Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 30. prosince 2011

V souvislosti s čínskými pilotovanými starty v příštím roce se začalo šuškat o „červnu 2012“. Zajímavé je, že část zpravodajských zdrojů si to vyložila v souvislosti s letem Shenzhou-9 (v tom případě by šlo o odklad, protože dosud se hovořilo o březnu – viz blog 11. listopadu 2011) a část s letem Shenzhou-10 (v tom případě by šlo o urychlení, protože dosud se hovořilo o druhé polovině roku). Protože v kosmonautice se obvykle jako platné ukazují ty méně příznivější verze zpráv, asi bude řeč o odkladu...

V letošním roce Čínská lidová republika uskutečnila devatenáct kosmických startů (viz blog 28. prosince 2011). Jak nyní oznámila, v plánu je v období 2011 až 15 rovná stovka startů. Ono to bude „plus mínus“, ale číslo každopádně svědčí o tom, že by aktuálně dosažená frekvence měla být dlouhodobě držena (tedy se nebude zvyšovat jako v uplynulých letech – ani snižovat; to kdyby nyní šlo o mimořádnou kumulaci startů).

Zítra by měla být na lunární oběžnou dráhu postupně (ve 22:22 h a 23:05 h středoevropského času) navedena dvojice sond GRAIL-A a GRAIL-B. Ty odstartovaly letos v září a jejich úkolem je zmapovat gravitační pole Měsíce. (Oprava: družice jsou na lunární oběžnou dráhu naváděny s odstupem 24 hodin, tedy nikoliv během jediného dne: GRAIL-B přechází na lunární oběžnou dráhu až první den roku 2012.)

Věřte nebo ne, ale... Na našich tak často kritizovaných výpravách (děti přece mají doma skládat dřevěné kostky a listovat ohmatanými stránkami časopisů s pohádkovými postavičkami, maximálně se mohou vydat do parku na skluzavku - ale v žádném případě necestovat po muzejích, navštěvovat nebezpečné vzdálené země nebo mít na vlastní oči možnost poznávat jiné světy) jsme objevili naprostý unikát: raketoplán Space Ship One Junior! Zřejmě firma Virgin Galactic nejspíše vyslyšela volání divočiny (tedy trhu) a přišla se strojem se zjednodušeným řízením a nižším přetížením. Byť se nám nepodařilo zjistit detaily, předpokládáme, že půjde o letoun pro suborbitální lety, podle počtu sedaček pětimístný (tři pasažéry plus dvoučlennou posádku) a (jak pravila doprovodná nešifrovaná cedule) určený pro osoby do dvanácti let. Aneb: I v roce 2012 vzhůru do vesmíru! Zn.: Na věku přece vůbec nezáleží...

Čtvrtek 29. prosince 2011

Kanadská kosmická agentura připustila, že kromě Chrise Hadfielda (plánovaný start v listopadu 2012 v lodi Sojuz TMA-07M) nemá do roku 2019 nárok na vyslání žádné kosmonauta na Mezinárodní kosmickou stanici. „Všechny naše nároky na dopravu kanadských kosmonautů na ISS do roku 2019 jsme zkrátka vyčerpali,“ uvedl Gilles Leclerc, ředitel odboru průzkumu v Kanadské kosmické agentuře. „Samozřejmě se ale snažíme nějaký let v dohledné době zajistit.“ – Připomínám, že pro Kanadu měl být řešením nákup „pátého sojuzu“ ročně společně s Evropou (viz blog 13. září 2010), který se ale podle všeho dostal do slepé uličky (viz blog 1. prosince 2011).

Dnes od 17:35 h bych se měl objevit v pořadu Milénium na ČT24 – (především) z bezpečnostního pohledu se budu dívat na budoucí informační technologie.

Jen pět dní po havárii nosné rakety Sojuz-2.1b odstartoval sesterský nosič Sojuz-2.1a a bezpečně dopravil na oběžnou dráhu sestavu šesti komunikačních družic Globalstar. Představitelé ruské kosmonautiky dodnes neupřesnili, co stálo za selháním nosiče z minulého týdne (jen upřesnili, že problém se týkal spalovací komory číslo tři, nikoliv číslo jedna – viz blog 27. prosince 2011). Každopádně: buď si byli zatraceně jistí, že se závada na druhé raketě nevyskytne (motory třetích stupňů raket 2.1a a 2.1b jsou vyráběné různými výrobci – což se ale o dalších systémech říci nedá) – nebo zatraceně riskovali...

Jen několik dní před havárií rakety Sojuz mi v prosinovém čísle měsíčníku Technik vyšel článek „Raketa, která nemá sobě rovnou“. Právě o historii, současnosti a budoucnosti programu Sojuz.

Středa 28. prosince 2011

Po další havárii rakety Sojuz zkritizoval trvalý ruský prezident dočasně vykonávající funkci premiéra Vladimir Putin systém řízení a nástroje kontroly, které dnes panují v místním kosmickém průmyslu. Neopomněl připomenout, že některé věci se změnily k horšímu poté, co programy převzala pod svoji záštitu civilní sféra. Uvedl, že to neznamená nutnost návratu zpět pod křídla armády, ale že je jasné, že stávající nástroje a mechanismy nestačí.

Čína završila minulý týden letošní rok devatenáctým kosmickým startem (z toho byl jeden nezdar), čímž z pomyslného druhého místa poprvé v historii „vytlačila“ Spojené státy (viz blog 6. prosince 2011). Pochopitelně, že počet startů sám o sobě není kritériem kvality, ale je minimálně pomocným indikátorem vyjádření trendu. – Čína zároveň oznámila, že v příštím roce vypustí šest dalších družic globálního navigačního systému Beidou. A včera slavnostně zprovoznila jeho regionální provoz (deset družic dnes pokrývá oblast mezi 84. a 160. stupněm východní délky a mezi 55. stupněm severní a jižní šířky; po dokončení v roce 2020 jich bude 35).

Ani v šestém (prosincovém) letošním vydání dvouměsíčníku Ekologie nechyběl můj článek věnovaný kosmonautice: „Apollo - věda na Měsíci“.

Úterý 27. prosince 2011

Na Bajkonuru se měl v pondělí uskutečnit start rakety Proton s telekomunikační družicí SES-4. Raketa již byla na vypouštěcím komplexu, když byla detekována závada na čtvrtém stupni Briz-M. Původně byl start odložený o 24 hodin (na dnešek), ale podrobnější rozbor ukázal, že bude nutné nosič dopravit zpět do hangáru k výměně vadného bloku elektroniky. Náhradní termín startu nebyl stanoven, ale hovoří se zhruba o 25 dnech zdržení.

Příčiny havárie rakety Sojuz-2.1b (viz blog 23. prosince 2011) s družicí Meridian (její trosky mimochodem poškodily dům v ulici Kosmonautů ve vesnici Vagajcevo na Sibiři) jsou dosud neznámé: podle kusých informací došlo k prohoření spalovací komory číslo 1 čtyřkomorového motoru RD-0124 ve třetím stupni. - Na Bajkonuru každopádně pokračují přípravy k zítřejšímu startu rakety Sojuz-2.1a (využívá ve třetím stupni starší motor RD-0110) s šesti družicemi Globalstar.

Telemetrie ukazuje, že ve 421. sekundě letu Sojuzu-2.1b došlo k anomálii, kvůli které vydala automatika příkaz k vypnutí motoru RD-0124. Vykonání příkazu bylo potvrzeno ve 427. sekundě letu. Telemetrie ze čtvrtého stupně Fregat (má na zbytku rakety nezávislý rádiový systém) přitom zaznamenala ve 425. sekundě odklon mimo povolenou odchylku: podle dostupných informací byla důsledkem nečekané rotace rakety; možná v důsledku exploze. Amatérští pozorovatelé každopádně dokázali tuto situaci vyfotografovat: na snímku úplně vpravo (ostatní zobrazují celkový pohled na situaci) je vidět „spirála“ z nestabilní (roztočené) rakety v okamžiku vypínání motorů.

Sobota 24. prosince 2011

Radostné prožití vánočních svátků, úspěšný start do nového roku 2012 a hlavně hodně zdraví (když bude to, ostatní už přijde jaksi samo) přejí

Tomáš, Katka, Marek a Michal Přibylovi

Pátek 23. prosince 2011

„Parádní“ vánoční dárek si dala ruská kosmonautika: další selhání nosné rakety Sojuz. Tentokrát verze Sojuz-2.1b nedokázala na stanovenou dráhu dopravit komunikační družici Meridian. Aktuální informace jsou kusé: hovoří buď o selhání oddělení třetího stupně (ale není jasné, jestli od druhého nebo od stupně čtvrtého s vynášeným nákladem) nebo o vypojení motoru v průběhu jeho činnosti (hovoří se o 421. sekundě letu). Každopádně je to v mnoha ohledech špatná zpráva: po havárii v srpnu letošního roku jde o další selhání této jinak svou spolehlivostí proslulé nosné rakety. Rostou tak otaznínky nad kvalitou práce, kvalitou kontroly, schopností Ruska dostát svým mezinárodním závazkům (zvláště vůči Mezinárodní kosmické stanici nebo kosmodromu ve Francouzské Guayaně) apod.

Při jednom rozhovoru mezi čtyřma očima mi jeden zasvěcený člověk z ruské kosmonautiky po srpnových haváriích raket Sojuz a Proton řekl, že mám počítat s tím, že podobných selhání bude přibývat. Že kvalita práce i lidí v ruském kosmickém sektoru dlouhodobě klesá – že například z jisté moskevské letecko-kosmické univerzity odešlo loni 300 absolventů. Ani jeden neskončil v kosmickém sektoru, do jednoho dali přednost lukrativnějším nabídkám „na západě“ nebo v soukromém sektoru (třeba jako počítačoví technici). Dotyčný člověk evidentně věděl, o čem hovoří...

Kometa Lovejoy o průměru 200 metrů měla podle informací z před několika dny zakončit svůj život při průletu v těsné blízkosti Slunce. Ke všeobecnému překvapení se tak nestalo a vlasatice průlet ve vzdálenosti pouhých 140 tisíc km nejen přežila, ale je navíc pozorovatelná ze Země – i z paluby Mezinárodní kosmické stanice. Jak o tom svědčí následující sekvence snímků pořízená jejím velitelem Danem Burbankem. Vždyť kometa k vánočním svátkům neodmyslitelně patří...

Čtvrtek 22. prosince 2011

Přesně 516 vzorků lunární horniny, které dopravili astronauti na Zemi z Měsíce v rámci programu Apollo (celkem se na Zemi dostalo 380,2 kg regolitu), NASA ztratila nebo přinejlepším netuší, kde se aktuálně nachází. Může za to „absence dostatečných kontrolních mechanismů“ (jak stojí v auditu provedeném generálním inspektorem NASA Paulem Martinem). Zdůraznil nutnost větší kontroly při zapůjčování, vyžadování záruk apod. Do auditu byly zapracovány případy od roku 1970 do června 2010. Mezi nimi za povšimnutí stojí ztráta hned osmnácti vzorků během jediného incidentu v loňském roce nebo jednorázová ztráta celkem 218 vzorků (!) lunární horniny a meteoritů, k níž došlo v Johnsonově kosmickém středisku v roce 2002. Tento případ ale měl šťastný konec: všech 218 vzorků se později podařilo nalézt.

Další astronaut opustil aktivní službu v oddíle astronautů NASA: tentokrát to je William McArthur (veterán z letů Columbia STS-58/1993, Atlantis STS-74/1995, Discovery STS-92/2000 a Sojuz TMA-7/2005). Neodešel ale od NASA, jen „přestoupil“ na manažerskou pozici: stal se ředitelem bezpečnosti a zajištění letů v Johnsonově kosmickém středisku NASA (Houston, stát Texas). Oddíl aktivních astronautů NASA tak dnes čítá 57 osob (včetně devíti nováčků z výběru 2009, kteří dosud ve vesmíru nebyli).

S prázdnou jsme z německého Morgenröthe-Rautenkranz minulý týden neodjeli (viz blog 14. a 20. prosince 2011): kromě zážitků z parádní cesty a z účasti na zajímavé akci jsme si přivezli i něco málo podpisů kosmonautů. Zvláště pak Vladimira Kovaljonka: podepsal nám (na prvním řádku) portrétní fotografii, snímek záložní posádky mise Sojuz-18, kterou tvořil společně s Jurijem Ponomarevem, fotografii z operací na palubě Saljutu-6 se Sigmundem Jähnem (jehož podpis na ní již byl), dále pak (na druhém řádku) již podepsané materiály svými „spoluletci“ ze všech tří posádek. Dokompletovali jsme tak posádky Sojuz-25 (letěl s Valerijem Rjuminem), Sojuz-29 (s Aleksandrem Ivančenkovem) a Sojuz T-4 (s Viktorem Savinychem). Zajímavostí je, že všechny tři posádky se nám podařilo získat během osobních setkání s kosmonauty. - A pak si vezeme ještě dvě fotky s podpisem i věnováním od Sigmunda Jähna: ty vznikly loni v Brně na „sletu středoevropských kosmonautů“ (který se bude příští rok v únoru opakovat).

Středa 21. prosince 2011

Start druhé rakety Sojuz z Francouzské Guayany se sice skončil úspěchem (viz blog 19. prosince 2011), přesto v řídicím středisku zažili hodně horké chvilky. Důvodem je skutečnost, že telemetrii od horního stupně Fregat mohou přijímat pouze v Rusku (nevím, jestli je to technický nebo organizační lapsus – v každém případě je na pováženou). Ve stanoveném čase ovšem z Moskvy potvrzení o úspěšném oddělení satelitů nepřišlo. To samozřejmě nepřispělo ke klidu zákazníků společnosti Arianespace, kteří jsou zvyklí na úplně jiné jednání (dalo by se říci na „západní standard“: mají v ruce přesný rozpis letových operací a mohou si je položku po položce v reálném čase „odškrtávat“). Tentokrát ovšem potvrzení o oddělení od nosiče přišlo nejprve od samotných družic – a až poté dorazila zpráva i z Ruska. Skřípe to, skřípe.

V pondělí 19. prosince 2011 jsem na blogu „naťukl“ skutečnost, že nesnáším schovávání se za slovíčka oficiální-neoficiální. A ejhle: ve stejný den vydala NASA oficiální tiskovou zprávu, že se spojení lodi Sojuz TMA-03M (mimochodem, dnešní start byl úspěšný) s ISS uskuteční v pátek 23. prosince v 16:23 h středoevropského času. Dnes vydala ESA oficiální tiskovou zprávu (resp. její český překlad), že se spojení uskuteční stejný den ve 14:43 h (podotýkám, že ostatní informace jako čas startu apod. jsou uváděné shodně). A teď si vyberte. Aneb zprávy jsou pravdivé nebo nepravdivé, nikoliv oficiální a neoficiální. (Pravdu má NASA, spojení je plánováno na 16:22:41 h středoevropského času – plus mínus tři minuty.) - Doplnění: časy ve zprávách ESA jsou už opravené.

Raketoplán Discovery zaznamenal další mezník na cestě do muzea: v pátek 16. prosince byly jeho elektrické systémy naposledy vypnuté. Stalo se tak poté, co byly zavřené dvěře nákladového prostoru – možná navěky. Ve Steven F. Udvar-Hazy Center (stát Virginia) by totiž měl být Discovery vystavený s uzavřeným nákladovým prostorem. – A pokud už je řeč o Discovery, v minulých dnech dostal v rámci přípravy na přeměnu v muzejní exponát repliky motorů SSME (originální mají šanci být požity při zkušebních startech nové superrakety SLS – viz blog 28. července 2011).

Úterý 20. prosince 2011

Už v tomto rozpočtovém roce se NASA může „těšit“ na další finanční škrty: hrozí, že by mohl být rozpočet americké kosmické organizace snížený o dalších 325 mil. dolarů (aktuálně bylo toto nebezpečí kvůli republikánsko-demokratickým sporům odsunuto, ale nikoliv definitivně zažehnáno), čímž se dostane na 17,4 mld. dolarů. Původní návrh přitom počítal s částkou téměř 17,8 mld. USD – i to bylo 650 mil. dolarů méně, než v rozpočtovém roce 2011 (skončil 30. září). Jen pro úplnost: ještě v únoru 2011 požadoval Barack Obama pro NASA 18,7 mld. USD (viz blog 15. února 2011) a zákon „NASA Authorization Act 2010“ přijatý v říjnu 2010 dokonce počítal s rozpočtem ve výši 19,45 mld. USD (viz blog 14. února 2011).

Kdysi se v Michoud Assembly Facility na předměstí New Orleans (naše návštěvy viz blog 15. července 2010 a 28. října 2008) vyráběly nákladní letouny C-46, později první stupně obřích raket Saturn-V a donedávna hlavní nádrže kosmických raketoplánů. V budoucnu zde má docházet k montáži lodí MPCV/Orion. V mezičase je ovšem továrna nevyužitá, a tak se její rozlehlé prostory proměnily na – filmová studia. Nedávno zde bylo dokončeno natáčení snímku GI Joe 2 Retaliation s Brucem Willisem v hlavní roli. V lednu pak zde bude zahájeno natáčení dalšího film (jeho jméno nebylo zveřejněno) od Universal Pictures a snad ještě v roce 2012 přijdou na řadu další dva snímky od studií Disney a MGM (tyto kontrakty jsou zatím ve stádiu jednání).

Na Bajkonuru byla na startovací rampu umístěna raketa s lodí Sojuz TMA-03M. Odstartovat by měla zítra ve 14:16 h středoevropského času: v její posádce bude i zástupce ESA, André Kuipers z Nizozemí. Na webu Evropské kosmické agentury bude živý přenos startu - a odkaz na něj se bezpochyby objeví také na českých stránkách portálu ESA.

Ano, byli tam. Kdo? No přece kosmonauti v německém Morgenröthe-Rautenkranz minulý týden (viz blog 14. prosince 2011). Kromě „místního“ Sigmunda Jähna dorazil i jeho náhradník Eberhard Köllner a také trojnásobný sovětský kosmonaut Vladimir Kovaljonok (veterán z letů Sojuz-25/1977, Sojuz-29/1978 a Sojuz T-4/1981). - Minulý týden jsem vyšetřil něco málo času a udělal si malou statistiku, takže: pro mě osobně bylo setkání s Kovaljonkem zároveň osobním setkáním s jubilejním 170. kosmonautem (dosud přitom bylo ve vesmíru 522 mužů a žen), pro Marka (8) se 118. a pro nejmladšího člena výpravy Michala (5) se 37.

Pondělí 19. prosince 2011

Neví, jestli bude stačit palivo (z původních zhruba devadesáti kilogramů jsou na palubě dva – a možná ani to ne). Neví, zdali to přežije (plánovaná životnost byla něco málo přes půl roku, potřeba by byla patnáctiletá). A neví, jestli získají dostatek finančních prostředků na pokračování mise. Přesto se inženýři NASA chtějí pokusit nasměrovat sondu Deep Impact (vypuštěna v lednu 2005) k novému cíli. Tím by se měl stát asteroid 2002 GT, kolem něhož by automat mohl proletět v lednu 2020. Už v listopadu proto provedli první zážeh motorů sondy, druhý je plánovaný na říjen 2012. Asteroid 2002 GT je zajímavý tím, že pravidelně kříží dráhu Země – a představuje tedy pro nás potenciální riziko kolize.

Z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně odstartovala v sobotu již druhá raketa Sojuz (první viz blog 21. října 2011). Na stanovenou oběžnou dráhu bezpečně vynesla šest družic: zpravodajskou Pleiades, čtyři tělesa ELISA pro elektronický průzkum (všechny pro Francii) a SSOT pro dálkový průzkum Země (Chile).

Na blogu 1. prosince 2011 jsem informoval o tom, že „kongres kosmonautů“ ASE se příští rok uskuteční v Saúdské Arábii a přespříští v Kolíně nad Rýnem. Tato „neoficiální“ zpráva ze zákulisí se nyní stala „oficiální“ (jak já toto tak často účelově zneužívané rozlišení nesnáším...), když se zmínka o obou lokalitách objevila i na webu ASE. V případě Kolína nad Rýnem je už dokonce známý i přesný termín konání: 1. až 6. července 2013.

Nedávno bylo nečekaně nutné zavřít National Air and Space Museum v srdci Washingtonu D.C. (Naše návštěvy viz blog 10. března a 19. dubna 2011.) Stalo se tak poté, co dvousethlavá skupina protestujících hlásících se k hnutí Occupy Wall Street potestovala před muzeem proti používání bezpilotních letadel v zámoří (jejích dočasná expozice byla v muzeu nedávno otevřena) - a následně se pokusila vtrhnout dovnitř. Ochranka budovy proti útočníkům (pokud se někdo pokouší prorazit bezpečnostní bariéry do muzea, opravdu už podle mě nejde o protestujícího) zasáhla a s pomocí pepřových sprejů je vytlačila mimo objekt. Muzeum bylo následně po zbytek dne uzavřeno - ale již druhý den fungovalo normálně. Opravdu nevím, zda hlásat své názory skrze davový útok na muzeální instituci (jakéhokoliv charakteru) je úplně v pořádku.

Pátek 16. prosince 2011

Už je to tady... Aneb Jelena Serová (viz blog 13. prosince 2011) ví, kdy poletí na oběžnou dráhu. Nebude to ovšem v roce 2013, ale až o rok později: bude startovat na Sojuzu TMA-14M v září 2014. Bude palubní inženýrkou Dmitrije Kondratěva (veterán z letu Sojuz TMA-20/2010); třetí (americký) člen posádky dosud nebyl jmenován. – Přestože Serová poletí až v roce 2014, ke změnám v ruských členech posádek Mezinárodní kosmické stanice v roce 2013 přece jen dojde. Z letu Sojuz TMA-09M byl vyřazen Maksim Surajev, nahradí jej Fjodor Jurčichin (dosud Sojuz TMA-13M). Důvod „rošády“ nebyl oznámený.

Historický Hangar One vybudovaný pro vzducholoď USS Macon na Moffett Field (Amesovo kosmické středisko NASA, San Francisco, stát Kalifornie – naše návštěva viz blog 27. října 2009) nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí: jeho plášť byl totiž vyrobený z rakovinotvorných materiálů, které obsahují azbest, olovo a polychlorované bifenyly. Jednotlivé panely jsou proto aktuálně snímané; celý proces by měl skončit v červnu 2012. Je ovšem otázkou, zdali se je podaří nahradit: peníze na to zatím nejsou a nebudou-li, bude muset být konstrukce hangáru dříve či později stržena). Firma H211 (vlastněná zakladateli Googlu Larrym Pagem, Sergejem Brinem a Ericem Schmidt em) přitom nabídla 33 miliónů dolarů na rekonstrukci – s podmínkou, že bude moci využívat dvě třetiny hangárové plochy pro své účely (pro parkování vlastních letounů). Zbývající třetina plus veškerá nadzemní podlaží by zůstala NASA – kosmická agentura však již čtvrtý měsíc váhá. Firma H211 proto důrazně upozornila, že nabídka není na věky a že pokud se kosmická agentura rychle nerozhodne, postaví si (mnohem levněji) hangár vlastní.

Na prvním řádku jsou naše vlastní snímky hangáru Hangar One (délka 343 metrů, šířka 93 a výška 60 m), na druhém pak současný stav („rozebírání“ pláště) a na třetím řádku záběry historické.

Čtvrtek 15. prosince 2011

Nosná raketa Vega (plánovaná premiéra 26. ledna 2012) získala první dva komerční kontrakty. A to na vypuštění družic Sentinel-2B (2014) a Sentinel-3B (2016). No, komerční: raketa je vyvíjena pod patronací ESA – a obě dvě družice také (ač z finančních prostředků Evropské unie). Takže spíše než o regulérní klání (byť raketa Vega byla přesně pro tento typ družic konstruována) a komerční zakázku jde o „malou domů“.

Divize dálkového průzkumu Země NASA oznámila, že se stávajícím rozpočtem není schopna do budoucna zajistit požadovaný počet (dvě mise ročně) družic. Jako největší problém je přitom uváděna dramaticky rostoucí cena za nosné rakety: byť to nebylo přímo zmíněno, je to důsledek nedostupnosti relativně levné a spolehlivé rakety Delta-2 (varování před „dírou“ po ukončení provozu tohoto nosiče tu přitom byla už dříve, viz blog 25. srpna 2011). Ve srovnání s ní jsou dostupné Atlasy-5 a Delty-4 „pozlacené“ (nehledě na to, že už dnes nestíhají posílat do vesmíru všechny přislíbené družice, takže těžko se do jejich „jízdních řádů“ něco přidává). Falcon-9 (a nově i Antares, tedy ex-Taurus-II, viz blog 13. prosince 2011) nejsou pro náklady NASA certifikované (a ještě několik let nebudou – přitom až po certifikaci je možné podepisovat kontrakty).

V úterý byla představena nová firma Stratolaunch, jejíž nosná raketa by mohla právě Deltu-II nahradit (ovšem až někdy koncem desetiletí). Za firmou stojí řada velkých jmen – investor Paul Allen (jeden ze zakladatelů Microsoftu), konstruktér Burt Rutan, bývalý ředitel NASA Michael Griffin nebo Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX). Stratolaunch předpokládá koncept „vzdušného startu“: nově vyvinutý letoun (první zkušební start 2015 nebo 16) se dvěma trupy, šesti motory z Boeingu-747 a rozpětím křídel 130 m má vynést upravenou okřídlenou raketu Falcon se čtyřmi nebo pěti motory do deseti kilometrů a zde ji vypustit. Nosič o startovací hmotnosti 200 tun by měl mít nosnost přes 6000 kg nákladu.

Středa 14. prosince 2011

Dnes v noci zemřel ve věku 99 let ruský raketový konstruktér Boris Čertok (narozen 1. března 1912), jeden z nejbližších spolupracovníků „hlavního konstruktéra“ Sergeje Koroljova. Podílel se na prvních balistických raketách vyrobených v SSSR: od R-1 (kopie nacistické V-2) až po legendární dodnes létající R-7. Čertok byl mj. vedoucím přípravy a letu čtvrtého exempláře lunární sovětské nosné rakety N-1 (listopad 1972). Je autorem čtyřdílné knihy Rakety a lidé, jejíž první tři části (čtvrtá se chystá) jsou volně ke stažení na webu NASA ve formátu PDF (díl první, díl druhý a díl třetí).

Astronaut Chris Ferguson, který dal vale aktivní službě v oddílu astronautů NASA (viz blog 7. prosince 2011) nastoupil do firmy Boeing, kde se bude nadále podílet na vývoji nové komerční kosmické lodi CST-100. – Dovolím si v této souvislosti připomenout, že Boeing dlouhodobě inzeruje, že první zkušební let této lodi neprovedou astronauti NASA, nýbrž vlastní zaměstnanci firmy (viz např. blog 16. srpna 2011). Je to jen prachsprostá spekulace, ale nemyslím si, že by superzkušený astronaut podílející se na vývoji CST-100 neměl za čtyři roky šanci na nominaci...

Robot Curiosity, t.č. na cestě k Marsu, začal provádět první vědecká pozorování. Ač jej hlavní cíl práce pochopitelně čeká na povrchu Rudé planety, už nyní se pustil do studování vysoce energetických částic pocházejících ze Slunce, vzdálených galaxií a dalších zdrojů. Přístroj RAD je sice aktuálně stíněný kryty sondy a přeletovým stupněm, ale čistě teoreticky bude takto stíněný i astronaut letící na Mars: máme tak jedinečnou možnost sledovat, jakým dávkám radiace a z jakých zdrojů bude vystavený.

V Německu byly tento týden odhaleny dvě busty Jurije Gagarina (autoři Anatolij Dementěv a Sergej Olešija): první v pondělí v Chemnitzu, druhá v Morgenröthe-Rautenkranz (rodišti prvního německého kosmonauta Sigmunda Jähna). Nějak jsme nabyli dojmu, že by to bez nás nešlo - a tak jsme vyrazili na cesty.

Úterý 13. prosince 2011

Jako "osobní cíl" si současný ředitel ruského Roskosmosu Vladimir Popovkin vytknul co nejdříve dostat jedinou ženu v oddíle kosmonautů do vesmíru. Jelena Serová (vybraná 2009) prý bude brzy nominována do některého letu v roce 2013. A to navzdory skutečnosti, že posádky ISS jsou oficiálně jmenovány do polovinu roku 2014: podle všeho některých z ruských členů posádek bude muset jít v roce 2013 "z kola ven" (není to nic neobvyklého - často se tak děje z medicínských nebo disciplinárních důvodů). Kdo to bude? Pavel Vinogradov, Aleksandr Misurkin (oba Sojuz TMA-08M), Maksim Surajev (Sojuz TMA-09M), Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij (Sojuz TMA-10M) nebo Michail Tjurin (Sojuz TMA-11M)? Osobně bych si vsadil na jednoho z dvojice Misurkin-Rjazanskij, kteří jsou vzhledem ke své (ne)zkušenosti a startu v pozici palubních inženýrů přece jen o chloupek postradatelnější, než čtyři zkušení velitelé.

Manžel Jeleny Serové, Mark Serov, byl v kosmickém výcviku v letech 2003 až 11. Letos v lednu ale z oddílu odešel (proč, není mi známo), aniž by se podíval do vesmíru.

Kosmická raketa Taurus-II byla nově překřtěna na Antares. Je to svým způsobem logické: s předchozí raketou Taurus společnosti Orbital Sciences Corp. totiž neměla společného skutečně více, než jen ono jméno.

Dvěma satelitními snímky základny Revolučních gard nedaleko Teheránu z doby před výbuchem (pořízený 9. září 2011) a po něm (22. listopadu 2011) se vracím k tragické smrti generálmajora Hasana Moghaddama - viz blog 15. listopadu 2011.

Pondělí 12. prosince 2011

NASA tiskovou zprávou potvrdila, že dochází ke spojení zkušebních letů COTS-2 (souhrn manévrů na oběžné dráze, které simulují přílet a připojení k ISS) a COTS-3 (reálné zkušební připojení k ISS) lodi Dragon. Zároveň oznámila, že start byl stanovený na 7. února 2012. Celý kontrakt pro společnost SpaceX má hodnotu 396 mil. USD, dosud NASA zaplatila 376 mil. USD (za dosažení 36 ze 40 stanovených cílů). Osobně se snaze SpaceX na sloučení letů COTS-2 a COTS-3 nedivím. Jak z hlediska "dohnání" zpoždění při vývoji, tak i z hlediska ekonomického. Za každý let COTS-2 či COTS-3 (byť jejich realizaci firma původně sama NASA nabídla) totiž dostane jen 5 mil. USD. Z toho důvodu jsou pro ni zajímavější lety operační, kdy má americká kosmická agentura objednáno dvanáct startů za cenu 133 mil. USD/jeden.

Také "konkurenční" raketa Taurus-II nabírá zpoždění a její premiéra se stále odkládá. Aktuálně se s ní počítá až (= nejdříve) v březnu 2012.

Vzpomínáte si ještě na dobu před nějakými dvanácti či patnácti lety - jak vypadala kosmonautika v Letectví+kosmonautice? Pár aktualit, "Kosmické projekty zítřka", "Tělesa vypuštěná a zaniklá", k tomu sem tam do tří čísel (L+K vycházelo 26krát ročně) roztažená reportáž z letu raketoplánu. Ke spočítání mimo tuto pravidelnou šablonu vycházejících článků by vám stačily (za celý rok) prsty na obou rukách. Dnes je situace někde úplně jinde - a osobně jsem velmi rád, že jsem mohl pomoci k její změně. Jen v letošním ročníku Letectví+kosmonautiky vyšlo dle aktuálně publikovaného seznamu v sekci "Kosmonautika" přesně 60 článků (seriály počítám jako jeden), přičemž jsem byl podepsaný pod 48 z nich (a to několik mých výtvorů skončilo v jiných rubrikách - např. reportáže z letadlových lodí, které jsou ale samozřejmě s kosmonautikou svázané jen velmi volně). Jsem moc rád, že kosmonautika má v "Letectví + kosmonautice" zase více než důstojné zastoupení.

Pátek 9. prosince 2011

Ruská sonda Fobos-Grunt ("uvězněná" na nízké oběžné dráze Země a směřující k neodvratnému zániku v atmosféře) se rozpadá. Podařilo se detekovat několik blíže neidentifikovatelných částí, které se z ní oddělily - nejméně jedna přitom již vstoupila do atmosféry (v případě několika dalších je pak nejasné, zdali skutečně existují, nebo zdali jde o chyby v pozorování). Stejně tak pozorovatelé tvrdí, že sonda již není stabilní a rotuje s periodou zhruba dvacet sekund. Dosavadní sledování přitom ukazovala, že je orientovaná a svou polohu nemění. - V minulých dnech se ESA nechala "ukecat" (nikde jsem nenašel, cože se vlastně změnilo - viz blog 5. prosince 2011) a uskutečnila několik dalších pokusů o komunikaci. Vanitas vanitatum et omnia vanitas. (Marnost nad marnost, všechno je marnost.)

Zdá se, že misi ExoMars se podaří zachovat v nezměněné podobě - nebo v téměř nezměněné podobě. A to navzdory finančním potížím ESA (musela přijmout výrazná rozpočtová omezení a "strop" pro náklady) i NASA (nemůže si dovolit dodat raketu Atlas-5, s níž se počítalo). Novým partnerem projektu by se mělo stát Rusko, které se bude podílet na přístrojovém vybavení stejně jako na dodávce nosiče Proton. Má jen požadavek plného přístupu k vědeckým datům (ze všech komponent mise - tedy i z přistávacího zařízení, na jehož startu by se nemělo podílet). Současný scénář počítá se startem družice Trace Gas Orbiter pomocí rakety Proton v roce 2016 (na palubě bude mít i experimentální výsadkový modul EDM dodaný ESA), následovat má v lednu 2018 americký Atlas-V s evropským robotickým vozidlem Pasteur. Ještě není nic stvrzeno podpisem, ale ruka v rukávě evidentně je.

Letectví + kosmonautika 12/2011 a příděl kosmonautiky z mé klávesnice (plus fotoaparátu): "Průzkumník pro vzdálené světy" (představení výsadkového modulu SEV), "Sea Launch vstává z mrtvých", "Z garáže na Měsíc" (projekt Google Lunar X-Prize), "Bazén s kosmickou stanicí" (historie Sonny Carter Training Facility, viz blog 21. července 2010) a "Kosmonautika ve stínu kaktusů" (reportáž z Pima Air and Space Museum u Tucsonu v Novém Mexiku, viz blog 9. listopadu 2009).

Čtvrtek 8. prosince 2011

Na první pohled to byla obyčejná filatelistická obálka "počmáraná" sedmi čínskými klikiháky: na pohled druhý se z ní "vyklubaly" kompletní podpisy druhého oddílu čínských kosmonautů . Kromě dvou kandidátek na kosmonautky Wang Yaping (jejíž totožnost jsme znali již před více než rokem, viz blog 15. listopadu 2010 - a poprvé jsem ji dokonce jmenoval na blogu už 15. března 2010) a Liu Yang je to ještě pětice pilotů Zhang Lu, Chen Dong, Cai Xuzhe, Tang Hongbo a Yi Guangfu.

Dnes se v Brně konal (mnou moderovaný) seminář ESINET Road Show pořádáný společně Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a Jihomoravským inovačním centrem (JIC). Uskutečnil se v prostorách Hvězdárny a planetária v Brně (pro veřejnost se po rekonstrukci otevřela teprve minulý měsíc). Seminář byl určený začínajícím firmám a podnikatelům v oblasti kosmických technologií: představoval snůšku rad, tipů, nápadů, kontaktů a úspěšných příběhů. Akce byla mimořádně hutná, člověk se dozvěděl mnohé o "zákulisí" - a stejně tak o praktické aplikaci kosmických technologií. Věděli jste například, že nejmenovaná firma při sypání smažených brambůrků do pytlíku využívá stejné modelování trajektorií letu, jako ESA při počítání přistání sond na vzdálených planetách? To proto, aby se brambůrky při sypání co nejméně lámaly. I když si dost dobře nedovedu představit, že právě na tomto příkladu budu ospravedlňovat miliardy dolarů/eur vynakládané na kosmonautiku...

Proměnit svůj sen v realitu se rozhodl Uganďan Chris Nsamba z Kampaly, když začal na zahradě své matky stavět vlastní raketoplán. Uvádí, že první testy čekají stroj (pracuje na něm už 22 měsíců) v příštím roce. Svou prací či penězi prý pomohlo už 600 lidí. Vybralo se v přepočtu zhruba 1,5 miliónu korun a na stavbě "ugandaplánu" se pracuje už 22 měsíců. Programu vyjádřil morální podporu (a finanční přislíbil) i prezident Ugandy Yoweri Museveni.

Středa 7. prosince 2011

Federální letecký úřad (FAA, Federal Aviation Administration - úřad, jehož šéf Randy Babbitt včera rezignoval kvůli řízení v opilosti) vydal minulý měsíc souhlas se zkušebními lety zařízení Grasshoper společností SpaceX (viz blog 19. října 2011). Pokud bude dodržen původně oznámený termín (což by byla u této firmy výjimka potvrzující pravidlo), mohlo by k jeho zkouškám dojít v prvním čtvrtletí příštího roku. Dokument FAA zmiňuje sedmdesát startů zařízení Grasshoper během tří let.

Alespoň něco by tak mělo společnosti SpaceX létat, protože se začalo hovořit o dalším odkladu startu lodi Dragon na raketě Falcon-9 k ISS: na únor až březen 2012. "Vina" je samozřejmě na NASA (nevím, jak NASA blokovala třeba zkušební start COTS2 přesně před rokem slibovaný na letošní duben, ale budiž - viz blog 17. prosince 2010) a na problémech s kompatibilitou software. Software je samozřejmě nevyzpytatelný, ale zajímavé je, že nikdo jiný tyto problémy nemá. Mimochodem, dlouhodobě špatnou komunikaci a neochotu ze strany SpaceX sdílet data právě v příapdě software před několika měsíci tvrdě zkritizovala komise Aerospace Safety Advisory Panel (nezávislý orgán dohlížející na bezpečnost, který byl ustanovený po katastrofě Apollo-1 v roce 1967). Na komerční starty by pak případné problémy se softwarem na ISS neměly mít jaksi vůbec vliv, že.

Trojnásobný americký astronaut Chris Ferguson (veterán z letů Atlantis STS-115/2006, Endeavour STS-126/2008 a Atlantis STS-135/2011; jinak jeden z nejochotnějších "podepisovačů" a "odepisovačů" mezi astronauty) končí v oddíle NASA a od příštího pondělí nastupuje do "soukromého sektoru". Do historie se zapsal tím, že se stal velitelem poslední mise kosmického raketoplánu letos v červenci. Zajímavé je, že všichni velitelé tří posledních letů raketoplánů (Discovery STS-133, Endeavour STS-135 i Atlantis STS-135) dali prakticky ihned po návratu z vesmíru vale práci astronauta. - Osobně si myslím, že zvláště v případě Fergusona je to škoda, protože prošel výcvikem k dlouhodobému pobytu na ISS (pro případ, že by se Atlantis nemohl vrátit na Zemi a posádku by musely odvozit ruské lodě Sojuz) a jeho příprava na skutečný dlouhodobý let by tak byla jednodušší. Nehledě na to, že se v USA nedostává astronautů schopných "vejít" se do ruské lodi Sojuz. Ale v konečném důsledku: Ferguson sám nejlíp ví, co má dělat.

Úterý 6. prosince 2011

Čína si už nyní připsala další rekordní rok v kosmonautice: raketa CZ-3A (vynesla do vesmíru desátou družici globálního navigačního systému Beidou, který bude tvořený třiceti satelity) se stala letos šestnáctým úspěšně vypuštěným nosičem. Pokud bychom počítali i havárii CZ-2C (ta se mimochodem vrátila do služby jen den před startem CZ-3A), šlo o sedmnáctý čínský start. V dosud rekordním roce 2010 přitom ČLR vyslala na oběžnou dráhu patnáct raket. Letošní účet přitom ještě není uzavřený, neb Čína chce 19. prosince vyslat do vesmíru komunikační družici NigComSat-1R (raketa CZ-3B/E) a možná do konce roku stihne vypustit i ZiYuan-1 (CZ-2C) pro dálkový průzkum Země. – Samozřejmě, že počet startů není zásadním kritériem pro hodnocení kosmonautiky, ale lze z něj určit jak důraz kladený na kosmonautiku, tak její trendy.

Rekordmanem v počtu kosmických startů zůstane letos Rusko, které dosud uskutečnilo 26 úspěšných startů (další čtyři jsou plánované). Právě toto prvenství je přitom svým způsobem potvrzením toho, že v případě kosmických startů nejde o kvantitu, protože u Ruska je dlouhodobě zapříčiněno nížší živitností vynášených zařízení (a tudíž potřebou jejich častější obnovy). USA pak uskutečnily 17 úspěšných startů (plus zaznamenaly jednu havárii) a žádné další do konce roku již neplánují. ČLR tak má našlápnuto Ameriku vystrnadit z druhého místa kosmických startů.

Do ruky se mi dostala (a už v ní zůstala) další kosmická pamětihodnost: (východo)německá vystřihovánka lodí Sojuz-4 a -5. Zajímavostí je, že část modelu je tištěna na alobalem potaženém papíře (takže lesklé díly se budou skutečně lesknout). Pěkné, zajímavé, netradiční!

Pondělí 5. prosince 2011

Sonda Fobos-Grunt stále nereaguje na vyslané povely (ostatně, i nedávná euforická zpráva o tom, že se podařilo ustanovit dvoucestnou komunikaci byla jen o tom, že byl zachycen dosud nejsilnější signál ze sondy – ovšem pravděpodobně nikoliv díky vysílání ze země, ale díky přesnější znalosti polohy automatu). ESA se proto rozhodla veškeré další pokusy o navázání kontaktu ukončit - s diplomatickým dovětkem, že "kdyby se něco změnilo, je připravena okamžitě pomoci". Rusko se zřejmě bude o nemožné pokoušet dále, ale jeho prostředky a možnosti jsou silně omezené. Aktuálně se počítá se zánikem Fobos-Gruntu v hustých vrstvách zemské atmosféry dne 12. ledna 2012 (plus mínus devět dní).

Americká sonda Curiosity (viz blog 28. listopadu 2011) tak míří k Rudé planetě osamocena. Řídící středisko se přitom rozhodlo vypustit první plánovaný korekční manévr, protože její navedení na meziplanetární dráhu bylo absolutně přesné. Nyní vychází přistávací manévr na 6. srpna 2012 mezi 7:00 a 7:30 h středoevropského času.

Roskosmos zveřejnil dvě nové fotografie posádky: jde o záložní týmy pro lety Sojuz TMA-22 (start 14. listopadu 2011) a TMA-03M (plánovaný start 21. prosince 2011). Z nich se ovšem stanou hlavní posádky pro starty Sojuz TMA-04M (plánovaný start 30. března 2012) a TMA-05M (plánovaný start 30. května 2012). Aneb na prvním snímku (zleva) Joe Acaba (Discovery STS-119/2009, USA), Gennadij Padalka (Sojuz TM-28/1998, Sojuz TMA-4/2004 a Sojuz TMA-14/2009) a Sergej Revin (nováček, oba Rusko), na druhém pak Sunita Williamsová (Discovery STS-116/2006, USA), Jurij Malenčenko (Sojuz TM-19/1994, Atlantis STS-106/2000, Sojuz TMA-2/2003 a Sojuz TMA-11/2007, Rusko) a Akihiko Hošide (Japonsko, Discovery STS-124/2008). U Malenčenka mě napadá: bude prvním kosmonautem světa, který poletí ve čtyřech typech kosmických lodí (pokud verze lodi Sojuz TM, TMA a TMA-M považujeme za odlišné typy).

Pátek 2. prosince 2011

Příští týden se v Paříži setkají zástupci ESA, Ruska a USA, aby jednali o koordinaci budoucí spolupráce a misí na Mars. Schůzka byla sjednána narychlo poté, co NASA není kvůli škrtům v rozpočtu schopna dostát svému původnímu závazku a poskytnout pro sondu Mars Trace Gas Orbiter nosnou raketu Atlas-5. Stejně tak má ESA problém s financování programu sond v letech 2016 a 18 v plné výši – a o ruských technických peripetiích ani nemluvě. Všechny tři subjekty každopádně mají zájem soustředit své zdroje a napřít síly společným směrem. Tak uvidíme, co uvidíme.

Přináším malou přehlídku odkazů na internetu vztahujících se k mým aktivitám z poslední doby. Na webových stránkách Hvězdárny Valašské Meziříčí je ke stažení brožura Příběhy kosmických technologií (cca 1,2 MB), kterou jsem vytvořil pro projekt Obloha na dlani – jde o přehled aplikace kosmických technologií v pozemských podmínkách. Jsou zde zmíněny desítky příkladů stejně jako vyvráceny nejčastější omyly (teflon, suchý zip...). Na stránkách měsíčníku Technik je pak volně přístupný můj článek "Vábení Rudé planety", který vyšel v čísle 11/2011 (viz blog 22. listopadu 2011). Na stránkách Českého rozhlasu Leonardo je zase včerejší téměř hodinové povídání se mnou v pořadu „Vstupte!“ V neposlední řadě pak odkazuji na dvě galerie (zde a zde), kde jsou fotografie i videosekvence z přednášky Nesmělé krůčky do vesmíru, kterou jsem společně se svými pomocníky „spáchal“ v neděli 20. listopadu 2011.

Páté letošní vydání dvouměsíčníku Ekologie (tedy z října) přineslo můj článek "O družicích, které nám padají na hlavu".

Čtvrtek 1. prosince 2011

„Kongres kosmonautů" ASE má aktuálně pro příští rok jediné kandidátské místo: Saúdskou Arábii (druhý zvažovaný kandidát, Budapešť, pro nedostatek financí svoji účast odřekl). Ovšem zdali se vůbec uskuteční, není jisté. Stejně tak je na tom kongres v roce 2013: jediným kandidátským městem je německý Kolín nad Rýnem. – Uvnitř organizace ASE sílí hlasy volající po skončení těchto kongresů (za posledních deset let bylo akci nutno čtyřikrát zrušit z rozpočtových důvodů). Prý se koncept přežil, prý žijeme v jiné době, prý tam jezdí stále stejné tváře... Asi na tom něco bude – na druhé straně by bylo zrušení této akce (alespoň pro mě) velmi smutné. Nicméně zřejmě půjde o realitu.

Ostatně, zatím poslední kongres ASE se stal platformou rusko-evropské roztržky. Počátkem září totiž na něm nebyli žádní zástupci ESA. A ruská strana „na oplátku“ neposlala svého zástupce na poletovou „spanilou jízdu“ po misi Sojuz TMA-20/MagISStra (které velel Dmitrij Kondratěv). Roztržka (prý) plyne z toho, že mezi Ruskem a ESA nedošlo k dohodě o větším množství míst pro evropské kosmonauty na ISS. ESA má nárok na 8,3 procenta posádek ze „západního segmentu“ stanice (který počítá s tříčlennou posádkou), což představuje maximálně jednoho kosmonauta za dva roky. ESA chtěla toto množství zvýšit - například přidáním pátého Sojuzu (viz blog 13. září 2010) nebo barterem za místo z ruské kvóty. Ovšem obě strany nenašly společnou řeč – a podle všeho se dokonce rozešly ve zlém.

ESA dosud fakticky na ISS realizovala jen dva skutečné dlouhodobé lety: Thomase Reitera a Franka De Winneho. A další dva chystá: Andrého Kuiperse (prosinec 2011) a Alexandra Gersta (březen 2014). Mise Paola Nespoliho (prosinec 2010) a Lucy Parmitana (květen 2013) jdou totiž z kvóty NASA, která vyměnila svůj disponibilní část za dodávku italského hardware (např. modul Node-3). To znamená, že například za místa v lodích Sojuz pro Nespoliho i Parmitana platila NASA. Čistě technicky tyto „italské“ lety zastřešuje ESA (protože se jednotlivé členské země oficiálně vzdaly svých národních pilotovaných programů ve prospěch společného), prakticky ale jde o ryze italské výpravy.

Pro velmoci typu Německo, Francie či Itálie (znovu připomínám, že tato země zatím využívá své vlastní sloty, nikoliv kvótu ESA!) je přitom frekvence jednoho národního kosmonauta za deset a více let pro zajištění dlouhodobé podpory ISS asi krapet frustrující…

Ekologie 4/2011 (alias srpen letošního roku) a článek "Venuše - laboratoř výzkumu skleníkového efektu" mé provenience.

TOPlist