Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 30. prosince 2011

V souvislosti s čínskými pilotovanými starty v příštím roce se začalo šuškat o „červnu 2012“. Zajímavé je, že část zpravodajských zdrojů si to vyložila v souvislosti s letem Shenzhou-9 (v tom případě by šlo o odklad, protože dosud se hovořilo o březnu – viz blog 11. listopadu 2011) a část s letem Shenzhou-10 (v tom případě by šlo o urychlení, protože dosud se hovořilo o druhé polovině roku). Protože v kosmonautice se obvykle jako platné ukazují ty méně příznivější verze zpráv, asi bude řeč o odkladu...

V letošním roce Čínská lidová republika uskutečnila devatenáct kosmických startů (viz blog 28. prosince 2011). Jak nyní oznámila, v plánu je v období 2011 až 15 rovná stovka startů. Ono to bude „plus mínus“, ale číslo každopádně svědčí o tom, že by aktuálně dosažená frekvence měla být dlouhodobě držena (tedy se nebude zvyšovat jako v uplynulých letech – ani snižovat; to kdyby nyní šlo o mimořádnou kumulaci startů).

Zítra by měla být na lunární oběžnou dráhu postupně (ve 22:22 h a 23:05 h středoevropského času) navedena dvojice sond GRAIL-A a GRAIL-B. Ty odstartovaly letos v září a jejich úkolem je zmapovat gravitační pole Měsíce. (Oprava: družice jsou na lunární oběžnou dráhu naváděny s odstupem 24 hodin, tedy nikoliv během jediného dne: GRAIL-B přechází na lunární oběžnou dráhu až první den roku 2012.)

Věřte nebo ne, ale... Na našich tak často kritizovaných výpravách (děti přece mají doma skládat dřevěné kostky a listovat ohmatanými stránkami časopisů s pohádkovými postavičkami, maximálně se mohou vydat do parku na skluzavku - ale v žádném případě necestovat po muzejích, navštěvovat nebezpečné vzdálené země nebo mít na vlastní oči možnost poznávat jiné světy) jsme objevili naprostý unikát: raketoplán Space Ship One Junior! Zřejmě firma Virgin Galactic nejspíše vyslyšela volání divočiny (tedy trhu) a přišla se strojem se zjednodušeným řízením a nižším přetížením. Byť se nám nepodařilo zjistit detaily, předpokládáme, že půjde o letoun pro suborbitální lety, podle počtu sedaček pětimístný (tři pasažéry plus dvoučlennou posádku) a (jak pravila doprovodná nešifrovaná cedule) určený pro osoby do dvanácti let. Aneb: I v roce 2012 vzhůru do vesmíru! Zn.: Na věku přece vůbec nezáleží...

Čtvrtek 29. prosince 2011

Kanadská kosmická agentura připustila, že kromě Chrise Hadfielda (plánovaný start v listopadu 2012 v lodi Sojuz TMA-07M) nemá do roku 2019 nárok na vyslání žádné kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici. „Všechny naše nároky na dopravu kanadských kosmonautů na ISS do roku 2019 jsme zkrátka vyčerpali,“ uvedl Gilles Leclerc, ředitel odboru průzkumu v Kanadské kosmické agentuře. „Samozřejmě se ale snažíme nějaký let v dohledné době zajistit.“ – Připomínám, že pro Kanadu měl být řešením nákup „pátého sojuzu“ ročně společně s Evropou (viz blog 13. září 2010), který se ale podle všeho dostal do slepé uličky (viz blog 1. prosince 2011).

Dnes od 17:35 h bych se měl objevit v pořadu Milénium na ČT24 – (především) z bezpečnostního pohledu se budu dívat na budoucí informační technologie.

Jen pět dní po havárii nosné rakety Sojuz-2.1b odstartoval sesterský nosič Sojuz-2.1a a bezpečně dopravil na oběžnou dráhu sestavu šesti komunikačních družic Globalstar. Představitelé ruské kosmonautiky dodnes neupřesnili, co stálo za selháním nosiče z minulého týdne (jen upřesnili, že problém se týkal spalovací komory číslo tři, nikoliv číslo jedna – viz blog 27. prosince 2011). Každopádně: buď si byli zatraceně jistí, že se závada na druhé raketě nevyskytne (motory třetích stupňů raket 2.1a a 2.1b jsou vyráběné různými výrobci – což se ale o dalších systémech říci nedá) – nebo zatraceně riskovali...

Jen několik dní před havárií rakety Sojuz mi v prosinovém čísle měsíčníku Technik vyšel článek „Raketa, která nemá sobě rovnou“. Právě o historii, současnosti a budoucnosti programu Sojuz.

Středa 28. prosince 2011

Po další havárii rakety Sojuz zkritizoval trvalý ruský prezident dočasně vykonávající funkci premiéra Vladimir Putin systém řízení a nástroje kontroly, které dnes panují v místním kosmickém průmyslu. Neopomněl připomenout, že některé věci se změnily k horšímu poté, co programy převzala pod svoji záštitu civilní sféra. Uvedl, že to neznamená nutnost návratu zpět pod křídla armády, ale že je jasné, že stávající nástroje a mechanismy nestačí.

Čína završila minulý týden letošní rok devatenáctým kosmickým startem (z toho byl jeden nezdar), čímž z pomyslného druhého místa poprvé v historii „vytlačila“ Spojené státy (viz blog 6. prosince 2011). Pochopitelně, že počet startů sám o sobě není kritériem kvality, ale je minimálně pomocným indikátorem vyjádření trendu. – Čína zároveň oznámila, že v příštím roce vypustí šest dalších družic globálního navigačního systému Beidou. A včera slavnostně zprovoznila jeho regionální provoz (deset družic dnes pokrývá oblast mezi 84. a 160. stupněm východní délky a mezi 55. stupněm severní a jižní šířky; po dokončení v roce 2020 jich bude 35).

Ani v šestém (prosincovém) letošním vydání dvouměsíčníku Ekologie nechyběl můj článek věnovaný kosmonautice: „Apollo - věda na Měsíci“.

Úterý 27. prosince 2011

Na Bajkonuru se měl v pondělí uskutečnit start rakety Proton s telekomunikační družicí SES-4. Raketa již byla na vypouštěcím komplexu, když byla detekována závada na čtvrtém stupni Briz-M. Původně byl start odložený o 24 hodin (na dnešek), ale podrobnější rozbor ukázal, že bude nutné nosič dopravit zpět do hangáru k výměně vadného bloku elektroniky. Náhradní termín startu nebyl stanoven, ale hovoří se zhruba o 25 dnech zdržení.

Příčiny havárie rakety Sojuz-2.1b (viz blog 23. prosince 2011) s družicí Meridian (její trosky mimochodem poškodily dům v ulici Kosmonautů ve vesnici Vagajcevo na Sibiři) jsou dosud neznámé: podle kusých informací došlo k prohoření spalovací komory číslo 1 čtyřkomorového motoru RD-0124 ve třetím stupni. - Na Bajkonuru každopádně pokračují přípravy k zítřejšímu startu rakety Sojuz-2.1a (využívá ve třetím stupni starší motor RD-0110) s šesti družicemi Globalstar.

Telemetrie ukazuje, že ve 421. sekundě letu Sojuzu-2.1b došlo k anomálii, kvůli které vydala automatika příkaz k vypnutí motoru RD-0124. Vykonání příkazu bylo potvrzeno ve 427. sekundě letu. Telemetrie ze čtvrtého stupně Fregat (má na zbytku rakety nezávislý rádiový systém) přitom zaznamenala ve 425. sekundě odklon mimo povolenou odchylku: podle dostupných informací byla důsledkem nečekané rotace rakety; možná v důsledku exploze. Amatérští pozorovatelé každopádně dokázali tuto situaci vyfotografovat: na snímku úplně vpravo (ostatní zobrazují celkový pohled na situaci) je vidět „spirála“ z nestabilní (roztočené) rakety v okamžiku vypínání motorů.

Sobota 24. prosince 2011

Radostné prožití vánočních svátků, úspěšný start do nového roku 2012 a hlavně hodně zdraví (když bude to, ostatní už přijde jaksi samo) přejí

Tomáš, Katka, Marek a Michal Přibylovi

Pátek 23. prosince 2011

„Parádní“ vánoční dárek si dala ruská kosmonautika: další selhání nosné rakety Sojuz. Tentokrát verze Sojuz-2.1b nedokázala na stanovenou dráhu dopravit komunikační družici Meridian. Aktuální informace jsou kusé: hovoří buď o selhání oddělení třetího stupně (ale není jasné, jestli od druhého nebo od stupně čtvrtého s vynášeným nákladem) nebo o vypojení motoru v průběhu jeho činnosti (hovoří se o 421. sekundě letu). Každopádně je to v mnoha ohledech špatná zpráva: po havárii v srpnu letošního roku jde o další selhání této jinak svou spolehlivostí proslulé nosné rakety. Rostou tak otaznínky nad kvalitou práce, kvalitou kontroly, schopností Ruska dostát svým mezinárodním závazkům (zvláště vůči Mezinárodní kosmické stanici nebo kosmodromu ve Francouzské Guayaně) apod.

Při jednom rozhovoru mezi čtyřma očima mi jeden zasvěcený člověk z ruské kosmonautiky po srpnových haváriích raket Sojuz a Proton řekl, že mám počítat s tím, že podobných selhání bude přibývat. Že kvalita práce i lidí v ruském kosmickém sektoru dlouhodobě klesá – že například z jisté moskevské letecko-kosmické univerzity odešlo loni 300 absolventů. Ani jeden neskončil v kosmickém sektoru, do jednoho dali přednost lukrativnějším nabídkám „na západě“ nebo v soukromém sektoru (třeba jako počítačoví technici). Dotyčný člověk evidentně věděl, o čem hovoří...

Kometa Lovejoy o průměru 200 metrů měla podle informací z před několika dny zakončit svůj život při průletu v těsné blízkosti Slunce. Ke všeobecnému překvapení se tak nestalo a vlasatice průlet ve vzdálenosti pouhých 140 tisíc km nejen přežila, ale je navíc pozorovatelná ze Země – i z paluby Mezinárodní kosmické stanice. Jak o tom svědčí následující sekvence snímků pořízená jejím velitelem Danem Burbankem. Vždyť kometa k vánočním svátkům neodmyslitelně patří...

Čtvrtek 22. prosince 2011

Přesně 516 vzorků lunární horniny, které dopravili astronauti na Zemi z Měsíce v rámci programu Apollo (celkem se na Zemi dostalo 380,2 kg regolitu), NASA ztratila nebo přinejlepším netuší, kde se aktuálně nachází. Může za to „absence dostatečných kontrolních mechanismů“ (jak stojí v auditu provedeném generálním inspektorem NASA Paulem Martinem). Zdůraznil nutnost větší kontroly při zapůjčování, vyžadování záruk apod. Do auditu byly zapracovány případy od roku 1970 do června 2010. Mezi nimi za povšimnutí stojí ztráta hned osmnácti vzorků během jediného incidentu v loňském roce nebo jednorázová ztráta celkem 218 vzorků (!) lunární horniny a meteoritů, k níž došlo v Johnsonově kosmickém středisku v roce 2002. Tento případ ale měl šťastný konec: všech 218 vzorků se později podařilo nalézt.

Další astronaut opustil aktivní službu v oddíle astronautů NASA: tentokrát to je William McArthur (veterán z letů Columbia STS-58/1993, Atlantis STS-74/1995, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-7/2005). Neodešel ale od NASA, jen „přestoupil“ na manažerskou pozici: stal se ředitelem bezpečnosti a zajištění letů v Johnsonově kosmickém středisku NASA (Houston, stát Texas). Oddíl aktivních astronautů NASA tak dnes čítá 57 osob (včetně devíti nováčků z výběru 2009, kteří dosud ve vesmíru nebyli).

S prázdnou jsme z německého Morgenröthe-Rautenkranz minulý týden neodjeli (viz blog 14. a 20. prosince 2011): kromě zážitků z parádní cesty a z účasti na zajímavé akci jsme si přivezli i něco málo podpisů kosmonautů. Zvláště pak Vladimira Kovaljonka: podepsal nám (na prvním řádku) portrétní fotografii, snímek záložní posádky mise Sojuz-18, kterou tvořil společně s Jurijem Ponomarevem, fotografii z operací na palubě Saljutu-6 se Sigmundem Jähnem (jehož podpis na ní již byl), dále pak (na druhém řádku) již podepsané materiály svými „spoluletci“ ze všech tří posádek. Dokompletovali jsme tak posádky Sojuz-25 (letěl s Valerijem Rjuminem), Sojuz-29 (s Aleksandrem Ivančenkovem) a Sojuz T-4 (s Viktorem Savinychem). Zajímavostí je, že všechny tři posádky se nám podařilo získat během osobních setkání s kosmonauty. - A pak si vezeme ještě dvě fotky s podpisem i věnováním od Sigmunda Jähna: ty vznikly loni v Brně na „sletu středoevropských kosmonautů“ (který se bude příští rok v únoru opakovat).

Středa 21. prosince 2011

Start druhé rakety Sojuz z Francouzské Guayany se sice skončil úspěchem (viz blog 19. prosince 2011), přesto v řídicím středisku zažili hodně horké chvilky. Důvodem je skutečnost, že telemetrii od horního stupně Fregat mohou přijímat pouze v Rusku (nevím, jestli je to technický nebo organizační lapsus – v každém případě je na pováženou). Ve stanoveném čase ovšem z Moskvy potvrzení o úspěšném oddělení satelitů nepřišlo. To samozřejmě nepřispělo ke klidu zákazníků společnosti Arianespace, kteří jsou zvyklí na úplně jiné jednání (dalo by se říci na „západní standard“: mají v ruce přesný rozpis letových operací a mohou si je položku po položce v reálném čase „odškrtávat“). Tentokrát ovšem potvrzení o oddělení od nosiče přišlo nejprve od samotných družic – a až poté dorazila zpráva i z Ruska. Skřípe to, skřípe.

V pondělí 19. prosince 2011 jsem na blogu „naťukl“ skutečnost, že nesnáším schovávání se za slovíčka oficiální-neoficiální. A ejhle: ve stejný den vydala NASA oficiální tiskovou zprávu, že se spojení lodi Sojuz TMA-03M (mimochodem, dnešní start byl úspěšný) s ISS uskuteční v pátek 23. prosince v 16:23 h středoevropského času. Dnes vydala ESA oficiální tiskovou zprávu (resp. její český překlad), že se spojení uskuteční stejný den ve 14:43 h (podotýkám, že ostatní informace jako čas startu apod. jsou uváděné shodně). A teď si vyberte. Aneb zprávy jsou pravdivé nebo nepravdivé, nikoliv oficiální a neoficiální. (Pravdu má NASA, spojení je plánováno na 16:22:41 h středoevropského času – plus mínus tři minuty.) - Doplnění: časy ve zprávách ESA jsou už opravené.

Raketoplán Discovery zaznamenal další mezník na cestě do muzea: v pátek 16. prosince byly jeho elektrické systémy naposledy vypnuté. Stalo se tak poté, co byly zavřené dvěře nákladového prostoru – možná navěky. Ve Steven F. Udvar-Hazy Center (stát Virginia) by totiž měl být Discovery vystavený s uzavřeným nákladovým prostorem. – A pokud už je řeč o Discovery, v minulých dnech dostal v rámci přípravy na přeměnu v muzejní exponát repliky motorů SSME (originální mají šanci být požity při zkušebních startech nové superrakety SLS – viz blog 28. července 2011).

Úterý 20. prosince 2011

Už v tomto rozpočtovém roce se NASA může „těšit“ na další finanční škrty: hrozí, že by mohl být rozpočet americké kosmické organizace snížený o dalších 325 mil. dolarů (aktuálně bylo toto nebezpečí kvůli republikánsko-demokratickým sporům odsunuto, ale nikoliv definitivně zažehnáno), čímž se dostane na 17,4 mld. dolarů. Původní návrh přitom počítal s částkou téměř 17,8 mld. USD – i to bylo 650 mil. dolarů méně, než v rozpočtovém roce 2011 (skončil 30. září). Jen pro úplnost: ještě v únoru 2011 požadoval Barack Obama pro NASA 18,7 mld. USD (viz blog 15. února 2011) a zákon „NASA Authorization Act 2010“ přijatý v říjnu 2010 dokonce počítal s rozpočtem ve výši 19,45 mld. USD (viz blog 14. února 2011).

Kdysi se v Michoud Assembly Facility na předměstí New Orleans (naše návštěvy viz blog 15. července 2010 a 28. října 2008) vyráběly nákladní letouny C-46, později první stupně obřích raket Saturn-V a donedávna hlavní nádrže kosmických raketoplánů. V budoucnu zde má docházet k montáži lodí MPCV/Orion. V mezičase je ovšem továrna nevyužitá, a tak se její rozlehlé prostory proměnily na – filmová studia. Nedávno zde bylo dokončeno natáčení snímku GI Joe 2 Retaliation s Brucem Willisem v hlavní roli. V lednu pak zde bude zahájeno natáčení dalšího film (jeho jméno nebylo zveřejněno) od Universal Pictures a snad ještě v roce 2012 přijdou na řadu další dva snímky od studií Disney a MGM (tyto kontrakty jsou zatím ve stádiu jednání).

Na Bajkonuru byla na startovací rampu umístěna raketa s lodí Sojuz TMA-03M. Odstartovat by měla zítra ve 14:16 h středoevropského času: v její posádce bude i zástupce ESA, André Kuipers z Nizozemí. Na webu Evropské kosmické agentury bude živý přenos startu - a odkaz na něj se bezpochyby objeví také na českých stránkách portálu ESA.

Ano, byli tam. Kdo? No přece kosmonauti v německém Morgenröthe-Rautenkranz minulý týden (viz blog 14. prosince 2011). Kromě „místního“ Sigmunda Jähna dorazil i jeho náhradník Eberhard Köllner a také trojnásobný sovětský kosmonaut Vladimir Kovaljonok (veterán z letů Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981). - Minulý týden jsem vyšetřil něco málo času a udělal si malou statistiku, takže: pro mě osobně bylo setkání s Kovaljonkem zároveň osobním setkáním s jubilejním 170. kosmonautem (dosud přitom bylo ve vesmíru 522 mužů a žen), pro Marka (8) se 118. a pro nejmladšího člena výpravy Michala (5) se 37.

Pondělí 19. prosince 2011

Neví, jestli bude stačit palivo (z původních zhruba devadesáti kilogramů jsou na palubě dva – a možná ani to ne). Neví, zdali to přežije (plánovaná životnost byla něco málo přes půl roku, potřeba by byla patnáctiletá). A neví, jestli získají dostatek finančních prostředků na pokračování mise. Přesto se inženýři NASA chtějí pokusit nasměrovat sondu Deep Impact (vypuštěna v lednu 2005) k novému cíli. Tím by se měl stát asteroid 2002 GT, kolem něhož by automat mohl proletět v lednu 2020. Už v listopadu proto provedli první zážeh motorů sondy, druhý je plánovaný na říjen 2012. Asteroid 2002 GT je zajímavý tím, že pravidelně kříží dráhu Země – a představuje tedy pro nás potenciální riziko kolize.

Z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně odstartovala v sobotu již druhá raketa Sojuz (první viz blog 21. října 2011). Na stanovenou oběžnou dráhu bezpečně vynesla šest družic: zpravodajskou Pleiades, čtyři tělesa ELISA pro elektronický průzkum (všechny pro Francii) a SSOT pro dálkový průzkum Země (Chile).

Na blogu 1. prosince 2011 jsem informoval o tom, že „kongres kosmonautů“ ASE se příští rok uskuteční v Saúdské Arábii a přespříští v Kolíně nad Rýnem. Tato „neoficiální“ zpráva ze zákulisí se nyní stala „oficiální“ (jak já toto tak často účelově zneužívané rozlišení nesnáším...), když se zmínka o obou lokalitách objevila i na webu ASE. V případě Kolína nad Rýnem je už dokonce známý i přesný termín konání: 1. až 6. července 2013.

Nedávno bylo nečekaně nutné zavřít National Air and Space Museum v srdci Washingtonu D.C. (Naše návštěvy viz blog 10. března a 19. dubna 2011.) Stalo se tak poté, co dvousethlavá skupina protestujících hlásících se k hnutí Occupy Wall Street potestovala před muzeem proti používání bezpilotních letadel v zámoří (jejích dočasná expozice byla v muzeu nedávno otevřena) - a následně se pokusila vtrhnout dovnitř. Ochranka budovy proti útočníkům (pokud se někdo pokouší prorazit bezpečnostní bariéry do muzea, opravdu už podle mě nejde o protestujícího) zasáhla a s pomocí pepřových sprejů je vytlačila mimo objekt. Muzeum bylo následně po zbytek dne uzavřeno - ale již druhý den fungovalo normálně. Opravdu nevím, zda hlásat své názory skrze davový útok na muzeální instituci (jakéhokoliv charakteru) je úplně v pořádku.

Pátek 16. prosince 2011

Už je to tady... Aneb Jelena Serová (viz blog 13. prosince 2011) ví, kdy poletí na oběžnou dráhu. Nebude to ovšem v roce 2013, ale až o rok později: bude startovat na Sojuzu TMA-14M v září 2014. Bude palubní inženýrkou Dmitrije Kondratěva (veterán z letu Sojuz TMA-20/2010); třetí (americký) člen posádky dosud nebyl jmenován. – Přestože Serová poletí až v roce 2014, ke změnám v ruských členech posádek Mezinárodní kosmické stanice v roce 2013 přece jen dojde. Z letu Sojuz TMA-09M byl vyřazen Maksim Surajev, nahradí jej Fjodor Jurčichin (dosud Sojuz TMA-13M). Důvod „rošády“ nebyl oznámený.

Historický Hangar One vybudovaný pro vzducholoď USS Macon na Moffett Field (Amesovo kosmické středisko NASA, San Francisco, stát Kalifornie – naše návštěva viz blog 27. října 2009) nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí: jeho plášť byl totiž vyrobený z rakovinotvorných materiálů, které obsahují azbest, olovo a polychlorované bifenyly. Jednotlivé panely jsou proto aktuálně snímané; celý proces by měl skončit v červnu 2012. Je ovšem otázkou, zdali se je podaří nahradit: peníze na to zatím nejsou a nebudou-li, bude muset být konstrukce hangáru dříve či později stržena). Firma H211 (vlastněná zakladateli Googlu Larrym Pagem, Sergejem Brinem a Ericem Schmidt em) přitom nabídla 33 miliónů dolarů na rekonstrukci – s podmínkou, že bude moci využívat dvě třetiny hangárové plochy pro své účely (pro parkování vlastních letounů). Zbývající třetina plus veškerá nadzemní podlaží by zůstala NASA – kosmická agentura však již čtvrtý měsíc váhá. Firma H211 proto důrazně upozornila, že nabídka není na věky a že pokud se kosmická agentura rychle nerozhodne, postaví si (mnohem levněji) hangár vlastní.

Na prvním řádku jsou naše vlastní snímky hangáru Hangar One (délka 343 metrů, šířka 93 a výška 60 m), na druhém pak současný stav („rozebírání“ pláště) a na třetím řádku záběry historické.

Čtvrtek 15. prosince 2011

Nosná raketa Vega (plánovaná premiéra 26. ledna 2012) získala první dva komerční kontrakty. A to na vypuštění družic Sentinel-2B (2014) a Sentinel-3B (2016). No, komerční: raketa je vyvíjena pod patronací ESA – a obě dvě družice také (ač z finančních prostředků Evropské unie). Takže spíše než o regulérní klání (byť raketa Vega byla přesně pro tento typ družic konstruována) a komerční zakázku jde o „malou domů“.

Divize dálkového průzkumu Země NASA oznámila, že se stávajícím rozpočtem není schopna do budoucna zajistit požadovaný počet (dvě mise ročně) družic. Jako největší problém je přitom uváděna dramaticky rostoucí cena za nosné rakety: byť to nebylo přímo zmíněno, je to důsledek nedostupnosti relativně levné a spolehlivé rakety Delta-2 (varování před „dírou“ po ukončení provozu tohoto nosiče tu přitom byla už dříve, viz blog 25. srpna 2011). Ve srovnání s ní jsou dostupné Atlasy-5 a Delty-4 „pozlacené“ (nehledě na to, že už dnes nestíhají posílat do vesmíru všechny přislíbené družice, takže těžko se do jejich „jízdních řádů“ něco přidává). Falcon-9 (a nově i Antares, tedy ex-Taurus-II, viz blog 13. prosince 2011) nejsou pro náklady NASA certifikované (a ještě několik let nebudou – přitom až po certifikaci je možné podepisovat kontrakty).

V úterý byla představena nová firma Stratolaunch, jejíž nosná raketa by mohla právě Deltu-II nahradit (ovšem až někdy koncem desetiletí). Za firmou stojí řada velkých jmen – investor Paul Allen (jeden ze zakladatelů Microsoftu), konstruktér Burt Rutan, bývalý ředitel NASA Michael Griffin nebo Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX). Stratolaunch předpokládá koncept „vzdušného startu“: nově vyvinutý letoun (první zkušební start 2015 nebo 16) se dvěma trupy, šesti motory z Boeingu-747 a rozpětím křídel 130 m má vynést upravenou okřídlenou raketu Falcon se čtyřmi nebo pěti motory do deseti kilometrů a zde ji vypustit. Nosič o startovací hmotnosti 200 tun by měl mít nosnost přes 6000 kg nákladu.

Středa 14. prosince 2011

Dnes v noci zemřel ve věku 99 let ruský raketový konstruktér Boris Čertok (narozen 1. března 1912), jeden z nejbližších spolupracovníků „hlavního konstruktéra“ Sergeje Koroljova. Podílel se na prvních balistických raketách vyrobených v SSSR: od R-1 (kopie nacistické V-2) až po legendární dodnes létající R-7. Čertok byl mj. vedoucím přípravy a letu čtvrtého exempláře lunární sovětské nosné rakety N-1 (listopad 1972). Je autorem čtyřdílné knihy Rakety a lidé, jejíž první tři části (čtvrtá se chystá) jsou volně ke stažení na webu NASA ve formátu PDF (díl první, díl druhý a díl třetí).

Astronaut Chris Ferguson, který dal vale aktivní službě v oddílu astronautů NASA (viz blog 7. prosince 2011) nastoupil do firmy Boeing, kde se bude nadále podílet na vývoji nové komerční kosmické lodi CST-100. – Dovolím si v této souvislosti připomenout, že Boeing dlouhodobě inzeruje, že první zkušební let této lodi neprovedou astronauti NASA, nýbrž vlastní zaměstnanci firmy (viz např. blog 16. srpna 2011). Je to jen prachsprostá spekulace, ale nemyslím si, že by superzkušený astronaut podílející se na vývoji CST-100 neměl za čtyři roky šanci na nominaci...

Robot Curiosity, t.č. na cestě k Marsu, začal provádět první vědecká pozorování. Ač jej hlavní cíl práce pochopitelně čeká na povrchu Rudé planety, už nyní se pustil do studování vysoce energetických částic pocházejících ze Slunce, vzdálených galaxií a dalších zdrojů. Přístroj RAD je sice aktuálně stíněný kryty sondy a přeletovým stupněm, ale čistě teoreticky bude takto stíněný i astronaut letící na Mars: máme tak jedinečnou možnost sledovat, jakým dávkám radiace a z jakých zdrojů bude vystavený.

V Německu byly tento týden odhaleny dvě busty Jurije Gagarina (autoři Anatolij Dementěv a Sergej Olešija): první v pondělí v Chemnitzu, druhá v Morgenröthe-Rautenkranz (rodišti prvního německého kosmonauta Sigmunda Jähna). Nějak jsme nabyli dojmu, že by to bez nás nešlo - a tak jsme vyrazili na cesty.

Úterý 13. prosince 2011

Jako "osobní cíl" si současný ředitel ruského Roskosmosu Vladimir Popovkin vytknul co nejdříve dostat jedinou ženu v oddíle kosmonautů do vesmíru. Jelena Serová (vybraná 2009) prý bude brzy nominována do některého letu v roce 2013. A to navzdory skutečnosti, že posádky ISS jsou oficiálně jmenovány do polovinu roku 2014: podle všeho některých z ruských členů posádek bude muset jít v roce 2013 "z kola ven" (není to nic neobvyklého - často se tak děje z medicínských nebo disciplinárních důvodů). Kdo to bude? Pavel Vinogradov, Aleksandr Misurkin (oba Sojuz TMA-08M), Maksim Surajev (Sojuz TMA-09M), Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij (Sojuz TMA-10M) nebo Michail Tjurin (Sojuz TMA-11M)? Osobně bych si vsadil na jednoho z dvojice Misurkin-Rjazanskij, kteří jsou vzhledem ke své (ne)zkušenosti a startu v pozici palubních inženýrů přece jen o chloupek postradatelnější, než čtyři zkušení velitelé.

Manžel Jeleny Serové, Mark Serov, byl v kosmickém výcviku v letech 2003 až 11. Letos v lednu ale z oddílu odešel (proč, není mi známo), aniž by se podíval do vesmíru.

Kosmická raketa Taurus-II byla nově překřtěna na Antares. Je to svým způsobem logické: s předchozí raketou Taurus společnosti Orbital Sciences Corp. totiž neměla společného skutečně více, než jen ono jméno.

Dvěma satelitními snímky základny Revolučních gard nedaleko Teheránu z doby před výbuchem (pořízený 9. září 2011) a po něm (22. listopadu 2011) se vracím k tragické smrti generálmajora Hasana Moghaddama - viz blog 15. listopadu 2011.

Pondělí 12. prosince 2011

NASA tiskovou zprávou potvrdila, že dochází ke spojení zkušebních letů COTS-2 (souhrn manévrů na oběžné dráze, které simulují přílet a připojení k ISS) a COTS-3 (reálné zkušební připojení k ISS) lodi Dragon. Zároveň oznámila, že start byl stanovený na 7. února 2012. Celý kontrakt pro společnost SpaceX má hodnotu 396 mil. USD, dosud NASA zaplatila 376 mil. USD (za dosažení 36 ze 40 stanovených cílů). Osobně se snaze SpaceX na sloučení letů COTS-2 a COTS-3 nedivím. Jak z hlediska "dohnání" zpoždění při vývoji, tak i z hlediska ekonomického. Za každý let COTS-2 či COTS-3 (byť jejich realizaci firma původně sama NASA nabídla) totiž dostane jen 5 mil. USD. Z toho důvodu jsou pro ni zajímavější lety operační, kdy má americká kosmická agentura objednáno dvanáct startů za cenu 133 mil. USD/jeden.

Také "konkurenční" raketa Taurus-II nabírá zpoždění a její premiéra se stále odkládá. Aktuálně se s ní počítá až (= nejdříve) v březnu 2012.

Vzpomínáte si ještě na dobu před nějakými dvanácti či patnácti lety - jak vypadala kosmonautika v Letectví+kosmonautice? Pár aktualit, "Kosmické projekty zítřka", "Tělesa vypuštěná a zaniklá", k tomu sem tam do tří čísel (L+K vycházelo 26krát ročně) roztažená reportáž z letu raketoplánu. Ke spočítání mimo tuto pravidelnou šablonu vycházejících článků by vám stačily (za celý rok) prsty na obou rukách. Dnes je situace někde úplně jinde - a osobně jsem velmi rád, že jsem mohl pomoci k její změně. Jen v letošním ročníku Letectví+kosmonautiky vyšlo dle aktuálně publikovaného seznamu v sekci "Kosmonautika" přesně 60 článků (seriály počítám jako jeden), přičemž jsem byl podepsaný pod 48 z nich (a to několik mých výtvorů skončilo v jiných rubrikách - např. reportáže z letadlových lodí, které jsou ale samozřejmě s kosmonautikou svázané jen velmi volně). Jsem moc rád, že kosmonautika má v "Letectví + kosmonautice" zase více než důstojné zastoupení.

Pátek 9. prosince 2011

Ruská sonda Fobos-Grunt ("uvězněná" na nízké oběžné dráze Země a směřující k neodvratnému zániku v atmosféře) se rozpadá. Podařilo se detekovat několik blíže neidentifikovatelných částí, které se z ní oddělily - nejméně jedna přitom již vstoupila do atmosféry (v případě několika dalších je pak nejasné, zdali skutečně existují, nebo zdali jde o chyby v pozorování). Stejně tak pozorovatelé tvrdí, že sonda již není stabilní a rotuje s periodou zhruba dvacet sekund. Dosavadní sledování přitom ukazovala, že je orientovaná a svou polohu nemění. - V minulých dnech se ESA nechala "ukecat" (nikde jsem nenašel, cože se vlastně změnilo - viz blog 5. prosince 2011) a uskutečnila několik dalších pokusů o komunikaci. Vanitas vanitatum et omnia vanitas. (Marnost nad marnost, všechno je marnost.)

Zdá se, že misi ExoMars se podaří zachovat v nezměněné podobě - nebo v téměř nezměněné podobě. A to navzdory finančním potížím ESA (musela přijmout výrazná rozpočtová omezení a "strop" pro náklady) i NASA (nemůže si dovolit dodat raketu Atlas-5, s níž se počítalo). Novým partnerem projektu by se mělo stát Rusko, které se bude podílet na přístrojovém vybavení stejně jako na dodávce nosiče Proton. Má jen požadavek plného přístupu k vědeckým datům (ze všech komponent mise - tedy i z přistávacího zařízení, na jehož startu by se nemělo podílet). Současný scénář počítá se startem družice Trace Gas Orbiter pomocí rakety Proton v roce 2016 (na palubě bude mít i experimentální výsadkový modul EDM dodaný ESA), následovat má v lednu 2018 americký Atlas-V s evropským robotickým vozidlem Pasteur. Ještě není nic stvrzeno podpisem, ale ruka v rukávě evidentně je.

Letectví + kosmonautika 12/2011 a příděl kosmonautiky z mé klávesnice (plus fotoaparátu): "Průzkumník pro vzdálené světy" (představení výsadkového modulu SEV), "Sea Launch vstává z mrtvých", "Z garáže na Měsíc" (projekt Google Lunar X-Prize), "Bazén s kosmickou stanicí" (historie Sonny Carter Training Facility, viz blog 21. července 2010) a "Kosmonautika ve stínu kaktusů" (reportáž z Pima Air and Space Museum u Tucsonu v Novém Mexiku, viz blog 9. listopadu 2009).

Čtvrtek 8. prosince 2011

Na první pohled to byla obyčejná filatelistická obálka "počmáraná" sedmi čínskými klikiháky: na pohled druhý se z ní "vyklubaly" kompletní podpisy druhého oddílu čínských kosmonautů . Kromě dvou kandidátek na kosmonautky Wang Yaping (jejíž totožnost jsme znali již před více než rokem, viz blog 15. listopadu 2010 - a poprvé jsem ji dokonce jmenoval na blogu už 15. března 2010) a Liu Yang je to ještě pětice pilotů Zhang Lu, Chen Dong, Cai Xuzhe, Tang Hongbo a Yi Guangfu.

Dnes se v Brně konal (mnou moderovaný) seminář ESINET Road Show pořádáný společně Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a Jihomoravským inovačním centrem (JIC). Uskutečnil se v prostorách Hvězdárny a planetária v Brně (pro veřejnost se po rekonstrukci otevřela teprve minulý měsíc). Seminář byl určený začínajícím firmám a podnikatelům v oblasti kosmických technologií: představoval snůšku rad, tipů, nápadů, kontaktů a úspěšných příběhů. Akce byla mimořádně hutná, člověk se dozvěděl mnohé o "zákulisí" - a stejně tak o praktické aplikaci kosmických technologií. Věděli jste například, že nejmenovaná firma při sypání smažených brambůrků do pytlíku využívá stejné modelování trajektorií letu, jako ESA při počítání přistání sond na vzdálených planetách? To proto, aby se brambůrky při sypání co nejméně lámaly. I když si dost dobře nedovedu představit, že právě na tomto příkladu budu ospravedlňovat miliardy dolarů/eur vynakládané na kosmonautiku...

Proměnit svůj sen v realitu se rozhodl Uganďan Chris Nsamba z Kampaly, když začal na zahradě své matky stavět vlastní raketoplán. Uvádí, že první testy čekají stroj (pracuje na něm už 22 měsíců) v příštím roce. Svou prací či penězi prý pomohlo už 600 lidí. Vybralo se v přepočtu zhruba 1,5 miliónu korun a na stavbě "ugandaplánu" se pracuje už 22 měsíců. Programu vyjádřil morální podporu (a finanční přislíbil) i prezident Ugandy Yoweri Museveni.

Středa 7. prosince 2011

Federální letecký úřad (FAA, Federal Aviation Administration - úřad, jehož šéf Randy Babbitt včera rezignoval kvůli řízení v opilosti) vydal minulý měsíc souhlas se zkušebními lety zařízení Grasshoper společností SpaceX (viz blog 19. října 2011). Pokud bude dodržen původně oznámený termín (což by byla u této firmy výjimka potvrzující pravidlo), mohlo by k jeho zkouškám dojít v prvním čtvrtletí příštího roku. Dokument FAA zmiňuje sedmdesát startů zařízení Grasshoper během tří let.

Alespoň něco by tak mělo společnosti SpaceX létat, protože se začalo hovořit o dalším odkladu startu lodi Dragon na raketě Falcon-9 k ISS: na únor až březen 2012. "Vina" je samozřejmě na NASA (nevím, jak NASA blokovala třeba zkušební start COTS2 přesně před rokem slibovaný na letošní duben, ale budiž - viz blog 17. prosince 2010) a na problémech s kompatibilitou software. Software je samozřejmě nevyzpytatelný, ale zajímavé je, že nikdo jiný tyto problémy nemá. Mimochodem, dlouhodobě špatnou komunikaci a neochotu ze strany SpaceX sdílet data právě v příapdě software před několika měsíci tvrdě zkritizovala komise Aerospace Safety Advisory Panel (nezávislý orgán dohlížející na bezpečnost, který byl ustanovený po katastrofě Apollo-1 v roce 1967). Na komerční starty by pak případné problémy se softwarem na ISS neměly mít jaksi vůbec vliv, že.

Trojnásobný americký astronaut Chris Ferguson (veterán z letů Atlantis STS-115/2006, Endeavour STS-126/2008 a Atlantis STS-135/2011; jinak jeden z nejochotnějších "podepisovačů" a "odepisovačů" mezi astronauty) končí v oddíle NASA a od příštího pondělí nastupuje do "soukromého sektoru". Do historie se zapsal tím, že se stal velitelem poslední mise kosmického raketoplánu letos v červenci. Zajímavé je, že všichni velitelé tří posledních letů raketoplánů (Discovery STS-133, Endeavour STS-135 i Atlantis STS-135) dali prakticky ihned po návratu z vesmíru vale práci astronauta. - Osobně si myslím, že zvláště v případě Fergusona je to škoda, protože prošel výcvikem k dlouhodobému pobytu na ISS (pro případ, že by se Atlantis nemohl vrátit na Zemi a posádku by musely odvozit ruské lodě Sojuz) a jeho příprava na skutečný dlouhodobý let by tak byla jednodušší. Nehledě na to, že se v USA nedostává astronautů schopných "vejít" se do ruské lodi Sojuz. Ale v konečném důsledku: Ferguson sám nejlíp ví, co má dělat.

Úterý 6. prosince 2011

Čína si už nyní připsala další rekordní rok v kosmonautice: raketa CZ-3A (vynesla do vesmíru desátou družici globálního navigačního systému Beidou, který bude tvořený třiceti satelity) se stala letos šestnáctým úspěšně vypuštěným nosičem. Pokud bychom počítali i havárii CZ-2C (ta se mimochodem vrátila do služby jen den před startem CZ-3A), šlo o sedmnáctý čínský start. V dosud rekordním roce 2010 přitom ČLR vyslala na oběžnou dráhu patnáct raket. Letošní účet přitom ještě není uzavřený, neb Čína chce 19. prosince vyslat do vesmíru komunikační družici NigComSat-1R (raketa CZ-3B/E) a možná do konce roku stihne vypustit i ZiYuan-1 (CZ-2C) pro dálkový průzkum Země. – Samozřejmě, že počet startů není zásadním kritériem pro hodnocení kosmonautiky, ale lze z něj určit jak důraz kladený na kosmonautiku, tak její trendy.

Rekordmanem v počtu kosmických startů zůstane letos Rusko, které dosud uskutečnilo 26 úspěšných startů (další čtyři jsou plánované). Právě toto prvenství je přitom svým způsobem potvrzením toho, že v případě kosmických startů nejde o kvantitu, protože u Ruska je dlouhodobě zapříčiněno nížší živitností vynášených zařízení (a tudíž potřebou jejich častější obnovy). USA pak uskutečnily 17 úspěšných startů (plus zaznamenaly jednu havárii) a žádné další do konce roku již neplánují. ČLR tak má našlápnuto Ameriku vystrnadit z druhého místa kosmických startů.

Do ruky se mi dostala (a už v ní zůstala) další kosmická pamětihodnost: (východo)německá vystřihovánka lodí Sojuz-4 a -5. Zajímavostí je, že část modelu je tištěna na alobalem potaženém papíře (takže lesklé díly se budou skutečně lesknout). Pěkné, zajímavé, netradiční!

Pondělí 5. prosince 2011

Sonda Fobos-Grunt stále nereaguje na vyslané povely (ostatně, i nedávná euforická zpráva o tom, že se podařilo ustanovit dvoucestnou komunikaci byla jen o tom, že byl zachycen dosud nejsilnější signál ze sondy – ovšem pravděpodobně nikoliv díky vysílání ze země, ale díky přesnější znalosti polohy automatu). ESA se proto rozhodla veškeré další pokusy o navázání kontaktu ukončit - s diplomatickým dovětkem, že "kdyby se něco změnilo, je připravena okamžitě pomoci". Rusko se zřejmě bude o nemožné pokoušet dále, ale jeho prostředky a možnosti jsou silně omezené. Aktuálně se počítá se zánikem Fobos-Gruntu v hustých vrstvách zemské atmosféry dne 12. ledna 2012 (plus mínus devět dní).

Americká sonda Curiosity (viz blog 28. listopadu 2011) tak míří k Rudé planetě osamocena. Řídící středisko se přitom rozhodlo vypustit první plánovaný korekční manévr, protože její navedení na meziplanetární dráhu bylo absolutně přesné. Nyní vychází přistávací manévr na 6. srpna 2012 mezi 7:00 a 7:30 h středoevropského času.

Roskosmos zveřejnil dvě nové fotografie posádky: jde o záložní týmy pro lety Sojuz TMA-22 (start 14. listopadu 2011) a TMA-03M (plánovaný start 21. prosince 2011). Z nich se ovšem stanou hlavní posádky pro starty Sojuz TMA-04M (plánovaný start 30. března 2012) a TMA-05M (plánovaný start 30. května 2012). Aneb na prvním snímku (zleva) Joe Acaba (Discovery STS-119/2009, USA), Gennadij Padalka (Sojuz TM-28/1998, Sojuz TMA-4/2004 a Sojuz TMA-14/2009) a Sergej Revin (nováček, oba Rusko), na druhém pak Sunita Williamsová (Discovery STS-116/2006, USA), Jurij Malenčenko (Sojuz TM-19/1994, Atlantis STS-106/2000, Sojuz TMA-2/2003 a Sojuz TMA-11/2007, Rusko) a Akihiko Hošide (Japonsko, Discovery STS-124/2008). U Malenčenka mě napadá: bude prvním kosmonautem světa, který poletí ve čtyřech typech kosmických lodí (pokud verze lodi Sojuz TM, TMA a TMA-M považujeme za odlišné typy).

Pátek 2. prosince 2011

Příští týden se v Paříži setkají zástupci ESA, Ruska a USA, aby jednali o koordinaci budoucí spolupráce a misí na Mars. Schůzka byla sjednána narychlo poté, co NASA není kvůli škrtům v rozpočtu schopna dostát svému původnímu závazku a poskytnout pro sondu Mars Trace Gas Orbiter nosnou raketu Atlas-5. Stejně tak má ESA problém s financování programu sond v letech 2016 a 18 v plné výši – a o ruských technických peripetiích ani nemluvě. Všechny tři subjekty každopádně mají zájem soustředit své zdroje a napřít síly společným směrem. Tak uvidíme, co uvidíme.

Přináším malou přehlídku odkazů na internetu vztahujících se k mým aktivitám z poslední doby. Na webových stránkách Hvězdárny Valašské Meziříčí je ke stažení brožura Příběhy kosmických technologií (cca 1,2 MB), kterou jsem vytvořil pro projekt Obloha na dlani – jde o přehled aplikace kosmických technologií v pozemských podmínkách. Jsou zde zmíněny desítky příkladů stejně jako vyvráceny nejčastější omyly (teflon, suchý zip...). Na stránkách měsíčníku Technik je pak volně přístupný můj článek "Vábení Rudé planety", který vyšel v čísle 11/2011 (viz blog 22. listopadu 2011). Na stránkách Českého rozhlasu Leonardo je zase včerejší téměř hodinové povídání se mnou v pořadu „Vstupte!“ V neposlední řadě pak odkazuji na dvě galerie (zde a zde), kde jsou fotografie i videosekvence z přednášky Nesmělé krůčky do vesmíru, kterou jsem společně se svými pomocníky „spáchal“ v neděli 20. listopadu 2011.

Páté letošní vydání dvouměsíčníku Ekologie (tedy z října) přineslo můj článek "O družicích, které nám padají na hlavu".

Čtvrtek 1. prosince 2011

„Kongres kosmonautů" ASE má aktuálně pro příští rok jediné kandidátské místo: Saúdskou Arábii (druhý zvažovaný kandidát, Budapešť, pro nedostatek financí svoji účast odřekl). Ovšem zdali se vůbec uskuteční, není jisté. Stejně tak je na tom kongres v roce 2013: jediným kandidátským městem je německý Kolín nad Rýnem. – Uvnitř organizace ASE sílí hlasy volající po skončení těchto kongresů (za posledních deset let bylo akci nutno čtyřikrát zrušit z rozpočtových důvodů). Prý se koncept přežil, prý žijeme v jiné době, prý tam jezdí stále stejné tváře... Asi na tom něco bude – na druhé straně by bylo zrušení této akce (alespoň pro mě) velmi smutné. Nicméně zřejmě půjde o realitu.

Ostatně, zatím poslední kongres ASE se stal platformou rusko-evropské roztržky. Počátkem září totiž na něm nebyli žádní zástupci ESA. A ruská strana „na oplátku“ neposlala svého zástupce na poletovou „spanilou jízdu“ po misi Sojuz TMA-20/MagISStra (které velel Dmitrij Kondratěv). Roztržka (prý) plyne z toho, že mezi Ruskem a ESA nedošlo k dohodě o větším množství míst pro evropské kosmonauty na ISS. ESA má nárok na 8,3 procenta posádek ze „západního segmentu“ stanice (který počítá s tříčlennou posádkou), což představuje maximálně jednoho kosmonauta za dva roky. ESA chtěla toto množství zvýšit - například přidáním pátého Sojuzu (viz blog 13. září 2010) nebo barterem za místo z ruské kvóty. Ovšem obě strany nenašly společnou řeč – a podle všeho se dokonce rozešly ve zlém.

ESA dosud fakticky na ISS realizovala jen dva skutečné dlouhodobé lety: Thomase Reitera a Franka De Winneho. A další dva chystá: Andrého Kuiperse (prosinec 2011) a Alexandra Gersta (březen 2014). Mise Paola Nespoliho (prosinec 2010) a Lucy Parmitana (květen 2013) jdou totiž z kvóty NASA, která vyměnila svůj disponibilní část za dodávku italského hardware (např. modul Node-3). To znamená, že například za místa v lodích Sojuz pro Nespoliho i Parmitana platila NASA. Čistě technicky tyto „italské“ lety zastřešuje ESA (protože se jednotlivé členské země oficiálně vzdaly svých národních pilotovaných programů ve prospěch společného), prakticky ale jde o ryze italské výpravy.

Pro velmoci typu Německo, Francie či Itálie (znovu připomínám, že tato země zatím využívá své vlastní sloty, nikoliv kvótu ESA!) je přitom frekvence jednoho národního kosmonauta za deset a více let pro zajištění dlouhodobé podpory ISS asi krapet frustrující…

Ekologie 4/2011 (alias srpen letošního roku) a článek "Venuše - laboratoř výzkumu skleníkového efektu" mé provenience.

Středa 30. listopadu 2011

Během nedávné (dvoj)mise Tiangong-1/Shenzhou-8 otevřela Čínská lidová republika svůj kosmický poštovní úřad. Ten by měl fungovat nastálo, přičemž má vyřizovat korespondenci čínských kosmonautů stejně jako vyrábět (a prodávat) filatelistické materiály. PSČ úřadu je 901001. Jdu hledat, jak se ti čínští kosmonauti vlastně čínsky píšou...

Když už jsme u čínských kosmonautů: podle některých zdrojů budou posádky pro mise Shenzhou-9 a -10 (pilotované lety na stanici Tiangong-1) veřejně oznámeny 23. ledna 2012. Tedy při příležitosti počátku čínského nového roku.

Zítra (1. prosince) by měl můj hlas (za)znít na vlnách Českého rozhlasu Leonardo v pořadu „Vstupte!“ Začíná se v 11:00 h.

Něco málo emblémů (zleva): 33. a 34. základní posádka Mezinárodní kosmické stanice plus emblém, který měli během letu Tiangong-1/Shenzhou-8 na svých overalech technici v řídícím středisku v Pekingu. Jde o emblém bezpilotní mise Shenzhou-8.

Úterý 29. listopadu 2011

S prvním startem lodi Dragon k ISS (a de facto jejím prvním startem v kompletní sestavě) na palubě rakety Falcon-9 se nyní počítá 12. ledna 2012. Ukázalo se, že dlouho slibované prosincové datum nebylo míněno vážně. Ostatně, už před několika měsíci Elon Musk (který je pro mě směrodatnou autoritou) prohlásil, že odklad na počátek roku 2012 očekává. Ostatně, Musk v souvislosti s odkladem uvedl, že by ho nepřekvapil ani další odklad...

Společnost SpaceX hledá další místo pro vypouštění svých raket. Nadále počítá s mysem Canaveral, odkud chce vynášet „vládní“ kosmická zařízení. Do budoucna uvažuje o využívání Kennedyho kosmického střediska a vysloužilých zařízení po projektu Apollo/po kosmických raketoplánech k vynášení pilotované verze lodi Dragon (což by měla být de facto vládní zakázka). Ovšem pro čistě komerční starty hledá zcela novou základnu. Užší výběr kandidátů obsahuje Portoriko, Texas, Hawaj a blíže neupřesněné nové místo na Floridě.

Aktuální vydání časopisu Svět/100+1 (nebo kýho čerta se vlastně jmenuje) přináší článek z mé dílny (resp. z mého počítače) "Lunochod - Sověti na Měsíci" (napsal jsem ho při příležitosti vyslání podobně těžkého amerického robota Curiosity na Mars).

Pondělí 28. listopadu 2011

Raketa Atlas-V potvrdila v sobotu svoji pověst nejkvalitnějšího nosiče současnosti (od prvního startu v srpnu 2002 ani jedno selhání) a ve spojení s horním stupněm Centaur dopravila na meziplanetární dráhu sondu Curiosity: šestikolového robota pro průzkum Marsu. Jde o dosud nejkomplexnější stanici, jakou kdy lidstvo na Rudou planetu poslalo. Pokud vše půjde tak, jak má, na bezesporu dechberoucí přistání s pomocí „nebeského jeřábu“ (Skycrane; tedy plošiny s raketovými motory, pod kterou bude robot umístěný) se můžeme těšit 7. srpna 2012.

Aktuální rozpočet NASA (rozpočtové roky v USA začínají 1. října, takže de facto už druhý měsíc běží) byl schválený ve výši 17,8 ml. USD, což představuje meziroční pokles o 0,684 mld. Jedním z největších obětních beránků se stal program komerční dopravy astronautů do vesmíru: původní návrh prezidenta Baracka Obamy počítal s částkou 850 mil. USD, schváleno nakonec bylo jen 406 mil. (což je kompromisní návrh, protože Senát prosazoval 500 mil., kdežto Sněmovna reprezentantů chtěla uvolnit jen 312 mil. USD). Ať tak anebo tak: takto zásadní řez znamená, že NASA nyní počítá s operačním provozem komerčních kosmických lodí o rok později. Tedy od roku 2017 (dosud 2016). Což mj. znamená nutnost dalšího zajištění dopravy pomocí ruských lodí Sojuz: v roce 2016 se za jeden let Američana platí 63 mil. dolarů – při šesti startech za rok je to 378 mil. USD. Což je téměř tolik, co se letos „ušetří“: rozdíl je ovšem v tom, jestli jsou peníze investované v USA nebo utracené (z pohledu amerického daňového poplatníka) v Rusku. Tomu říkám „šetření za každou cenu“.

Jak praví Rádio Jerevan: "Kdy bude lépe?" - "Už bylo." Aneb podle některých informací bude rozpočet NASA v roce 2013 (Barack Obama jej oznámí v únoru 2012) hubenější o dalších 800 mil. USD.

Osobně hodnotím letošní tradiční víkendový seminář o kosmonautice ve Valašském Meziříčí jako jeden z nejlepších, jaké jsem kdy osobně zažil. Svůj díl na tom měla bezpochyby (kromě organizátorů, přednášejících i posluchačů, z nichž všichni si „odpracovali“ svůj díl ze semináře) i přítomnost kosmonauta Ivana Belly (Sojuz TM-28/1999), který nemoci navzdory dorazil a o mnohé perličky z výběru, přípravy, letu či života po něm se podělil. A všechny zájemce o podpis uspokojil – osobně jsem si nechal „pomalovat“ několik snímků z loňské akce Slet středoevropských kosmonautů v Brně (viz blog 17. září 2010).

Pátek 25. listopadu 2011

NASA rozšířila svoji „stáj“ pěti firem zapojených do programu CCDev (komerční doprava posádek do vesmíru) o společnost Excalibur Almaz. Ta má k dispozici hardware a know-how (tedy znalosti a zkušenosti) ze sovětského programu TKS (viz blog 13. ledna 2011). NASA se pro spolupráci s touto firmou rozhodla právě kvůli jejím unikátním technologiím a možnostem. Původně byly v programu CCDev čtyři společnosti: Blue Origin, Boeing, Sierra Nevada a SpaceX. Později je doplnila firma ATK s raketou Liberty (viz blog 14. září 2011): stejně jako tato ovšem Excalibur Almaz nedostane od NASA prozatím ani cent. Obě však mají dokořán otevřené dveře pro spolupráci v budoucnosti. Společnost Excalibur Almaz se každopádně zavázala do května 2012 realizovat pět blíže neupřesněných milníků ve svém programu.

Americké družice pro dálkový průzkum Země Landsat-7 a Terra se několikrát octly „pod kontrolou“ neznámého subjektu. Satelit Terra zaznamenal tuto aktivitu v létě a na podzim 2008, Landsat-7 na podzim 2007 a v létě 2008 (případ byl zveřejněný až nedávno). Došlo k tomu, že neautorizovaný signál se dostal ke družicím, a ty byly připravené čekat na vydané povely: je to podobné, jako když v autě otočíte klíčkem. Máte nastartováno a auto je připraveno začít vás „poslouchat“. Když ale nezařadíte rychlost nebo neprovedete jinou akci, auto se ani nehne. U obou satelitů to bylo podobné: někdo k nim dokázal (opakovaně) získat přístup, ale řízení se ani nedotkl. Jedná se o velmi nebezpečnou věc, protože k ovládání družic nestačí jen silný vysílač, ale je zapotřebí se dostatečným způsobem autorizovat. „Někdo“ neznámý to podle všeho dokázal. – Ihned se začalo spekulovat, že za útokem stojí Čína.

Kromě mnoha jiných aktivit sbíráme turistické známky - jen těch českých máme zhruba tři sta (celkem jich k našim pamětihodnostem zatím vyšlo 1884). Mile nás potěšilo, když se objevily i americké turistické známky. Vím o devíti - nevím, jaký s nimi je nebo bude podnikatelský záměr; resp. zdali už třeba vyšly dříve (každopádně mají vyšší čísla - např. 217, 113 nebo 136, viz první tři). Pro jistotu (ty nám známé) máme ve sbírce všechny. A abychom k těmto americkým turistickým známkám přidali i něco kosmonautiky: jedna z nich je tematicky zaměřená na Kennedyho kosmické středisko.

Čtvrtek 24. listopadu 2011

Ošidnost "kosmického smetí" a velmi špatnou předvídatelnost jeho chování nám kosmonautika znovu připomněla včera: trojice kosmonautů na palubě Mezinárodní kosmické stanice nakonec nemusela zaujmout pozice v "bezpečném úkrytu" lodi Sojuz TMA-22 (viz blog 23. listopadu 2011). Úlomek roztřštěné čínské družice FY-1C totiž stanici nakonec neminul o předpokládaných 850 metrů - ale o plných 170 kilometrů.

Bouchají zátky šampaňského, pějí se oslavné chorály - sonda Fobos-Grunt je živá! Nebo je všechno jinak? Že je sonda "živá" a něco si "mumlá", víme od počátku. Tentokrát se důvodem k nadšení stala tisková zpráva ESA, že se podařilo její vysílání zachytit sledovací stanicí v Austrálii a předat do Ruska. Zachycení signálu (ESA v tiskové zprávě přiznává, že bez znalosti přesné polohy sondy ve vesmíru jde s jejími prostředky o velmi obtížný úkon) rozhodně neznamená obousměrnou komunikaci. Stejně tak není jasné, zda bude signál "čitelný" a zdali z něj půjde něco zjistit. (Rusové jej zachytili opakovaně a přiznávají, že mu dodnes "nerozumí". V tomto duchu je potřeba zprávu ESA vnímat: konečně jsme dokázali to, co doteď zvládali jen Rusové. Četl bych ji tedy jako potvrzení současného stavu, nikoliv změnu.) - Na základě kusých informací soudím, že situace zůstává nezměněná. Sonda (si) něco vysílá (což víme od startu), telemetrii nepřijímá (nebo na ni nereaguje, což je v konečném důsledku prakticky totéž). Nikdo neví, co a proč se stalo - a tedy ani jak z toho ven. Myslím, že šampaňské by mělo zůstat v lednici a hlasivky v klidu. Kéž bych se mýlil!

Vzhledem k tomu, že kosmonaut Vladimír Remek si rozmyslel svůj slib zavítat tento víkend do Valašského Meziříčí na seminář o kosmonautice a raketové technice, došlo k výrazným změnám v programu. Mj. byla na sobotní odpoledne zařazena (v čase 14:30 až 15:30 h) moje přednáška "Příběhy psané kosmickými raketoplány". Podrobný program semináře je na webu hvězdárny. (A možná v přímém přenosu odstartuje i Curiosity... Hvězdárna to ale v pochopitelné obavě z možného odkladu startu raději příliš nevytrubuje...)

Není to porcování medvěda, ale raketoplánu - či přesněji jeho trenažéru FFF (Full Fuselage Trainer). Po skončení programu již není v Johnsonově kosmickém středisku (Houston, stát Texas) potřebný. Před převozem do The Museum of Flight v Seattle (stát Washington) byl rozdělený na tři části, aby s ním bylo možné rozumně a bezpečně manipulovat. Trenažér jsme měli možnost v Houstonu obdivovat během naší loňské i před-předloňské návštěvy. Viz blog 19. července 2010 a 18. října 2008. (První dva snímky jsou z aktuálního "porcování", druhé dva z našich návštěv.)

Středa 23. listopadu 2011

Tříčlenná posádka Mezinárodní kosmické stanice se dnes možná bude muset ukrýt ve své lodi Sojuz TMA-22: ta jí poskytne ochranu před potenciální kolizi s deseticentimetrovým kouskem kosmického smetí (jde o úlomek z čínské družice FY-1C, která byla zničena v lednu 2007 při testu protidružicové zbraně). Riziko srážky bylo zaznamenáno příliš pozdě na provedení smysluplného úhybného manévru. A i když není nikterak velké (výpočty ukazují, že úlomek stanici mine o 850 metrů), možná budou kosmonauti vyzvání k odchodu do „krytu“. Zdali se tak stane, bude rozhodnuto cca hodinu před blízkým průletem: s ním se počítá v 10:30 h středoevropského času.

Něco málo novinek k sondě Fobos-Grunt: podle některých zdrojů „vypršelo“ její startovací okno pro let k Marsu v pondělí 21. listopadu, představitelé Roskosmosu tvrdí, že se tak stane až počátkem prosince (startovací okno rakety Zenit-2 se sondou bylo do 25. listopadu). Zároveň dodávají, že pokud by se Fobos-Grunt nepodařilo k Marsu vyslat nyní, mohou automat „uskladnit“ na oběžné dráze a učinit tak v roce 2014. Je to ale nejspíš jen utopie: technicky je sonda evidentně „živá“ (vysílá, orientuje se), prakticky je ovšem ztracena. Sice vysílá, ale nikdo jí „nerozumí“ – a na povely absolutně nereaguje. Upřesněné odhady zániku sondy v atmosféře nyní hovoří o březnu 2012.

Představitelé Roskosmosu zároveň oznámili, že pokud současná výprava Fobos-Grunt nebude úspěšná (copak nečtou noviny?), hodlají se v budoucnu zaměřit na průzkum Měsíce. Žádné překvapení to není: do roku 2020 plánovalo Rusko osm meziplanetárních sond, tři z nich lunární. Zároveň dodali, že průzkumu Marsu by se pro příště věnovali v rámci širší mezinárodní spolupráce. Zkáza mise Fobos-Grunt by tak paradoxně mohla pomoci evropskému projektu ExoMars, který by dle aktuálních představ plánovačů měl využívat ruský nosič Proton.

Prosincové vydání měsíčníku Válka obsahuje čtyřstránkový článek z mé dílny "Bystré oči hledící z vesmíru": o aktuálních vojenských a zpravodajských satelitech Spojených států.

Úterý 22. listopadu 2011

NASA se rozhodla na sondě Voyager-2 (start 1977) přejít na záložní sadu stabilizačních trysek. Pro představu: stabilizační soustavu sondy tvoří tři páry trysek hlavních a tři páry trysek záložních, přičemž záložní soustava dosud nebyla používána. Za rozhodnutím není žádný technický problém, ale operační záležitosti: díky konstrukci sondy totiž vyhřívače palivového potrubí záložních trysek potřebují o 12 wattů energie méně. Což je při současném energetickém „rozpočtu“ 270 wattů poznat. Hlavní trysky Voyageru-2 byly přitom použity 318 tisíckrát (pro srovnání: u sesterské sondy Voyager-1 to bylo 353 tisíc zážehů, přičemž ta na záložní úspěšně přešla už v roce 2004). Ze tří párů trysek budou ovšem používané jen dva, protože sonda je aktuálně stabilizovaná jen z hlediska vybočení nebo náklonu nahoru či dolů.

Americký astronaut Edgar Mitchell (Apollo-14/1971) vzdal soudní při s NASA (viz blog 1. července 2011) a rozhodl se vydat kameru, kterou „zapomněl vrátit“ po návratu z lunární výpravy. Dokud měl kameru doma, bylo jeho opomenutí tiše tolerováno – jenže Mitchell se ji pokusil nabídnout ve veřejné dražbě (očekávaný výnos 60 až 80 tisíc USD). Jakmile bude mít NASA kameru ve své moci, předá ji Národnímu muzeu letectví a kosmonautiky pod Smithsonian Institution, aby rozhodlo o jejím dalším osudu (pravděpodobně vystavení pro veřejnost).

Listopadové vydání měsíčníku Technik bylo obohaceno (alespoň doufám...) mým článkem "Vábení rudé planety" - o sondách Fobos-Grunt (budiž jí vesmír lehký...) a Curiosity.

Pondělí 21. listopadu 2011

Start robotické mise Curiosity k Marsu byl odložený o jeden den – na 26. listopadu 2011. Důvodem je nutnost vyměnit na nosné raketě Atlas-5 „podezřelou“ baterii v autodestrukčním systému.

Společnost Virgin Galactic oznámila výběr dalšího pilota stroje SpaceShipTwo (prvním byl David Mackay, viz blog 22. srpna 2011). Stal se jím Keith Colmer, bývalý zkušební pilot amerického letectva. Vybraný byl v rámci konkurzu, jehož se zúčastnilo přes pět set zájemců. Virgin Galactic zároveň oznámila, že další konkurzy bude otevírat postupně s tím, jak se bude blížit (či bude zahajován) její operační provoz.

Společně s neúspěšnou (snad už se to může říkat) sondou Fobos-Grunt zanedlouho shoří v hustých vrstvách atmosféry první čínská skutečně meziplanetární sonda (pokud nepočítáme dva úspěšné lunární pokusy Chang´e-1 a -2) Yinghuo-1. Nejlidnatější země světa se netají svými plány nastartovat vlastní rozsáhlý meziplanetární průzkum: v roce 2013 nebo 15 hodlá vyslat automat k Marsu a nedávno připustila, že zvažuje sondu pro průzkum planety Jupiter a obou pólů Slunce (je docela dobře možné, že by měla zopakovat trajektorii letu evropské stanice Ulysses, která u krále mezi planetami provedla gravitační manévr, jenž ji vymrštil z roviny ekliptiky právě k oběma pólům naší mateřské hvězdy).

Letectví + kosmonautika 11/2011 obsahuje tyto mé články: "Novinky v letovém řádu kosmické stanice" (po havárii lodi Progress M-12M), "Curiosity konečně na startu", "USS Hornet, toho jména druhý" (reportáž z návštěvy letadlové lodi v San Franciscu, viz blog 28. října 2009) a "Valerij Rožděstvenskij 1939 - 2011".

Pátek 18. listopadu 2011

Bezpilotní čínská kosmická loď Shenzhou-8 včera bezpečně přistála z úspěšného letu, v jehož rámci se dvakrát spojila s orbitální stanicí Tiangong-1 (viz blog 3. a 15. listopadu 2011). Let trval 16 dní 13 hodin 34 minut: šlo o historicky nejdelší let lodi Shenzhou (rekord dosud držely svorně "trojka" a "čtyřka" výkonem 6 dní 18 hodin a 36 minut).

NASA oznámila, že vydala souhlas se zkušebním letem lodi Orion (docela legrační mi přijde, že už v názvu tiskové zprávy opět použila označení Orion – tedy programu, který byl formálně zrušen a který byl nahrazen novou lodí MPCV – viz blog 26. května 2011) v roce 2014. Mělo by jít o test OFT-1/EFT-1 (označovaný dosud jako Orion Flight Test či Exploration Flight Test podle toho, jak si zrovna pisatel tiskové zprávy uvědomil, že se projekt ne-jmenuje) za 370 mil. dolarů, kdy by loď vynesená raketou Delta-4 Heavy z mysu Canaveral dvakrát obletěla naši planetu a z eliptické dráhy sahající do vzdálenosti 8000 km od Země se vrátila domů. Cílem letu bude prověřit vstup do atmosféry rychlostí téměř shodnou, jako při návratu z „průzkumných misí“. - Kontrakt na zkušební let počítá s letem v říjnu 2013, ale tisková zpráva uvádí rok 2014: s drobnými odklady se pochopitelně počítá a NASA se mírně alibisticky pojišťuje proti nařčení ze soustavných odkladů. Aneb novináři po letech zpravidla nepracují s fakty, nýbrž s tiskovými zprávami...

Ve středu se na svoji první cestu (nepočítáme-li dřívější technologický přesun v řádu desítek metrů) vydala v Kennedyho kosmickém středisku nová mobilní vypouštěcí plošina ML (Mobile Launcher): z místa u hangáru VAB putovala na "vyčištěnou" rampu 39B (viz blog 2. května 2011), kde zůstane zhruba dva týdny. Plošina ML by měla sloužit k vypouštění raket SLS (Space Launch System). Během našich cest na Floridu jsme měli možnost sledovat její stavbu: v říjnu 2008 (první snímek) jsme viděli jen komponenty připravené k montáži, v květnu 2009 (druhý snímek) už jsme viděli kompletaci její podstavy a při letošních návštěvách v únoru a dubnu (třetí a čtvrtý snímek) už jsme měli možnost vidět plošinu ML i s hotovou obslužnou věží.

Středa 16. listopadu 2011

Ve středu 9. listopadu 2011 provedla NASA ve Stennisově kosmickém středisku (na které máme jen ty nejlepší vzpomínky – viz blog 26. října 2008) test staronového motoru J-2X v délce 499,97 sekundy. Jak dlouho by měl motor pracovat ve druhém stupni rakety SLS (viz blog 15. září 2011), netuším – ale NASA tuto zkoušku označila za „plný test“ (a například ve druhém stupni Aresu-I měl pracovat 465 sekund). Šlo o druhý pokus o podobný test, při předchozím (celkově sedmém) došlo 25. října 2011 k anomálii a musel být předčasně už ve 140. sekundě zastaven.

Evropská kosmická agentura dočasně zastavila vědecká pozorování prováděná sondou Mars Express. Ta se totiž v posledních týdnech potýkala se závažnými softwarovými problémy: její paměťová jednotka přešla od poloviny srpna do poloviny října (kdy došlo k pozastavení operací) několikrát do bezpečného módu. ESA doufá, že se problém podaří vyřešit a že se sonda (na oběžné dráze planety funguje již osmým rokem, pracovat přitom měla jen roky dva) vrátí do běžného provozu. Sonda má dostatek pohonných látek pro dalších deset let práce, formálně je zatím prodloužena do roku 2014.

Jen připomínám (viz blog 5. října 2011), že v neděli 20. listopadu 2011 budu mít v rodném Bystrci přednášku "Nesmělé krůčky do vesmíru". Věnovat se budu padesátému výročí letu Jurije Gagarina a událostem, které mu předcházely či následovaly. Akce se koná v ekumenickém centru Archa na ulici Lýskova v Brně-Bystrci, začátek v 16:00 h - vstupné dobrovolné (bude věnované na zakoupení nových postelí na faru v Cizkrajově, která je využívaná k rekreakčním pobytům).

Přesně 29 korun českých stojí malý (leč celkem sympatický) 3D model raketoplánu Discovery, který se objevil v řetězci Levných knih. (Spatřen byl v několika velkých městech během mých cest v posledních dnech, takže evidentně nejde o lokální anomálii.) K jeho sestavení nepotřebujete nůžek ni lepidla - jednotlivé dílky se "vyloupávají" přímo z matice.

Úterý 15. listopadu 2011

Bez větší pozornosti médií proběhla zpráva, že výbuch na íránské základně Revolučních gard nedaleko Teheránu zabil v sobotu sedmnáct osob. Mezi nimi ovšem byl i generálmajor Hasan Moghaddam: jeden z největších íránských odborníků na raketový program (některými zdroji dokonce označovaný za „otce íránského raketového programu“). Podle oficiálních zdrojů došlo k výbuchu během „transportu munice“ a dosavadní šetření „vylučuje sabotáž“. Samozřejmě se otevírá velký prostor pro spekulace, ale protože se není čeho chytit (kromě obvyklého „není šprochu, aby na něm nebylo pravdu trochu“, jímž se zdůvodňuje kdejaká lež), odpustím si je. Jisté je, že ztráta Hasana Moghaddama představuje pro íránský raketový (jak vojenský, tak kosmický) program velkou ztrátu.

Včerejší odpojení a znovuspojení čínské kosmické stanice Tiangong-1 a Shenzhou-8 (viz blog 14. listopadu 2011) proběhlo na výtečnou. Finální odpojení je plánováno na čtvrtek - a ve stejný den se má návratový modul lodi Shenzhou-8 vrátit na Zemi. - Ohledně budoucích pilotovaných letů v nejlidnatější zemi světa se před několika dny nechal slyšet první čínský kosmonaut Yang Liwej: "První oddíl čtrnácti čínských kosmonautů má průměrný věk 47 let a někteří z jeho členů nebudou mít příležitost se díky omezenému množství pilotovaných letů podívat do vesmíru. V současnosti jsou ale všichni plně schopní letu."

Na blogu 1. listopadu 2011 jsem referoval o ruských lokomotivách popojíždějících po Bajkonuru s jedním rozsvíceným světlem. Zároveň jsem vyslovil domněnku, zdali se nejedná o nějakou tradici. Několik pozorných a informovaných čtenářů se mi ozvalo (díky všem! – jsem rád za každou doplňující informaci nebo upozornění na nepřesnost), že nejde (cituji jednoho z nich) o „exCCCP bordel“, nýbrž o pravidlo drážního provozu (které svého času platilo i na našich železnicích). Lokomotiva při posunu (tedy když není součástí vlaku jedoucího „pod číslem“) má povinnost svítit jedním světlem – prostě aby bylo možné vizuálně „posun“ a „vlak“ od sebe rozeznat. Ještě jednou díky všem, kterým jsem stál za námahu a upozornili mě!

V Johnsonově kosmickém středisku vznikla tato série zajímavých fotografií: zachycuje kompletní posádky prvního (Columbia STS-1/1981) i posledního letu raketoplánu (Atlantis STS-135/2011). Aneb alfa a omega celého programu. - Zajímavé je, že v době prvního startu raketoplánu v roce 1981 bylo VŠEM členům posádky poslední mise teprve "-náct".

Pondělí 14. listopadu 2011

Sonda Fobos-grunt vytrvale mlčí a klesá k matičce zemi. Objevují se různé prapodivné zprávy: např. informace, že za nehodu může letošní „neposunutí“ letního času na zimní v Rusku. Podle jiných zpráv nekomunikující sonda mírně zvýšila svoji oběžnou dráhu, když za jeden den nepoklesla o předpokládaných 215 metrů, ale naopak svoji dráhu zvýšila o 138 m – což by mohlo znamenat, že žije. Než buchnete šampaňské, pak vězte, že zpráva konstatuje, že stejně jako o aktivní práci sondy může jít o odchylku v měřeních. Samozřejmě, že kdekomu pro „fundovaný“ komentář stačí jen první polovina zprávy. - Faktem je, že spojení se sondou nebylo po startu ustanoveno a že dodnes není. Osobně si nedovedu představit zázrak, který by automat dokázal poslat k Marsu. Kéž bych měl jen nedostatečnou fantazii.

Dnes v noci úspěšně z kosmodromu Bajkonur odstartovala kosmická loď Sojuz TMA-22: poslední zástupce této série; nyní má Rusku ve výrobě jen model TMA-M. Posádku tvořili Anton Škaplerov a Anatolij Ivanišin (oba Rusko, oba nováčci) a Daniel Burbank (USA, Atlantis STS-106/2000 a Atlantis STS-115/2006). „Zásluhou“ Škaplerova a Ivanišina (jinak 521. a 522. kosmonaut světa), jejichž autogramy nevlastním, se mi rozšířil počet chybějících podpisů letěných kosmonautů ve sbírce na devět. - O startu budu hovořit dnes ve zhruba 10:15 h na vlnách Českého rozhlasu Česko.

Snad již dnes by se mělo uskutečnit odpojení lodi Shenzhou-8 od stanice Tiangong-1, její odlet do vzdálenosti 140 metrů a následné znovupřipojení. Čína přitom tento manévr v rámci testů záměrně zkomplikuje: zatímco k prvnímu setkání došlo nad noční stranou Země, nyní má proběhnout za denního světla. V čem je ona komplikace? V tom, že denní světlo, odrazy, jasné body a další podobné jevy mohou výrazně snížit přesnost optických senzorů zajišťujících setkávací manévr. Čína ale hodlá prověřit své systémy za ztížených podmínek, aby je otestovala skutečně „na hraně“.

Odhozené (a v atmosféře nezaniklé) části (stupně či jako v tomto případě aerodynamický kryt lodi Shenzhou-8) svých kosmických raket Čína nenechává ležet na zemi, ale systematicky sbírá. Hlavním důvodem určitě není hledisko estetické či ekologické, ale buď obava o průmyslovou špionáž (přece jen toho o čínském raketovém a kosmickém programu "na západě" není tak moc známo a použité materiály či technologie mohou mnohé napovědět o koncepci, kvalitě či dodavetlích), anebo (dle mě o něco pravděpodobnější) snaha některá zařízení či materiály "recyklovat".

Pátek 11. listopadu 2011

Informace o misi Fobos-Grunt jsou nulové nebo v lepším případě rozporuplné. Jedno se ale dá říci jistě: prakticky nic nejde podle plánu, komunikace se sondou se nedaří, a ta nereaguje. Výčet pokusů a informací o stavu mise připomíná nezáživný telefonní seznam, takže se omezím na jediné konstatování: na kosmické frontě klid. Případná záchrana mise je nyní spíše utopií, než reálnou možností. (I když bych se vůbec nezlobil, kdyby se stal zázrak a utopický scénář nastal.) – Fobos-Grunt se zřítí do hustých vrstev atmosféry kolem 26. listopadu (kamkoliv mezi 51,43 stupně severní a jižní šířky – v této „zóně“ se nachází i Česko).

Čína upřesnila, že loď Shenzhou-9 (vzhledem k dosavadnímu hladkému průběhu stávající mise Tiangong-1/Shenzhou-8 pravděpodobně pilotovaná) bude vypuštěna v březnu nebo dubnu 2012.

Dnes jsou v německém Speyeru (viz např. blog 8., 9. a 10. listopadu 2010) čtyři ze šesti astronautů posledního letu raketoplánu Endeavour STS-134: Gregory H. Johnson, Edward Fincke, Andrew Feustel a Roberto Vittori. Jde o součást jejich týdenního pobytu v Německu; v plánu dnes mají tiskovou konferenci, veřejné vystoupení i autogramiádu.

Malé ohlédnutí za mým středečním vystoupením ve Studiu 6 na ČT24.

Čtvrtek 10. listopadu 2011

Kolik času vlastně zbývá na záchranu mise Fobos-Grunt? Protože si zprávy z různých zdrojů protiřečí (nejen v této otázce), pokusím se zesumarizovat. Vzhledem k tomu, že se nachází na velmi nízké dráze, musí odlet od Země uskutečnit do dvou dnů po startu (tedy v noci z dneška na zítřek): jinak její dráha významně poklesne a odlet si vyžádá palivo, které bude při pozdější fázi mise chybět. Často uváděné dva týdny jsou doba do konce startovacího okna pro let k Marsu nebo doba do okamžiku zániku sondy v zemské atmosféře. Vzhledem k výše uvedenému limitu oběžné dráhy to ale není pro realizaci mise směrodatný čas.

Všechno ale nasvědčuje tomu, že mise Fobos-Grunt má svůj osud zpečetěný. V noci na dnešek se sice ruským technikům podařilo zachytit její vysílání, ale na povely ze Země (prý) absolutně nereagovala. Šance na její záchranu je tak (dle ruských zdrojů) "krajně nízká". (Podle některých zpráv se palubní počítač restartoval do "předstartovního stavu" - co to znamená pro misi, nevím.) - Dnes jsem v 16:37 h vystoupil na vlnách Radiožurnálu - a otázky směřovaly právě k pádu stanice na zemský povrch (nikoliv k možnostem její záchrany).

Takto vypadalo ukončení izolačního experimentu Mars500 (viz blog 3. listopadu 2011).

Středa 9. listopadu 2011

Sonda Fobos-Grunt včera večer dle plánu úspěšně odstartovala a nosní raketa Zenit-2 ji bezpečně dopravila na nízkou oběžnou dráhu kolem Země. Pak se ale věci začaly kazit: sonda neprovedla první ze dvou plánovaných zážehů motorů (druhý ji měl dopravit na meziplanetární dráhu) a přešla do nouzového režimu. Údajně měla problém s orientací. V době psaní těchto řádků není zcela jasné, zdali šlo o softwarovou závadu nebo o hardwarový problém. Pokud by platila první varianta, má řídící středisko necelé tři dny na to, aby sondě „domluvilo“: přesně za takovou dobu jí totiž dojde energie v palubních akumulátorech (sluneční baterie není možné otevřít dříve, než na meziplanetární dráze). Pokud by šlo o problém s hardwarem, pak... Raději ani nedomýšlet.

Mimochodem, softwarové problémy Fobos-Grunt provázejí dlouhodobě. Celý letový software musel být ještě v loňském roce totálně překopán – a to se původně počítalo se startem v roce 2009! Konstrukční kancelář NPO Lavočkin jej totiž vyvíjela „na zelené louce“ a odmítla několik nabídek na použití již existujících programů (např. od OKB Mars). Zřejmě ji k tomu vedla snaha „přisvojit“ si tento penězovod i u budoucích ruských planetárních misí.

Start sondy Fobos-Grunt je pro ruskou kosmonautiku mnohem významnější, než by se mohlo zdát. Automat je totiž z devadesáti procent nově vyvinutý (tzn. že jednotlivé komponenty za sebou nemají křest vesmírem), což je nebývale vysoké číslo: Rusko s touto konstrukcí počítá v příštích letech pro svůj restartovaný (a ambiciózní) planetární program. Na příští roky má poměrně pevně stanovený „jízdní řád“:

  • 2013: lunární sonda Luna-Resurs.
  • 2014: lunární sonda Luna-Glob (penetrátory).
  • 2016: sonda Mars-Net (výsadek dvanácti malých stanic na povrch Marsu).
  • 2017: lunární sonda Luna-Resurs-2.
  • 2018: mise Veněra-D k Venuši (dlouhodobý pobyt na povrchu planety).
  • 2020: sonda k asteroidu Apophis.
  • 2021: dvojsonda mající za cíl odebrat vzorky horniny z Marsu.
  • Kromě výše zmíněných výprav jsou další možné mise ve fázi studia: rozsáhlý lunární program, let Deimos-Grunt (tedy zopakování stávající mise ke druhému martovu měsíci) nebo hladké přistání na Jupiterově měsíci Europa. Pro představu: v prvním řádku sondy k Marsu (Fobos-Grunt, Mars-Net a dvojice automatů pro odběr vzorků hornin, výsadkový pro přistání na povrchu a návratový pro přepravu vzorku na Zemi), ve druhém k Měsíci (Lunar-Resusrs, Luna-Glob a v "jízdním řádu" nezařazený výsadek velkého mobilního robota plus odběr hornin), ve třetím k Europě (mise zvažovaná někdy po roce 2020) a Apophisu.

    Úterý 8. listopadu 2011

    Ač má Francouzská Guayana za sebou úspěšný premiérový start rakety Sojuz (viz blog 21. října 2011) a druhý se chystá na příští měsíc (viz blog 24. října 2011), ač se do finále blíží program rakety Vega (viz blog 7. listopadu 2011) a ač je nosič Ariane-5 velmi úspěšný (drží sérii 46 úspěšných startů v řadě), o dlouhodobější budoucnosti evropských kosmických nosičů není úplně jasno. Spor je totiž mezi dvěma nejsilnějšími hráči: Německo by rádo prosadilo modernizaci Ariane-5 (verze ME, Mid-Life Evolution, mj. zvýšení nosnosti z dnešních 9500 na 10500 kg na dráhu přechodovou ke geostacionární) za téměř dvě miliardy dolarů, Francie chce raději přistoupit k vývoji nového nosiče („Ariane-6“) s kapacitou 3000 až 8000 kg na stejnou dráhu (viz blog 22. června 2011). Rozhodnutí by mělo padnout do konce příštího roku.

    Německo i Francie mají pro své postoje logické důvody. Německo tvrdí, že modernizace Ariane-5 vyjde levněji – Francie naopak stojí za vývojem nových technologií. Argumentuje tím, že dnes je 75 procent (!) elektroniky na evropských raketách nebo družicích „Made in USA“. Stejně tak Evropa v Americe musí nakupovat některé kompozitní materiály. Vývoj nových technologií by měl tento stav změnit.

    Zítra ráno bych měl v 7:50 h být hostem Studia6 na ČT24: řeč bude jednak o dnešním (plánuje se na 21:16 h středoevropského času) startu sondy Fobos-Grunt, jednak o nočním blízkém průletu planetky 2005 YU55.

    V aktuálním vydání týdeníku Respekt (45/2011) mám článek "Brouk na Marsu" - primárně o sondě Curiosity, dále o Fobus-Gruntu a také o celkovém (především americkém) stavu meziplanetárních letů.

    Pondělí 7. listopadu 2011

    Dnes má umístěním prvního stupně rakety Vega na startovací komplex formálně začít ve Francouzské Guayaně její předstartovní kampaň. Premiérový start je plánovaný na 26. ledna 2012 (biz blog 27. října 2011). - Do budoucna se z jihoamerického kosmodromu počítá s jedním až dvěma starty rakety Vega ročně, třemi až čtyři Sojuzy a pěti až šesti Ariane-5. Suma sumárum: má jít o devět až dvanáct startů.

    Byť je k dohodě o letu ukrajinského kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici ještě daleko, byť se vyvolávací cena 150 mil. USD za půlroční pobyt na ISS zdá Ukrajině příliš velká (viz blog 7. října 2011) a byť je termín 2013 nejspíše nereálný (neb posádky lodí Sojuz jsou jmenované do poloviny roku 2014), jednání stále pokračují. Ukrajina dokonce uvedla jména čtyř pravděpodobných kandidátů pro tuto misi: Leonid Kadenjuk (letět už v roce 1997 na raketoplánu Columbia STS-87), fyzik Jaroslav Pustovoj (oficiální Kadenjukův náhradník), Vjačeslav Mejtarčan a botanička Naděžda Adamčuková. Zajímavé je, že přesně tato čtveřice byla finalisty pro let ukrajinského astronauta raketoplánem. Neméně zajímavé je, že hlavním adeptem na budoucí misi je prý Kadenjuk. Ač letos oslavil šedesáté narozeniny, prý je stále ve výborné fyzické i psychické kondici. A pro jeho výběr údajně hovoří zkušenost z předchozího letu: na přípravu k půlroční misi totiž asi bude relativně málo času.

    Jak všeobecně známo (alespoň doufám...), věnuji se kromě kosmonautiky (primárně) počítačové bezpečnosti. Dokladem budiž třeba článek "50 bezpečnostních přikázání", který se stal tématem čísla nejnovějšího vydání čtrnáctideníku Počítač pro každého. PPK

    Pátek 4. listopadu 2011

    Na palubě čínské kosmické lodi Shenzhou-8 (t.č. „odložené" u stanice Tiangong-1, viz blog 3. listopadu 2011) je i zařízení Simbox, které bylo vyrobeno v Německu. Ač prezentováno coby plod mezinárodní spolupráce, primárně jde o německý přístroj. Obsahuje sedmnáct různých biologických experimentů, které se týkají rostlin, bakterií nebo rakovinných buněk. Je to poprvé, co v čínském pilotovaném programu letí experiment ze zahraničí. – ČLR oznámila, že plánuje otevřít svoji budoucí vesmírnou stanici (základní modul bude vypuštěný v roce 2020, dva velké laboratorní moduly pak v letech 2021 a 22) jak pro mezinárodní spolupráci, tak pro kosmonauty ze zahraničí (srovnejte blog 27. září 2011).

    Valašskomeziříčská hvězdárna zveřejnila program tradičního semináře Kosmonautika a raketová technika, který se bude konat poslední víkend v listopadu. Jak už jsem dříve avizoval (viz blog 5. října 2011), budu na něm mít dvojici přednášek – „Příběhy kosmických technologií“ a „Než poprvé odstartoval raketoplán“. Ovšem zlatým hřebem programu bude letos bezesporu účast dvou kosmonautů: Vladimíra Remka (Sojuz-28/1978) a Ivana Belly (Sojuz TM-29/1999).

    Včerejší vydání deníku Metro přineslo na titulní straně zprávu "Metro pošle čtenáře do vesmíru". A skutečně, titulek tentorát nelhal: počínaje březnem příštího roku se rozběhne velká soutěž, jejíž výherce zamíří (jak jinak) na práh vesmíru. Vybraný bude na základě správných odpovědí v testu plus prezentace v sociálních médicích. Malý háček je v tom, že soutěž se týká všech mutací deníku Metro (a těch celosvětově vychází dvacet) a že vítěz bude jen jeden. Šance tu každopádně je... - Let se má uskutečnit v roce 2014 z "kosmodromu v Karibiku" (na ostrově Curacao) letounem Lynx společnosti XCOR. Byl bych s dovolením krapet skeptický: myslím, že je rozhodně mnohem dále od suborbitálního letu, než třeba společnost Virgin Galactic, která má nesrovnatelně více zkušeností, kapitálu i technologický náskok (a chystá první starty platících pasažérů na rok 2013). Naříklad v tiskové zprávě v roce 2008 slibovala společnost XCOR první let stroje Lynx do konce roku 2010. Jak praví klasik: Startovat budeme za dva roky - a bude to platit ještě několik let...

    Čtvrtek 3. listopadu 2011

    Na dnešek byl plánovaný letošní sedmý start rakety Proton (historicky celkově 370.). Z důvodu blíže neupřesněných technických problémů (v době psaní těchto řádků) byl start odvolaný – a uskutečnit se má s jednodenním zpožděním zítra. Nákladem rakety bude trojice navigačních družic Glonass.

    Zítra končí nejdelší a nejkomplexnější izolační experiment historie: Mars500. Šestičlenná posádka "kosmické lodi" otevře vstupní průlez a následně poputuje do čtyřdenní karantény, kde absolvuje celou řadu lékařských prohlídek. - Rusko při této příležitosti oznámilo, že zvažuje s mezinárodními partnery podobný "cestu na Mars" na oběžné dráze Země. Dvojice kosmonautů by na ISS pracovala non-stop osmnáct měsíců. Držím palce a z celého srdce přeju, aby návratový modul lodi Sojuz nepřešel po tomto pobytu v beztíži do režimu balistického přistání (s přetížením přes 10 G).

    Včera se několikanásobně přepisovala historie. Jednak Čína poprvé uskutečnila setkání dvou kosmických objektů ve vesmíru (ono vypadá jednoduše, ale je to skutečně extrémně složitý manévr - "nevěřícím Tomášům" doporučuji něco si zjistit o prvním podobném pokusu v historii v rámci letu Gemini-4). A jednak se ke dvěma kosmickým stanicím v jeden den připojila dvojice lodí: k ISS Progress M-13M a k Tiangong-1 Shenzhou-8. (Troufám si tvrdit, že jde o událost, která tady mnoho desítek let zase nebude...) Shenzhou-8 se má od stanice Tiangong-1 odpojit 14. listopadu, vzdálit se na 140 metrů - a znovu se připojit. Následovat má druhé odpojení 16. listopadu, po kterém se vrátí na Zemi (v tuto chvíli není jasné, zda ihned nebo s nějakým odstupem).

    Středa 2. listopadu 2011

    Čína poprvé zveřejnila informace o posádkách pro mise Shenzhou-9 (pilotovaná bude pouze v případě úspěchu aktuálního letu Shenzhou-8) a -10. Ve výcviku je nyní devět kandidátů: sedm mužu z prvního výběru (1998) a obě ženy z druhého výběru (2010). Žádné bližší podrobnosti zatím nejsou. Jedno je ale jisté: Čína se evidentně snaží získat kosmonautku co nejdříve.

    V září v Rusku tragicky zahynul jeden z pilotů, kteří se od roku 1978 připravovali v programu Buran - Ivan Ivanovič Bačurin. Bačurin absolvoval šest startů a přistání s prototypem BTS-002 (nyní v německém Speyeru) společně s Aleksejem Borodajem (potkal je i jediný zrušený start v programu, kdy se v říjnu 1987 objevily při rozjezdu problémy s motory - start byl ještě na dráze zrušený). Koncem roku 1987 mu byl (společně s Aleksejem Borodajem a Vladimirem Mosolovem) nabídnutý "přestup" do Hvězdného městečka, kdy by se kvalifikoval jako velitel Sojuzu (generál Šatalov tehdy trpěl nedostatkem kvalitních velitelů). Všichni tři nabídku odmítli: chtěli jako zkušební piloti zůstat u Buranu, kde viděli možnost skutečné pilotáže. V roce 1990 byl Bačurin vybraný jako jeden ze tří kandidátů na velitele lodi Sojuz, která se měla na oběžné dráze spojit s bezpilotně vypuštěným Buranem. Pro úplnost: druzí dva velitelé byli Aleksej Borodaj a Leonid Kadenjuk, palubními inženýry Eduard Stěpanov, Valerij Illarionov a Nikolaj Fefelov. S letem se tehdy optimisticky počítalo v roce 1991. Mise se nikdy neuskutečnila - Bachurin byl navíc v roce 1992 "medicínsky diskvalifikován" z oddílu pilotů Buranu (takže se zde nedočkal ani konce programu v červnu 1993). - Zvláštní je, že "z etických důvodů" nebyla zveřejněna příčina smrti a že její přesné datum údajně není známo.

    Časopis Svět změnil svůj vývěsní štít - a od nynějška vychází pod značkou "100+1". Hned v prvním čísle tohoto staronového magazínu mám článek "Galileo: konečně začínáme!" - Doufám, že překlápění časopisů u tohoto vydavatele na historické značky nebude pokračovat. Nerad bych se dočkal toho, že se můj oblíbený měsíčník Válka bude v trafikách prodávat jako "Obrana lidu". - Značka Svět ale nezaniká úplně, prý by se pod ní již brzy mělo něco SVĚToborného. Tak uvidíme...

    Úterý 1. listopadu 2011

    Bezpilotní čínská loď Shenzhou-8 je úspěšně na oběžné dráze (viz blog 31. října 2011) a my se můžeme těšit na historické setkání se stanicí Tiangong-1, ke kterému má dojít už za dva dny. O letu a čínských plánech bych měl živě hovořit dnes od 15:18 h na vlnách Českého rozhlasu Česko. ČLR zároveň oznámila, že letos plánuje dvacet kosmických startů (pro srovnání: loni jich bylo 15). Vzhledem k tomu, že včerejší let rakety CZ-2F byl letošním dvanáctým čínským, znamenalo by to, že se do konce roku můžeme těšit na osm dalších startů.

    Firma Boeing si pronajala hangár OPF-3 v Kennedyho kosmickém středisku, který se dosud používal k poletové údržbě a předletové přípravě raketoplánů. Firma v něm hodlá montovat svoji kosmickou loď CST-100 (ta má ovšem zajištěno financování ze zdrojů NASA jen do června 2012). V hangáru bude probíhat kompletní montáž a předletová příprava lodí. - Na jedné straně je to silně populistické (ani vydaná tisková zpráva příliš neřeší, jestli se v hangáru budou péct rohlíky nebo pěstovat žampióny, ale zdůrazňuje záchranu/vytvoření 550 pracovních míst v lokalitě tvrdě zasažené ukonečním provozu raketoplánů) a prozíravé (Boeing si trochu pojišťuje budoucí penězotok: ať si teď NASA zkusí nedat na CST-100 další prostředky!), ale z technického hlediska správné. Proč něco vyrábět na druhém konci Ameriky? Vznikají vicenáklady na dopravu (cena přesunu nosných raket viz blog 4. srpna 2011), v případě potřeby nejsou po ruce náhradní díly nebo kvalifikovaný personál...

    "Létají ke hvězdám - a neumí vyměnit u světlometu lokomotivy žárovku," napadlo mě, když jsem u internetu sledoval start rakety Proton s družicí ViaSat-1 (19. října; první snímek). "To mají na Bajkonuru jen jednu mašinu - a žádnou náhradní žárovku," napadlo mě, když jsem teď v neděli on-line sledoval start rakety Sojuz s družicí Progress M-13M (druhý snímek). Pak mi ale secvaklo: vždyť je to druhé světlo! Zvědavost mi nedala a podíval jsem se na další transporty raket na rampu - a zjistil, že lokomotiva má vždy jeden světlomet nefunkční! (Viz snímky ze startů rakety Proton 20. května, 17. srpna, 20. září a 29. září 2011.) Toto asi nebude náhoda, spíše to vypadá na další ruskou tradici. Aneb neví někdo?

    Pondělí 31. října 2011

    Ruská raketa Sojuz úspěšně složila reparát a vynesla včera po startu z kosmodromu Bajkonur na oběžnou dráhu nákladní loď Progress M-13M. Ač od srpnové havárie (viz blog 24. srpna 2011) uskutečnila již dva starty (2. října s družicí Glonass-M a 21. října s párem satelitů Galileo), teprve při tomto byl použit třetí stupeň s motorem RD-0110, který v srpnu vypověděl poslušnost. Loď poletí k ISS tři dny: obvyklá doba cesty je přitom dva dny - zvláštní je, že kdyby se se startem počkalo o jeden den, byla by doba vzhledem k fázovému posunu Progressu a ISS opět jen dva dny. Proč se jeden den nepočkalo, netuším.

    Jižní Korea a Rusko se ani po patnáctiměsíčním vyšetřování neshodly na příčině havárie rakety Naro-1 loni 10. června. Zatímco ruská strana tvrdila, že na vině je nevyzrálý druhý stupeň (vyrobený v Jižní Koreji), jihokorejská hovořila o jasné vině stupně prvního (havárie nastala ve 137. sekundě letu, první stupeň pracuje 300 sekund). Společný vyšetřovací výbor se nakonec usnesl na šalamounském doporučení: vzal v potaz obě možné příčiny a doporučil opatření, která by měla do budoucna zabránit havárii v obou případech. – Ono nejde jen o to „kdo za to může“. Jde i o peníze. Dohoda mezi Jižní Koreou a Ruskem (které dodává první stupeň rakety) totiž hovoří o bezplatné dodávce prvního stupně pro třetí raketu v případě, že tento bude viníkem selhání.

    Bezpilotní čínská kosmická loď Shenzhou-8 má odstartovat dnes ve 22:58 h středoevropského času. Nosná raketa CZ-2F je již na startovací rampě (viz obrázky) a plně natankovaná. Pokud se startu uskuteční dnes, má se Shenzhou-8 ve čtvrtek 3. listopadu setkat s orbitální stanicí Tiangong-1. K ní zůstane připojena dvanáct dní. Následovat má odlet - a další připojení plus kratší pobyt. S návratem na Zemi se počítá po zhruba třech týdnech letu: někdy v rozmezí 20. až 22. listopadu 2011.

    Čtvrtek 27. října 2011

    Po pouhých pěti dnech namísto plánovaných třinácti skončil experiment NEEMO 15 (pobyt skupiny astronautů s pomocným personálem v izolované podmořské laboratoři u břehu Floridy). Důvodem se stal blížící se hurikán Rita, který pro akvanauty představoval riziko. Zajímavé je, že kvůli nepříznivému počasí (viz blog 18. října 2011) bylo o tři dny odloženo i zahájení experimentu. NASA experiment ruší bez náhrady (nebude jej tedy dodatečně opakovat), výprava NEEMO 16 pak je plánovaná na léto 2012.

    První letový exemplář nové evropské kosmické rakety Vega dorazil na kosmodrom Kourou ve Francouzské Guayaně. Společnost Arianespace zároveň oznámila, že premiérový start se uskuteční 26. ledna 2012.

    Zítra má odstartovat historicky poslední raketa Delta-II – z kosmodromu Vandenberg AFB (Kalifornie) vynese meteorologickou družici NPP. Přesto není vyloučeno, že by Delta-II mohla být v příštích letech resuscitována: aktuálně neexistuje v USA zalétaná raketa podobné kapacity, takže NASA oznámila, že se Delta-II bude moci ucházet o budoucí kontrakty na vypuštění družic. Prý existují komponenty na výrobu až pěti exemplářů této rakety – jediným zásadním problémem jsou pomocné motory na tuhá paliva (při startu se v závislosti na konfiguraci používají ve svazku po třech, čtyřech, nebo devíti), které je nutné objednat 24 až 27 měsíců před plánovaným startem. Celkově je údajně možné novou raketu Delta-II připravit na start do 30 až 36 měsíců od uzavření kontraktu. Delta-II dosud startovala 150krát (poprvé v roce 1989), má spolehlivost 98,7 procenta a za sebou sérii 95 úspěšných startů během čtrnácti let. Páteční start bude zároveň jubilejním padesátým pro NASA.

    Pěkné, pěkné, moc pěkné! Poštovní služba mi do schránky přinesla opravdu velkou radost: litografii posádky Atlantis STS-135 (historicky poslední start raketoplánu) s vlastnoručními podpisy VŠECH astronautů - a osobním věnováním! (Kromě nové posádky, která se nesmazatelně zapsala do programu raketoplánů, mám radost i z podpisu pilota Douglase Hurleye: ten mi dosud ve sbírce chyběl.) - Z letošních tří posledních startů raketoplánů tak mám podepsané všechny tři posádky Discovery STS-133 (kde mi bohužel chybí velitel Lindsey), Endeavour STS-134 i Atlantis STS-135.

    Středa 26. října 2011

    Letošní ruský kosmický rozpočet dosáhl 200 mld. rublů (7 mld. dolarů). Dočasný ruský premiér a minulý i budoucí prezident Vladimir Putin zároveň vyzval k rozjezdu třiceti nových kosmických zařízení a projektů, rozsáhlé modernizaci a navrhl i „Cenu Jurije Gagarina“ (s finanční odměnou 10,1 mil. USD) pro nové a inovativní technologie.

    NASA zveřejnila jména astronautů, kteří jsou nominováni pro spolupráci s jednotlivými společnostmi, které mají zájem tvořit budoucnost komerčních dopravních systémů do vesmíru. Jsou to: firma Blue Origin – astronaut Tim Kopra (veterán z letu Endeavou STS-127/2009 a pro zranění vyřazený z posádky Discovery STS-133/2011, viz blog 19. ledna 2011), Boeing - Mike Foreman (Endeavour STS-123/2008 a Atlantis STS-129/2009), SpaceX – Tony Antonelli (Discovery STS-119/2009 a Atlantis STS-132/2010), Sierra Nevada – Lee Archambault (Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-119/2009), United Launch Alliance – Stan Love (Atlantis STS-122/2008) a ATK – Scott Tingle (zatím bez letové zkušenosti).

    Dvouměsíčník Ekologie 3/2011 přinesl můj článek "Co nám odhalí planeta Merkur?" (o misi MESSENGER).

    Úterý 25. října 2011

    Kosmos News Party nekončí, Kosmos News Party žije. Aneb navzdory uzavření tradičního místa konání (hotel Technik v Lázních Bohdaneč) bude akce pokračovat: uskuteční se v termínu 27. až 29. dubna 2012.

    Čínská kosmická loď Shenzhou-8 (start je zatím plánovaný na 31. října – viz blog 19. října 2011 – ale objevily se neověřené informace, že bude odložený) ponese na své palubě mikročip s textovými i vizuálními vzkazy 42891 lidí. Celkem se přitom o tuto poctu ucházelo dvanáct miliónů Číňanů – ale protože vzkazy musely projít skrze selekci (šanci měly jen „pozitivní a nadšené“), uspěl jen každý zhruba třístý. – Dovedete si představit, že by NASA či ESA v rámci oblíbených projektů „pošli své jméno do vesmíru“ nebo „pošli svoji tvář do vesmíru“ ustanovila komisi a rozhodovala o tom, kdo má vhodné jméno nebo obličej?

    Dohánění restů pokračuje: Ekologie 2/2011 (tedy dubnové číslo) a článek "Japonci přivezli asteroid na Zemi" (o misi sondy Hayabusa) z mé dílny.

    Pondělí 24. října 2011

    Německá družice Rosat se podle plánu neplánovaně zřítila. Stalo se tak nakonec včera ve 3:56 h středoevropského času, plus mínus devět minut (srovnejte s předpověďmi, viz blog 20. října 2011). Ke vstupu do atmosféry došlo v oblasti Indického oceánu pravděpodobně někde nad severem Thajska.

    Jak jsem již informoval na blogu 30. června 2011, jednotlivé družice systému Galileo dostanou příležitost pojmenovat děti ze zemí, které se na něm podílejí. První pár satelitů tak nesl jména Natalia (Bulharsko) a Thijs (Belgie). Šanci zapojit se do soutěže a pojmenovat po sobě jednu z družic systému mají i české děti (až do 15. listopadu) ročníků 2000, 2001 a 2002. Podrobnosti viz oficiální stránky výtvarné soutěže Galileo.

    Dlužím příčinu odkladu startu premiérové Sojuzu z Jižní Ameriky o jeden den (viz blog 20. a 21. října 2011): během plnění pohonných látek do třetího stupně rakety (kapalný kyslík a kerosen) selhal jeden z ventilů na startovací rampě. To vedlo k přerušení tankování. Následně bylo přijato rozhodnutí pohonné látky vypustit a vadný ventil vyměnit. - Společnost Arianespace zároveň oznámila, že zahájila přípravu startu další rakety Sojuz, s nímž se počítá 16. prosince 2011. Její náklad bude tvořit francouzská družice pro dálkový průzkum Země Pleiades, čtyři taktéž francouzské satelity pro elektronický průzkum Elisa a chilská snímkovací družice (pro civilní i vojenské využití) SSOT.

    První letošní číslo obměsíčníku Ekologie (vyšlo již v únoru, ale nějak nebyl čas a prostor referovat o něm dříve) neslo můj článek "Víme, kde končí vliv Slunce" (o projektu sond Voyager s důrazem na jeho aktuální stav).

    Pátek 21. října 2011

    Nadšenci pro kosmonautiku si o víkendu mohou vybrat, zdali se vydají na Slovak Space Party do slovenského Strečna nebo na seminář Kosmo Klubu do Prahy. No, a pokud by Vám tato nabídka nestačila, pak vězte, že v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu je zítra den otevřených dveří. (Dokonce je tu slíbena i autogramiáda astronautů – ovšem avizováni jsou jen Dottie Metcalf-Lindenburger, Kate Rubins a Scott Tingle. Kde jsou doby, kdy se v Houstonu na dnech otevřených dveří vystřídaly při autogramiádě desítky astronautů?)

    O nedělním zániku německé astronomické družice Rosat (viz např. blog 20. října 2011) jsem hovořil dnes na vlnách Radiožurnálu.

    Společnost SpaceX s měsíčním zpožděním splnila čtvrtý dílčí díl v rámci kontraktu CCDev (viz blog 13. května 2011), který zahrnuje vývoj záchranného systému pro zvažovanou pilotovanou loď Orion. Jedná se o předběžnou revizi komponent záchranného systému. Dalším významným mezníkem bude dokončení testovacího hardware záchranného systému (plán duben 2012) a začátek jeho testovacího cyklu (plán květen 2012).

    "Je spolehlivý, robustní a létá dobře za každého počasí." Takto pochvalně hovořil trojnásobný německý kosmonaut Ulf Merbold (Columbia STS-9/1983, Discovery STS-42/1992 a Sojuz TM-20/1994) o kosmické lodi Sojuz - ovšem dnes tyto superlativy přesně vystihovaly i stejnojmennou raketu. Ta si odbyla svoji premiéru z Guayanského kosmického střediska v Jižní Americe. Startovala přitom v počasí, které lze nazvat jakkoliv jinak, jen ne optimální. Vytrvalý déšť, mraky, silnější vítr... A v tomto marastu se k obloze majestátně zvedá nejpoužívanější kosmická raketa historie (dnes si připsala start číslo 1777). Aneb dnes se začala psát nová kapitola kosmonautiky - bylo zahájeno budování evropského navigačního systému Galileo, do vítězného finále došel další velký mezinárodní kosmický projekt a spolehlivý Sojuz už nestartuje jen z Bajkonuru nebo Plesecku - a krom toho se mu evidentně nechce do výslužby.

    Čtvrtek 20. října 2011

    Zániky družic jsou skutečná alchymie, jak o tom svědčí i "předpovědi" (ze včerejška) týkající se nejpravděpodobnějšího okamžiku konce německé astronomické družice Rosat. Všechny se ovšem shodují na neděli 23. října:

  • Zkušený pozorovatel družic Ted Molczan očekává zánik ve 12:00 h středoevropského času (plus mínus šestnáct hodin).
  • Jiný pozorovatel Harro Zimmer počítá se zánikem v 10:30 h středoevropského času (plus mínus sedm hodin).
  • Americký systém USSTRATCOM sliboval zánik ve 13:28 h středoevropského času, ovšem s odchylkou plus mínus 72 hodin.
  • Organizace Aerospace Corporation spočítala zánik na 12:33 h (plus mínus 24 hodin).
  • Start ruské meziplanetární sondy Fobos-Grunt byl odložený - o 24 hodin. Aktuálně se s ním počítá 9. listopadu 2011.

    Změnily se termíny startů dvou "kosmických náklaďáků" směřujících na Mezinárodní kosmickou stanici: evropský ATV-3 Edoardo Amaldi poletí již 29. února (dosud plán 7. března 2012) a japonský HTV-3 18. února (dosud se počítalo s květnovým termínem).

    Dnes se bude přepisovat historie (alespoň osobně se domnívám, že případný odklad startu by byl docela velkým překvapením): z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně má poprvé vzlétnout raketa Sojuz. Historicky má jít o 1777. start některé z verzí rakety R-7 (první mezikontinentální raketa světa; na oběžnou dráhu dopravila mj. Sputnik, Lajku či Gagarina): ovšem poprvé vzlétne odjinud, než z kosmodromů Bajkonur či Pleseck. Start je plánovaný na 12:34 h středoevropského času. (AKTUALIZACE: K překvapení došlo, start se odkládá o nejméně jeden den.)

    Středa 19. října 2011

    NASA si u společnosti Virgin Galactic zakoupila tři výzkumné suborbitální lety na palubě SpaceShipTwo: měly by při nich být realizované mikrogravitační experimenty, na které jsou běžné balistické skoky v letadlech (trvají dvacet až čtyřicet sekund) příliš krátké a zároveň které není výhodné posílat třeba na Mezinárodní kosmickou stanici (třeba proto, že zatím nejsou dostatečně „zralé“). Cena za tři lety je 4,5 mil. USD.

    Podle některých zdrojů by mohly být zkoušky (není jasné, zdali pouze statické nebo už rovnou letové) zařízení Grasshopper společnosti SpaceX zahájeny již v průběhu prvního čtvrtletí příštího roku. Informace plus fotografie o tomto zařízení viz blog 30. září 2011.

    Bezpilotní čínská kosmická loď Shenzhou-8 by měla odstartovat v pondělí 31. října 2011 ve 21:00 h středoevropského (zimního) času.

    Během krátké doby se mi do sbírky ze dvou směrů dostal podpis druhé kosmonautky světa Světlany Savické (Sojuz T-7/1982 a Sojuz T-12/1984). První podpis je na kartičce z tvrdého papíru s nalepenou novinovou fotografií, druhý na obálce vydané při příležitosti letu lodi Sojuz T-7 (kromě Savické nese podpisy i dalších dvou členů posádky, kosmonautů Leonida Popova a Aleksandra Serebrova).

    Úterý 18. října 2011

    Šestnáctý volný let letounu SpaceShipTwo se na konci září málem skončil katastrofou, když se stroj (poprvé se tříčlennou posádkou tvořenou dvěma piloty a palubním inženýrem) nečekaně propadl během testu pneumatického systému zvedajícího zadní a boční části křídel. (Tento systém slouží ke stabilizaci při pohybu v řídké atmosféře v bezmotorové fázi letu.) Posádka přesně dle stanovených pravidel vrátila křídla do normální polohy a vzápětí se jí podařilo získat zpět kontrolu nad strojem. Let byl zakončený úspěšným přistáním, trval však jen 7 minut a 15 sekund – plánovaný byl na jedenáct minut. Na druhé straně: i v mimořádné situaci prokázal letoun i posádka své kvality a zvládli ji.

    Bouřlivé počasí u pobřeží Floridy znemožnilo zahájení dalšího běhu experimentu NEEMO, kdy astronauti plus další specialisté získávají zkušenosti v rámci izolovaného pobytu na podmořské základně Aquarius. Ta se nachází necelých šest kilometrů od Key Largo (Florida). Patnáctý experiment pod patronací NASA má studovat mj. možnosti práce na asteroidech, přičemž začít měl 17. října 2011 – nepříznivé počasí jej ale nejméně o tři dny odsunulo. Třináctidenního experimentu se mají zúčastnit astronauti Shannon Walkerová (USA), Takuja Onuši (Japonsko) a David Saint-Jacques (Kanada).

    Na New York Comic Con měla premiéru grafická novela (mě osobně pořád zní lépe, srozumitelněji a pravdivěji „komiks“) „Táta astronaut“ (Astronaut Dad). Pojednává o době počátku amerických pilotovaných letů do vesmíru a o osudech rodin astronautů. „Grafická novela“ slibuje přiblížit životy astronautů z programu Mercury i Gemini (i když vytváří paralelní kosmické programy) stejně jako slibuje věrnou atmosféru své doby. Tak uvidíme – třeba se mi dostane do ruky (že by ji někdo vydal v jazyce českém, je asi příliš odvážné doufat).

    Pondělí 17. října 2011

    Zítra bude na letišti Spaceport America v Novém Mexiku slavnostně předaný terminál vybudovaný pro kosmickou turistiku, který bude používat společnost Virgin Galactic. Tímto okamžikem také začne běžet dohoda mezi touto firmou a státem Nové Mexiko o jeho pronájmu včetně přilehlého letiště za milión dolarů ročně. Terminál nicméně stále není dokončený: hrubá stavba bude hotová až v listopadu, další nejméně rok bude trvat vybavování terminálu pro běžný provoz.

    Americký astronaut Gregory H. Johnson (Endeavour STS-123/2008 a Endeavour STS-134/2011) se během nedávné návštěvy v Evropě opakovaně vyjadřoval k nejotravnější otázce ohledně svého dalšího kosmického letu: „Je to velmi nejisté.“ Johnson nyní odchází do Glennova výzkumného střediska NASA v Clevelandu (stát Ohio), kde stane v čele divize vnějších programů. Jde ale jen o dočasné jmenování (na jeden rok) – poté se vrátí do oddílu astronautů NASA.

    Evropský oddíl kosmonautů z roku 2009 (dva jeho členové, Luca Parmitano a Alexander Gerst již mají letovou nominaci) získal svůj vlastní emblém. Ten obsahuje vlajky pěti zemí (ze kterých je šest členů oddílu) a pět hodnot zakotvených v Chartě oddílu evropských kosmonautů (Sapienta, Populus, Audacia, Cultura, Exploration - vysvětlení najdete na webu Evropské kosmické agentury; jejich první písmena tvoří slovo SPACE). - Zbývající dva emblémy jsou loga letů obou zbývajících letošních letů lodí Sojuz TMA-11 (14. listopadu) a TMA-03M (26. prosince).

    Pátek 14. října 2011

    Proč vlastně dochází k soustavným odkladům startů misí Falcon-9/Dragon a Taurus-2/Cygnus? Středeční zasedání podvýboru pro vesmír a kosmonautiku při Kongresu USA přineslo alespoň náznak odpovědi. Hlavním problémem u společnosti Orbital Sciences Corp. jsou potíže při výstavbě nového startovacího komplexu na kosmodromu Wallops (absurdní je, že s jeho vybudováním začala firma relativně pozdě, neb se domnívala, že půjde o rutinní záležitost), u SpaceX zase blíže nespecifikované „softwarové záležitosti“. Podvýbor nicméně dodal, že takovéto potíže jsou u obdobných projektů očekávané a pochopitelné.

    Americký astronaut Mark Kelly (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006, Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) vždy patřil k nejvstřícnějším členům oddílu astronautů – alespoň co se podepisování týká. Často se stalo, že mu někdo poslal fotografii – a aniž by požadoval, ta se vrátila podepsaná všemi členy posádky. S odchodem od NASA se ale mnohé mění: v prosinci bude mít „komerční“ autogramiádu. Základní podpis 95 dolarů, dokompletování posádky 175 dolarů... A prý původně požadoval za základ 150 USD, ale to mu inkriminovaná firma rozmluvila. Uf, většina z těch, kdo se procházeli po Měsíci, se „komerčně“ podepisují levněji. Aneb mám obavu, že špatné příklady budou do budoucna táhnout.

    Mimochodem, Mark Kelly se svou manželkou Gabrielle Giffordsovou (která byla těžce zraněna při atentátu letos v lednu – viz blog 10. ledna 2011 – ale která se zázračně rychle zotavuje) stihl napsat knihu. Ta má vyjít letos 15. listopadu.

    Se čtvrtletním speciálem měsíčníku Válka jsem ctěné čtenáře seznámil již včera: pro aktuální vydání (vyšlo koncem prázdnin, ale na stáncích ještě je a nějaký ten pátek bude) jsem nachystal hned trio článků. "Raketa třiceti zemí a čtyř kontinentů" (historie, vývoj a varianty rakety Scud), "Raketa, která změnila svět" (V-2) a "Neviditelné létající křídlo" (historie a technologie bombardéru B-2 Spirit).

    Čtvrtek 13. října 2011

    Írán přiznal barvu, jak to vlastně bylo s dřívějším oznámením o odložení mise suborbitální rakety Kavošgar-5 s opicí na palubě (viz blog 7. října 2011). Ke startu údajně došlo v rozmezí 23. srpna až 22. září s tím, že „nebylo dosaženo všech plánovaných cílů“, proto o něm „nebylo veřejně informováno“. Sdělil to náměstek íránského Ministerstva vědy Mohammád Medinežád-Nourí, který zároveň dodal, že let zvířete do vesmíru je „strategickým cílem a prioritou“. Zároveň naznačil, že mise bude zopakována, neuvedl však, kdy.

    Máme tu přesnější údaje o očekávaném (leč neřízeném) zániku německé družice Rosat (viz blog 21. září 2011). Dojít by k němu mělo 22. nebo 23. října 2011. Předpokládá se, že z družice o hmotnosti 2,4 t přečká průlet atmosférou 1,6 t trosek. Dle německých odborníků je pravděpodobnost zasažení jakéhokoliv člověka na Zemi 1:2000.

    Měsíčník Válka má i svůj čtvrtletní tématicky zaměřený speciál. Do minulého vydání (vyšlo ve druhém čtvrtletí letošního roku) věnovaného "nerozluštěným záhadám vojenských dějin" jsem byl požádaný o dva články: "Mířili nacisté do vesmíru?" a "Seznamte se, Oblast 51".

    Středa 12. října 2011

    Raketoplán Endeavour byl slavnostně předán instituci California Science Center v Los Angeles – jde o první z flotily kosmických raketoplánů, který „změnil majitele“. Jde ale jen o formální změnu, protože stroje nadále zůstává v Kennedyho kosmickém středisku a podstupuje přípravu na vystavení. Fyzicky by měl být do Kalifornie přemístěn ve druhé polovině příštího roku.

    Superraketa SLS by dle nového plánu měla být v roce 2017 i 19 použita v silnější verzi se čtyřmi motory RS-25D (tedy SSME). Dosud se počítalo s těmito lety v třímotorové sestavě: změna by měla umožnit jednodušší vývoj a testování (protože třímotorová raketa SLS by musela letěl s částečně prázdnými nádržemi, což by znamenalo zkoumat celou letovou dynamiku).

    Irán oznámil, že svůj další orbitální start uskuteční v březnu 2012 a že při něm bude na oběžnou dráhu dopravena družice Navid. Oficiálně jde o experimentální studentský satelit pro testování komunikačního vybavení a pro zkušební fotografování z vesmíru.

    Byla zveřejněna trojice emblémů budoucích posádek Mezinárodní kosmické stanice: 31., 32. a 36.

    Úterý 11. října 2011

    NASA vyhlásila konkurz na nové astronauty, kteří by se měli účastnit dlouhodobých letů na Mezinárodní kosmickou stanici stejně jak budoucích výprav do hlubin vesmíru. Dále budou využívat k letům dopravních systémů, které jsou dnes teprve ve vývoji (jak praví tisková zpráva NASA). Jména kandidátů budou oznámena v roce 2013.

    ESA vybrala ze tří kandidátských misí pro realizaci projekty Solar Orbiter (průzkum naší mateřské hvězdy z maximální možné blízkosti) a Euclid (1,2metrový teleskop pro studium tmavé hmoty a tmavé energie). Nevybraným kandidátem se stala mise Plato pro hledání exoplanet pozemského typu. Solar Orbiter má odstartovat v lednu 2017 pomocí rakety Atlas-5 z mysu Canaveral, Euclid v roce 2019 pomocí nosiče Sojuz z Francouzské Guayany.

    V aktuálním vydání dvouměsíčníku Kozmos mám dvojici článků: "Cesta k počátkům sluneční soustavy" (o misi Dawn, které je ostatně věnovaná i titulní stránka) a "Rusko vypustilo obří teleskop" (mise Radioastron).

    Pondělí 10. října 2011

    Dnes má v hustých vrstvách atmosféry zaniknout horní stupeň rakety CZ-2F, která na oběžnou dráhu vynesla čínskou orbitální stanici Tiangong-1: stupeň váží pět tun. V průběhu příštího týdne nás pak čeká pád družice Rosat. - Při této příležitosti bylo oznámeno, že kosmický odpad "ohrožoval" za posledních deset let Mezinárodní kosmickou stanici více než 900krát. (Ohrožoval neznamená, že stanice musela manévrovat, ale že riziko srážky bylo vyhodnoceno jako vysoké a inkriminovanému objektu byla věnována vyšší pozornost.)

    Ruský kosmonaut Vitalij Žolobov (Sojuz-21/1976) se stal autorem životopisné knihy "Hvězda jménem Osud".

    Americký astronaut William Oefelein (Discovery STS-116/2006), který se "proslavil" především milostným románkem s kolegyní Lisou Nowakovou (zálety málem skončily vraždou - viz blog 7. února 2007), měl minulý měsíc leteckou nehodou. Dne 15. září selhal bezprostředně po startu motor jím pilotovaného šestimístného letadla a on byl nucen přistát do bažinatého terénu zhruba 80 km severozápadně od Anchorage na Aljašce. Nikomu ze tří osob na palubě se jako zázrakem nic nestalo.

    Moje články v Letectví + kosmonautice 10/2011: "Porodní bolesti mise Fobos/Grunt", "Nebeský palác na startovací čáře", "Cesty do vesmíru začínají pod mořskou hladinou" (projekt NEEMO) a "Kosmická všehochuť v Severní Karolíně" (muzeum Museum of Life and Science v Durhamu, viz blog 9. května 2011).

    Pátek 7. října 2011

    Dnes bude ve Vídni slavnostně odhalena socha Jurije Gagarina. Oficiálně na akci není nahlášena přítomnost žádného kosmonauat, ale člověk nikdy neví, že... (Navíc je v pondělí dvacáté výročí startu prvního rakouského kosmonauta...)

    Ukrajina projevila zájem o let svého kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici. Rusko jí obratem nabídlo možnost půlročního pobytu na stanici, a to ze své kvóty. Cena měla být 150 mil. dolarů, což Ukrajina (podle dostupných informací) neakceptovala.

    Už za deset dní by měla na Bajkonur dorazil meziplanetární sonda Fobos/Grunt, s jejímž startem se aktuálně počítá 8. listopadu. Ovšem dle časopisu Aviation Week není vyloučený odklad startu na další "okno" - tedy o 26 měsíců. Důvodem je mnoho přetrvávajících technických otázek. (Pro misi by to v takovém případě byl už druhý dvouletý odklad - a možná i rozsudek smrti.)

    Irán oznámil, že odkládá na neurčito start suboribitální rakety Kavošgar-5 s opicí na palubě. Start byl původně avizovaný na letošní srpen (viz blog 22. června 2011), důvody odkladu nebyly oznámené.

    Včera jsem se dvakrát mihl v médiích v souvislosti s "kometárními" událostmi. Nejprve jsem ve 13:40 h na Českém rozhlase Česko komentoval možnost, že voda na Zemi "přišla" v kometách (jak napovídá aktuální objev observatoře Herschel, které zkoumala kometu Hartley-2). Poté jsem v podobě telefonického hovoru vstoupil do Televizních novin na TV Nova a hovořil o dopadu komety na Slunce a následné (nesouvisející) sluneční erupci.

    Čtvrtek 6. října 2011

    Ještě letos v lednu měla firma Bigelow Aerospace 120 zaměstnanců (mající ambice v oblasti vývoje nafukovacích kosmických konstrukcí , postupně jejich stavy snížila o plnou čtvrtinu. A nyní skokově zredukovala jejich počet z devadesáti na padesát. Oficálně firma uvedla: "Jsme několik let před ostatními." (Rozuměj: firma v kosmickém sektoru.) Protože pro lety dalších nafukovacích konstrukcí potřebuje levou a spolehlivou dopravní loď, která zatím není k dispozici. - Nevěřím. Bigelow Aerospace byla založena v roce 1998. A až po třinácti letech zjistila, že vlastně neexistuje způsob, jak dopravit kosmonauty na její stanici? A obviňovat z toho druhé? Když začala fungovat, americká kosmonautika ani soukromý/komerční sektor ani začaly uvažovat o jakékoliv alternativě k raketoplánu. Přitom původně firma Bigelow slibovala mít své nafukovací moduly k dispozici MNOHEM dříve. A v roce 2004 Bigelowem vyhlášená America´s Space Prize spíše pobavila, než inspirovala. Podnikatel nabízel odměnu 50 mil. dolarů pro tvůrce vícenásobně (!) použitelné kosmické lodi schopné vozit nejméně pět astronautů (!), která bude mít u stanice výdrž půl roku (!) a která bude schopná opakovaného startu během šedesáti dnů (!). A to jsou jen některé z nesmyslných podmínek (firmy musely být jen americké aj.). Bigelow také nabízel možný (nikoliv jistý) kontrakt na 6 plus 24 startů nejméně pěti astronautů v ceně 33 mil. USD za start. Pokud na podobných předpokladech postavil svůj ekonomický model, bezesporu bude propouštět i nadále.

    V souvislosti s komerční dopravou posádek do vesmíru nedávno i NASA zapochybovala, že zde prostor pro komerční segment je. Její požadavek prý bude od roku 2016 maximálně osm „letenek“ pro astronauty ročně: buď dva starty se čtyřmi osobami, nebo čtyři starty po dvou lidech (což nevylučuje možnost, že poletí více členů posádky – např. v roli pilotů, kteří ale nemusí být z NASA). Těžko si představit, že se o tuto „porci“ bude rvát dva nebo více poskytovatelů, když není dostatečná ani pro jednoho... (Neb nízká frekvence startů rovná se utopení ve fixních nákladech stejně jako v případě programu raketoplánů.)

    Pokud se na situaci podíváme z druhé strany, tak i Boeing svého času prohlašoval, že bude kromě NASA potřebovat ještě nejméně jednoho velkého zákazníka (hovořilo se o společnosti Bigelow Aerospace). Ať už to nakonec dopadne s komerčními lety či společností Bigelow jakkoliv, současná situace nám připomíná jednu věc: nesmíme se dívat pouze na technickou stránku věci (bude to fungovat?), ale také na ekonomickou (je to životaschopné?). Aneb sebelepší myšlenka se nezaplatí sama...

    V zářijovém vydání měsíčníku Válka je můj článek o historii německé raketové střelnice Peenemünde: Základna raketám zaslíbená.

    Středa 5. října 2011

    Navážu ještě na včerejší informace o skluzu projektu Dragon. Zajímavé je, že společnost Orbital Sciences Corp., která získala kontrakt COTS přesně o osmnáct měsíců později než SpaceX (srpen 2006 vs. únor 2008), už šlape svému konkurentovi na paty. Dnes plánuje Orbital test rakety Taurus-II na leden 2012 a zkušební let kabiny Cygnus na rozmezí březen/duben 2012. SpaceX plánuje svůj druhý test na únor 2012 a třetí (pokud se vrátí zpět do letového harmonogramu) na duben 2012. (Až někdo bude brblat, že Orbital má jen jeden zkušební let a SpaceX tři, pak připomínám, že i tento zalétávací program obě firmy nabídly – a NASA s ním jen souhlasila. – Mimochodem, SpaceX tehdy sliboval před zahájením letů Dragonu nejméně tři testy rakety Falcon-9 s jiným nákladem. I tuto podmínku mu NASA odpustila a test byl jediný.) Samozřejmě, že SpaceX má za sebou dva úspěšné starty Falconu-9 a Orbital ani jeden let Taurusu-II: ale půldruharoční náskok v budoucích letech na ISS už jaksi není vidět. (Nesrovnávám technologickou náročnost vývoje, "revolučnost" myšlenek, kapacitu systémů apod. - srovnávám jen aktuální letový řád.)

    Přináším aktualizovaný seznam svých přednášek, které chystám na podzim letošního roku (jako obvykle opakuji: jde jen o přednášky veřejně přístupné a týkající se kosmonautiky - tedy ne věnované informační bezpečnosti apod.; pro představu: v příštích sedmi dnech včetně dneška mám celkem osm přednášek v osmi městech):

  • 6. října - Vesmír pod taktovkou armády, hvězdárna Prostějov.
  • 7. října - Vesmír pod taktovkou armády, hvězdárna Uherský Brod.
  • 8. října - Kosmické raketoplány: příběh se uzavřel, hvězdárna Ostrava.
  • 20. listopadu - Nesmělé krůčky do vesmíru, Ekumenické centrum Archa, Brno-Bystrc.
  • 25. až 27. listopadu - "Než poprvé odstartoval raketoplán" a "Příběhy kosmických technologií", seminář o raketové a kosmické technice na hvězdárně ve Valašském Meziříčí.
  • Fotografie 29. základní posádky - tak jak vypadá dnes (na prvním snímku, zleva: Volkov, Fossum a Furukawa) a po příletu lodi Sojuz TMA-22 (zleva Furukawa, Fossum, Volkov, Ivanišin, Burbank a Škaplerov). Zajímavé je, že v této plné sestavě bude posádka pracovat pouhých šest dní - od 16. do 22. listopadu 2011.

    Úterý 4. října 2011

    Se startem druhé lodi Dragon (de facto první plnohodnotné, protože při premiérovém testovacím letu v prosinci 2010 bylo mnoho věcí silně zjednodušených: od absence servisního modulu až po prováděné manévry) se nyní počítá až v únoru 2012. Není to nic překvapivého – o odkladu startu se hovořilo již dříve, viz blog 19. srpna 2011. Nyní se ale společnosti SpaceX náramně hodí do krámu havárie lodi Progress M-12M (viz blog 24. srpna 2011): tvrdí, že právě skluz v letovém harmonogramu ISS je hlavním viníkem odkladu. Jenže: odkládalo by se tak jako tak, Progress-neprogress...

    Zároveň se objevily zprávy, že k plánovanému sloučení druhého a třetího zkušebního letu Dragonu nakonec nedojde. Důvodem je prý odpor Ruska k příletu již druhého Dragonu k ISS (otázkou je důvěryhodnost tohoto tvrzení – ani SpaceX nehraje vždy čestnou a čistou hru, viz předchozí odstavec): prý jde o neodzkoušenou technologii a získaná/poskytnutá data z prvního letu jsou pro svolení s něčím podobným nedostatečná. Jestli jde ze strany Ruska o obstrukci, nebo ne, neodvažuji se soudit. Faktem je, že by to v historii spolupráce na ISS nebylo poprvé: viz například odmítání prvních „kosmických turistů“ v lodích Sojuz, kterým nebylo umožněno se připravovat na trenažérech v Houstonu apod. Faktem je, že kdyby SpaceX neměla ve vývoji Dragonu několikaletý skluz (který je ale pochopitelně u podobných projektů normální, to není nic mimořádného), nebylo by asi nutno kam spěchat. Podle slibu v při podpisu smlouvy COTS v roce 2006 měly být všechny tři zkušební lety Dragonu realizovány v roce 2009.

    Těchto šest kosmonautů se má k ISS vydat v posledních dvou měsících letošního roku na palubách lodí Sojuz TMA-22 (14. listopadu) a Sojuz TMA-03M (zatím 26. prosince, start ale prý bude uspíšen a uskuteční se o pět dní dříve). Anton Škaplerov (Rusko; zleva), Daniel Burbank (USA), Anatolij Ivanišin (Rusko), André Kuipers (ESA/Nizozemsko), Oleg Kononěnko (Rusko) a Donald Pettit (USA) vytvoří třicátou základní posádku ISS. Na pravém obrázku je pak plakát jejich expedice - "Pilots over the Caribbean" jsou inspirováni "Pirates of the Carbbibbean" (pro jistotu zleva: Kononěnko, Ivanišin, Burbank, Škaplerov, Kuipers a Pettit).

    Pondělí 3. října 2011

    NASA oznámila Evropské kosmické agentuře (ESA), že kvůli rozpočtovým škrtům není schopní dostát svému předchozímu závazku a zajistit nosnou raketu Atlas-5 pro misi Trace Gas Orbiter k Marsu. ESA se nyní pokusí získat od Ruska barterovou výměnou raketu Proton. Pokud se to nepodaří, bude mise zralá na zrušení. Což je velmi reálná možnost, a tak ESA již začala pracovat na scénáři, jak sloučit dva plánované starty v letech 2016 (Trace Gas Orbiter) a 2018 (ExoMars) do jednoho.

    Dnes v noci se "do služby" vrátila raketa Sojuz, když na oběžnou dráhu vynesla navigační družici Glonass-M. Poslední raketa Sojuz totiž 24. srpna selhala, přičemž byla zničena zásobovací loď Progress M-12M a v konečném důsledku došlo k rozsáhlým rošádám v harmonogramu letů na ISS (aktuální rozpis viz blog 22. září 2011). Ovšem jde o vítězství jen napůl: aktuálně použitá raketa Sojuz byla ve verzi 2-1B, kdy její třetí stupeň nese motor RD-0124. Naproti tomu selhvaší nosič byl Sojuz-U s motorem RD-0110 ve třetím stupni. Teoreticky by to být problém neměl, protože jako hlavní příčina havárie byla označena kontaminace palivového potrubí ve třetím stupni - ovšem prakticky zkouška ohněm čeká na Sojuz až se startem 30. října, kdy má do vesmíru vynést loď Progress M-13M (protože na listopad a prosinec jsou plánované dva pilotované starty, kdy raketa Sojuz-FG využívá opět motor RD-0110).

    Testovací let lodi MPCV OFT-1 na raketě Delta-4 Heavy sklouzl do prosince 2013 (dosud se očekával v srpnu téhož roku) s tím, že je pravděpodobný ještě další odklad do roku 2014. Naproti tomu program superrakety SLS by mohl být o něco urychlený: premiérový let v roce 2017 má zůstat zachovaný, ale první kosmonauti by se k Měsíci mohli vydat o dva roky dříve - v roce 2019 (dosavadní plán 2021 - viz blog 28. července 2011).

    Jak jsem avizoval (viz blog 27. září 2011), ve čtvrtek 29. září jsem se skutečně v Dobrém ránu s Českou televizí objevil.

    Pátek 30. září 2011

    Čínská kosmická stanice Tiangong-1 je bezpečně na oběžné dráze: nyní ji čeká série manévrů, počátkem listopadu pak přílet bezpilotní lodi Shenzhou-8 (viz blog 29. září 2011). Podle některých včera zveřejněných informací Čína aktuálně počítá s tím, že pilotovaná bude už loď Shenzhou-9 (start v první polovině roku 2012), ovšem jen s jedním kosmonautem na palubě - ten by měl prověřit manuální setkávání (Shenzhou-8 se má dvakrát spojit se stanicí automaticky). Až Shenzhou-10 ponese dvou- či tříčlennou posádku.

    Tento scénář by (podle mě) docela dobře vysvětloval mnohé dřívější nejasné informace. Jednak by "posádka" Shenzhou-9 (tedy jeden muž) nemusela vůbec vstoupit na palubu stanice - to by realizovala až "desítka". Jednak by bylo možné v případě problémů zopakovat se Shenzhou-9 bezpilotní let (a vycvičeného pilota následně převést třeba do letu ke stanici Tiangong-2 v roce 2014). A jednak by ČLR mohla operativně vytvořit posádku Shenzhou-10: základ by tvořili dva dobře připravení piloti (vůbec bych se nedivil, kdyby u "devítky" a "desítky" dostali velký prostor kosmonauti z druhého a třetího čínského pilotovaného letu). Kdyby se vyskytly potíže, letěli by sami. Kdyby šlo při předchozích letech všechno jako po másle, doplnila by je na tříčlenný stav první čínská kosmonautka Wang Yapinová. (Jsou to jen spekulace, ale v tuto chvíli do sebe pěkně zapadají. Ovšem vycházím jen z dostupných informací - takže nelze vyloučit, že nakonec bude všechno úplně jinak.)

    Společnost SpaceX ústy svého zakladatele Elona Muska včera představila své plány na (skoro) úplnou znovupoužitelnost sestavy Falcon-9/Dragon (skoro = při každém startu zaniká servisní modul lodi Dragon, ale to samozřejmě není zásadní problém). Záměr počítá s přistáním obou stupňů nosné rakety ve vertikální poloze na místě startu: za tímto účelem připravuje SpaceX testovací zařízení Grasshopper (kobylka), což bude upravený první stupeň rakety Falcon-9 s jedním motorem Merlin-1D a přistávacím podvozkem. Testovací starty se mají uskutečnit na polygonu McGregor v Texasu (naše návštěva zde - viz blog 23. června 2010), termín ovšem nebyl upřesněný. První test má dosáhnout výšky 200 metrů, při posledním až 3,5 km. Názorné video zobrazující celou znovupoužitelnou sestavu Falcon-9/Dragon je k vidění na stránkách společnosti SpaceX - kopie je i na webu YouTube. (Nevím, jestli to byl záměr, ale první náznak těchto informací se na twitterových stránkách SpaceX objevil včera přesně v 15:16 h středoevropského času - v okamžiku startu čínské laboratoře Tiangong-1.)

    Čtvrtek 29. září 2011

    Dnes v 15:16 h středoevropského času se otevírá startovací okno pro čínskou kosmickou stanici Tiangong-1. Pokud se start pomocí rakety CZ-2F vydaří, odstartuje k ní 31. října letošního roku bezpilotní loď Shenzhou-8. Ta se se stanicí o dva dny později automaticky spojí: zůstane u ní "zakotvena" dvanáct dní (v jejich průběhu je ovšem plánované jedno odpojení a znovupřipojení). Po odletu od stanice má loď ještě týden létat samostatně, než se vrátí zpět na Zemi. - Podle dostupných informací již byly jmenovány posádky pro lety lodí Shenzhou v příštím roce. Ač není jasný jejich počet nebo nominace (jak se bude řešit situace v případě jediného pilotovaného startu Shenzhou-10 nebo v případě, že bude pilotovaná i "devítka"), agentura Interfax uvádí, že na Shenzhou-10 má letět první čínská kosmonautka - Wang Yapinová (ve výcviku od března 2010).

    Avizovaný odchod Roberta Satchera z oddílu amerických astronautů (viz blog 23. září 2011) byl oficiálně potvrzený tiskovou zprávou. Ta zároveň informovala o dalším odchodu: NASA dal sbohem a šáteček astronaut Charles Hobaugh (veterán z letu Atlantis STS-104/2001, Endeavour STS-118/2007 a Atlantis STS-129/2009), který se stal známým jako spojař při zkáze raketoplánu Columbia (1. února 2003).

    Pokud jsem 23. září 2011 na blogu psal, že "Jeanette Jo EPPSOVÁ a Kathleen RUBINSOVÁ jsou posledními dvěma členy oddílu astronautů 2009, kteří jsou vedeni jako ´kandidáti´. Zbývajících šest kolegů a jedna kolegyně už byli zařazeni do oddílu astronautů", pak to už neplatí. Eppsová i Rubinsová jsou již plnoprávnými členkami oddílu amerických astronautů (aktuálně čítá 62 osob).

    Včera jsem se otočil v Římě, kde mě v letištním kiosku zaujala kniha Cosmo Papero (Kosmičtí kačeři), kterou jsem si ihned koupil. Na dvou stech stranách obsahuje několik příběhů populárních kreslených "disneyovských" hrdinů: mnohé z nich zachycují skutečnou techniku nebo události (byť samozřejmě odpovídajícím způsobem upravené). Mezi jednotlivé kreslené příběhy jsou vložené stránky s informacemi o kosmonautice a letech do vesmíru - není vynechaný program raketoplánů, lety na Měsíc, kosmická turistika apod. Pěkná, zábavná a zajímavá forma vzdělávání!

    Úterý 27. září 2011

    Start čínské kosmické stanice Tiangong-1 byl odložený o dva dny - nyní se s ním počítá ve čtvrtek 29. září 2011. Důvodem jsou silné větry vanoucí v oblasti místa startu, kosmodromu Jiuquan. (Mimochodem, v sobotu 24. září 2011 dorazila na kosmodrom další raketa CZ-2F: tentokrát jde o exemplář určený pro let s bezpilotní lodí Shenzhou-8, která má je stanici Tiangong-1 odstartovat v říjnu nebo listopadu.)

    Pákistán má zájem poslat svého kosmonauta do vesmíru - na palubě čínské lodi. Uvedl to pákistánský velvyslanec v Číně Masúd Chán. Vzhledem k tomu, že informace nepřišla z čínské strany a i vzhledem k dalším okolnostem (nízká frekvence čínských pilotovaných letů, čínské zájmy v důležitějších oblastech světa apod.) se domnívám, že jde spíše o zbožné přání, než konstatování reality. Každopádně Čína minulý měsíc na komerční bázi vynesla do vesmíru svou raketou CZ-3B/E pákistánský satelit Paksat-1R a obě země podepsaly loni v prosinci dohodu o spolupráci v oblasti kosmonautiky, vědy a techniky. Dohoda je ale zcela bezobsažná a nejsou v ní žádné konkétní kroky, činy či termíny.

    Minulý měsíc dorazila čínská lunární sonda Chang´e-2 do bodu L2 (to jsou tzv. Lagrangeovy body - místa, kde je těleso stabilní vůči působení gravitace dvou těles, v daném případě Země a Slunce). Bod L2 je v daném případě ze Zemí směrem od Slunce ve vzdálenosti 1,5 miliónu kilometrů: Chang´e-2 je tak dosud nejvzdálenější čínskou kosmickou výpravou. (Již v listopadu ji ale překoná subsatelit Yinghuo-1, který poletí jako pasažér na ruské sondě Fobos/Grunt k Marsu.)

    Ve čtvrtečním Dobrém ránu s Českou televizí by se měla objevit moje maličkost: ještě jednou se ohlédneme za zánikem družice UARS (viz blog 19. a 26. září 2011). - O této události jsem referoval i v pátek 23. září 2011 na vlnách Radiožurnálu.

    A ještě jednou návštěva Kolína nad Rýnem (viz blog 19. a 21. až 23. září 2011): s některými "nauty" (kromě posádky STS-134, viz blog 19. září 2011) jsme se nechali zvěčnit. První řada zleva: Hans Schlegel (Německo), Christer Fuglesang (Švédsko) a Andreas Mogensen (Dánsko). Druhá řada zleva: Frank de Winne (Belgie) a Reinhold Ewald (Německo).

    Pondělí 26. září 2011

    Kancelář generálního inspektora NASA vyšetřuje astronauta Scotta Kellyho (veterán z letů Discovery STS-103/1999, Endeavour STS-118/2007 a Sojuz TMA-01/2010). Ten čelí obvinění, že využíval výcvikového letounu T-38 k soukromým cestám - a to i za milenkami. Sám Kelly cesty připustil a uvedl i jejich cíle (za svou milenkou v Milwaukee například letěl pětkrát během tří let). Případ by tak byl teoreticky jasný, ovšem realita je jiná. Astronauti (zvláště pak ti s kvalifikací "piloti") mají POVINNOST se stroji T-38 létat, přičemž si mohou vybrat cíle svých cest - je to jakási "úlitbička", aby si mohli spojit výcvik se svými soukromými záležitostmi, na které jinak není čas. Pravidla NASA přitom dávají jediný limit: astronaut nesmí do jednoho místa letět častěji, než jednou za tři měsíce. A Scott Kelly stejně jako vedení Johnosonova střediska v Houstonu si striktně stojí za tím, že tato pravidla nebyla porušena a že cíle cest jsou při splnění trénikových limitů zcela na jeho volbě. - Pro úplnost dodávám, že podnět k šetření dal a celou věc následně zveřejnil právník, který zastupuje Kellyho exmanželku při dělení majetku po rozvodu (formálně realizovaný v roce 2009). Spíše tedy jde o snahu poškodit obraz Kellyho, než o nějaké senzační odhalení.

    Novinky v oblasti kosmických raket:

  • Nosič SeaLauch se po bankrotu a restrukturalizaci vrátil po více než dvouleté přestávce do provozu úspěšným startem s družicí Atlantic Bird 7.
  • V polovině září byl na evropském kosmodromu ve Francouzské Guayaně natankovaný horní stupeň Fregat-MT pro raketu Sojuz. Jinými slovy: její start se MUSÍ uskutečnit do konce letošního roku, protože stupeň Fregat-MT je nutné použít do devadesáti dnů od natankování. Aktuálně je start plánovaný na 20. října 2011.
  • Raketu Ariane-5 po pátém letošním startu čeká půlroční "odpočinek" (z čehož rozhodně nemá radost společnost Arianespace, která se dlouhodobě motá ve ztrátě). Příští start je totiž plánovaný až na 7. března 2012 (s "kosmickým náklaďákem" ATV-3 Edoardo Amaldi). Důvodem je prodleva v dodávkách družic a problémy s "párováním" komunikačních satelitů: Ariane-5 má poměrně pevně danou nosnost a pro provozovatele je čím dál těžší hledat k sobě dvojice vhodných satelitů...
  • K neřízenému zániku družice UARS (nakonec k němu mělo dojít v sobotu v 6:16 h našeho času plus mínus 53 minut - nejpravděpodobněji mezi Havajskými ostrovy a pobřežím státu Oregon; jinak moc pěkné video věnující se pádu blíže neupřesněného satelitu najdete na YouTube) jsem byl ve čtvrtek 22. září 2011 mobilizován do Událostí, komentářů na ČT24.

    Pátek 23. září 2011

    Oddíl amerických astronautů (a astronauti v NASA obecně) registruje v souvislosti s ukončením provozu kosmických raketoplánů očekávanou vlnu odchodů a změn. (Osobně se domnívám, že nás ještě brzy čeká vlna odchodů mnoha veteránů z letošních výprav raketoplánů STS-133, -134 a -135, takže aktuálních 62 disponibilních astronautů se bude i nadále redukovat.) Některé z mnoha změn, které jsem zaregistroval:

  • Steven LINDSEY (veterán z letů Columbia STS-87/1997, Discovery STS-95/1998, Atlantis STS-104/2001, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-133/2011) - ještě v únoru velel poslední misi raketoplánu Discovery (kterou jsme viděli odlétat, viz blog 25. února 2011) v červenci odešel z NASA. Nově působí v Sierra Nevada Corporation - firmě, která se za finanční podpory NASA věnuje vývoji miniraketoplánu Dream Chaser.
  • Bryan O´CONNOR (Atlantis STS-61B/1985 a Columbia STS-40/1991) - pracoval v ústředí NASA na pozici vedoucího bezpečnosti a zajištění letů, skončil zde v srpnu 2011.
  • Terry WILCUTT (Endeavour STS-68/1994, Atlantis STS-79/1996, Endeavour STS-89/1998 a Atlantis STS-106/2000) - k prvnímu září nastoupil na místo uvolněné Bryanem O´Connorem (viz výše).
  • Robert SATCHER (Atlantis STS-129/2009) oznámil svůj záměr odejít z NASA. Přesné datum odchodu zatím není známo.
  • Steven NAGEL (Discovery STS-51G/1985, Challenger STS-61A/1985, Atlantis STS-37/1991 a Columbia STS-55/1993), John PHILLIPS (Endeavour STS-100/2001, Sojuz TMA-6/2005 a Discovery STS-119/2009) a Carlos NORIEGA (Atlantis STS-84/1997 a Endeavour STS-97/2000) opustili manažerské pozice v NASA (ze kterých beztak vede cesta do vesmíru už jen ve zcela mimořádných případech) a zahájili novou kariéru mimo kosmickou agenturu.
  • Clayton ANDERSON (Atlantis STS-117/2007 a Atlantis STS-131/2010), Lee ARCHAMBAULD (Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-119/2009), Timothy CREAMER (Sojuz TMA-17/2009), Michael FOREMAN (Endeavour STS-123/2008 a Atlantis STS-129/2009), Patrick FORRESTER (Discovery STS-105/2001, Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009), Kenneth HAM (Discovery STS-124/2008 a Atlantis STS-132/2010), Kathryn HIREOVÁ (Coumbia STS-90/1998 a Endeavour STS-130/2010), Gregory C. JOHNSON (Atlantis STS-125/2009), Stanley LOVE (Atlantis STS-122/2008), David WOLF (Columbia STS-58/1993, Atlantis STS-86/1997, Atlantis STS-112/2002 a Endeavour STS-127/2009) a George ZAMKA (Discovery STS-120/2007 a Endeavour STS-130/2010) přešli z aktivního oddílu na manažerské pozice.
  • Jeanette Jo EPPSOVÁ a Kathleen RUBINSOVÁ jsou posledními dvěma členy oddílu astronautů 2009, kteří jsou vedeni jako "kandidáti". Zbývajících šest kolegů a jedna kolegyně už byli zařazeni do oddílu astronautů (o postupném zařazování viz blog 1. srpna 2011).
  • Několika momentkami se ještě vracím k nedělnímu dni otevřených dveří v Kolíně nad Rýnem (viz např. blog 19. září 2011). - Poslední dva záběry nejsou z Kolína, ale z naší cesty, kdy jsme si udělali zastávku na Ludendorfově mostě (či přesněji na tom, co z něj zbylo). Podle válečných událostí kolem něj ("Ten most má cenu své vlastní váhy ve zlatě." - generál Dwight Eisenhower.) byl natočený film Most u Remagenu.

    Čtvrtek 22. září 2011

    Aktualizovaný program letů na Mezinárodní kosmickou stanici plus startů raket Sojuz (po havárii jedné z nich s dopravní lodí Progress M-12M) má následující podobu:

  • 1. října - start rakety Sojuz 2-1B s družicí Glonass-M (kosmodrom Pleseck).
  • 20. října - premiérový start rakety Sojuz z kosmodromu Kourou (s dvojicí družic Galileo; raketa využívá jiný než selhavší horní stupeň).
  • 30. října - start rakety Sojuz s lodí Progress M-13M.
  • 14. listopadu - start pilotované lodi Sojuz TMA-22 (nebylo-li by srpnové havárie, startovala by právě dnes). Přistání lodi Sojuz TMA-02M se uskuteční 22. listopadu - na předání ISS tak bude slabých šest dní.
  • 15. listopadu - start rakety Sojuz 2-1B s družicí Glonass-M (kosmodrom Pleseck).
  • konec listopadu - start rakety Sojuz 2-1A s družicí Meridian (kosmodrom Pleseck).
  • 10. prosince - start rakety Sojuz 2-1A s šesti družicemi Globalstar-2 (Bajkonur).
  • 26. prosince - start pilotované lodi Sojuz TMA-03M.
  • prosinec - druhý start Sojuzu z Kourou.
  • Kosmodrom ve Francouzské Guayaně se má letos dočkat dvou startů rakety Sojuz - ale vypuštění nového nosiče Vega nikoliv. To bylo odloženo na "ne dříve, než leden 2012".

    Z "antropometrických důvodů" byl ze záložní posádky Sojuzu TMA-22 a hlavní posádky Sojuzu TMA-04M vyřazený Konstantin Valkov - nahradil jej Sergej Revin. Revinovo místo v záloze TMA-04M (a lodi TMA-06M) pak zaujal Jevgenij Tarelkin. A co se skrývá pod "antropometrickými důvody"? Podle některých (neověřených a asi neověřitelných) informací Valkov - ehm - přibral. (Nebylo by to v historii ruské kosmonautiky poprvé: podobný osud potkal Konstantina Kozejeva, který se původně připravoval jako člen Expedice-12 na ISS. Jenže jaksi zblahobytněl, takže byl vyřazený. Následně lékaři doporučili jeho odchod z oddílu ruských kosmonautů. - Kozejev ale na rozdíl od nováčka Valkova za sebou už měl let v lodi Sojuz TM-33/2001.)

    Během autogramiád kosmonautů v Kolíně nad Rýnem jsme rozdělali či pokračovali v kompletaci u několika fotografií - třeba se nám alespoň některé "kompletace" podaří časem dotáhnout do vítězného konce... První řada: Sojuz TMA-4/2004, Sojuz TMA-12/2008 a Sojuz TMA-20/2010. Druhá řada: Expedice ISS-9/2004, Michal fotící kosmonauty loni v Berlíně (oficiální fotografie ESA, viz blog 15. června 2010) a naše vlastní fotografie nového oddílu kosmonautů ESA v Kolíně nad Rýnem (pořízená při naší minulé návštěvě v září 2009).

    Středa 21. září 2011

    Po očekávaném neřízeném zániku družice UARS koncem tohoto měsíce (viz blog 19. září 2011; upřesnění hovoří o vstupu do atmosféry 23. nebo 24. září) se můžeme v říjnu "těšit" na další podobnou velkou událost: stejný osud má postihnout německou družici ROSAT o hmotnosti 2400 kg (předpokládá se, že ohnivý průlet atmosférou přečká nějakých 400 kg trosek). Družice byla vypuštěna v roce 1990, měla plánovanou životnost pět let - pracovala však let devět. Nachází se na dráze se sklonem 52,99 stupně, tzn. že její trosky mohou dopadnout prakticky kamkoliv mezi 52,99 stupně severní a jižní šířky. (Pro představu: Praha stejně jako Ostrava jsou zhruba na 50. stupni severní šířky, Brno pak na 49.)

    Z Bajkonuru dnes odstartovala raketa Proton-M s ruskou vojenskou družicí Garpun (Harpuna). Jde o první start rakety po havárii 18. srpna 2011. Vzhledem k tomu, že letová sekvence je rozpočítána (s opakovanými zážehy čtvrtého stupně) na nějakých devět hodin, není v době psaní těchto řádků jasné, zdali se start vydařil. - O víkendu byl přitom na Bajkonuru zatčen Alexej B. (25) z Chruničevovy konstrukční kanceláře, který měl na starosti předletovou kontrolu nádrží rakety Proton. Byl obviněn z vraždy Alexandra M. (41), u které byl minulý týden na návštěvě a kterého v opilosti pobodal kuchyňskýám nožem.

    Z víkendového výletu do Kolína nad Rýnem (viz blog 19. září 2011) jsme se pochopitelně nemohli vrátit - a nevrátili - s prázdnou. Malá domácí inventura ukázala, že jsme "vybojovali" téměř sto kusů podpisů kosmonautů a kandidátů. Dnes několik z nich (těch "párových", které získali Marek a Michal) na ukázku.

    Úterý 20. září 2011

    NASA navýší finance v rámci kontraktu CCDev (viz blog 13. května 2011), což je komerční doprava posádek na nízkou oběžnou dráhu a především Mezinárodní kosmickou stanici, pro dvě zúčastněné firmy. Sierra Nevada Corp. získá za splnění čtyř nově stanovených mezníků až 25,6 mil. USD (čímž hodnota kontraktu naroste na 105,6 mil. USD), Boeing pak za tři nové vývojové cíle až 20,6 mil. USD (hodnota kontraktu může dosáhnout až 112,9 mil. USD). Jen podotýkám, že NASA váže vyplácení peněz právě na dosažení jednotlivých vytyčených met: dodatečným rozšířením původně uzavřeného kontaktu na komerční dopravu nákladů na ISS podpořila NASA i formy SpaceX a Orbital Sciences Corp., viz blog 10. ledna 2011.

    NASA zároveň oznámila, že další fáze kontraktu na dopravu posádek do vesmíru s názvem IDC (Integrated Design Contract) bude pokrývat kompletní návrh mise: tedy lodi, nosného prostředku, vypuštění, pozemních a letových operací a přistání. Kontrakty poběží od července 2012 do dubna 2014 s tím, že kumulovaně budou mít hodnotu 1,6 mld. USD.

    Plánovaný dnešní start rakety Ariane-5 (let VA204 s družicemi Arabsat-5C a SES-2) byl odložen - kvůli stávce části zaměstnanců na kosmodromu. Náhradní termín startu nebyl oznámený.

    Čína dnes dopravila na startovací rampu nosnou raketu CZ-2F i s orbitální stanicí Tiangong-1 na palubě: se startem se nyní počítá přesně za týden - v úterý 27. září 2011.

    Pondělí 19. září 2011

    Po havárii nosné rakety CZ-2C (viz blog 18. srpna 2011) se Čína vrátila do "kosmického provozu" startem své aktuálně nejsilnější rakety CZ-3B/E s družicí ChinaSat-1A. Důsledkem ztráty nosiče CZ-2C totiž bylo pozastavení startů všech čínských raket: ač jsou k dispozici různé "rodiny", často využívají podobné nebo stejné komponenty (a bylo třeba vyloučit, že závada je společná). Stejně tak bylo vyloučit, že jde o (byť nepravděpodobné) systémové selhání a například chybu v kontrole kvality. Jedním z důsledků pozastavení startů byl i odklad vypuštění kosmické stanice Tiangong-1, který ČLR plánovala na konec srpna. Aktuálně se počítá s datem 27. září 2011.

    Americká družice pro studium horních vrstev atmosféry UARS (vypuštěna z paluby raketoplánu Discovery STS-48 v září 1991) míří k neodvratnému zániku: těleso o hmotnosti 6,5 tuny by mělo vstoupit do hustých vrstev atmosféry koncem září, a to kdekoliv mezi 57. stupněm severní šířky a 57. stupněm jižní šířky. Aneb až několik hodin před zánikem budeme schopni alespoň přibližně určit předpokládané místo zániku satelitu. Počítačové modely ukazují, že průlet atmosférou by mělo přežít 26 kusů družici o úhrnné hmotnosti 600 kg. Podle NASA je pravděpodobnost 1:3200, že padající trosky zabijí nebo zraní člověka. Jen pro úplnost: satelit UARS byl postavený před tím, než NASA přistoupila na mezinárodní standardy, které požadují konstruovat družice tak, aby pravděpodobnost podobné události byla během zániku 1:10000 (tzn. aby se používaly materiály a konstrukce, které se v hustých vrstvách atmosféry spolehlivěji rozpadnou a které nepředstavují pro Pozemšťany takové nebezpečí).

    V neděli 18. září byl v Evropském středisku kosmonautů (European Astronaut Center) v Kolíně nad Rýnem tradiční den otevřených dveří (předchozí návštěvy viz blog 19. září 2007 a či 21. a 23. září 2009). Kdo dobře počítal, mohl napočítat nejméně patnáct "použitých" kosmonautů a čtyři kandidáty (na prvním snímku nejsou všichni) - a také skoro kompletní posádku mise Endeavour STS-134 (kromě velitele Marka Kelleyho, který z osobních důvodů návštěvu Evropy vynechává) plus naši výpravu... (Druhý snímek si asi nechám zvětšit do billboardové velikosti a zarámovat - takový se mnohokrát za život nepovede.)

    Pátek 16. září 2011

    Americká Národní průzkumná kancelář (National Reconnaissance Office) chystá odtajenění větších množství informací ohledně zpravodajských satelitních programů HEXAGON a GAMBIT (operovaly až do poloviny osmdesátých let, tedy před čtvrt stoletím). Mimo jiné přislíbila zveřejění podrobností a informací o použitém hardware: jedna z družic KH-9 HEXAGON by tak měla být poprvé představena odborné i laické veřejnosti zítra ve Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii. Zde ale zůstane toliko jeden jediný den, poté se přesune na místo trvalého vystavení - do National Museum of the United States Air Force na základně Wright-Patterson AFB (stát Ohio).

    NASA má dnes nedostatek astronautů - alespoň to konstatuje zpráva, která byla zvřejněna minulý týden a kterou připravila americká Národní výzkumná rada (National Research Council). Podle zprávy je současná velikost oddílu (zpráva pracuje s počtem 61 osob plus devět kandidátů ve výcviku) nedostatečná. Čistě teoreticky to k pokrytí letů na ISS (aktuálně jen čtyři místa ročně) stačí, fakticky jde ale o nedostatečný počet. Je tu několik limitujících faktorů: např. optimální doba mezi dlouhodobými lety je kvůli radiaci nejméně pět roků), ne všichni aktivní astronauti "pasují" do lodí Sojuz (které mají zcela jiné předpisy pro velikost postavy, než dolétavší raketoplány), mnoho astronautů je z různých důvodů vyřazeno z přípravy po nominaci do posádek dlouhodobých expedic (zpráva uvádí, že dosud se tak stalo třinácti americkým astronautům), je zapotřebí počítat s tím, že na jedno místo musí být více kandidátů (přitom se nedá počítat s tím, že se může měnit "kus za kus", neb každá mise vyžaduje určité znalosti a zkušenosti) apod. Zpráva vysloveně uvádí případ Michaela Hopkinse, který byl zařazený do stálé posádky na ISS ještě v době svého základního výcviku (viz blog 4. února 2011). Nikdo jiný splňující podmínky na tuto pozici prostě v danou chvíli nebyl volný...

    Moje články v Letectví + kosmonautice 9/2011: Cesta za tajemstvím planety Jupiter (sonda Juno), Pohled pod slupku Měsíce (mise GRAIL; odstartovala v sobotu 10. září 2011), Superraketa SLS - běh na dlouhou trať (ano, ta superraketa, kterou předevčírem slavně oznámil administrátor NASA Charles Bolden - viz blog 15. září 2011), Kosmická všhochuť ve Virginii (Virginia Air and Space Center - naše návštěvy zde viz blog 18. března a 22. dubna 2011) a První Sojuz z Jižní Ameriky (o plánovaném premiérovém startu ruské rakety Sojuz z kosmodromu ve Francouzské Guayaně).

    Čtvrtek 15. září 2011

    Pokud jsem o soudním sporu mezi společností SpaceX a Joem Fargolou (viz blog 14. července 2011) a jeho vyústění mimosoudní dohodou psal jako o "zvláštním" a "překvapivém" (viz blog 11. srpna 2011), pak se začíná vyjasňovat. Raketa Falcon-9 totiž měla při druhém startu v prosinci 2010 problém, a to se zvýšením teploty v turbočerpadle: došlo k vypotřebování paliva a díky směsi bohaté na kyslík prudce narostla teplota. Motor poškozený nebyl - a ani na celou misi to nemělo žádný vliv (problém by byl maximálně při případné vícenásobné použitelnosti nosiče). Situace se dá vyložit ryze pozitivně: raketa tuto anomálii díky své robustnosti ustála. Přesto "nevčasná" reakce na vznik této situace svědčí o tom, že některé věci je potřeba ještě doladit: čistě teoreticky si představte přerušení dodávky paliva za letu a následnou pozdní reakci. Na druhé straně, testovací lety raket jsou právě o tom, aby se na podobné problémy přišlo. A možná také (v případě, že mise navíc je placená z rozpočtu NASA, což tato byla), aby se transparentně zveřejňovaly. Když SpaceX začínala v roce 2002 fungovat, tvrdila, že analyzovala všechny havárie a mimořádné situace u nosných raket, aby se z nich při svém vývoji poučila...

    Firma Lockheed Martin zahájila v Michoud Assembly Facility (kde jsme byli - viz blog 15. července 2010 nebo 28. října 2008) montáž prvního prototypu lodi MPCV: zajímavé je, že byla oficiálně označena OFT-1 (Orion Flight Test), ač byl program Orion formálně zrušený. S jejím letem se počítá v létě 2013 na palubě rakety Delta-4 Heavy.

    Administrátor NASA Charles Bolden usoudil, že by bylo dobré nějak přetavit do formy oficiálního prohlášení to, o čem si cvrlikají i vrabci na střeše - oznámení finální podoby superrakety SLS (článek o ní mám i v zářijovém vydání časopisu Letectví + kosmonautika; jinak viz blog 17. června 2011). Aneb včera bylo s velkou slávou vyhlášeno a oficiálně vyhlášeno to, co čtenáři tohoto blogu i jediného letecko-kosmického měsíčníku v Česku už dávno vědí... (Za povšimnutí stojí, že raketa SLS byla prezentována ve verzi "osobní" i nákladní - viz první snímek na druhém řádku.) - Jen mi to "připadá také absurdné": program Constellation byl sice zrušen - skládal se z lodi Orion plus raket Ares-I a -V. Orion si vesele žije dál v podobě lodi MPCV, Ares-I jako raketa Liberty (jen druhý stupeň se změnil) a Ares-V s nevelkými modifikacemi jako SLS. Program Constellation je mrtev - ať žije Constellation!

    Středa 14. září 2011

    Včerejší oznámení NASA o spolupráci s firmou ATK (viz blog 9. září 2011) přineslo zahájení spolupráce na studii proveditelnosti rakety Liberty (viz blog 8. února a 13. května 2011). Studie (pracovat na ní má 35 až 40 lidí z NASA, ATK a evropské EADS) má za cíl určit, zdali je projekt proveditelný - největší otázky (jimž se účastníci tiskové konference elegantně vyhnuli) budí možnost startu motoru Vulcain(-2) za letu. Studie má čtyři etapy, přičemž bude dokončena v březnu 2012 - tak, aby raketa Liberty mohla zasáhnout do třetího kola na výběr prostředků pro komerční dopravu do vesmíru CCDev-3 (předpokládané vyhlášení po květnu 2012). Velmi důležitou informací je skutečnost, že současná studie není financovaná z prostředků NASA - naopak, ATK bude platit její zdroje a odborníky za konzultace.

    Oznámení zapadá do předchozích snah NASA získat větší kontrolu nad komerčními programy (viz blog 3. srpna 2011), kdy jednotlivým provozovatelům může "vnutit" raketu, o kterou nemají z technického či ekonomického hlediska zájem. Čistě technicky opravdu velký smysl rakety Liberty nevidím: existuje několik nosičů s podobnými parametry. Delta-4 Heavy (ač pro pilotované lety není příliš vhodná, má vynést do vesmíru v roce 2013 první prototyp lodi MPCV/Orion), Atlas-5 (pro nejsilnější verze Orionu se sice nehodí, ale v nevyvinuté verzi Heavy by jej unesl - se stávající verzí ale fakticky počítají všichni komerční dopravci kromě SpaceX) či Falcon-9 (s ním počítá jak SpaceX, tak Boeing). Jinými slovy: raket je dost, jen se žádné nechce na předimenzované Kennedyho kosmické středisko, která je pro stometrovou Liberty jak dělané.

    Mlhou tajemství a rouškou mlčení jinak zahalená společnosti Blue Origin se nebývale otevřela a přiznala havárii své rakety. Na vysvětlenou: Blue Origin založil miliardář Jeff Bezos (zakladatel Amazonu) a aby tato firma mající za cíl realizaci suborbitálních letů mohla své aktivity provozovat nerušeně, zakoupil jí v Texasu pozemky o rozloze 668 kilometrů (!) čtverečních. (Pro bližší informace doporučuji přečíst můj článek v Letectví + kosmonautice 5/2011 - rozhodně stojí za to.) Po úspěšném zalétání kabiny Goddard uskutečnila společnost Blue Origin letos v květnu první test nosného segmentu SM-2 (Service Module; viz snímky). Když ale odstartoval 24. srpna (pravděpodobně) podruhé, vymknul se ve výšce 14 km kontrole a musel být zničen. (Objevily se sice pochybnosti o dosažené výšce, ale vzhledem k tomu, že výbuch stroje byl pozorovaný ze vzdáleností větší, než padesát kilometrů, nižší asi nebyla.) Bezos už stihl prohlásit, že nehoda vývoj nezastaví a že společnost vyrobí další exemplář rakety.

    Úterý 13. září 2011

    Organizace Euroconsult zveřejnila svůj odhad počtu vyrobených a vypuštěných družic v následujících deseti letech: podle ní se do vesmíru vydá 1145 těles v hodnotě 196 miliard dolarů. Má jít o nárůst 51 procent oproti uplynulému desetiletí. Předchozí odhady společnosti Euroconsult - viz blog 17. června 2009.

    NASA začala pracovat na strategii, která má za cíl ochránit místra dosavadních výsadků na Měsíci - zvláště míst pilotovaných přistání v rámci programu Apollo. Existuje totiž obava, že mnohé sondy ze soukromého programu Google Lunar X-Prize (který ostatně sama NASA podpořila) by mohly zamířit do "posvátných oblastí" a nenávratně je poškodit (během startu/přistání, "rozjezdit" stopy astronautů apod.). Zatím se počítá s vyhlášením ochranných zón kolem míst přistání (jednu takovou vytvořila kolem místa přistání Apolla-11 už Kalifornie - viz blog 8. února 2010), ale není jasné, jak přesně bude jejich stav právně (a mezinárodně platně) vynucován.

    Potěmkinova vesnice v nejčistší ruské podobě: pro letecko-kosmickou přehlídku MAKS 2011 byl zrekonstruován kosmoplán Buran (šlo o verzi označovanou jako 3K nebo 2.01: tedy o první stroj určený k pilotovaným letům; 1.01 a 1.02 byly jen bezpilotní exempláře, z nichž se na oběžnou dráhu dostal pouze první). Jenže... Rekonstrukce se týkala pouze levoboku kosmoplánu (tedy té strany, kterou měli návštěvníci běžně možnost vidět): pravá strana stroje zůstala v původní (zubem času poznamenané) podobě.

    Pondělí 12. září 2011

    Úřad hlavního kontrolora v NASA prověřil způsob, jakým NASA rozhodla o rozdělení jednotlivých vysloužilých raketoplánů mezi jednotlivé lokality ve Spojených státech - a dospěl k názoru, že výběr proběhl korektně. (Protože nevidím do všech procesů, ponechávám nyní stranou to, zdali je technicky a procesně v pořádku, když NASA kontroluje NASA - myslím, že najdeme i nezávislejší autority.) Zpráva konstatovala, že výběrové řízení obsahovalo několik chyb, které ale neměly na finální výběr vliv - podle ní bylo například v dokumentaci uvedeno nesmyslně vysoké riziko spojené s dopravou raketoplánu do cílové destinace v případě volby Air Force Museum v Ohio (které je jen 5 km od letiště). Toto muzeum ale nebylo schopno garantovat částku 28,8 mil. USD za předvýstavní úpravy raketoplánů a stejně tak bylo hodnoceno jako silně nedostatečné z hlediska návštěvnosti.

    Zároveň byly zveřejněny detaily vystavení raketoplánů Atlantis a Endeavour. Atlantis bude snad od února 2013 k vidění v hangáru VAB v Kennedyho kosmickém středisku, který se má po skončení programu raketoplánů stát přístupným veřejnosti (v rámci autobusových prohlídek). Po nějakém (blíže nespecifikovaném čase) pak bude přesunutý do nově vybudovaného objektu v návštěvnickém středisku. Endeavour bude v červnu 2012 dopravený letecky do Los Angeles, kde bude umístěný do provizorní budovy. V roce 2016 pak bude přesunutý do nově vybudované stálé budovy v prostorách Los Angeles Science Center, kde bude vystavený ve vertikální poloze - tedy v poloze startovací.

    Od pátku 9. až do úterý 20. září 2011 je ve foyeru Domu kultury Uherský Brod k vidění výstava k padesátému výročí otevření místní hvězdárny. Kromě prací z výtvarné soutěže dětí a panelů informujících o historii hvězdárny je středobodem výstavy technologický exemplář družice MAGION-2. - Osobně mě překvapilo, že na panelech hvězdárny se objevila také moje maličkost. A to hned vedle (pre)historického obrázku jisté české kosmické legendy. (Aneb Antonín Vítek tak, jak jej mladší generace nezná.)

    Pátek 9. září 2011

    Start rakety Delta-II s dvojicí lunárních družic GRAIL (viz blog 8. září 2011) byl odložený o dva dny z důvodu nepřízně počasí - nyní se s ním počítá v sobotu 10. září 2011.

    V poušti v Utahu se včera uskutečnil třetí vývojový test (DM-3) pětisegmentového motoru SRB: ten byl původně vyvíjený pro použití na raketách Ares-I a -V, nyní se s ním počítá pro (dosud oficiálně nevyhlášenou) superraketu SLS (některé informace o ní viz blog 17. června 2011). - Zároveň NASA vydala tiskovou zprávu, že chystá na příští týden oznámení týkající se spolupráce s firmou ATK (výrobce motorů SRB), které by "mohlo urychlit komerční dopravu posádek do vesmíru".

    Kosmický systém SeaLaunch (mj. jsme ho osobně viděli zakotvený u mola na Long Beach v Los Angeles - viz blog 20. října 2009) se vrátí do operačního provozu startem 22. září 2011: obvě lodě (vypouštěcí plošina i řídící středisko) již vypluly z Kalifornie a míří na místo startu v Tichém oceánu. Zatím poslední start se uskutečnil z kosmodromu SeaLaunch 20. dubna 2009 - pak firma vyhlásila bankrot (viz blog 24. června 2009).

    Dvě manilové obálky z Houstonu - obě od čtyřnásobné astronautky Lindy Godwinové (Atlantis STS-37/1991, Endeavour STS-59/1994, Atlantis STS-76/1996 a Endeavour STS-108/2001). Dvě litografie, jedna menší fotografie (která stejně vypadá jako litografie; vše s osobním věnováním), snímek z nácviku na kosmické vycházky (již dříve podepsaný astronautem Danielem Tanim) a fotografie startu Atlantis STS-76 (který jsem osobně viděl a jehož se právě Godwinová zúčastnila).

    Čtvrtek 8. září 2011

    Začíná mi podzimní přednášková sezóna. Prozatím budu s kosmonautikou k vidění v těchto termínech (uvádím jen akce, které jsou veřejně přístupné, nikoliv např. přednášky pro školy či jinak uzavřené kolektivy):

  • 8. září - Klikaté cesty do vesmíru, Krajský úřad Vysočina - Jihlava.
  • 9. září - Padesát let kosmonautiky, Dům kultury Uherský Brod.
  • 6. října - Vesmír pod taktovkou armády, hvězdárna Prostějov.
  • 8. října - Kosmické raketoplány: příběh se uzavřel, hvězdárna Ostrava.
  • Příčinou havárie rakety Sojuz s nákladní družicí Progress M-12M byl údajně nekvalitně provedený svár potrubí: to následně prasklo a mělo za následek ukončení činnosti plynového generátoru. Protože ten zajišťuje dodávku paliva do motoru RD-0110, zastavila se i tato - a následně i motor.

    Dnes má z mysu Canaveral naposledy odstartovat raketa Delta-II (její historicky poslední mise je pak plánovaná na příští měsíc z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii). Do vesmíru má dopravit dvojici družic GRAIL pro detailní studium gravitačního pole Měsíce.

    Světlo světa spatřilo několik nových emblémů, které mají vztah k dalšímu letu evropského kosmonauta André Kuiperse. Jednak je to logo jeho mise PromISSe (viz blog 6. září 2011), jednak lodi Sojuz TMA-03M a jednak emblém Expedice-31 na ISS (Kuipers bude členem posádek 30 a 31).

    Středa 7. září 2011

    Nejen raketa Sojuz už má plán na návrat do služby (viz blog 6. září 2011): po havárii (viz blog 18. srpna 2011) existuje i nový "jízdní řád" pro nosič Proton.

  • 18. září - start s ruskou vojenskou komunikační družicí Garpun (Harpuna).
  • 30. září - start s telekomunikační družicí QuetzSat-1 pro EchoStar Corporation.
  • 15. října (nebo polovina listopadu) - start s telekomunikační družicí ViaSat-1.
  • 25. října - start s trojicí navigačních satelitů Glonass.
  • polovina listopadu až počátek prosince - start s telekomunikační družicí AsiaSat-7.
  • 30. listopadu - start s telekomunikačními družicemi Luč-5A a Amos-5.
  • konec prosince - start s telekomunikační družicí Sirius FM-6.
  • Havárii čínské nosné rakety CZ-2C způsobilo "porušené spojení mezi servomechanismem a jedním z pomocných raketových motorů na druhém stupni, což vedlo ke ztrátě stability sestavy a jejímu pádu zpět na Zemi" (či spíše do atmosféry). Druhý stupeň rakety CZ-2C má jeden hlavní a čtyři pomocné motory, které mají na startosti správnou orientaci sestavy: informace o poloze rakety (a tedy i o tom, jak se má ev. upravovat vektor tahu) získávají pomocné motory právě od servomechanismů. Evidentně tedy došlo k fyzickému poškození komunikační linky nebo k nesprávnému předání dat o aktuální poloze rakety.

    Wall Street Journal přinesl další ekonomická čísla k programu superrakety SLS a jejím pilotovaným letům (viz blog 8. srpna 2011). Podle něj by mohl do roku 2025 přijít až na 62,5 mld. USD (vývoj, výroba a provoz rakety plus pilotované lodi 57 mld., zbytek by připadl na rekonstrukci pozemních zařízení a prý i vývoj výsadkového plavidla ). Prezentovaný scénář (Kongres USA nyní zvažuje různé rychlosti vývoje stejně jako různé cíle) ovšem počítá s možností pilotovaného letu dříve než v roce 2021 (viz blog 28. července 2011) a nejen s cestami na asteroid, ale také s přistáním na Měsíci - do roku 2025.

    Tento týden už jsem informoval o kosmickém filmu čínském (Létání, blog 5. září 2011) i německém (Bajkonur, blog 6. září 2011), tak ještě o americkém: minulý týden měl v kinech premiéru sci-fi horor Apollo-18 (stručnou informaci k němu jsem přinesl na blogu 16. června 2011). Toto je pětice plakátů k inkriminovanému snímku. Už jsem ho (skoro celý) viděl: osobně bych jej označil za "béčkový" horor, který přináší prvky z Vetřelce do klaustrofobního lunárního modulu. Kvůli některým záběrům (zvláště sovětského lunárního modulu na Měsíci) stojí pro fanoušky kosmonautiky za to film shlédnout, ale (jak praví Cimrman): "Že bych to musel vidět dvakrát?"

    Úterý 6. září 2011

    Po havárii rakety s lodí Progress M-12M (viz blog 24. srpna 2011) má předběžný (!) letový řád vracející tento nosič do služby a zajišťující obsluhu Mezinárodní kosmické stanice následující podobu:

  • 16. září - přistání lodi Sojuz TMA-21 (původně 8. září).
  • 25. září - start rakety Sojuz 2-1B s družicí Glonass (původně 26. srpna).
  • 14. října - start rakety Sojuz s lodí Progress M-13M (původně 26. října).
  • 28. října - start pilotované lodi Sojuz TMA-22 (původně 22. září).
  • 10. prosince - start pilotované lodi Sojuz TMA-03M (původně 20. listopadu).
  • Na lodi Sojuz TMA-03M má startovat i evropský kosmonaut André Kuipers z Nizozemska (dosud Sojuz TMA-3/2003). Ten včera představil na tiskové konferenci v Kolíně nad Rýnem oficiální jméno své půlroční mise: PromISSe. Jednak je to anglicky "příslib", jednak zkratka z "Programme for Research in Orbit Maximising the Inspiration from Space Station for Europe" (Výzkumný program na oběžné dráze maximalizující inspiraci z kosmické stanice pro Evropu).

    Čínský film "Létání" (viz blog 5. září 2011) není jedinou kinematografickou novinkou s kosmickou tematikou: na plátna kin přichází německý film "Bajkonur" (mimochodem, filmovaný přímo na Bajkonuru i ve Hvězdném městečku u Moskvy). Film je příběhem francouzské dívky Julie Mahe, která touží letět do vesmíru. Její bohatý otec jí proto zakoupí "letenku" v lodi Sojuz coby "kosmické turistce". Když se dostane na Mezinárodní kosmickou stanici, vyskytnou se potíže s plánovaným příletem raketoplánu, takže doprovázející ruský velitel a kazašský palubní inženýr musí na ISS zůstat. Julie se tak vrací v lodi Sojuz sama. Je s ní ale ztraceno spojení a záchranné oddíly nemohou kabinu najít. Na scénu v tu chvíli přichází kazašský mladík Iskander, který se živí sběrem trosek raket vypuštěných z Bajkonuru. Julii najde - a ona se pak v další lodi Sojuz vrací (bůhvíproč) na ISS. - Stejně jako v případě čínského filmu "Létání" mi není známo, zdali Bajkonur vtrhne do našich kin (ale asi je to přece jen o chloupek pravděpodobnější).

    Pondělí 5. září 2011

    Dnes začal v Moskvě 24. planetární kongres ASE (Association of Space Explorers): setkání letěných astro- a kosmonautů. Letošní setkání konané při příležitosti padesátého výročí letu prvního člověka do vesmíru má být největším v historii: zúčastní se jej kolem 120 delegátů (připomínám, že dodnes se na oběžnou dráhu vydalo 520 mužů a žen) plus tentokrát mimořádně desítky těch, kteří se sice tvrdě připravovali, ale šanci letět nakonec nedostali: především pak z řad ruských kandidátů, jako jsou například všechny členky prvního oddílu kosmonautek v SSSR, z něhož letěla jen Valentina Těreškovová.

    Na počátku kongresu ASE se tradičně drží minuta ticha za všechny "nauty", co nás v posledním roce opustili. Jejich seznam rozšířil poslední srpnový den letošního roku sovětský kosmonaut Valerij Rožděstvenskij, veterán z letu Sojuz-23/1976. Byl členem oddílu kosmonautů od roku 1965 do roku 1986, přičemž se zúčastnil právě jediné mise: letu Sojuz-23, kdy měla dvoučlenná posádka (Rožděstvenskij letět jako palubní inženýr společně s Vjačeslavem Zudovem) obydlet stanici Saljut-5. Kvůli selhání automatického stykovacího systému se to ale nepovedlo, a protože posádka nebyla na manuální spojení trénována (což bylo s ohledem na opakované předchozí potíže automatického systému podivné), dostala příkaz se vrátit po dvou dnech letu. Přistála v noci do zamrzlého jezera Tengiz a jen díky ohromnému úsilí záchranných oddílů (jeden ze záchranářů údajně dokonce přišel o život) vyvázli kosmonauti živí.

    Čínská kosmická stanice Tiangong-1 je bezpečně na oběžné dráze a postupně k ní míří pilotované lodě Shenzhou-9, -10 a -11. Všechno ale neprobíhá tak, jak je naplánováno. Jedna z lodí se srazí se stanicí: kosmonauti se nemohou vrátit zpět na Zemi, proto se do vesmíru vydává záchranná mise. Ta se nemůže ke stanici připojit, a tak je k přechodu kosmonautů použit robotický manipulátor. - Nejde o realitu, nýbrž o zápletku nového čínského filmu "Létání", který představuje neobvyklý žánr: sci-fi z blízké budoucnosti, navíc založené na očekávaných událostech (vypuštění stanice Tiangong-1 plus série lodí Shenzhou k ní; mimochodem, start stanice byl nakonec skutečně odložen na cca konec září - viz blog 23. srpna 2011). Film se zatím promítá v čínských kinech, brzy bude dostupný i na DVD. Zdali se ale někdy dostane i do našich končin, je hodně velkou otázkou.

    Pátek 2. září 2011

    Druhá japonská astronautka Naoko Yamazaki(ová) (veteránka z letu Discovery STS-131/2010; první byla Čiaki Mukaiová) oznámila své rozhodnutí opustit kosmickou agenturu JAXA. Uvedla, že hodlá dále působit na volné noze v oblasti vzdělávání a popularizace kosmonautiky. Yamazakiová už byla beztak jednou nohou mimo aktivní oddíl astronautů, protože od loňského prosince působila na částečný úvazek na Tokijské univerzitě a byla zproštěna veškerých činností spojených s oddílem astronautů. Není za tím třeba hledat žádné konspirační teorie, důvod je prozaický: Yamazakiová očekává v říjnu narození druhého dítěte. První (holčička) se jí mimochodem narodilo v roce 2002 (tedy tři roky poté, co byla zařazena do kosmického výcviku). Díky tomu se stala první japonskou matkou ve vesmíru (Mukaiová je bezdětná).

    DÍKY MOC všem, kdo mi poslali poděkování a gratulaci k "pátým narozeninám" tohoto blogu! (Myslím, že jich bylo dokonce víc, než dostávám ke svým občanským narozeninám - což mě opravdu těší, protože to svědčí o zájmu o tento projekt!) Na blog jsem praktikoval svoji zásadu z psaní knihy (mimochodem, rozsah tohoto zcela volně přístupného blogu odpovídá několika publikacím) : "Dělat knihy takové, jaké bych si sám s chutí přečetl." Díky moc všem za každou formu podpory!

    Už si ani nepamatuji, kdy jsem mu psal žádost o podpis. Je to pět, sedm či devět let? Každopádně odpověď nyní dorazila a ve schránce mi přistála obálka z Itálie, kde byla podepsaná litografie, fotografie posádky Columbia STS-78/1996 (v devítičlenné podobě - tedy včetně dvou záložních palubních specialistů) a dvě podepsané kartičky od Lucy Urbaniho. Ten byl za Itálii navržený na výše uvedenou misi STS-78, ale do vesmíru se nakonec nepodíval: zastával právě jen pozici náhradníka u této jediné výpravy.

    Čtvrtek 1. září 2011

    Druhý člen výběru astronautů NASA 2009 se dočkal nominace: Gregory Wiseman (tím prvním byl Michael Hopkins - viz blog 4. února 2011). Bude členem posádky lodi Sojuz TMA-13M (start květen 2014) společně s ruským velitelem Fjodorem Jurčichinem (veterán z letů Atlantis STS-112/2002, Sojuz TMA-10/2007 a Sojuz TMA-19/2010) a kosmonautem ESA Alexandrem Gerstem z Německa (nováček). Mimochodem, Gerstova nominace se tuší od roku 2009 (viz blog 6. srpna 2009) a ví od roku loňského (viz blog 19. října 2010). ESA ji dosud neoznámila, takže se těším, až ji zase někdo s očima navrch hlavy přinese jako superaktuální meganovinku.

    Kosmický turista Richard Garriott (Sojuz TMA-13/2008) se oženil. A nejen to: přibral si ke svému jménu jméno své manželky, takže od nynějška je Richard Garriott de Cayeux.

    Komiks Lajka (informoval jsem o něm např. na blogu 9. března 2009) slavil celosvětově poměrněslušný úspěch. Přesto jeho tvůrci Nicku Abadzisovi chodily reakce od fanoušků z celého světa, kteří mu nemohli odpustit, že na konci příběhu nechal tak sympatického psíka zemřít (no, je to asi podobné, jako kdyby tvůrci filmu Titanc čelili stížnostem, proč se ta úžasná loď potopila - ale žijeme ve 21. století, budiž). Abadzis to nakonec nevydržel - a vytvořil pro komiks čtyři alternativní konce, v nichž Lajka více či méně přežije... Všechny "lepší" konce si lze v plném rozlišení prohlédnout na webu washingtonského obchodu Big Planet Comics.

    Středa 31. srpna 2011

    Blog, který právě čtete (a jsem rád, že Vám návštěva těchto stránek za to stojí) oslavil v pondělí 29. srpna 2011 páté narozeniny: nezapomněl jsem, jen jsem nestihl nachystat zamýšlený malý "dárek". Tak tedy: pro snadnější orientaci jsem vytvořil kompletní archívy jednotlivých let. Laskavý čtenář tak nemusí při pátrání v historii otevírat jednotlivé měsíce (jako doposud), ale může (má-li dostatečně silné spojení, neb zvláště poslední roky obsahují přes tisíc obrázků) se věnovat průzkumu jednotlivých let (2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011). Mimochodem, představuje to nějakých 1026 normostran textu a bez několika málo kusů 5000 obrázků (myslím, že nebude moc autorů, kteří obohatili český internet o takovéto množství původního převážně kosmického materiálu). Držte mi palce, ať jich ještě pár přibude!

    Rusko zveřejnilo informace o příčinách havárií raket Proton a Sojuz tento měsíc. Horní stupeň rakety Proton Breeze-M nefungoval správně, protože selhal jeho řídící systém: "Časový interval k manipulaci s gyroskopickou platformou do správné pozice byl neúměrně krátký." (Mimochodem, "nejdůvěryhodnější zpravodajský portál" psal o "hydrostabilizační platformě".) Zdali šlo o softwarovou či organizační chybu, prameny neuvádějí (resp. všichni automaticky svádí vinu na programátora - ale co když psal kód přesně podle předloženého zadání?). Zároveň byly zahájeny přípravy k letům dalších raket Proton (na závěrečné čtyři měsíce roku se plánovaly tři); jejich přesný harmonogram bude zveřejněn v nejbližších dnech. - Misi rakety Sojuz pak ukončilo přerušení činnosti plynového generátoru, který zajišťuje dodávku paliva do motoru RD-0110. Proč přestal generátor pracovat, nebylo zatím ani naznačeno.

    Zářijové číslo měsíčníku Válka otisklo můj článek "Základna raketám zaslíbená" - o historii německé raketové střelnice Peenemünde.

    Úterý 30. srpna 2011

    NASA zveřejnila nový odhad ceny teleskopu JWST (James Webb Space Telescope): ta by měla dosáhnout částky 8,7 mld. dolarů (vývoj, výroba, start, pět let provozu). Termín startu se každopádně posouvá na říjen 2018. Prozatím se počítalo s celkovou částkou 6,5 mld. USD (viz blog 1. prosince 2010) - dosud přitom bylo proinvestováno "jen" něco přes tři miliardy dolarů. Osud projektu je každopádně v nynější době "utahování opasků" velmi nejistý - viz blog 11. července 2011.

    Start japonské rakety H-2A plánovaný na neděli 28. srpna byl odložený na neurčito. Důvodem se stalo odhalení závady v řídícím a komunikačním systému nosiče (podle některých zpráv šlo o autodestrukční systém) tři dny před plánovaným vypuštěním s družicí pro optický průzkum IGS (Information Gathering Satellite). Ta je první z druhé generace satelitů, přičemž má dokompletovat japonský satelitní zpravodajský systém na plný stav dvou optických a dvou radarových družic. IGS má pořizovat snímky s rozlišením 60 cm detailů.

    Letectví+kosmonautika 8/2011 obsahuje dva články podepsané mým jménem: "Kosmické novinky na pařížském aerosalónu" a "Morpheus - Taxi pro robota na Měsíci" (viz blog 20. června 2011).

    Pondělí 29. srpna 2011

    Dnes by mělo Rusko zveřejnit (předběžný?; k havárii došlo v důsledku poklesu tlaku paliva - otázkou zůstává jeho příčina) závěr vyšetřovaí komise havárie rakety Sojuz-U, která nesla zásobovací loď Progress M-12M (viz blog 24. srpna 2011). Na základě toho bude přijatý harmonogram dalších prací a upravený letový řád pro ISS. Zatím se počítá s odkladem přistání lodi Sojuz TMA-21 z 8. na 22. září - a s odkladem startu lodi Sojuz TMA-22 z 22. září na 6. října. Před tímto pilotovaným letem má raketa Sojuz vzlétnout nejméně dvakrát: jednou s družicí Glonass-M, jednou s lodí Progress M-13M. Havárie pak má dopady i na zemi, když ruský generální prokurátor zahájil vyšetřování v továrně ve Voroněži, kde byl vyrobený třetí stupeň selhavší rakety. Přislíbil, že pokud bude odhaleno nějaké zanedbání na straně dělníků či vedení továrny, půjdou viníci před soud - s výhledem nepodmíněných trestů.

    Pokud by byl odklad ve vypouštění lodí Sojuz větší, bude Mezinárodní kosmická stanice od letošního listopadu neobydlená. Zatímco přistání lodi Sojuz TMA-21 lze odložit až do října (nejpozději do 31. října) a návrat lodi Sojuz TMA-02M (nyní 16. listopadu 2011) až do počátku ledna 2012 (přesně 3. ledna), prakticky je to krapet jinak: Rusové se chtějí vyhnout přistání v zimních měsících. Jednak kvůli tomu, že by muselo být provedeno v noci, jednak kvůli krajně nepříznivému počasí panujícímu v té době v Kazachstánu. Takže: nebude-li možné vypustit další pilotovaný Sojuz do poloviny listopadu, ISS osiří. (Osobně se ale domnívám, že jde o nepravděpodobný scénář.)

    Paní Indira Feustlová, manželka Andrew Feustela, rozhodně není astronautka - přesto jsem ji o podpis požádal (když už se naskytla příležitost). Bodejť by ne: vždyť se její jméno objevilo na polooficiálním emblému manželek mise Endeavour STS-134 (srovnejte s čistě oficiálním emblémem - viz blog 4. března 2010, 16. května 2011 nebo nejnověji 24. srpna 2011).

    Pátek 26. srpna 2011

    Na kosmodrom Wallops ve státě Virginie dorazila první polovina nové nákladní lodi Cygnus, která by si měla svoji premiéru odbýt v únoru či březnu příštího roku. (Poletí na palubě nové rakety Taurus-II, ta by měla být odzkoušena ještě koncem letošního roku.) Na kosmodromu je tak přetlakový modul první lodi Cygnus, který byl vyrobený v Itálii firmou Thales Alenia Space (mj. pro ISS dodala moduly Node-2, Node-3, Cupola nebo Leonardo - z jeho konstrukce MPLM je mimochodem přetlakový modul lodi Cygnus odvozený). Druhou polovinu lodi Cygnus tvoří servisní modul, který zatím prochází testy v Dullesu (stát Virginia) - a na kosmodrom poputuje až po jejich dokončení.

    Exastronaut a první člověk na Měsíci Neil Armstrong (Gemini-8/1966, Apollo-11/1969) se chystá vystoupit v Kongresu USA s výzvou k urychlenému návratu lidí na Měsíc, který by se měl stát "odrazovým můstkem" (ve smyslu získání zkušeností) před cestou na Mars. Armstrong již dříve kritizoval prezidenta Baraka Obamu za jeho chaotická a bezkoncepční rozhodnutí, která se týkají budoucnosti americké kosmonautiky.

    S nedávnou návštěvou Andrewa Feustela v Česku byl neodmyslitelně spojený také Krteček: za ním jsme (i s jeho brášky) vyrazili letos v dubnu na Floridu (viz blog 28. dubna 2011), ale bohužel nám nebylo dopřáno start raketoplánu Endeavour STS-134 vidět. A tak nám Feustel alespoň podepsal fotografie s raketoplánem na rampě plus několik "krtkovských" vztahujících se k jeho letu. (Na fotografii ve spodní řadě je Krteček špatně vidět: najdete ho zhruba u Feustelova pravého ramene.)

    Čtvrtek 25. srpna 2011

    Vaše předpoklady jsou příliš optimistické. - To je poselství plynoucí z revize, kterou ohledně budoucího amerického průzkumu vesmíru astronauty provedla firma Booz Allen Hamilton. Ta hodnotila cenové odhady týkající se nové kosmické lodi MPCV (ex-Orion), superrakety SLS a drastické modernizace startovacích komplexů plus pozemních zařízení (nástin těchto čísel - viz blog 8. srpna 2011). Revize mj. konstatuje: "Všechny tři odhady výdajů předpokládají značné a neopodstatněné budoucí úspory nákladů, což vede k dojmu, že jde o příliš optimistická čísla." No, pokud náklady 29 až 38 mld. dolarů do premiérového pilotovaného startu systému (přesně za deset let, v srpnu 2021) využívajícího stávající infrastrukturu a raketu odvozenou z raketoplánů jsou optimistické, pak bych nechtěl viděl pesimistická čísla...

    Poslední dva starty má před sebou raketa Delta-II: v září z mysu Canaveral (stát Florida), v říjnu z kosmodromu Vandenberg (stát Kalifornie). Dosud má za sebou 149 letů, z toho 147 plně úspěšných (jedno totální selhání, jeden částečný neúspěch). NASA ale začala uvažovat o jejím návratu do služby: do budoucna totiž není k dispozici vhodný nosič střední třídy za rozumnou cenu. Přitom Delta-II vynesla do vesmíru šedesát procent vědeckých družic a sond NASA v posledních deseti letech. Údajně jsou k dispozici součástky pro výrobu pěti raket Delta-II: její lety by tak (alespoň v omezené míře) mohly být obnoveny v roce 2014. (Další variantou je výběr nosiče Taurus-2, který ale na svoji premiéru teprve čeká. - Do budoucna se počítá i s využitím Falconu-9, ale ten bude certifikován pro lety s nejcennějšími náklady NASA v nejoptimističtějším případě v roce 2014.) NASA má přitom hned několik zařízení, u kterých nemá vybranou nosnou raketu a kde by právě Delta-II "bodla". Jde o OCO-2 (původně Taurus-II, ale po havárii dvou raket v řadě NASA kontrakt pozastavila) s plánovaným startem 2013, oceánografickou francouzsko-americkou družici Jason-3 (start 2013 nebo 14), satelit SMAP (Soil Moisture Active Passive, 2014) a ICESat (2016).

    Na blogu 25. ledna 2011 jsem informoval o tom, že osmnáctý oddíl amerických astronautů z roku 2000 nese neoficiální označení Bugz. A protože členem tohoto oddílu byl i Andrew Feustel (viz blog 22. srpna 2011), nechal jsem si ho zvěčnit jak na oficiální litografii oddílu, tak i na méně oficiálním snímku...

    Středa 24. srpna 2011

    Po zkázách raket Proton a CZ-2C minulý týden (viz blog 18. srpna 2011) tu máme další selhání kosmického nosiče: raketa Sojuz dnes havarovala ve 325. sekundě letu (během činnosti třetího stupně). Na oběžnou dráhu nesla (leč nedopravila) zásobovací loď Progress M-12M. Šlo o 44. zásobovací misi na Mezinárodní kosmickou stanici - a celkově o 175. loď typu Progress (od roku 1978). Jde přitom o historicky první selhání mise Progress - a stejně tak jakékoliv mise na ISS. Vzhledem ke značnému "předzásobování" stanice by ovšem její posádka neměla trpěti jakýmkoliv nedostatkem... (Navíc Progress dnes není jediná zásobovací loď pro ISS: z odzkoušených jsou k dispozici evropská ATV a japonská HTV dopravující ročně stejné množství zásob na stanici jako Rusové.)

    Vzhledem k tomu, že stejné nosné rakety používají i pilotované lodě Sojuz a že rakety budou podle všeho na nějaký čas "uzemněny", může havárie narušit letový harmonogram ISS. Nejbližší start pilotované lodi Sojuz TMA-22 je aktuálně plánovaný na 22. září: kdyby byl odližený, posunul by se kvůli zachoání kontinuity provozu nejspíše o měsíc i návrat lodi Sojuz TMA-21 (dosud 9. září 2011).

    Zneužil jsem příležitost a od Andrew Feustela (viz blog 22. a 23. srpna 2011) si nechal napsat věnování na litografii posádky raketoplánu Endeavour STS-134 (kterou jsem získal již dříve, viz blog 16. května 2011). A pak jej požádal ještě o několik podpisů: například na fotografii kapely Max-Q, kde dělá kytaristu (druhý řádek, druhý snímek) nebo na fotografie z našeho minulého setkání v roce 2009 (viz blog 4. srpna 2009).

    Úterý 23. srpna 2011

    Po havárii čínské rakety CZ-2C (viz blog 18. srpna 2011) se objevily úvahy, zdali tato událost nebude mít vliv na plánované vypuštění kosmické stanice Tiangong-1 koncem tohoto měsíce (poslední zprávy hovořily o termínu 29./30. srpna). Čína to nejprve popřela s tím, že jde o odlišné nosiče (stanici má vynést verze CZ-2F). Nyní se ovšem objevily (neověřené a v tuto chvíli neověřitelné) informace, že se start odkládá na říjen. Tak uvidíme...

    Letošní okurkovou sezónu zpestřila informace o tom, že britský princ Harry by se rád stal astronautem. Prý již v příštím roce se zapojí do výcviku NASA (sice se výběr nového oddílu astronautů čeká, ale to je asi tak všechno, co má zpráva společného s realitou). Harry by se rád (dle "okurkových" informací) stal prvním astronautem s "modrou krví" (a co třeba saúdskoarabský princ Sultan Al-Saud, který letěl raketoplánem již v roce 1985?). Celkově bych tuto zprávu bral s hooodně velkou rezervou...

    O unikátních fotografiích startu raketoplánu Endeavour STS-134 pořízených náhodně z dopravního letadla jsem již informoval (viz blog 1. června 2011) stejně jako o neméně unikátních snímcích Mezinárodní kosmické stanice z odlétající lodi Sojuz TMA-20 (viz blog 8. června 2011). Protože u obou událostí byl astronaut Andrew Feustel (raketoplánem startoval, na stanici v době fotografování bydlel), který zavítal počátkem srpna do Česka (viz blog 22. srpna 2011), nechal jsem si ho na snímky z těchto událostí zvěčnit...

    Pondělí 22. srpna 2011

    Hlavní konstruktér kanceláře NPO Eněrgija Vitalij Lopota oznámil, že Rusko obnoví lety platících turistů v lodích Sojuz v roce 2014. Za tímto účelem by měla být vyrobena pátá loď mimo běžnou produkci čtyř kabin ročně pro Mezinárodní kosmickou stanici. Podle Lopoty se již s její výrobou započalo a je v "rané fázi".

    Společnost Virgin Galactic informovala, že první let s platícími pasažéry lodi SpaceShipTwo povede pilot Dave Mackay z britského Helmsdale (54). Mackay působil šestnáct let u RAF, z toho polovinu jako testovací pilot. Od roku 1995 pracuje pro Virgin Atlantic, kde se postupně vypracoval až na kapitána Boeingu-747. Má nalétáno 11 tisíc hodin na více než stovce různých letadel.

    První dva srpnové týdny byly v české kosmonautice ve znamení návštěvy amerického astronauta Andrew Feustela (veterán z letů Atlantis STS-125/2009 a Endeavour STS-134/2011), který uspořádal fantastické turné po naší zemi. (Mimochodem, Feustel "obětoval" setkání posádky své mise STS-134 v Bílém domě s americkým prezidentem Barackem Obamou, které se uskutečnilo v úterý 2. srpna 2011.) Za Feustelem jsme vyrazili do Českého Krumlova (viz první a druhý řádek fotografií), neb jsme v jižních Čechách trávili dovolenou. Následně jsme se mihli i v Soběšicích u Brna (třetí řada fotek) a nakonec i na hlavní superakci v Brně (poslední řádek). Zbyla spousta krásných vzpomínek. Např. při pozdním příchodu do Krumlova se Feustel omluvil a když viděl jen pár desítek lidí v sále, prohlásil, že slibuje, že dnes podepíše při autogramiádě všem všechno - po tváři mi přelétl široký úsměv, zatímco manželka tiše zasyčela "Opovaž se!" - věděla, že jsem si právě vyzvedl balíček jedné stovky fotografií Mezinárodní kosmické stanice, které se chystám rozeslat kosmonautům s žádostí o podpis... (Bohatá fotogalerie z návštěvy Feustela je na webu Astro - další jsou z našich rodinných fotoaparátů nebo od mnoha známých či neznámých, kteří mi je poslali. Všem tímto DĚKUJI MOC!)

    Pátek 19. srpna 2011

    Společnost SpaceX zveřejnila další porci informací o svých aktivitách. Start třetí rakety Falcon-9 s lodí Dragon, která by mohla zamířit k Mezinárodní kosmické stanici (viz blog 26. července 2011), je stále připravovaný na 30. listopadu 2011 (připojení k ISS 7. prosince). Ovšem je velmi pravděpodobný odklad na příští rok - oficiálně z důvodu "velkého provozu u ISS v letošním roce" (což je zvláštní, protože na poslední tři měsíce letošního roku jsou plánované přílety jen dvou lodí - kdežto na první čtvrtletí roku příštího čtyř až pěti lodí; právě Dragon v to nepočítaje). Firma SpaceX každopádně provedla na mysu Canaveral zkušební odpočítávání rakety Falcon-9 včetně tankování pohonnými látkami. Odpočet se zastavil (dle plánu) sekundu před zážehem motorů. Došlo mj. k odzkoušení nových čerpadel, která umožňují raketu natankovat během třiceti minut (dosud to trvalo 90 minut). Teoreticky je tak nyní možné Falcon-9 vypustit do hodiny od opuštění hangáru.

    SpaceX zároveň zvyšuje výrobní kapacitu svého závodu v kalifornském Hawthorne (viz blog 22. října 2011), kde chce dosáhnout kapacity jednoho vyrobeného prvního stupně Falconu-9 (spřažená trojice těchto bloků tvoří první stupeň budoucí rakety Falcon Heavy - viz blog 6. dubna 2011) týdně a jednoho druhého stupně každé dva týdny. Zároveň se počítá s produkcí jedné lodi Dragon (v pilotované či nákladní verzi) každých šest až osm týdnů. Teoreticky tak lze dosáhnout frekvence šesti až osmi letů Dragonu ročně.

    Čtrnáctideník Svět 11/2011 přinesl mé volné doplnění článku "Raketoplány: poslední mise se blíží" (viz blog 17. srpna 2011). Jeho název je "Miniraketoplány - Jaká je budoucnost vesmírných letů?" a věnuje se právě miniraketoplánům. Jejich výhodám/nevýhodám, možnostem a historii stejně jako budoucnosti.

    Čtvrtek 18. srpna 2011

    Včera jsem psal, že "čínský raketostroj se zase rozjel na plné obrátky" a avizoval jsem dnešní start rakety CZ-2C s družicí Shi Jian 11-04. Všechno je ale jinak: raketa sice odstartovala, ale raketostroj se zadrhl, neb během vzletu (po Čínu šlo o třetí start během jediného týdne) havarovala. V tuto chvíli není jasné, v jaké fázi letu k havárii došlo, jisté je jen to, že oběžné dráhy nebylo dosaženo - a že jde o první čínský nezdar po patnácti letech. Byla tak ukončena série 21 úspěšných čínských startů v řadě, nebo série 97 úspěchů (pokud částečný úspěch rakety CZ-3B v srpnu 2009 nepočítáme za neúspěch).

    Tento čínský nezdar není aktuálně jediný: neúspěch si díky selhání rakety Proton-M připsalo také Rusko. Při (nebo bezprostředně po - v tom se zprávy liší) čtvrtém z pěti zážehů horního stupně Breez-M došlo ke ztrátě komunikace se stupněm i vynášenou družicí Ekspress-AM4.

    Pro čtrnáctideník Svět 9/2011 jsem napsal článek "V pekelné výhni!" (o misi sondy MESSENGER k planetě Merkur).

    Středa 17. srpna 2011

    Čínský "raketostroj" se zase rozjel na plné obrátky: zatímco za prvních pět měsíců vyslala nejlidnatější země světa do vesmíru jedinou raketu, v rozmezí od 20. června do 15. srpna startovalo sedm nosičů. A podle všeho není všem dnům konec: do konce srpna se uskuteční ještě nejméně dva starty (snad již zítra poletí raketa CZ-2C s družicí Shi Jian 11-04 pro vědecké a technologické experimenty - protože ale o této sérii nejsou zveřejňované další informace, jde pravděpodobně o vojenské zařízení). A do konce roku dalších možná až sedm.

    Snad již příští týden se dočkáme vypuštění první čínské kosmické stanice Tiangong-1: k tomu by mělo podle nejnovějších zpráv dojít v rozmezí 25. až 30. srpna 2011. O dva měsíce později (tedy koncem října) má ke stanici zamířit bezpilotní loď Shenzhou-8 - a pokud spojení obou těles proběhne na výbornou, poletí v Shenzhou-9 v první polovině příštího roku kosmonauti (v opačném případě bude i "devítka" bezpilotní). Ke stanici pak má ve druhé polovině 2012 zamířit i pilotovaná Shenzhou-10. Tiangong-1 je přitom označovaný jako "cílové těleso" a podle některých zpráv kosmonauti na jeho palubu vůbec nevstoupí - což je ale (podle mého názoru) v příkrém rozporu s informací, že Tiangong-1 ponese vlajku IAF (respektive ponese jednu velkou a 300 ks menších), kterou mají kosmonauti vyzvednout a vrátit zpět na Zemi - viz blog 19. července 2011.

    Svět 8/2011 jsem obohatil o článek "Raketoplány: poslední mise se blíží" (připomínám, že časopis vyšel již v květnu).

    Úterý 16. srpna 2011

    Firma Boeing vybrala jako nosič pro svoji vyvíjenou loď CST-100 raketu Atlas-5. Celkem předpokládá tři testovací start. První (bezpilotní) v prvním čtvrtletí 2015, druhý také bezpilotní v polovině téhož roku - v tomto případě ovšem půjde především o test záchranného systému v reálných letových podmínách. Před koncem roku 2015 se pak má uskutečnit pilotovaný let se dvojicí zkušebních pilotů firmy Boeing na palubě. Firma zároveň oznámila, že v dohledné době provede výběr kandidátů na tuto zkušební misi: viceprezident Boeing John Elbon oznámil, že předchozí zkušenost s kosmickým letem není nutná, ale že bude představovat nezanedbatelnou výhodu. Samozřejmě je celý projekt podmíněný financováním ze strany NASA: to je zatím zajištěno v rámci programu CCDev jen do května příštího roku (společně se třemi dalšími projekty - viz blog 13. května 2011).

    Konstrukční kancelář NPO Lavočkin oznámila, že Rusko chce do roku 2020 vyslat do vesmíru osm meziplanetárních sond. Nejbližší má být automat Fobos/Grunt (start listopad 2011). V roce 2013 se očekává mise Luna-Resurs (doprava mobilního vozidla na Měsíc, v rámci společné mise s Indií Chandrayaan-2), o rok později Luna-Glob. Obnovit průzkum Venuše má Veněra-D a v průzkumu Marsu pokračovat Mars-NET (obě 2016). Další tři sondy nebyly upřesněny. Jen připomínám, že Rusko za posledních 23 let dokázalo vyslat do vesmíru jedinou meziplanetární sondu (Mars-8 alias Mars-96), která ale byla zničena krátce po startu díky selhání nosné rakety.

    Čtrnáctideník Svět číslo 7/2011 a můj článek "Utajená mise" - o konspirační teorii hovořící o letu Apolla-20 v roce 1976, což byla výprava mající za cíl zkoumat tajuplnou loď mimozemšťanů objevenou na Měsíci.

    Pátek 12. srpna 2011

    Chcete se stát "kosmickým turistou", ale nedisponujete potřebnými 200 tisíci dolary pro rezervaci "letenky" v lodi SpaceShipTwo (která má problémům navzdory k realizaci bezesporu nejblíže)? Žádná tragédie, příležitost nabízí slavná vyhlídková věž s restautrací Space Needle (Kosmická jehla) v Seattle (stát Washington). Výběr je dvoukolový: v prvním kole se stačí na stránkách Space Needle zaregistrovat a doufat ve štěstí. Z přihlášek (očekávají se jich milióny) bude náhodně vybráno tisíc osob. Ty pak budou mít za úkol vytvořit minutové video o tom, proč by právě ony měly získat vysněnou "letenku" - videa budou vystavena na internetu a o vítězi rozhodne veřejné hlasování.

    Na blogu 27. července 2011 jsem informoval o knize Wings In Orbit ("Je to snad nejlepší kniha o kosmických raketoplánech, co jsem kdy měl v ruce.") Následně mi přišlo několik e-mailů, kde jste mě upozorňovali, že kniha je volně dostupná ke stažení na webu NASA. I když papír je papír, tak je mi nad slunce jasnější, že ne každý si chce nebo může papírovou publikaci pořídit (nehledě na to, že elektronická verze je krapet praktičtější na cesty či skladování). Proto se o odkaz rád dělím - a zároveň DĚKUJI VŠEM, kdo mě na něj upozornili! (Dopisy v koši nekončí a za aktivní čtenáře jsem opravdu velmi rád. DÍKY!)

    Malé ohlédnutí za mým úterním (viz blog 9. srpna 2011) vystoupením v "Událostech, komentářích" na ČT24.

    Čtvrtek 11. srpna 2011

    S plánovaným příchodem komerčních (nikoliv soukromých – třeba Boeing nebo Lockheed Martin jsou svým způsobem také v soukromých rukách) zařízení pro dopravu nákladu a posádek do vesmíru se velmi často ozývá „už je na čase, aby tyto systémy konečně přišly!“ Neb stát je neschopný a nepružný, komerční firmy hospodaří rozumně, rychle a efektivně. Ono to ale neplatí vždy. Jen pro připomenutí: společnost SpaceX investovala kolem 300 mil. USD do rakety Falcon-9 (viz blog 10. srpna 2011; neuvádím to jako příklad plýtvání, ale jen jako srovnávací číslo). Ale třeba neúspěšný Beal Aerospace investoval do nosných raket kolem 200 mil. USD nebo Kistler částku zhruba 750 mil. dolarů. Z nich nakonec nevzniklo nic smysluplného... Vlastně nevzniklo vůbec, ale vůbec nic. Že je něco komerční, tedy ještě není automaticky záruka úspěchu.

    Spor mezi společností SpaceX a Joem Fragolou (viz blog 14. července 2011) má poněkud zvláštní a překvapivou dohru - skončil se mimosoudní dohodou. Podmínky dohody nebyly zveřejněny. Protože Fragola se neomluvil ani jinak nevyjádřil, komentátoři se shodují na jednom - je to velmi zvláštní konec celého případu, kdy si společnost SpaceX nechala "nakydat na hlavu" a bez jediného slova vysvělení podanou žalobu stáhla...

    "Potkali se u hangáru" - aneb "k sobě přitisknou se, čumák na čumák". Protože NASA stále má tři raketoplány, ale k dispozici jen dva hangáry OPF (kde se odstrojují a připravují na přesun do muzejí), musí stále jeden "odkládat" do hangáru VAB. Při jednom takovémto přesunu se dnes potkaly stroje Discovery a Endeavour - vznikla tak unikátní příležitost nafotit oba stroje společně. (No, ono by se asi nic nestalo, kdyby někdo lehce zapřemýšlel hlavou a naplánoval přesun tak, aby se k nim mohl přidat i Atlantis - vznikla by unikátní "rodinná fotografie" celé flotily raketoplánů...)

    Středa 10. srpna 2011

    Společnost SpaceX nedávno zveřejnila ekonomické informace o svém dosavadním fungování. V letech 2002 až 10 stál její provoz 800 mil. USD. V této částce je vybudování či úprava tří startovacích komplexů (Kwajalein, mys Canaveral, Vandenberg), továrna (kromě produkce motorů dimenzována na 12 startů Falconu-9 s lodí Dragon ročně), pět startů nosiče Falcon-1, dva Falcon-9 a jedna loď Dragon. Dnes má přitom firma objednávky na čtyřicet startů v hodnotě 3 mld. USD. Vývoj Falconu-9 trval 4,5 roku a stál něco přes 300 mil. USD. Vývoj lodi Dragon trval čtyři roky a stál zhruba stejně (300 mil. USD). Jednotková cena Falconu-9 je 54 mil. dolarů, cena kompletní mise Falconu-9 a Dragonu k Mezinárodní kosmické stanici je 133 mil. USD.

    V této souvislosti je zajímavé, že NASA spočítala, že kdyby nosič třídy Falcon-9 realizovala ve vlastní režii, musela by na něj vynaložit 3,5 až 4 mld. dolarů. A viceprezident čínské společnosti CAST (China Aerospace Science and Technology Corp.) Lei Fanpei v dubnu 2011 v rozhovoru pro Aviation Week prohlásil, že ani čínské rakety nejsou dnes schopné cenově konkurovat SpaceX...

    Dne 28. července 2011 zemřel Brian O´Leary (1940 - 2011). V říjnu 1967 byl vybraný do šestého oddílu astronautů NASA - do oddílu vědců, kteří věděli, že mají šance jen na záložní pozice pro poslední mise programu Apollo a Skylab, a tudíž bez reálné šance v dohledné době letět. (Mimochodem, z jedenácti členů oddílu do vesmíru nakonec čtyři na oběžnou dráhu vůbec neletěli a první jeho člen se podíval do vesmíru až v roce 1982, tedy po patnáctiletém čekání.) O´Leary ale s touto rolí evidentně nebyl smířený, protože oddíl po pouhých šesti měsících v dubnu 1968 opustil. Následně napsal knihu "The Making of an Ex-Astronaut" (volně "Jak se stát neastronautem"), v níž tvrdě kritizoval poměry v NASA i v samotném oddíle astronautů.

    Úterý 9. srpna 2011

    Izraelská raketa Šavit (česky „Kometa“) má za sebou od roku 1988 celkem devět startů (se třemi selháními): její velkou nevýhodou je vzhledem k poloze kosmodromu Palmachin nutnost letů na retrográdní dráhy. Tedy proti směru zemské rotace, což snižuje nosnost nejméně o čtvrtinu. (Záleží ale na úhlu pohledu, protože retrográdní dráha je vzhledem ke svým unikátním parametrům zajímavá ze zpravodajského hlediska.) Každopádně Izrael nyní intenzivně studuje možnost startů rakety Šavit z paluby letícího Boeingu-747 nad Indickým oceánem. Důvodem je požadavek na nové průzkumné družice, které budou mít hmotnost 700 kg (dnes zhruba polovina). Na rozdíl od rakety Pegasus, která je odhazovaná z paluby Lockheedu L-1011 a po krátkém pádu se pomocí křídel stabilizuje před zážehem motoru, by Šavit zapaloval svůj motor přímo na hřbetě Boeingu-747, který by těsně před tím provedl manévr směrující raketu do správné polohy. Podle izraelských zdrojů by to bylo pro posádku „silně nepříjemné, ale proveditelné“ – k dalším problémům pak patří třeba otázka případného nouzového přistání Boeingu-747 s raketou na hřbetě. Šavit využívá tuhé pohonné látky a má hmotnost 32 tun.

    Možnost vypouštění rakety Šavit z letounu Boeing-747 ovšem není jediná alternativou, jak zvýšit kapacitu nosiče. Izrael jedná o možnosti vybudování vlastní startovací rampy na brazilském kosmodromu Alcantara, v Kourou (Francouzská Guayana) nebo na italské plošině San Marco u břehů Keni. Přenesení startů do jiné země by mj. mohlo umožnit komerční lety nosiče Šavit, o kterých se již delší dobu uvažuje.

    Dnes kolem 22:45 h bych se měl objevit v Událostech na ČT24 - téma "kosmické smetí".

    Měsíčník Robot Revue 5/2011 obsahoval můj článek "Až na konec světa - a ještě o kus dál!" (projekt meziplanetárních sond Voyager s důrazem na aktuální stav). Tímto číslem se zároveň vydavatel rozhodl publikování měsíčníku pozastavit s tím, že jej v nové podobě "restartuje" v září.

    Pondělí 8. srpna 2011

    Dle floridského deníku Orlando Sentinel jsou částky za vývoj nové americké rakety SLS (její letový harmonogram viz blog 28. července 2011) vpravdě astronomické. NASA počítá s tím, že před prvním testem superrakety a bezpilotní lodi MPCV v prosinci 2017 bude třeba vynaložit částku 17 až 22 miliard dolarů - a dalších 12 až 16 miliard bude zapotřebí před prvním pilotovaným letem v srpnu 2021. Orlando Sentinel neuvádí, jaký podíl připadá na raketu SLS a jaký na loď MPCV - každopádně jde při využití stávajících technologií a infrastruktury (dle mého názoru) o částky skutečně závratné. Jen pro úplnost: zrušený program Constellation si od ledna 2004 do dubna 2011 vyžádal 13,1 mld. dolarů.

    Všechno zlé je pro něco dobré: extrémní sucho v Texasu způsobilo, že jezero v Nacogdoches vydalo nádrž o průměru 114 centimetrů, která bývala součástí raketoplánu Columbia (podle všeho šlo o nádrž na kapalný vodík pro výrobu elektrické energie, která má hmotnost 97 kg). Nádrž má být nyní odeslána do Kennedyho kosmického střediska, kde jsou veškeré trosky Columbie uložené. Je to zvláštní nález, ale nikterak neobvyklý: dle NASA se podaří zhruba jednou za rok nějaký úlomek z nešťastné Columbie (zničena v únoru 2003) nalézt.

    V pátek se na palubě rakety Atlas-5 (verze 551, která má nosnost 18800 kg na nízkou oběžnou dráhu a která je dnes nejsilnější z celé rodiny) vydala do vesmíru meziplanetární sonda Juno. Ta má v srpnu 2016 dorazit k planetě Jupiter a nejméně rok zkoumat ji i její systém měsíců (s důrazem na gravitační a magnetická pole, polární megnetosféru nebo vnitřní strukturu Jupitera). Mimochodem, je to poprvé, co letí do takového vzdálenosti od Slunce (5 AU) sonda poháněná výhradně slunečními bateriemi. Na palubě sondy je i trojice hliníkových (a oproti "reálné" velikosti mírně zmenšených) figurek ze stavebnice Lego: znázorňují Galilea Galilee (jako první zkoumal Jupiter dalekohledem a objevil mj. jeho čtyři největší měsíce), římského boha Jupitera a jeho manželku Juno (po níž je mise pojmenována). Stejně tak je na sondě šestigramová hliníková plaketa s autoportrétem Galilea Galilee a jeho rukopisem z ledna 1610, který je braný jako první pozorování velkých měsíců Jupitera.

    Čtvrtek 4. srpna 2011

    Nosné rakety Atlas (výrobce Lockheed Martin) se donedávna vyráběly v Denveru (stát Colorado) a na místo startu se přesunovaly letecky (mimochodem, pomocí ruských letounů Antonov). Rakety Delta (Boeing) pak měly výrobní linky v Decaturu (stát Alabama), odkud byly transportovány lodí Delta Mariner. (Platí jak pro starty z mysu Canaveralna Floridě, tak z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii.) V roce 2006 se se vznikem společnosti ULA (United Launch Alliance), která představuje spolupráci Lockheed Martinu a Boeingu, začaly hledat cesty, jak snižovat náklady. Nejprve se (v roce 2009) přesunula výroba raket Atlas do Decaturu. A minulý týden poprvé loď Delta Mariner přivezla na mys Canaveral obě „konkurenční“ rakety najedou – jen spojením dopravních cest do jedné se podařilo ušetřit 800 tisíc dolarů.

    Podle studie univerzity ve Štrasburku může červené víno tělu pomáhat vyrovnat se s následky dlouhodobého pobytu ve stavu beztíže. Obsahuje totiž resveratrol, u něhož bylo podle vědců prokázáno, že zpomaluje řídnutí kostí, které hrozí právě při pobytu ve vesmíru. Pro kosmonauty je to jistě zajímavá zpráva, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že nějaký vědátor vymyslí, jako resveratrol izolovat a nacpat do tabletek, čípků nebo podobného zvěrstva...

    Měsíčník Robot Revue 4/2011 obsahoval můj článek "Vzlétnou do vesmíru bezpilotní robotické raketoplány?" (pojednával o projektech X-37, X-37B nebo OTV).

    Středa 3. srpna 2011

    NASA zvažuje, že by ve třetím kole kontraktů na komerční dopravu posádek do vesmíru změnila strategii. Zatímco v prvním a druhém kole kontraktu CCDev (Commercial Crew Development) zadala NASA kontrakty na základě toho, že komerční firmy předložily projekty a samy nabídly technické řešení plus termíny plnění, ve třetím kole by vše mohlo být jinak. Podobná koncepce sice ponechává velkou volnost firmám, ale svazuje ruce přímo NASA – ta nemůže upřesňovat (= diktovat) požadavky nebo ovlivňovat termíny. (No, ne že bych si myslel, že je to na škodu...)

    NASA chce v rámci CCDev začít v příštím roce pracovat na integrovaném systému (systémech), který bude zahrnovat raketu i kosmickou loď – a chce mít nad některými záležitostmi větší moc. (Což zároveň „přistřihne křidélka“ komerčním firmám, které přijdou o volnost – a je otázkou, jestli si podobný diktát od jednoho, byť klíčového zákazníka nechají líbit.) NASA nyní předpokládá, že se uskuteční ještě dvě kola CCDev. První proběhne od roku 2012 do roku 2014 a má stanovit finální technické parametry vybrané lodě/lodí – následně pak proběhne tříletý vývoj s plánovanou první misí k ISS v roce 2017. Na všude „neformálně“ slibovaný rok 2015 tak evidentně můžeme zapomenout: v podstatě se v té době vývoj komerční lodi má teprve naplno rozjíždět...

    Jen pro úplnost: Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX, která loni úspěšně otestovala prototyp kabiny Dragon a bezpečně jej vrátila zpět na Zemi) hovořil v rozhovoru pro server MSN o spolehlivosti ve vztahu ke kosmickým raketoplánům a plánovaným komerčním lodím. Mimo jiné uvedl: "Kdyby byla akceptována úroveň bezpečnosti jako u raketoplánu, mohli bychom letět s astronauty již letos."

    Měsíčník Robot Revue 3/2011 obsahoval můj článek "Zamíří netradiční roboti na Mars?"

    Pondělí 1. srpna 2011

    Trojice japonských kandidátů na astronauty (Norishige Kanai, Takuya Onishi a Kimiya Yui) se po složení závěrečných zkoušek "přetavila" do skutečných astronautů. Stejně tak už byla do oddílu aktivních astronautů zařazena i část z výběru 2009 (Serena Aunonová, Kjell Lindgren, Michael Hopkins a Gregory Wiseman): zbývající pětice je zatím vedena jen jako "kandidáti". (Pro úplnost: první z nich, Michael Hopkins, už má i letovou nominaci: bude v posádce lodi Sojuz TMA-10M s plánovaným startem v září 2013.) Proč dochází k tomuto postupnému zařazování kandidátů (a nikoliv celého oddílu najednou), netuším.

    Oddíl amerických astronautů má každopádně nyní podle představy šéfastronautky Peggy Whitsonové (veteránka z letů Endeavour STS-111/2002 a Sojuz TMA-11/2007, má na svém "kontě" 376 dní 17 hodin 22 minut kosmického letu - což ji v amerických tabulkách řadí na druhé místo) optimální velikost. Aneb v současnosti je v oddíle 60 aktivních astronautů, přičemž Whitsonová požaduje pro zajištění dlouhodobého provozu Mezinárodní kosmické stanice 55 až 60 aktivních astronautů. Dá se očekávat, že se skončením programu raketoplánů odejde ještě celá řada mužů a žen z aktivní služby (mnoho astronautů bylo v poslední době přeřazeno z aktivního stavu na manažerské pozice, čímž de facto pozbyli šanci letět do vesmíru), naopak oddíl by mělo rozšířit pět kandidátů. A stejně tak NASA hodlá v dohledné době vyhlásit výběrové řízení na další oddíl astronautů. Mimochodem, v srpnu má Národní výzkumná rada zveřejnit studii o tom, kolik astronautů budou Spojené státy v dohledné době potřebovat - a právě z ní má NASA při doplňování nebo redukci oddílu astronautů vycházet.

    Při historicky posledním startu raketoplánu (mise Atlantis STS-135 minulý měsíc) byla na vnější palivové nádrži uméstěna kamera (Sony XC-999), která sledovala případné odpadávání úlomků během cesty na oběžnou dráhu. Tentokrát měla jeden úkol navíc: sledovat i další cestu nádrže až do jejího zániku v hustých vrstvách atmosféry. Byť šlo o historicky 135. start raketoplánu, NASA připouští, že o chování vlastní nádrže těsně před zánikem a během něj nemá prakticky žádné informace. Jenomže je nezískala ani tentokrát: kvůli rotaci odhozené nádrže a nešťastně zvolenému rozmístění antén se nepodařilo získat očekávaná data a z celého vysílání byl nad Evropou získaný jeden statický snímek...

    Pátek 29. července 2011

    NASA včera vydala tiskovou zprávu (M11-155) s názvem "Penultimate Space Shuttle Crew Discusses Recent Mission" (Předposlední posádka raketoplánu bude diskutovat o proběhlé misi). Zpráva slibuje "členy posádky raketoplánu Endeavour STS-134" na několika akcích ve čtvrtek 4. srpna v oblasti Washingtonu D.C. Podotýkám, že členem posádky STS-134 byl i Andrew Feustel: mohlo by tak vypadat, že se akce zúčastní i on (navíc je jeho jméno ve zprávě vysloveně zmiňováno). Jenže - Andrew Feustel dnes s rodinou dorazil do Prahy a v Česku má strávit následující téměř dva týdny. Ač jeho účast není nikde vysloveně a přímo slibována, tak "oficiální" zpráva vypadá, že na akci bude celá posádka (přitom Feustel není jediným členem STS-134, který se nezúčastní). Inu, není nad "oficiální" zpravodajství...

    Hubbleův kosmický teleskop „nedopatřením“ objevil nový (čtvrtý) měsíc ex-planety Pluto. Ono „nedopatřením“ mělo podobu pátrání po prstencích Pluta. Dosud byly známé měsíce Charon (průměr kolem 1200 km), Nix (30 km) a Hydra (70 km). Nový měsíc má zatím jen nepoetické označení P4, přičemž jeho předpokládaný průměr je 13 až 34 km. Sonda New Horizons se tak bude mít 14. července 2015 (kdy má kolem Pluta jako první automat vyrobený lidskou rukou prolétat) co ohánět...

    Pro květnové číslo měsíčníku Válka jsem napsal článek, který redakce publikovala pod lehce zavádějícím názvem (sám jsem navrhoval jiný, ale to už je teď buřt) "Vojáci na oběžné dráze" - materiál je o vojenských stanicích MOL (USA) a Almaz (SSSR).

    Čtvrtek 28. července 2011

    Společnost Virgin Galactic oznámila, že svoje komerční služby v rámci suborbitální turistiky začne nabízet až v první polovině roku 2013. Jak jeden komentátor vtipně poznamenal: "Alespoň drží slovo. Stále slibují, že provoz zahájí do dvou let."

    Číst si plány týkající se zamýšlené americké superrakety SLS začíná být krapet depresivní... Program byl silně rozvolněn a prořídnut. Aneb první mise SLS-1 je plánovaná na prosinec 2017 (ještě nedávno to byl rok 2016), kdy se loď MPCV/Orion vydá na bezpilotní cestu k Měsíci. Na druhý start SLS-2 si ovšem budeme muset počkat další čtyři roky! Potom se bude létat jednou ročně s postupnými modernizacemi rakety tak, že finální konfigurace bude zalétána v roce 2031. (Ať mi nikdo nevykládá, že jeden jediný start ročně s nutností placení veškerých fixních či variabilních nákladů nebude ještě horší ekonomickou "koulí na noze", než nedávno skončené raketoplány...) Aktuální "letový řád" superrakety SLS je následující:

  • SLS-1 (prosinec 2017): bezpilotní cesta kolem Měsíce.
  • SLS-2 (srpen 2021): pilotovaná cesta kolem Měsíce.
  • SLS-3 (srpen 2022): pilotovaná cesta kolem Měsíce.
  • SLS-4 (srpen 2023): pilotovaná cesta kolem Měsíce.
  • SLS-5 (srpen 2024): bezpilotní test rakety s novými pomocnými motory na kapalná paliva.
  • SLS-6 (srpen 2025): pilotovaná mise k asteroidu.
  • SLS-7 (srpen 2026): cíl nestanoven (test nových hlavních motorů RS-25E: předchozí rakety měly využívat zásoby SSME z programu raketoplánů).
  • SLS-8, -9 a -10 (srpen 2027, srpen 2028 a srpen 2029): mise k asteroidům?
  • SLS-11 (srpen 2030): první let s pěti motory RS-25E v prvním stupni (dosud se používaly jen tři motory), bezpilotní.
  • SLS-12 (srpen 2031): pilotovaná mise k asteroidu?
  • SLS-13 (srpen 2032): první let s novým horním stupněm (se třemi motory J-2X), kdy má být dosaženo plné kapacity přes 130 tun nákladu. Jde o finální konfiguraci rakety. Mise bude bezpilotní.
  • Dubnové číslo měsíčníku Válka obsahovalo můj článek "Superbunkry pro superzbraně", který pojednával o mohutných betonových obrech vystavených nacisty především pro rakety V-2 v blízkosti kanálu La Manche.

    Středa 27. července 2011

    ESA rozeslala dopis vládám jednotlivých členských zemí s požadavkem, aby se u Evropské komise zasadily o zachování financování programu GMES (viz blog 20. července 2011) – mj. s upozorněním, že už do něj bylo dosud vloženo z prostředků ESA 1,6 mld. eur. (a dalších cca 700 mil. euro investovala právě Evropská komise). Aktuální roční rozpočet programu přitom představuje 834 mil. euro. Program GMES má dnes zajištěno financování z prostředků EU do konce roku 2013.

    Jen podotýkám, že ESA (Evropská kosmická agentura) je na Evropské komisi (výkonný orgán Evropské unie) zcela nezávislá (bohužel i mnozí „komentátoři“ je hází do jednoho pytle, neb zabývat se hlubším zjišťováním faktů o čemkoliv, co se jmenuje „evropské“, je pod jejich rozlišovací práh schopnosti – viz mnoho „zasvěcených“ postřehů k evropské kosmonautice). Tak tedy: ESA má osmnáct členských států (a přidruženého člena, kterým je Kanada) a byla zřízena nezávisle na Evropské unii, který má 27 členských zemí. Členskými zeměmi ESA jsou například Švýcarsko nebo Norsko, které ale nejsou v Evropské unii. (Ostatně, i Česko vstoupilo do EU v roce 2004, ale do ESA až v roce 2008.)

    Na knihu Wings In Orbit (Křídla na oběžné dráze) jsem zatím slyšel a četl jen chválu - nyní ji konečně držím v ruce a mohu se k chvalozpěvům přidat. Vynikající kniha o 550 stranách doslova nacpaných informacemi o programu raketoplánů: žádné až patologické a nepodstatné detaily, naopak žádná zbytečná omáčka. Fakta, zajímavosti, vysvětlování... Kniha se na raketoplány dívá z mnoha hledisek - historických, technických, společenských, řeší vynášené náklady i výběr posádek, technické či rozpočtové problémy aj. Je to snad nejlepší kniha o kosmických raketoplánech, co jsem kdy měl v ruce - na ukázku přináším trojici grafů. První ukazuje množství nákladu dopraveného jednotlivými raketoplány na ISS, druhý zobrazuje jak v čase rostla komplexnost a složitost jednotlivých misí raketoplánů a třetí to, jak se trojice posledních raketoplánů (Discovery, Atlantis, Endeavour) liší v nosnosti. Jedinou drobnou vadou na kráse je skutečnost, že kniha vyšla počátkem letošního roku - takže ve statistikách chybí poslední tři letošní mise Discovery STS-133, Endeavour STS-134 a Atlantis STS-135 (ta dokonce není ani zmiňována, neb v době uzávěrky knihy byla nejistá).

    Úterý 26. července 2011

    Jak bylo očekáváno (viz blog 30. června 2011), premiérový start rakety Taurus-2 se odkládá – dosud byl oznámený na říjen letošního roku, nyní se počítá s letem až v prosinci. Ovšem firma Orbital Sciences Corp. popřela, že by důvodem byl požár motoru AJ-26 během testu na zkušebním stavu. Podle ní je skutečným důvodem odkladu potřeba dodělat a důkladně prověřit startovací komplex na kosmodromu Wallops (stát Virginia). Dva měsíce po premiéře rakety Taurus-2 (tedy podle stávajících plánů v únoru 2012) má tentýž nosič dopravit na oběžnou dráhu první nákladní loď Cygnus pro Mezinárodní kosmickou stanici.

    NASA a SpaceX se „technicky“ (= možné to je, ale ještě je nutné splnit celou řadu podmínek, aby byl získaný formální souhlas) dohodly na spojení dvou zkušebních letů lodi Dragon do jednoho: což s sebou přináší celou řadu technických i finančních otázek (NASA zaplatila tři zkušební lety). Na druhé straně to ale může znamenat urychlení programu a brzké zavedení Dragonu do služby. Původní plány počítaly s tím, že druhá loď Dragon (první v silně očesané verzi startovala loni v prosinci – viz blog 9. prosince 2010) provede všechny manévry potřebné ke spojení s ISS – ovšem bez skutečného přiblížení ke stanici. Třetí si je měla zopakovat s tím, že v případě bezchybné práce systémů by bylo povoleno připojení k ISS. Aktuální plán počítá s tím, že by raketa Falcon-9 s lodí Dragon odstartovala 30. listopadu a připojila se k ISS 7. prosince 2011.

    Otevřu schránku, vypadne dopis - sláva, fotografie posádky Discovery STS-133 podepsaná skoro všemi astronauty! "Skoro všemi" znamená, že je bez velitele Stevena Lindseye (který se nedávné návštěvy posádky v Evropě nemohl zúčastnit). Ale i tak radost převeliká - vždyť Discovery STS-133 jsme viděli startovat na vlastní oči! Viz blog 25. února 2011. (A třeba se někdy zadaří Lindseye potkat a posádku doplnit.)

    Pondělí 25. července 2011

    "Můj názor už není podstatný, ale... Dnes bych dal přednost pokračování provozu kosmických raketoplánů, protože jsme je vyměnili - za nic," nechal se dle Houston Chronicle slyšet bývalý administrátor NASA Michael Griffin (na pozici 2005 až 09). A dodal, že ukončení provozu raketoplánů mělo souviset s uvolněním prostředů na výstavbu stálé lunární základny - což je ale v době dnešních tvrdých rozpočtových škrtů a omezení nereálné.

    V posádce ruské kosmické lodi Sojuz TMA-12M (start březen 2014) nakonec nebude původně avizovaný Michail Kornijenko (viz blog 20. května 2011), ale ruští kosmonauti Aleksandr Skvorcov (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010) a Oleg Artěmjev (nováček) plus americký astronaut Steven Swanson (Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-119/2009).

    NASA oznámila, že cílem sondy Curiosity se na Marsu (podle očekávání) stane kráter Gale. Ten byl vybraný z více než šedesáti zvažovaných návrhů. Informace o čtveřici finalistů viz blog 10. června 2011. Curiosity má startovat 25. listopadu 2011 a s přistáním se počítá 6. srpna 2012.

    Pátek 22. července 2011

    Že můj včerejší příspěvek na blogu vzbudí silnou (resp. vůbec nějakou) reakci, mě ani v nejmenším nenapadlo. Chtěl jsem jen včerejší ukončení aktivního provozu raketoplánů připomenout méně obvyklou formou - což se mi snad alespoň trochu povedlo. (Rozhodně jsem neměl ve spolupráci s pány Bernardem a Richardem jakékoliv umělecké ambice.) Takže DĚKUJI VŠEM, kteří na něj jakkoliv (parodií, upozorněním, rozborem, dokonce i v některých případech pochvalně) a kdekoliv (e-mailem, v internetových diskusích...) reagovali. Jsem rád, že jsem zaujal pozornost, přinutil reagovat a že můj výtvor nezapadl. (A snad nebude vadit, když i nadále zůstanu u standardní formy psaní.)

    Protože kosmické raketoplány s námi byly více než polovinu kosmického věku (na oběžnou dráhu létáme 54 let, s raketoplány jsme to vydrželi 30 let), sluší se program připomenout i suchou řečí statistik.

  • Vyrobeno bylo šest raketoplánů: Enterpise, Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour. Enterprise je často opomíjený, neb se nikdy nedostal do vesmíru: ovšem jako letuschopný exemplář byl projektovaný. NASA se ale nakonec rozhodla ušetřit 100 mil. dolarů tím, že jej nebude přestavovat na letuschopný (a raději přestavěla konstrukci STA-099 na Challenger).
  • Raketoplány absolvovaly 135 startů, které si rozdělily následovně: Columbia 28 (při posledním přistání zničena), Challenger 10 (při posledním startu zničen), Discovery 39, Atlantis 33 a Endeavour 25.
  • Raketoplány celkem nalétaly 1330 dní 16 hodin 17 minut 45 sekund.
  • Raketoplánem se proletělo 355 osob (z toho 49 žen) z šestnácti zemí světa (z toho dvanáct bylo prvními zástupci svých zemí ve vesmíru).
  • Z astonautů z raketoplánů už 25 není mezi námi - čtrnáct zemřelo při haváriích strojů Challenger a Columbia, dalších jedenáct při jiných nehodách nebo přirozenou smrtí).
  • Protože někteří členové posádek letěli opakovaně (rekordmanem jsou Jerry Ross a Franklin Chang-Díaz, oba se sedmi lety!), byl celkový počet členů posádek 833 osob.
  • Z 355 astronautů letělo 329 poprvé právě na raketoplánu (zbývající získali zkušenosti buď v dřívějším programu Apollo nebo v ruském programu Sojuz).
  • Když zkombinujeme délku letu posádek raketoplánů a počty astronautů na palubě, vyjde, že na raketoplánech bylo uskutečněno 8280 dní pobytu lidí ve vesmíru.
  • Při 135 misích raketoplány vynesly 180 různých družic a zařízení, včetně komponent Mezinárodní kosmické stanice. Celkem dopravily do vesmíru 1593,7 tun nákladu. Na Zemi dopravily 52 zařízení (hmotnost 103,9 t).
  • Ke kosmickým stanicím zamířily raketoplány 47krát: desetkrát k Miru (ale jen devětkrát se spojily: mise STS-63 měla za úkol jen přiblížení na deset metrů), ostatní lety (37) byly na Mezinárodní kosmickou stanici.
  • Zatímco včerejší snímky na blogu se bez výjimky týkaly aktivního provozu raketoplánů v Kennedyho kosmickém středisku, dnes přináším malé osobní ohlédnutí za raketoplány i z dalších míst Spojených států. Jejich velkou výhodou je, že zůstávají na svém místě a je možné je navštívit i poté, co se nad pilotovanými starty ve Spojených státech na blíže neupřesněnou dobu (opravdu, ani jeden z běžících projektů dnes nemá přesnější termín startu, než "možná někdy kolem roku 2015") zavřela voda. - Jak už jsem psal včera, rozhodně je na co vzpomínat.

    Čtvrtek 21. července 2011

    Tajemná Atlantida
    Dnes velký příběh uzavře
    Když naposledy v letu křídla
    Při cestě domů rozevře

    Pak smutně klesne zpět do hnízda rodného
    Kde vítězem se stane okov tíže
    Dlouho byl králem, neměl rovného
    Však zůstala jen vzpomínka o cestě výš - a výše

    Orel pak smutně křídla svěsí
    On létat by chtěl, leč nemá jak
    Jak kvočna na vejcích pod hvězdami a pruhy sedí
    A tupě zírá do oblak

    Kde cíle není, každá cesta lichá
    Že sen dál žije, že správný máme směr?
    To povídejte rampám, kde zní meluzína tichá
    Kde víra není, ni orel nemá per

    My vrátíme se, zas dotkneme se hvězd
    Až naplní se čas
    Tisíc je možností a milión cest
    V uších však smutně zní – kdy as?

    Kosmický raketoplán (1981 - 2011)

    (Ale vzpomínky a zážitky - ty už nám nikdo nikdy nevezme... A myslím, že jsme toho s raketoplány zažili opravdu hodně, takže rozhodně bude na co vzpomínat.)

    Středa 20. července 2011

    Projekt GMES (Global Monitoring for Environment and Security, Globální monitorování životního prostředí a bezpečnosti) je společným programem Evropské unie a ESA. Jeho cílem je získávat data o životním prostředí a bezpečnostní situaci tak, aby bylo možné se rychle a kvalitně rozhodovat. Základním pilířem přitom má být kosmický segment realizovaný s pomocí párových misí Sentinel (první start plánovaný na rok 2012). Sentinel-1 představuje radarové družice, Sentinel-2 snímkovací satelity, Sentinel-3 globální pozorování oceánů a povrchu, Sentinel-4 sledování složení atmosféry apod. Mělo jít o velkolepý projekt s rozpočtem několika miliard euro (roční náklady jsou dnes 834 mil. euro) - srovnatelný se záměrem vybudovat evropský globální navigační systém Galileo (jeho pořizovací náklady se dle různých zdrojů aktuálně pohybují mezi 3,4 a 4,8 mld. eur). Proč GMES zmiňuji? Evropská komise oznámila, že tento program vyjme ze svého financování - a že by program měly pro příště financovat jednotlivé státy přímo. Podle všeho může jít o hřebíček (či spíše pořádný hřebík) do rakve projektu, protože si nedovedu představit, že by některá země dlouhodobě nakupovala (jak činí představa Evropské komise) globální služby pozorování Země za miliardy eur - z projektu, který byl "šitý na míru" Evropské unii...

    Mimochodem, program GMES byl v září 2008 (viz blog 19. září 2008) s velkou slávou přejmenovaný na "Kopernikus". Ovšem stejně rychle, jak se název objevil, tak i (ze mě neznámého důvodu) zmizel. Třeba portál ESA dnes na Kopernikus nabízí 71 odkazů (mnohé ovšem hovoří přímo o astronomovi Kopernikovi nebo o německé družici DFS Kopernikus), zatímco na zkratku GMES je odkazů 14300.

    Jak jsem avizoval na blogu 18. července 2011, objevil jsem se včera ve vysílání ČT24 při komentování odletu raketoplánu Atlantis od Mezinárodní kosmické stanice (první řádek snímků). A nejen to: když už jsem v brněnském televizním studiu seděl, tak si mě televize "nechala" i do zpravodajství následujícím krátce po odletu raketoplánu od ISS (druhý řádek snímků).

    Úterý 19. července 2011

    V listopadu 2009 dorazila na evropský kosmodrom ve Francouzské Guayaně první dvojice raket Sojuz pro zkušební starty: ty se od té doby testovaly a s jednou z nich proběhlo i zkušební odpočítávání. V červnu pak na kosmodrom dorazila další dvojice raket, přičemž jedna z nich je určena pro premiérový start na 20. října 2011. Důvod těchto neobvyklých manévrů (starší rakety musí počkat, nově příchozí mají přednost) je jednoduchý: premiérový start ponese dvojici družic Galileo, přičemž ty může dopravit na stanovenou dráhu jen raketa Sojuz ST-B s horním stupněm Fregat-MT. A právě dvojice nově dodaných raket je z této řady (první dvojice byla bez horního stupně).

    Posádka raketoplánu Atlantis STS-135 (chystající se k odpojení od ISS dnes v 8:28 h středoevropského času) předala kosmonautům na Mezinárodní kosmické stanici. Jednak je to model raketoplánu v měřítku 1:100 s podpisy "titánů dnešní doby" (manažerů aktuálně zodpovědných za program raketoplánů), který na stanici zůstane trvale. A jednak vlaječku USA o rozměru 20 krát 30 cm, která už jednou ve vesmíru byla: při premiérovém letu raketoplánu Columbia STS-1 v dubnu 1981. Zatímco model raketoplánu má na stanici zůstat trvale, vlaječka se má vrátit zpět na Zemi s příští posádkou kosmické lodi startující z amerického území. Obecně se počítá s tím, že by to měla být nějaká z "komerčních" lodí někdy kolem roku 2015.

    A když už jsme u těch vlaječek kosmických: Zhai Zhigang, první čínský kosmonaut, který uskutečnil výstup ve skafandru do otevřeného prostoru, převzal miulý měsíc na tiskové konferenci v rámci pařížského aerosalónu z rukou prezidenta Mezinárodní astronautické federace (IAF) Berndta Feuerbachera vlaječku této organizace k jejímu šedesátému výročí založení: ta by se měla v září letošního roku vydat do vesmíru na palubě první čínské kosmické stanice Tiangong-1 a v příštím roce naopak vrátit zpět na Zemi v lodi Shenzhou-9, která se má se stanicí spojit. (Pro úplnost: spojení na už letos v říjnu natrénovat Shenzhou-8, ale ta bude bezpilotní.) Zhai Zhigang přitom nevyloučil, že se na stanici Tiangong-1 osobně vydá: „Jako aktivní kosmonaut doufám, že dostanu šanci se této mise příští rok zúčastnit a přivézt vlajku osobně zpět.“

    Pondělí 18. července 2011

    NASA provedla ve Stennisově středisku (viz blog 25. a 26. října 2008 a 14. července 2010) ve čtvrtek 14. července na testovacím stavu A-2 první zkušební zážeh motoru J-2X (viz blog 17. června 2011): ten měl být hlavní pohonnou jednotkou druhého stupně rakety Ares-I a třetího stupně Aresu-V. Po zrušení programu Constellation a obou nosičů se s ním počítá pro program superrakety SLS (Space Launch System), jejíž představení je ovšem stále z politických důvodů (probíhající vyšetřování na půdě Kongresu USA) odkládáno. Administrátor NASA Charles Bolden naposledy informoval, že může dojít k představení detailů SLS "až po skončení letošního léta". Připomeňme si jen, že původně měl být projekt prezentován už koncem loňského roku, zatím posledním termínem byl 8. červenec - den vzletu posledního raketoplánu. Premiérová zkouška J-2X trvala jen 1,9 sekundy a testovalo se především zažehnutí motoru.

    Zítra ráno v 8:20 h (plus minus) bych se měl mihnout ve vysílání ČT24, kde mám komentovat v přímém přenosu odlet raketoplánu Atlantis od Mezinárodní kosmické stanice.

    Až do 28. července je v nákupním středisku City Park Jihlava otevřená výstava "Letectví" s podtitulem "Co všechno létá!" Jedna vitrína je věnovaná i kosmonautice - formálně s ní nemám (stejně jako s celou výstavou) absolutně nic společného, leč... Exponáty v této vitríně jsou nad vší pochybnost z mé knihy Poklady kosmonautiky. (Což nikde není uvedeno.) Nevím, kdo je pachatelem této výstavy - ale třeba informace, že ruské kosmoplány Buran měly záložní přistávací plochu v Ralsku, že je mnohokrát vyvrácená. Třeba proto, že Buran potřeboval čtyřkilometrovou dráhu, kdežto Ralsko ji má dlouhou jen 2400 m (což se téměř shoduje s nominálním dojezdem 2000 m, který je potřebný při normálním a bezproblémovém přistání).

    Pátek 15. července 2011

    Zítra dorazí na oběžnou dráhu kolem asteroidu Vesta americká meziplanetární sonda Dawn. Ta jej má po dobu jednoho roku zkoumat, poté se vydá na cestu k dalšímu asteroidu - k planetce Ceres.

    Na palubě raketoplánu Atlantis dnes v noci vypadl z provozu jeden z pěti hlavních počítačů. Nešlo o kdovíjaký problém, přesto byla posádka vzbuzena a musela provést aktivaci záložní jednotky. Protože jde o ostře sledovaný poslední let kosmického raketoplánu, hovořil jsem o problému na vlnách Radiožurnálu v poledních Ozvěnách dne.

    Jen pro upřesnění ke zprávě o tom, že teleskop James Webb Space Telescope je na popravčím špalku (viz blog 11. července 2011): Sněmovna Kongresu USA navrhuje na rok 2012 pro NASA 16,8 mld. USD. To je o 1,6 mld. dolarů méně, než má v letošním rozpočtovém roce (končí 30. září 2011) a o 2 mld. dolarů méně, než požadoval Bílý dům.

    Letectví + kosmonautika 7/2011: "Quo vadis, americké meziplanetární sondy?" (co nás čeká v americkém meziplanetárním výzkumu - a na co naopak můžeme zapomenout), "Stará nová loď" (přerod lodi Orion do projektu MPCV, viz blog 26. května 2011), "Atlantis STS-135: Game Over" (historicky poslední let raketoplánu), "Liberty Bell - Proč se potopila druhá americká kosmická loď?" (co a proč se před padesáti lety stalo po letu astronauta Guse Grissoma?) a "Jaderná kosmonautika" (reportáž z National Museum of Nuclear Science & History v Albuquerque, viz naše návštěva 4. listopadu 2009).

    Čtvrtek 14. července 2011

    Společnost SpaceX podala žalobu za poškození dobrého jména na Joa Fragolu, viceprezidenta firmy Valador Inc. Ten se nejprve pokoušel od SpaceX získat zakázku na „konzultační služby“ za zhruba milión dolarů. Když letěl jako namydlený blesk, poslal do NASA zprávu, v níž tvrdil, že během prosincového startu rakety Falcon-9 vypadly dva z devíti motorů prvního stupně a že první stupeň se krátce po skončení své činnosti a odhození rozpadl/explodoval. Společnost SpaceX to označila za lež a pomluvu a obratem podala žalobu s požadovaným odškodněním ve výši jednoho miliónu dolarů.

    Dnes má nejširší veřejnost možnost povečeřet s astronauty na palubě kosmického raketoplánu Atlantis, t.č. na oběžné dráze. Tedy alespoň viruálně: NASA zveřejnila jídelníček astronautů na dnešní večeři s tím, že každý má možnost si stejná jídla připravit a alespoň tímto způsobem být "u toho". Servírovat se bude kuřecí a hovězí maso, kukuřice a fazole. Přesné recepty najdete na webu NASA.

    Letectví + kosmonautika 6/2011 a články z mé dílny: "Legenda jménem Redstone" (historie této vojenské a později i kosmické rakety), "Tři kabiny, jeden miniraketoplán" (projekty na komerční dopravu do vesmíru v USA, viz blog 13. května 2011), "Falcon Heavy" (nosná raketa od společnosti SpaceX, viz blog 6. dubna 2011), "Space Walk of Fame Museum" (viz blog 6. května 2011), "Nové domovy pro raketoplány" (kde skončí v penzi kosmické raketoplány, viz blog 19. května 2011), "Íránské plány kosmické" a "USS Yorktown v Charlestonu" (viz blog 29. října 2008, 13. května 2009 a 27. dubna 2011).

    Středa 13. července 2011

    Čína v pondělí vyslala do vesmíru raketou Chang Zheng-3C družici Tian Lian-1B. Jedná se o důležitý krok v pilotovaném kosmickém programu: družice je určena k zajištění komunikace mezi pozemními řídícími středisky a jinými satelity ve vesmíru. Protože jde již o druhou družici svého typu (Tian Lian-1A byla vypuštěna v dubnu 2008), výrazně se její zásluhou snižuje čínská závislost na námořních komunikačních lodích a pozemních stanicích: ty umožňovaly komunikaci s pilotovanými kabinami v reálném čase jen asi po 12 procent času, dvě družice by měly vytvořit téměř globální pokrytí.

    Americký astronaut Andrew Feustel (Atlantis STS-125/2009 a Endeavour STS-134/2011) dorazí do České republiky 29. července a zůstane tu do 9. srpna. A nepřijede sám (nemám teď na mysli Krtka, který s ním letěl raketoplánem, nýbrž dalšího člena posádky mise STS-134).

    Letectví + kosmonautika 5/2011: "Tichý hráč na poli kosmickém" (společnost Blue Origin a její projekty), "Ares je mrtev, ať žije Liberty" (projekt nosné rakety Liberty - viz blog 8. února 2011 a 13. května 2011), "Kosmonautika v kolébce letectví" (reportáž z National Museum of the United States Air Force - viz blog 6. července 2010) a "Dvě kabiny Mercury pro Alana Sheparda" (mise Mercury Freedom a zvažovaná Freedom II).

    Úterý 12. července 2011

    Konec amerických raketoplánů se odkládá - o jeden den. Aneb NASA rozhodla o prodloužení mise stroje Atlantis o 24 hodin. Stalo se tak zásluhou dostatečných zásob na palubě (zvláště kapacity energetických článků) - prodloužení umožní posádce trochu si ulevit od extrémně nabitého programu, protože jej musí zvládnout ve čtyřech lidech (namísto obvyklých šesti až sedmi - i když v plánu tentokrát není žádná kosmická vycházka astronautů z raketoplánu, která je časově náročná pro ceslou posádku).

    Raketa Sojuz s družicemi Globalstar (viz blog 11. července 2011) ani napodruhé neodstartovala a její start byl odložený o dalších 24 hodin. Zprávy přicházející z Bajkonuru jsou přitom rozporuplné: zatímco společnost Arianespace (pod jejíž taktovkou se let realizuje) tvrdí, že odklad je z důvodu dokončení prověrek pozemního zařízení po předchozím zrušení startu (a že tedy jde o bezpečnost mise na prvním místě), jiné zdroje uvádějí, že se opravy prostě nestihly udělat. Stejně není jasné, zdali se raketa podruhé tankovala nebo nikoliv. Sojuz je na rampě možné natakovat třikrát po sobě, pak musí putovat do montážního hangáru k nezbytné údržbě.

    Vzhledem k mnoha zajímavějším a důležitějším událostem na jaře letošního roku (zvláště pak dvojici cest do USA - viz blog 25. února až 21. března 2011 a 17. dubna až 15. května 2011) zde nebyl prostor informovat v plné šíři o mé publikační a publicistické činnosti. Samozřejmě, že články plodím dál, přičemž se pokusím tento rest v informování během následující "okurkové sezóny" dohnat. Tak tedy Letectví+kosmonautika 4/2011: "Velké finále - první člověk ve vesmíru" (jak a proč se vyvíjely "kosmické závody" o prvního člověka na oběžné dráze), "Přiškrcený penězovod pro NASA" (aktuality kolem rozpočtu americké kosmické agentury) a "Ariane: dvě stě svíček na dortu" (ač se tato evropská raketa může pochlubit mnoha technickými i komerčními úspěchy, finanční situace její mateřské společnosti Arianespace je tristní - viz např. blog 7. července 2011).

    Pondělí 11. července 2011

    Už před několika týdny se objevily zprávy, že pokud se výrazně nezvýší rozpočet Webbova kosmického teleskopu (James Webb Space Telescope), který se má stát následovníkem slavného Hubbleova kosmického teleskopu, hrozí odklad startu až na rok 2024! Dnes se přitom pracuje s datem startu 2018 - ještě koncem loňského rok to bylo 2014 nebo 15 (viz blog 1. prosince 2010). Pak ale následovaly dvě zprávy. První, že se projektu nepřidá ani cent. Druhá, že Sněmovna Kongresu USA doporučila ve svém návrhu rozpočtu na rok 2012 zastavit financování celého projektu - ten by byl de facto zrušený. Dosud si přitom vyžádal náklady přes 3 mld. USD. (Osobně se - možná trochu kacířsky - domnívám, že právě takovéto jednorázové a zcela nové projekty představují největší přínos. Dochází při nich k vývoji nových technologií, řešení problémů, hledání inovací - a tím nás posunují dopředu. Na rozdíl od tupého opakování stále stejných a stejných misí, které udržují zaměstnanost a konzervují stávající stav, ale ze kterých nevypadne vůbec nic nového.)

    Dnes v noci došlo k vzácnému odkladu startu ruské rakety Sojuz: v čase T minus 2,5 sekundy (ale ze zpráv není jasné, jestli 2,5 sekundy před startem nebo 2,5 sekundy před zážehem motorů). Důvod byl stejný jako v případě pátečního pozdržení odletu raketoplánu Atlantis (kde ale šlo o falešný poplach): neodklopená obslužná plošina. Vzlet rakety s šesticí družic Globalstar byl odložený o 24 hodin.

    O vypuštění raketoplánu Atlantis (viz blog 8. července 2011) jsem mluvil před startem na vlnách Českého rozhlasu Česku, po startu pak v Českém rozhlasu Radiožurnál a objevil se též (jak jsem avizoval) na ČT24 v Událostech, komentářích (části vstupu pak byly několikrát reprízované o víkendu v různých zpravodajských relacích).

    Pátek 8. července 2011

    Dnes se přepisovala historie: z Kennedyho kosmického střediska (nikoliv prosím z mysu Canaveral, kterak tupě jako kolovrátek zní i z úst mnohdy fundovaných - jde o dvě lokality sousedící, leč geogaficky odlišné) dnes odstartoval na historicky poslední výpravu raketoplán Atlantis. (Mám k němu velmi blízký "vztah" - osobně jsem jej viděl do vesmíru odlétat třikrát.) Start proběhl se zhruba tříminutovým zpožděním proti plánu, když palubní počítače stroje odmítly v čase T mínus 31 sekund převzít řízení startu: nedostaly totiž potvrzení, že se dostatečně odklopilo jedno obslužné rameno na startovací rampě. Měly "obavu", že by do něj mohl stroj při startu narazit - technikům trvalo několik desítek sekund (klobouk dolů!), než počítačům vysvětlili, že šlo o mylnou informaci a že rameno je odklopené tak, jak má být.

    Ironické je, že dnešním dnem pozbývají Spojené státy - jediná země, která dokázala poslat člověka na Měsíc - status kosmické supervelmoci, která je schopná létat s lidmi do vesmíru. (Tuto kapacitu dnes mají jen Rusko a Čína.) Přitom neexistuje žádný termín startu jakékoliv příští pilotované kosmické lodi "Made in America" - i když je rozpracováno hned pět různých více či méně nadějných projektů. Ostatně - neexistuje ani jasná představa o budoucím využití celého Kennedyho kosmického střediska a kdy odtud (a zdali vůbec) odstartuje nějaký nosič. NASA v minulých dnech přinesla tiskovou zprávu, že se dohodla se společností Sierra Nevada Corp. (vyvíjí miniraketoplán Dream Chaser) o využívání "unikátních možností" Kennedyho kosmického střediska při své práci - v čem toto využívání ale spočívá, ze zprávy nevyplývá.

    Při příležitosti posledního startu raketoplánu jsem měl dnes několik mediálních vstupů - nebyl čas je přinést s předstihem, protože se termíny operativně měnily a posouvaly. Každopádně bych měl být ještě večer ve 22:20 h (plus minus) hostem "Událostí, komentářů" na ČT24.

    Dnešní Hospodářské noviny jsem obohatil článkem "Kosmické náklaďáky budou USA chybět": o historických souvislostech programu kosmických raketoplánů.

    Čtvrtek 7. července 2011

    Společnost Arianespace si nechala provést audit svých nákladů, což byla zásadní podmínka pro získání finanční výpomoci ze strany ESA (viz blog 31. ledna 2011). Audit konstatoval, že společnost hospodaří střídmě a že dle současných pravidel je všechno v pořádku. Háček je právě v onom „dle současných pravidel“: audit totiž upozorňuje, že náklady by šlo výrazně snížit redukcí počtu dodavatelů. Jenomže protože raketa Ariane je projektem deseti evropských zemí, které financovaly a financují její vývoj, tyto následně chtějí získávat z provozu zakázky pro své firmy. No, a v tuto chvíli se samozřejmě nevybírají dodavatelé podle ceny, ale podle geografické příslušnosti...

    Obměsíčník Kozmos 2/2011 přinesl můj tradiční článek (neb v pořadí třináctý - tady už se snad o tradici mluvit dá) o výhledech pilotované kosmonautiky na následující rok: "Kosmické nádraží jménem ISS".

    Pondělí 4. července 2011

    Raketoplán Discovery nyní prochází definitivním odstrojením a přípravou na přeměnu z kosmického letounu na muzejní exponát. NASA předpokládá, že práce dokončí nejpozději v únoru 2012 a že ve stejné době bude raketoplán připravený k odeslání do místa svého finálního uložení – do Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii (de facto detašované pracoviště Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.). Zároveň se ale nepředpokládá, že by byl z Kennedyho kosmického střediska odeslaný dříve, než v dubnu 2012 (dokonce už je stanoveno přesné datum: 12. dubna, na 31. výročí premiérového startu raketoplánu Columbia): důvodem je pro transport raketoplánu na Boeingu-747SCA nepříznivé počasí, které bývá v zimních měsících na východním pobřeží USA.

    V týdeníku Respekt číslo 19 (vyšel 9. května 2011) bylo možné nalézt můj článek "Bdělé oko v kosmu": především (ale nejen) o vojenském programu miniraketoplánu X-37B alias OTV.

    Pátek 1. července 2011

    NASA podala u federálního soudu žalobu na bývalého astronauta Edgara Mitchella (pilot lunárního modulu Apollo-14/1971, kdy se stal šestým člověkem na Měsíci) za "neoprávněné přivlastnění a nakládání s majetkem NASA". Řeší se kamera, kterou měl si přivezl jako suvenýr z lunární výpravy - a kterou nyní nabídnul v dražbě aukční síně Bonhams. NASA prý po Mitchellovi kameru už dříve požadovala, on ji však odmítl vydat: prý měli astronauti dovoleno si z mise vzít pro vlastní potřebu suvenýry. Později ale NASA pochopila, že jde o cenné artefakty, zvláště mezi sběrateli, a nařídila astronautům vše odevzdat. Problém je údajně v tom, že Mitchell odešel od NASA ještě před vydáním tohoto příkazu: přestal tak být federálním zaměstnancem a nařízení o navrácení "suvenýrů" se tak na něj (dle jeho výkladu) jakožto na soukromou osobu nevztahovala. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak žaloba dopadne: už proto, že by mohl hodně napovědět, jak budou soudy postpovat v případných dalších případech.

    Firma LEGO dnes uvádí na trh set s číslem 10231 - Shuttle Expedition. Jedná se o stavebnici kosmického raketoplánu čítající 1230 dílků. Pokud vám přijde jaksi povědomá, pak se nemýlíte: už loni byla na trh uvedena (a mnou pod vánočním stromečkem nalezena) sada 10213 - Shuttle Adventure. Dnes uváděný set vznikl její úpravou: úpravou některých prvků (podvozek, dveře nákladového prostoru aj.), přidáním výztužných dílků do vnější nádrže (kdo model někdy sestavoval, jistě mi dá za pravdu, že nádrž se rozsypávala už tehdy, když jste se na ni ošklivě podívali), celkovým zvětšením počtu dílů (z původních 1204 ks), celkovým zjednodušením stavby (už není v kategorii "od 16 let", ale "od 14 let") apod. Přestože drobné aktualizace provádí u svých stavebnic firma LEGO průběžně, tentokrát už je považovala za natolik zásadní, že set přejmenovala a přiřadila mu nové identifikační číslo. (I když mě osobně to více připomíníá hru "najdi alespoň pět rozdílů".) Levý snímek vždy ukazuje loňskou verzi stavebnice, pravý snímek (na první řádku snímky) pak variantu letošní.

    Čtvrtek 30. června 2011

    První operační (či spíše validační, ale jinak se stane součástí finální konstelace) družice systému Galileo ponese jméno Natalia. Jde o devítiletou bulharskou dívku, která vyhrála národní kolo dětské výtvarné soutěže. Podobné klání proběhlo i v Belgii: jméno vítěze dosud není známo. Každá družice konstelace Galileo má nést právě jméno vítěze dětské výtvarné soutěže, která postupně proběhne ve všech zemích EU. Po Belgii a Bulharsku byl termín pro ostatní země stanovený na 1. září až 15. listopadu 2011.

    Poškozený motor Aerojet AJ26 (viz blog 13. června 2011) byl jedním ze dvou určených pro premiérový let rakety Taurus-2, který se chystá na letošní říjen. Protože během incidentu došlo k rozsáhlému poškození motoru (nikoliv však k jeho zničení, takže by měl být po opravách k dispozici), bude nutné pro první let certifikovat jiný motor - což si ale vyžádá nejméně měsíc času a odpovídající odklad premiéry Taurusu-2. Jako příčina mimořádné události byla označena vada materiálu v palivovém potrubí motoru, které prasklo a unikající palivo (kerosen) se následně vzňalo. Požár se podařilo zvládnout během čtyř minut.

    Dnes je to na den přesně čtyřicet let, co při návratu z pobytu na orbitální stanici Saljut(-1) zahynula tříčlenná posádka kosmické lodi Sojuz-11: Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev. (Byla to druhá a dosud poslední smrtelná nehoda této jinak spolehlivé a robustní kosmické lodi.) Fotografii podepsanou kompletní posádkou Sojuzu-11 (vlevo; na dalších třech obrázcích jsou detaily podpisů Volkova, Dobrovolského a Pacajeva) přitom ve sbírce mám - protože jména ruských kosmonautů svět neznal a dozvídal se je až v okamžiku startu, patří k tomu nejobtížněji získatelnému/sehnatelnému v oblasti sbírání podpisů.

    Středa 29. června 2011

    Na evropském kosmodromu v Kourou (stát Francouzská Guayana) proběhlo zkušební odpočítávání ruské rakety Sojuz, v jehož rámci bylo simulováno i přerušení přípravy z důvodu technické závady. Pětidenní test proběhl úspěšně, takže následně mohl být nový startovací komplex předaný do správy společnosti Arianespace. Zároveň byla na komplexu instalována pamětní deska s plaketou a kusem betonu z rampy kosmodromu Bajkonur, z níž odstartoval v dubnu 1961 Jurij Gagarin jako první člověk do vesmíru. Premiérový start Sojuzu z Francouzské Guayany je nyní plánovaný na 20. října 2011.

    NASA na večerejším zasedání komise FRR (Flight Readiness Review) zhodnotila stav příprav raketoplánu Atlantis - a rozhodla, že termínem jeho startu bude dle očekávání pátek 8. července 2011.

    Posádka Mezinárodní kosmické stanice musela včera použít obě lodě Sojuz (TMA-21 a TMA-02M) jako nouzové přístřešky poté, co dostala od Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD) varování op průletu úlomku kosmického smetí "bezletovou zónou" u stanice. Stalo se tak teprve podruihé v historii ISS (poprvé v březnu 2009). Nyní šlo o velmi blízký průlet: úlomek stanici minul o nějakých 250 metrů. Bezprostřední nebezpečí ale nehrozilo, a tak byl poplach odvolaný. - A já byl následně povolaný do Ozvěn dne na Radiožurnálu, abych o události pohovořil.

    Ač nejsem stavitel plastikových modelů, tomuto se prostě nedalo odolat: japonská Hasegawa má ve své sérii Egg Plane ("vajíčkoplány"), což jsou de facto karikatury známých létajících strojů, také raketoplán. Pěkné, roztomilé a jednoduché (škoda jen, že to nejde podobně jako papírové vystřihovánky zvětšit).

    Úterý 28. června 2011

    Společnost SpaceX získala další zajímavý kontrakt: raketou Falcon-9 by měla ve druhém čtvrtletí 2013 vynést na oběžnou dráhu thajskou družici Thaicom-6. Na jedné straně je to vynikající zpráva (SpaceX se etabluje na mezinárodním komerčním trhu, již dříve získala kontrakty například na vynesení družic ORBCOMM, NSPO, Spacecom nebo CONAE či blíže nespecifikovaných nákladů pro společnosti SES, Astrium či Space Systems/Loral), na straně druhé si opravdu nejsem jistý, zdali bude firma se svými kapacitami schopná slibovanou frekvenci startů zajistit (vždyť na letošní rok plánuje jeden jediný start Falconu-9, který po dvou startech prohlašuje za „zalétaný“). Držím ale všechny disponibilní palce!

    Společnost Iridium uzavřela loni v červnu kontrakt se SpaceX v hodnotě 492 mil. dolarů na vypuštění druhé generace svých družic raketami Falcon-9 v letech 2015 až 17. Celkem má jít o vypuštění 72 družic: počítá se s použitím osmi raket Falcon-9. Nyní trochu překvapivě oznámila, že na vypuštění stejných družic uzavřela ještě „rezervní“ kontrakt se společností ISC Kosmotrans (provozuje rakety Dněpr). Ten by měl být realizovaný v případě, že SpaceX nebude schopna dostát svým závazkům. Přesný smysl kontraktu (tedy za jakých podmínek vstoupí v platnost: skluz ve vypouštění družic ze strany SpaceX?, technické problémy s raketou Falcon-9?, problémy s vývozem/dovozem technologií? apod.) nebyly zveřejněny. Každopádně uzavírání „rezervního“ kontraktu na vynášení nákladů do vesmíru není obvyklou praxí (i když k němu již v minulosti došlo).

    Včera jsem se telefonicky mihl v reportáži ČT24 (Hackeři dostali web výrobce videoher Electronic Arts) o krádežích dat - jako "odborník na internetovou bezpečnost".

    Pondělí 27. června 2011

    "Ruský národní lunární program udělal ve čtvrtek velký krok vpřed, když národní kosmická agentura oznámila výběr nového místa návratu kosmonautů z vesmíru." Takto to stálo ve zprávě (převzaté Deutsche Presse-Agentur), která navíc doplňovala, že ruští kosmonauti vracející se od Měsíce mají přistávat ve stepích zhruba 100 km od města Astachaň u Kaspického moře. O pokroku v pilotovaném ruském lunárním programu rád slyším – teď bych se rád ještě doslechl něco o vlastním ruském pilotovaném lunárním programu...

    NASA zastavila platby za objednanou raketu Taurus XL společnosti Orbital Sciences Corp.: jde o nosič, který měl v únoru 2013 vynést na oběžnou dráhu družici OCO-2 (Orbiting Carbon Observatory). Důvodem zastavení průběžného financování stavby rakety je fakt, že poslední dvě rakety Taurus XL havarovaly: jeden v únoru 2009 s prvním exemplářem družice OCO (za 270 mil. USD), druhý v březnu 2011 se satelitem GLORY (za 424 mil. USD). NASA nyní chce buď vybrat jiný nosič nebo počkat, až bude Taurus XL recertifikovaný – ideálně znovu zalétaný.

    Pokud jsem na blogu v pátek 24. června 2011 zavzpomínal na naši únorovou cestu na start raketoplánu Discovery STS-133 (viz blog 25. února 2011), tak dnes ještě jednu vzpomínku: cestu zaznamenal v podobě rozhovoru s účastníkem výpravy Petrem Fenclem také Trs (noviny pro oblast Chocně, Vysokého Mýta a Litomyšle). Rozhovor vyšel už 24. března 2011, ale zásluhou "přetlaku" materiálů na něj přichází řada až dnes...

    Pátek 24. června 2011

    Čtyřnásobný astronaut a velitel raketoplánu Endeavour při jeho historicky poslední misi Mark Kelly (veterán z letů Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006, Discovery STS-124/2008 a Endeavour STS-134/2011) oznámil, že k 1. říjnu 2011 odejde z NASA. Zatím ještě nemá představu, co bude dělat - ale primárně se hodlá věnovat kongresmance USA a své manželce Gabrielle Giffordsové, která byla zraněna letos v lednu při atentátu v arizonském Tucsonu (viz blog 10. ledna 2011).

    Je zajímavé, že jméno Marka Kellyho se objevilo (a jeho jednovaječeného dvojčete, dosud trojnásobného a aktivního astronauta Scotta Kellyho nikoliv!) před dvěma lety v prestižním americkém časopise Air & Space (vydavatel Smithsonian Institution) jako jméno jednoho z možných kandidátů pro misí na Měsíc. V době, kdy ještě nedávno zrušený program Constellation počítal s návratem amerických astronautů na Měsíc před rokem 2020 si totiž tento časopis dal práci a na základě referencí a rozhovorů s manažery NASA sestavil seznam astronautů, kteří měli velkou šanci získat místo v některé z prvních lunárních posádek (byť by byli krapet starší, mohli být v době návratu na Měsíc extrémně zkušení). Hypotetická skupina kandidátů pro lunární lety měla dle Air & Space následující podobu: Tony Antonelli, Robert Behnken, Randy Bresnik, Tracy Caldwellová, Jim Dutton, Mike Fincke, Jim Kelly, Mark Kelly, Megan McArthurová, Pam Melroyová, Karen Nybergová a Terry Virts. Zajímavé je, že mezi dvanácti "kandidáty" (možná to někdomu přijde hodně, ale ve hře bylo nějakých sto jmen) byly hned čtyři ženy. Za pozornost také stojí, že nejčastěji zmiňovaným (během sběru podkladů pro článek) astronautem, který by se měl stát příštím Američanem na Měsíci byl - Mike Fincke.

    V minulých dnech pobývala v Praze pětinásobná americká astronautka Susan Helmsová (Endeavour STS-54/1993, Discovery STS-64/1994, Columbia STS-78/1996, Atlantis STS-101/2000 a Discovery STS-102/2001).

    Něco jsem hledal - a jak už to bývá, našel jsem něco úplně jiného. Na oficiálním webu Kennedyho kosmického střediska jsem našel automobil naší výpravy na únorový start raketoplánu Discovery STS-133 - i s nejasnými konturami postav (to jako členů výpravy, to jako nás). Byli jsme na A. Max Brewer Causeway v Titusville a nejlépe jsme vidět (no, spíš nejsme vidět, ale my víme, že jsme vidět) na snímcích KSC-2011-1627 (první řádek) a KSC-2011-1627. Pokud bych měl parafrázovat Andyho Warhola, užili jsme si svých "patnáct pixelů (a možná ani to ne) slávy..."

    Čtvrtek 23. června 2011

    Podruhé v historii mají občané České republiky možnost pojmenovat dlouhodobý pilotovaný let evropského kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici. Konkrétně půjde o misi Andrého Kuiperse z Nizozemska, která bude zahájena startem lodi Sojuz TMA-03M v závěru letošního roku. Bližší informace o možnosti pojmenování mise jsou na webu ESA: uzávěrka podání návrhů je přesně za týden, ve čtvrtek 30. června 2011.

    Evropská kometární sonda Rosetta vstoupila 8. června do hibernačního módu, z něhož by se měla probrat až 20. ledna 2014. Důvodem hibernace je skutečnost, že se sonda nyní vzdaluje od Slunce a nedostávalo by se jí energie (zdrojem jsou sluneční baterie): ta má být proto primárně šetřena na obsluhu vyhřívacích systémů a základní práci palubního počítače, nikoliv na práci vědeckých přístrojů nebo komunikaci se Zemí.

    Toto jsou oficiální fotografie dvojice posádek ruských lodí Sojuz, které se chystají ke startu ve druhé polovině letošního roku. Na prvním je posádka Sojuzu TMA-22 ve složení (zleva) Daniel Burbank (USA, veterán z letů Atlantis STS-106/2000 a Atlantis STS-115/2006), Anton Škaplerov a Anatolij Ivanišin (oba Rusko, oba nováčci). Na druhém je posádka Sojuzu TMA-03M (zleva): Donald Pettit (USA, Endeavour STS-113/2002 a Endeavour STS-126/2008), Oleg Kononěnko (Rusko, Sojuz TMA-12/2008) a André Kuipers (ESA/Nizozemsko, Sojuz TMA-4/2004). Sojuz TMA-22 má plánované datum startu 22. září, TMA-03M pak 30. listopadu 2011.

    Středa 22. června 2011

    Po úspěšném vypuštění druhé íránské družice do vesmíru (viz blog 15. června 2011) byl zveřejněn "jízdní řád" kosmického programu této země pro následující rok. Podle něj se můžeme těsit na starty v srpnu 2011, říjnu 2011 (údajně dokonce dva) a v únoru 2012. Ovšem pozor, jde o pomíchané orbitální a suborbitální lety: např. srpnový start má být suborbitální misí Kavošgar-5 s opicí na palubě (Kavošgar-4 byl letos v březnu úspěšný návrat přistávacího pouzdra).

    Přesně před týdnem podal astronaut Buzz Aldrin (Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969) žádost o rozvod se svou třetí ženou Lois Driggs Cannon, se kterou strávil uplynulých 23 let (vzali se na Svatého Valentýna v roce 1988). Jako důvod uvedl "nepřekonatelné rozpory". Bylo to trochu překvapení: Buzz a Lois si byli vždy bok po boku, Aldrin svoji ženu vychvaloval i v knize Magnificent Desolation ("každý superman potřebuje svoji Lois") a od sebe se odstěhovali jen dva dny před podáním žádosti o rozvod. Abych zprávu zasadil do kontextu: byla to prý Lois, kdo Aldrina nutil prodávat své podpisy za závratné ceny a zakazoval mu rozdávat své autogramy při osobních setkáních (od jednoho sběratele jsem slyšel o jedné evropské Aldrinově návštěvě něco ve smyslu "s radostí rozdával autogramy přítomným dětem až do chvíle, kdy přišla Lois a další podepisování zatrhla").

    ESA dnes uzavřela na pařížském aerosalónu kontrakt na přípravné práce na novém motoru na kapalný vodík a kyslík s vysokým tahem: ten by se mohl stát srdcem budoucí evropské rakety NGL (Next Generation Launcher), která je někdy neformálně označovaná jako Ariane-6. "Mohl by" je důležité, protože dosud nebyla vybrána konfigurace nosiče: je zvažována dvoustupňová i třístupňová verze a hlavní stupeň může být stejně dobře na kapalná (na prvním obrázku vlevo) jako na pevná paliva (na prvním obrázku vpravo). Jisté je jen to, že horní stupeň by měl být na kapalný kyslík a vodík a že by měl být restartovatelný. Nový motor má v příštím roce předběžnou revizí s tím, že v roce 2014 se můžeme těšit na jeho první zážeh.

    Úterý 21. června 2011

    Raketoplán Endeavour se při svém posledním návratu 1. června 2011 z vesmíru zapsal do historie i jako - lovec zlodějů. Dvojitý sonický třesk doprovázející přechod z rychlosti nadzvukové na podzvukovou totiž v Kissimmee (předměstí Orlanda) vzbudil ve 2:31 h místního času jistou Amandu Kay Way. Rozespalá slečna/paní (do takových podrobností zpráva nejde) vyhlédla z okna, cože se to děje - a uviděla dva muže sedět ve svém autě. Okamžitě zavolala policii, která na místě zadržela Melvina Andrewa Manninga Jr. (18) a Justina Dinzeye (18), které obvinila z vloupání. Následné vyšetřování vedlo k zadržení dalších pěti vykradačů aut a jednoho bytového zloděje. Vivat Endeavour!

    Generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain včera na tiskové konferenci v rámci pařížského aerosalónu tvrdě zkritioval plánování dopravy na Mezinárodní kosmickou stanici, které označil za "anarchii". Podotkl, že "největší lekcí z programu mezinárodní kosmické stanice je kompletní absence společné dopravní politiky", že "každá strana (zapojená do projektu) přijímá jednostranná rozhodnutí s ohledem toliko na své vlastní zájmy" a že "NASA přijala jednostranné rozhodnutí zastavit provoz raketoplánů, ESA přijala jednostranné rozhodnutí vyvíjet ATV, Japonsko přijalo jednostranné rozhodnutí vyvíjet HTV". Zároveň doplnil, že "ESA nemá v současné době v plánu nabídnout Evropě vlastní pilotovanou loď" a že "ESA a NASA nikdy nejednaly o možnosti využít ATV pro adaptaci na americkou pilotovanou loď" (jak se v poslední době objevilo v médiích).

    Až z daleké Číny (a to v původním znění a bez titulků) dorazila do mé sbírky drobná brožurka věnující se průzkumu Měsíce, která se jmenuje "Měsíc pro děti" (tedy - podle obrázků soudím, že by se tak nějak mohla jmenovat). Pěkná rarita, neméně pěkné prohlížení - a pro odvážné je dokonce na závěr knihy test... (Pro jistotu přináším i správné výsledky.)

    Pondělí 20. června 2011

    Mise robota Curiosity (chystajícího se k podzimnímu startu na Mars) se potýká s dalšími problémy: testy odhalily problémy (především s radioizotopovým generátorem, který bude zdrojem energie). NASA si proto snížila laťku na požadované výkony během dvouleté mise: už se neplánuje ujet 20 km, ale jen 4,5 km. A stejně tak se nepočítá s rozborem 74 vzorků hornin, ale jen s odběrem a rozborem 28 vzorků. Což pochopitelně neznamená, že původně stanoveného cíle nebude dosaženo - na druhé straně se může plná úspěšnost slavit o něco dříve a plán se bude (může) plnit na dvě stě procent...

    Evropský kosmický náklaďák ATV-2 Johannes Kepler se dnes odpojil od Mezinárodní kosmické stanice a zítra má být dvojicí manévrů navedený k řízenému zániku do atmosféry. Na své palubě nese "černou skříňku" RBR (Re-entry Breakup Recorder), která má zaznamenávat měření během destrukce lodi v hustých vrstvách atmosféry. Následně z ní bude katapultována a ve výšce zhruba osmnáct kilometrů odvysílá naměřená data pomocí satelitní sítě Iridium.

    Na blogu 16. června 2011 jsem informoval o zkouškách s testovacím zařízením Morpheus, který zatím podniká upoutané lety (a v létě má přejít k letům volným) a které je prototypem budoucí výsadkové plošiny pro dopravu půltunových nákladů na Měsíc. Dnes přináším jeho snímky.

    Pátek 17. června 2011

    V pondělí 20. června začíná v Paříži na letišti Le Bourget slavný aerosalón (49. ročník). Organizátoři slibují 140 letadel a také spoustu kosmických exponátů - svůj pavilón bude mít mj. ESA. Na aerosalónu se bude potulovat také celá řada kosmonautů, přičemž asi největší hvězdou bude Zhai Zhigang - velitel letu Shen Zhou-7 (a náhradník pro obě předchozí mise), během něhož se stal prvním čínským kosmonautem, který absolvoval výstup do otevřeného prostoru.

    Osmého července (záměrně v den historicky posledního startu kosmického raketoplánu) má adiministrátor NASA Charles Bolden oznámit finální koncepci nové americké superrakety SLS (Space Launch System). Podle dostupných informací by měla mít průměr trupu 8,4 m (přesně jako vnější palivová nádrž raketoplánu) a využívat kapalný vodík a kyslík. Motory hlavního stupně budou RS-25 (odvozené od SSME z raketoplánů), ve druhém pak J-2X (původně vyvíjený pro Ares-V, nyní čekající na premiérový zkušební zážeh - viz blog 14. června 2011). Nosič navíc ponese dvojici pomocných motorů SRB z programu raketoplánů. Aby se ušetřily finance (až několik set miliónů dolarů), nepočítá se s jejich záchranou a znovupoužitím. Nyní je k dispozici dostatek motorů SRB pro start jedenácti raket SLS do roku 2020 s tím, že NASA do budoucna zvažuje o dvou variantách: jednak výrobě nových SRB nebo o vývoji nových na kapalná paliva.

    V neděli 19. června ve 14:00 budu mít v Duchovním centru P. M. Středy a bl. M. Restituty v Brně-Lesné (Nezvalova 13) v rámci farního dne přednášku "Kosmické raketoplány - sbohem a šáteček. Aneb proč nás jen několik dní dělí od okamžiku, kdy se americké raketoplány odeberou do muzejí."

    A ještě jedno ohlédnutím za výpravou za kosmonauty do Vídně (viz blog 3. června 2011): tentokrát podepsané fotografie prvním (a dosud jediným) rakouským kosmickým cestovatelem Franzem Viehböckem. Původní snímky vznikly při jeho návštěvách České republiky v Brně (viz blog 17. září 2010) a v Praze (viz blog 9. října 2009).

    Čtvrtek 16. června 2011

    Morpheus je testovací zařízení, na kterém inženýři NASA v Johnsonově kosmickém středisku sbírají zkušenosti pro stavbu lunárního přistávacího zařízení. Do budoucna se počítá s tím, že by operační verze plošiny Mopheus (jako pohonné látky využívá kapalná kyslík a methan) mohly dopravovat na Měsíc až 500 kg těžké sondy. Zatím je zařízení z bezpečnostních důvodů testované v závěsu pod jeřábem, ale během léta má přejít k samostatným letům. Zatímco vlastní zkoušky probíhají velmi hladce, test prvního červnový den způsobil požár: raketový motor poškodil betonovou plochu pod sebou, přičemž její rozžhavené úlomky se rozlétly do okolí a zapálily trávu. Ač se s touto možností počítalo (v okolí betonové plochy byla dokonce tráva řízeně vypálena), požár propukl ve větší vzdálenosti od rampy - kromě podnikových hasičů NASA proto byly povolány posily z okolních stanic a požár se rychle podařilo dostat pod kontrolu.

    Druhého září 2011 (termín se už několikrát změnil a je docela dobře možné, že se změní opět) má do amerických kin vstoupit film Apollo-18. Mělo by jít o sci-fi horor o smyšlené misi Apollo-18 z prosince 1973, která byla tajně vypravena poté, co se na Měsíci podařilo objevit parazitickou formu života. Přesnou zápletku tvůrci filmu tají, něco málo se dá vytušit z oficiálního traileru na YouTube (za pozornost rozhodně stojí sovětský lunární modul na Měsíci). Snímek s rozpočtem 5 mil. dolarů natočil režisér Gonzalo Lopez-Gallego, přičemž se mi nepodařilo zjistit, zdali se objeví také v české distribuci. Pokud má někdo přesnější informace, dejte vědět!

    Při setkání s kosmonauty ve Vídni (viz blog 3. června 2011) jsme si nechali napodepisovat i švýcarského astronauta Clauda Nicolliera (se čtyřmi starty do vesmíru evropského rekordmana). Šlo o fotografie pořízené při setkání na podzim 2005 v Praze stejně jako o satelit Eureca z muzea v Luzernu (který Nicollier doprovodil při misi Atlantis STS-46/1992 do vesmíru) a také o snímek prvního evropského oddílu kosmonautů. Nad ním Nicollier kroutil hlavou - a pak kromě podpisu přidal i letopočet "1978..." (na pravé straně snímku).

    Středa 15. června 2011

    Dnes proběhlo v Kennedyho kosmickém středisku zkušební tankování raketoplánu Atlantis před misí STS-135. Hlavním cílem bylo prověřit spoje na kyslíkovém potvrubí, což dopadlo na výtečnou: zkouška ovšem odhalila jiný problém, a to s ventilem na motoru SSME na třetí pozici, který netěsnil. Ventil bude nutné vyměnit, přičemž zatím není jasné, jaký (a zdali vůbec) to bude mít vliv na termín startu. Ten je aktuálně plánovaný na pátek 8. července 2011.

    Společnost Space Adventures v minulých letech opakovaně oznámila, že má vážného zájemce nebo že podepsala kontrakt na oblet Měsíce v lodi Sojuz. Nikdy ale neuvedla podrobnosti. Teď se ovšem začalo šuškat, že prvním platícím zájemcem připraveným složit 150 mil. dolarů za oblet Měsíce se stal americký režisér James Cameron (např. Terminátor, Titanic nebo Avatar). Let by se měl uskutečnit v roce 2015 - za podmínky, že se najde ještě jeden podobně odvážný a solventní zájemce (třetím členem posádky lunárního kabiny Sojuz bude profesionální ruský kosmonaut). Společnost Space Adventures tvrdí, že jednání jsou na dobré cestě - a že druhou "duši" bude mít do konce letošního roku.

    Írán dnes vyslal do vesmíru vlastními silami družici Rašád 1 (snímek viz blog 10. února 2011). Start se uskutečnil pomocí rakety Safir, přičemž jde o druhý íránský let na oběžnou dráhu - premiérový start se satelitem Omid se uskutečnil 2. února 2009. Fotografie jsou ovšem ze startu dnešního.

    Úterý 14. června 2011

    Ve Stennisově kosmickém středisku NASA (stát Mississippi) byl na zkušební stav A-2 umístěný nový raketový motor J-2X, který by měl v nejbližší době zahájit sérii deseti zkušebních zážehů. Motor byl původně vyvinutý pro horní stupeň EDS (Earth Departure Stage) superrakety Ares-V, ale její vývoj byl ukončen dříve, než formálně započal. Nicméně NASA počítá s tím, že motor J-2X bude v horním stupni nové superrakety SLS (Space Launch System), jejíž konfiguraci (s pravděpodobností hraničící s jistotou odvozenou od raketoplánů) slibuje oznámit počátkem léta.

    Druhá čínská lunární sonda Chang´e-2 opustila oběžnou dráhu kolem Měsíce a zamířila do Langrangeova bodu L2, do něhož by měla dorazit po 85 dnech přeletu. Čína už dříve avizovala, že dle aktuálního vývoje mise se rozhodne, jak se sondou (s výrazným přebytkem pohonných látek) naloží. Oficiální zpráva praví, že rozsáhlé manévrování sondy je přípravou na budoucí mise robotů k Marsu (první z nich, Yinghuo-1, se už letos na podzim sveze na ruské stanici Fobos/Grunt).

    Leland Melvin (veterán z letů Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-129/2009) je známý tím, že se opravdu nerad poštou podepisuje. Jenomže jinak je nejvyšší osobou v NASA přes vzdělávání, takže když se někde objeví (viz blog 3. června 2011), má podepisování přímo v popisu práce. Pod jeho fixu tak putovaly například snímky z našeho minulého setkání (viz blog 10. června 2008), fotografie obou jeho posádek nebo poštovní obálky s logy misí a daty startů plus přistání...

    Pondělí 13. června 2011

    Suborbitální letoun SpaceShipTwo prochází intenzivními zkouškami: po sérii deseti "shozů" z mateřského letounu WhiteKnightTwo nyní dostane namísto inertní makety plnohodnotný hybridní raketový motor. Bližší podrobnosti ohledně tomu, kdy dojde k otestování motoru přímo za letu, zatím nebyly zveřejněny.

    Ve čtvrtek 9. června došlo během zkoušky raketového motoru Aerojet AJ26 k jeho předčasnému vypnutí. Tento motor má přitom pohánět první stupeň nové rakety Taurus-II, která je určena k zásobování Mezinárodní kosmické stanice pomocí lodí Cygnus. Bližší podrobnosti ohledně předčasného vypnutí motoru nebyly zveřejněny (jak dlouho měl test probíhat, kdy k vypnutí došlo, jaká byla příčina apod.) - a stejně tak zůstává otázkou, zdali incident nebude mít vliv na premiérový let rakety Tuarus-II, který se připravuje na počátek října z kosmodromu Wallops (stát Virginia).

    Na vídeňském "lovu kosmonautů" (viz blog 3. června 2011) jsme byli úspěšní i se dvěma zástupci asijských zemí, které své kosmonauty nevysílají do vesmíru pravidelně: Ji So-jeon z Jižní Koreje a Šejchem Muszafarem Šuchorem z Malajsie. (Mimochodem, oba sdíleli kosmickou loď Sojuz TMA-11: zatímco Šuchor v ní v říjnu 2007 startoval, So-jeon ji využila v dubnu 2008 k přistání.) Hlavním úkolem bylo (jako i u dalších kosmonautů) nechat si podepsat společné snímky z minulých setkání.

    Pátek 10. června 2011

    Český zpěvák Karel Gott převezme v neděli po koncertu v Čajkovského sále Moskevské konzervatoře Řád Jurije Gagarina. Ten je udělovaný "významným osobnostem" (nejde ovšem o státní, ale společenské vyznamenání). Gott jej převezme z rukou první kosmonautky světa Valentiny Těreškovové. Ta je totiž jeho velkou fanynkou. (Na stránkách jistého zpravodajského serveru jsem se dokonce dočetl, že měla Gottovy nahrávky s sebou v lodi Vostok-6. No, nevím. Vzhledem k tomu, že teprve v roce 1962 vydal Gott svůj první singl a že Těreškovová startovala jen o rok později, silně pochybuji, že by se k ní výkon tehdy nepříliš známého československého zpěváka dostal a na první poslech ji absolutně unesl. Tuto informaci bych tak bral s hóóódně velkou rezervou.)

    NASA by chtěla do konce července rozhodnout o výběru přistávacího místa sondy MSL/Curiosity (start letos 25. listopadu, přistání na Marsu 6. srpna 2012). Ve hře je kvarteto kandidátů: krátery Eberswalde, Gale a Holden a údolí Mawrth. Projekt zároveň akutně potřebuje podle kanceláře generálního inspektora NASA finanční injekci až 44 mil. USD (jinak hrozí odklad startu o dva roky, což by samo o sobě přišlo na nejméně 570 mil. USD). Koordinátoři projektu připouští, že nějaké peníze navíc požadovat budou, ale prý to bude méně - a možná dokonce bude stačit rezerva 22 mil. USD, která je alokována (ale zatím neuvolněna). Mise měla podle původních předpokladů stát 1,6 mld. USD (plán 2006), nyní je účet na částce 2,5 mld. USD.

    Ve Vídni (viz blog 3. června 2011) jsme měli možnost setkat se i s další legendou světové kosmonautiky: Alexejem Leonovem (Voschod-2/1965 a Sojuz-19/1975). Jinak prvním člověkem, který vystoupil do otevřeného prostoru, kosmonautem, který se měl stát prvním sovětským občanem na Měsíci, stejně jako velitelem sovětské části historicky první mezinárodní mise Sojuz-Apollo. A i jemu jsme naservírovali k podpisu společné fotografie (všechny vznikly na kongresu ASE v Praze v říjnu 2009). První snímek už jsem měl podepsaný (viz blog 27. ledna 2010), ale bez osobního věnování. Napodruhé je konečně kompletní...

    Čtvrtek 9. června 2011

    Trojnásobný americký astronaut Piers Sellers (veterán z letů Atlantis STS-112/2002, Discovery STS-121/2006 a Atlantis STS-132/2010) dodržel slovo (viz blog 31. prosince 2010) a ukončil kariéru aktivního astronauta. Nyní působí v Goddardově kosmickém středisku NASA (stát Maryland).

    Sellersův kolega z posádky STS-132 Garrett Reisman (Endavour STS-123/2008 ISS-16/17, Atlantis STS-132/2010) si také řekl, že má nalétáno dost a vstoupil do služeb společnosti SpaceX. Zde bude působit na poli bezpečnosti astronautů a zajištění letů. Jedná se již o druhého astronauta, kterého firma SpaceX "ulovila" - tím prvním je Kenneth Bowersox (Columbia STS-50/1992, Endeavour STS-61/1993, Columbia STS-73/1995, Discovery STS-82/1997 a Endeavour STS-113/2002). Mimochodem, nyní Resimanův nadřízený - pracují na stejných úkolech.

    Heidemarie Stefanyshyn-Piperová (Atlantis STS-115/2006 a Endeavour STS-126/2008) sice od NASA odešla již před nějakou dobou, ale nyní změnila pracovní pozici a působí v Naval Surface Warfare Center (West Bethesda, stát Maryland).

    Stejně tak už dávno bez šance na další cestu do vesmíru je kanadský astronaut Dafydd Williams (Columbia STS-90/1998 a Endeavour STS-118/2007), takže si u něj zaznamenejme změnu pracovní pozice: koncem července nastupuje do Southlake Regional Health Center (Newmarket v Ontariu).

    Kdybych si měl minulý týden před cestou do Vídně (viz blog 3. června 2011; zaznamenal ji mimochodem i server Collectspace - viz sloupec vpravo) vybrat jednu jedinou fotografii, na které bych si přivezl podpis některého z přítomných účastníků, ani na vteřinu bych nezaváhal - byl by to společný snímek s prvním čínským kosmonautem Jangem Li-wejem (pořízený na kongresu ASE v Praze v říjnu 2009). Přání se mi splnilo, fotografie je nejen podepsaná, ale i s osobním věnováním! (Pro úplnost: jeho věnování už jsem měl, ale na neutrální fotografii startu, nikoliv na společném snímku. Viz blog 26. ledna 2010.) Kromě toho byl Jang Li-wej svolný napodepisovat i hromadu dalších snímků: všimněte si, že několikrát vyměnil propisku či fixu (a ne vždy ku prospěchu věci, viz další snímky z Prahy na druhém řádku s detaily podpisů na řádku třetím).

    Středa 8. června 2011

    Jihokorejská tisková agentura Yonhap přinesla zprávu, že země se rozhodla vyvinout silnější nosnou raketu než je stávající KSLV-1 alias Naro-1, a to vlastními silami. Připomeňme si, že KSLV-1 byla vyvinuta za výrazné pomoci Ruska, ovšem oba dosavadní zkušební starty se skončily nezdarem (viz blog 26. srpna 2009 a 15. června 2010). KSLV-2 má být zcela jihokorejské konstrukce včetně prvního stupně, který by měl mít o tři čtvrtiny větší tah než stávající dodávaný z Ruska (ten má tah 1670 kN).

    Po otestování základní verze rakety Taurus-2 (letový řád viz blog 16. května 2011) připravuje společnost Orbital Sciences Corp. její postupnou modernizaci. Verze Taurus-2e s plánovanou premiérou v roce 2013 má mít silnější druhý stupeň s prodlouženým motorem Castor-30, což má zvýšit nosnost na nízkou dráhu z 5500 na 6000 kg. (Jen doplňujeme, že základní verze Taurus-2 měla být nasazena na jeden zkušební a první dva operační lety; protože se nově počítá se dvěma zkušebními starty, je pravděpodobné, že vzhledem ke skluzu programu bude použita nejméně čtyřikrát.) Na rok 2014 se chystá premiéra verze Taurus-2h s třetím stupněm: nosnost na nízkou dráhu by s jeho pomocí měla vzrůst o další tunu. Firma zároveň hodlá vybudovat další odpalovací místo (nyní jen na kosmodromu Wallops ve Virginii) pro rakety Taurus-2 na západním pobřeží USA (pro starty s vojenskými náklady na polární dráhy). Ve hře jsou kosmodromu Vandenberg (Kalifornie) a Kodiak Island (Aljaška).

    NASA konečně zveřejnila první "rodinné snímky" Mezinárodní kosmické stanice, které pořídil Paolo Nespoli z paluby odlétající lodi Sojuz TMA-20 (viz blog 24. května 2011). Je to poprvé (a pravděpodobně naposledy), co byl z paluby kosmické lodi vyfotografovaný americký raketoplán (v daném případě Endeavour) připojený k ISS. Fotografie jsou to nádherné - a bezpochyby se velmi rychle stanou "kosmickou klasikou".

    Úterý 7. června 2011

    Na dnešní den ve 22:13 h středoevropského času je plánovaný start ruské kosmické lodi Sojuz TMA-02M. Velitelem je Sergej Volkov (Rusko, veterán z letu Sojuz TMA-12/2008), palubními inženýry Satoši Furukawa (Japonsko, nováček - stane se 520. kosmonautem v historii) a Michael Fossum (USA, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-124/2008). A propo, včera uplynulo přesně čtyřicet let od startu lodi Sojuz-11 (6. června 1971): její tříčlenná posádka (mimochodem, byl v ní také Volkov, ale jen jmenovec současného velitele) při návratu z vesmíru zahynula (byla to ale zatím poslední tragédie, která program Sojuz postihla).

    Dnes od 18:00 h se v Ruském středisku vědy a kultury v Praze (Na Zátorce 16) uskuteční setkání s kosmonauty v rámci mezinárodního programu "Kosmická odysea". Podle dostupných informací by se setkání měli zúčastnit Sergej Zaljotin (veterán z letů Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-1/2002) a Sergej Treščev (Endeavour STS-111/2002). Zajímavé je, že se oba pánové v roce 2002 potkali na Mezinárodní kosmické stanici: Treščev tam pracoval dlouhodobě jakožto člen páté základní posádky, Zaljotin přiletěl vyměnit záchrannou loď Sojuz TM-34 za TMA-1.

    Jak jsem minulé úterý (viz blog 31. května 2011) avizoval, skutečně jsem se objevil ve vysílání pořadu Víkend na TV Nova. Reportáž je ke shlédnutí v archívu pořadu. (Já se té České kosmické asi nikdy nezbavím...)

    Pondělí 6. června 2011

    Nadšencům se skupiny Copenhagen Suborbitals se nakonec v pátek podařilo vypustit raketu HEAT 1X-Tycho Brahe. I když se v průběhu startu vyskytlo několik problémů (raketa se dokonce odklonila z plánované dráhy, a tak byl její motor vypnut: namísto zamýšlených patnácti tak dosáhla výšky jen 2,8 kilometru), přesto je let nutné hodnotit jako obrovský úspěch - vždyť jde o projekt z "garáže". Podle prohlášení představitelů skupiny je od pilotovaného pokusu dělí tři až pět let.

    Čína zveřejnila detaily o své pilotované kosmické stanici (a přesně v tomto duchu hovořil minulý týden ve Vídni i Jang Li-wej) Tiangong-1, která má vzlétnout na podzim letošního roku. Ještě do konce roku se k ní vydá bezpilotní Shen Zhou-8 a v příštím roce obdrží dvě návštěvy v lodích Shen Zhou-9 a -10. Toto jsou víceméně známé informace (byť s mírně odkládanými termíny realizace). Hlavním cílem čínské kosmonautiky je ovšem vybudování (v letech 2020 až 22) vlastní trvale obydlené stanice, která se bude skládat ze tří dvacetitunových modlů. Jednak to bude základní blok a jednak dvojice laboratorních přetlakových modulů. V ČLR nyní probíhá veřejná soutěž na pojmenování celého komplexu.

    Autogramiáda s kosmonauty ve Vídni minulý čtvrtek (viz blog 3. června 2011) dopadla famózně: více snad mohlo být jen času na pár slov s kosmonauty a nějaké společné fotografování. Ale co se podpisů týká, šlo o jednu ze vzácných akcí, kdy jsme na sebe smutně koukali - kosmonauti neměli co podepisovat, my jim neměli co podstrčit... Na snímcích je malá ukázka: téměř všemi podepsaný definitivní seznam hostů večera - bohužel vytištěný na tenkém papíře, tudíž se propíjející. Téměř všemi proto, že jsme jej nechali podepisovat až ve druhém kole, a tak jsme nestihli ulovit všechny, neb přednost měly jiné materiály...

    Pátek 3. června 2011

    Raketoplán Atlantis je od středy na startovací rampě 39A Kennedyho kosmického střediska, čímž do závěrečné fáze vstoupily přípravy na historicky poslední let amerického raketoplánu. Se startem se stále počítá 8. července 2011.

    Nadšenecká skupina Copenhagen Suborbitals drží slovo - a hodlá se o start své suborbitální rakety pokusit tento měsíc, přesně jak slíbila (viz blog 6. září 2010). Na včerejšek byl v plánu "suchý" zkušební odpočet startu rakety a ostrý vzlet by měl následovat dnes kolem 15. hodiny středoevropského času.

    Od 1. do 30. června 2011 se ve Vídni (přesněji ve Vienna International Centre) koná výstava věnovaná půlstoletí pilotovaných letů do vesmíru. V těchto dnech zde navíc probíhá zasedání Úřadu OSN pro kosmické záležitosti. A jednou z doprovodných akcí byla včerejší panelová diskuse deseti kosmonautů (plus nejméně tři další seděli v publiku - to by se mělo zakázat a každý kosmonaut by měl povinně nosit výraznou reflexní vestu). Jsou to na prvním snímku zleva: Franz Viehböck (Rakousko), Takao Doi (Japonsko), Alexej Leonov (Rusko), Leland Melvin (USA), Čiaki Mukai (Japonsko), Claude Nicollier (Švýcarsko), Šejch Muszafar Šuchor (Malajsie), Gerhard Thiele (Německo), Jang Li-wej (Čína) a Ji So-jeon (Jižní Korea). V davu pak ještě Dorin Prunariu (Rumunsko), Sojči Noguči (Japonsko) a Talgat Musabajev (Kazachstán). Po panelové diskusi následoval prostor pro dotazy - a celý večer byl uzavřený autogramiádou. Jak (pro nás) dopadla, prozradíme již brzy...

    Středa 1. června 2011

    Od pátého března 2011 krouží ve vesmíru druhý prototyp raketoplánu X-37B/OTV-2 amerického letectva. Stejně jako v minulém případě (viz např. blog 6. prosince 2010) nebylo ani tentokrát zveřejněno, cože je cílem letu a kdy bude ukončený (spektuluje se, že by Pentagon mohl "zatlačit na pilu" a nechat stroj ve vesmíru dokonce déle, než je konstrukční devítiměsíční životnost). Vzhledem k tomu, že se americké letectvo ve stroji shlédlo, snaží se nyní získat finanční prostředky na další (nyní již operační) lety. Jeden z hangárů OPF v Kennedyho kosmickém středisku, nyní používaný pro raketoplány, by prý měl být v dohledné době uvolněný právě pro program X-37B/OTV.

    Společně koordinovaný americko-evropský program průzkumu Marsu (viz blog 23. prosince 2009) dostal před několika týdny závažnou trhlinu, když NASA oznámila, že si nemůže dovolit financovat pro misi v roce 2018 vlastní robotické vozidlo (jak původně přislíbila). ESA následně počátkem dubna vyhlásila stop-stav pro práce na celém projektu, který byl do té doby řešený jako jeden celek. V minulých dnech je ale opět rozjela s tím, že projekt je i ve stávající podobě životaschopný a ufinancovatelný. Dle ESA není ohrožený ani termín startů v letech 2016 (stanice Mars Trace Orbiter, experimentální zařízení pro přistání) a 2018 (vozidlo Pasteur), protože navzdory dočasnému zastavení prací zůstává v projektu časová rezerva (byť ne příliš velká).

    Raketoplán Endeavour se dnes vrátil po šestnáctidenní misi - svém historicky posledním letu do vesmíru - bezpečně na Zemi. Má "natočeno" 4671 obletů planety a nalétáno skoro 200 miliónů kilometrů (přesně 197761262 km), což představuje 296 dní 3 hodiny 19 minut letu. Aktuální let nejmladšího amerického raketoplánu připomíná dvojice fotografií z jeho startu: zatímco pozorovatelům na Floridě vletěl již ve 23. sekundě do mraků, tak náhodní svědci na palubách dopravních letounů měli naopak vpravdě úžasný výhled na stroj vyletivší z mraků a mířící na oběžnou dráhu...

    Úterý 31. května 2011

    Jako třetí misi z programu New Frontiers (po sondách New Horizons a JUno) vybrala NASA projekt automatu OSIRIS-REx (Origins-Spectral Interpretation-Resource Identification-Security-Regolith Explorer). Po startu v září 2016 se má automat vydat na sedmiletou pouť vesmírem, během níž navštíví asteroid 1999 RQ36. Sonda na půl roku až rok zakotví počínaje únorem 2020 v jeho blízkosti, přičemž má odebrat mězi 60 gramy a dvěma kilogramy horniny z jeho povrchu - v návratové kapsli je pak odešle na Zemi (přistání září 2023). Rozpočet mise je 800 mil. dolarů - dalších 200 mil. USD si vyžádá pořízení blíže nespecifikované nosné rakety.

    V dnešním vysílání pořadu Víkend (TV Nova, 21:30 h) by se měla mihnout i moje maličkost. Řeč bude o kosmickém smetí.

    V brněnské Vaňkovce probíhá od 21. května do 4. června 2011 výstava Století robotů. Zajímavá, i když jistě by šlo atraktivní téma zpracovat ještě poutavěji. Příjemné je, že obsahuje sekci věnovanou kosmickým robotům - dominuje jí precizně provedený model Lunochodu-1. Ovšem tím pozitiva končí: množství chyb v doprovodném textu je otřesné. Lunochod je opakovaně uváděný jako Lunachod, dozvíte se, že Neil Armstrong vstoupil na Měsíc už 11. července 1969 (správně 21. července) nebo že SSSR začal s programem sond Luna v roce 1963 (do roku 1962 ovšem v jeho rámci vyslal k Měsíci devět sond). Inu, kvalitní a poctivá práce se pozná na první pohled...

    Pondělí 30. května 2011

    Astronaut Buzz Aldrin (veterán z letů Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969, který se stal druhým člověkem na Měsíci) prohlásil, že udělá všechno pro to, aby se z kosmických letů stalo jedno z klíčových témat budoucí americké prezidentské kampaně. V minulé tématem absolutně nebyly - a není se čemu divit (a vůbec se nebudu divit, když nebudou ani tématem té budoucí: Amerika má dnes jiné starosti a priority, než plánovat dobývání vesmíru). Další prominentní astronauti minulosti (jmenovitě Neil Armstrong, Eugene Cernan nebo James Lovell) zase v úterý 24. května 2011 zveřejnili v deníku USA Today sloupek, ve kterém obvinili stávajícího prezidenta Baracka Obamu, že uhýbá z jasné cesty, kterou ve vesmíru vytyčil John Fitzgerald Kennedy na základě "vůle amerického lidu". Připomínají Kennedyho prohlášení, že vesmír se stane "novým oceánem" a konstatují, že zatímco padesát let věnovala Amerika tomu, aby se stala ve vesmíru lídrem, pod stávajícím prezidentem je celá cesta u konce...

    Další veterán z programu Apollo, Harrison Schmitt (veterán z letu Apollo-17/1972, kdy se stal posledním člověkem, který zatím vkročil na Měsíc), byl ještě radikálnější. Doporučuje rovnou zrušit starou, nepružnou a byrokratickou NASA - a nahradit ji zcela novou agenturou (nazývá ji NSEA, National Space Exploration Administration, Národní úřad pro průzkum vesmíru). Ta by se v jeho představě věnovala výhradně aktivitám za oběžnou drahou Země - všechny stávající projekty v blízkosti Země by převzaly jiné agentury a úřady, pro něž je dnes NASA často jen zbytečným mezičlánkem.

    Tyto emblémy připomínají dvě padesátiletá výročí amerických průkopnických letů do vesmíru - jde o druhý suborbitální a druhý orbitální let. Zatímco výročí letu Virgila Grissoma připadá na letošní červenec a emblém navrhla jeho rodina (Grissom zahynul v lednu 1967 při požáru lodi Apollo-1), let Scotta Carpentera si připomeneme až v květnu 2012 - emblém si ale navrhoval sám a dokonce slibuje jeho autogramiádu (jak už to v poslední době bývá u amerických astronautů zvykem, bohužel zpoplatněnou - ale na druhé straně: alespoň tak, neb jsou astronauti sveřepě odmítající podpis dát za jakýchkoliv podmínek).

    Pátek 27. května 2011

    Posádka amerického raketoplánu Endeavour (konkrétně dvojice astronautů Michael Fincke a Gregory Chamitoff) dnes vystoupí v rámci mise STS-134 počtvrté do otevřeného prostoru. Půjde o poslední z plánovaných vycházek v rámci aktuálního letu - a zároveň o historicky poslední kosmický výstup ve skafandrech realizovaný posádkou některého z kosmických raketoplánů. Při následující (a definitivně poslední) misi Atlantis STS-135 se s prací v otevřeném prostoru nepočítá.

    Čerstvě vypuštěné telekomunikační družice zažívají v poslední době černé období. Loni v říjnu potkal bezprostředně po startu družici Eutelsat W3B únik paliva z nádrží - a satelit se stal nepoužitelným dříve, než dosáhl pracovní oběžné dráhy. Další problém potkal družici Intelsat New Dawn (vypuštěná letos v dubnu raketou Ariane-5), které se nevyklopila třímetrová prabolická anténa pro komunikaci v pásmu C. Pokusy (neúspěšné) o její uvolnění roztáčením družice či "třesením" s pomocí orientačních motorů byly ukončeny v pondělí - a nyní se řeší, co dále se satelitem (druhá parabola pro pásmo Ku se vyklopila bez problémů). Nejnověji pak postihl problém družici Telstar 14R (vypuštěna před týdnem ruskou raketou Proton), u níž se plně nevyklopil jeden ze dvou panelů slunečních baterií. Ironií osudu je, že Telstar 14R je náhrada za družici Telstar 14, která byla vypuštěna v roce 2004 - a které se také neotevřel jeden z panelů slunečních baterií.

    Ve středečním pořadu Světadíl na ČT24 jsem se mihnul krátce před jedenáctou hodinou dopolední - připomínali jsme si padesáté výročí vyhlášení letu na Měsíc tehdejším americkým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym.

    Čtvrtek 26. května 2011

    Takže na úterní telekonferenci týkající se "budoucího dopravního systému pro pilotované lety do hlubin vesmíru" (viz blog 24. května 2011) nakonec administrátor NASA Charles Bolden přece jen vystoupil. Podstatou oznámení bylo, že nová kosmická loď MPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle, viz blog 20. ledna 2011) pro lety mimo nízkou oběžnou dráhu bude postavena na bázi již několik let vyvíjené kabiny Orion. Jinými slovy: lehce se mění zadání projektu, ale jede se dál (pod jinou hlavičkou - i když kabina by v dohledné době měla dostat poněkud romantičtější jméno). NASA "výběr" (de facto zachování) dodavatele zdůvodnila tím, že zvolená koncepce je pro zamýšlené mise (i když vlastně vůbec není jasné, kdy a jaké mise budou realizovány) optimální. MPCV má létat se čtveřicí astronautů po dobu až 21 dnů, přistávat má do oceánu. Při dlouhodobějších výpravách (např. k asteroidům či k Marsu) bude MPCV vybavený speciálním obytným modulem. Současné plány počítají se zkušebním pilotovaným letem nové lodi nejpozději v roce 2016.

    NASA oznámila, že definitivně končí s pravidelnými pokusy o kontaktování robota Spirit - a že celou jeho misi tak považuje za ukončenou. Připomeňme si jen, že se naposledy ozval 22. března 2010. Během svého pobytu na Marsu (od ledna 2004) najezdil 7730 metrů (plán 300 m) a fungoval 2208 solů (tedy 2269 pozemských dní; plán 90 dní).

    Toto jsou dva osobní emblémy amerických astronautů: Ronalda Garana (aktuálně je na Mezinárodní kosmické stanici, kde působí coby člen 27. a následně bude i ve 28. základní posádce) a Michaela Fossuma (ten odstartuje 7. června 2011 v lodi Sojuz TMA-02M a bude působit ve 28. a 29. základní posádce ISS).

    Úterý 24. května 2011

    NASA na dnešek chystá telekonferenci pro média, v rámci které "bude definovat budoucí dopravní systém pro pilotované lety do hlubin vesmíru". Je to hodně vágní formulace, za kterou se může skrývat ledasco - ale vzhledem k tomu, že telekonferenci nepovede administrátor NASA (jak je u kritických záležitostí zvykem), nýbrž "jen" jeho náměstek Douglas Cooke (NASA Exploration Systems Mission Directorate), asi od akce nečekejme nějaké převratné informace.

    Po rozšíření sbírky o dvě podepsané fotografie (a jednu obálku) posádek lodí Sojuz TMA-18 a -21 (viz blog 18. a 20. května 2011) mi nyní ve sbírce chybí pouhých osm podpisů kosmonautů, kteří se za posledních padesát let vydali na oběžnou dráhu. (Pro úplnost: celkem šlo o 519 mužů a žen.) Jmenovitě to jsou:

  • Antonelli Dominic
  • Bresnik Randy
  • Grissom Virgil
  • Hurley Douglas
  • Kondratěv Dmitrij
  • Kopra Timothy
  • Satcher Robert
  • Wilmore Barry
  • Dnes v noci bezpečně přistála na Zemi loď Sojuz TMA-20 s rusko-americko-italskou posádkou na palubě. Při odletu od Mezinárodní kosmické stanice přitom pořídila tolik očekávaný "rodinný portrét" komplexu (škoda jen, že oproti původním plánům neobsahuje japonský "kosmický náklaďák" HTV, který byl v komplexu zakotvený od konce ledna do počátku března - s ním by byl snímek úplný). Zatím jsou k dispozici první fotografie odvysílané přibližovací kamerou lodi Sojuz - snímky ve vysokém rozlišení přivezla posádka na Zemi a NASA slibuje jejich zveřejnění nejpozději koncem týdne.

    Pondělí 23. května 2011

    V noci z dneška na zítřek má dojít k přistání ruské lodi Sojuz TMA-20 s posádkou Dmitrij Kondratěv (Rusko), Catherine Colemanová (USA) a Paolo Nespoli (Itálie). Pro Nespoliho to bude znamenat konec smutné výpravy, v jejímž rámci mu po dlouhé těžké nemoci zemřela ve věku 78 let 2. května 2011 matka. Nebylo to poprvé, co člena základní posádky ISS potkala podobná ztráta amerického astronauta Daniela Taniho, kterému v prosinci 2007 zahynula tragicky a nečekaně matka (viz blog 27. prosince 2007).

    Evropská raketa Ariane-5 dopravila v noci z pátku na sobotu při svém třetím letošním startu do vesmíru dvojici telekomunikačních družic. Pozorní čtenáři tiskových zpráv si přitom jistě všimli, že od druhého letošního startu Ariane-5 nejsou mise označovány pouhým písmenem V (z francouzského "vol", let), ale že mají designaci VA ("vol Ariane"). Aktuální mise tak byla označena jako VA-202. Pravděpodobně to souvisí s tím, že z jihoamerického kosmodromu ve Francouzské Guayaně budou do budoucna startovat (premiéry čekáme již letos) i rakety Sojuz a Vega. (Že by VS a VV?)

    NASA představila dva emblémy budoucích expedic na ISS: výpravy číslo 30 a 35. Zatímco "třicátá" proběhne od letošního listopadu do března 2012, expedice 35 se uskuteční až od března 2013 do května téhož roku.

    Pátek 20. května 2011

    Společnost Boeing oznámila, že pokud se ihned nerozjedou práce na nové superraketě SLS (Space Launch System), kterou požaduje Kongres USA mít zalétanou do konce roku 2016, a pokud nebude tato raketa vycházet ze zrušeného projektu Ares, bude muset propustit letos v létě 800 zaměstnanců. Nezávisle na tom NASA oznámila, že intenzivně pracuje na nové architektuře kosmického průzkumu (za nízkou oběžnou dráhou Země), že její podobu oznámí v létě - a že nejvíce práce je s nastavením podmínek nové architektury tak, aby se co nejvíce zamezilo protestům a odvoláním ze strany firem působících v kosmickém průmyslu. No, nevím - ale mám pocit, že kosmonautika by své cíle měla stanovovat jiným způsobem než s ohledem na zaměstnanost v jedné firmě, nebo s ohledem na (případné!) prostesty firem konkurenčních...

    Několik drobností z ISS a raketoplánů:

  • "Západní" část ISS je definitivně dokončena poté, co k ní včera přibyl spektrometr částic alfa AMS-02.
  • Raketoplán Endeavour má po pondělním startu na svém tepelném štítu větší množství "škrábanců" (některé až 15 cm dlouhé), ale žádný z nich nevzbuzuje velké obavy. NASA se na ně ale pro všechny případy (na Columbii se nezapomíná) podívá podrobněji.
  • Dnešní výstup astronautů Andrewa Feustela a Gregoryho Chamitoffa proběhl úspěšně, i když musel být o něco zkrácen. Ve skafandru Chamitoffa totiž přestal fungovat senzor měřící hladinu oxidu uhličitého.
  • Při pondělním odletu lodi Sojuz TMA-20 od ISS bude nakonec přece jen pořízena "rodinná fotografie" celého komplexu (viz blog 11. dubna 2011) - včetně připojeného raketoplánu Endeavour.
  • Novým pracovním termínem absolutně posledního startu raketoplánu Atlantis STS-135 je 8. červenec 2011 (dosud 12. červenec - viz blog 13. května 2011).
  • Podepsaná fotografie posádky lodi Sojuz TMA-21 (viz blog 18. května 2011) není jedinou, která v uplynulých dnech rozšířila moji sbírku autogramů kosmonautů - tou další je snímek posádky lodi Sojuz TMA-18. Její posádku tvořili (zleva) Tracy Caldwellová-Dysonová (USA, veteránka z letu Endeavour STS-118/2007), Alexandr Skvorcov a Michail Kornijenko (oba Rusko, oba nováčci). Mimochodem, Kornijenko byl v minulých dnech jmenovaný členem 39. a 40. základní posádky ISS (start v lodi Sojuz TMA-12M v březnu 2014).

    Čtvrtek 19. května 2011

    Dnes od 17:00 h přednáším ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové na téma "První kroky do vesmíru". Nebude to mé dnešní jediné veřejné vystoupení - v cca 11:37 h má můj hlas zaznít na vlnách ČRO Radiožurnál, povídat si budeme o aktualitách týkajících se současné mise raketoplánu Endeavour STS-134. V posledních dnech jsem měl ještě vystoupení na ČRO Praha (ve čtvrtek 12. května 2011 od 11:00 do 12:00 h) a na ČRO Radiožurnál (v pondělí 16. května 2011 od cca 12:25 do 12:30 h).

    Jak se dalo čekat, rozhodnutí o budoucím umístění amerických kosmických raketoplánů vzbudilo řadu reakcí a emocí. Pouhé dva dny po oznámení se v Kongresu USA objevil návrh republikánského zákona, který by raketoplány přerozděloval. V podstatě se v něm opakuje to, co jsem psal na blogu 20. dubna 2011 - z hlediska vztahu ke kosmonautice a programu raketoplánů obecně jsou vhodnější lokality, než New York. Zákon vysloveně uvádí (resp. opakuje, protože něco podobného konstatoval i zákon o rozpočtu NASA na letošní rok, v němž stojí, že administrátor NASA má rozdělit raketoplány "s přihlédnutím na historické vazby s místem startu, letovými operacemi, údržbou raketoplánů nebo přistáním“), že raketoplány by měly být rozmístěny na místa, která mají vztah k jejich "startům, přistáním a letovým operacím". Tzn. nepřímo je řeč o Houstonu (právě letové operace). Pokud by zákon prošel (jakou má šanci, netuším), může pochopitelně rozhodnutí administrátora NASA Charlese Boldena zvrátit.

    NASA "neporcovala" pouze raketoplány, ale oznámila i rozdělení dalších cenných artefaktů souvisejících s tímto programem:

  • Adlerovo planetárium v Chicagu dostane jeden kompletní simulátor raketoplánu.
  • Další kompletní simulátor poputuje do Evergreen Aviation and Space Museum v McMinnville (stát Oregon).
  • Třetí kompletní simulátor "přistane" v Texas A&M Aerospace Engineering Department.
  • Museum of Flight v Seattle (stát Washington) se může těšit na simulátor nákladového prostoru raketoplánu.
  • Do National Museum of the United States Air Force na základně Wright-Patterson AFB (stát Ohio) poputuje simulátor kabiny raketoplánu s kompletní příďovou částí.
  • Křesla velitele a pilota (ze zprávy není jasné, zdali je řeč o všech raketoplánech, jen o některém nebo "jen" o simulátoru) budou vystavena v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas).
  • Manévrovací motory OMS z jednotlivých raketoplánů poputují do U.S. Space and Rocket Center v Huntsville (stát Alabama), do Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. a do Evergreen Aviation and Space Museum v McMinnville (stát Oregon).
  • A malé grafické připomenutí toho, kde budou snad již příští rok vystaveny vysloužilé raketoplány (na všech čtyřech místech jsme mimochodem v uplynulých dvou letech byli): na prvním snímku místo, kde by měl u letadlové lodi Intrepid (New York) vyrůst hangár pro Enterprise, který nahradí letoun Concorde (jak je vidět na snímku druhém). Druhý řádek ukazuje budoucí umístění Discovery ve Steven F. Udvar-Hazy Center (stát Virginia), zde je dosud právě Enterprise, a vizualizaci umístění Atlantisu v nově vybudované hale návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska. Třetí řádek je z California Science Center v Los Angeles (Kalifornie), které zatím jako jediné nezveřejnilo podobu budoucího vystavení raketoplánu Endeavour (t.č. na oběžné dráze).

    Středa 18. května 2011

    NASA vybrala trojici návrhů (z 28 předložených), ze kterých bude během následujícího roku zvolena další mise z kategorie Discovery. Mise se musí vejít do částky 425 mil. USD (nosnou raketu v to nepočítaje), přičemž každý ze tří návrhů dostal na detailní studie částku 3 mil. dolarů. Všichni kandidáti slibují při zahájení plného vývoje v roce 2012 start v letech 2015 a 16 (podmínkou NASA přitom je do konce roku 2017).

  • GEMS (Geophysical Monitoring Station) - Výsadkový modul pro přistání na Marsu, který má studovat strukturu a složení interiéru planety, což by mělo vést k lepšímu pochopení vzniku a vývoje planet zemského typu.
  • TiME (Titan Mare Explorer) - Projekt plovoucí sondy, která by se pohybovala na saturnově měsíci Titan.
  • Comet Hopper - Automat, který by opakovaně přistával na povrchu komety Wirtanen (původní cíl evropské sondy Rosetta, která ale kvůli odkladu zamířila k vlasatici Čurjumov-Gerasimenko) a pozoroval její interakci se Sluncem.
  • Zajímavé je, že dvě ze tří výše uvedených sond (TiME a Comet Hopper) počítají s využitím nového RTG generátoru ASRG (dosud byly RTG generátory, tedy malé "nukleární generátory", doménou jen těch největších a nejdražších sond). Na rozdíl od klasických RTG počítají ASRG s pohyblivými částmi (právě jejich absence byla jednou z předností RTG, protože se nemělo co pokazit) a mají čtyřnásobně větší efektivitu. Namísto obvyklých čtyř kilogramů plutonia-238 jim stačí jediný kilogram (k dodávce srovnatelného množství energie). Pokud bude k realizaci schválena některá ze dvou výše uvedených misí, NASA ji podpoří dodání ASRG v hodnotě 54 mil. USD zdarma (nebude se počítat do cenového stropu 425 mil. USD). NASA totiž chce ASRG vyzkoušet (byť prototypy mají za sebou 14 tisíc hodin bezporuchového provozu) přímo ve vesmíru předtím, než jej nasadí na některou "supermisi" za miliardy dolarů.

    Není to tak úplně obvyklé, aby se má sbírka rozrostla o podepsaný předmět posádky, která je právě na oběžné dráze - ale stává se to. Příkladem budiž posádka kosmické lodi Sojuz TMA-21 s čestným jménem "Jurij Gagarin", do níž usedla (a počátkem letošního dubna k půlročnímu pobytu na ISS odstartovala) trojice kosmonautů Alexandr Samokuťajev, Alexandr Borisenko (oba nováčci, Rusko) a Ronald Garan (USA, veterán z letu Discovery STS-124/2008). A aby byla radost větší: sbírka se rozrostla jak o (podepsanou) fotografii posádky, tak o (podepsanou) příležitostnou obálku.

    Úterý 17. května 2011

    Zhruba půl miliónu diváků (o cca čtvrt miliónu méně, než při prvním pokusu o start 29. dubna 2011) sledovalo včera vzlet "muzejního exponátu" (na který se již dnes těší California Science Center v Los Angeles) - raketoplánu Endeavour na svoji pětadvacátou a historicky poslední misi. Jeho posádku tvoří šest veteránů kosmických letů: pro astronauta Edwarda Finckeho ovšem bude mít mise zvláštní nádech. Stane se totiž americkým astronautem s nejdelším kumulovaným pobytem ve vesmíru. Redkordmanem v této oblasti je dosud Peggy Whitsonová, která během dvou pobytů na Mezinárodní kosmické stanici pracovala 377 dní ve stavu beztíže. Fincke měl před startem Endeavouru také během dvou výprav na ISS "natočeno" 366 dní - ale protože aktuální mise je plánovaná jako šestnáctidenní, bude se vracet s novým rekordem v kapse...

    Trojnásobný americký astronaut Richard Clifford (veterán z letů Discovery STS-53/1992, Endeavour STS-59/1994 a Atlantis STS-76/1996 - mimochodem, STS-76 byl první start raketoplánu, který jsem v životě viděl na vlastní oči) po mnoha letech mlčení prozradil, že mu již v roce 1994 (bezprostředně po druhém kosmickém letu) byla diagnostikována Parkinsonova nemoc. Přesto zůstal v oddíle astronautů - s jeho zdravotním stavem byl obeznámen i šéflékař, který se ale vzhledem k relativě pomalému postupu nemoci rozhodl nijak nekonat. Clifford byl poté nominovaný do posádky letu STS-76 ke stanici Mir, kde dokonce absolvoval extrémně náročnou kosmickou vycházku. (S jeho zdravotním stavem byl obeznámen ještě velitel letu Kevin Chilton.) Clifford se následně rozhodl z oddílu astronautů odejít (bylo reálné "riziko", že by "dostal" další kosmický let, a ten už nechtěl riskovat) a věnovat se programu raketoplánů u společnosti Boeing.

    V pátek 13. května 2011 jsem na blogu psal o našem setkání s astronautem Frederickem Gregorym při návštěvě v Kennedyho kosmickém středisku - a o tom, jak jsme si na místě nechali vyrobit a podepsat fotografie. To bylo v dubnu - během našeho pobytu v únoru dělal "opičáka pro turisty" jiný astronaut - Jon McBride (Challenger STS-41G/1984). I u něj jsme aplikovali (vlastně se naučili) stejný postup - vyfotit se, vyrobit fotku, nechat podepsat...

    Pondělí 16. května 2011

    Po premiérovém veleúspěšném letu lodi Dragon loni v prosinci (viz blog 9. prosince 2010) není dosud rozhodnuto o tom, jak bude vypadat její druhá mise. Dle platného kontraktu s NASA má druhá loď prvovést rozsáhlé zkoušky přímo na oběžné dráze a až třetí exemplář by mohl zkušebně zamířit k ISS. Společnost SpaceX ale nabídla, že je schopna obě mise spojit do jedné - a že by tedy již druhý Dragon zamířil k Mezinárodní kosmické stanici. Hlavním důvodem je snaha uvést loď do provozu co nejdříve po skončení programu raketoplánů (a zbavit tak USA závislosti na zahraničních dopravních prostředcích) - pro úplnost dodáváme, že projekt Dragon má sám o sobě krapet skluz, neb všechny tři zkušební lety měly být realizované před koncem roku 2009. Rusko se ale nechalo slyšet, že nebude souhlasit s příletem nedostatešně odzkoušeného a prověřeného Dragonu k ISS. NASA naopak nápad důkladně studuje a urychlení programu zvažuje. Formálně je druhý let Dragonu plánovaný na červenec a třetí na říjen letošního roku, ale v případě spojení obou výprav do jedné by pravděpodobně došlo k využití nejdříve říjnového termínu.

    Firma Orbital Sciences Corp., která vyvíjí k sestavě Falcon-9/Dragon "konkurenční" systém Taurus-2/Cygnus, získala od NASA kontrakt v hodnotě 100 mil. dolarů na testovací let nového nosiče Taurus-2. Ten by měl výrazně snížit rizika spojená s celým programem. Zkušební start má proběhnout letos v říjnu, na prosinec (půjde-li vše hladce) se chystá "ostrý" test s lodí Cygnus.

    Po dlouhé době manilová obálka z Houstonu a v ní jednak samolepka plus nášivka mise Endeavour STS-134 a jednak fotografie celé posádky s vlastnoručními podpisy všech šesti astronautů. Pokud se nestane nic nepředvídaného, obstartuje těchto "šest statečných" do vesmíru právě dnes ve 14:56 h středoevropského času. Půjde o předposlední start raketoplánu v historii - a poslední misi stroje Endeavour. (O letu krátce promluvím dnes kolem 12:25 h na vlnách Českého rozhlasu Radiožurnál.)

    Neděle 15. května 2011

    Na "chodník slávy amerických astronautů" (Walk of Fame - viz blog 5. května 2011) jsme vzali i krtkonauty, kteří nás cestou provázeli (viz blog 28. dubna 2011). Krteček tak měl možnost otisknout tlapky do odlitků rukou takových velikánů jako John Glenn (druhý řádek) nebo posádka Apolla-11 ve složení Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins (třetí řádek). Samozřejmě, že Krteček šel "ve stopách" i mnoha dalších účastníků letů Mercury, Gemini nebo Apollo, ale pro jistou jednotvárnost je zde neuvádíme všechny. Že nešlo o fotografování jednoduché, neb vanul silný vítr, dokládají i záběry na posledním řádku...

    Sobota 14. května 2011

    Pel-mel momentek z naší (zatím) poslední cesty do USA aneb - co se jinam nevešlo či nehodilo.

    Pátek 13. května 2011

    Po několika odkladech (viz blog 5. dubna 2011, kde je i můj tip na vítěze - no, ono to asi zase tak moc těžké tipování nebylo) NASA oznámila čtveřici firem, mezi které rozdělí 269,3 mil. USD - jako základ pro studie a praktické pokusy týkající se vývoje nových amerických komerčních vesmírných lodí. Největší částku (92,3 mil. USD) získala společnost Boeing pro svoji loď CST-100, zkrátka nepřišla ani Sierra Nevada Corporation s miniraketoplánem Dream Chaser (80 mil. USD). Dle očekávání uspěl i projekt pilotované verze lodi Dragon společnosti SpaceX (75 mil. USD) a také návrh kosmické lodi od společnosti Blue Origin (22 mil. USD). Ve třech případech jde o klasické kabiny (byť všechny počítají s vícenásobnou použitelností), jen Sierra Nevada nabízí miniraketoplán. Kontrakty jsou uzavřené do května příštího roku, kdy se očekává definitivní vývoj projektu či projektů, které NASA podpoří a přivede k realizaci a které se stanou základem budoucích komerčních pilotovaných letů USA.

    Výběrem čtyř výše uvedených firem/projektů NASA vydala jasné poselství: maximální prioritou jsou dnes nové kosmické lodě, nikoliv nosné rakety (kterých se do klání také několik přihlásilo). Ovšem například konsorcium ATK/Astrium, které neuspělo se svou raketou Liberty (viz blog 8. února 2011), prohlásilo, že ve vývoji bude dále pokračovat na vlastní pěst a že svému projektu natolik věří, že se bude ucházet o přízeň NASA v budoucnu. Naproti tomu firma Orbital Sciences Corp. s miniraketoplánem Prometheus (viz blog 16. prosince 2010 a 8. února 2011) prohlásila, že neúspěchem v konkurzi pro ni vývoj stroje končí, protože bez podpory NASA si pokračování vývoje nedokáže představit.

    Raketoplán Endeavour STS-134 má aktuálně termín startu v pondělí 16. května 2011 ve 14:56 h našeho času, poslední mise programu (Atlantis STS-135) se bude dle NASA posouvat "o několik týdnů" (z dosud platného data 28. června). Aktuálně platným pracovním datem je 12. července 2011 - ale opravdu jde o datum toliko pracovní.

    Při návštěvách v Kennedyho kosmickém středisku v únoru a dubnu letošního roku jsme měli možnost setkat se s astronauty. Společnost Delaware North Companies Park & Resorts (profesionální provozovatel zábavních parků a turistických atrakcí, provozuje i návštěvnický komplex Kennedyho kosmického střediska) si totiž na každý den najímá nějakého veterána z kosmických letů, který uspořádá (nejméně) dvě přednášky, zajistí akci "oběd s astronautem" a uspořádá jednu až dvě autogramiády spojené s fotorafováním s turisty denně. Během naší dubnové návštěvy role takovéto "atrakce" připadla Fredericku Gregorymu (veterán z letů Challenger STS-51B/1985, Discovery STS-33/1989 a Atlantis STS-44/1991; při misi STS-33 se stal prvním afro-americkým, tedy černošským, velitelem raketoplánu). Jeden den jsme se s ním nafotili, druhý den si nechali ještě mokré fotografie i s patřičnými věnováními podepsat... (Všimněte si rozdílné perspektivy dvou fotografií s mou maličkostí: levá je z dílny sedmiletého Marka, pravá z pohledu těsně nad deskou stolu od čtyřletého Michala.)

    Čtvrtek 12. května 2011

    Na závěr další cesty do USA se sluší zhodnotit, bilancovat, zesumarizovat... Tak tedy: nyní jsme ujeli 3701 mil (5955 km) a přivezli si 5726 fotografií. Navštívili jsme deset států USA (pokud počítáme District of Columbia jako samostatný stát): New York, New Jersey, Delaware, Maryland, District of Columbia, Virginia, Severní Karolína, Jižní Karolína, Georgia a Florida.

  • Středa 13. dubna 2011 - Odlet z Evropy, trasa Budapešť-Miláno-New York. Přejezd po impozantním mostě Verrazano, nocování v New Jersey.
  • Čtvrtek 14. dubna 2011 - Děti šly spát dle východoamerického času, ale vstávaly dle středoevropského, takže - vzhůru do Washingtonu D.C. Cestou se zastavujeme v Annapolis (U.S.Naval Academy - viz blog 18. dubna 2011), následuje prohlídka District of Columbia. Začánáme u památníku Iwo Jimy, jdeme na Arlingtonský hřbitov, poté střed města. Tedy Linolnův památník, památníky válek v Koreji, Vietnamu či druhé světové, Bílý dům (kde jsme byli svědky odletu prezidenta Obamy helikoptérou), Washingtonův památník (viz blog 23. dubna 2011) - a nakonec Národní muzeum letectví a kosmonautiky (viz blog 19. dubna 2011).
  • Pátek 15. dubna 2011 - Dopoledne návštěva Steven F. Udvar-Hazy Center (viz blog 20. dubna 2011), odpoledne návrat do středu Washingtonu D.C. Aneb Fordovo divadlo, centrála FBI, Kapitol (a mnoho dalšího) - a opět Národní muzeum letectví a kosmonautiky.
  • Sobota 16. dubna 2011 - Ráno cesta do Hamptonu, návštěva Langleyova kosmického střediska (viz blog 25. dubna 2011) a Virginia Air and Space Center (viz blog 22. dubna 2011). Večer ještě návštěva Kill Devil Hill u Kitty Hawk (viz blog 26. dubna 2011). V noci jízda nelidskou bouří (jsme v odlehlých končinách, nemůžeme sehnat hotel) protkanou tornády - druhý den máme možnost vidět zničené vesnice; jen v Severní Karolíně (kde jsme byli) za sebou nechal živel skoro půl sta mrtvých...
  • Neděle 17. dubna 2011 - Ráno vyrážíme plnou parou na jih - a protože máme výborný čas, zastavujeme se na letadlové lodi USS Yorktown (viz blog 27. dubna 2011).
  • Pondělí 18. dubna 2011 - Přes den se pomalu přesunujeme na Floridu a po návštěvě závodního okruhu v Daytoně "přistáváme" večer v Tampě.
  • Úterý 19. dubna 2011 - Dopoledne Ballast Point Park (viz blog 4. května 2011), odpoledne první návštěva Kennedyho kosmického střediska (viz blog 2. května 2011). Ubytování v (námi) oblíbeném hotelu Scottish Inn (Ormond Beach).
  • Středa 20. dubna 2011 - Dopoledne muzeum U.S. Space Walk of Fame (viz blog 6. května 2011), potom Space Walk of Fame (5. května 2011), odpoledne bazénově-plážové aktivity.
  • Čtvrtek 21. dubna 2011 - Dopoledne projížďka "lodí s vrtulí" mezi krokodýli (viz blog 24. dubna 2011), odpoledne opět Kennedyho kosmické středisko.
  • Pátek 22. dubna 2011 - Dopoledne dokončení prohlídky Space Walk of Fame, potom U.S. Hall of Fame v Titusville (viz blog 3. května 2011), odpoledne opět bazén, moře, písek, sluníčko.
  • Sobota 23. dubna 2011 - Brutálně ráno vyjíždíme s cílem dorazit, kam to půjde. Nakonec to šlo až do Washingtonu D.C. (což znamenalo nějakých patnáct hodin čisté jízdy v autě) - cestou byla zastávka v Museum of Life and Science v Durhamu (Severní Karolína; viz blog 9. května 2011).
  • Neděle 24. dubna 2011 - Oddychová procházka po Washingtonu D.C., návštěva American Museum of Natural History.
  • Pondělí 25. dubna 2011 - Časně ráno opouštíme Washington D.C. a míříme do New Yorku. První zastávka je v Statue of Liberty View Park, potom trajektem na Manhattan. Trosky World Trade Center plus stavba Freedom Tower, Times Square, Broadway (viz blog 1. května 2011) - a především letadlová loď USS Intrepid (viz blog 10. května 2011).
  • Úterý 26. dubna 2011 - Dopoledne návrat na Statue of Liberty Park, projížďka New Yorkem a nákupy. Následně vrácení auta a nástup do eroplánu, který nás přes noc přenesl zpátky do Evropy. S povděkem kvituji, že bez jakéhokoliv přestupu.
  • Středa 27. dubna 2011 - Přistání v Budapešti, shledání se se zavazadly - a několikahodinový návrat přes Slovensko domů. The End.
  • Středa 11. května 2011

    V plánu jsme původně měli i "průzkum bojem" v New York Hall of Science - ale dokončování povinností v USA, dopravní zácpa, nákupy či cesta "nad plán" k Soše Svobody nás připravily o disponibilní čas. Proto jsme kolem této instituce (venku se pyšní raketami Atlas či Titan nebo maketou lodi Mercury, uvnitř pak několika dalšími exponáty typu kabinou Mercury s výrobním číslem 1) alespoň projeli a slíbili si, že snad "příště". Přikládám alespoň dvě autentické (tzn. ne příliš kvalitní kompozičně i technicky, neb pořízené s jednou rukou na volantu) fotografie.

    Úterý 10. května 2011

    Při minulé cestě jsme letadlovou loď Intrepid v New Yorku pouze zvědavě okukovali (viz blog 12. března 2011), nyní jsme měli možnost vstoupit přímo na její palubu (čímž se stala pátou a poslední námi "dobytou" letadlovkou na cestách po USA). V minulých letech prošel Intrepid rozsáhlou rekonstrukcí za desítky miliónů dolarů, kterážto jej zakonzervovala, ale... Docela bych ho označil za "nejodtažitější" ze všech veřejnosti přístupných letadlových lodí: na palubě byly například "zality" katapulty, aby do lodi nezatékalo, v podpalubí i na můstku je skoro vše pod plexisklem (takže nic není ohmatané a poškozené, ale je jaksi sterilní), letadla na palubě jsou přísně ohrazena plůtky atd. Jakoby dochované (přesněji: rekonstruované), ale silně neosobní. Jen pro úplnost dodávám, že u Intrepidu nalezne již brzy svůj domov prototyp raketoplánu Enterprise (dosud v Steven F. Udvar-Hazy Center, viz blog 20. dubna 2011 nebo 11. března 2011).

    Pondělí 9. května 2011

    Původně jsem chtěl v Museum of Life and Science v Durhamu (Severní Karolína) zastavit jen na pár desítek minut - udělat si jen fotografii kabiny Mercury MA-5, v níž se na oběžné dráze Země proletěl jako první "Američan" šimpanz Enos (29. listopadu 1961), a hned pokračovat dál. Nakonec jsme ale zůstali déle - a nelitovali. Jde totiž o jedno z čím dál populárnějších "science center" (vědeckých středisek), kde se muzeální exponáty setkávají s přístupem "škola hrou". Kromě expozice uvnitř budovy je u objektu ještě rozsáhlý les s několika tématickými cestami - trasou plnou dinosaurů, procházkou divočinou (u nás se tomu říká procházka po břehu rybníka - až na ty medvědy a opice) aj. A ještě ke kosmickým exponátům: v Museum of Life and Science v Durhamu mají například průlez z kabiny Mercury Friendship-7 Johna Glenna, prasklý úcht neotevřeného padáku z mise Apollo-15 nebo technologický exemplář kabiny Apollo pro studium funkce elektrických systémů v podmínkách kosmického prostředí. Moc pěkné!

    Neděle 8. května 2011

    Národní památník druhé světové války v samotném centru Washingtonu D.C. je velmi zajímavě řešený. Má kruhový (věncový?) tvar, ve svém středu vodní nádrž, po stranách různé ozdobné prvky, ale především: obelisky s názvy všech států USA včetně přidružených území (např. Portoriko, Guam nebo Panenské ostrovy). "Zneužil" jsem tento památník a oba své kluky nafotografoval u jednotlivých států USA, do nichž vstoupili: Michal jich má 25 (uf, polovina Spojených států - na čtyři roky docela solidní výkon, ne?), Marek o tři (viz trio posledních fotografií) více (no, ani na sedm let to není docela špatný výkon, ne?).

    Sobota 7. května 2011

    Vracet se po (dvou) letech na známá místa s sebou může přinášet nejednu výhodu - třeba možnost srovnávat, jak jde čas. Například to, jak rostou děti...

    Pátek 6. května 2011

    Dnes (konečně...) jedno kosmické místo, které jsme ještě na Floridě nenavštívili (kde také pořád brát a nekrást, že). Jedná se o relativně nedávno otevřené muzeum U.S. Space Walk of Fame: tedy muzeum nacházející se jen pár metrů od chodíku slávy amerických astronautů (viz blog 5. května 2011, 9. března 2011 nebo 16. května 2009). Muzeum (vstup je zdarma a má solidně zásobený krámek se suvenýry, které jsou výrazně levnější, než v oficiálních obchodech Kennedyho kosmického střediska) rozhodně stojí za návštěvu: je složeno z exponátů, které jinde nenajdete. Sestavili je totiž bývalí zaměstnanci kosmodromu a firem, které zde zajišťovaly různé práce. Několik příkladů exponátů za všechny: cihla vyrvaná z deflektoru plamenů rampy 39B při startu Apolla-10, roztavená sklíčka chránící objektivy kamer při startech z různých startovacích ramp, přilby techniků, vyřazené počítače z řídících středisek, cedule z vypouštěcího komplexu rakety Atlas Centaur (opřená na ulici o budovu muzea) atd. Za nejunikátnější exponáty osobně považuji vstupní průlez do lodi Mercury MA-1 (výrobní číslo 4), která byla zničena při havárii nosné rakety Atlas v červenci 1960 (vlastní kabina je vystavována v Kosmosféře v Kansasu - viz blog 25. června 2010). Viz druhý snímek na prvním řádku.

    Čtvrtek 5. května 2011

    Také o památníku Space Walk of Fame jsme se na již zmiňovali (viz blog 16. května 2009 nebo 9. března 2011). Zatím jsou tu tři monumenty připomínající programy Mercury, Gemini a Apollo - čtvrtý v upomínku na program raketoplánů se teprve chystá. My jsme si ale připomněli především legendární výpravu Apollo-11, první cestu člověka na Měsíc. Protože se všichni tři astronauti zúčastnili letů v programech Gemini i Apollo, najdeme jejich zvěčnělé otisky rukou v rámci obou památníků. Takže pěkně popořadě a zleva: otisky rukou Neila Armstronga, Buzze Aldrina a Michaela Collinse (na posledním řádků jen prvně dvou jmenovaných).

    Středa 4. května 2011

    Vzhledem k tomu, že jsme při našem putování zavítali do města Tampa, nemohli jsme nenavštívit Ballast Point Park (viz blog 3. března 20111). Tentokrát v posílené sestavě.

    Úterý 3. května 2011

    Jedete-li po silnici z floridského Titusville směrem k návštěvnickému centru Kennedyho kosmického střediska, vybafne na Vás po pravé straně raketoplán Inspiration (ještě před dvěma lety se přitom jmenoval Shuttle To Tomorrow). Ten je součástí United States Astronaut Hall of Fame (Dvorana slávy amerických astronautů) - a ač jsme kolem nejeli poprvé (viz např. blog 30. října 2008), neodolali jsme, zastavili jsme a navštívili jsme.

    Pondělí 2. května 2011

    V Kennedyho kosmickém středisku nejsme žádní nováčci: během posledních několika let jsme sem zavítali již v rámci čtvrté cesty (viz blog 15. a 31. října 2008, 18. a 19. května 2009 a 8. března 2011). Každopádně stále je tu co objevovat, zkoumat, prohlížet a čemu se obdivovat. Například demontáž startovacího komplexu 39B - viz druhý řádek fotografií. (Jen pro úplnost: raketoplán Endeavour STS-134 - viz první řádek snímků - v pátek 29. dubna do vesmíru neodstartoval, neb jej "uzemnila" závada na avionice. Výměna příslušného zařízení je ovšem komplikovaná, takže start se uskuteční nejdříve v neděli 8. května 2011. Ono "nejdříve" je velmi důležité, protože přesný termín startu bude stanovený až v nejbližších dnech.)

    Neděle 1. května 2011

    Dnes pár momentek z návštěvy New Yorku.

    Čtvrtek 28. dubna 2011

    Během naší aktuální okružní jízdy po Spojených státech jsme s sebou vzali také krtčí rodinku - když už se její člen Krteček chystá na start raketoplánu Endeavour STS-134 (plánovaný na pátek 29. dubna 2011 ve 21:48 h). Krtci v rámci okružní kosmické vyhlídkové trasy navštívili mnoho pamětihodností - prošli se po Marsu i Měsíci, prohlédli si lodi Mercury, Gemini a Apollo, dotkli se lunárních kamenů nebo si v Kennedyho kosmickém středisku prohlédli na rampě 39A umístěný raketoplán Endeavour s bráchou na palubě. (Jsem zcela upřímně zvědavý, kolik a jakých "krtčích" fotek přiveze z cesty do USA oficiální delegace, která se vydala start raketoplánu Endeavour shlédnout na vlastní oči...)

    Středa 27. dubna 2011

    Není to poprvé, co nás cesty zavedly na letadlovou loď Yorktown (viz blog 29. října 2008 a 13. května 2009) - a třeba ani naposledy - ale každá návštěva je něčím zajímavá, zvláštní a unikátní... Letadlová loď je zkrátka letadlová loď.

    Úterý 26. dubna 2011 (EDT)

    Tady to všechno začalo... Jen pár kroků od městečka Kitty Hawk (stát Severní Karolína) na místě nazývaném místními Kill Devil (volně "zabilo by i ďábla" - kdysi tu nebyla tráva, ale jen drobný píseček, který v trvalém větru plnil ústa, nosy, oči, uši...) dělali bří Wrightové z Ohia pokusy se svým létajícími stroji těžšími vzduchu - a zde také 17. prosince 1903 popvé skutečně vzlétli, čímž se nesmazatelně zapsali do dějin. Dnes tu stojí jak pamětní kameny připomínající jejich snažení, tak i velký památník Wright Brothers National Memorial.

    Pondělí 25. dubna 2011 (EDT)

    Mnohokrát (byť ne stále) jedeme ve stopách naší minulé výpravy za Velkou louži (viz blog 2. až 21. března 2011). Což ale neznamená, že na nás nečekají žádná překvapení: jedno velké bylo v Langleyově výzkumném středisku NASA v Hamptonu (stát Virginie). Zatímco ještě minulý měsíc tu spořádaně vedle sebe u silnice stály dva mohutné aerodynamické tunely, tentokrát z druhého z nich zbývaly jen smutné trosky... Alespoň jsme měli unikátní příležitost prostudovat jeho anatomii.

    Neděle 24. dubna 2011 (EDT)

    Opravdu zajímavým zážitkem (v dobrém slova smyslu) se stala vyjížďka po floridských bažinách na člunech s tlačnou vrtulí. Abych nezapomněl: jeli jsme po bažinách plných aligátorů.

    Sobota 23. dubna 2011 (EDT)

    Dnes něco nekosmického - několik momentek z Washingtonu D.C.

    Pátek 22. dubna 2011 (EDT)

    Na prohlídku Virginia Air and Space Center ve městě Hampton (stát Virginia) jsme měli minule (viz blog 18. března 2011) slabou hodinku - a tak jsme si předsevzali, že až někdy zase třeba jednou budeme mít cestu kolem, určitě zastavíme na delší dobu. Předsevzetí jsme nyní mohli splnit a v prostorách instituce strávili mnohem více času (i když jsme mohli ještě více, ale to jde asi vždy). Maximálně spokojení byli všichni, včetně nejmladších účastníků výpravy...

    Čtvrtek 21. dubna 2011 (EDT)

    Jde-li člověk po světě s očima otevřenýma, najde kosmonautiku i na místech, kde by ji asi příliš nečekal. Dnes mám na mysli United States Navy Memorial ve Washingtonu D.C. - památník amerického (vojenského) námořnictva. Na něm je v bronzových deskách vyvedeno mnoho výjevů vztahujících se buď je konkrétním událostem nebo obecným činnostech amerického námořnictva. A jedním z výjevů je i "Příspěvek ke kosmickému věku Spojených států" mající podobu jednak záchranných operací na oceánech a jednak "dodávky" astronautů pro historické kosmické mise.

    Středa 20. dubna 2011 (EDT)

    Kdo čeká, že jsme stejně jako minule po návštěvě Národního muzea letectví a kosmonautiky zamířili do jeho odloučené expozice Steven F. Udvar-Hazy Center (viz blog 11. března 2011), čeká správně. NASA mimochodem minulý týden potvrdila, že raketoplán Discovery skutečně zamíří do zdejších prostor. A pro úplnost dodáváme, že Enterprise se odtud přesune do New Yorku k letadlové lodi Intrepid (což je trochu na hlavu - jednak je to jen pár kilometrů od Discovery, jednak New York historicky nemá s programem raketoplánů vůbec nic společného - existuje mnoho lokalit, které by si stroj zasloužily stokrát více), Atlantis zůstane v Kennedyho kosmickém středisku a Endeavour zamíří do Los Angeles (přesněji do California Science Center, viz blog 21. října 2009).

    Úterý 19. dubna 2011 (EDT)

    Jsou muzea, která se neokoukají a neochodí - můžete je procházet znovu a znovu a stále objevujete nové zajímavosti a souvislosti. Jedním z takových je National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C. (minulá návštěva viz blog 10. března 2011). Co exponát, to perla - a kus kosmické historie...

    Pondělí 18. dubna 2011 (EDT)

    Hned za hranicemi Washingtonu D.C. se nachází město Annapolis (stát Maryland) s proslulou U.S. Naval Academy. - Toto jste mohli číst na blogu 16. března 2011 (tedy před necelým měsícem). Protože "pachatel se vrací na místo činu", poctili jsme U.S. Naval Academy naší návštěvou opět (a s posilami - viz poslední snímek dnes i minule).

    Neděle 17. dubna 2011 (EDT)

    Rozkaz zněl jasně... "Přefotit!" Nějakým záhadným řízením osudu se mi během minulé cesty do USA se starším synem (viz blog 24. února až 21. března 2011) dostalo do zavazadla oblečení syna mladšího - a jako správný tatínek jsem si toho samozřejmě nevšiml (viz první řada snímků). Když jsem pak poslal domů fotografie pro rodinné album, manželce se podlomila kolena... A vydala výše zmíněný rozkaz. A protože jsem neméně poslušný manžel (minimálně tehdy, když se mi to hodí do krámu), poslušně jsem sbalil kufry a pro jistotu vzal oblečení obou kluků, aby byl omyl vyloučený. A když už jsem měl oblečení, tak jsem je naplnil (viz druhá řada snímků). Aneb: znovu "on the road".

    Středa 13. dubna 2011

    University of Colorado zveřejnila ekonomický rozbor programu raketoplánů - něco, co se špatně čte z rozpočtu NASA, protože náklady na raketoplány jsou jednak fixní (trvale vynakládané) a jednak variabilní (vynakládané jen někdy). Navíc jsou rozložené do mnoha škatulek, takže se špatně vypichují. Nicméně výše zmíněný ekonomický rozbor praví, že do konce roku 2010 NASA investovala do programu raketoplánů (vývoj, provoz, modernizace...) 192 miliard dolarů (převedeno na úroveň roku 2010) - při 132 startech to vychází na 1,45 mld. USD na start. Do konce letošního rozpočtového roku budou realizovány další tři mise (po Discovery STS-133 ještě Endeavour STS-134 a Atlantis STS-135) a program "spolyká" přímo či nepřímo ještě 4,5 mld. USD. Výsledná částka by tak měla za 135 startů činit 196,5 - tedy 1,46 mld. USD za start.

    Japonská kosmická agentura JAXA oznámila, že již vyrobená kosmická zařízení připravovaná ke startu neutrpěla zemětřesením minulý měsíc žádnou újmu. Vysloveně hovořila o nákladní lodi HTV-3 (aktuálně se nachází ve městě Nagoja v továrně Mitsubishi Heavy Industries Ltd.), jejíž start v lednu 2012 prý není ohrožený (což by znamenalo, že v pořádku musí být také nosič, rampa a další pozemní infrastruktura). Nepoškozena přestála také družic GCOM-W1 ke sledování klimatu (ve Tsukuba Space Center): testovací centrum ale bylo pošozeno, což by bylo vést k odkladu startu plánovaného prozatím na letošní listopad. V pořádku je i telekomunikační družice ST-2, která má těsně před expedicí ze závodu společnosti Mitsubishi Electric Corp. do Francouzské Guayany - odtud by ji v květnu měla dopravit do vesmíru raketa Ariane-5.

    Několika obrázky se vracím ke svému včerejšímu vystoupení na ČT24 v pořadu Milénium (ke shlédnutí v archívu ČT24) - trochu netradičně jsem vysílal ze studia České televize v Jihlavě, neb jsem zde měl pět minut po skončení televizního vstupu přednášku "První kroky do vesmíru" (viz blog 8. dubna 2011).

    Úterý 12. dubna 2011

    "Koneckonců, život je život a nikde není zaručeno, že člověka zítra nesrazí auto. Ale já technice věřím. Ona nepodvádí. Ale faktem je, že i na rovné cestě může člověk upadnout a zlomit si vaz. A samozřejmě i tady se může něco stát - i když tomu nevěřím." To je část dopisu, který 10. dubna 1961 napsal tehdy ještě neznámý nadporučík Gagarin své manželce a který jí měl být předaný v případě, že by se jeho výprava v lodi Vostok skončila tragicky. Nakonec vše dobře dopadlo, dopis nemusel být předán (do rukou manželky se dostal až po Gagarinově smrti v březnu 1968) a kosmonautika zahájila svoji pilotovanou éru. Od tohoto okamžiku uplynulo dnes přesně padesát let - při této příležitosti byl dopis společně s dalšími informacemi (např. kompletní 700stránková zpráva o letu) o této historické události zveřejněn.

    Při příležitosti padesátého výročí letu Jurije Gagarina (a zároveň třicátého výročí letu prvního raketoplánu, které také připadá na dnešní den) se objevím od cca 17:30 h na ČT24 a můj hlas následně zazní po 18:30 h na vlnách Českého rozhlasu Radiožurnálu.

    Dnešní padesáté výročí letu prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina bude připomenuto mj. v newyorské aukční síni Sotheby´s. V dražbě zde bude přistávací modul 3KA-2A lodi Vostok (oficiálně Kosmičeskij Korabl 5), který 25. března 1961 provedl generálku před výpravou Jurije Gagarina do vesmíru. Modul je ze série tří identických lodí, které měly absolvovat zkušební testy před letem člověka do vesmíru. Po dvou prakticky čítankových letech a následných vášnivých debatách ale bylo rozhodnuto do třetí lodi posadit člověka - stalo se tak právě 12. dubna 1961. Modul 3KA-2A byl již jednou vydražený (v roce 1996), ale zájemce za něj příslušnou částku nakonec neuhradil. Od té doby se potuloval po Spojených státech (zpětně jsem se dozvěděl, že jsem se s ním nejméně dvakrát minul, když byl vystavovaný ve městech, kde jsem právě byl). A nyní - možná - najde nového majitele.

    Pondělí 11. dubna 2011

    Ještě v pátek to vypadalo, že by rozpočtové provizorium v USA mohlo skončit - ovšem nahradit jej měla "nulová varianta" (federální zaměstnanci na neplacené dovolené, federální instituce uzavřené - naposledy k něčemu podobnému došlo za vlády prezidenta Clintona, kdy podobný stav trval tři týdny). Jen několik hodin před vypršením lhůty se nakonec prezident Barack Obama a Kongres USA dohodli na kompromisu: v tuto chvíli není jasné, jakou bude mít podobu pro NASA a americkou kosmonautiku vůbec. "Prokosmický" Kongres USA ještě minulý týden například prosazoval mimořádné zvýšení rozpočtu NASA o miliardu dolarů, a to na úkor rozpočt ministerstev spravedlnosti a obchodu (která z toho musí být pochopitelně štěstím bez sebe).

    Plán na pořízení "rodinné fotografie" Mezinárodní kosmické stanice v průběhu nadcházejícího letu raketoplánu Endeavour STS-134 pomocí lodi Sojuz (viz blog 30. března 2011) padl. Nyní se jedná o možnosti realizace něčeho podobného při historicky posledním letu raketoplánu Atlantis STS-135 (start plánovaný na 28. června 2011) - kdy by na snímku ale chyběl nejen japonský "kosmický náklaďák" HTV, ale pravděpodobně i evropský ATV (zatím je plánovaný odlet počátkem června, ale může se to změnit). Na druhé straně: nejdůležitější je v daném případě nafotit u stanice výrazný raketoplán, neb v závislosti na úhlu pohledu (rozpracováváno je sedm profilů snímkovacího letu lodi Sojuz) by ATV a HTV vůbec nemusely být vidět.

    Již zítra by měl administrátor NASA Charles Bolden oznámit místa budoucího uložení amerických kosmických raketoplánů. Nedávno se dal slyšet, že kdyby měl rozhodovat jako soukromá osoba, jeden stroj by nechal na Floridě v Kennedyho kosmickém středisku, jeden by poslal do Texasu do Johnsonova kosmického střediska a jeden na základnu Edwards do Kalifornie. Neb jde o místa, která se do programu raketoplánů zapsala nejvíce. Ale zároveň jedním dechem dodal, že ve hře je mnohem více faktorů a že se nemůže rozhodovat jako soukromá osoba. Prakticky jisté je, že Discovery půjde do Steven F. Udvar-Hazy Center (resp. jeho dispozice kamkoliv jinam by byla obrovským překvapením, neb ji nepřímo zajistil svým zákonem i Kongres USA). Ve hře tak zůstávají stroje Atlantis, Endeavour a Enterprise (nyní v Udvar-Hazy Center; jedná se ovšem vesmírem nekřtěný prototyp). Podle některých (neověřených) informací má Atlantis zůstat v Kennedyho kosmickém středisku. Vše bychom se měli dozvědět (snad) již zítra. Toto je každopádně několik vizualizací možných umístění raketoplánů (část viz blog 19. března 2010): na prvním řádku Adlerovo planetárium (Chicago, stát Illinois) a March Field Air Museum (Los Angeles, Kalifornie), na druhém U.S.Space and Rocket Center (Huntsville, stát Alabama) a (stejně jako celý třetí řádek) Intrepid Sea, Air and Space Museum (New York).

    Pátek 8. dubna 2011

    K odkladu mise Endeavour STS-134 (viz blog 5. dubna 2011) jedna drobnost: oficiálně byl odklad zdůvodněný kolizí s ruskými operacemi u Mezinárodní kosmické stanice (ač Rusko projevilo ochotu vyjít NASA vstříc a svůj "jízdní řád" upravit - viz blog 4. dubna 2011). Skutečnost je ale krapet jiná, protože v přípravě raketoplánu Endeavour byla rezereva - mínus jeden den! Zatímco ještě v březnu to bylo plus šest dní, nyní bylo evidentní, že ani při bezproblémovém toku prací (což se málokdy povede, že) nelze stihnout datum startu 19. dubna. Nyní (po desetidenním odkladu) je rezerva devět dní. Ale oficiální tisková zpráva je oficiální tisková zpráva a zůstane tak navždy zaprotokolována v archívech.

    Blíží se padesáté výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru (a třicáté výročí startu prvního kosmického raketoplánu), takže přináším aktualizovaný seznam svých přednášek pro veřejnost, které chystám (resp. už jsem realizoval) v dubnu:

  • Čtvrtek 7. dubna 2011 - přednáška "Pozval nás všechny do vesmíru", hvězdárna Prostějov.
  • Pátek 8. dubna 2011 - přednáška "Gagarin: pozval nás všechny do vesmíru", hvězdárna Uherský Brod.
  • Pondělí 11. dubna 2011 - přednáška "První skoky a kroky do vesmíru", Letovice.
  • Úterý 12. dubna 2011 - přednáška "První kroky do vesmíru", Jihlava.
  • Pátek 29. dubna 2011 - přednáška "21518 mil po Americe" v rámci Kosmos News Party 2011 (Lázně Bohdaneč).
  • Oproti původnímu rozpisu (viz blog 12. ledna 2011) některé přednášky přibyly - ale jedna (v Americkém centru při Velvyslanectví USA v Praze) zmizela. Ač je mé jméno v této souvislosti stále uváděno (i na "oficiálních" stránkách), bohužel mi jiné aktivity brání se této akce zúčastnit (ale snad neprozradím něco nepatřičného, když uvedu, že se s mou maličkostí bude možné na stejné půdě setkat o několik týdnů později - zatím jen nebyl stanovený termín).

    Tyto emblémy připomínají dvě nadcházející výročí: třicet let od startu prvního raketoplánu (12. dubna 1981) a padesát let od první americké pilotované výpravy do vesmíru (5. května 1961).

    Středa 6. dubna 2011

    Avizované "Something Big is Coming" společnosti SpaceX bylo napůl překvapením. Šlo o oznámení o novém těžkotonážním nosiči Falcon Heavy, jehož premiéra (resp. dodávka hardware) z kosmodromu Vandenberg AFB je na rok 2012 avizovaná již tři roky. Nicméně detaily ohledně rakety Falcon Heavy byly překvapivé: má mít trojici spřažených stupňů (de facto první stupeň rakety Falcon-9) s celkem 27 motory a s přečerpáváním paliva, takže středový blok byl po odhození obou "pomocných" byl de facto plný. Nosnost rakety má být úctyhodných 53 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu, přičemž její cena bude v rozmezí 85 až 125 mil. USD (cca třetina ceny dnešních nejsilnějších nosičů, ovšem s více než dvojnásobnou nosností). Cena je počítána na čtyři starty ročně, ale SpaceX počítá s deseti starty Falconu Heavy a dalšími deseti Falconu-9 ročně (což mj. obnáší výrobu 400 ks raketových motorů Merlin). Uvažuje navíc o využití jedné z vyřazených startovacích ramp z raketoplánů.

    Plány působí impozatně, ale byl bych lehce skeptický. Znovu zopakuji známý fakt: cena nosiče (byť na první pohled extrémně vysoká) dnes představuje typicky pět až deset procent ceny celé mise. Tzn. že i šestinásobné snížení (jak ho slibuje Falcon Heavy) by se na snížení ceny misí promítlo jen v řádu procent (což spolehlivě absorbuje třeba inflace nebo prodražení vývoje). Navíc připomínám, že společnost Arianespace uvažuje o stažení rakety Ariane-5 z trhu, protože pro její nosnou kapacitu (cca 20 tun) prostě nemá uplatnění. Navíc je díky novým materiálů a nové elektronice dlouhobým trendem snižování hmotnosti a změnšování vynášených zařízení. A výroba nějakých komerčních "superdružic"? Jednak by byla superdrahá (včetně nutnosti vybudovat úplně nové továrny nebo zkušební stavy) a jednak už naše babičky říkaly "nedávej všechna vajíčka do jednoho košíku" - ztráta takové družice (ať při startu nebo v průběhu činnosti na oběžné dráze) by byla pro firmu či agenturu smrtelná. Na druhé straně jsou aplikace, které si docela dobře dokážu představit: třeba robustní kosmický hotel nebo použití Falconu Heavy coby tankeru pro zásobování dalších kosmických zařízení. Když budu fantazírovat dále: jednou z prvních misí NASA pod taktovkou Baracka Obamy (mimochodem, jen den před tiskovkou SpaceX oznámil svůj záměr opět kandidovat na post amerického prezidenta) bylo zkušební přečerpávání paliva z jednoho kosmického tělesa do druhého.

    Březnové číslo měsíčníku Letectví + kosmonautika přineslo širokou paletu mých článků: "Kosmoplán značky Orbital Sciences", "Vzpomínka na program Delta Clipper", "Planetárium Jamese McDonnella v Saint Louis", "USS Midway v San Diegu" a "Vyměňte kosmonauta" (změny v posádkách raketoplánů a ISS).

    Úterý 5. dubna 2011

    Neuvěřitelný veletoč předvedla NASA v souvislosti s termínem startu raketoplánu Endeavour STS-134. Ačkoliv i Rusku nakonec nabídlo odklad letu Progress M-10M (podrobný popis termínové kolize viz blog 29. března 2011), NASA se nakonec rozhodla pro desetidenní odklad startu raketoplánu - nový termín startu je tak 29. dubna 2011. Situace je o to podivnější, že tím dochází k výraznému zkrácení startovacího okna na pouhých pět dní (reálně maximálně čtyři pokusy o start) - a další startovací okno se otevírá až po padesáti dnech. Inu, jsou věci mezi nebem a zemí...

    Dnes v noci odstartovala z kosmodromu Bajkonurt do vesmíru loď Sojuz TMA-21 s čestným jménem Gagarin: šlo o ostře sledovaný start prezentovaný jako součást padesátého výročí letu prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina. Posádku lodi tvoří Alexandr Samokuťajev, Alexandr Borisenko (oba nováčci, oba Rusko) a Ronald Garan (USA, veterán z letu Discovery STS-124/2008). Díky dvěma ruským nováčkům v lodi stoupl počet kosmonautů od doby Jurije Gagarina na 519 - a mě stoupl počet chybějících podpisů kosmonautů ve sbírce na dvanáct (viz sekce Kosmonauti). Jen pro zajímavost: jeden z příběhů tradujících se v rodině astronauta Garana (jeho předkové přišli do USA z Ruska) praví, že jeho předkové měli příjmení Gagarin. Leč imigrační úředníci na ostrově Ellis (přes nějž prošly milióny přistěhovalců) jim zkomolili jméno na Garan - a takové už si nechali...

    Zítra má NASA oznámit udělení nejméně kontraktů v hodnotě cca 270 mil. dolarů nejméně na čtyři projekty, které by měly tvořit základ budoucích komerčních letů amerických astronautů do vesmíru. Jde o druhé kolo klání CCDev (Commercial Crew Development): v prvním bylo loni v únoru rozdáno 50 mil. dolarů pěti firmám (Sierra Nevada Corp., Boeing Co., United Launch Alliance, Blue Origin a Paragon Space Development Corp.), hodnota kontraktů byla od od 1,4 do 20 mil. USD. NASA vedla rozhovory s osmi vážnými kandidáty od letošního února a vítězové budou oznámeni právě zítra. Osobně bych si tipnul na společnosti SpaceX (může nabídnout pilotovanou loď Dragon stejně jako raketu Falcon Heavy) a Boeing (kapsle CST-100). A bylo by pěkné kdyby podporu získal i nějaký miniraketoplán - buď stroj Prometheus od Orbital Sciences Corp. (viz blog 8. února 2011 a 16. prosince 2010) nebo Dream Chaser od Sierra Nevada Corp. Uvidíme, již zítra budeme moudřejší.

    V neděli 3. dubna 2011 se v Brně dočkal světové premiéry pro veřejnost balón Vostok (první informace viz blog 28. března 2011) s "kmotrovskou" registrací OK-1961, který vyrobila brněnská firma Kubíček. Balón je údajně druhý největší tvarovaný balón na světě (má objem 4300 metrů krychlových), uveze pět osob (pilot plus čtyři pasažéři) a vyrobený (včetně návrhu) byl za pouhé tři měsíce (tzn. že se muselo zároveň rýsovat a šít - běžné je přitom mít nejdříve projekt, pak vyrábět). Balón nyní putuje do Moskvy, kde se zúčastní oslav padesátého výročí letu Jurije Gagarina - a následně jej čeká celosvětové turné, kdy má postupně navštívit všechny země, jejichž kosmonaut letěl do vesmíru sovětskou/ruskou raketou (paradoxně není v plánu návrat do Česka, kde se Vladimír Remek nedělní přehlídky zúčastnit nemohl). S tím, že je prakticky všude dohodnuto, že kosmonaut dotyčné země se balónem sveze.

    Pondělí 4. dubna 2011

    Společnost Virgin Galactic nenápadně šlape na brzdu ve svých plánech s raketou LauncherOne. O plánech jsem psal na blogu 30. července 2009 a 10. prosince 2009. K dohodě s investičním fondem Aabar Investments, který měl projekt (v případě, že se po studiích ukáže jako životaschopný) založit částkou 110 mil. USD, totiž nakonec nedošlo. Loni na podzim společnost Virgin Galactic propustila manažera projektu Adama Bakera a veškeré další aktivity kolem LauncherOne utlumila.

    Prvotní prohlídka vnější palivové nádrže raketoplánu Endeavour STS-134 dopadla dobře - zjištěná poškození po nedávné bouřce (viz blog 1. dubna 2011) jsou zanedbatelná. Stejně tak ve dnech 29. března až 1. dubna 2011 bez problémů proběhlo zkušební odpočítávání zakončené simulovaným zrušením startu v čase T mínus čtyři sekundy (tedy jakoby po zážehu hlavních motorů raketoplánu). Zároveň agentura Interfax oznámila, že start ruské nákladní lodi Progress M-10M "může být odložen" na 29. dubna s tím, že připojení ke ISS se uskuteční 4. května 2011. Díky tomu je volná cesta ke startu raketoplánu Endeavour STS-134 ve dnech 19. až 22. dubna 2011.

    Dnes dvojice emblémů. Jednak je to emblém spektrometru AMS-02, který bude hlavním nákladem letu raketoplánu Endeavour STS-134. A jednak znak mise Sojuz TMA-02M: její start byl plánovaný na 30. května, ale bez udání bližších podrobností byl v minulých dnech odložený na 10. června 2011.

    Pátek 1. dubna 2011

    Nad Kennedyho kosmickým střediskem se přehnala bouře. Silná bouře. Ta (v neuvedném rozsahu) poškodila nádrž raketoplánu Endeavour STS-134 (nádrž výrobního čísla ET-122), která již byla poškozena hurikánem Katarina v srpnu 2005. (Tehdy byla prohlášena za neletuschopnou a vyřazena z používání, nicméně se zařazením letu STS-135 do "jízdního řádu" raketoplánů svůj význam získala zpět). Technici a inženýři Kennedyho kosmického střediska nyní vyhodnocují stav nádrže - jak rozsáhlé opravy bude vyžadovat a zdali se podaří termín startu (19. dubna 2011) dodržet.

    Společnost SpaceX oznamuje, že "Something Big is Coming" (Něco velkého přichází). Kdekdo tipuje na raketu Falcon-9 Heavy (která má 27 motorů v prvním stupni a která je opravdu "big"). Ale já osobně bych připomněl, že NASA slíbila v březnu 2011 vyhlásit vítěze soutěže CCD (Commercial Crew Development; viz např. blog 27. října 2010), který zatím vyhlášený nebyl. Takže bych se vůbec nedivil, kdyby šlo o oznámení vývoje pilotované verze kabiny Dragon.

    Na den přesně před měsícem zemřel bývalý americký astronaut Michael Lounge (veterán z letů Discovery STS-51I/1985. Discovery STS-26/1988 a Columbia STS-35/1990). Podlehl rakovině jater, která mu byla diagnostikována jen o týden dříve. Zbylo (mi) po něm jen několik podepsaných litografií (včetně té s poděkováním za knihu) - a několik snímků s autopenovými podpisy (jde o posádky STS-51I a STS-35).

    Čtvrtek 31. března 2011

    Za dramatických okolností byl dnes v noci zrušený start rakety Ariane-5 s dvojicí telekomunikačních družic (Yahsat-1A a Intelsat New Dawn) na palubě. Hlavní kyslíkovodíkový motor nosiče se již zažehl, ale počítač zjistil blíže nespecifikované nesrovnalosti - a tak raději vydal příkaz k přerušení startu. Stalo se tak před zážehem dvojice pomocných motorů, které využívají tuhá paliva a které tudíž nelze vypnout - kdyby se zažehly raketa by prostě musela odstartovat, byť s poruchou a na sebevražednou misi (k čemuž naštěstí nedošlo). Kdy bude opakovaný pokus o start, nebyl stanoveno. Dle prohlášení zástupců společnosti Arianespace by mělo jít nejméně o několik dní.

    Minulý týden Francie oznámila, že hodlá investovat půl miliardy euro do čtyř nových kosmických projektů. Tato investice je přitom "nad plán" stávajících finančních rozpočtů a má za cíl podpořit i do budoucna vysokou technologickou úroveň a konkurenceschopnost Francie. Peníze mají jít mj. do vývoje rakety, která bude nástupcem Ariane-5 (a "poevropštělého" Sojuzu), do společného projektu družice pro monitorování oceánů s NASA, do nové platformy mikrodružice schopné operovat ve formacích a do technologií telekomuikačních satelitů.

    Jak jsem již psal ma blogu 29. března 2011, mihnul jsem se v pořadu TV Nova Víkend. Hovořil jsem na téma, co rozhodlo o tom, že do vesmíru poletí Vladimír Remek a nikoliv Olda Pelčák (tedy skutečnost, že se Rudá armáda zuby nehty bránila posadit do křesla velitele kosmické lodi civilistu, neboť Pelčákovým velitelem byl inženýr Nikolaj Rukavišnikov, aby nevznikl nebezpečný precedens - představa, že by Praha rozhodovala o budoucím směrování sovětské kosmonautiky a o tom, komu bude Kreml přidělovat tituly Hrdina Sovětského svazu, je opravdu lehce naivní).

    Středa 30. března 2011

    Zatímco se při předchozí misi Discovery STS-133 nepodařilo pořídit "rodinnou fotografii" ISS (viz blog 11. února 2011; a už nepodaří, protože japonský "kosmický náklaďák" HTV-2 se od stanice odpojil a dnes skončí svoji pouť zánikem v atmosféře), nyní je tato možnost opět na stole. Manažeři NASA tvrdí, že jsou poučeni minulým hektickým plánováním a že by podobný snímek rádi realizovali v průběhu mise Endeavour STS-134. Snímek by mohla získat posádka lodi Sojuz TMA-21 (Alexandr Samokuťajev, Andrej Borisenko a Ronald Garan), která má startovat 4. dubna 2011 a která by se od ISS odpojila v průběhu připojení raketoplánu. Svým způsobem by také šlo o porušení pravidla DDO (viz blog 29. března 2011), ale na druhé straně by se jednalo jen o "vycouvání" a "najetí" lodi - tedy mnohem jednodušší manévry, než jakým je přílet ke stanici.

    Na dnešní den plánovaný zánik japonské zásobovací družice HTV-2 Kounotori by měl přímo na palubě zaznamenávat speciální přístroj REBR (Re-Entry Breakup Recorder). Ten má při vstupu do atmosféry sledovat vnitřní teplotu, zrychlení, rotaci a další data o zániku celého tělesa. Vědci doufají, že takto získají (pomocí satelitního telefonu v reálném čase odesílaná) data o zániku těles v atmosféře: tím je možné ověřit přesnost či naopak nepřesnost našich stávajících matematických modelů zániku. Devítikilogramová aparatura REBR by teoreticky mohla přečkat průlet atmosférou i dopad na hladinu oceánu - v takovém případě by mohl být učiněný pokus o její záchranu. Identické zařízení má být na palubě evropské zásobovací družice ATV-2 Johannes Kepler při jejím plánovaném zániku (dle současného plánu 5. června 2011).

    Poslední (pokud se uskuteční: kotrmelce kolem případné realizace mise a jejího financování přetrvávají dodnes) let raketoplánu Atlantis STS-135 (start plánovaný na ne dříve, než 28. června 2011) má oficiální fotografii své posádky. A když fotka posádky, tak fotka posádky: na druhém snímku je fotografie posádky ruské lodi Sojuz TMA-21 (plánovaný start 4. dubna 2011).

    Úterý 29. března 2011

    Datum posledního startu raketoplánu Endeavour (a pravděpodobně historicky předposlední mise těchto strojů vůbec) je stále 19. dubna 2011. Ale tento termín s sebou aktuálně přináší jednu závažnou kolizi, kvůli které by v extrémním případě bylo nutné start raketoplánu odložit. Jde o to, že raketoplán startuje 19. dubna, připojuje se k Mezinárodní kosmické stanici 21. dubna a odlétá od ní 1. května. Ovšem plánovaný provoz je i na ruském segmentu stanice: na 26. dubna je plánovaný odlet lodi Progress M-09M od komplexu, na 27. dubna start Progressu M-10M a na 29. dubna jeho připojení k ISS. Jenže v době obou manévrů (26. a 29. dubna) ruských progressů by měl být u ISS zakotvený i raketoplán Endeavour. Toto je ovšem porušení pravidla DDO - Dual Docking Operations - které (zjednodušeně řečeno) zapovídá jakékoliv motorické pohyby pokud je u stanice zakotvený raketoplán (kvůli riziku poškození jeho tepelného štítu v případě, že by se loď vymknula kontrole). Aby situace nebyla jednoduchá, na palubě Progressu M-10M má být "biologický náklad", který nesnese dlouhý transport a vyžaduje rychlé přijetí na ISS (takže loď nemůže odstartovat a třeba týden počkat na "parkovací dráze"). Startovací okno raketoplánu je přitom od 19. dubna do 3. května - další příležitost je pak až 20. června (pokud by se s jinými starty nehýbalo). V současnosti se vedou jednání mezi NASA a Roskosmosem, jak termínovou kolizi vyřešit. Ve hře je několik scénářů: od odkladu startu raketoplánu o deset dní (NASA ale tvrdí, že tato varianta není aktuální, protože chce Endeavour dostat "nahoru" stůj co stůj a k tomu potřebuje určitý časový prostor), přes výjimku z pravidla DDO (která by ovšem byla ústupkem z bezpečnosti a komplikovala život astronautům na ISS) a odklad startu Progressu M-10M až po jeho vypuštění včas, ale vynesení onoho "biologického nákladu" raketoplánem.

    Dnes ve 21:30 h poběží na TV Nova pořad Víkend - tentokrát na téma "Patnáct minut slávy". V jeho rámci by mělo být vyprávění o Oldovi Pelčákovi (náhradník Vladimíra Remka pro let kosmické lodi Sojuz-28). A v něm se možná objevím i já (a budu mít tak svých "patnáct sekund slávy" - a dost možná, že ani to ne).

    Ode dneška až do čtvrtka jsem k zastižení na stánku společnosti Uzimex v rámci veletrhu Ampér (letos se koná v Brně v areálu BVV). Každý den zde mám v 11:00 a v 15:00 h přednášku o minulosti, současnosti a budoucnosti mobilních meziplanetárních sond - pochopitelně s důrazem na roboty Spirit a Opportunity.

    Pondělí 28. března 2011

    V průběhu předstartovní přípravy raketoplánu Endeavour STS-134 došlo k události, o kterých slýcháme jen velmi neradi - dne 14. března 2011 zahynul po pádu z rampy 39A technik James D. Vanover (53). Mnoho detailů zveřejněno nebylo, Vanover byl oficiálně určený k pracím na přístupovém rameni do raketoplánu - ale zdali se v těchto místech nacházel i v okamžiku nehody, není jasné. Ví se je, že v Kennedyho kosmickém středisku pracoval šestnáct let. Jde již o pátý smrtelný úraz dělníka na rampě 39A. Poslední smrtelný úraz se zde stal v březnu 1981 (tedy před třiceti lety), kdy se dva technici (John Bjornstad a Forrest Cole) udusili poté, co po zkušebním odpočítávání před prvním startem raketoplánu vstoupili do prostoru vyplněného dusíkem. (A pro úplnost: zhruba ve stejné době došlo ke smrtelnému úrazu i na sesterské rampě 39B, kde v květnu 1981 došlo k pádu Anthonyho Hilla z výšky zhruba 35 metrů.)

    Dne 24. března 2011 byla posledním zážehem motorů v délce 146 sekund (do vypotřebování pohonných látek) definitiovně zakončena mise sondy Stardust. Ta byla vypuštěna v únoru 1999, načež dokázala odebrat vzorky prachu z okolí komety Wild-2 a její návratové pouzdro s nimi přistálo v lednu 2006 na Zemi. (Mimochodem, pouzdro je dnes vystaveno v hlavní hale Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. - viz blog 10. března 2011, kde je snímek na čtvrtém řádku.) Mise byla následně prodloužena (pod jménem NeXT, New Exploration of Tempel-1) a v polovině února letošního roku (viz blog 15. února 2011) proletěla kolem komety Tempel-1. Po odvysílání všech informací z průletu zůstalo na palubě jen minimum pohonných látek, které vylučovaly jakékoliv smysluplné pokračování letu. Proto se NASA rozhodla provoz sondy ukončit: protože nebylo jasné ani to, kolik má paliva v nádržích (na palubě nejsou palivoměry, ale používají se pouze výpočty), bylo rozhodnuto na závěr mise spotřebovat všechny pohonné látky. Tím se určí, kolik paliva v nádržích skutečně zbývalo - a tedy to, jak jsou stávající modely výpočtů přesné (což je umožní zpřesnit do budoucna).

    Minulý týden se uskutečnil premiérový let nového horkovzdušného balónu vyrobeného pro oslavy padesátého výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru - má tvar lodi Vostok (dle mého osobního názoru je zpracovaný velmi precizně a přesně). Za pozornost stojí skutečnost, že balón byl vyrobený v Brně - kde se uskutečnil i jeho první let.

    Neděle 27. března 2011

    "Apollovník" tu sice byl už dvakrát (viz blog 11. listopadu 2008 a 23. července 2010). Ale tentokrát z trochu jiného úhlu pohledu: tím, že viděl úplně všechny (do vesmíru) letěné kosmické lodi Apollo se může od naší poslední výpravy do USA pochlubit druhý Čech. Tedy: on možná není druhý (a stejně tak já asi nejsem první - ale prostě nikoho jiného neznám), ale sázím bečku piva, že sedmiletý Marek je nejmladší držitel tohoto titulu v našich končinách...

    Sobota 26. března 2011

    Směskou momentek z různých míst a situací se ještě jednou vracíme k naší nedávné cestě na východní pobřeží Spojených států (viz blog od 25. února 2011 do 22. března 2011).

    Pátek 25. března 2011

    Sedmého března 2011 bylo na neupřesněném místě Kennedyho kosmického střediska nalezeno 4,2 gramu bílé substance - jak se později ukázalo, šlo o kokain. Další podrobnosti o případu nebyly zveřejněny. Je to během čtrnácti měsíců už druhý podobný incident - v lednu 2010 bylo přímo v hangáru OPF nalezeno blíže nespecifikované množství kokainu. Přes intenzivní vyšetřování a povinné testy všech zaměstanců, kteří v objektu pracovali, se majitele nikdy nepodařilo vypátrat.

    NASA uzavřela dohodu s Roskosmosem na dalším využívání kosmických lodí Sojuz na dopravu posádek na Mezinárodní kosmickou stanici. Kontrakt pokrývá období od roku 2014 do června 2016 a má hodnotu 753 mil. USD. V jeho rámci se má na Mezinárodní kosmickou stanici vydat dvanáct amerických astronautů: cena jedné "letenky" tak vychází na 62,75 mil. USD (v rámci posledního kontraktu to bylo 56 mil. USD - viz 7. dubna 2010).

    Po delší době se mi krapet rozrostla sbírka podpisů astronautů a kosmonautů: jednak o snímek podepsaný posádkou lodi Sojuz TMA-16 (Guy Laliberté, Maksim Surajev a Jeffrey Williams) a jednak o obálku s podpisy posádky lodi Sojuz TMA-01M (Oleg Skripočka, Aleksandr Kaleri a Scott Kelly). Laliberté, Surajev a Skripočka mi dosud ve sbírce chyběli, takže nyní mám z celkem 517 vesmírnch cestovatelů podepsaných přesně 507. Chybí mi tedy rovná desítka...

    Čtvrtek 24. března 2011

    Meziplanetární sonda MESSENGER dorazila v pátek 18. března 2011 ke svému cíli, planetě Merkuru (sonda je historicky prvním tělesem, které vstoupilo na její oběžnou dráhu) - vypuštěná přitom byla v srpnu 2004 a cestou provedla šest gravitačních manévrů (jednou u Země, dvakrát u Venuše a třikrát u Merkuru), aby snížila svoji rychlost. Pro představu: kdyby brzdila přímo z meziplanetárního přeletu, potřebovala by na manévr asi 3500 kg paliva - takto jí stačilo jen 450 kg ("suchá" hmotnost automatu je přitom 485 kg). Dnes byla zahájena vědecká část mise, takže se můžeme těšit na mnohé objevy a překvapení. (O sondě jsem dnes dvakrát hovořil na rozhlasových vlnách. Nejprve v cca 9:20 h na Rádiu Česku, potom v cca 11:28 h na Radiožurnálu.)

    Ne každý den je posvícení a triumf v podobě bezchybné funkce zařízení - jako v případě sondy MESSENGER. NASA se o tom přesvědčila 4. března 2011, kdy byla díky havárii zničena startující nosná raketa Taurus s družicí Glory (za 424 mil. USD) pro studium klimatických změn. Raketě se podle všeho neoddělil aerodynamický kryt: zajímavé je, že i předchozí start Taurusu se skončil v únoru 2009 (viz blog 24. února 2009) havárií právě pro neoddělení aerodynamického krytu. Tehdy se nepodařilo přesně určit příčinu závady, přesto byl kryt překonstruován a během posledních dvou let třikrát odzkoušen při startech rakety Minotaur-4. Pro raketu Taurus jde o nepříliš lichotivý výsledek, protože z posledních čtyř startů (září 2001, květen 2004, únor 2009 a březen 2011) má tři havárie.

    V pátém letošním čísle časopisu Svět mám čtyřstránkový článek nazvaný "Záchod? Nevedeme" (na svoji sebeobranu uvádím, že do redakce putoval pod názvem "I kosmonauti jsou jen lidé..." - proč by nebyl ve vesmíru vedený záchod, fakt nevím). Věnuje se základním lidským činnostem a potřebám v podmínkách stavu beztíže: mytí, stravování, vyměšování, spánku apod.

    Středa 23. března 2011

    Start příští pilotované ruské lodi Sojuz TMA-21 (předposlední z této řady) byl o několik dní odložen a podle nynějších plánů má proběhnout 4. dubna 2011. Důvodem odkladu je vadný kondenzátor v telekomunikačním systému Kvant-V: byť některé zdroje hovořily o možnosti až měsíčního odkladu, nakonec bylo přijato rozhodnutí vyměnit nikoliv vadný kondenzátor, ale celý systém Kvant-V. Díky tomu je zpoždění startu relativně malé.

    Včera tomu byl přesně rok, co se naposledy z povrchu Marsu ozval robot Spirit. Ač jsou v místě jeho pobytu nyní mimořádně příznivé světelné podmínky, stále se neozývá. Vše nasvědčuje tomu, že poslední zima se pro něj stala osudnou. NASA mu každopádně dala podmínku: buď se během následujících dvou měsíců ozve, nebo misi prohlásí za ukončenou (což by mj. znamenalo, že přestane naslouchat, zdali zaregistruje ještě nějaké signály).

    Aktuální vydání měsíčníku Válka jsem obohatil o čtyřstránkový článek "Černý rekordman" - o historii a technických parametrech letounu SR-71 Blackbird. Možná to není úplně čistokrevná kosmonautika (ale nebojte se, souvislosti se samozřejmě najdou), za přečtení rozhodně stojí.

    Úterý 22. března 2011

    Z výletu za hranice všedních dnů (viz blog od 25. února 2011 do 21. března 2011) zpět do reality... Evropská kosmická agentura (ESA) oznámila, že k dosud přislíbeným pěti "kosmickým náklaďákům" ATV (ATV-2 je aktuálně zakotvený u Mezinárodní kosmické stanice) nechá vyrobit další tři (starty v letech 2015 až 17) coby součást svého plnění v rámci programu ISS. (Jen pro úplnost: když byl projekt zahajovaný, počítalo se s výrobou devítikusové série ATV. Jenže jak šly náklady nahoru, muselo se jít s počty dolů... V konečném důsledku to ovšem znamená, že s nově přiobjednanými třemi exempláři jsme na celkem osmi "náklaďácích" - a pořád tak nejsme ani na původním plánu.) Zároveň bylo oznámeno, že ATV-4 má být pojmenovaný Albert Einstein (rekapitulace: ATV-1 Jules Verne, ATV-2 Johannes Kepler a ATV-3 Edoardo Amaldi).

    ESA by díky výše uvedenému rozšíření svého podílu v rámci programu ISS měla získat dvě půlroční mise svých kosmonautů v letech 2017 a 19 - a o zakoupení třetí "letenky" z kvóty USA v tomnto období se jedná. Nominace evropských kosmonautů k misím v letech 2013 až 15 - viz blog 29. listopadu 2010.

    Na nadcházející misi raketoplánu Endeavour STS-134 (plánovaný start 19. dubna 2011) poletí pohádkový Krteček - bere ho s sebou astronaut Andrew Feustel (veterán z mise Atlantis STS-125/2009), jehož žena má české předky. Myslím, že je to výborná zpráva a už teď se těším na všechny doprovodné programy, které u této akce musí následovat (resp. si nedovedu představit, že by nenásledovaly) - vždyť to je příležitost století na popularizaci kosmonautiky mezi dětmi a mládeží. Nevím nic ze zákulisí, ale očekávám soutěže, brožurky, výstavy kreseb, speciální edice plyšáků, přívěsky, omalovánky pro nejmenší... Aneb těším se na akce s celorepublikovým zásahem - doufám, že už tradičně neskončíme s vykazováním přednášek, které se beztak dělají s Krtkem i bez Krtka... Jsem zvědavý, kolik dětí pojede za odměnu na start raketoplánu - a kolik pojede "nedětí"... (Jedinou výtku bych měl k názvu celé akce, který musel spáchat někdo s naprostým necitem pro český jazyk. Protože "do kosmu s Krtkem" evokuje "do [vypípáno] s Krtkem" - to ať se na mě organizátoři opravdu nezlobí.)

    Pondělí 21. března 2011

    Na závěr každé cesty za hranice všedních dnů (a Evropy) se sluší udělat malou rekapitulaci toho, co jsme viděli, zažili, kde jsme byli atd. Tak tedy: ujeli jsme 3737 mil (6014 km) a rodinné archívy obohatili o 4325 fotografií. Navštívili jsme jedenáct států USA (pokud počítáme District of Columbia jako samostatný stát), čímž se můj osobní "tachometr" počítající americké státy po této jedenácté návštěvě USA zastavil na čísle 31. Při aktuální cestě šlo o státy: Georgia, Florida, Jižní Karolína, Severní Karolína, Virginia, District of Columbia, Delaware, Maryland, Pennsylvánie, New Jersey a New York.

  • Pátek 18. února 2011 - Odlet z Evropy, trasa Vídeň-Paříž-Atlanta (stát Georgia).
  • Sobota 19. února 2011 - Z Atlanty jsme vyrazili směrem na jih. Během dne jsme několikrát změnili plán - zdali budeme směřovat na Titusville, Orlando nebo Tampu. Nakonec vyhrála Tampa, kde jsme nocovali na břehu Mexického zálivu. Cestou jsme v Cordele "potkali" raketu Titan-I (viz blog 2. března 2011).
  • Neděle 20. února 2011 - Z Tampy jsme se přesunuli do Orlanda (kde rozbíjíme základní tábor a zůstáváme dalších pět nocí). Navštívili jsme Ballast Point Park (viz blog 3. března 2011).
  • Pondělí 21. února 2011 - Výlet ku Kennedyho kosmickému středisku a průzkum okolí kosmodromu (s výběrem optimálního pozorovacího místa startu raketoplánu).
  • Úterý 22. února 2011 - Prohlídka Kennedyho kosmického střediska a především autobusová trasa "Cape Canaveral Then and Now" (viz blog 7. března 2011).
  • Středa 23. února 2011 - Pokračování průzkumu okolí kosmodromu, návštěva muzea U.S. Air Force Space & Missile Museum History Center (viz blog 4. března 2011).
  • Čtvrtek 24. února 2011 - Časně ráno se zakopáváme na břehu Indian River a celý den napjatě čekáme, zdali poletí? - nepoletí? - poletí? - nepoletí? Po problémech s počítači na mysu Canaveral (jen podotýkám, že vlastní start probíhá z ostrova Merritt) nakonec Discovery STS-133 vše stíhá a pouhé tři sekundy před vypršením startovacího okna se zvedá k blankytně modré obloze (viz blog 25. února 2011). Paráda na druhou!
  • Pátek 25. února 2011 - Ráno se ještě vracíme do Titusville, abychom "nasáli" atmosféru kosmodromu po startu. A potom vzhůru na sever! Nocujeme u města Savannah (stát Severní Karolína).
  • Sobota 26. února 2011 - Stále a nezadržitelně na sever. (Zdrželo, ale nikoliv zadrželo nás jen několik outletů.) Večer brzdíme ve státě Virginie na předměstí Washingtonu D.C.
  • Neděle 27. února 2011 - Celodenní prohlídka středu Washingtonu D.C. (viz blog 20. března 2011) včetně Národního muzea letectví a kosmonautiky (viz blog 10. března 2011).
  • Pondělí 28. února 2011 - Zůstáváme ve Washingtonu D.C., kde lije jako z konve (naštěstí šlo o jediné nevyhovující počasí na celé cestě). Dopoledne návštěva Steven F. Udvar-Hazy Center (viz blog 11. března 2011), odpledne Arlingtonský národní hřbitov (viz blog 15. března 2011).
  • Úterý 1. března 2011 - Po brzkém vstávání následuje přesun do New Yorku, kde trávíme celý den (viz blog 19. března 2011).
  • Středa 2. března 2011 - Z New Yorku se vracíme zpět: na cestě nejprve navštěvujeme U.S. Naval Academy v Annapolis (viz blog 16. března 2011) a když vidíme překrásné slunečné počasí, měníme "průlet" Washingtonem D.C. na "přistání" (odpoledne věnujeme "opravné" návštěvě Arlingtonského národního hřbitova - viz blog 15. března 2011).
  • Čtvrtek 3. března 2011 - Dopoledne dáváme definitivně sbohem Washingtonu D.C. a míříme do Hamptonu, kde je Langley Research Center (viz blog 17. března 2011) a Virginia Air and Space Center (viz blog 18. března 2011). Hlavu skládáme u města Gastonia (stát Severní Karolína).
  • Pátek 4. března 2011 - Ze Severní Karolíny přes Jižní Karolínu míříme do Georgie, kde v Atlantě vracíme automobil - a nasedáme na letadlo. V New Yorku přestupujeme.
  • Sobota 5. března 2011 - Po "přeskočení" Atlantiku přistáváme v Paříži, kde nám díky laxnosti francouzské pasové kontroly ("přece se v sobotu ráno nepřetrhneme") uletí spoj do Vídně. Naštěstí je linka Paříž-Vídeň dostatečně frekventovaná, takže odlétáme s pouhým dvouhodinovým zpožděním. (Ne však naše kufry, které "z bezpečnostních důvodů" zůstaly v Paříži.) Z Vídně už je to jen slabé dvě hodinky jízdy do žebětínského minipivovaru "U Richarda", kde o grilovaných žebrech a dvanáctistupňovém světlém ležáku prohlašujeme (ztrátě kufrů navzdory) celou akci za úspěšnou a formálně ukončenou. (Kufry si nás šťastně našly o den později.)
  • Neděle 20. března 2011

    O Washingtonu D.C. jsem se na blogu v posledních dnech několikrát zmiňoval - takže teď několik nekosmických snímků z hlavního města USA. Aneb Kapitol, Bílý dům, Washington Memorial (to je ten obelisk), Lincoln či Jefferson Memorial, památníky padlým ve Vietnamu, Koreji či druhé světové válce nebo Iwo Jima Memorial... I ve Washingtonu D.C. je toho zkrátka k vidění opravdu hodně.

    Sobota 19. března 2011

    Samozřejmě, že na našich výpravách za kosmickými pamětihodnostmi světa nejezdíme s klapkami na očích, ale že navštěvujeme i další zajímavá a významná místa (jen jim vzhledem k povaze tohoto blogu nevěnujeme na tomto místě pozornost, jakou by si třeba zasloužila). A tak jsme z Washingtonu D.C. protáhli naši cestu ještě o pár set kilometrů na sever - až do města New York, které je v mnoha ohledech symbolem Spojených států. A tak jsme viděli či navštívili sochu Svobody, Manhattan, Empire State Building, Ground Zero na místě bývalého World Trade Center (s nově budovanou Freedom Tower), Broadway...

    Pátek 18. března 2011

    Jen pár kilometrů od Langley Research Center (viz blog 17. března 2011) ve městě Hampton (stát Virginia) se nachází Virginia Air and Space Center - kříženec muzea a vědeckého střediska. Tedy instituce s exponáty "nedotýkat se" a exponáty z kategorie "vyzkoušejte". Najdeme tu například originální návratový modul druhé lunární expedice Apollo-12, loď Mercury použitá při dvou testech (Little Joe 5A a 5B), Lunar Excursion Module Simulator, repliky sond Viking, Lunar Orbiter nebo MER či desítky dalších exponátů.

    Čtvrtek 17. března 2011

    Naše okružní jízda po USA nás nedávno zavedla také do blízkosti Langley Research Center (Langleyova výzkumného střediska), což je jedno z nejstarších zařízení NASA (založeno 1917 předchozí organizací NACA). Středisko se zaměřuje primárně na letecký výzkum, ale najdeme tu i "kosmickou stopu": například zde probíhal výcvik setkávání ve vesmíru v rámci programu Gemini, testování lunárních modulů (Lunar Landing Facility), nebo pomoc s přípravou na misích k Marsu (Viking, MER aj.). Ve středisku je také uložena (ale je veřejnosti nepřístupná) kabina Apollo-1, v níž v lednu 1967 uhořela trojice amerických astronautů. Langley Research Center nemá vlastní návštěvnické středisko, to supluje nedaleké muzeum Virginia Air and Space Center.

    Středa 16. března 2011

    Hned za hranicemi Washingtonu D.C. se nachází město Annapolis (stát Maryland) s proslulou U.S. Naval Academy. Tato námořní akademie se pyšní mimo jiné tím, že jejími branami prošly desítky amerických astronautů (samozřejmě před tím, než se staly astronauty) - mj. i první Američan ve vesmíru, Alan Shepard. Středobodem zdejšího návštěvnického střediska (pojmenovaného Armel-Leftwich Visitor Center) je tak původní kabina Mercury MR-3 Freedom-7, v níž Shepard podnikl jako první americký astronaut suborbitální skok (5. května 1961). Kabinu pak doplňuje malá výstava týkající se zdejších astronautů-absolventů: najdeme tu overaly z vesmíru stejně jako třeba vlaječku USA, která se podívala na Měsíc.

    Úterý 15. března 2011

    Z "kosmické turistiky" jsme na Arlingtonském národním hřbitově přesedlali na "turistiku hřbitovní". (A proč ne? Na Arlingtonském národním hřbitově jezdí vyhlídkové autobusy, je tu krámek se suvenýry, kde se prodávají "seznamy hrobů" apod. Inu, kšeft je kšeft.) I když: ani kosmonautice jsme se příliš nezpronevěřili, protože jsme měli seznam dvaceti zde pohřbených astronautů. Nakonec se nám jich podařilo nalézt sedm (kdo někdy na Arlingtonu něco/někoho hledal, jistě uzná, že jde o velmi slušný výkon). Na prvních dvou snímcích jsou památníky (nikoliv hroby) posádek raketoplánů Challenger STS-51L a Columbia STS-107. Na třetím je náhrobní kámen kandidáta na astronauta Stephena Thorneho, který tragicky zahynul v květnu 1986 necelý rok po zařazení do výcviku. Druhá řada představuje tři náhrobky členů posádky raketoplánu Columbia STS-107: Davida Browna, Laurel Clarkové a Michaela Andersona. V poslední řadě je Stuart Roosa (pilot velitelského modulu Apolla-14), David Griggs (veterán z letu Discovery STS-51D, který zahynul v době přípravy na let Discovery STS-33) a nakonec pilot raketoplánu Challenger STS-51L Michael Smith (v době své smrti byl mimochodem nominován i k dalšímu kosmickému startu: též k výpravě Challenger STS-61I plánované na září 1986).

    Pondělí 14. března 2011

    V sobotu (ač bez našeho bdělého dohledu) odstartovala z mysu Canaveral na Floridě raketa Delta-4 na misi NROL-27 (viz první snímek) s utajovanou zpravodajskou družicí Gryphon. Pro nás mělo vypuštění zvláštní příchuť - před několika dny jsme měli možnost tento exemplář rakety viděti na mysu Canaveral "v zajetí" obslužné rampy a montážních plošin (viz ostatní tři fotografie).

    Neděle 13. března 2011

    Nejen letadlové lodě (viz blog 12. března 2011), ale i další místa či artefakty se nám díky cestování úspěšně poskládaly do sérií či logických řad. Konečně - posuďte sami (samozřejmě, že souvislostí se najdou tisíce, toto je jen malá ukázka):

  • V Steven F. Udvar-Hazy Center (viz blog 11. března 2011) jsme viděli bombardér Enola Gay, který svrhl atomovou bombu na Hirošimu. A na letecké základně Wright-Patterson AFB (viz blog 6. července 2010) bombardér Bockscar, který svrhl atomovou bombu na Nagasaki.
  • V Dallasu (viz blog 24. června 2010)) jsme byli na místě, kde zastřelili prezidenta Kennedyho (viz křížek na silnici), ve Virginii na Arlingtonském národním hřbitově pak na jeho hrobě.
  • V Hunstville (stát Alabama) jsme položili banán na hrob opičice Miss Bakerové (viz blog 12. července 2010), ve Washingtonu DC jsme viděli jeho parťáka ze suborbitálního letu Abla (vycpaného).
  • V Německu jsme na podzim 2009 navštívili trosky mostu u Remagenu - a ve Washingtonu DC jsme se setkali (na památníku druhé světové války) se vzpomínkou na něj.
  • V Kentucky jsme loni navštívili rodné místo Abramama Lincolna, ve Washingtonu DC pak jeho památník.
  • V California Science Center v Los Angeles (viz blog 21. října 2010) je replika letounu X-1 (použitá při natáčení filmu The Right Stuff, Správná posádka), o kus dál ve městě Mojave startoval na své historické cesty na práh vesmíru letoun SpaceShipOne - originály obou strojů jsou k vidění v Národní muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu DC (viz blog 10. března 2011).
  • Mobilní karanténní jednotek prvních tří úspěšných lunárních přistání najdete v Steven F. Udvar-Hazy Center (Apollo-11; viz blog 11. března 2011), v Huntsville (Apollo-12; viz blog 27. října 2008 a 12. července 2009) a na letadlové lodi USS Hornet (Apollo-14; viz blog 28. října 2009).
  • Na třech místech na světě se dá dotknout lunárního kamene, který na Zemi dopravily posádky lodí Apollo: v Houstonu (viz blog 19. července 2010), na Floridě (viz blog 15. a 31. října 2008, 19. května 2009 nebo 8. března 2011)) a ve Washingtonu DC (viz blog 10. března 2011).
  • Sobota 12. března 2011

    Je jich celkem pět - řeč je o amerických letadlových lodí, které po skončení aktivní služby neskončily ve šrotu, jako umělý korál či jako vděčný terč cvičných střeleb. Jde o lodě, které se přeměnily na muzea. Jsou to USS Yorktown CV-10 v Jižní Karolíně (viz blog 29. října 2008 a 13. května 2009; první dva snímky), USS Midway CV-41 (viz blog 23. října 2009; třetí snímek) a USS Hornet CV-12 (viz blog 28. října 2009; čtvrtý snímek) v Kalifornii, USS Lexington CV-16 v Texasu (viz blog 22. června 2010; pátý snímek) a USS Intrepid CV-11 v New Yorku (na posledním obrázku). Ano, pět kousků - a my máme pět "zářezů"...

    Pátek 11. března 2011

    Budova Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. (viz blog 10. března 2011) není nafukovací - a tak tato instituce otevřela v roce 2003 na nedalekém letišti Dulles novou expozici Steven F. Udvar-Hazy Center, do níž se jednak vejdou skutečně rozměrné exponáty a která má navíc prostor pro další (téměř neomezené) rozšiřování. Obsahuje mj. 140 skutečných klenotů z historie kosmonautiky: nejzajímavějším z nejzajímavějších je prototyp amerického raketoplánu Enterprise (má být ale umístěný do jiné expozice a nahrazený raketoplánem Discovery; všimněte si šrámů na jeho levém křídle, kdy byl stroj po zkáze Columbie podroben zkouškám odolnosti). Dále tu najdeme originální kabinu Gemini-7, nepoužitou Mercury Freedom-II, karaténní jednotku posádky Apolla-11, raketu Pegasus (první stupeň byl použitý při pozemních zkouškách, křídlo pak je vylovené z oceánu, když bylo součástí jednoho nosiče v roce 2000), výsadkový modul ruské sondy Mars-96, prototyp parakřídla pro kabiny Gemini, meziplanetární sonda Vega (s československou orientovanou plošinou), jeden ze dvou přetlakových modulů Spacelab pro raketoplány (druhý je na letišti v německých Brémách) a mnoho, mnoho, skutečně mnoho dalšího.

    Čtvrtek 10. března 2011

    Protože jsme se zatím pohybovali prakticky výhradně na Floridě, nebyl mapový materiál potřeba. Ale protože nám Discovery umožnil (do slova a do písmene - celý pobyt jsme měli vyhrazený čekání na start, přičemž nejstarší provozuschopný raketoplán se do vesmíru vznesl hned první možný den) trochu si zajezdit po Spojených státech, operativně jsme toho využili. A zamířili do míst, kde jsme při našich cestách v posledních letech (viz blog říjen/listopad 2008, říjen/listopad 2009 a červen/červenec 2010) zatím nebyli. Jednou ze zastávek bylo i Národní muzeum letectví a kosmonautiky (National Air and Space Museum) ve Washingtonu DC. Co exponát, to perla. (Na posledních dvou snímcích jsou artefakty, které přežily zkázu raketoplánů Challenger a Columbia - viz blog 2. února 2011.)

    Středa 9. března 2011

    Projekt rozměrného a originálního památníku pod širým nebem "Space Walk of Fame" ve floridském městě Titusville (viz blog 16. května 2009) se utěšeně rozrůstá - po památnících programům Mercury a Gemini nyní přibyl i pomník Apollo. (A chystá se i připomínka kosmických raketoplánů - viz poslední řádek obrázků. Přesně před týdnem věnovala firma ATK nadaci spravující památník částku 10 tisíc USD coby základ pro výstavbu "raketoplánové" části.) Je sympatické, že v sekci "Apollo" jsou i otisky rukou sovětských kosmonautů Alexeje Leonova a Valerije Kubasova (viz předposlední řádek obrázků), kteří se zúčastnili společného letu Apollo-Sojuz.

    Úterý 8. března 2011

    Kennedyho kosmické středisko (resp. jeho veřejnosti přístupná část, protože se ukazuje jen nezbytné minimum ze skutečného provozu) - stále stejné a stále jiné. Je tu několik "stálic" stejně jako několik novinek (či přesunů). Mezi novoty patří například přesun kabiny Apollo-14 z nedaleké US Astronauts Hall of Fame do Apollo/Saturn Center. A propo, povšimněte si počasí u hangáru VAB na předposledním řádku - čtyřiadvacet hodin před startem Discovery STS-133 byla spodní vrstva oblačnosti ve výšce sto metrů... Ve stejné době zvýšili meteorologové předpověď pro příznivé počasí na start z osmdesáti na devadesát procent: mysleli jsme, že se zbláznili, ale kupodivu se trefili.

    Pondělí 7. března 2011

    Trasu "Cape Canaveral Then and Now" jsem na mysu Canaveral již absolvoval - a ne jednou (viz např. blog 17. května 2009). Přesto se sem rád vracím. Jednak proto, že trasa obsahuje to nejlepší, co lze na floridských kosmodromech vidět (většina ostatního představuje umělé atrakce, tedy jakýsi "kosmický Disneyland"). A jednak proto, že trasa vede pokaždé jinudy (s ohledem na provoz základny). Tentokrát jsme tak měli možnost navštívit například komplex 14, odkud odstartoval do vesmíru John Glenn.

    Pátek 4. března 2011 (EST)

    Jak jsem již psal na blogu 16. srpna 2010, bylo na mysu Canaveral otevřeno nové muzeum U.S. Air Force Space & Missile Museum. A tak jsme nemohli minout: expozice se rozkládá na nevelké ploše, obsahuje spíše méně, než více exponátů - a její hlavní těžiště spočívá v bohatém (a zajímavé) obrazové výbavě.

    Čtvrtek 3. března 2011 (EST)

    Ballast Point Park ve floridské Tampě dříve nesl jméno Jules Verne Park - to proto, že nedaleko odtud je místo, kam umístil francouzský spisovatel Jules Verne superdělo, které v projektilu Kolumbiáda vyslalo k Měsíci trojici dobrodruhů. Místo je jen dvě hodinky jízdy od Kennedyho kosmického střediska, odkud se ve dvacátém století lidé skutečně na Měsíc vydali...

    Středa 2. března 2011 (EST)

    Jsme-li v USA na startu raketoplánu, nemůže pochopitelně zůstat z hlediska kosmických (i nekosmických) pamětihodností pouze u startu raketoplánu. Aneb co všechno nám Discovery dovolil, resp. umožnil? Už při přejezdu z Georgie na Floridu jsme u dálnice I-75 ve městě Cordele (stát Georgia) narazili na vystavenou raketu Titan-I (SM-49, sériové číslo 60-3694). Neváhali jsme, zastavili a nafotografovali... Jako perličku uvádíme, že raketa je součástí areálu benzínové pumpy Gas ´n Go - volně "Natankuj a jeď!"

    Pondělí 28. února 2011 (EST)

    Jsou tři, jsou opravdu tři. Mohu se "pochlubit" tím, že jsem všechny tři americké kosmické raketoplány viděl na vlastní oči... Endeavour na rampě v listopadu 1993, Atlantis třikrát startovat (mise STS-76, -81 a -125) a aktuálně i vzlet Discovery STS-133...

    Pátek 25. února 2011 (EST)

    Zlámanou grešli bych loni počátkem listopadu, kdy se rozběhlo tankování vnější palivové nádrže raketoplánu Discovery, nevsadil na to, že kdy na vlastní oči uvidím do vesmíru odlétat tento nejstarší létající stroj americké kosmické flotily. Jenomže život umí být někdy docela solidně zamotaný - a tak Discovery zůstal na Zemi a start se odkládal, odkládal a odkládal (pravidelní čtenáři blogu všechny posuny a zamotanice kolem mise sledovali takříkajíc v reálném čase) - až se nakonec uskutečnil za dramatických okolností ve čtvrtek 24. února 2011 jen tři sekundy před koncem startovacího okna. A já jsem vzlet nesledoval od tradičního místa u počítače ve své pracovně, nýbrž po kolena ponořený do Indian River na Floridě... Start byl pohádkový - večerní slunce v zádech, nebe bez mráčků (skoro až kýčovité) a na něm Discovery "maloval" svými spalinami pozdrav z rozlučkové mise... (Všechny včera avizované mediální relace nakonec proběhly s výjimkou dvou živých vstupů pro Radiožurnál půl hodiny před startem a půl hodiny po něm: z nejasných důvodů se nepodařilo navázat spojení, což bylo opravdu škoda, protože okolnosti startu i čekání na něj byly tentokráte velmi zajímavé.)

    Čtvrtek 24. února 2011

    Pokud dnes odstartuje na svoji poslední misi raketoplán Discovery (plán 22:50:27 h středoevropského času), má jej z možná až třicetikilometrové výšky sledovat kamera umístěná na speciálním balónu. Jde o akci organizací Challenger Center for Space Science Education a Quest for Stars: druhá jmenovaná umožňuje kalifornským střední a vysokým školám vysílat své pokusy až na práh atmosféry v jednoduchých a levných balónech. Ten dnešní má vzlétnout hodinku až dvě (v závislosti na aktuálním počasí) před okamžikem startu raketoplánu a dosáhne výšky 24 až 30 km. Jakmile po skončení úkolu praskne, má jeho náklad přistát zpět na zemi na padáku. Balón jakkoliv neohrozí start raketoplánu, celá záležitost je koordinována s NASA i FAA.

    V souvislosti s derniérou raketoplánu Discovery v rámci mise STS-133 budu mít celou řadu mediálních aktivit. Už včera v 10:20 h jsem telefonicky hovořil v rámci pořadu Světadíl na ČT24, dnes mám jeden předtočený vstup na ČRO Vltava (zaznít má mezi 8:15 a 8:35 h) a hned třikrát bych měl hovořit živě na Radiožurnálu: v 5:40 h (záznam už je na webu Radiožurnálu), potom (přibližně) ve 22:20 h a 23:20 h (tedy cca půl hodiny před startem a cca půl hodiny po něm). V pátek 25. února 2011 je domluvený vstup pro Radiožurnál v 5:40 h (nepochybuji, že ty ranní budou v průběhu dne zopakovány nebo alespoň z nich nějaké části použity v dalších příspěvcích) a v 6:15 h je domluveno vystoupení v rámci Studia 6 na ČT24. Podotýkám, že není vyloučeno, že dojde ke změnám (např. v případě odkladu startu raketoplánu).

    Byl to jeden z prvních dotazů na tiskové konferenci poté, co byla oznámena výměna astronauta Kopry za Bowena (viz blog 19. ledna 201): kdy bude nový emblém a kdy bude nová fotografie posádky? Šéfastronautka Peggy Whitsonová neobrátila oči v sloup, ale tazateli slušně odpověděla, že to není priorita a že nejdůležitější je připravit nového člena posádky, celou posádku i raketoplán na let. (Inu, je vidět, co někteří lidé považují za podstatné: hlavně barevné obrázky...) Nyní je oficiální fotografie "nové" posádky STS-133 konečně na světě (původní viz blog 3. září 2010). A k tomu je i neformální portrét posádky Atlantis STS-135 z výcviku.

    Středa 23. února 2011

    Rusko plánuje, že před olympiádou v Soči (2014) "vezme" olympijskou pochodeň na oběžnou dráhu. Podle ruského tisku dostala kosmická agentura Roskosmos za úkol vymyslet způsob, jak do tradiční štafety olympijského ohně zapojit Mezinárodní kosmickou stanici. Možnosti prý jsou. Ponechme nyní stranou technický aspekt věci (zprávy jsou v tomto ohledu kusé, neúplné a některé i nesmyslné) a připomeňme jen, že olympijská pochodeň navštívila Mezinárodní kosmickou stanici už v roce 2000 před olympiádou v Sydney...

    Změny v "režimu spánku posádky" (i když přesnější by asi bylo hovořit o "režimu odpočinku posádky", ale jak jsem koupil, tak prodávám), o kterých jsem psal na blogu 21. února 2011 a které (snad) umožní realizovat start raketoplánu Discovery STS-133 ve stejný den jako přílet "kosmického náklaďáku" ATV-2 Johannes Kepler na ISS, mj. znamenají, že ruská část posádky stanice (Dmitrij Kondratěv, Aleksandr Kaleri a Oleg Skripočka) nebude mít dnes volný den (v Rusku je totiž státní svátek, Den obránců vlasti).

    Po historicky druhé nejdelší "vertikální přípravě" (počítá se od okamžiku vyvezení raketoplánu z přípravné haly OPF do chvíle startu; rekord drží mise Columbia STS-35 s délku 183 dní) v délce trvání 170 dní (pokud se bude startovat dle aktuálního plánu ve čtvrtek) je nyní ke startu nachystaný raketoplán Discovery STS-133. Meteorologové dávají na příznivé počasí ve čtvrtek 24. února ve 22:50 h šanci osmdesát procent. Protože půjde o poslední start nejstaršího (nerozbitého) a nejpoužívanějšího (dosud 38 cest kosmických) amerického raketoplánu, podívejme se na několik historických snímků z jeho výroby...

    Úterý 22. února 2011

    Mise ruské družice GEO-IK2, která se prvního února po selhání nosné rakety Rockot dostala na špatnou oběžnou dráhu, prý byla záměrně sabotována "zahraniční mocností". Tvrdí to dle agentury Interfax nejmenovaný představitel ruské kosmonautiky. Podle něj jeden ze stupňů nosné rakety nečekaně a bezdůvodně změnil směr poté, co jej zásahl "eletromagnetický průnik do systému automatického řízení". Oficiální vyšetřovací komise je jiného názoru (podotýkáme, že její finální zpráva zatím nebyla zveřejněna) a kloní se k tomu, že za selháním rakety byla řada softwarových chyb v řídícím programu.

    ESA by měla letos v červnu oznámit výběr své nadcházející velké mise, která má startovat v roce 2022 a na kterou má být vynaloženo 700 mil. euro. Ve hře jsou mise Europa Jupiter System Mission (EJSM)/Laplace (dvě sondy k jupiterovým měsícům), International X-ray Observatory (IXO, observatoř v oblasti rentgenového záření) a trojice družic LISA (Laser Interferometer Space Antenna) pro detekci gravitačních vln. Je tu ale jeden problém: ESA si nemůže dovolit realizovat žádnou z misí je ve své režii a spoléhá na podporu zahraničních parnetů (tedy JAXA a NASA). Jenže obě agentury v době dramatických rozpočtových škrtů nejsou schopné zaujmout jasné stanovisko, kterou misi podpoří a alibisticky prohlašují, že až se ESA rozhodne, oni zváží svoji účast. Jenže ESA bez jejich účasti rozhodnout nemůže. Pokud bychom se na věc podívali z jiného úhlu pohledu, pak LISA bez účasti NASA není možná a na realizaci IXO je zapotřebí Japonska i Ameriky. Jen EJSM/Laplace může realizovat Evropa čistě ve své režii: v takovém případě by ovšem ze dvou sond letěla jen jediná.

    Pro první letošní číslo obměsíčníku Kozmos jsem nachystal článek "Revize vize". (Vlastně jsem ho nachystal už pro poslední loňské, ale protože jsem ho posílal na "last minute", jak je mým špatným zvykem, už se nevešel. Z toho důvodu nejsou některé informace úplně superaktuální.)

    Pondělí 21. února 2011

    Páteční schůzka FRR potvrdila (pokus o) start raketoplánu Discovery STS-133 na čtvtek 24. února 2011. Původním předpokladům navzdory (viz blog 16. února 2011) tak nebylo nutné start o jeden den odkládat. Vyžádalo si to ale operativní řešení situace: změny ve vytížení komunikačních linek nebo v režimu spánku posádky Mezinárodní kosmické stanice (kam raketoplán míří). Evropský "kosmický náklaďák" ATV-2 Johannes Kepler ovšem ke stanici dorazí pouhých šest hodin před startem raketoplánu - tedy v době, kdy budou jeho palivové nádrže již plněny. Díky tomu je minimální rozhodovací prostor. Představitelé NASA se ovšem nechali slyšet, že budou situaci operativně vyhodnocovat - a že nevylučují start raketoplánu i v případě, že by se připojení ATV-2 k ISS nezdařilo. Varinat je zkrátka mnoho - a všechny jsou otevřené.

    Série tiskových zpráv NASA, ESA a JAXA potvrdila složení budoucích posádek Mezinárodní kosmické stanice tak, jak jsem o něm informoval na blogu 4. února 2011. Takže jen doplňuji, že astronaut Kojči Wakata by se měl stát historicky prvním japonským velitelem Mezinárodní kosmické stanice.

    Únorové vydání časopisu Letectví+kosmonautika opět obsahuje několik článků z mé produkce. Jde o: "Novinky z meziplanetárních cest", "Drama na cílové rovince" (výměna Kopry za Bowena v posádce Discovery STS-133, náhradní velitel Sturckow pro misi Endeavour STS-134 a postupné "zhmotňování" letu Atlantis STS-135), "Kosmické problémy v roce 2010" a "Reportáž z California Science Center" (naše návštěva viz blog 21. října 2009).

    Pátek 18. února 2011

    Mus aetatem non cubili uni umquam committit suam. Myš nikdy nesvěří život pouze jedné díře. (Volně zlidověle: Myš je malé zvíře a nevěří jedné díře.) Přesně v duchu tohoto pořekadla (autorem je Plautus) se firma Boeing rozhodla kromě NASA a společnosti Bigelow Aerospace (v obou případech jde o americké organizace) porozhlédnout po dalších partnerech, se kterými by vytvořila životaschopný komerční plán pro svoji zamýšlenou kabinu CST-100 (viz blog 31. března, 23. září nebo 12. října 2010). Nezávazně jednala o partnerství s Evropou i Japonskem, které by pro kabinu mohly nabídnout své nosné rakety (Ariane-5 a H-2). A mimo hru prý není ani Indie, byť její nosič GSLV prozatím spolehlivostí neoplývá (zatím poslední havárie viz blog 27. prosince 2010). Pokud Boeing dokáže získat na projekt potřebné peníze (minimálně část musí přijít od NASA), potom plánuje do konce letošního roku dokončit předběžný návrh kabiny. Příští rok chce její koncepci "zmrazit (tedy přikročit od vývoje k výrobě), v letech 2013 a 14 pak realizovat testy záchranného systému. Ještě v roce 2014 může první prototyp startovat v bezpilotním režimu na oběžnou dráhu - a v roce následujícím má do první kabiny CST-100 usednout dvojice zkušebních pilotů boeingu.

    O vrcholící expedici Mars500 (viz blog 7. nebo 17. února 2011) jsem v pondělí 14. února 2011 hovořil na Radiožurnálu. Záznam rozhovoru najdete na jeho webové stránce.

    A když už je řeč o mé maličkosti, na webu Amerického centra se v levém dolním rohu objevilo několik fotografií z mého přednáškového dne ve čtvrtek 20. ledna 2011.

    "Vidět Mars a zemřít" je (snad) dostatečně výmluvný název mého článku v nejnovějším vydání čtrnáctideníku Svět. Pojednává o teoretické "jednosměrné" cestě na Mars - tedy o výpravě bez možnosti návratu. (Zcela alibisticky dodávám, že fotografie "motorů Ares" je iniciativou redakce a já jsem v ní bez viny.)

    Čtvrtek 17. února 2011

    Po jednodenním odkladu nakonec úspěšně odstartovala raketa Ariane-5 a na oběžnou dráhu dopravila evropský "kosmický náklaďák" ATV-2 Johannes Kepler. Ten dle zpráv ESA pracuje bezvadně. Teoreticky tak nic nebrání startu raketoplánu Discovery - otázkou je jen jeho datum. NASA prý stále ještě nevzdala pokus o start už 24. února (i když jej jednodenní odklad vypuštění ATV-2 teoreticky vylučoval). Prý se ale našel způsob, jak termín dodržet. Definitivní rozhodnutí má padnout zítra na zasedání komise FRR (Flight Readiness Review).

    Předražená a výrazně zdržená mise robota Mars Science Laboratory/Curiosity (plán startu 25. listopadu 2011) vyčerpala své finanční rezervy a nutně potřebuje dalších 82 mil. dolarů na to, aby bylo možné dodržet letošní termín vypuštění. Na vině jsou potíže s vývojem podvozku. Dosud si program vyžádal 2,47 mld. USD - což je nárůst o 68 procent oproti rozpočtu, který byl schválený v roce 2003.

    Dva účastníci experimentu Mars-500 se tento týden v pondělí "prošli" po povrchu Marsu. (Nebudeme si kazit romantické myšlenky připomínáním faktu, že tato "kapesní" planeta Mars má rozměry šest krát deset metrů.) Jako první vstoupil na povrch Rudé planety velitel Alexandr Smolejevskij, následoval jej Ital Diego Urbina. Jen se mi nikde nepodařilo najít první slova prvního člověka na "Marsu"...

    Středa 16. února 2011

    Čtyři minuty před plánovaným startem zrušil automatický systém včerejší vzlet rakety Ariane-5 s "kosmickým náklaďákem" ATV-2 Johannes Kepler. Důvodem se stala nesrovnalost v datech, která zjistil systém monitorující tlak v nádrži kapalného kyslíku nosiče. Další pokus o start se má uskutečnit dnes ve 22:51 h. - Kaskádovitě s odkladem startu ATV-2 dochází i k odkladu startu raketoplánu Discovery STS-133 o jeden den na 25. února 2011. Důvodem je skutečnost, že let ATV-2 před připojením k Mezinárodní kosmické stanici bude trvat osm dní a že start raketoplánu je z bezpečnostních důvodů možný až po úspěšném připojení ATV-2 ke stanici.

    Bývalý americký astronaut Scott Parazynski (veterán z letů Atlantis STS-66/1994, Atlantis STS-86/1997, Discovery STS-95/1998, Endeavour STS-100/2001 a Discovery STS-120/2007, osobně jsem se s ním měl možnost setkat v lednu 2008 v Římě - viz blog 22. ledna 2008) se stal technickým a lékařským ředitelem ve výzkumném ústavu The Methodist Hospital Research Institute (Houston, stát Texas).

    Zaměstnavatele změnil také astronaut Kenneth Cameron (veterán z letů Atlantis STS-37/1991, Discovery STS-56/1993 a Atlantis STS-74/1995), který se stal manažerem bezpečnosti a podpory v organizaci Science Applications International Corp. (také v Houstonu).

    Do druhého letošního čísla měsíčníku Robot Revue jsem přispěl článkem "Sověti vyslali do boje o lunární horninu roboty". Jedná se o vzpomínku na část programu Luna, která byla zaměřena na automatický odběr vzorků lunárních hornin.

    Úterý 15. února 2011

    Rozpočet NASA na rok 2012 je na světě. Má činit 18,7 mld. USD (skoro o miliardu méně, než požadoval "NASA Authorization Act 2010" - viz blog 14. února 2011). Vzhledem k plánovanému "zmrazení" veřejných výdajů má rozpočet zůstat i v příštích pěti letech na této úrovni. A jaké je rozdělení peněz? Rovná miliarda dolarů má jít na vývoj nové lodi MPCV (dříve Orion, viz blog 20. ledna 2011), dalších 1,8 mld. na vývoj superrakety SLS. Na pořádnou finanční injekci se mohou těšit komerční společnosti, které by měly v budoucnu zajišťovat dopravu astronautů do vesmíru - pro ně je vyčleněno 850 mil. USD. To je o plných 350 mil. USD více, než předpokládal "NASA Authorization Act 2010". Navzdory hubenějšímu rozpočtu je "poražených" velmi málo - mj. proto, že se poměrně značné finanční částky mají uvolnit s ukončením provozu raketoplánů. A propo, na včerejší tiskové konferenci zaznělo, že nyní "odlétáme tři zbývající mise" - dá se toto považovat za "oficiální" zařazení extra-letu STS-135 do programu raketoplánů?

    Dnes v noci (přesně ve 23:13 h středoevropského času) má z kosmodromu v Kourou (stát Francouzská Guayana) odstartovat raketa Ariane-5 s nejtěžším nákladem, jaký kdy dopravila do vesmíru: s "kosmickým náklaďákem" ATV-2 Johannes Kepler. Ten by se měl po osmidenním samostatném letu připojit ve středu 23. února 2011 k Mezinárodní kosmické stanici, kde má zůstat 96 dní - ale partneři projektu jednají o možnosti prodloužení této doby. Dnešní start bude možné živě sledovat například na webové stránce ESA. (Ano, to je ten web, kde se již skoro tři měsíce neobjevila žádná aktualita v českém jazyce. Fronta článků čekajících na zveřejnění čítá v tomto okamžiku pouhých cca třicet položek... Inu, někde sedí žába na prameni... Aneb psaní "do šuplíku" člověka opravdu "těší"...)

    "Recyklovaná" sonda Stardust/NExT (vypuštěná v roce 1999 s cílem odebrat a dopravit na Zemi vzorky z komety Wild-2, úkol splněný v roce 2006) dnes prolétla ve vzdálenosti nějakých 180 km kolem komety Tempel-1. Setkání bylo o to zajímavější, že tato kometa byla již dříve zkoumána (a pomocí téměř půltunového projektilu též bombardována) sondou Deep Impact v roce 2005. Poprvé tak máme možnost zkoumat jednu vlasatici s takovýmto odstupem času.

    Pondělí 14. února 2011

    Dnes bychom se měli dozvědět návrh rozpočtu NASA na rok 2012 (tento rozpočtový rok začíná letos 1. října). Zákon "NASA Authorization Act 2010" podepsaný Barackem Obamou v říjnu 2010 počítal s rozpočtem NASA ve výši 19,45 mld. USD. To je ale nejspíše nereálné, protože Kongres USA se snaží snižovat výdaje. A tak zatímco v roce 2010 měla NASA rozpočet 18,724 mld. USD, na rok 2011 dostala přiděleno 19 mld. USD. Jenže Kongres USA tuto částku blokuje a letošní rozpočet je tak na úrvni roku 2010 - až do 4. března (de facto jde o rozpočtové provizorium). S tím, že se uvažuje o prodloužení tohoto stavu na celý letošní rok. A nejen to, mělo by v rámci škrtů dojít k ueštření dalších financí, takže letošní reálný rozpočet NASA by měl být 18,621 mld. USD. Tedy pod úrovní roku 2010.

    Ačkoliv je rozpočet NASA zmítaný v bouři nejistot a čeká jej krácení, extra-mise raketoplánu Atlantis STS-135 nejspíše bude realizována. Pracovníci připravující raketoplán Atlantis dostali informaci, že "ať se stane, co se stane" STS-135 poletí na přelomu června či července. Příprava vlastního raketoplánu probíhá bez problémů, potíže jsou jen se zamýšleným nákladem. Jednak dosud není přesně definováno, cože vlastně na raketoplánu poletí. Jednak už nyní je jasné, že se vzhledem ke krátkému času do startu nepodaří nachystat veškerý zamýšlený náklad. Je to taková začarovaná situace: mise dosud nebyla oficiálně schválena, tudíž jsou problémy s financováním a přípravou zařízení, která se formálně nemají a jak dostat na oběžnou dráhu.

    V Brně se v sobotu uskutečnila tradiční výstava Papírové království (loni viz blog 22. února 2010), kde bylo možné shlédnout stovky a stovky nejrůznějších papírových modelů - pestré byly tématicky, měřítkově i z hledsika kvality (kterou ale nehodlám hodnotit, protože každý, kdo jde "s kůží na trh" si zaslouží uznání, i když měřítky fanatických superrealistů má k dokonalosti daleko). Něco málo modelů bylo v letošním roce i s kosmickou tématikou - bohužel se skutečně daly spočítat na prstech jedné ruky (nemám tu fotografie všech, jeden model raketoplánu jsem zapomněl zvěčnit). Na příští rok ale organizátoři slibují "mega sci-fi" papírovou akci, kde se jistě prostor pro kosmickou techniku najde...

    Pátek 11. února 2011

    Mezinárodní patrneři zvažují, že při nadcházejícím pobytu raketoplánu Discovery u ISS (26. února až 5. března) by se od stanice odpojila loď Sojuz TMA-01M, obletěla ji a při této příležitosti důkladně nafotografovala. Důvod je jednoduchý: stanice je dokončená a poprvé (plus zároveň naposledy) v historii u ní budou zakotvené všechny aktuálně používané dopravní lodě. Kromě raketoplánu i druhý ruský Sojuz TMA-20 a dále nákladní Progress M-09M, ATV-2 Johannes Kepler a HTV-2 Kounotori. Sice jde o riskantní manévr (pohyby lodí Sojuz dosud nebyly nikdy v době připojení raketoplánu ke stanici povolené) a jeho hlavním cílem je pořízení několika fotografií, ale tyto snímky by na druhé straně byly úchvatné - a bezesporu by se staly legendami stejně jako třeba fotografie startujících raketoplánů nebo snímky astronautů na Měsíci.

    Podobný "fotografický oblet" byl realizovaný už u stanice Mir v době, kdy se od ní v červenci 1995 odpojoval raketoplán Atlantis. Tehdy ale celý manévr málem skončil tragéií (a možná i proto se jeho zopakování všichni následujících šestnáct let vyhýbali). Situaci popisuji v knize Příběh stanice Mir (vyšla 2001, beznadějně vyprodaná) na straně 71: "Přestože zástupci USA i Ruska o tomto společném letu nešetřili superlativy, málem na jeho konci došlo ke katastrofě. Při odpojování raketoplánu Atlantis se od základny oddělila i kabina Sojuz TM-21 s dvojicí kosmonautů (Solovjov-Budarin), která měla raketoplán i Mir nafotografovat. V té chvíli stanice zůstala nakrátko bez posádky, což se málem vymstilo, když selhal její hlavní počítač. Mir přestal komunikovat s okolím. Navíc vypověděl službu i jeho stabilizační a orientační systém. Solovjov a Budarin nakonec dokázali se Sojuzem přistát u mlčící stanice a závadu záhy odstrant. Ovšem nechybělo mnoho a kvůli několika fotografiím mohla být nenávratně ztracena celá stanice Mir..."

    Do druhého kola konkurzu na perspektivní komerční dopravní systémy pro astronauty přihlásila svůj minikosmoplán Dream Chaser také firma Sierra Nevada Corporation (která už získala v prvním kolem kontrakt za dvacet miliónů dolarů, což tehdy představovalo čtyři pětiny rozdělených financí). Firma nedávno provedla letové zkoušky s patnáctinovým (a 45 kg těžkým) modelem kosmoplánu stejně jako nyní představila kompozitní kostru stroje pro atmosférické testy.

    Čtvrtek 10. února 2011

    Kdekdo se pohoršuje nad "plýtváním" v NASA (ano, je to především "úřad", který navíc plní zadané úkoly - jeho manévrovací prostor tak není kdovíjak široký). Málokdo si ale uvědomuje, že "civilní" (byť nejviditelnější, tzn. nejsnadnější terč) rozpočet je jen špičkou ledovce kosmických financí třeba v USA. Na armádní a zpravodajskou kosmonautiku jde nejméně dvojnásobek (podle některých odhadů i více, ale držme se při zemi - i tak je to 40 mld. USD ročně) toho, co do civilního sektoru. Pro ilustraci si vezmu příběh programu zpravodajských družic řady FIA (Future Imagery Architecture), o jejichž kontrakt usilovaly v roce 1999 firmy Boeing a Lockheed Martin. S nižší cenou vyhrála prvně jmenovaná - i když nikdy před tím žádnou zpravodajskou družici nepostavila. Do roku 2005 pak bylo do programu FIA investováno 15 miliard dolarů (skoro celý roční rozpočet NASA utracený během nějakých šesti let), aniž by byl vyrobený jediný kus či kilogram letového hardware! Armáda pak další vývoj zastavila a objednala si u konkurenční firmy Lockheed Martin obnovení dodávek "předražených" zpravodajských satelitů Keyhole-12 s jednotkovou cenou dvě až čtyři miliardy dolarů za kus. (První z obnovené výrobní série satelitů odstartoval letos v lednu na palubě rakety Delta-4 Heavy z kosmodromu Vandenberg AFB. - Mimochodem jednotková cena této rakety je nějakých 300 mil. USD/kus, což znamená, že méně než desetina nákladů na celou misi.)

    NASA začala uvažovat o možnosti připojit k Mezinárodní kosmické stanici experimentální nafukovací modul společnosti Bigelow Aerospace. Zatím je to jen teoreticky rozpracovávaný koncept, který mj. potřebuje, aby se k ISS nejprve připojil (také teoretický) modul Node-4 (viz blog 14. září 2010).

    Irán představil kvarteto svých nových družic (zleva): Rasad, Autsat (alias Amir-Kabir-1), Zafar a Fadžr. Rasad (Pozorování) je první iránskou družicí schopnou pořizovat snímky z vesmíru pro meteorologické účely. Autsat je technologický satelit postavený Teheránskou univerzitou Amira Kabira. Zafar (Vítězství) je pokročilou verzí Rasadu schopnou pořizovat barevné snímky. A Fadžr (Úsvit) je pozorovací družice pro Ministerstvo obrany. Přesná data startů nebyla zveřejněna (vypuštění družic Fadžr a Rasar bylo již dříve avizováno do konce letošního iránského roku - tedy do 20. března), ale iránský prezident Ahmadíneřád slíbil, že v roce 2012 budeme svědky "mnoha startů". Zároveň byly představeny i motory nosné rakety Safir-B1 (Velvyslanec) s nosnou kapacitou 50 kg na eliptickou dráhu 350 krát 400 km.

    Středa 9. února 2011

    Na jednom diskusním fóru, kde se řešila (ne)dostupnost kosmických časopisů v knihkupectvích, byl krásný příběh, který se pokusím volně převyprávět. Vysoce odborné a specializované časopisy chodí jen do vybraných knihkupectví, které je berou třeba po pěti kusech - ovšem zpravidla jich také pět kusů při vydání dalšího čísla vrací. Prostě o specializované časopisy není zájem. Skutečně není? V jednom knihkupectví se našel člověk, který odborné časopisy začal přiřazovat přímo ke specializovaným regálům knih (zahrádkářské časopisy k zahrádkářské literatuře apod.) a samostatnou sekci časopisů zrušil. Co se nestalo? Remitenda klesla na nulu - lidé holt našli informace tam, kde je hledali, a tak společně s drahými knihami začali nakupovat i specializované a relativně levné časopisy (nebo si vzali jen ty). Po čase byla prodejna - jinak součást nadnárodního řetězce - pokárána! Bylo jí vytknuto, že porušila "korporátní identitu", filozofii prodeje a že nerespektuje doporučení markentingového oddělení ohledně rozmístění zboží. Časopisy musely putovat zpět do specializované sekce "časopisy" - a remitenda se rychle vrátila na pět kusů z pěti... Pointa? Tu si jistě najde každý sám.

    Letošní Kosmos News Party, která se bude v tradičním hotelu Technik v Lázních Bohdaneč konat od 30. dubna do 2. května 2011, již zahájila příjem přihlášek. Akce je omezena na stovku účastníků - v době psaní těchto řádků bylo přihlášeno "jen" 27 zájemců, ale na základě zkušeností z let minulých je silně pravděpodobné, že během několika málo dnů/týdnů se na pomyslných dveřích akce objeví cedule "vyprodáno!"

    V neděli 6. února 2011 odstartovala z kosmodromu Vandenberg AFB raketa Minotaurus, která do vesmru vynesla družici RPP (Rapid Pathfinder Program) s kódovým označením NROL-66. Zařízení je určeno ke studiu "nových možností získávání zpravodajských informací". Podoba kódového označení satelitu s názvem legendární silnice Route 66 (máme ji projetou celou - viz blog 27. června 2010) se nemohla neprojevit na emblému mise, který si vypůjčil i motto silnice (z písničky textaře Bobbyho Troupa) "Get Your Kicks On (Route) 66" (volně "nakopni se na šestašedesáté").

    Úterý 8. února 2011

    Společnost Orbital Sciences Corp. zveřejnila podrobnosti o svém zamýšleném miniraketoplánu, který by ráda nabídla NASA (i dalším komerčním zájemcům) pro dopravu astronautů na oběžnou dráhu (viz blog 16. prosince 2010). Stroj by se měl jmenovat Prometheus, přičemž náklady na jeho vývoj mají být 3,5 až 4 mld. USD. Náklady by zahrnovaly dva zkušební lety a také nezbytné konstrukční úpravy nosné rakety (v tuto chvíli se počítá s nosičem Atlas-5).

    Do soutěže o komerční dopravní prostředek pro vynášení astronautů na oběžnou dráhu (předpokládá se, že NASA rozdělí ve druhém kolem v březnu 2011 kontrakty na studie v hodnotě 200 mil. USD) přišla překvapivá nabídka: společnost ULA (United Launch Alliance) nabídla jako komerční dopravní systém současné raketoplány! Podle jejích představ by stroje Endeavour a Atlantis (Discovery by byl "kanibalizován" na náhradní díly) mohly počínaje rokem 2013 (dříve nebudou k dispozici nově vyrobené hlavní palivové nádrže) létat až do roku 2017 s frekvencí dvou startů ročně. Ročně by mohly být tyto dva starty k dispozici za 1,5 mld. USD. Nápad je to jistě zajímavý, ale osobně se domnívám, že nereálný. Mimo jiné proto, že by prodloužení životnosti raketoplánů muselo být dosaženo na úkor pravidelné údržby (po určitém počtu letů nebo po určité době). Je pravda, že tyto předpisy vytvořila NASA a že komerční firma by jimi asi nebyla tak vázaná - ale těžko bude NASA nakupovat službu za podmínek, které porušují jí dříve prosazovaná pravidla. Nehledě na to, že částka 1,5 mld. USD mi přijde ve světle všech potřebných nákladů na zajištění provozu raketoplánů (např. udržování výrobních linek pro vnější nádrž nebo plnění motorů SRB, personál v řídících střediscích, na startovacích rampách apod. - tady je v podstatě jedno, kolik startů se uskuteční, základní provoz je prostě zapotřebí zajistit) opravdu nereálně nízká.

    Společnosti ATK a Astrium nabídly do stejného klání (komerční doprava astronautů do vesmíru) nosnou raketu Liberty - bez bližšího upřesnění, jakou loď by mohla vynášet. Liberty připomíná Ares-I: první stupeň je odvozený od pětisegmentového motoru SRB (současné raketoplány používají čtyřsegmentový), druhý by představoval upravený hlavní stupeň evropské rakety Ariane-5 s motorem Vulcain-2. Raketa Liberty by využívala již existující infrastrukturu Kennedyho kosmického střediska. Poprvé by mohla vzlétnout již v roce 2013 a po druhém testovacím letu o rok později by byla od roku 2015 nasazena operačně.

    Pondělí 7. února 2011

    Pokud by na palubě modulu Zarja, který byl v listopadu 1998 vypuštěný jako první součást Mezinárodní kosmické stanice, byl "otáčkoměr" (rozumějte přístroj, který v daném případě počítá oblety kolem planety Země), ukázal by v minulých dnech jubilejních sedmdesát tisíc obletů Země.

    Počínaje dnešním dnem se do výcviku vrací velitel mise Endeavour STS-134 Mark Kelly (viz blog 10., 14. nebo 21. ledna 2011). Jeho manželka Gabrielle Giffordsová se po atentátu v Tucsonu zotavuje "rychlostí blesku" a již jej nepotřebuje neustále vedle sebe - sama jej vyzvala, aby se do výcviku vrátil. A zároveň mu slíbila, že se na start plánovaný na 19. dubna přijede na Floridu osobně podívat.

    Několika obrázky se vracím ke svému vystoupení minulý týden ve středu ve Studiu 6 na ČT24, kdy jsem hovořil o expedici Mars500. Zároveň několik informací o tom, co účastníky této výpravy aktuálně čeká:

  • 1. února - mateřská loď vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu.
  • 2. února - spojení s výsadkovým modulem (letěl samostatně) a otevření vstupního průlezu.
  • 8. února - posádka se rozdělí na dvě tříčlenné skupiny, trojice Aleksandr Smolejevskij, Diego Urbina a Wang Yue přejde do výsadkového modulu.
  • 12. února - výsadkový modul se odpojuje od mateřské lodi a přistává na Marsu.
  • 14. února - první výstup na povrch Marsu, absolvují jej Smolejevskij a Urbina.
  • 18. února - druhý výstup na povrch Marsu, absolvují jej Smolejevskij a Wang Yue.
  • 22. února - třetí výstup na povrch Marsu, absolvují jej Smolejevskij a Urbina.
  • 23. února - start výsadkového modulu z Marsu.
  • 24. února - setkání výsadkového modulu s mateřskou lodí.
  • 27. února - po nezbytné karanténě otevření vstupního průlezu a setkání obou tříčlenných skupin.
  • 28. února - nakládání výsadkového modulu nepotřebným materiálem a odpadky.
  • 1. března - odhození již nepotřebného výsadkového modulu a zahájení návratu mateřské lodi k Zemi.
  • Pátek 4. února 2011

    Minulý měsíc byly nominovány posádky lodí Sojuz TMA-08M a -09M (viz blog 9. prosince 2010). Nyní jsou zde další dvě nominace lodí - pro úplnost přináším všechny čtyři posádky (bez náhradníků) dohromady.

  • Sojuz TMA-08M (první čtvrtletí 2013): Pavel Vinogradov (Rusko, 3. let), Aleksandr Misurkin (Rusko, 1) a Christopher Cassidy (USA, 2).
  • Sojuz TMA-09M (druhé čtvrtletí 2013): Maksim Surajev (Rusko, 2), Luca Parmitano (ESA/Itálie, 1) a Karen Nybergová (USA, 2).
  • Sojuz TMA-10M (třetí čtvrtletí 2013): Oleg Kotov (Rusko, 3), Sergej Rjazanskij (Rusko, 1) a Michael Hopkins (USA, 1).
  • Sojuz TMA-11M (čtvrté čtvrtletí 2013): Michail Tjurin (Rusko, 3), Richard Mastracchio (USA, 4) a Kojči Wakata (Japonsko, 4).
  • Komentář k nominacím? Dvanáct míst obsadí jen čtyři nováčci - z velitelů budou veteráni všichni (jaký to kontrast třeba s letošním rokem, když třem ze čtyř lodí Sojuz budou velet nováčci). Michael Hopkins se stane prvním astronautem z amerického výběru 2009, který se dostane do vesmíru (čtyři roky po zahájení výcviku - slušný čas). (Pro Parmitana platí totéž ve vztahu k výběru ESA 2009 - ale o tom už jsem psal.) Wakata se stane prvním japonským astronatem se čtyřmi starty do vesmíru a stejně tak prvním Japoncem, který bude na oběžné dráze pracovat dlouhodobě podruhé.

    Dnes se bude v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas) konat tisková konference o "veliteli raketoplánu dubnového letu". Zřejmě se dozvíme, zdali bude zachována původní nominace na postu velitele (Mark Kelly), nebo zdali dojde ke změně (a nahradí jej "dočasný velitel" Richard Sturckow).

    Třetí letošní číslo čtrnáctideníku Svět jsem obohatil o vzpomínku na čtvrt století starou zkázu raketoplánu Challenger v podobě článku "Vesmírná mise, která trvala 73 sekund..."

    Čtvrtek 3. února 2011

    Havárii indické kosmické rakety GSLV (viz blog 27. prosince 2010) prý způsobila závada - na třetím stupni! Přitom raketa havarovala krátce po startu, v době souběžné činnosti prvního (pomocné motory na kapalná paliva) a druhého (tuhá paliva) stupně. Z řídícího počítače přestaly do čtyř bloků prvního stupně proudit data - na vině prý bylo rozpojení v Německu vyrobených konektorů. Vyšetřování ale ukazuje, že konektory se rozpojily poté, co se v průběhu letu zdeformovala železná deska, která je mezi motorem třetího stupně a stupněm druhým. Deska společně s dalšími přechodovými komponenty byla vyrobena v Rusku - přičemž zatím není jasné, proč letovou zátěž nevydržela a proč došlo k její deformaci.

    Britští vědci přišli se zajímavým (a odvážným) konceptem mobilního robota pro Mars. Ten by podle jejich představ využíval radioizotopový generátor (podobný najdeme třeba na sondách Voyager, Cassini nebo Curiosity). Jím vyrobená elektrická energie by nejprve umožnila stačit řídký atmosférický plyn do nádrží - a následně jej ohřát. Plyn by pak proudil z trysek, čmž by umožnil přelet robota z místa na místo. Vědci z EADS a Střediska pro kosmický jaderný výzkum při Národní laboratoři v Idaho spočítali, že při použití stávajících technologií by 400 kg těžký robot mohl dělat nejméně kilometrové skoky.

    Svoji fotku člověk pozná - byť by se mohla zdát sebetuctovější. Při procházení stránek měsíčníku Technik jsem u aktuality ze dne 25. ledna 2011 našel malinkatý ilustrační obrázek, který mi připadal značně povědomý. A když jsem se podíval do svého archívu (nebo na tomto webu nahoře do rubriky "Cestování"), byl jsem doma. Je to moje vlastní fotka startujícího raketoplánu Atlantis STS-125 (viz blog v květnu 2009). Aby bylo jasno (než si zase někdo začne uzurpovat právo tlumočit něco, co bude lživě vydávat za mé myšlenky a do světa vykřikovat, že mi to hrozně vadí): vůbec mi to nevadí - jen mě překvapuje, kde všude člověk na svoje fotografie narazí. (A kde všude asi ještě jsou, přičemž o nich člověk nemá ani páru, protože tento objev byl zcela náhodný.)

    Středa 2. února 2011

    Americké Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. možná poprvé nabídne veřejnosti možnost vidět části trosek ze zničených raketoplánů Challenger a Columbia. Přesněji: z Challengeru by chtělo vystavovat americkou vlajku vylovenou, která zkázu přežila, z Columbie pak jeden z emblémů, který byl nalezený v troskách stroje. I když to jsou nepřímé artefakty, bylo by to poprvé, co by byly havárie veřejně prezentované takovýmto způsobem. Onen podmiňovací způsob je na místě, protože muzeum ještě chce získat souhlas pozůstalých po astronautech i NASA s vystavením těchto předmětů.

    Máme tu pátý letošní kosmický start - a první selhání nosné rakety. Ruský nosič Rockot nedokázal včera po startu z kosmodromu Pleseck dopravit na plánovanou kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 1000 km satelit GEO-IK 2 pro geodetická měření tvaru Země, její rotace a gravitačního pole. Podle zatím dostupných informací zůstala družice na přechodové dráze přibližně 1077 krát 330 km poté, co se nepodařil restart horního stupně rakety Breeze-KM. Ani na této špatné dráze se nepodařilo navázat kontakt s družicí - těžko říci, zdali jde o samostatný problém, nebo zdali má s nepovedeným startem něco společného. Podle dalších zpráv se družice ani neoddělila od stupně Breeze-KM.

    Sice jsem tyto podpisy už ve sbírce měl, ale přesto - obálky s autogramy nežijících kosmonautů svoji hodnotu rozhodně mají. Zleva: Konstatntin Feoktistov (Voschod/1964), Vitalij Sevasťjanov (Sojuz-9/1970 a Sojuz-18/1975) a Nikolaj Rukavišnikov (Sojuz-10/1971, Sojuz-16/1974 a Sojuz-33/1979).

    Úterý 1. února 2011

    Raketoplán Discovery STS-133 je zpět na startovací rampě a vše směřuje k datu startu 24. února 2011. Tak uvidíme, jak si povede tentokrát... Pro úplnost dodávám, že následující mise Endeavour STS-134 má plánované datum vzletu 19. dubna a startovací okno trvá do 2. května. NASA přitom oznámila, že finální rozhodnutí o veliteli této mise (Mark Kelly vs. Frederick Sturckow; viz blog 14. a 21. ledna 2011) padne v polovině února.

    Měsíc únor přinese jeden z vrcholů izolačního experimentu Mars-500, neboť trojice "kosmonautů" (ruský velitel Alexandr Smolejevskij společně s Diego Urbinou z Itálie a Wang Yuem z Číny) se chystá "přistát" na simulovaném povrchu Marsu. Stát by se tak mělo 14. února. Zítra bych o nadcházejících událostech plus o celém experimentu Mars-500 měl hovořit od 7:50 h ve Studiu 6 České televize.

    Včera jsem na blogu přinesl nepřesnou informaci (mimochodem převzatou z webu SpaceNews). Celkový rozpočt ESA je 3,994 mld. euro, nikoliv 2,975 mld. euro (jak jsem chybně převzal).

    Za dva týdny (15. února 2011) má do vesmíru odstartovat evropský kosmický náklaďák ATV-2 Johannes Kepler - jeho bráška ATV-3 Edoardo Amaldi má plánovaný start až na 29. února 2012, ale svůj emblém již dostal.

    Pondělí 31. ledna 2011

    Pokud se Evropa (tedy ESA) nebude schopná dohodnout na dalším financování projektu Mezinárodní kosmické stanice (viz blog 29. prosince 2010), je Francie schopná převzít veškeré náklady na svá bedra. Uvedl to prezident francouzské národní kosmické agentury CNES Yannick d´Escatha. Důsledkem by ovšem bylo, že se z evropské části projektu stane část francouzská.

    Společnost Arianespace se může poprvé ve své třicetileté historii "těšit" na audit. Vydupaly si jej některé podílnické země, které jsou s jejím hospodařením dlouhodobě nespokojené. Finanční toky firmy, která se pyšní titulem "největší komerční provozovatel nosných raket na světě" jsou totiž lehce zamlžené. Kromě prodeje nosné kapacity (podle některých informací se tak ještě nedávno často dělo za ceny nižší, než výrobní, jen za cenu získávání "podílu na trhu") totiž dostává každoročně evropské peníze (zajištění evropské kosmické dostupnosti; viz blog 29. prosince 2010) a ESA pravidelně na svá bedra přebírá část nákladů za pozemní infrastrukturu plus plné náklady za modernizaci nosičů. Až donedávna tato velkorysá politika jednotlivým podílníkům nevadila, protože jejich průmyslové podniky dostávaly od Arianespace neméně velkorysé zakázky. Jenomže s obecnou politikou revize veřejných financí v celé Evropě se toto nepřímé podporování vlastních podniků skrze Arianespace přestalo líbit. Samotná Arianespace připouští, že mnoho věcí může dělat levněji, rychleji a jednodušeji - pak by ale musel zmizel požadavek podílnických zemí na rozdělování zakázek stejným dílem, v jakém je program financován.

    Evropské kosmické agentuře ESA se podařilo meziročně navýšit rozpočet o 6,7 procenta na 2,975 mld. eur. Z toho připadne 778 mil. na peníze od Evropské komise (ESA je zcela nezávislá na Evropské unii a sdružuje jiné země, nicméně pro ni dělá něk¨teré projekty "na klíč"), 233 mil. od různých organizací, pro které ESA něco zajišťuje (např. Eutelsat) a 7,9 mil. od zemí, které nejsou členy ESA, ale které se na kosmických programech podílejí (např. v rámci dohod o spolupráci). Zbývající část tvoří platby od osmnácti členských států ESA (devatenáctým by se mělo letos stát Rumunsko). Z těchto plateb připadá 25 procent na Francii a 24 procent na Německo. Pro zajímavost: členské státy posílají své příspěvky do ESA čtyřikrát ročně, poprvé v únoru. Na svůj lednový a únorový provoz tak ESA musí "ušetřit" vždy v roce předcházejícím...

    V těchto dnech jsme si připomněli či připomeneme výročí tří velkých amerických kosmických katastrof - požáru v kabině Apollo-1 a ztráty raketoplánů Challenger plus Columbia. Při příležitosti čtvrtstoletého výročí zkázy Challengeru (28. ledna 1986) vytvořilo Challenger Center for Space Education (středisko Challengeru pro kosmické vzdělávání) emblém tuto událost (a svoji následnou práci) připomínající.

    Středa 26. ledna 2011

    Zatímco na blogu v pátek 21. ledna 2011 jsem psal, že "start první čínské kosmické stanice Tiangong-1 je možná blíže, než si myslíme", najednou je "možná dále, než si myslíme". Podle nejnovějších informací se totiž uskuteční až (nejdříve...) ve druhé polovině letošního roku.

    V rozdělení práce astronautů při misi Discovery STS-133 je už jasněji. Vyřazený astronaut Timothy Kopra (viz blog 19. ledna 2011) měl dva hlavní a kritické úkoly: jednak absolvovat dvojici kosmických vycházek, jednak byl palubním inženýrem (což znamená asistentem velitele a pilota během kritických manévrů, zvláště pak při startu a přistání). Nově jmenovaný Stephen Bowen se chystá hlavně na kosmickou vycházku společně s dříve nominovaným Benjaminem Drewem. To je vlastně hlavní úkol nováčka pro příštích pět týdnů. Roli palubního inženýra pak přebral právě Benjamin Drew - protože se připravuje s posádkou už půldruhého roku, je jeho "upgrade" na palubního inženýra jednodušší (už proto, že tato funkce vyžaduje vysokou míru komunikace a koordinace s velitelem a pilotem).

    Dnes dvojice emblémů raketoplánů. Jednak upravený mise Discovery STS-133 ("škrtněte si Kopru, dopište tam Bowena") a jednak emblém definitivně poslední výpravy v programu raketoplánů Atlantis STS-135, jejíž realizace se zase o kousek přiblížila (ale definitivu rozhodně nemá; viz blog 24. ledna 2011). Emblém s ústředním motivem "omegy" (tedy konce) navrhla manželka astronauta a účastníka mise Rexe Walheima (na základě předběžných návrhů výtvarníků Tima Gagnona a Jorge Cartese).

    Úterý 25. ledna 2011

    Bývalý astronaut Harrison Schmitt (veterán z letu Apollo-17/1972), první geolog na Měsíci a poslední člověk, který dosud na Měsíc vstoupil (titulem "poslední člověk z Měsíce" se představuje jeho velitel Eugene Cernan, ovšem ten proto, že Měsíc jako poslední opustil), se stal ministrem státu Nové Mexiko pro energetiku, nerosty a přírodní zdroje.

    Do politiky má nakročeno také bývalá astronautka Kathryn Sullivanová (veteránka z letů Challenger STS-41G/1984, Discovery STS-31/1990 a Atlantis STS-45/1992), jinak první Američanka, která uskutečnila kosmickou vycházku. Měla by se stát náměstkyní ministra obchodu Spojených států - alespoň ji na tuto pozici navrhl Barack Obama. Návrh ale neznamená automatickou nominaci, ještě ji musí schválit Senát USA. Ten už Sullivanovou minulý měsíc schválit odmítl, Obama nyní Sullivanovou na stejný post navrhl podruhé... Inu, politika.

    Čtrnáct členů oddílu astronautů z roku 2009 (devět amerických, dva kanadští a tři japonští) má svůj oficiální emblém. Jen pro zajímavost: v NASA je tradice, že předchozí oddíl astronautů pojmenovává ten následující. Čili pro oddíl 2009 vybírali jméno astronauti z výběru 2004 (ti dostali přezdívku "Peacocks" - "pávi", což v americkém slangu může znamenat i "nadutci"). Oddíl 2009 se moc snažil o tom, aby získal přezdívku "Chimps" (šimpanzi). Nechal vytvořit fotografii všech členů s banány v ruce, kanceláře si vyzdobil opičími motivy apod. Oddíl 2004 však byl nemilosrdný a namísto "Chimps" dal svým nástupcům velmi podobně znějící přezdívku "Chumps". Což znamená "špalky", ale hovorově také "hlupáci", "pitomci" či "tupci". (Fotografii oddílu "špalků" s banány se mi nepodařilo nikde vydolovat - tak laskavý čtenář snad nepohrdne snímkem oddílu z roku 2000, který dostal přezdívku "broučci". V hovorové angličtině ovšem jejich název "bugz" je opět mnohovýznamové - může znamenat například "kiks".)

    Pondělí 24. ledna 2011

    NASA formálně zařadila do svého "letového řádu" raketoplánů misi Atlantis STS-135, s jejímž startem se nyní počítá 28. června 2011 (i když jsou snahy ji "zatlačit" hlouběji do léta). Je to další krůček na cestě k realizaci této historicky poslední výpravy, ale ještě to není definitiva - misi musí "schválit" Kongres USA tím nejjednodušším způsobem. Že na ni uvolní finanční prostředky. Dosud se tak nestalo.

    Druhý japonský "kosmický náklaďák" HTV-2 alias Kounotori úspěšně odstartoval v sobotu z kosmodromu Tanegašima. V pátek 28. ledna 2011 se má přiblížit k Mezinárodní kosmické stanici, kde ho má zachytit "kanadská ruka" SSRMS a následně připojit na stykovací uzel modulu Harmony. Na stanici tím začne velmi čilý provoz přilétajících lodí: 28. ledna startuje (30. se připojuje) ruská loď Progress M-09M, 15. února startuje (23. února se připojuje) evropský dopravník ATV-2 Johannes Kepler a konečně 24. února startuje (26. února se připojuje) raketoplán Discovery STS-133. V tom okamžiku budou poprvé (a naposledy!) v historii připojené k ISS všechny dopravní lodě, které ji v současnosti obsluhují: raketoplán, evropský ATV, japonský HTV a ruské Progress plus Sojuz (konkrétně TMA-01M a TMA-20).

    V trafikách a na dalších prodejních místech se objevilo první DVD ze třídílné série "Nejvýznamnější mise NASA" (v originále When We Left Earth: The NASA Mission) z produkce Discovery World. Druhý díl má vyjít 25. ledna, třetí 1. února. Cena jednoho DVD je 69 Kč - a byť se dokumentům (jak už to tak bývá) nedá upřít určitá zkratkovitost a zjednodušení, zvláště některé obrazové materiály rozhodně stojí za shlédnutí.

    Pátek 21. ledna 2011

    Na letošní rok slibovaný start první čínské kosmické stanice Tiangong-1 (viz např. blog 10. května, 25. srpna nebo 29. prosince 2010) je možná blíže, než si myslíme. Podle některých zdrojů je totiž plánovaný už na březen.

    Po výměně zraněného člena posádky Discovery STS-133 Timotha Kopry za Stephena Bowena zůstává neznámou ve složení posledních zatím dvou plánovaných misí raketoplánů (na třetí let Atlantis STS-135 rozhádaný Kongres USA stále ještě neuvolnil peníze - NASA tak má zajištěno financování programu raketoplánů jen do konce dubna) velitel výpravy Endeavour STS-134. Mark Kelly tráví veškerý svůj čas v Tucsonu (stát Arizona) po boku své zraněné manželky Gabrielle Giffordsové (viz blog 10. a 14. ledna 2011; už minulý víkend přitom lékaři změnili její stav z "kritického" na "vážný"). Náhradní velitel Frederick Sturckow zatím tráví čas přípravou s posádkou. Dle slov Scotta Kellyho (Markovo dvojče, nyní dlouhodobě pracující na Mezinárodní kosmické stanici) se Mark rozhodne během dvou týdnů, zdali si velení mise STS-134 ponechá či jej definitivně odevzdá. Scott Kelly uvedl, že se tak stane po konzultaci s vedením oddílu astronautů a dalšími lidmi v NASA (lékaři?, psychologové?). Zároveň naznačil, jaké je přání jeho bratra: "Myslím, že vezme v úvahu i to, co by si přála Gabby." (Osobně se domnívám, že - zůstat v posádce. Otázkou je, zdali k tomuto úkonu bude Mark shledán dostatečně způsobilým.) - Lékaři v Tucsonu prohlásili, že jejich práce je u konce a nyní čeká Giffordsovou rehabilitace. Ta by měla proběhnout v Memorial Hermann-Texas Medical Center, kam bude letecky dopravena ještě dnes. (I lokalita rehabilitace arizonské kongresmanky o mnohém vypovídá...)

    Na webu www.legospace.com probíhá tajuplné odpočítávání - dnes slibující "něco" za deset dní... Tak uvidíme.

    Na blogu 19. ledna 2011 jsem přinesl jednu zvláštní obálku Apolla-11 složenou částečně z autopenů, částečně z originálního podpisu. Nyní přináším další dva podobné "úlovky": obálky letů Apollo-10 a -13. První posádka je kompletní s tím, že podpis Eugene Cernana je "propiskový". Druhá obálka obsahuje jen dva podpisy (James Lovell a Jack Swigert, chybí Fred Haise), ale... Swigert je na ní vyvedený nikoliv autopenem, nýbrž tenoučkou fixou...

    Čtvrtek 20. ledna 2011

    A máme tu další kosmickou perlu, kterou přinesl server Wikileaks (první viz blog 10. ledna 2011). Podle jedné diplomatické depeše tvrdil (samozřejmě "mimo záznam") ředitel OHB Technology Berry Smutny, že evropský družicový navigační systém Galileo je "hloupý nápad vytvořený hlavně kvůli francouzským vojenským zájmům". Smutny dále investici do programu označil za "vyhozené peníze evropských daňových poplatníků". Dle něj jde o "nadbytečnou" alternativu k GPS, kterou si Francie vymyslela po konfliktu v Kosovu (kde americká armáda manipulovala s GPS, aby podpořila své vojenské operace). A navíc si pustil negalileovsky pusu na špacír s tím, že na financování projektu se významně podílí i Německo, přestože "některé jaderné rakety Francie jsou namířené na Berlín". Firma OHB Technology přitom získala v rámci projektu Galileo kontrakt za 566 mil. euro (skoro 14 mld. Kč) na výrobu čtrnácti operačních družic systému. - Dva dny po zveřejnění této diplomatické depeše (plus další, ve které se pohrdavě zmiňuje o francouzských kosmických technologiích) dostal Berry Smutny padáka na hodinu . Mluvčí firmy OHB Technology uvedl, že "Smutny má stále naši důvěru", ale že "škody jsou pro společnost příliš veliké ve chvíli, kdy máme zájem ucházet se o zakázku v rámci druhého kola [kontraktů na výrobu družic Galileo]".

    V souvislosti s "novou" politikou NASA, kdy formálně končí program Constellation, dojde v brzké době k "přemalování vývěšního štítu" v případě budoucí americké pilotované lodi. Velmi brzy by měl z veškeré dokumentace zmizet název "Orion" a do budoucna se má používat jen zkratka MPCV, Multi-Purpose Crew Vehicle (víceúčelový stroj pro posádku). Hlavním kontraktorem samozřejmě zůstává Lockheed Martin, nemění se rozpočet, zatím ani technické zadání... Opravdu se mě neptejte, cože se vlastně kromě vývěsního štítu mění.

    Informace na včerejším blogu o tom, že astronaut Stephen Bowen zaujme druhé místo v historické tabulce "rychlost tří kosmických startů po sobě", nebyla přesná. Či spíše: byla nepravdivá. Informaci jsem převzal bez ověřování - druhé místo mu určitě nepatří (v lepším případě třetí), ale aktuálně bohužel nemám čas procházet historické tabulky a počítat, na kolikátém místě vlastně je...

    První letošní číslo měsíčníku Robot Revue obsahuje mnou napsaný článek "Milionová lunární soutěž" - o klání a souvisejících okolnostech Google Lunar X-Prize.

    Středa 19. ledna 2011

    Předpověď ze včerejšího blogu vyšla - Timothy Kopra byl vyřazený z posádky Discovery STS-133 a nahrazený astronautem Stephenem Bowenem (veterán z letů Endeavour STS-126/2008 a Atlantis STS-132/2010). (No, on člověk zase nemusí být kdovíjaký věštec, aby podobnou "předpověď" trefil, že?) Ten má vzhledem k expresní přípravě na let (start zůstává zachovaný na 24. února 2011) převzít jen část Koprových úkolů, o zbývající část se podělí zbytek posádky. Jak bude nové rozdělení úkolů vypadat (kdo bude palubním inženýrem?) a zda se změní program letu (uskuteční se kosmické vycházky?) nebylo v době psaní těchto řádků známo. V tiskové zprávě NASA je sice uvedeno, že v případě "významného" odkladu startu STS-133 "není vyloučen" návrat Kopry do posádky - ale osobně se domnívám, že jde spíše o zdvořilostní frázi.

    Pokud se podaří dodržet datum startu Discovery (24. února), stane se Bowen držitelem druhého místa v historických tabulkách v kolonce "tři kosmické starty". Nejrychleji je uskutečnil Charles Walker, který v letech 1984 a 85 odstartoval do vesmíru třikrát během 453 dnů. Bowenovi tato otočka bude trvat 467 dní. Jinak se stane prvním astronautem, který letěl na dvou po sobě jdoucích letech raketoplánů (mezi loňskou misí STS-132 a letošní STS-133 skutečně žádný stroj nestartoval). Nesmíme ovšem počítat astronauta George Nelsona: ten letěl na dvou úspěšných startech po sobě (Columbia STS-61C a Discovery STS-26), mezi ně se ovšem "vklínila" zkáza startujícího raketoplánu Challenger STS-51L.

    Brněnským a okolobrněnským připomínám svoji zítřejší přednášku Historie a současnost amerických raketoplánů v Moravské zemské knihovně (Kounicova 65a, Brno). Podrobnosti naleznete na stránkách Moravské zemské knihovny nebo Amerického centra při Velvyslanectví USA.

    Do sbírky se mi příkutálela dvojice obálek s podpisy posádky mise Apollo-11. Zatímco první je evidentně kompletní autopenová (ale když už se kutálela kolem, tak ji rozhodně nenechám zase se někam odkutálet...), u druhé je podpis velitele (a prvního člověka na Měsíci) Neila Armstronga vyvedený propiskou... Pěkný kousek!

    Úterý 18. ledna 2011

    O zdravotním stavu astronauta Tima Kopry zraněného při cyklistické nehodě (viz blog 17. ledna 2011) nejsou prakticky žádné zprávy. Jen televize ABC News uvedla, že charakter jeho zranění je "natolik vážný, že velmi pravděpodobně nebude schopen se zúčastnit letu raketoplánu". Což by se také dalo číst tak, že nebude schopný zúčastnit se letu ani v případě odkladu. Osobně očekávám jmenování Koprova náhradníka nebo rovnou náhrady: pokud je zranění jen trochu vážné (což asi je, jinak by ho NASA raději ani nezmiňovala), je nutné počítat s nejhorším (nejpomalejším) možným průběhem. Jinými slovy: není možné například odložit start raketoplánu a následně zjistit, že ani po odkladu nebude Kopra připravený...

    V závěru loňského roku dostal americký astronaut José Hernández (veterán z letu Discovery STS-128/2009) nabídku zúčastnit se dlouhodobého letu na Mezinárodní kosmickou stanici. Let by se uskutečnil někdy ve druhé polovině roku 2013 - tzn. že by šlo o start Sojuz TMA-10M nebo -11M. Hernandéz si ale vzal čas na rozmyšlenou s tím, že by tato nominace znamenala velkou oběť i od jeho rodiny. Váhání je nyní u konce: Hernández oznámil svůj odchod z NASA s tím, že bude nadále působit ve firmě MEI Technologies (a do budoucna by se rád věnoval politickým aktivitám - celý loňský rok byl zástupcem NASA při Kongresu USA a v Bílém domě a asi se mu zde docela zalíbilo). Inu, práce astronauta je jako každá jiná: je otázkou nabídky a poptávky. Někdo chce letět znovu, ale NASA už jej do vesmíru nepošle - a někomu je let nabídnutý, ale on stejně (z jakýchkoliv důvodů) odmítne.

    Ohlédnutí se za mým včerejším vystoupení v pořadu Milénium na ČT24. Díl nazvaný "Čeká nás internetová válka?" je možné shlédnout na webu České televize.

    Pondělí 17. ledna 2011

    Opravy a úpravy vnější palivové nádrže pro let STS-133 raketoplánu Discovery probíhají bez potíží. Aktuálně se počítá s jejich ukončením 27. ledna s tím, žer stroj se má vrátit na rampu 1. února 2011. Ani drobné zdržení by nebylo problémem, protože v přípravě stroje je několik dní rezerva. V sobotu 15. ledna se ale objevil nový a nečekaný problém: jeden ze členů posádky, astronaut Timothy Kopra (veterán z mise Endeavour STS-127/2009) se zranil při nehodě na kole. Co přesně se stalo plus jaká zranění utrpěl, není v tuto chvíli jasné (NASA se odvolala na lékařské tajemství). Neověřené informace hovoří o zlomené kyčli... Ať už se stalo cokoliv a Kopra by nebyl k dispozici pro start STS-133, je to velký průšvih. Jednak američtí astronauti nemají náhradníky (pokud se dříve podobný problém vyskytl, vzal se astronaut z některého nadcházejícího letu a jeho výcvik se urychlil - s koncem programu raketoplánů ovšem není odkud brát). Pokud by Kopra nebyl schopen startovat 24. února na letu STS-133, jsou dvě možnosti. Buď bude let odložený do chvíle, kdy bude Kopra v pořádku (což by ale muselo být v řádu týdnů, a to je i s ohledem na nejasný charakter jeho zranění silně spekulativní). Nebo bude jmenovaný jeho náhradník z řad zkušených astronautů, který projde velmi intenzivním výcvikem - ale je otázkou, zdali bude připravený na start koncem února (takže ani v tomto případě není vyloučený odklad). Kopra má na misi STS-133 působit jako palubní inženýr (to znamená, že asistuje veliteli a pilotovi při klíčových operacích jako je start či přistání nebo setkávání s kosmickou stanicí) a stejně tak měl uskutečnit dvojici kosmických vycházek. Stejně tak jsou otevřená i další řešení: například vynechat obě kosmické vycházky (v tom případě je otázka, zdali by vůbec bylo zapotřebí Kopru nahrazovat a zdali by funkci palubního inženýra nezvládl některý jiný člen posádky).

    Nahradit Kopru přitom nemusí být vůbec jednoduché (a to nyní neberme v úvahu vysokou kvalifikaci spojenou s jeho úkoly při misi STS-133). Jde o to, že oddíl amerických astronautů má dnes 62 členů, ale většina je jmenována do konkrétních hlavních, záložních či podpůrných posádek, prochází poletovou rehabilitací nebo je z lékařského hlediska dočasně postavena "mimo službu". Zbývá tak šest (!) volných astronautů (počítaje v to i velitele a piloty!).

    Dnes od 17:40 h bych měl být hostem pořadu Milénium (ČT24). Hovořit bychom měli na téma Wikileaks a kybernetické války.

    První letošní číslo měsíčníku Letectví+kosmonautika (mimochodem, časopis letos slaví devadesáté narozeniny!) přináší i několik článků, které jsem vytvořil. "Praha přivítá Galileo", "Muzeum prvního člověka" (Armstrong Air and Space Museum ve Wapakonetě - viz blog 7. července 2010), "Triumf Draka" (premiérový let lodi Dragon - viz blog 9. prosince 2010) a "Mohli astronauti žít?" (bylo možné, jak a za jakých podmínek zachránit posádku poškozeného raketoplánu Columbia v roce 2003?).

    Pátek 14. ledna 2011

    Mezi NASA a Kongresem USA došlo tento týden k tvrdé "přestřelce": NASA totiž předala Kongresu USA zprávu, v níž konstatuje, že není schopná v rámci současných rozpočtových mantinelů splnit úkol mít do roku 2016 novou kosmickou loď a novou superraketu. (Ve zprávě se mj. konstatuje, že ze tří požadavků Kongresu USA na "dostupný, udržitelný a realistický" systém je možné při současném financování splnit vždy maximálně dva.) Někteří členové Kongresu USA ovšem neveřejnou zprávu zveřejnili a vydali k ní vlastní prohlášení, v němž konstatují, že "výroba superrakety a nové kosmické lodi není dobrovolnou aktivitou NASA - je to nařízeno zákonem". (Mě osobně to přijde jako zvrácená logika - že zrovna Kongres USA nepřijme zákon, že kosmické rakety nesmí selhávat. Umožnilo by to výrazně omezit financování například zkoušek...) Navíc dodávají, že NASA by měla využít svých desítek let zkušeností a miliard proinvestovaných dolarů k tomu, aby úkol splnila. (Což už je trochu logičtější, ale stále to pokulhává.) Zpráva NASA není žádným překvapením, protože administrátor NASA Charles Bolden Kongres USA dlouhodobě a opakovaně upozorňuje, že požadované termíny jsou nerealistické.

    Trojnásobný americký astronaut Mark Kelly, který se dosud připravoval jako velitel letu raketoplánu Endeavour STS-134 a který nyní tráví veškerý čas v nemocnici u své manželky (viz první snímek), při atentátu těžce zraněné Gabrielle Giffordsové (viz blog 10. ledna 2011), požádal NASA o jmenování svého náhradníka. Kelly zůstává formálně velitelem, ale náhradník jej má zastupovat v průběhu výcviku posádky - a následně by mohl startovat do vesmíru i coby velitel raketoplánu (v případě, že by toho Kelly nebyl z jakýchkoliv důvodů, tedy časových či psychologických, schopen). Náhradníkem se stal čtyřnásobný astronaut Frederick Sturckow (veterán z misí Endeavour STS-88/1998, Discovery STS-105/2001, Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009. Kdyby (kdyby!) nakonec letěl Sturckow, stal by se prvním astronautem, který Mezinárodní kosmicku stanici navštíví popáté.

    Čtvrtek 13. ledna 2011

    Irán oznámil, že do 20. března 2011 vyšle do vesmíru na palubě vlastní rakety družici Farj (Úsvit). Iránský prezident Mahmúd Ahmadínežád zároveň při stejné příležitosti řekl, že se nyní počítá s letem vlastního kosmonauta (vlastní raketou a vlastní lodí) už v roce 2019. Dřívější zprávy hovořily o roce 2024. Irán se stal kosmickou velmocí v únoru 2009 (viz blog 3. února 2009), kdy dokázal vypustit do vesmíru duržici Omid raketou Safir-2.

    Společnost Space Adventures Inc. v tiskové zprávě oznámila, že se jí podařilo získat tři místa v ruských lodích Sojuz pro platící klienty ("kosmické turisty") počínaje rokem 2013. Rusko zároveň v této souvislosti oznámilo, že plánuje zvýšit produkci lodí Sojuz ze čtyři na pět kusů ročně. Zpráva byla následně různými zdroji neuvěřitelně dezinterpretována a překroucena. Není pravdou, že by pro komerční lety byla k dispozici tři místa v lodích ročně: jednak v lodi Sojuz musí být profesionální velitel (ruský kosmonaut), jednak Space Adventures má rezervováno jen jedno místo v každé lodi (třetí sedadlo bude pravděpodobně prodáno některému z partnerů projektu ISS - Evropě, Japonsku či Kanadě).

    NASA oznámila, že jedná s Ruskem o zakoupení dvanácti míst v lodích Sojuz od roku 2014 do 30. června 2016. Chce si tak s předstihem zajistit dopravní kapacitu na Mezinárodní kosmickou stanici. Zatím poslední kontrakt (viz blog 7. dubna 2010) pokrýval období do konce roku 2013 a počítal s platbou 56 mil. USD za "letenku".

    Společnost Excalibur Almaz Limited, která má velká ambice v oblasti pilotované komerční kosmonautiky (mj. plánuje oživit program lodí TKS, které kdysi vznikly pro vojenský program Almaz jako alternativa Sojuzu, ale z politických důvodů se neprosadily), v minulých dnech dopravila z Ruska do svého ústředí na ostrově Man dvojici téměř dokončených orbitálních stanic Almaz. Ty chce firma zatím zakonzervovat a později dokončit plus vyslat na oběžnou dráhu coby základnu pro platící zákazníky - má se tak stát až poté, co frekvence startů turistických lodí společnosti Excalibur Almaz Limited dosáhne nejméně šesti startů za rok. (Ale musí to být zážitek potkat na silnici vysloužilou sovětskou orbitální stanici...)

    Středa 12. ledna 2011

    NASA nyní počítá v případě raketoplánu Discovery STS-133 s termínem startu 24. února 2011 (opravy vnější nádrže mají být dokončené kolem 23. ledna - a několik dní nato poputuje stroj na rampu). Jednání s ESA o změně plánu příletu družice ATV-2 Johannes Kepler jsou prý na dobré cestě. NASA tvrdí, že zpevnění hlavní palivové nádrže je schopná provést včas (pokud se nevyskytnout žádné další nečekané potíže). Zároveň byl upřesněný termín startu mise Endeavour STS-134: nyní se počítá s datem 18. dubna 2011.

    Několik termínů do diáře na první polovinu letošního roku aneb kosmické akce, na kterých se v nejbližší době budu podílet, nebo kterých se alespoň pasivně hodlám zúčastnit. (Poznámka: uvádím jen potvrzené akce s definitivním termínem. Akce rozjednané nebo bez konkrétního termínu doplním později.)

  • Čtvrtek 20. ledna 2011 - přednáška "Historie a současnost amerických raketoplánů" v Moravské zemské knihovně, Brno.
  • 29. března až 1. dubna 2011 - přednášky o průzkumu Mars na stánku společnosti Uzimex na veletrhu Ampér (nově se koná v Brně).
  • Čtvrtek 7. dubna 2011 - přednáška "Pozval nás všechny do vesmíru", hvězdárna Prostějov.
  • Úterý 12. dubna 2011 - přednáška k padesátému výročí letu Jurije Gagarina, Jihlava.
  • Středa 13. dubna 2011 - beseda ke třicátému výročí startu prvního raketoplánu, Americké centrum při Velvyslanectví USA, Praha.
  • Pátek 29. dubna až nedlěle 1. května 2011 - setkání Kosmos News Party, Lázně Bohdaneč.
  • Pátek 20. až neděle 22. května 2011 - kosmické dny v německém Morgenröthe-Rautenkranz, kde jsou přislíbeni dva ruští a dva američtí kosmonauti.
  • Pondělí 20. až neděle 26. června 2011 - aerosalón v Paříži.
  • Televize Nova zařadila nečekaně do vysílání reprízy starších dílů pořadu Víkend (nečekaně proto, že nové jsou již hotové - sám v jednom účinkuji - ale jejich vysílání bylo na poslední chvíli odloženo). Mezi nimi minulé pondělí i několik let starou (proto ta "Česká kosmická kancelář" u mého jména) reportáž o zkáze raketoplánu Columbia.

    Úterý 11. ledna 2011

    Dvorana slávy amerických astronautů oznámila, kdo rozšíří její řady v letošním roce. Na ceremonii plánované na 7. května (jen dva dny po padesátém výročí letu prvního Američana do vesmíru Alana Sheparda) budou do Dvorany uvedeni jako 78. a 79. člen Karol "Bo" Bobko a Susan Helmsová. Bobko (veterán z letů Challenger STS-6/1983, Discovery STS-51D/1985 a Atlantis STS-51J/1985) se mj. zúčastnil dvou premiérových letů raketoplánů (Challenger a Atlantis). Helmsová (Endeavour STS-54/1993, Discovery STS-64/1994, Columbia STS-78/1996, Atlantis STS-101/2000 a Discovery STS-102/2001) je zase držitelkou rekordu v délce kosmické vycházky (8 h 56 min, společně s astronautem Jamesem Vossem) a je první ženou, která dlouhodobě pracovala na Mezinárodní kosmické stanici (coby členka druhé základní posádky).

    Když už jsme u astronauta Karola Bobka - v jeho lékařských záznamech lze najít kuriózní zápis z doby, kdy působil v podpůrné posádce americké lodi v programu Sojuz-Apollo. Astronauti byli jednou pozváni v Kazachstánu (nebo nějaké podobné sovětské republice) na tradiční hostinu s tradičními pasteveckými pokrmy. Místní vyhlášenou pochoutkou jsou přitom beraní oči... Zatímco astronaut Donald Slayton se do nich s chutí zakousl, jeho kolega Thomas Stafford zbledl a urychleně se vzdálil - Bobko také zbledl, ale vzdálit už se nestačil. A protože byl přítomen i lékař astronautů, neopomněl učinit záznam o tom, jak se Bobkovi na veřejnosti neudělalo dobře...

    V letošním roce by mělo padnout očekávané rozhodnutí o místě finálního uložení amerických kosmických raketoplánů. Některé instituce v poslední době představily své projekty. Na prvním snímku je představa Kennedyho kosmického střediska (popis viz blog 20. prosince 2010). Na druhém pak představa U.S. Space and Rocket Center v Huntsville (stát Alabama). Na druhém řádku pak návrh návštěvnického střediska Johnson Space Center v Houstonu (stát Texas). Zatímco Florida a Texas jsou považovány za horké favority na získání raketoplánů (stroj Discovery s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou poputuje do Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.), o Alabamě bych hovořil spíše jako o outsiderovi. Už proto, že se dá očekávat, že v rámci "vyváženosti" poputuje jeden raketoplán také na západní pobřeží USA. Pro úplnost dodávám, že kromě Discovery jsou ve hře stroje Enterprise (vesmírem neletěný prototyp, nyní v Národním muzeu), Atlantis a Endeavour.

    Pondělí 10. ledna 2011

    Postupně uvolňování amerických diplomatických depeší serverem Wikileaks přináší sem tam i nějakou perličku z kosmonautiky. Jednou z nich je zpráva, která praví, že turecký prezident Abdullah Gül vyzval svého amerického protějška Baracka Obamu k tomu, aby do kosmického programu zařadil tureckého astronauta. A hned nabídl odpovídající protihodnotu: sliboval, že na oplátku budou turecké letecké společnosti nakupovat od amerického Boeingu, nikoliv evropského Airbusu. Myslím, že tato zpráva je zajímavá v mnoha souvislostech. Třeba tak, že let národního kosmonauta je stále vnímaný za prestižní (a politickou) věc. Že výběrová řízení se upravují i na takovéto úrovni. Nebo že Turecko sice chce zamířit do Evropské unie, ale jinak na ni celkem a z vysoka...

    NASA podpořila v aktuálním rozpočtovém roce (začal 1. října 2010) "nad plán" částkou 40 mil. dolarů obě firmy, které vyvíjejí rakety a lodě pro dopravu nákladů na Mezinárodní kosmickou stanici - tedy SpaceX (Falcon-9/Dragon) i Orbital Sciences Corp. (Taurus-2/Cygnus). S tím, že další čtyřicetimiliónová injekce by měla přijít záhy. Původní kontrakty přitom mají hodnotu 278 a 170 mil. USD. Zatímco u SpaceX se přidělení mimořádných prémií (čtyřikrát pět miliónů dolarů) zdůvodnilo novými požadavky ze strany NASA a jejich postupným dosažením, u Orbital Sciences Corp. jde o platbu, která by měla umožnit realizovat zkušební start rakety Taurus-2 ve třetím čtvrtletí letošního roku (viz blog 15. prosince 2010). Dosud se počítalo s letem premiérové lodi Cygnus při prvním startu, let rakety bez nákladu má snížit rizika projektu.

    V sobotu byla v arizonském Tucsonu výstřelem atentátníka kriticky zraněna kongresmanka Gabrielle Giffordsová. Co to má společného s tímto blogem či s kosmonautikou? (Pominu nyní skutečnosti, že jsem v Tucsonu osobně předloni několik dní pobýval - viz blog 8. až 12. listopadu 2009 - a že jsem si zde koupil oblek, ve kterém jsem celý loňský rok vystupoval v televizi, na konferencích a přednáškách.) Kromě toho, že se aktivně zapojila do debaty o novém směrování NASA (viz např. blog 30. září 2010), také to, že jde o manželku astronauta Marka Kellyho. Kelly má za sebou tři starty do vesmíru (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-124/2008) a nyní se chystá vést misi Endeavour STS-134 (oficiálně "ne dříve, než" 1. dubna 2011, neoficiálně "ne dříve, než" 25. dubna 2011). Přestože se stav Giffordsové po atentátu zlepšuje (průstřelu hlavu navzdory už včera dokázala komunikovat s lékaři), okamžitě se vyrojily spekulace, zdali bude Kelly způsobilý velet misi STS-134. Jeho způsobilost nebudu řešit (i s ohledem ke stavu jeho manželky) - čistě technicky jsou ale tři možnosti. První je, že Kelly z mise odstoupí sám (podobná situace už v historii raketoplánů dvakrát nastala: astronaut dal přednost přítomnosti s těžce nemocnou manželkou před letem do vesmíru). Nebo jej odvolá lékařské kondílium - s přihlédnutím k jeho současnému rozpoložení. Nebo "svoji" misi prostě poletí. Která varianta a proč je pravděpodobnější, nebudu spekulovat - a přeji Giffordsové co nejrychlejší a co nejúplnější uzdravení!

    Pátek 7. ledna 2011

    Podle nejnovějších informací se má premiérový start rakety Sojuz z kosmodromu Kourou uskutečnit nejdříve 10. září 2011. Předcházet mu má kompletní "suchá" zkouška rakety a pozemního komplexu dne 20. dubna 2011. Jinak co se provozu na kosmodromu Kourou týká, kromě jednoho startu rakety Sojuz je na letošní rok plánována i premiéra rakety Vega (oficiálním datem startu je červenec, ale pravěpodobně dojde ke skluzu k závěru roku) a šest startů nosiče Ariane-5. Kromě toho má společnost Arianespace komerčně zajišťovat ještě čtyři starty rakety Sojuz z kazachstánského Bajkonuru. "Chlubí" se tak plánovanými dvanácti starty v letošním roce a bezkonkurenčně největší hromadou objednávek na vypouštění satelitů (těch je 53: 29 družic na dráhu přechodovou ke stacionární pomocí rakety Ariane-5, osmnáct družic pomocí rakety Sojuz a navíc šest "kosmických náklaďáků" ATV na Ariane-5).

    Dnes po 15. hodině se budu na vlnách Českého rozhlasu Brno ohlížet za loňským rokem v kosmonautice - a vyhlížet, co nás asi tak čeká letos.

    Start raketoplánu Discovery STS-133 se neuskuteční počátek února 2011, ale až na jeho konci. Otázkou je přesné datum: zatím je volné okno od 27. února do 6. března, ale NASA by ho ráda natáhla od 24. února 2011. Tomu ale zatím brání plánovaný přílet evropské nákladní družice ATV-2 Johannes Kepler k Mezinárodní kosmické stanici. ATV-2 má startovat 15. února a se stanicí se spojit 26. února. NASA se pokusí požádat ESA, aby se jedenáctidenní přelet krapet uspíšil - raketoplán nemůže odstartovat dříve, než bude nákladní družice zakotvena u ISS. Přesný termín startu Discovery STS-133 má být určený příští čtvrtek, tedy 13. ledna.

    Protože misi Discovery STS-133 provází neustálé odklady, posádka raketoplánu si válí šunky - a někteří z astronautů si krátí dlouhou chvíli odpovídáním na žádosti o autogram. Je to například Nicole Stottová, která navíc ke každé odpovědi přikládá i podepsanou fotografii celé posádky. Sice jde o autopeny (strojem vyrobené podpisy), ale pořád lepší, než nic.

    Čtvrtek 6. ledna 2011

    NASA stále ještě neodepsala robota Spirit, který vysílal naposledy loni 22. března (a který před několika dny oslavil sedmé narozeniny na Marsu). Naopak, zvyšuje úsilí v navázání komunikace s ním: v oblasti, kde se nachází, totiž probíhá jaro - a každým dnem tak jeho sluneční baterie dostávají více a více energie. Zatím je v plánu pokoušet se o spojení do poloviny března, poté by pokusy měly ustat (nebo se alespoň omezit). S dostatkem disponibilní energie totiž bude jasné, že pokud se Spirit neozve, problém je někde jinde: jeho elektronika byla v uplynulé zimě zničena (což je asi nejpravděpodobnější vzhledem k nepříznivé poloze robota a nedostatku energie, který měl už před začátkem zimy).

    Naproti tomu se sesterský robot Opportunity těší skvělému zdraví a aktuálně zkoumá kráter Santa Maria, kde se má zdržet zhruba do poloviny února. Pokud se nestane nic mimořádného, vydá se pak na další cestu směrem ke kráteru Endeavour. Ten je od něj nyní vzdálený cca 6,5 km. Robot Opportunity zatím najezdil na Marsu přes 26 km.

    Předposlední den roku 2010 zemřel americký grafik a ilustrátor Paul Calle (nar. 1928). Byl autorem mnoha kosmických ilustrací a kreseb pro NASA (mj. mu předloni vyšla kniha "Celebrating Apollo 11: The Artwork of Paul Calle"). Byl jediným umělcem, který byl pozvaný na snídani s astronauty v den startu Apolla-11. Jeho nejznámějším kosmickým počinem je ovšem poštovní známka "první člověk na Měsíci", která byla vydána 9. září 1969. Tedy jen několik týdnů po přistání prvních lidí na Měsíci. Slavnostního představení známky se kromě tehdejšího ředitele americké pošty zúčastnila také trojice astronautů z Apolla-11 (viz druhý snímek). Zajímavé je, že Paulův syn Chris Calle se "potatil" a je také vynikajícím grafikem - je například autorem známky v nominální hodnotě 2,40 USD, která byla vydána v roce 1989 při příležitosti dvacátého výročí přistání na Měsíci.

    Středa 5. ledna 2011

    Důsledky (trhliny v izolaci vnější palivové nádrže) známé byly, příčina nikoliv. NASA nyní zjistila, cože stojí za problémy s hlavní palivovou nádrží raketoplánu Discovery pro misi STS-133. Údajně jde o použití materiálu s jinými vlastnostmi při výrobě žeber nádrží ET-137, -138 a -139. Zatímco ET-137 se připravuje na misi STS-133, s ET-138 se počítá pro "záchranný" let STS-135, tak ET-139 je rozestavěná (leč nedokončená) nádrž. (Pro úplnost: pro misi STS-134 se počítá se starší nádrží ET-122 - viz blog 22. září 2010.) Přestože manažeři NASA rozhodující o dalším postupu prací zasedají až zítra (viz blog 4. ledna 2011), zní unisono hlas, že jediným možným řešením je zpevnění všech žeber, aby se předešlo dalším trhlinám. Což by ovšem znamenalo odklad startu na 28. února 2011.

    Očekávaný exodus amerických astronautů (viz blog 4. ledna 2011) pokračuje: po 26 letech v oddíle astronautů NASA z něj odešla Marsha Ivinsová (veteránka z letů Columbia STS-32/1990, Atlantis STS-46/1992, Columbia STS-62/1994, Atlantis STS-81/1997 a Atlantis STS-98/2001). Osobně mám k Ivinsové velmi speciální "vztah", protože start mise STS-81 jsem viděl na vlastní oči...

    Zkratka CSO v kosmonautice znamená Czech Space Office (Česká kosmická kancelář). Bohužel nejen, stejným akronymem byla pokřtěna dvojice francouzských zpravodajských družic CSO (Composante Spatiale Optique; cena 1,1 mld. USD, start první v prosinci 2016), takže bude nejspíše docházet k babylonskému matení jazyků. Bohužel to není poprvé (a bezpochyby ani naposledy), co dvě zcela odlišné věci v jednom oboru dostávají stejná jména. Příkladem budiž sovětská (i když svého času superpřísně utajovaná) raketa N-1 a japonská raketa N-1 či meziplanetární sonda Galileo a navigační systém Galileo (u kolika článků o evropské družicové navigaci jsem už viděl ilustrační fotografii automatu nad Jupiterem...). O americké tradici pojmenovávat své pilotované lodě stále dokola stejně ani nemluvě: Columbia byla velitelská sekce Apolla-11 i první raketoplán, Challenger byl lunární modul Apolla-17 i druhý raketoplán, Endeavour velitelská sekce Apolla-15 i nejnovější americký raketoplán, Orion lunární modul Apolla-16 i jméno nové americké pilotované lodi atd.

    Příznivci stavebnic LEGO a zároveň příznivci kosmonautiky (do kteréhožto průniku se osobně také počítám) se mají v letošním roce nač těšit. Kromě toho, že se rozjíždí nová (údajně tříletá) série kosmických stavebnic v řadě City (viz blog 16. a 21. září 2010) totiž bude v prodeji i model Mezinárodní kosmické stanice. Podrobnosti zatím nejsou známy (alespoň mě ne), ale podle velikosti některých dílků se dá odhadnout, že stavebnice bude docela slušným "mackem": tipuji půdorys tak 50 krát 80 centimetrů.

    Úterý 4. ledna 2011

    Ve čtvrtek 6. ledna 2011 se mají setkat manažeři NASA zodpovědní za přípravu raketoplánu Discovery k misi STS-133 s tím, že rozhodnou o dalším postupu prací. Ve hře je několik možných scénářů: od prohlášení stroje za letuschopný tak, jak je, přes opravu několika žeber s trhlinami na vnější palivové nádrži až po zpevnění všech žeber. Zatímco v prvních dvou případech by se bez problémů mělo stíhat startovací okno počátkem února (3. až 10. února 2011), v případě třetím by došlo k odkladu startu až na konec února (okno 27. února až 6. března 2011). Následně by došlo i k posunu startu Endeavour STS-134 z 1. na 25. dubna 2011.

    S tím, jak končí program kosmických raketoplánů, "hubne" také oddíl amerických astronautů. Z aktivního oddílu přešli na manažerské pozice v NASA jen v poslední době astronauti Lee Archambault, Patrick Forrester, Michael Good, Ken Ham, Kay Hire, James Kelly, Stanley Love a John Phillips. Naplňují se tak slova bývalého šéfastronauta Stevena Lindseye (nyní se připravuje k letu coby velitel mise STS-133), který v souvislosti s koncem programu raketoplánů hovořil o přirozené redukci oddílu astronautů z devadesáti na šedesát osob (viz blog 22. září 2008). Dnes mají USA 63 aktivních astronautů - a dalších devět osob ve výcviku.

    Silvestrovskou noc jsme tradičně (viz blog 31. prosince 2009) strávili skládáním nějaké větší stavebnice LEGO: tentokráte slavným mostem Tower Bridge. (Třetí největší Lego v historii dle počtu kostek: 4287.) A protože to šlo docela rychle, přidali jsme si i "nášup" v podobě rohového obchodního domu Grand Emporium, čímž jsme dokompletovali Lego ulici (obsahuje sety 10182, 10185, 10197, 10190 a 10211 a má celkem 10059 kostek).

    TOPlist