Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Úterý 31. ledna 2012

Raketa Vega (premiérový start by se měl uskutečnit 9. února 2012) bude (dle slov svého výrobce, italského sdružení ELV SpA) cenově konkurenceschopná i vůči konvertovaným ruským vojenským raketám. (Vysloužilé ruské vojenské rakety přeměněné na kosmické nosiče jsou přitom dnes brány za nejlevnější dopravní systém ve své kategorii.) Výrobní cena rakety Vega je nyní 25 mil. euro (33 mil. USD), přičemž tržní je 32 mil. euro (42 mil. USD). Tato počítá se dvěma starty ročně, ale pokud by se frekvenci podařilo zvýšit na čtyři, měla by výrobní (a tím pádem i prodejní) cena klesnout o 3 mil. euro (4 mil. USD). – Pro úplnost dodávám, že cena „konkurenčních“ raket Rokot a Dněpr je v rozpětí 15 až 20 mil. USD a že ELV SpA počítá s tím, že zákazníci budou ochotni za kvalitní služby spojené s Vegou (ve srovnání s ruskými nosiči) připlatit řádově dvacet procent. S tou konkurenceschopností to asi tak slavné nebude – a to nepočítáme „rozpuštění“ vývojových nákladů ve výši 600 mil. euro z rozpočtu ESA a 76 mil. euro vložených navíc italskou vládou skrze půjčku přes firmu Avio SpA (vývojové náklady v sobě obsahují i první start).

Potěšující tak budiž alespoň zpráva, že na projektu rakety Vega podílí kromě sedmi hlavních partnerských zemí (Itálie, Francie, Belgie, Španělsko, Nizozemsko, Švýcarsko a Švédsko) také česká firma G.L.Electronic, která se přímo na kosmodromu ve Francouzské Guayaně podílí na přípravě pozemního vybavení: instalaci a integraci systémů A/V, monitorovacích, telefonních a bezpečnostních systémů, dále pak montáži signalizace úniku plynů, požárů apod. Na premiérovém letu nosiče Vega se pak podílí i výrobou hardware k družicím LARES, Almasat a satelitům CubeSat (elektronické i mechanické konektory mezi jednotlivými funkčními celky satelitů stejně jako pro připojení externích zařízení – např. napájení či kontrola).

Nákladní loď Delta Mariner, která slouží k dopravě nosných raket Atlas a Delta a jejich částí od výrobce (továrna Decatour v Alabamě) na kosmodromy na Floridě a v Kalifornii, se „nevešla“ pod most Eggner Ferry Bridge přes jezero Kentucky a řeku Tennessee (sloužil pro silnice U.S. Highway 68 a Kentucky Highway 80). Jednu sekci z mostu otevřeného v roce 1932 přitom strhla a další vážně poškodila. Na palubě lodi byly první a druhý stupeň (Centaur) rakety Atlas-V pro start v dubnu (s vojenskou družicí AEHF-2) a mezistupňová konstrukce pro stejnou raketu s plánovaným startem v srpnu (družice Radiation Belt Storm Probes pro NASA). Při incidentu nebyl nikdo zraněn, loď utrpěla minimální poškození a převážený náklad poškozen nebyl vůbec: nehoda by tak neměla mít vliv na „letový řád“ raket. Nepříjemná je jen pro místní, protože objížďka za stržený most měří bratru 80 kilometrů... Most Eggner Ferry Bridge byl svému věku navzdory z technického hlediska ve slušném stavu, přesto se mělo již v roce 2013 (někde se uvádí až 2017) začít se stavbou jeho náhrady (návrh viz poslední snímek, na předposledním je archivní snímek lodi Delta Mariner pod mostem Eggner Ferry Bridge - tehdy ještě podjet zvládla): nevyhovoval totiž z hlediska bezpečnosti silničního provozu i lodní dopravy.

Pondělí 30. ledna 2012

Přiznám se, že jsem čekal trochu větší mediální humbuk – ovšem ačkoliv bylo jméno „české“ družice systému Galileo zveřejněno již v pátek (jak jsem ostatně avizoval na blogu 25. ledna 2012), mihla se tato informace v médiích jen velmi decentně. Tak tedy: vítězem soutěže „Galileo Drawing Competition“ (v níž se sešlo 1300 prací) se stal David Markarjanc (11 let) z Hradce Králové s obrázkem Raketový start. Znamená to, že „česká“ družice ponese jméno David. Pro úplnost: na druhém místě skončila Adéla Kovaříková z Rokycan, na třetím pak Tereza Siváková z Želešic. Gratuluji!

Doplňuji informaci o „poškození“ lodi Sojuz TMA-04M (viz blog 27. ledna 2012). Přicházející zprávy jsou sice (jak už to bývá) lehce rozporuplné, ale podle všeho nebyl návratový modul poškozený, nýbrž zničený! Každopádně je pro let do vesmíru nepoužitelný: nedojde tak k prosté výměně návratových modulů lodí Sojuz TMA-04M a -05M, nýbrž „domino-efektu“ (modul určený pro TMA-05M poletí na -04M, pro -06M na -05M atd.). A jak k poškození došlo? Během tlakových zkoušek (prováděné při 3 atmosférách, běžné zatížení při letu nepřekročí 1,3 až 1,5 atmosféry) se v modulu objevila malá netěsnost. Podrobnější průzkum následně ukázal, že některé vnitřní plochy modulu jsou zkřivené a „vyboulené“. První závěry ukazují na nedostatečnou kvalitu materiálu použitého při stavbě modulu.

Ani druhý pokus o vypuštění rakety Proton s družicí SES-4 se tuto sobotu neuskutečnil: první byl koncem prosince 2011 odvolaný pro závadu na horním stupni (viz blog 27. prosince 2011). I tentokrát byla závada (nyní údajně na prvním stupni) odhalena až na startovacím komplexu a raketa se tak musela vrátit zpět do hangáru. K opakovanému pokusu o start má dojít „za několik týdnů“.

Už dlouho dětem slibuji, že půjdeme nocovat do stanu... Ta pravá chvíle nastala o uplynulém víkendu – co na tom, že je leden a že rtuť teploměru klesla k mínus třinácti (měření bylo provedeno až ráno po východu Slunce: v noci na něj jaksi nebylo pomyšlení). Akci Polární noc jsme bez jakékoliv úhony přežili. Aneb žádné pinkání s míčem před domem, předstírání dobrodružné výpravy do městského parku nebo „akční“ kroužek pro rodiče s dětmi spojený s navlékáním korálků – ale akce, kdy si člověk skutečně musí hodně odříct, překonat se a vydržet věci, o kterých vůbec netušil, že je lze vydržet. Zvláště před dětskými účastníky akce smekám – a organizátorům tímto DĚKUJI MOC za šílený nápad i jeho realizaci! Aneb toto byla smysluplná akce pro rodiče s dětmi přesně podle mého gusta!

Pátek 27. ledna 2012

Start ruské lodi Sojuz TMA-04M bude odložený z 29. března na konec dubna (pracovně se počítá s 28. dubnem) či dokonce počátek května: za odkladem jsou problémy s hermetičností návratového modulu, které byly odhalené při závěrečných zkouškách u výrobce. Následující start lodi Sojuz TMA-05M pak „sklouzne“ z 30. května až někam do června. Přistání mise Sojuz TMA-22 by také bylo kvůli zajištění obsluhy ISS odloženo: z 16. března na 14. dubna 2012. Důsledky? Teoreticky dokonce pozitivní: pokud je společnost SpaceX schopná připravit zkušební loď Dragon (jak tvrdí, ale to tvrdí pořád, že) před koncem března, pak se pro testovací let otevírá vzhledem k prodloužení mise Sojuz TMA-22 prostor (dosud to bylo obtížné, viz blog 23. ledna 2012). Ovšem nebude-li Dragon připravený, tak by byla možnost jeho startu jen pár dní v první polovině května, pár dní koncem června nebo snad v srpnu (od 1. července do 15. srpna 2012 má stykovací uzel na modulu Harmony „rezervovaný“ japonská zásobovací družice HTV-3). Totéž platí pro „konkurenční“ Cygnus: s jeho letem se ale před polovinou letošního roku nepočítá, takže nejdříve v srpnu.

Dnes je uzávěrka přihlášek do konkurzu na nové americké astronauty. Dosud prý přišlo kolem tří tisíc žádostí – podle astronauta Shaneho Kimbrougha (Endeavour STS-126/2008) bude tentokrát vybráno možná až 25 kandidátů! Dnes má oddíl NASA 57 aktivních astronautů, což je ale kriticky málo (viz např. blog 16. září 2011): příležitostí k letům sice není moc (NASA platí šest „letenek“ v lodích Sojuz ročně, ale dvě zatím přenechává v rámci barterů partnerům z Kanady, Japonska či Evropy – to ale brzy skončí), ale z oněch 57 osob nejsou k dispozici zdaleka všichni. Mnoho astronautů nesplňuje lékařské limity pro dlouhodobé lety (takže de facto jen „čekají“ na příležitost v komerčních lodích – pokud rovnou neodejdou) nebo nesplňuje tělesné proporce pro ruské lodě Sojuz. Zatímco raketoplány mohly svézt prakticky kohokoliv, pro sojuzy lodě Sojuz jsou poměrně přísná kritéria (podle nichž se vybírali astronauti až ve výběrech 2004 a 2009). Mimochodem, bylo by velmi zajímavé vědět, kolik (a kdo) z astronautů vlastně ruskými loděmi může letět.

Letectví + kosmonautika 1/2012 a moje články: „Novinky od Rudé planety“, „Muzeum u brány mysu Canaveral“ (U.S. Air Force Space & Missile Museum, viz blog 4. března 2011) a „Čína se zabydluje na oběžné dráze“.

Čtvrtek 26. ledna 2012

Společnost SpaceX oznámila, že na letošní rok plánuje čtyři starty své rakety Falcon-9: tři z mysu Canaveral (stát Florida) a jeden z kosmodromu Vandenberg (stát Kalifornie).

Ředitel Institutu kosmických výzkumů Lev Zelenij prohlásil, že projekt Fobos-Grunt (zpráva vyšetřovací komise je přislíbena na tento týden) je jedinečný a že by měl být zopakovaný. Rusko údajně počítá se stavbou nového automatu a jeho startem v roce 2018.

Japonská firma NEC podepsala s agenturou JAXA kontrakt na návrh a výrobu meziplanetární sondy Hayabusa-2, která by měla startovat již v roce 2014. Předchozí Hayabusa (Sokol) čelila neuvěřitelnému množství technických problémů – přesto dokázala do pozemních laboratoří dopravit vzorky (byť extrémně malé) z asteroidu Itokawa. Hayabusa-2 má zamířit k asteroidu 1999 JU3 o průměru 920 metrů: cesta k němu bude trvat čtyři roky, půldruhého roku pobyt v jeho blízkosti, začátek návratu na Zemi v prosinci 2019 a přistání o rok později.

Koncem loňského roku otřásl ruskou kosmonautikou skandál, když se skupinka odvážlivců vydala „načerno“ do závodu na výrobu raketových motorů Eněrgomaš (nachází se na moskevském předměstí Chimki). Dírou v plotě se do zařízení dostala opakovaně, přičemž nikdy nepotkala žádnou ostrahu nebo kohokoliv jiného, kdo by jim v počínání zabránil. Své návštěvy zdokumentovala a dala na web: nejde jen o courání mezi objekty, evidentně se bez problémů do některých z nich i dostali. Vicepremiér Dmitrij Rogozin nařídil Roskosmosu přijmout odpovídající opatření, aby se tato ostuda nemohla opakovat.

Středa 25. ledna 2012

Praha bude ve čtvrtek a v pátek hostit kongres Galileo Application Congress Prague 2012, v jehož rámci bude již zítra podepsána dohoda o umístění úřad GSA (GNSS Supervisory Authority; GNSS je přitom zkratkou Global Navigation Satellite Systems) do našeho hlavního města. A jednak bude v pátek oznámeno jméno „české družice“ systému Galileo vzešlé z dětské soutěže (viz blog 24. října 2011).

Americký exastronaut Leroy Chiao (veterán z letů Columbia STS-65/1994, Endeavour STS-72/1996, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-5/2004) „posílil“ nadaci The Space Foundation. Pracovat v ní bude na pozici speciálního poradce, působit má v Houstonu (stát Texas).

Dvorana slávy amerických astronautů oznámila, kdo rozšíří její řady v letošním roce. Na ceremonii plánované na 5. května 2012 to budou Franklin Chang-Díaz (veterán z letů Columbia STS-61C/1986, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-46/1992, Discovery STS-60/1994, Columbia STS-75/1996, Discovery STS-91/1998 a Endeavour STS-111/2002; společně s Jerrym Rossem držitel rekordu v počtu letů do vesmíru), Kevin Chilton (Endeavour STS-49/1992, Endeavour STS-59/1994 a Atlantis STS-76/1996; jako jediný astronaut to dotáhl na čtyřhvězdičkového generála) a Charles Precourt (Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-71/1995, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-91/1998; jediný Američan, který navštívil třikrát stanici Mir).

ESA zveřejnila plakát a emblém čtvrtého „kosmického náklaďáku“ ATV-4 Albert Einstein, který má odstartovat v březnu 2013.

Úterý 24. ledna 2012

Od NASA odešla astronautka Ellen Bakerová (Atlantis STS-34/1989, Columbia STS-50/1992 a Atlantis STS-71/1995). Oddíl astronautů opustila již v polovině roku 2002; posledních deset let tak působila na manažerské pozici (pro úplnost: mezi astronauty přišla v roce 1984, ovšem u NASA pracovala již od roku 1981). Nyní dala ve věku 58 let kosmické agentuře definitivně „sbohem a šáteček“, aby se mohla věnovat „dalším zájmům“.

Angličan Ian Hutcheon, který dlouhodobě pracuje v Chile, je velkým příznivcem astronomie a vinařství. Obě tyto své vášně přitom dokázal spojit v jedno, když začal produkovat víno s příchutí – meteoritu. Do zrajícího vína na dvanáct měsíců vložil přibližně osmicentimetrový meteorit, který je starý zhruba 4,5 miliardy let a podle všeho pochází z oblasti mezi Marsem a Jupiterem. „Když pijete toto víno, pijete i částečky ze zrození sluneční soustavy,“ vysvětluje Hutcheon.

Některé práce jdou vpřed velmi rychle: není to tak dávno, co byla z návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska odvezená maketa raketoplánu Explorer (viz blog 4. ledna 2012) a už byl provedený slavnostní výkop stavby nové haly, kde bude trvale uložený vysloužilý Atlantis. (Byť primárně jde o aktivitu soukromé firmy, vzpomněl jsem si na citát jednoho inženýra pracujícího na kosmickém programu: "Kdyby NASA investovala do nové superrakety SLS tolik energie, kolik investovala do likvidace programu raketoplánů, byli bychom na Marsu dříve, než si vůbec dokážeme představit.") První řada snímků ukazuje budoucí podobu výstavní haly pro raketoplán Atlantis, druhá slavnostní výkop (pán za řečnickým pultíkem je bývalý astronaut Chris Ferguson, který velel historicky poslední misi raketoplánu) a třetí ukazuje celkovou situaci na místě v době našich návštěv na Floridě.

Pondělí 23. ledna 2012

Členka Kongresu USA Gabrielle Giffordsová, kterou loni v lednu těžce zranil útočník v arizonském Tucsonu (viz blog 10. ledna 2011) a která je manželkou čtyřnásobného astronauta Marka Kellyho, se rozhodla rezignovat na svoji funkci – prý proto, aby se mohla plně soustředit na rehabilitaci. (Kelly dal loni na podzim vale kariéře astronauta: právě proto, aby mohl být své ženě nablízku; viz blog 24. června 2011.) Byť se Giffordsová uzdravuje „zázračně rychle“, má po průstřelu hlavy stále mnohé zdravotní problémy. Přislíbila nicméně, že se do politiky ještě vrátí.

Premiérový let lodi Dragon k ISS se odkládá na „ne dříve, než“ 20. března 2012. Jde ale jen o pracovní (a nepravděpodobné) datum, spíše se očekává přesun startu na první polovinu dubna. Důvodem je fakt, že v poslední březnové dekádě bude na ISS jen jeden americký astronaut (loď Sojuz TMA-22 s Danielem Burbankem přistává 16. března, Sojuz TMA-04M s Josephem Acabou startuje 29. března). Pro přílet bezpilotní lodi jsou přitom potřeba dva spolupracující astronauti: teoreticky jsou na podobnou práci proškoleni i další členové posádky, ale to jen pro případ nouze či mimořádné situace. Je proto pravděpodobné, že nebude záměrně vytvářena „nouzová“ či „mimořádná“ situace – hlavně u úvodního letu Dragonu na ISS. Důvodem odkladu startu je nutnost provedení dodatečných testů hardware a software na lodi Dragon (raketa Falcon-9 je podle prohlášení společnosti SpaceX plně připravena).

NASA zveřejnila fotografii 31. základní posádky Mezinárodní stanice v šestičlenné sestavě. Ta bude do 31. března 2012 toliko tříčlenná, pak se rozšíří na šest osob: stane se tak po příletu lodi Sojuz TMA-04M (Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joe Acaba), jejíž emblém byl také zveřejněný.

Pátek 20. ledna 2012

Minulou sobotu došlo na družici Planck hélium-3, které chladilo její přístroje na teplotu jen 0,1 stupně Celsia nad absolutní nulu (ta má hodnotu mínus 273,15 stupně Celsia). Znamená to, že hlavní přístroj HFI na observatoři bude během několika dní mimo provoz (pořídil pět kompletních map oblohy, plán počítal nejméně se dvěma). Planck má ještě zásobu hélia-4, jímž chladí druhý přístroj LFI: médium má vydržet ještě šest až devět měsíců.

Agentura RIA Novosti včera oznámila, že Roskosmos vede jednání s ESA a NASA o možnosti vytvoření stálé lunární základny na Měsíci. Uvedl to ředitel Roskosmosu Vladimir Popovkin. Ano, je to tentýž Popovkin, jehož nedávná prohlášení přímo či nepřímo obviňovala „západ“ ze sabotáže mise Fobos-Grunt (uvedl např. „je otázkou, proč tolik zařízení selhává mimo dosah našich sledovacích stanic“). – Mnohem zajímavější částí informace je, že Rusko nehodlá nic měnit na svém plánu poslat k Měsíci do roku 2020 dvě automatické sondy, Luna Glob a Luna Resurs.

V Johnsonově kosmickém středisku (Houston, stát Texas) v těchto dnech probíhá zkouška funkčnosti a obyvatelnosti průzkumného stroje MMSEV (Multi-Mission Space Exploration Vehicle). Jde o jednotku vyvinutou původně z lunárního vozidla LER (Lunar Electric Rover), která byla mj. představena na inauguraci prezidentovi Obamovi (viz blog 23. ledna 2009). Zařízení MMSEV je primárně určeno pro průzkum asteroidů či měsíců planet s minimální gravitací, ale po doplnění o podvozek (a tedy návrat k podobě LER) může jezdit i po povrchu větších těles (Měsíc, Mars...). Současný test spočívá v třídenním pobytu dvojice dobrovolníků (astronaut Benjamin Alvin Drew a horolezec José Hurtado) v maketě MMSEV (pobyt začal ve středu, končí právě dnes). Podobný pobyt realizovala už v prosinci 2011 dvojice Michael Gernhardt (astronaut) a Brent Garry (geolog). Pro bližší podrobnosti o zařízení MMSEV/SEV doporučuji svůj článek v Letectví+kosmonautice 12/2011.

Na prvním řádku snímků je aktuální podoba makety MMSEV plsu zamýšlená představa průzkumu asteroidů. Na zbývajících jsou pak snímky z naší předloňské návštěvy Houstonu (viz blog 19. července 2010), kdy jsme měli možnost vidět v budově 9 její výrobu. Zároveň zde byly i oba prototypy LER.

Čtvrtek 19. ledna 2012

Původně byl zkoušební „okolozemní“ let lodi Orion plánovaný na červenec 2013. To bylo ještě loni v létě - viz blog 15. září 2011. V listopadu 2011 byl let plánovaný na říjen 2013 (jen tisková zpráva alibisticky zmiňovala rok 2014 - viz blog 18. listopadu 2011). Nyní (díky „vyjednávání ohledně kontraktu“) je platné datum duben až červen 2014. Slušný výkon: za čtyři měsíce odklad o devět až jedenáct měsíců, a to (údajně) jen zásluhou „vyjednávání“.

Dvojice lunárních sond GRAIL-A a -B byla přejmenována na základě doporučení studentů z Montany (konkrétně ze střední školy Emily Dickinsonové) na Ebb a Flow (Odliv a Proud).

Seznam letů amerického astronauta Jerryho Rosse působí impozantně: Atlantis STS-61B/1985, Atlantis STS-27/1988, Atlantis STS-37/1991, Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-74/1995, Endeavour STS-88/1998 a Atlantis STS-110/2002. Však se také stal prvním obyvatelem této planety, který se do vesmíru vydal sedmkrát. Svoji obdivuhodnou sbírku ale už nejspíše nerozšíří, neboť zítra (v den svých 64. narozenin) dává sbohem práci v NASA.

Společnost DigitalGlobe aktuálně pořídila prostřednictvím jedné ze svých tří družic (provozuje satelity Quickbird, Worldview-1 a Worldview-2, ale nebylo oznámeno, který byl v daném případě použit) v úterý snímky vraku výletní lodi Costa Concordia ležící na pravoboku u břehu italského ostrova Giglio.

Středa 18. ledna 2012

Premiérový start rakety Antares (dříve Taurus-2) se odkládá na „ne dříve, než“ duben 2012. Důvodem jsou přetrvávající problémy s výstavbou nové rampy na kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Airport) na ostrově Wallops. Ta bude dokončena a certifikována nejspíše až počátkem dubna, pak má následovat „horká“ zkouška motorů rakety, teprve poté (bůvíkdy) zkušební start. Dosud se počítalo se zkušebním startem rakety Antares na přelomu února či března, s letem s premiérovou lodí Cygnus v květnu a v říjnu s operačním startem. Už tento tříletový harmonogram byl označovaný za „agresivní“ a je nepochybné, že po aktuálním odkladu se raketa Antares letos tří startů skutečně nedočká. Společnost Orbital Sciences Corp. oznámila, že svůj „letový řád“ zpřesní kolem 9. února 2012, kdy bude zveřejňovat své hospodářské výsledky.

Bývalý astronaut Kenneth Bowersox ukončil svoji spolupráci se společností SpaceX, kde od roku 2009 působil jako viceprezident pro bezpečnost astronautů a zajištění misí (viz blog 25. června 2009). O jeho novém působišti stejně jako o důvodech, které jej k tomuto odchodu vedly, (mi) není nic známo.

Malé ohlédnutí za mým vystoupením v předposledním loňském (a vlastně i předposledním historicky) pořadu Milénium (viz blog 29. prosince 2011),

Úterý 17. ledna 2012

Ve čtvrtek 12. ledna 2012 zemřela Patsy Tombaughová (99): manželka objevitele (tehdy ještě) planety Pluto Clyde Tombaugha (1906 – 1997). Před šesti lety byla osobně přítomna startu sondy New Horizons, která se k Plutu (následně degradovanému na „trpasličí planetu“) vydala: automatický průzkumník jej má minout 14. července 2015. New Horizons nese na palubě malý kontejner s zhruba třiceti gramy popela Clyde Tombaugha.

Japonská kosmická agentura JAXA v tiskové zprávě (!) upozornila, že jeden z jejích terminálů byl napaden počítačovým virem. Terminál byl zapojený do programu HTV (japonský „náklaďák“ pro kosmickou stanici) a podle prohlášení agentury JAXA došlo jeho prostřednictvím k odcizení informací o uložených e-mailových adresách, dále pak technické a operační dokumentace k HTV a přihlašovacích údajů do systému. Zajímavé je, že virus byl objevený již v srpnu loňského roku, JAXA podnikla odpovídající kroky – ale blíže neupřesněný škodlivý kód se na terminálu objevil první lednový týden znovu.

Američan Gregory Wiseman byl přijatý do oddílu astronautů v roce 2009 - a nyní už se chystá (jako druhý člen skupiny nováčků; viz blog 1. září 2011) na půlroční pobyt na Mezinárodní kosmickou stanici v lodi Sojuz TMA-13M (společně s německým kosmonautem Alexandrem Gerstem a dosud nejmenovaným ruským velitelem). Start je plánovaný na květen 2014. Ve svém bezesporu nabitém časovém programu si našel chvíli a podepsal mi pár fotografií plus přidal svoji oficiální litografii. Opět s podpisem - a pěkným věnováním!

Pondělí 16. ledna 2012

Nad misí sondy Fobos-Grunt se zavřela voda. Obrazně i fyzicky. Neúspěšná sonda nakonec vstoupila do hustých vrstev atmosféry včera nad Tichým oceánem a její trosky (odhaduje se, že ohnivé inferno přežilo dvacet až třicet kusů o hmotnosti do 200 kg) dopadly do moře západně od Chile. Společně s troskami ruské sondy shořel i první čínský satelit mířící k Marsu Yinghuo-1 – a také naděje ruské kosmonautiky na velkorysé obnovení meziplanetárního programu s novou konstrukcí sond (jeho představení viz blog 9. listopadu 2011).

Posádka kosmické lodi Sojuz TMA-14M (Dmitrij Kondratěv a Jelena Serová; viz blog 16. prosince 2011) už ví, kdo bude jejich „třetím do mariáše“. Stal se jím (a půlročního pobytu na ISS v roce 2014 se tak zúčastní) americký astronaut Barry Wilmore (veterán z letu Atlantis STS-129/2009).

Premiérový let lodi Dragon na Mezinárodní kosmickou stanici (oficiálně plánovaný start v noci ze 7. na 8. února 2012) se prý bude o několik týdnů odkládat. – Nový termín startu má i evropská raketa Vega (dosud pracovně 7. února 2012, viz blog 2. ledna 2012), a to „ne dříve, než“ 9. února 2012.

V čínské státní televizi se objevily záběry ze simulovaného přistání sondy Chang´e-3 na Měsíci. Zatímco pracovníci v řídicím středisku byli reální, sonda plus robotický průzkumník vysazeni na Měsíci byli toliko virtuální. Ovšem už příští rok bychom měli sledovat přistání reálného hardware.

Pátek 13. ledna 2012

Čína (konečně) potvrdila, že loď Shenzhou-9 bude pilotovaná a uvedla, že mise bude trvat deset dní. (Ze zprávy není jasné, zdali zůstane deset dní zakotvena u stanice Tiangong-1 a mise tudíž bude dvanáctidenní, neb dle profilu předchozího letu Shenzhou-8 se dá předpokládat dvoudenní cesta ke stanici. Nebo zdali je řeč o celkové době letu.)

I největší optimisté jsou zřejmě ochotni připustit, že sonda Fobos-Grunt se nezadržitelně blíží k hustým vrstvám atmosféry – a neodvolatelnému zániku. Tento finální moment by měl nastat již za několik desítek hodin. Z osmi aktuálních předpovědí jich šest uvádí neděli 15. ledna v čase od 13:00 do 22:35 h středoevropského času (a další dvě pak pondělí 16. a úterý 17. ledna 2012). – Rusko oznámilo, že zprávu vyšetřovací komise k misi Fobos-Grunt zveřejní 26. ledna.

Pokud už zmiňuji „kosmický odpad“ Fobos-Grunt (bohužel ničím jiným dnes tato kdysi ambiciózní výprava už není), pak právě dnes má v St. Louis (stát Missouri) premiéru film ve formátu IMAX „Space Junk 3D“ (promítat se bude i jako 2D). Pojednává o rizicích „kosmického smetí“: ať již přirozeného nebo umělého původu. Lepší reklamu než pád sondy Fobos-Grunt si tvůrci filmu snad ani nemohli přát – pak se divme, že Rusové podezírají „západ“, že jim misi záměrně sabotoval...

Čtvrtek 12. ledna 2012

Evropská kosmická agentura (ESA) bude v letošním roce pracovat s rozpočtem 4 miliardy euro, což je zhruba stejné jako v roce minulém. Snížení plateb od některých členských států (např. Velké Británie o 9,5 procenta na 240 mil. euro nebo Řecka o 42 procent na 8,6 mil. euro) je kompenzováno vyššími platbami za práci pro Evropskou komisi. Zajímavé je, že poprvé v historii se největším přispěvatelem ESA stává Německo (751 mil. euro, meziroční nárůst 5 procent) a z první pozice tak vytlačuje dosud vůdčí Francii (719 mil. euro, příspěvek beze změny). ESA zároveň ústy svého ředitele Jeana-Jacquese Dordaina oznámila, že chce do roku 2015 snížit interní náklady o čtvrtinu ve srovnání s rokem 2010: tehdy byly 685 mil. euro, nově mají být 510 mil. euro.

Dvojici amerických „kosmických turistů“ se podařilo získat lodě, v nichž podnikli cesty do vesmíru – a obratem ruky je zapůjčili dvě muzeálním institucím (jak jsem uváděl na blogu 10. ledna 2012 v souvislosti s artefakty programu Apollo, drtivá většina exponátů v amerických muzejích pochází ze soukromých sbírek nebo má soukromého vlastníka). Charles Simonyi (první dvojnásobný kosmoturista) zapůjčil svoji druhou návratovou kabinu Sojuz TMA-13 instituci The Museum of Flight v Seattle (stát Washington). Zde bude vystavena od června letošního roku (mimochodem, kosmická část expozice ponese jméno Charles Simonyi Gallery). A Gregory Olsen zapůjčí svůj návratový modul Sojuz TMA-6 muzeu Intrepid Sea, Air and Space v New Yorku, kde bude od léta vystavený bok po boku raketoplánu Enterprise.

Když už jsme u vysloužilých lodí Sojuz: kdesi v Moskvě se nachází jejich „hřbitov“ (i když pojem „smetiště“ by asi byl výstižnější). Po poletových testech a vyšroubování všeho, co se vyšroubovat dá, jsou zde korpusy lodí odloženy (na snímcích se dají identifikovat i již nepotřebné výcvikové či testovací modely). A to se díváte na ty „šťastnější“ kabiny: na dvorku před halou jich je prý ještě několik desítek... Inu, v Rusku je možné všechno.

Středa 11. ledna 2012

Robot Opportunity za pár dní vstoupí do devátého (pozemského) roku práce na Marsu. Očekává přitom příchod další místní zimy, která bude pro jeho přesluhující palubní aparatury představovat velkou výzvu (sesterský Spirit, byť uvízlý na nešťastném místě, minulá zima zlikvidovala). Opprotunity je každopádně připravený, jak nejlépe to aktuálně jde: byl zaparkovaný v místě nazvaném Greeley Haven, které je v patnáctistupňovém svahu. To proto, aby byly zaprášené sluneční baterie robota co nejvíce natočené ke Slunci a mohly mu dodávat životadárnou energii.

Bílý dům musel oficiálně popřít zprávy, že Barack Obama je „chrononaut“ (cestovatel časem), kterého počátkem osmdesátých let minulého století teleportovala CIA v rámci tajeného projektu na Mars (a zase zpátky). Údajně se tak v letech 1981 a 83 stalo dokonce dvakrát! – Tyto zprávy šíří Američané Andrew D. Basiago a William Stillings, kteří se do programu (dle vlastního tvrzení) také zapojili a s Obamou se v jeho rámci setkali.

Kanadský kandidát na astronauta David Saint-Jacques (vybraný v roce 2009; viz blog 22. května 2009) si krátí čas čekáním na svůj kosmický let (ne dříve, než v roce 2019 - viz blog 29. prosince 2011) vyřizováním korespondence. A tak i mě poslal trojici podepsaných fotografií, vše s osobním věnováním.

Úterý 10. ledna 2012

Jen několik minut poté, co jsem napsal na včerejším blogu o dalším problému s prodejem historických artefaktů z programu Apollo, vydala NASA tiskovou zprávu. V ní se zmiňuje o setkání administrátora NASA Charlese Boldena se zástupci astronautů-kšeftařů (jmenovitě s Eugenem Cernanem, Charlesem Dukem, Jamesem Lovellem a Russellem Schweickartem), v němž si obě strany ujasňovaly svá stanoviska. Bolden hovořil o „nedorozumění a otázkách týkajících se vlastnictví (historických předmětů)“. NASA totiž zastává stanovisko, že předměty jsou stále vládním majetkem a že astronautům byly pouze propůjčeny (jinak by neusilovala o jejich navrácení a jinak by se schůzka nekonala).

Budoucnost různých drobností z programů Mercury, Gemini a Apollo může být ještě zajímavá. Mnohá muzea je stáhnou ze svých výstav (v drtivé většině jde o soukromé předměty, neb Smithsonian Institution je s poukazem na jejich historickou hodnotu nezapůjčuje příliš ochotně – soukromníci se jimi pak pochopitelně nebudou chtít chlubit, aby neriskovali zabavení), vznikne rozsáhlý černý trh (poptávka bude existovat i nadále, ale už nebude možná veřejná kontrola, že určitý předmět je k dispozici jen v určitém množství; vzpomínáte na sbírku dvanácti obrazů Mony Lisy císaře Rudolfa II. ve filmu Císařům pekař, pekařův císař?), rozběhnou se soudní spory mezi exastronauty a NASA či soukromými sběrateli (což rozhodně přispěje k přátelské atmosféře a popularizaci kosmonautiky) apod. Máme se věru nač těšit...

Pokud si ještě vzpomínáte na vystřihovánky raket Mercury/Redstone a Mercury/Atlas, které jsem představil na blogu 7. prosince 2010, pak vězte, že mají sourozence: vystřihovánku rakety Titan-II/Gemini.

Pondělí 9. ledna 2012

Po potížích astronauta Edgara Mitchella, který se pokusil v aukci vydražit kameru ze svého letu a který se ji nakonec po zásahu NASA rozhodl vydat (viz blog 22. listopadu 2011) se v podobných potížích ocitl další „apollonaut“. James Lovell nabídl do aukce originální sedmdesátistránkový manuál s vlastnoručními poznámkami, který při letu Apollo-13 použil k oživení lunárního modulu Aquarius. V listopadu 2011 se prodal za úctyhodných 388378 USD – jenže NASA se i v tomto případě ohradila, označila manuál za své vlastnictví a požádala o jeho vydání. Aneb vypadá to, že kosmická agentura si chce na podobné „přivýdělky“ bývalých astronautů řádně posvítit.

Kennedyho kosmické středisko na cestě ke „kosmodromu pro 21. století“ čeká rekonstrukce vodovodního řádu a čističky odpadních vod. No, chvályhodné, samozřejmě. Ale nevím, jestli přesně toto je ten typ zpráv, který bych v rámci budoucích průzkumných misí čekal. Spíše bych uvítal představení nosných prostředků, které budu z Kennedyho střediska startovat, jejich letový harmonogram, výběr cílů apod. Asi toho od kosmonautiky ve 21. století čekám zbytečně moc - a holt budu muset zatleskat kohoutku s teplou vodou a splachovacímu záchodu.

Za pouhých 200 korun českých (původní cena o stokorunu více) byla v obchodech Tesco k mání tato kniha s vylamovánkou rakety Ariane-5. (Vylamovánka je stavebnice vysekaná do papíru, k jejímuž složení nepotřebujete nůžky ani lepidlo.) Aneb kromě stovky otázek a odpovědí z astronomie a kosmonautiky (některé silně nepřesné) si můžete sestavit poměrně velký 55 cm (tedy v měřítku 1 : 100) vysoký model rakety Ariane-5.

Pátek 6. ledna 2012

Ruský kosmonaut Sergej Zaljotin je veterán ze dvou kosmických letů: Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002. V roce 2004 dal aktivní službě kosmonauta vale a vrhl se na politickou dráhu – ovšem po létání do vesmíru se mu nejspíše krapet stýskalo, a tak se loni do aktivního oddílu vrátil! Nyní prochází přípravou pro lety na Mezinárodní kosmickou stanici. - Opravdu si nevzpomínám, že by kdy v historii došlo k tomu, aby se kosmonaut šest let po dobrovolném odchodu z aktivní služby opět do stejného oddílu vrátil.

Faktem každopádně je, že i ruský (stejně jako americký – viz blog 16. září 2011) oddíl dnes trpí nedostatkem kosmonautů. Ruský oddíl čítá 33 osob (plus sedm kandidátů, kteří ale zatím nesložili zkoušky a nemohou tak být nominováni do kosmického letu). Z nich je 19 osob buď na oběžné dráze, nebo má nominaci do některého letu. Zbývá 14 osob – čtyři z nich se přitom v loňském roce vrátili z oběžné dráhy (pátý, Dmitrij Kondratěv, už má nominaci do další posádky, viz blog 16. prosince 2011). Z oněch deseti přitom mnozí nemají šanci do vesmíru letět (nevím, jak je na tom třeba Konstantin Valkov – vybraný v roce 1997, do roku 2014 zatím bez jakékoliv nominace) nebo se vrátit (Maksim Surajev, který byl nedávno vyřazený z postu velitele Sojuzu TMA-09M a který údajně „dolétal“).

„Recyklace“ Zaljotina není jedinou zvláštností v oddíle ruských kosmonautů z poslední doby. Například Aleksandr Kaleri i Jurij Malenčenko se po svém čtvrtém, reps. třetím letu nechali slyšet, že už s další cestou do vesmíru. Kaleri se loni vrátil z výpravy páté a v oddíle stále zůstává (a prý není bez šance letět znovu). Malenčenko poletí počtvrté letos v květnu...

Pod stromeček mi Ježíšek naježil i tohoto obra mezi kosmickými knihami: publikaci Moonfire (svého času jsem o ní referoval na blogu 7. července 2009; raději upřesňuji, že jsem vlastníkem druhého vydání knihy, které vyšlo o rok po prvním a které je našinci přece jen neskonale dostupnější, neb asi o 96 procent levnější). Textová část je upravenou verzí známé knihy Normana Mailera "Oheň na Měsíci", která se věnuje prvnímu letu člověka na Měsíc. Doplněná je ovšem o stovky unikátních fotografií - mnohdy dříve (mnou) neviděných (a i ty dříve viděné mají ve velkém formátu úplně jinou "příchuť"). Kniha má 350 stran (mnohé z nich navíc rozkládací, čímž se velký formát ještě zvětšuje) a představuje opravdu "těžkou váhu": má přes tři kilogramy.

Čtvrtek 5. ledna 2012

Malá poznámka k projektu Stratolaunch (viz blog 15. prosince 2011): nějak se mi nezdá. Technicky i technologicky pochopitelně možný je, ale... Svým způsobem popírá dosavadní koncepci společnosti SpaceX: dosáhnout plné znovupoužitelnosti (viz blog 30. září 2011). Start z letadla (navíc vyvinutého jen pro tento účel a nepoužitelného pro nic jiného – už kvůli neexistenci sítě letišť schopných takto rozměrný stroj odbavovat) navíc ekonomicky nevychází lépe (výhody jsou především ve volbě oběžné dráhy, nevýhodou je naopak nutnost údržby letounu). Ostatně, pro ekonomickou nevýhodnost byla nakonec většina projektů raket se „vzdušným startem“ stornována a zůstal jen relativně malý Pegasus. Navíc použití kapalinové rakety shozené z letadla nese určité nemalé riziko: co když se nezažehne motor nebo motory? Připomínám, že starty právě raket Falcon už byly dvakrát zrušeny po zážehu motorů. Jistě, za pár let budou výrazně spolehlivější – ale jaký má smysl se o tuto výhodu dobrovolně připravovat? Pro jaký trh je navíc raketa určena? I když zlevní dopravu nákladů do vesmíru, opravdu se najde tolik nových zákazníků, které nabídka osloví? A to nemluvím o skutečnosti, že jakákoliv modernizace systému je prakticky předem vyloučena.

Projekt popírá i další argument společnosti SpaceX při vyjednávání o státních zakázkách. Její představitelé tvrdí, že nikdy nebudou zaměstnávat tolik lidí jako jiní giganti, ale že se na její aktivity „nabalí“ další podnikání – třeba turistika za kosmonautikou (Kennedyho kosmické středisko je čtvrtou nejnavštěvovanější turistickou atrakcí na Floridě – což je v konkurenci mnoha místních zábavních parků docela úspěch). Stratolaunch vypouštěný stovky kilometrů od pobřeží ovšem žádné diváky nepřitáhne...

Nevím, těch otázek je moc a nějak se mi celý projekt nezdá a jeho smysl mi uniká. Není to třeba jen kamufláž mající za cíl přinést společnosti SpaceX lepší vyjednávací podmínky (daňové úlevy, úhradu části nákladů...) při hledání lokality nového kosmodromu? (Viz blog 29. listopadu 2011.) Nebo je důvod této maškarády jiný? SpaceX má rozjeto tolik nových projektů (Falcon Heavy, viz blog 6. dubna 2011, Grasshopper RLV, viz blog 30. září 2011, nyní Stratolaunch), že z některého z nich může s čistým štítem vždy vycouvat (stejně jako opustila např. nosič Falcon-5) a prohlásit, že se chce koncentrovat na program/programy jiné.

Ano, přinesl. Kdo, co? Ježíšek pod stromeček (dřív jsem to fakt nestihl zpracovat...) nějaké "kosmické balíčky". Jedním z nich byla i série vystřihovánek sovětské nosné rakety Proton v měřítku 1 : 50. Zobrazuje původní dvoustupňový Proton z roku 1964, plán na nosnou raketu vynášející loď LK-1 pro oblet Měsíce (projekt z roku 1964; nikdy nepoužitá), raketu ve variantě zvažované pro pilotovanou misi Zond (a použitou nakonec jen bez posádky) z roku 1967 a nakonec verzi se stanicí Zarja/Saljut z roku 1971. Moc, moc pěkné! (Pro případné zájemce doplňuji, že přestože jsou vystřihovánky polské produkce, dají se zakoupit i Česku.)

Středa 4. ledna 2012

„Postaví Itálie moduly pro čínskou kosmickou stanici?“ Takto a podobně zněly titulky (nejen) v italském tisku poté, co prezident Italské kosmické agentury Enrico Saggese podepsal s prezidentem Čínského národního kosmického úřadu Chenem Quifem dohodu o spolupráci v oblasti pilotované kosmonautiky. Jak je přesně dohoda formulována a co je jejím obsahem, netuším. Média ale referují o spolupráci při vývoji a výrobě kosmické stanice (zde má Itálie extrémně bohaté zkušenosti, neb pro ISS dodala mj. moduly Node-2/Harmony, Node-3/Tranquility, Cupola, MPLM/Leonardo či hermetizovanou sekci pro „kosmické náklaďáky“ ATV) a dokonce o možnosti letu italských kosmonautů na její palubu...

Spojené státy uskutečnily loni jedenáct startů jednorázově použitelných nosičů Atlas a Delta různých verzí. Jak upozorňuje server Spaceflightnow, cena vynesených zařízení činila zhruba dvacet miliard dolarů – srovnejte si s cenou všech jedenácti raket, která činila zhruba 1,6 mld. USD (v balíčku byly třeba tři „levné“ Delty-II s cenou pod 80 mil. USD stejně jako pět středních nosičů Atlas-V a dva Delta-IV s cenou kolem 150 mil. USD až po jednu superdrahou Deltu-IV Heavy s cenou přes 300 mil. USD). Aneb náklady na dopravu na oběžnou dráhu představovaly v loňském roce jen asi sedm až osm procent ceny zahájených misí. I kdyby se podařilo snížit cenu dopravy do vesmíru na polovinu, příliš se to do celkových výdajů promítne. Problém „drahé kosmonautiky“ je evidentně někde jinde, než u drahých nosných raket – které jsou nejviditelnější (a s oblibou kritizovanou) výdajovou položkou.

Na závěr loňského roku opustila své dlouholeté místo (byla na něm od roku 1993) v návstěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska na Floridě maketa raketoplánu nesoucí název Explorer. Uvolnila tak prostor pro výstavbu velkého hangáru pro raketoplán Atlantis (viz blog 12. září 2011). Explorer bude v dohledné době lodí převezený do Texasu, kde se stane součástí návštěvnického centra Johnsonova kosmického střediska v Houstonu. Jako perličku uvádím, že původně měla být stroji před transportem odstraněna křídla: NASA a organizace Delaware North Resorts & Hospitality (provozovatel návštěvnického střediska) se ale obávaly, že by se fotografie raketoplánu bez křídel staly symbolem konce éry tohoto programu, a tak se raději rozhodly převézt celý stroj. I za cenu nutnosti sejmutí několika sloupů kolem silnice... - První řada snímků ukazuje aktuální přesun makety. Druhá řada přináší naše fotografie z roku 2008, třetí z roku 2009 a čtvrtá z 2011.

Úterý 3. ledna 2012

Rusko chystá na letošní rok 36 kosmických startů – nejvíce v tomto tisíciletí (dosud nejplodnější rok 2009 přinesl 32 startů, jinak se žádný nevyšplhal přes třicítku). Plných 31 raket má vzlétnout z Bajkonuru, dalších pět ze základny Pleseck. Typově půjde o 17 raket rodiny Sojuz, 15 Proton, 3 Rokot a 1 Zenit. Kromě toho se mají uskutečnit ještě další starty raket Sojuz a Zenit ve verzi SeaLaunch mimo ruské území.

Jižní Korea oznámila, že třetí pokus o vypuštění rakety Naro (s prvním stupněm ruské výroby) se uskuteční letos v říjnu. (První dva pokusy se v srpnu 2009 a červnu 2010 skončily nezdarem – viz blog 26. srpna 2009 a 15. června 2010.) Oproti předchozím startům bude přepracovaná elektronika rakety, údajně bude dokonce odstraněný autodestrukční systém (který byl některými analýzami označený jako hlavní viník druhé havárie – i když na přesné příčině se Rusko a Jižní Korea neshodly, viz blog 31. října 2011).

Na některých čínských serverech se objevila animace zcela jiné kosmické stanice, než byla nejlidnatější zemí světa dosud prezentována (viz první řádek snímků). Těžko posoudit, zdali jde o změnu přístupu, studii stanice budoucí generace nebo jen nějaké „zbožné přání“ – za pozornost každopádně stojí.

Pondělí 2. ledna 2012

Premiérový start nosiče Vega byl podle některých zpráv (navzdory naprosto bezproblémovému průběhu závěrečných příprav, jak hlásají tiskové zprávy) odložený na 7. února 2012. Ředitel společnosti Arianespace Jean-Yves Le Gall zároveň prohlásil, že není jasný termín ani náklad startu příští rakety Sojuz z Francouzské Guayany – ale že s „největší pravděpodobností“ půjde o druhou dvojici družic Galileo IOV a uskuteční se v první polovině roku 2012.

Podle aktualizovaných pozorování dojde k zániku neúspěšné meziplanetární sondy Fobos-Grunt v hustých vrstvách zemské atmosféry 16. ledna 2012 (plus mínus tři dny).

Fotografie z naší nedávné cesty do německého Morgenröthe-Rautenkranz (viz blog 14. nebo 20. prosince 2011) se objevily i na serveru Collectspace (pravý sloupec fotografií).

Příchod nového roku vítáme tradičně skládáním nějaké mimořádně velké stavebnice LEGO (před-předloni Taj Mahal 10189, 5922 dílků, a předloni Tower Bridge 10214, 4287 dílků). Nejnověji padla volba na kosmickou loď Falcon Millenium 10179 (5195 dílků) z Hvězdných válek: historicky jde o druhé největší Lego (z hlediska počtu dílků), ale beznadějně nejsložitější. Dokonce jsme kvůli skládání stavebnice museli stěhovat nábytek. A tentokrát jsme začali skládat už s třídenním předstihem, abychom měli práci dokončenou první den nového roku...

TOPlist