terra a CloudSat byly mraky v prvním desetiletí nového století průměrně zhruba o jedno procento (tedy o 30 až 40 metrů) blíže Zemi, než dříve. Za touto statistickou redukcí je ovšem ve skutečnosti úbytek mraků ve větších výškách. Někteří vědci si jev vysvětlují „přirozeným obranným mechanismem Země“: snižování výšky oblačnosti totiž umožňuje efektivnější chlazení celé planety, což může být reakce na „globální oteplování“.

    V rámci programu CUUSOO (postavte originální LEGO model, získejte deset tisíc podporovatelů - a firma LEGO se bude vážně zabývat jejím zařazením do sériové produkce) byl jako druhý set vydaný model japonské sondy Hayabusa. Stavebnice má katalogové číslo 21101 a obsahuje 369 dílků (včetně postavičky Juničira Kawagučiho, projektového manažera skutečné mise Hayabusa: sonda dokázala jako první přinést vzorky z asteroidu na Zemi). Stavebnice bude nejprve v prodeji v Japonsku (cena má být v přepočtu kolem jedné tisícikoruny), později snad i v dalších zemích světa.

    Pátek 2. března 2012

    V Arizoně se ve středu 29. února 2012 uskutečnil další test padákového systému lodi MPCV (NASA ji ve své „oficiální“ tiskové zprávě už opět označuje jako Orion): maketa kabiny byla ve výšce 7,5 km vyhozena z letounu C-17. Od výšky šest do 4,5 kilometrů se postupně rozevřely dle plánované sekvence všechny padáky, takže maketa bezpečně dosedla rychlostí 7,5 m/sec. Šlo o první test finální konfigurace padákového systému.

    Včera došlo na mysu Canaveral ke zkušebnímu natankování (na druhý pokus) rakety Falcon-9 s připojenou lodí Dragon. Je to další krok před startem, který je nyní plánovaný na druhou polovinu dubna: podle rezervace zařízení na mysu Canaveral na 20. dubna, podle letového řádu ISS na „ne dříve, než“ 30. dubna. S tím, že je pravděpodobné, že se posune do května: mezi 30. dubnem a 17. květnem bude totiž posádka ISS jen tříčlenná s jedním Američanem. André Kuipers je sice vycvičený jako náhradník pro pomoc s řízením přibližování a připojování Dragonu, ale je otázkou, nakolik bude žádoucí použít náhradníka ve chvíli, kdy to není naprosto nezbytně nutné – navíc když jde o demonstrační let, u něhož se problémy jaksi dají očekávat více, než u letu rutinního. – Zároveň se objevily zprávy, že ať let dopadne jakkoliv, nedá se další start lodi Dragon očekávat v letošním roce, ale až v roce příštím...

    Polární noc (viz blog 30. ledna 2012) ještě jednou: článek o týrání dětí (proč je u něj právě fotografie dětí mých?) se objevil v aktuálním vydání lokálního plátku Bystrcké noviny (strana 12).

    Ještě malé ohlédnutí za odchodem astronautky Janice Vossové – viz blog 8. února 2012, na které dříve nebyl čas a prostor. Aneb ve sbírce mi po ní zůstalo několik podepsaných litografií, kartiček a nějaká ta posádka...

    Čtvrtek 1. března 2012

    Tomu se říká pech: Thomas Goodwin vyhrál let na suborbitálním letounu Lynx (pro lety s turisty jej připravuje společnost Xcor), ale neví, jestli si cenu bude moci vybrat... (Pro úplnost: hodnota ceny je 95 tisíc dolarů.) Důvodem nejsou zdravotní či jiná omezení (Goodwin by letěl, až by brečel), ale fakt, že vítěz pracuje jako fyziolog a biotechnologický inženýr v NASA. Tedy jako státní zaměstnanec. A američtí státní zaměstnanci jsou vázáni velmi přísným kodexem toho, co mohou jako dar či odměnu přijmout. (Např. aktivní američtí astronauti nebo ti, kteří dosud působí ve vládních službách, se proto nepodepisují na jakékoliv předměty, které jsou předem určené k prodeji: třeba na komerční plakáty společnosti ASE.) V rámci konference Next-Generation Suborbital Researchers v Kalifornii, kde Goodwin svoji cenu získal, tak byl neplánovaně vylosovaný i jeho náhradník.

    Společnost Mitsubishi dostala souhlas se zajištěním startu další rakety H-2B: ten byl ohrožený kvůli korupci (viz blog 10. února 2012). Aktuálně je start se zásobovací lodí HTV-3 pro plánovaný na 18. července 2012.

    Pro aktuální vydání 100+1 jsem vytvořil dva materiály: „Když kosmonaut zešílí“ (původně jsem to pojmenoval výstižněji „Když kosmonautovi rupne v bedně“, ale redakce zvolila jiný titulek – o psychických a psychologických problémech kosmonautů během letů i po nich) a „Létání bez hranic“ (zajímavosti z historie letectví plus především hromada rekordů z tohoto oboru).

    TOPlist