Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Středa 31. srpna 2011

Blog, který právě čtete (a jsem rád, že Vám návštěva těchto stránek za to stojí) oslavil v pondělí 29. srpna 2011 páté narozeniny: nezapomněl jsem, jen jsem nestihl nachystat zamýšlený malý "dárek". Tak tedy: pro snadnější orientaci jsem vytvořil kompletní archívy jednotlivých let. Laskavý čtenář tak nemusí při pátrání v historii otevírat jednotlivé měsíce (jako doposud), ale může (má-li dostatečně silné spojení, neb zvláště poslední roky obsahují přes tisíc obrázků) se věnovat průzkumu jednotlivých let (2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011). Mimochodem, představuje to nějakých 1026 normostran textu a bez několika málo kusů 5000 obrázků (myslím, že nebude moc autorů, kteří obohatili český internet o takovéto množství původního převážně kosmického materiálu). Držte mi palce, ať jich ještě pár přibude!

Rusko zveřejnilo informace o příčinách havárií raket Proton a Sojuz tento měsíc. Horní stupeň rakety Proton Breeze-M nefungoval správně, protože selhal jeho řídící systém: "Časový interval k manipulaci s gyroskopickou platformou do správné pozice byl neúměrně krátký." (Mimochodem, "nejdůvěryhodnější zpravodajský portál" psal o "hydrostabilizační platformě".) Zdali šlo o softwarovou či organizační chybu, prameny neuvádějí (resp. všichni automaticky svádí vinu na programátora - ale co když psal kód přesně podle předloženého zadání?). Zároveň byly zahájeny přípravy k letům dalších raket Proton (na závěrečné čtyři měsíce roku se plánovaly tři); jejich přesný harmonogram bude zveřejněn v nejbližších dnech. - Misi rakety Sojuz pak ukončilo přerušení činnosti plynového generátoru, který zajišťuje dodávku paliva do motoru RD-0110. Proč přestal generátor pracovat, nebylo zatím ani naznačeno.

Zářijové číslo měsíčníku Válka otisklo můj článek "Základna raketám zaslíbená" - o historii německé raketové střelnice Peenemünde.

Úterý 30. srpna 2011

NASA zveřejnila nový odhad ceny teleskopu JWST (James Webb Space Telescope): ta by měla dosáhnout částky 8,7 mld. dolarů (vývoj, výroba, start, pět let provozu). Termín startu se každopádně posouvá na říjen 2018. Prozatím se počítalo s celkovou částkou 6,5 mld. USD (viz blog 1. prosince 2010) - dosud přitom bylo proinvestováno "jen" něco přes tři miliardy dolarů. Osud projektu je každopádně v nynější době "utahování opasků" velmi nejistý - viz blog 11. července 2011.

Start japonské rakety H-2A plánovaný na neděli 28. srpna byl odložený na neurčito. Důvodem se stalo odhalení závady v řídícím a komunikačním systému nosiče (podle některých zpráv šlo o autodestrukční systém) tři dny před plánovaným vypuštěním s družicí pro optický průzkum IGS (Information Gathering Satellite). Ta je první z druhé generace satelitů, přičemž má dokompletovat japonský satelitní zpravodajský systém na plný stav dvou optických a dvou radarových družic. IGS má pořizovat snímky s rozlišením 60 cm detailů.

Letectví+kosmonautika 8/2011 obsahuje dva články podepsané mým jménem: "Kosmické novinky na pařížském aerosalónu" a "Morpheus - Taxi pro robota na Měsíci" (viz blog 20. června 2011).

Pondělí 29. srpna 2011

Dnes by mělo Rusko zveřejnit (předběžný?; k havárii došlo v důsledku poklesu tlaku paliva - otázkou zůstává jeho příčina) závěr vyšetřovaí komise havárie rakety Sojuz-U, která nesla zásobovací loď Progress M-12M (viz blog 24. srpna 2011). Na základě toho bude přijatý harmonogram dalších prací a upravený letový řád pro ISS. Zatím se počítá s odkladem přistání lodi Sojuz TMA-21 z 8. na 22. září - a s odkladem startu lodi Sojuz TMA-22 z 22. září na 6. října. Před tímto pilotovaným letem má raketa Sojuz vzlétnout nejméně dvakrát: jednou s družicí Glonass-M, jednou s lodí Progress M-13M. Havárie pak má dopady i na zemi, když ruský generální prokurátor zahájil vyšetřování v továrně ve Voroněži, kde byl vyrobený třetí stupeň selhavší rakety. Přislíbil, že pokud bude odhaleno nějaké zanedbání na straně dělníků či vedení továrny, půjdou viníci před soud - s výhledem nepodmíněných trestů.

Pokud by byl odklad ve vypouštění lodí Sojuz větší, bude Mezinárodní kosmická stanice od letošního listopadu neobydlená. Zatímco přistání lodi Sojuz TMA-21 lze odložit až do října (nejpozději do 31. října) a návrat lodi Sojuz TMA-02M (nyní 16. listopadu 2011) až do počátku ledna 2012 (přesně 3. ledna), prakticky je to krapet jinak: Rusové se chtějí vyhnout přistání v zimních měsících. Jednak kvůli tomu, že by muselo být provedeno v noci, jednak kvůli krajně nepříznivému počasí panujícímu v té době v Kazachstánu. Takže: nebude-li možné vypustit další pilotovaný Sojuz do poloviny listopadu, ISS osiří. (Osobně se ale domnívám, že jde o nepravděpodobný scénář.)

Paní Indira Feustlová, manželka Andrew Feustela, rozhodně není astronautka - přesto jsem ji o podpis požádal (když už se naskytla příležitost). Bodejť by ne: vždyť se její jméno objevilo na polooficiálním emblému manželek mise Endeavour STS-134 (srovnejte s čistě oficiálním emblémem - viz blog 4. března 2010, 16. května 2011 nebo nejnověji 24. srpna 2011).

Pátek 26. srpna 2011

Na kosmodrom Wallops ve státě Virginie dorazila první polovina nové nákladní lodi Cygnus, která by si měla svoji premiéru odbýt v únoru či březnu příštího roku. (Poletí na palubě nové rakety Taurus-II, ta by měla být odzkoušena ještě koncem letošního roku.) Na kosmodromu je tak přetlakový modul první lodi Cygnus, který byl vyrobený v Itálii firmou Thales Alenia Space (mj. pro ISS dodala moduly Node-2, Node-3, Cupola nebo Leonardo - z jeho konstrukce MPLM je mimochodem přetlakový modul lodi Cygnus odvozený). Druhou polovinu lodi Cygnus tvoří servisní modul, který zatím prochází testy v Dullesu (stát Virginia) - a na kosmodrom poputuje až po jejich dokončení.

Exastronaut a první člověk na Měsíci Neil Armstrong (Gemini-8/1966, Apollo-11/1969) se chystá vystoupit v Kongresu USA s výzvou k urychlenému návratu lidí na Měsíc, který by se měl stát "odrazovým můstkem" (ve smyslu získání zkušeností) před cestou na Mars. Armstrong již dříve kritizoval prezidenta Baraka Obamu za jeho chaotická a bezkoncepční rozhodnutí, která se týkají budoucnosti americké kosmonautiky.

S nedávnou návštěvou Andrewa Feustela v Česku byl neodmyslitelně spojený také Krteček: za ním jsme (i s jeho brášky) vyrazili letos v dubnu na Floridu (viz blog 28. dubna 2011), ale bohužel nám nebylo dopřáno start raketoplánu Endeavour STS-134 vidět. A tak nám Feustel alespoň podepsal fotografie s raketoplánem na rampě plus několik "krtkovských" vztahujících se k jeho letu. (Na fotografii ve spodní řadě je Krteček špatně vidět: najdete ho zhruba u Feustelova pravého ramene.)

Čtvrtek 25. srpna 2011

Vaše předpoklady jsou příliš optimistické. - To je poselství plynoucí z revize, kterou ohledně budoucího amerického průzkumu vesmíru astronauty provedla firma Booz Allen Hamilton. Ta hodnotila cenové odhady týkající se nové kosmické lodi MPCV (ex-Orion), superrakety SLS a drastické modernizace startovacích komplexů plus pozemních zařízení (nástin těchto čísel - viz blog 8. srpna 2011). Revize mj. konstatuje: "Všechny tři odhady výdajů předpokládají značné a neopodstatněné budoucí úspory nákladů, což vede k dojmu, že jde o příliš optimistická čísla." No, pokud náklady 29 až 38 mld. dolarů do premiérového pilotovaného startu systému (přesně za deset let, v srpnu 2021) využívajícího stávající infrastrukturu a raketu odvozenou z raketoplánů jsou optimistické, pak bych nechtěl viděl pesimistická čísla...

Poslední dva starty má před sebou raketa Delta-II: v září z mysu Canaveral (stát Florida), v říjnu z kosmodromu Vandenberg (stát Kalifornie). Dosud má za sebou 149 letů, z toho 147 plně úspěšných (jedno totální selhání, jeden částečný neúspěch). NASA ale začala uvažovat o jejím návratu do služby: do budoucna totiž není k dispozici vhodný nosič střední třídy za rozumnou cenu. Přitom Delta-II vynesla do vesmíru šedesát procent vědeckých družic a sond NASA v posledních deseti letech. Údajně jsou k dispozici součástky pro výrobu pěti raket Delta-II: její lety by tak (alespoň v omezené míře) mohly být obnoveny v roce 2014. (Další variantou je výběr nosiče Taurus-2, který ale na svoji premiéru teprve čeká. - Do budoucna se počítá i s využitím Falconu-9, ale ten bude certifikován pro lety s nejcennějšími náklady NASA v nejoptimističtějším případě v roce 2014.) NASA má přitom hned několik zařízení, u kterých nemá vybranou nosnou raketu a kde by právě Delta-II "bodla". Jde o OCO-2 (původně Taurus-II, ale po havárii dvou raket v řadě NASA kontrakt pozastavila) s plánovaným startem 2013, oceánografickou francouzsko-americkou družici Jason-3 (start 2013 nebo 14), satelit SMAP (Soil Moisture Active Passive, 2014) a ICESat (2016).

Na blogu 25. ledna 2011 jsem informoval o tom, že osmnáctý oddíl amerických astronautů z roku 2000 nese neoficiální označení Bugz. A protože členem tohoto oddílu byl i Andrew Feustel (viz blog 22. srpna 2011), nechal jsem si ho zvěčnit jak na oficiální litografii oddílu, tak i na méně oficiálním snímku...

Středa 24. srpna 2011

Po zkázách raket Proton a CZ-2C minulý týden (viz blog 18. srpna 2011) tu máme další selhání kosmického nosiče: raketa Sojuz dnes havarovala ve 325. sekundě letu (během činnosti třetího stupně). Na oběžnou dráhu nesla (leč nedopravila) zásobovací loď Progress M-12M. Šlo o 44. zásobovací misi na Mezinárodní kosmickou stanici - a celkově o 175. loď typu Progress (od roku 1978). Jde přitom o historicky první selhání mise Progress - a stejně tak jakékoliv mise na ISS. Vzhledem ke značnému "předzásobování" stanice by ovšem její posádka neměla trpěti jakýmkoliv nedostatkem... (Navíc Progress dnes není jediná zásobovací loď pro ISS: z odzkoušených jsou k dispozici evropská ATV a japonská HTV dopravující ročně stejné množství zásob na stanici jako Rusové.)

Vzhledem k tomu, že stejné nosné rakety používají i pilotované lodě Sojuz a že rakety budou podle všeho na nějaký čas "uzemněny", může havárie narušit letový harmonogram ISS. Nejbližší start pilotované lodi Sojuz TMA-22 je aktuálně plánovaný na 22. září: kdyby byl odližený, posunul by se kvůli zachoání kontinuity provozu nejspíše o měsíc i návrat lodi Sojuz TMA-21 (dosud 9. září 2011).

Zneužil jsem příležitost a od Andrew Feustela (viz blog 22. a 23. srpna 2011) si nechal napsat věnování na litografii posádky raketoplánu Endeavour STS-134 (kterou jsem získal již dříve, viz blog 16. května 2011). A pak jej požádal ještě o několik podpisů: například na fotografii kapely Max-Q, kde dělá kytaristu (druhý řádek, druhý snímek) nebo na fotografie z našeho minulého setkání v roce 2009 (viz blog 4. srpna 2009).

Úterý 23. srpna 2011

Po havárii čínské rakety CZ-2C (viz blog 18. srpna 2011) se objevily úvahy, zdali tato událost nebude mít vliv na plánované vypuštění kosmické stanice Tiangong-1 koncem tohoto měsíce (poslední zprávy hovořily o termínu 29./30. srpna). Čína to nejprve popřela s tím, že jde o odlišné nosiče (stanici má vynést verze CZ-2F). Nyní se ovšem objevily (neověřené a v tuto chvíli neověřitelné) informace, že se start odkládá na říjen. Tak uvidíme...

Letošní okurkovou sezónu zpestřila informace o tom, že britský princ Harry by se rád stal astronautem. Prý již v příštím roce se zapojí do výcviku NASA (sice se výběr nového oddílu astronautů čeká, ale to je asi tak všechno, co má zpráva společného s realitou). Harry by se rád (dle "okurkových" informací) stal prvním astronautem s "modrou krví" (a co třeba saúdskoarabský princ Sultan Al-Saud, který letěl raketoplánem již v roce 1985?). Celkově bych tuto zprávu bral s hooodně velkou rezervou...

O unikátních fotografiích startu raketoplánu Endeavour STS-134 pořízených náhodně z dopravního letadla jsem již informoval (viz blog 1. června 2011) stejně jako o neméně unikátních snímcích Mezinárodní kosmické stanice z odlétající lodi Sojuz TMA-20 (viz blog 8. června 2011). Protože u obou událostí byl astronaut Andrew Feustel (raketoplánem startoval, na stanici v době fotografování bydlel), který zavítal počátkem srpna do Česka (viz blog 22. srpna 2011), nechal jsem si ho na snímky z těchto událostí zvěčnit...

Pondělí 22. srpna 2011

Hlavní konstruktér kanceláře NPO Eněrgija Vitalij Lopota oznámil, že Rusko obnoví lety platících turistů v lodích Sojuz v roce 2014. Za tímto účelem by měla být vyrobena pátá loď mimo běžnou produkci čtyř kabin ročně pro Mezinárodní kosmickou stanici. Podle Lopoty se již s její výrobou započalo a je v "rané fázi".

Společnost Virgin Galactic informovala, že první let s platícími pasažéry lodi SpaceShipTwo povede pilot Dave Mackay z britského Helmsdale (54). Mackay působil šestnáct let u RAF, z toho polovinu jako testovací pilot. Od roku 1995 pracuje pro Virgin Atlantic, kde se postupně vypracoval až na kapitána Boeingu-747. Má nalétáno 11 tisíc hodin na více než stovce různých letadel.

První dva srpnové týdny byly v české kosmonautice ve znamení návštěvy amerického astronauta Andrew Feustela (veterán z letů Atlantis STS-125/2009 a Endeavour STS-134/2011), který uspořádal fantastické turné po naší zemi. (Mimochodem, Feustel "obětoval" setkání posádky své mise STS-134 v Bílém domě s americkým prezidentem Barackem Obamou, které se uskutečnilo v úterý 2. srpna 2011.) Za Feustelem jsme vyrazili do Českého Krumlova (viz první a druhý řádek fotografií), neb jsme v jižních Čechách trávili dovolenou. Následně jsme se mihli i v Soběšicích u Brna (třetí řada fotek) a nakonec i na hlavní superakci v Brně (poslední řádek). Zbyla spousta krásných vzpomínek. Např. při pozdním příchodu do Krumlova se Feustel omluvil a když viděl jen pár desítek lidí v sále, prohlásil, že slibuje, že dnes podepíše při autogramiádě všem všechno - po tváři mi přelétl široký úsměv, zatímco manželka tiše zasyčela "Opovaž se!" - věděla, že jsem si právě vyzvedl balíček jedné stovky fotografií Mezinárodní kosmické stanice, které se chystám rozeslat kosmonautům s žádostí o podpis... (Bohatá fotogalerie z návštěvy Feustela je na webu Astro - další jsou z našich rodinných fotoaparátů nebo od mnoha známých či neznámých, kteří mi je poslali. Všem tímto DĚKUJI MOC!)

Pátek 19. srpna 2011

Společnost SpaceX zveřejnila další porci informací o svých aktivitách. Start třetí rakety Falcon-9 s lodí Dragon, která by mohla zamířit k Mezinárodní kosmické stanici (viz blog 26. července 2011), je stále připravovaný na 30. listopadu 2011 (připojení k ISS 7. prosince). Ovšem je velmi pravděpodobný odklad na příští rok - oficiálně z důvodu "velkého provozu u ISS v letošním roce" (což je zvláštní, protože na poslední tři měsíce letošního roku jsou plánované přílety jen dvou lodí - kdežto na první čtvrtletí roku příštího čtyř až pěti lodí; právě Dragon v to nepočítaje). Firma SpaceX každopádně provedla na mysu Canaveral zkušební odpočítávání rakety Falcon-9 včetně tankování pohonnými látkami. Odpočet se zastavil (dle plánu) sekundu před zážehem motorů. Došlo mj. k odzkoušení nových čerpadel, která umožňují raketu natankovat během třiceti minut (dosud to trvalo 90 minut). Teoreticky je tak nyní možné Falcon-9 vypustit do hodiny od opuštění hangáru.

SpaceX zároveň zvyšuje výrobní kapacitu svého závodu v kalifornském Hawthorne (viz blog 22. října 2011), kde chce dosáhnout kapacity jednoho vyrobeného prvního stupně Falconu-9 (spřažená trojice těchto bloků tvoří první stupeň budoucí rakety Falcon Heavy - viz blog 6. dubna 2011) týdně a jednoho druhého stupně každé dva týdny. Zároveň se počítá s produkcí jedné lodi Dragon (v pilotované či nákladní verzi) každých šest až osm týdnů. Teoreticky tak lze dosáhnout frekvence šesti až osmi letů Dragonu ročně.

Čtrnáctideník Svět 11/2011 přinesl mé volné doplnění článku "Raketoplány: poslední mise se blíží" (viz blog 17. srpna 2011). Jeho název je "Miniraketoplány - Jaká je budoucnost vesmírných letů?" a věnuje se právě miniraketoplánům. Jejich výhodám/nevýhodám, možnostem a historii stejně jako budoucnosti.

Čtvrtek 18. srpna 2011

Včera jsem psal, že "čínský raketostroj se zase rozjel na plné obrátky" a avizoval jsem dnešní start rakety CZ-2C s družicí Shi Jian 11-04. Všechno je ale jinak: raketa sice odstartovala, ale raketostroj se zadrhl, neb během vzletu (po Čínu šlo o třetí start během jediného týdne) havarovala. V tuto chvíli není jasné, v jaké fázi letu k havárii došlo, jisté je jen to, že oběžné dráhy nebylo dosaženo - a že jde o první čínský nezdar po patnácti letech. Byla tak ukončena série 21 úspěšných čínských startů v řadě, nebo série 97 úspěchů (pokud částečný úspěch rakety CZ-3B v srpnu 2009 nepočítáme za neúspěch).

Tento čínský nezdar není aktuálně jediný: neúspěch si díky selhání rakety Proton-M připsalo také Rusko. Při (nebo bezprostředně po - v tom se zprávy liší) čtvrtém z pěti zážehů horního stupně Breez-M došlo ke ztrátě komunikace se stupněm i vynášenou družicí Ekspress-AM4.

Pro čtrnáctideník Svět 9/2011 jsem napsal článek "V pekelné výhni!" (o misi sondy MESSENGER k planetě Merkur).

Středa 17. srpna 2011

Čínský "raketostroj" se zase rozjel na plné obrátky: zatímco za prvních pět měsíců vyslala nejlidnatější země světa do vesmíru jedinou raketu, v rozmezí od 20. června do 15. srpna startovalo sedm nosičů. A podle všeho není všem dnům konec: do konce srpna se uskuteční ještě nejméně dva starty (snad již zítra poletí raketa CZ-2C s družicí Shi Jian 11-04 pro vědecké a technologické experimenty - protože ale o této sérii nejsou zveřejňované další informace, jde pravděpodobně o vojenské zařízení). A do konce roku dalších možná až sedm.

Snad již příští týden se dočkáme vypuštění první čínské kosmické stanice Tiangong-1: k tomu by mělo podle nejnovějších zpráv dojít v rozmezí 25. až 30. srpna 2011. O dva měsíce později (tedy koncem října) má ke stanici zamířit bezpilotní loď Shenzhou-8 - a pokud spojení obou těles proběhne na výbornou, poletí v Shenzhou-9 v první polovině příštího roku kosmonauti (v opačném případě bude i "devítka" bezpilotní). Ke stanici pak má ve druhé polovině 2012 zamířit i pilotovaná Shenzhou-10. Tiangong-1 je přitom označovaný jako "cílové těleso" a podle některých zpráv kosmonauti na jeho palubu vůbec nevstoupí - což je ale (podle mého názoru) v příkrém rozporu s informací, že Tiangong-1 ponese vlajku IAF (respektive ponese jednu velkou a 300 ks menších), kterou mají kosmonauti vyzvednout a vrátit zpět na Zemi - viz blog 19. července 2011.

Svět 8/2011 jsem obohatil o článek "Raketoplány: poslední mise se blíží" (připomínám, že časopis vyšel již v květnu).

Úterý 16. srpna 2011

Firma Boeing vybrala jako nosič pro svoji vyvíjenou loď CST-100 raketu Atlas-5. Celkem předpokládá tři testovací start. První (bezpilotní) v prvním čtvrtletí 2015, druhý také bezpilotní v polovině téhož roku - v tomto případě ovšem půjde především o test záchranného systému v reálných letových podmínách. Před koncem roku 2015 se pak má uskutečnit pilotovaný let se dvojicí zkušebních pilotů firmy Boeing na palubě. Firma zároveň oznámila, že v dohledné době provede výběr kandidátů na tuto zkušební misi: viceprezident Boeing John Elbon oznámil, že předchozí zkušenost s kosmickým letem není nutná, ale že bude představovat nezanedbatelnou výhodu. Samozřejmě je celý projekt podmíněný financováním ze strany NASA: to je zatím zajištěno v rámci programu CCDev jen do května příštího roku (společně se třemi dalšími projekty - viz blog 13. května 2011).

Konstrukční kancelář NPO Lavočkin oznámila, že Rusko chce do roku 2020 vyslat do vesmíru osm meziplanetárních sond. Nejbližší má být automat Fobos/Grunt (start listopad 2011). V roce 2013 se očekává mise Luna-Resurs (doprava mobilního vozidla na Měsíc, v rámci společné mise s Indií Chandrayaan-2), o rok později Luna-Glob. Obnovit průzkum Venuše má Veněra-D a v průzkumu Marsu pokračovat Mars-NET (obě 2016). Další tři sondy nebyly upřesněny. Jen připomínám, že Rusko za posledních 23 let dokázalo vyslat do vesmíru jedinou meziplanetární sondu (Mars-8 alias Mars-96), která ale byla zničena krátce po startu díky selhání nosné rakety.

Čtrnáctideník Svět číslo 7/2011 a můj článek "Utajená mise" - o konspirační teorii hovořící o letu Apolla-20 v roce 1976, což byla výprava mající za cíl zkoumat tajuplnou loď mimozemšťanů objevenou na Měsíci.

Pátek 12. srpna 2011

Chcete se stát "kosmickým turistou", ale nedisponujete potřebnými 200 tisíci dolary pro rezervaci "letenky" v lodi SpaceShipTwo (která má problémům navzdory k realizaci bezesporu nejblíže)? Žádná tragédie, příležitost nabízí slavná vyhlídková věž s restautrací Space Needle (Kosmická jehla) v Seattle (stát Washington). Výběr je dvoukolový: v prvním kole se stačí na stránkách Space Needle zaregistrovat a doufat ve štěstí. Z přihlášek (očekávají se jich milióny) bude náhodně vybráno tisíc osob. Ty pak budou mít za úkol vytvořit minutové video o tom, proč by právě ony měly získat vysněnou "letenku" - videa budou vystavena na internetu a o vítězi rozhodne veřejné hlasování.

Na blogu 27. července 2011 jsem informoval o knize Wings In Orbit ("Je to snad nejlepší kniha o kosmických raketoplánech, co jsem kdy měl v ruce.") Následně mi přišlo několik e-mailů, kde jste mě upozorňovali, že kniha je volně dostupná ke stažení na webu NASA. I když papír je papír, tak je mi nad slunce jasnější, že ne každý si chce nebo může papírovou publikaci pořídit (nehledě na to, že elektronická verze je krapet praktičtější na cesty či skladování). Proto se o odkaz rád dělím - a zároveň DĚKUJI VŠEM, kdo mě na něj upozornili! (Dopisy v koši nekončí a za aktivní čtenáře jsem opravdu velmi rád. DÍKY!)

Malé ohlédnutí za mým úterním (viz blog 9. srpna 2011) vystoupením v "Událostech, komentářích" na ČT24.

Čtvrtek 11. srpna 2011

S plánovaným příchodem komerčních (nikoliv soukromých – třeba Boeing nebo Lockheed Martin jsou svým způsobem také v soukromých rukách) zařízení pro dopravu nákladu a posádek do vesmíru se velmi často ozývá „už je na čase, aby tyto systémy konečně přišly!“ Neb stát je neschopný a nepružný, komerční firmy hospodaří rozumně, rychle a efektivně. Ono to ale neplatí vždy. Jen pro připomenutí: společnost SpaceX investovala kolem 300 mil. USD do rakety Falcon-9 (viz blog 10. srpna 2011; neuvádím to jako příklad plýtvání, ale jen jako srovnávací číslo). Ale třeba neúspěšný Beal Aerospace investoval do nosných raket kolem 200 mil. USD nebo Kistler částku zhruba 750 mil. dolarů. Z nich nakonec nevzniklo nic smysluplného... Vlastně nevzniklo vůbec, ale vůbec nic. Že je něco komerční, tedy ještě není automaticky záruka úspěchu.

Spor mezi společností SpaceX a Joem Fragolou (viz blog 14. července 2011) má poněkud zvláštní a překvapivou dohru - skončil se mimosoudní dohodou. Podmínky dohody nebyly zveřejněny. Protože Fragola se neomluvil ani jinak nevyjádřil, komentátoři se shodují na jednom - je to velmi zvláštní konec celého případu, kdy si společnost SpaceX nechala "nakydat na hlavu" a bez jediného slova vysvělení podanou žalobu stáhla...

"Potkali se u hangáru" - aneb "k sobě přitisknou se, čumák na čumák". Protože NASA stále má tři raketoplány, ale k dispozici jen dva hangáry OPF (kde se odstrojují a připravují na přesun do muzejí), musí stále jeden "odkládat" do hangáru VAB. Při jednom takovémto přesunu se dnes potkaly stroje Discovery a Endeavour - vznikla tak unikátní příležitost nafotit oba stroje společně. (No, ono by se asi nic nestalo, kdyby někdo lehce zapřemýšlel hlavou a naplánoval přesun tak, aby se k nim mohl přidat i Atlantis - vznikla by unikátní "rodinná fotografie" celé flotily raketoplánů...)

Středa 10. srpna 2011

Společnost SpaceX nedávno zveřejnila ekonomické informace o svém dosavadním fungování. V letech 2002 až 10 stál její provoz 800 mil. USD. V této částce je vybudování či úprava tří startovacích komplexů (Kwajalein, mys Canaveral, Vandenberg), továrna (kromě produkce motorů dimenzována na 12 startů Falconu-9 s lodí Dragon ročně), pět startů nosiče Falcon-1, dva Falcon-9 a jedna loď Dragon. Dnes má přitom firma objednávky na čtyřicet startů v hodnotě 3 mld. USD. Vývoj Falconu-9 trval 4,5 roku a stál něco přes 300 mil. USD. Vývoj lodi Dragon trval čtyři roky a stál zhruba stejně (300 mil. USD). Jednotková cena Falconu-9 je 54 mil. dolarů, cena kompletní mise Falconu-9 a Dragonu k Mezinárodní kosmické stanici je 133 mil. USD.

V této souvislosti je zajímavé, že NASA spočítala, že kdyby nosič třídy Falcon-9 realizovala ve vlastní režii, musela by na něj vynaložit 3,5 až 4 mld. dolarů. A viceprezident čínské společnosti CAST (China Aerospace Science and Technology Corp.) Lei Fanpei v dubnu 2011 v rozhovoru pro Aviation Week prohlásil, že ani čínské rakety nejsou dnes schopné cenově konkurovat SpaceX...

Dne 28. července 2011 zemřel Brian O´Leary (1940 - 2011). V říjnu 1967 byl vybraný do šestého oddílu astronautů NASA - do oddílu vědců, kteří věděli, že mají šance jen na záložní pozice pro poslední mise programu Apollo a Skylab, a tudíž bez reálné šance v dohledné době letět. (Mimochodem, z jedenácti členů oddílu do vesmíru nakonec čtyři na oběžnou dráhu vůbec neletěli a první jeho člen se podíval do vesmíru až v roce 1982, tedy po patnáctiletém čekání.) O´Leary ale s touto rolí evidentně nebyl smířený, protože oddíl po pouhých šesti měsících v dubnu 1968 opustil. Následně napsal knihu "The Making of an Ex-Astronaut" (volně "Jak se stát neastronautem"), v níž tvrdě kritizoval poměry v NASA i v samotném oddíle astronautů.

Úterý 9. srpna 2011

Izraelská raketa Šavit (česky „Kometa“) má za sebou od roku 1988 celkem devět startů (se třemi selháními): její velkou nevýhodou je vzhledem k poloze kosmodromu Palmachin nutnost letů na retrográdní dráhy. Tedy proti směru zemské rotace, což snižuje nosnost nejméně o čtvrtinu. (Záleží ale na úhlu pohledu, protože retrográdní dráha je vzhledem ke svým unikátním parametrům zajímavá ze zpravodajského hlediska.) Každopádně Izrael nyní intenzivně studuje možnost startů rakety Šavit z paluby letícího Boeingu-747 nad Indickým oceánem. Důvodem je požadavek na nové průzkumné družice, které budou mít hmotnost 700 kg (dnes zhruba polovina). Na rozdíl od rakety Pegasus, která je odhazovaná z paluby Lockheedu L-1011 a po krátkém pádu se pomocí křídel stabilizuje před zážehem motoru, by Šavit zapaloval svůj motor přímo na hřbetě Boeingu-747, který by těsně před tím provedl manévr směrující raketu do správné polohy. Podle izraelských zdrojů by to bylo pro posádku „silně nepříjemné, ale proveditelné“ – k dalším problémům pak patří třeba otázka případného nouzového přistání Boeingu-747 s raketou na hřbetě. Šavit využívá tuhé pohonné látky a má hmotnost 32 tun.

Možnost vypouštění rakety Šavit z letounu Boeing-747 ovšem není jediná alternativou, jak zvýšit kapacitu nosiče. Izrael jedná o možnosti vybudování vlastní startovací rampy na brazilském kosmodromu Alcantara, v Kourou (Francouzská Guayana) nebo na italské plošině San Marco u břehů Keni. Přenesení startů do jiné země by mj. mohlo umožnit komerční lety nosiče Šavit, o kterých se již delší dobu uvažuje.

Dnes kolem 22:45 h bych se měl objevit v Událostech na ČT24 - téma "kosmické smetí".

Měsíčník Robot Revue 5/2011 obsahoval můj článek "Až na konec světa - a ještě o kus dál!" (projekt meziplanetárních sond Voyager s důrazem na aktuální stav). Tímto číslem se zároveň vydavatel rozhodl publikování měsíčníku pozastavit s tím, že jej v nové podobě "restartuje" v září.

Pondělí 8. srpna 2011

Dle floridského deníku Orlando Sentinel jsou částky za vývoj nové americké rakety SLS (její letový harmonogram viz blog 28. července 2011) vpravdě astronomické. NASA počítá s tím, že před prvním testem superrakety a bezpilotní lodi MPCV v prosinci 2017 bude třeba vynaložit částku 17 až 22 miliard dolarů - a dalších 12 až 16 miliard bude zapotřebí před prvním pilotovaným letem v srpnu 2021. Orlando Sentinel neuvádí, jaký podíl připadá na raketu SLS a jaký na loď MPCV - každopádně jde při využití stávajících technologií a infrastruktury (dle mého názoru) o částky skutečně závratné. Jen pro úplnost: zrušený program Constellation si od ledna 2004 do dubna 2011 vyžádal 13,1 mld. dolarů.

Všechno zlé je pro něco dobré: extrémní sucho v Texasu způsobilo, že jezero v Nacogdoches vydalo nádrž o průměru 114 centimetrů, která bývala součástí raketoplánu Columbia (podle všeho šlo o nádrž na kapalný vodík pro výrobu elektrické energie, která má hmotnost 97 kg). Nádrž má být nyní odeslána do Kennedyho kosmického střediska, kde jsou veškeré trosky Columbie uložené. Je to zvláštní nález, ale nikterak neobvyklý: dle NASA se podaří zhruba jednou za rok nějaký úlomek z nešťastné Columbie (zničena v únoru 2003) nalézt.

V pátek se na palubě rakety Atlas-5 (verze 551, která má nosnost 18800 kg na nízkou oběžnou dráhu a která je dnes nejsilnější z celé rodiny) vydala do vesmíru meziplanetární sonda Juno. Ta má v srpnu 2016 dorazit k planetě Jupiter a nejméně rok zkoumat ji i její systém měsíců (s důrazem na gravitační a magnetická pole, polární megnetosféru nebo vnitřní strukturu Jupitera). Mimochodem, je to poprvé, co letí do takového vzdálenosti od Slunce (5 AU) sonda poháněná výhradně slunečními bateriemi. Na palubě sondy je i trojice hliníkových (a oproti "reálné" velikosti mírně zmenšených) figurek ze stavebnice Lego: znázorňují Galilea Galilee (jako první zkoumal Jupiter dalekohledem a objevil mj. jeho čtyři největší měsíce), římského boha Jupitera a jeho manželku Juno (po níž je mise pojmenována). Stejně tak je na sondě šestigramová hliníková plaketa s autoportrétem Galilea Galilee a jeho rukopisem z ledna 1610, který je braný jako první pozorování velkých měsíců Jupitera.

Čtvrtek 4. srpna 2011

Nosné rakety Atlas (výrobce Lockheed Martin) se donedávna vyráběly v Denveru (stát Colorado) a na místo startu se přesunovaly letecky (mimochodem, pomocí ruských letounů Antonov). Rakety Delta (Boeing) pak měly výrobní linky v Decaturu (stát Alabama), odkud byly transportovány lodí Delta Mariner. (Platí jak pro starty z mysu Canaveralna Floridě, tak z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii.) V roce 2006 se se vznikem společnosti ULA (United Launch Alliance), která představuje spolupráci Lockheed Martinu a Boeingu, začaly hledat cesty, jak snižovat náklady. Nejprve se (v roce 2009) přesunula výroba raket Atlas do Decaturu. A minulý týden poprvé loď Delta Mariner přivezla na mys Canaveral obě „konkurenční“ rakety najedou – jen spojením dopravních cest do jedné se podařilo ušetřit 800 tisíc dolarů.

Podle studie univerzity ve Štrasburku může červené víno tělu pomáhat vyrovnat se s následky dlouhodobého pobytu ve stavu beztíže. Obsahuje totiž resveratrol, u něhož bylo podle vědců prokázáno, že zpomaluje řídnutí kostí, které hrozí právě při pobytu ve vesmíru. Pro kosmonauty je to jistě zajímavá zpráva, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že nějaký vědátor vymyslí, jako resveratrol izolovat a nacpat do tabletek, čípků nebo podobného zvěrstva...

Měsíčník Robot Revue 4/2011 obsahoval můj článek "Vzlétnou do vesmíru bezpilotní robotické raketoplány?" (pojednával o projektech X-37, X-37B nebo OTV).

Středa 3. srpna 2011

NASA zvažuje, že by ve třetím kole kontraktů na komerční dopravu posádek do vesmíru změnila strategii. Zatímco v prvním a druhém kole kontraktu CCDev (Commercial Crew Development) zadala NASA kontrakty na základě toho, že komerční firmy předložily projekty a samy nabídly technické řešení plus termíny plnění, ve třetím kole by vše mohlo být jinak. Podobná koncepce sice ponechává velkou volnost firmám, ale svazuje ruce přímo NASA – ta nemůže upřesňovat (= diktovat) požadavky nebo ovlivňovat termíny. (No, ne že bych si myslel, že je to na škodu...)

NASA chce v rámci CCDev začít v příštím roce pracovat na integrovaném systému (systémech), který bude zahrnovat raketu i kosmickou loď – a chce mít nad některými záležitostmi větší moc. (Což zároveň „přistřihne křidélka“ komerčním firmám, které přijdou o volnost – a je otázkou, jestli si podobný diktát od jednoho, byť klíčového zákazníka nechají líbit.) NASA nyní předpokládá, že se uskuteční ještě dvě kola CCDev. První proběhne od roku 2012 do roku 2014 a má stanovit finální technické parametry vybrané lodě/lodí – následně pak proběhne tříletý vývoj s plánovanou první misí k ISS v roce 2017. Na všude „neformálně“ slibovaný rok 2015 tak evidentně můžeme zapomenout: v podstatě se v té době vývoj komerční lodi má teprve naplno rozjíždět...

Jen pro úplnost: Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX, která loni úspěšně otestovala prototyp kabiny Dragon a bezpečně jej vrátila zpět na Zemi) hovořil v rozhovoru pro server MSN o spolehlivosti ve vztahu ke kosmickým raketoplánům a plánovaným komerčním lodím. Mimo jiné uvedl: "Kdyby byla akceptována úroveň bezpečnosti jako u raketoplánu, mohli bychom letět s astronauty již letos."

Měsíčník Robot Revue 3/2011 obsahoval můj článek "Zamíří netradiční roboti na Mars?"

Pondělí 1. srpna 2011

Trojice japonských kandidátů na astronauty (Norishige Kanai, Takuya Onishi a Kimiya Yui) se po složení závěrečných zkoušek "přetavila" do skutečných astronautů. Stejně tak už byla do oddílu aktivních astronautů zařazena i část z výběru 2009 (Serena Aunonová, Kjell Lindgren, Michael Hopkins a Gregory Wiseman): zbývající pětice je zatím vedena jen jako "kandidáti". (Pro úplnost: první z nich, Michael Hopkins, už má i letovou nominaci: bude v posádce lodi Sojuz TMA-10M s plánovaným startem v září 2013.) Proč dochází k tomuto postupnému zařazování kandidátů (a nikoliv celého oddílu najednou), netuším.

Oddíl amerických astronautů má každopádně nyní podle představy šéfastronautky Peggy Whitsonové (veteránka z letů Endeavour STS-111/2002 a Sojuz TMA-11/2007, má na svém "kontě" 376 dní 17 hodin 22 minut kosmického letu - což ji v amerických tabulkách řadí na druhé místo) optimální velikost. Aneb v současnosti je v oddíle 60 aktivních astronautů, přičemž Whitsonová požaduje pro zajištění dlouhodobého provozu Mezinárodní kosmické stanice 55 až 60 aktivních astronautů. Dá se očekávat, že se skončením programu raketoplánů odejde ještě celá řada mužů a žen z aktivní služby (mnoho astronautů bylo v poslední době přeřazeno z aktivního stavu na manažerské pozice, čímž de facto pozbyli šanci letět do vesmíru), naopak oddíl by mělo rozšířit pět kandidátů. A stejně tak NASA hodlá v dohledné době vyhlásit výběrové řízení na další oddíl astronautů. Mimochodem, v srpnu má Národní výzkumná rada zveřejnit studii o tom, kolik astronautů budou Spojené státy v dohledné době potřebovat - a právě z ní má NASA při doplňování nebo redukci oddílu astronautů vycházet.

Při historicky posledním startu raketoplánu (mise Atlantis STS-135 minulý měsíc) byla na vnější palivové nádrži uméstěna kamera (Sony XC-999), která sledovala případné odpadávání úlomků během cesty na oběžnou dráhu. Tentokrát měla jeden úkol navíc: sledovat i další cestu nádrže až do jejího zániku v hustých vrstvách atmosféry. Byť šlo o historicky 135. start raketoplánu, NASA připouští, že o chování vlastní nádrže těsně před zánikem a během něj nemá prakticky žádné informace. Jenomže je nezískala ani tentokrát: kvůli rotaci odhozené nádrže a nešťastně zvolenému rozmístění antén se nepodařilo získat očekávaná data a z celého vysílání byl nad Evropou získaný jeden statický snímek...

TOPlist