Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pátek 29. července 2011

NASA včera vydala tiskovou zprávu (M11-155) s názvem "Penultimate Space Shuttle Crew Discusses Recent Mission" (Předposlední posádka raketoplánu bude diskutovat o proběhlé misi). Zpráva slibuje "členy posádky raketoplánu Endeavour STS-134" na několika akcích ve čtvrtek 4. srpna v oblasti Washingtonu D.C. Podotýkám, že členem posádky STS-134 byl i Andrew Feustel: mohlo by tak vypadat, že se akce zúčastní i on (navíc je jeho jméno ve zprávě vysloveně zmiňováno). Jenže - Andrew Feustel dnes s rodinou dorazil do Prahy a v Česku má strávit následující téměř dva týdny. Ač jeho účast není nikde vysloveně a přímo slibována, tak "oficiální" zpráva vypadá, že na akci bude celá posádka (přitom Feustel není jediným členem STS-134, který se nezúčastní). Inu, není nad "oficiální" zpravodajství...

Hubbleův kosmický teleskop „nedopatřením“ objevil nový (čtvrtý) ex-planety Pluto. Ono „nedopatřením“ mělo podobu pátrání po prstencích Pluta. Dosud byly známé měsíce Charon (průměr kolem 1200 km), Nix (30 km) a Hydra (70 km). Nový měsíc má zatím jen nepoetické označení P4, přičemž jeho předpokládaný průměr je 13 až 34 km. Sonda New Horizons se tak bude mít 14. července 2015 (kdy má kolem Pluta jako první automat vyrobený lidskou rukou prolétat) co ohánět...

Pro květnové číslo měsíčníku Válka jsem napsal článek, který redakce publikovala pod lehce zavádějícím názvem (sám jsem navrhoval jiný, ale to už je teď buřt) "Vojáci na oběžné dráze" - materiál je o vojenských stanicích MOL (USA) a Almaz (SSSR).

Čtvrtek 28. července 2011

Společnost Virgin Galactic oznámila, že svoje komerční služby v rámci suborbitální turistiky začne nabízet až v první polovině roku 2013. Jak jeden komentátor vtipně poznamenal: "Alespoň drží slovo. Stále slibují, že provoz zahájí do dvou let."

Číst si plány týkající se zamýšlené americké superrakety SLS začíná být krapet depresivní... Program byl silně rozvolněn a prořídnut. Aneb první mise SLS-1 je plánovaná na prosinec 2017 (ještě nedávno to byl rok 2016), kdy se loď MPCV/Orion vydá na bezpilotní cestu k Měsíci. Na druhý start SLS-2 si ovšem budeme muset počkat další čtyři roky! Potom se bude létat jednou ročně s postupnými modernizacemi rakety tak, že finální konfigurace bude zalétána v roce 2031. (Ať mi nikdo nevykládá, že jeden jediný start ročně s nutností placení veškerých fixních či variabilních nákladů nebude ještě horší ekonomickou "koulí na noze", než nedávno skončené raketoplány...) Aktuální "letový řád" superrakety SLS je následující:

  • SLS-1 (prosinec 2017): bezpilotní cesta kolem Měsíce.
  • SLS-2 (srpen 2021): pilotovaná cesta kolem Měsíce.
  • SLS-3 (srpen 2022): pilotovaná cesta kolem Měsíce.
  • SLS-4 (srpen 2023): pilotovaná cesta kolem Měsíce.
  • SLS-5 (srpen 2024): bezpilotní test rakety s novými pomocnými motory na kapalná paliva.
  • SLS-6 (srpen 2025): pilotovaná mise k asteroidu.
  • SLS-7 (srpen 2026): cíl nestanoven (test nových hlavních motorů RS-25E: předchozí rakety měly využívat zásoby SSME z programu raketoplánů).
  • SLS-8, -9 a -10 (srpen 2027, srpen 2028 a srpen 2029): mise k asteroidům?
  • SLS-11 (srpen 2030): první let s pěti motory RS-25E v prvním stupni (dosud se používaly jen tři motory), bezpilotní.
  • SLS-12 (srpen 2031): pilotovaná mise k asteroidu?
  • SLS-13 (srpen 2032): první let s novým horním stupněm (se třemi motory J-2X), kdy má být dosaženo plné kapacity přes 130 tun nákladu. Jde o finální konfiguraci rakety. Mise bude bezpilotní.
  • Dubnové číslo měsíčníku Válka obsahovalo můj článek "Superbunkry pro superzbraně", který pojednával o mohutných betonových obrech vystavených nacisty především pro rakety V-2 v blízkosti kanálu La Manche.

    Středa 27. července 2011

    ESA rozeslala dopis vládám jednotlivých členských zemí s požadavkem, aby se u Evropské komise zasadily o zachování financování programu GMES (viz blog 20. července 2011) – mj. s upozorněním, že už do něj bylo dosud vloženo z prostředků ESA 1,6 mld. eur. (a dalších cca 700 mil. euro investovala právě Evropská komise). Aktuální roční rozpočet programu přitom představuje 834 mil. euro. Program GMES má dnes zajištěno financování z prostředků EU do konce roku 2013.

    Jen podotýkám, že ESA (Evropská kosmická agentura) je na Evropské komisi (výkonný orgán Evropské unie) zcela nezávislá (bohužel i mnozí „komentátoři“ je hází do jednoho pytle, neb zabývat se hlubším zjišťováním faktů o čemkoliv, co se jmenuje „evropské“, je pod jejich rozlišovací práh schopnosti – viz mnoho „zasvěcených“ postřehů k evropské kosmonautice). Tak tedy: ESA má osmnáct členských států (a přidruženého člena, kterým je Kanada) a byla zřízena nezávisle na Evropské unii, který má 27 členských zemí. Členskými zeměmi ESA jsou například Švýcarsko nebo Norsko, které ale nejsou v Evropské unii. (Ostatně, i Česko vstoupilo do EU v roce 2004, ale do ESA až v roce 2008.)

    Na knihu Wings In Orbit (Křídla na oběžné dráze) jsem zatím slyšel a četl jen chválu - nyní ji konečně držím v ruce a mohu se k chvalozpěvům přidat. Vynikající kniha o 550 stranách doslova nacpaných informacemi o programu raketoplánů: žádné až patologické a nepodstatné detaily, naopak žádná zbytečná omáčka. Fakta, zajímavosti, vysvětlování... Kniha se na raketoplány dívá z mnoha hledisek - historických, technických, společenských, řeší vynášené náklady i výběr posádek, technické či rozpočtové problémy aj. Je to snad nejlepší kniha o kosmických raketoplánech, co jsem kdy měl v ruce - na ukázku přináším trojici grafů. První ukazuje množství nákladu dopraveného jednotlivými raketoplány na ISS, druhý zobrazuje jak v čase rostla komplexnost a složitost jednotlivých misí raketoplánů a třetí to, jak se trojice posledních raketoplánů (Discovery, Atlantis, Endeavour) liší v nosnosti. Jedinou drobnou vadou na kráse je skutečnost, že kniha vyšla počátkem letošního roku - takže ve statistikách chybí poslední tři letošní mise Discovery STS-133, Endeavour STS-134 a Atlantis STS-135 (ta dokonce není ani zmiňována, neb v době uzávěrky knihy byla nejistá).

    Úterý 26. července 2011

    Jak bylo očekáváno (viz blog 30. června 2011), premiérový start rakety Taurus-2 se odkládá – dosud byl oznámený na říjen letošního roku, nyní se počítá s letem až v prosinci. Ovšem firma Orbital Sciences Corp. popřela, že by důvodem byl požár motoru AJ-26 během testu na zkušebním stavu. Podle ní je skutečným důvodem odkladu potřeba dodělat a důkladně prověřit startovací komplex na kosmodromu Wallops (stát Virginia). Dva měsíce po premiéře rakety Taurus-2 (tedy podle stávajících plánů v únoru 2012) má tentýž nosič dopravit na oběžnou dráhu první nákladní loď Cygnus pro Mezinárodní kosmickou stanici.

    NASA a SpaceX se „technicky“ (= možné to je, ale ještě je nutné splnit celou řadu podmínek, aby byl získaný formální souhlas) dohodly na spojení dvou zkušebních letů lodi Dragon do jednoho: což s sebou přináší celou řadu technických i finančních otázek (NASA zaplatila tři zkušební lety). Na druhé straně to ale může znamenat urychlení programu a brzké zavedení Dragonu do služby. Původní plány počítaly s tím, že druhá loď Dragon (první v silně očesané verzi startovala loni v prosinci – viz blog 9. prosince 2010) provede všechny manévry potřebné ke spojení s ISS – ovšem bez skutečného přiblížení ke stanici. Třetí si je měla zopakovat s tím, že v případě bezchybné práce systémů by bylo povoleno připojení k ISS. Aktuální plán počítá s tím, že by raketa Falcon-9 s lodí Dragon odstartovala 30. listopadu a připojila se k ISS 7. prosince 2011.

    Otevřu schránku, vypadne dopis - sláva, fotografie posádky Discovery STS-133 podepsaná skoro všemi astronauty! "Skoro všemi" znamená, že je bez velitele Stevena Lindseye (který se nedávné návštěvy posádky v Evropě nemohl zúčastnit). Ale i tak radost převeliká - vždyť Discovery STS-133 jsme viděli startovat na vlastní oči! Viz blog 25. února 2011. (A třeba se někdy zadaří Lindseye potkat a posádku doplnit.)

    Pondělí 25. července 2011

    "Můj názor už není podstatný, ale... Dnes bych dal přednost pokračování provozu kosmických raketoplánů, protože jsme je vyměnili - za nic," nechal se dle Houston Chronicle slyšet bývalý administrátor NASA Michael Griffin (na pozici 2005 až 09). A dodal, že ukončení provozu raketoplánů mělo souviset s uvolněním prostředů na výstavbu stálé lunární základny - což je ale v době dnešních tvrdých rozpočtových škrtů a omezení nereálné.

    V posádce ruské kosmické lodi Sojuz TMA-12M (start březen 2014) nakonec nebude původně avizovaný Michail Kornijenko (viz blog 20. května 2011), ale ruští kosmonauti Aleksandr Skvorcov (veterán z letu Sojuz TMA-18/2010) a Oleg Artěmjev (nováček) plus americký astronaut Steven Swanson (Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-119/2009).

    NASA oznámila, že cílem sondy Curiosity se na Marsu (podle očekávání) stane kráter Gale. Ten byl vybraný z více než šedesáti zvažovaných návrhů. Informace o čtveřici finalistů viz blog 10. června 2011. Curiosity má startovat 25. listopadu 2011 a s přistáním se počítá 6. srpna 2012.

    Pátek 22. července 2011

    Že můj včerejší příspěvek na blogu vzbudí silnou (resp. vůbec nějakou) reakci, mě ani v nejmenším nenapadlo. Chtěl jsem jen včerejší ukončení aktivního provozu raketoplánů připomenout méně obvyklou formou - což se mi snad alespoň trochu povedlo. (Rozhodně jsem neměl ve spolupráci s pány Bernardem a Richardem jakékoliv umělecké ambice.) Takže DĚKUJI VŠEM, kteří na něj jakkoliv (parodií, upozorněním, rozborem, dokonce i v některých případech pochvalně) a kdekoliv (e-mailem, v internetových diskusích...) reagovali. Jsem rád, že jsem zaujal pozornost, přinutil reagovat a že můj výtvor nezapadl. (A snad nebude vadit, když i nadále zůstanu u standardní formy psaní.)

    Protože kosmické raketoplány s námi byly více než polovinu kosmického věku (na oběžnou dráhu létáme 54 let, s raketoplány jsme to vydrželi 30 let), sluší se program připomenout i suchou řečí statistik.

  • Vyrobeno bylo šest raketoplánů: Enterpise, Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour. Enterprise je často opomíjený, neb se nikdy nedostal do vesmíru: ovšem jako letuschopný exemplář byl projektovaný. NASA se ale nakonec rozhodla ušetřit 100 mil. dolarů tím, že jej nebude přestavovat na letuschopný (a raději přestavěla konstrukci STA-099 na Challenger).
  • Raketoplány absolvovaly 135 startů, které si rozdělily následovně: Columbia 28 (při posledním přistání zničena), Challenger 10 (při posledním startu zničen), Discovery 39, Atlantis 33 a Endeavour 25.
  • Raketoplány celkem nalétaly 1330 dní 16 hodin 17 minut 45 sekund.
  • Raketoplánem se proletělo 355 osob (z toho 49 žen) z šestnácti zemí světa (z toho dvanáct bylo prvními zástupci svých zemí ve vesmíru).
  • Z astonautů z raketoplánů už 25 není mezi námi - čtrnáct zemřelo při haváriích strojů Challenger a Columbia, dalších jedenáct při jiných nehodách nebo přirozenou smrtí).
  • Protože někteří členové posádek letěli opakovaně (rekordmanem jsou Jerry Ross a Franklin Chang-Díaz, oba se sedmi lety!), byl celkový počet členů posádek 833 osob.
  • Z 355 astronautů letělo 329 poprvé právě na raketoplánu (zbývající získali zkušenosti buď v dřívějším programu Apollo nebo v ruském programu Sojuz).
  • Když zkombinujeme délku letu posádek raketoplánů a počty astronautů na palubě, vyjde, že na raketoplánech bylo uskutečněno 8280 dní pobytu lidí ve vesmíru.
  • Při 135 misích raketoplány vynesly 180 různých družic a zařízení, včetně komponent Mezinárodní kosmické stanice. Celkem dopravily do vesmíru 1593,7 tun nákladu. Na Zemi dopravily 52 zařízení (hmotnost 103,9 t).
  • Ke kosmickým stanicím zamířily raketoplány 47krát: desetkrát k Miru (ale jen devětkrát se spojily: mise STS-63 měla za úkol jen přiblížení na deset metrů), ostatní lety (37) byly na Mezinárodní kosmickou stanici.
  • Zatímco včerejší snímky na blogu se bez výjimky týkaly aktivního provozu raketoplánů v Kennedyho kosmickém středisku, dnes přináším malé osobní ohlédnutí za raketoplány i z dalších míst Spojených států. Jejich velkou výhodou je, že zůstávají na svém místě a je možné je navštívit i poté, co se nad pilotovanými starty ve Spojených státech na blíže neupřesněnou dobu (opravdu, ani jeden z běžících projektů dnes nemá přesnější termín startu, než "možná někdy kolem roku 2015") zavřela voda. - Jak už jsem psal včera, rozhodně je na co vzpomínat.

    Čtvrtek 21. července 2011

    Tajemná Atlantida
    Dnes velký příběh uzavře
    Když naposledy v letu křídla
    Při cestě domů rozevře

    Pak smutně klesne zpět do hnízda rodného
    Kde vítězem se stane okov tíže
    Dlouho byl králem, neměl rovného
    Však zůstala jen vzpomínka o cestě výš - a výše

    Orel pak smutně křídla svěsí
    On létat by chtěl, leč nemá jak
    Jak kvočna na vejcích pod hvězdami a pruhy sedí
    A tupě zírá do oblak

    Kde cíle není, každá cesta lichá
    Že sen dál žije, že správný máme směr?
    To povídejte rampám, kde zní meluzína tichá
    Kde víra není, ni orel nemá per

    My vrátíme se, zas dotkneme se hvězd
    Až naplní se čas
    Tisíc je možností a milión cest
    V uších však smutně zní – kdy as?

    Kosmický raketoplán (1981 - 2011)

    (Ale vzpomínky a zážitky - ty už nám nikdo nikdy nevezme... A myslím, že jsme toho s raketoplány zažili opravdu hodně, takže rozhodně bude na co vzpomínat.)

    Středa 20. července 2011

    Projekt GMES (Global Monitoring for Environment and Security, Globální monitorování životního prostředí a bezpečnosti) je společným programem Evropské unie a ESA. Jeho cílem je získávat data o životním prostředí a bezpečnostní situaci tak, aby bylo možné se rychle a kvalitně rozhodovat. Základním pilířem přitom má být kosmický segment realizovaný s pomocí párových misí Sentinel (první start plánovaný na rok 2012). Sentinel-1 představuje radarové družice, Sentinel-2 snímkovací satelity, Sentinel-3 globální pozorování oceánů a povrchu, Sentinel-4 sledování složení atmosféry apod. Mělo jít o velkolepý projekt s rozpočtem několika miliard euro (roční náklady jsou dnes 834 mil. euro) - srovnatelný se záměrem vybudovat evropský globální navigační systém Galileo (jeho pořizovací náklady se dle různých zdrojů aktuálně pohybují mezi 3,4 a 4,8 mld. eur). Proč GMES zmiňuji? Evropská komise oznámila, že tento program vyjme ze svého financování - a že by program měly pro příště financovat jednotlivé státy přímo. Podle všeho může jít o hřebíček (či spíše pořádný hřebík) do rakve projektu, protože si nedovedu představit, že by některá země dlouhodobě nakupovala (jak činí představa Evropské komise) globální služby pozorování Země za miliardy eur - z projektu, který byl "šitý na míru" Evropské unii...

    Mimochodem, program GMES byl v září 2008 (viz blog 19. září 2008) s velkou slávou přejmenovaný na "Kopernikus". Ovšem stejně rychle, jak se název objevil, tak i (ze mě neznámého důvodu) zmizel. Třeba portál ESA dnes na Kopernikus nabízí 71 odkazů (mnohé ovšem hovoří přímo o astronomovi Kopernikovi nebo o německé družici DFS Kopernikus), zatímco na zkratku GMES je odkazů 14300.

    Jak jsem avizoval na blogu 18. července 2011, objevil jsem se včera ve vysílání ČT24 při komentování odletu raketoplánu Atlantis od Mezinárodní kosmické stanice (první řádek snímků). A nejen to: když už jsem v brněnském televizním studiu seděl, tak si mě televize "nechala" i do zpravodajství následujícím krátce po odletu raketoplánu od ISS (druhý řádek snímků).

    Úterý 19. července 2011

    V listopadu 2009 dorazila na evropský kosmodrom ve Francouzské Guayaně první dvojice raket Sojuz pro zkušební starty: ty se od té doby testovaly a s jednou z nich proběhlo i zkušební odpočítávání. V červnu pak na kosmodrom dorazila další dvojice raket, přičemž jedna z nich je určena pro premiérový start na 20. října 2011. Důvod těchto neobvyklých manévrů (starší rakety musí počkat, nově příchozí mají přednost) je jednoduchý: premiérový start ponese dvojici družic Galileo, přičemž ty může dopravit na stanovenou dráhu jen raketa Sojuz ST-B s horním stupněm Fregat-MT. A právě dvojice nově dodaných raket je z této řady (první dvojice byla bez horního stupně).

    Posádka raketoplánu Atlantis STS-135 (chystající se k odpojení od ISS dnes v 8:28 h středoevropského času) předala kosmonautům na Mezinárodní kosmické stanici. Jednak je to model raketoplánu v měřítku 1:100 s podpisy "titánů dnešní doby" (manažerů aktuálně zodpovědných za program raketoplánů), který na stanici zůstane trvale. A jednak vlaječku USA o rozměru 20 krát 30 cm, která už jednou ve vesmíru byla: při premiérovém letu raketoplánu Columbia STS-1 v dubnu 1981. Zatímco model raketoplánu má na stanici zůstat trvale, vlaječka se má vrátit zpět na Zemi s příští posádkou kosmické lodi startující z amerického území. Obecně se počítá s tím, že by to měla být nějaká z "komerčních" lodí někdy kolem roku 2015.

    A když už jsme u těch vlaječek kosmických: Zhai Zhigang, první čínský kosmonaut, který uskutečnil výstup ve skafandru do otevřeného prostoru, převzal miulý měsíc na tiskové konferenci v rámci pařížského aerosalónu z rukou prezidenta Mezinárodní astronautické federace (IAF) Berndta Feuerbachera vlaječku této organizace k jejímu šedesátému výročí založení: ta by se měla v září letošního roku vydat do vesmíru na palubě první čínské kosmické stanice Tiangong-1 a v příštím roce naopak vrátit zpět na Zemi v lodi Shenzhou-9, která se má se stanicí spojit. (Pro úplnost: spojení na už letos v říjnu natrénovat Shenzhou-8, ale ta bude bezpilotní.) Zhai Zhigang přitom nevyloučil, že se na stanici Tiangong-1 osobně vydá: „Jako aktivní kosmonaut doufám, že dostanu šanci se této mise příští rok zúčastnit a přivézt vlajku osobně zpět.“

    Pondělí 18. července 2011

    NASA provedla ve Stennisově středisku (viz blog 25. a 26. října 2008 a 14. července 2010) ve čtvrtek 14. července na testovacím stavu A-2 první zkušební zážeh motoru J-2X (viz blog 17. června 2011): ten měl být hlavní pohonnou jednotkou druhého stupně rakety Ares-I a třetího stupně Aresu-V. Po zrušení programu Constellation a obou nosičů se s ním počítá pro program superrakety SLS (Space Launch System), jejíž představení je ovšem stále z politických důvodů (probíhající vyšetřování na půdě Kongresu USA) odkládáno. Administrátor NASA Charles Bolden naposledy informoval, že může dojít k představení detailů SLS "až po skončení letošního léta". Připomeňme si jen, že původně měl být projekt prezentován už koncem loňského roku, zatím posledním termínem byl 8. červenec - den vzletu posledního raketoplánu. Premiérová zkouška J-2X trvala jen 1,9 sekundy a testovalo se především zažehnutí motoru.

    Zítra ráno v 8:20 h (plus minus) bych se měl mihnout ve vysílání ČT24, kde mám komentovat v přímém přenosu odlet raketoplánu Atlantis od Mezinárodní kosmické stanice.

    Až do 28. července je v nákupním středisku City Park Jihlava otevřená výstava "Letectví" s podtitulem "Co všechno létá!" Jedna vitrína je věnovaná i kosmonautice - formálně s ní nemám (stejně jako s celou výstavou) absolutně nic společného, leč... Exponáty v této vitríně jsou nad vší pochybnost z mé knihy Poklady kosmonautiky. (Což nikde není uvedeno.) Nevím, kdo je pachatelem této výstavy - ale třeba informace, že ruské kosmoplány Buran měly záložní přistávací plochu v Ralsku, že je mnohokrát vyvrácená. Třeba proto, že Buran potřeboval čtyřkilometrovou dráhu, kdežto Ralsko ji má dlouhou jen 2400 m (což se téměř shoduje s nominálním dojezdem 2000 m, který je potřebný při normálním a bezproblémovém přistání).

    Pátek 15. července 2011

    Zítra dorazí na oběžnou dráhu kolem asteroidu Vesta americká meziplanetární sonda Dawn. Ta jej má po dobu jednoho roku zkoumat, poté se vydá na cestu k dalšímu asteroidu - k planetce Ceres.

    Na palubě raketoplánu Atlantis dnes v noci vypadl z provozu jeden z pěti hlavních počítačů. Nešlo o kdovíjaký problém, přesto byla posádka vzbuzena a musela provést aktivaci záložní jednotky. Protože jde o ostře sledovaný poslední let kosmického raketoplánu, hovořil jsem o problému na vlnách Radiožurnálu v poledních Ozvěnách dne.

    Jen pro upřesnění ke zprávě o tom, že teleskop James Webb Space Telescope je na popravčím špalku (viz blog 11. července 2011): Sněmovna Kongresu USA navrhuje na rok 2012 pro NASA 16,8 mld. USD. To je o 1,6 mld. dolarů méně, než má v letošním rozpočtovém roce (končí 30. září 2011) a o 2 mld. dolarů méně, než požadoval Bílý dům.

    Letectví + kosmonautika 7/2011: "Quo vadis, americké meziplanetární sondy?" (co nás čeká v americkém meziplanetárním výzkumu - a na co naopak můžeme zapomenout), "Stará nová loď" (přerod lodi Orion do projektu MPCV, viz blog 26. května 2011), "Atlantis STS-135: Game Over" (historicky poslední let raketoplánu), "Liberty Bell - Proč se potopila druhá americká kosmická loď?" (co a proč se před padesáti lety stalo po letu astronauta Guse Grissoma?) a "Jaderná kosmonautika" (reportáž z National Museum of Nuclear Science & History v Albuquerque, viz naše návštěva 4. listopadu 2009).

    Čtvrtek 14. července 2011

    Společnost SpaceX podala žalobu za poškození dobrého jména na Joa Fragolu, viceprezidenta firmy Valador Inc. Ten se nejprve pokoušel od SpaceX získat zakázku na „konzultační služby“ za zhruba milión dolarů. Když letěl jako namydlený blesk, poslal do NASA zprávu, v níž tvrdil, že během prosincového startu rakety Falcon-9 vypadly dva z devíti motorů prvního stupně a že první stupeň se krátce po skončení své činnosti a odhození rozpadl/explodoval. Společnost SpaceX to označila za lež a pomluvu a obratem podala žalobu s požadovaným odškodněním ve výši jednoho miliónu dolarů.

    Dnes má nejširší veřejnost možnost povečeřet s astronauty na palubě kosmického raketoplánu Atlantis, t.č. na oběžné dráze. Tedy alespoň viruálně: NASA zveřejnila jídelníček astronautů na dnešní večeři s tím, že každý má možnost si stejná jídla připravit a alespoň tímto způsobem být "u toho". Servírovat se bude kuřecí a hovězí maso, kukuřice a fazole. Přesné recepty najdete na webu NASA.

    Letectví + kosmonautika 6/2011 a články z mé dílny: "Legenda jménem Redstone" (historie této vojenské a později i kosmické rakety), "Tři kabiny, jeden miniraketoplán" (projekty na komerční dopravu do vesmíru v USA, viz blog 13. května 2011), "Falcon Heavy" (nosná raketa od společnosti SpaceX, viz blog 6. dubna 2011), "Space Walk of Fame Museum" (viz blog 6. května 2011), "Nové domovy pro raketoplány" (kde skončí v penzi kosmické raketoplány, viz blog 19. května 2011), "Íránské plány kosmické" a "USS Yorktown v Charlestonu" (viz blog 29. října 2008, 13. května 2009 a 27. dubna 2011).

    Středa 13. července 2011

    Čína v pondělí vyslala do vesmíru raketou Chang Zheng-3C družici Tian Lian-1B. Jedná se o důležitý krok v pilotovaném kosmickém programu: družice je určena k zajištění komunikace mezi pozemními řídícími středisky a jinými satelity ve vesmíru. Protože jde již o druhou družici svého typu (Tian Lian-1A byla vypuštěna v dubnu 2008), výrazně se její zásluhou snižuje čínská závislost na námořních komunikačních lodích a pozemních stanicích: ty umožňovaly komunikaci s pilotovanými kabinami v reálném čase jen asi po 12 procent času, dvě družice by měly vytvořit téměř globální pokrytí.

    Americký astronaut Andrew Feustel (Atlantis STS-125/2009 a Endeavour STS-134/2011) dorazí do České republiky 29. července a zůstane tu do 9. srpna. A nepřijede sám (nemám teď na mysli Krtka, který s ním letěl raketoplánem, nýbrž dalšího člena posádky mise STS-134).

    Letectví + kosmonautika 5/2011: "Tichý hráč na poli kosmickém" (společnost Blue Origin a její projekty), "Ares je mrtev, ať žije Liberty" (projekt nosné rakety Liberty - viz blog 8. února 2011 a 13. května 2011), "Kosmonautika v kolébce letectví" (reportáž z National Museum of the United States Air Force - viz blog 6. července 2010) a "Dvě kabiny Mercury pro Alana Sheparda" (mise Mercury Freedom a zvažovaná Freedom II).

    Úterý 12. července 2011

    Konec amerických raketoplánů se odkládá - o jeden den. Aneb NASA rozhodla o prodloužení mise stroje Atlantis o 24 hodin. Stalo se tak zásluhou dostatečných zásob na palubě (zvláště kapacity energetických článků) - prodloužení umožní posádce trochu si ulevit od extrémně nabitého programu, protože jej musí zvládnout ve čtyřech lidech (namísto obvyklých šesti až sedmi - i když v plánu tentokrát není žádná kosmická vycházka astronautů z raketoplánu, která je časově náročná pro ceslou posádku).

    Raketa Sojuz s družicemi Globalstar (viz blog 11. července 2011) ani napodruhé neodstartovala a její start byl odložený o dalších 24 hodin. Zprávy přicházející z Bajkonuru jsou přitom rozporuplné: zatímco společnost Arianespace (pod jejíž taktovkou se let realizuje) tvrdí, že odklad je z důvodu dokončení prověrek pozemního zařízení po předchozím zrušení startu (a že tedy jde o bezpečnost mise na prvním místě), jiné zdroje uvádějí, že se opravy prostě nestihly udělat. Stejně není jasné, zdali se raketa podruhé tankovala nebo nikoliv. Sojuz je na rampě možné natakovat třikrát po sobě, pak musí putovat do montážního hangáru k nezbytné údržbě.

    Vzhledem k mnoha zajímavějším a důležitějším událostem na jaře letošního roku (zvláště pak dvojici cest do USA - viz blog 25. února až 21. března 2011 a 17. dubna až 15. května 2011) zde nebyl prostor informovat v plné šíři o mé publikační a publicistické činnosti. Samozřejmě, že články plodím dál, přičemž se pokusím tento rest v informování během následující "okurkové sezóny" dohnat. Tak tedy Letectví+kosmonautika 4/2011: "Velké finále - první člověk ve vesmíru" (jak a proč se vyvíjely "kosmické závody" o prvního člověka na oběžné dráze), "Přiškrcený penězovod pro NASA" (aktuality kolem rozpočtu americké kosmické agentury) a "Ariane: dvě stě svíček na dortu" (ač se tato evropská raketa může pochlubit mnoha technickými i komerčními úspěchy, finanční situace její mateřské společnosti Arianespace je tristní - viz např. blog 7. července 2011).

    Pondělí 11. července 2011

    Už před několika týdny se objevily zprávy, že pokud se výrazně nezvýší rozpočet Webbova kosmického teleskopu (James Webb Space Telescope), který se má stát následovníkem slavného Hubbleova kosmického teleskopu, hrozí odklad startu až na rok 2024! Dnes se přitom pracuje s datem startu 2018 - ještě koncem loňského rok to bylo 2014 nebo 15 (viz blog 1. prosince 2010). Pak ale následovaly dvě zprávy. První, že se projektu nepřidá ani cent. Druhá, že Sněmovna Kongresu USA doporučila ve svém návrhu rozpočtu na rok 2012 zastavit financování celého projektu - ten by byl de facto zrušený. Dosud si přitom vyžádal náklady přes 3 mld. USD. (Osobně se - možná trochu kacířsky - domnívám, že právě takovéto jednorázové a zcela nové projekty představují největší přínos. Dochází při nich k vývoji nových technologií, řešení problémů, hledání inovací - a tím nás posunují dopředu. Na rozdíl od tupého opakování stále stejných a stejných misí, které udržují zaměstnanost a konzervují stávající stav, ale ze kterých nevypadne vůbec nic nového.)

    Dnes v noci došlo k vzácnému odkladu startu ruské rakety Sojuz: v čase T minus 2,5 sekundy (ale ze zpráv není jasné, jestli 2,5 sekundy před startem nebo 2,5 sekundy před zážehem motorů). Důvod byl stejný jako v případě pátečního pozdržení odletu raketoplánu Atlantis (kde ale šlo o falešný poplach): neodklopená obslužná plošina. Vzlet rakety s šesticí družic Globalstar byl odložený o 24 hodin.

    O vypuštění raketoplánu Atlantis (viz blog 8. července 2011) jsem mluvil před startem na vlnách Českého rozhlasu Česku, po startu pak v Českém rozhlasu Radiožurnál a objevil se též (jak jsem avizoval) na ČT24 v Událostech, komentářích (části vstupu pak byly několikrát reprízované o víkendu v různých zpravodajských relacích).

    Pátek 8. července 2011

    Dnes se přepisovala historie: z Kennedyho kosmického střediska (nikoliv prosím z mysu Canaveral, kterak tupě jako kolovrátek zní i z úst mnohdy fundovaných - jde o dvě lokality sousedící, leč geogaficky odlišné) dnes odstartoval na historicky poslední výpravu raketoplán Atlantis. (Mám k němu velmi blízký "vztah" - osobně jsem jej viděl do vesmíru odlétat třikrát.) Start proběhl se zhruba tříminutovým zpožděním proti plánu, když palubní počítače stroje odmítly v čase T mínus 31 sekund převzít řízení startu: nedostaly totiž potvrzení, že se dostatečně odklopilo jedno obslužné rameno na startovací rampě. Měly "obavu", že by do něj mohl stroj při startu narazit - technikům trvalo několik desítek sekund (klobouk dolů!), než počítačům vysvětlili, že šlo o mylnou informaci a že rameno je odklopené tak, jak má být.

    Ironické je, že dnešním dnem pozbývají Spojené státy - jediná země, která dokázala poslat člověka na Měsíc - status kosmické supervelmoci, která je schopná létat s lidmi do vesmíru. (Tuto kapacitu dnes mají jen Rusko a Čína.) Přitom neexistuje žádný termín startu jakékoliv příští pilotované kosmické lodi "Made in America" - i když je rozpracováno hned pět různých více či méně nadějných projektů. Ostatně - neexistuje ani jasná představa o budoucím využití celého Kennedyho kosmického střediska a kdy odtud (a zdali vůbec) odstartuje nějaký nosič. NASA v minulých dnech přinesla tiskovou zprávu, že se dohodla se společností Sierra Nevada Corp. (vyvíjí miniraketoplán Dream Chaser) o využívání "unikátních možností" Kennedyho kosmického střediska při své práci - v čem toto využívání ale spočívá, ze zprávy nevyplývá.

    Při příležitosti posledního startu raketoplánu jsem měl dnes několik mediálních vstupů - nebyl čas je přinést s předstihem, protože se termíny operativně měnily a posouvaly. Každopádně bych měl být ještě večer ve 22:20 h (plus minus) hostem "Událostí, komentářů" na ČT24.

    Dnešní Hospodářské noviny jsem obohatil článkem "Kosmické náklaďáky budou USA chybět": o historických souvislostech programu kosmických raketoplánů.

    Čtvrtek 7. července 2011

    Společnost Arianespace si nechala provést audit svých nákladů, což byla zásadní podmínka pro získání finanční výpomoci ze strany ESA (viz blog 31. ledna 2011). Audit konstatoval, že společnost hospodaří střídmě a že dle současných pravidel je všechno v pořádku. Háček je právě v onom „dle současných pravidel“: audit totiž upozorňuje, že náklady by šlo výrazně snížit redukcí počtu dodavatelů. Jenomže protože raketa Ariane je projektem deseti evropských zemí, které financovaly a financují její vývoj, tyto následně chtějí získávat z provozu zakázky pro své firmy. No, a v tuto chvíli se samozřejmě nevybírají dodavatelé podle ceny, ale podle geografické příslušnosti...

    Obměsíčník Kozmos 2/2011 přinesl můj tradiční článek (neb v pořadí třináctý - tady už se snad o tradici mluvit dá) o výhledech pilotované kosmonautiky na následující rok: "Kosmické nádraží jménem ISS".

    Pondělí 4. července 2011

    Raketoplán Discovery nyní prochází definitivním odstrojením a přípravou na přeměnu z kosmického letounu na muzejní exponát. NASA předpokládá, že práce dokončí nejpozději v únoru 2012 a že ve stejné době bude raketoplán připravený k odeslání do místa svého finálního uložení – do Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii (de facto detašované pracoviště Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.). Zároveň se ale nepředpokládá, že by byl z Kennedyho kosmického střediska odeslaný dříve, než v dubnu 2012 (dokonce už je stanoveno přesné datum: 12. dubna, na 31. výročí premiérového startu raketoplánu Columbia): důvodem je pro transport raketoplánu na Boeingu-747SCA nepříznivé počasí, které bývá v zimních měsících na východním pobřeží USA.

    V týdeníku Respekt číslo 19 (vyšel 9. května 2011) bylo možné nalézt můj článek "Bdělé oko v kosmu": především (ale nejen) o vojenském programu miniraketoplánu X-37B alias OTV.

    Pátek 1. července 2011

    NASA podala u federálního soudu žalobu na bývalého astronauta Edgara Mitchella (pilot lunárního modulu Apollo-14/1971, kdy se stal šestým člověkem na Měsíci) za "neoprávněné přivlastnění a nakládání s majetkem NASA". Řeší se kamera, kterou měl si přivezl jako suvenýr z lunární výpravy - a kterou nyní nabídnul v dražbě aukční síně Bonhams. NASA prý po Mitchellovi kameru už dříve požadovala, on ji však odmítl vydat: prý měli astronauti dovoleno si z mise vzít pro vlastní potřebu suvenýry. Později ale NASA pochopila, že jde o cenné artefakty, zvláště mezi sběrateli, a nařídila astronautům vše odevzdat. Problém je údajně v tom, že Mitchell odešel od NASA ještě před vydáním tohoto příkazu: přestal tak být federálním zaměstnancem a nařízení o navrácení "suvenýrů" se tak na něj (dle jeho výkladu) jakožto na soukromou osobu nevztahovala. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak žaloba dopadne: už proto, že by mohl hodně napovědět, jak budou soudy postpovat v případných dalších případech.

    Firma LEGO dnes uvádí na trh set s číslem 10231 - Shuttle Expedition. Jedná se o stavebnici kosmického raketoplánu čítající 1230 dílků. Pokud vám přijde jaksi povědomá, pak se nemýlíte: už loni byla na trh uvedena (a mnou pod vánočním stromečkem nalezena) sada 10213 - Shuttle Adventure. Dnes uváděný set vznikl její úpravou: úpravou některých prvků (podvozek, dveře nákladového prostoru aj.), přidáním výztužných dílků do vnější nádrže (kdo model někdy sestavoval, jistě mi dá za pravdu, že nádrž se rozsypávala už tehdy, když jste se na ni ošklivě podívali), celkovým zvětšením počtu dílů (z původních 1204 ks), celkovým zjednodušením stavby (už není v kategorii "od 16 let", ale "od 14 let") apod. Přestože drobné aktualizace provádí u svých stavebnic firma LEGO průběžně, tentokrát už je považovala za natolik zásadní, že set přejmenovala a přiřadila mu nové identifikační číslo. (I když mě osobně to více připomíníá hru "najdi alespoň pět rozdílů".) Levý snímek vždy ukazuje loňskou verzi stavebnice, pravý snímek (na první řádku snímky) pak variantu letošní.

    TOPlist