Ing. Tomáš PŘIBYL: blog (nejen) o kosmonautice

E-mail: tp.pribyl@seznam.cz; poštovní kontakt: Teyschlova 23, Brno 63500, Czech Republic; GSM 728769966. Skype status

Pondělí 28. února 2011 (EST)

Jsou tři, jsou opravdu tři. Mohu se "pochlubit" tím, že jsem všechny tři americké kosmické raketoplány viděl na vlastní oči... Endeavour na rampě v listopadu 1993, Atlantis třikrát startovat (mise STS-76, -81 a -125) a aktuálně i vzlet Discovery STS-133...

Pátek 25. února 2011 (EST)

Zlámanou grešli bych loni počátkem listopadu, kdy se rozběhlo tankování vnější palivové nádrže raketoplánu Discovery, nevsadil na to, že kdy na vlastní oči uvidím do vesmíru odlétat tento nejstarší létající stroj americké kosmické flotily. Jenomže život umí být někdy docela solidně zamotaný - a tak Discovery zůstal na Zemi a start se odkládal, odkládal a odkládal (pravidelní čtenáři blogu všechny posuny a zamotanice kolem mise sledovali takříkajíc v reálném čase) - až se nakonec uskutečnil za dramatických okolností ve čtvrtek 24. února 2011 jen tři sekundy před koncem startovacího okna. A já jsem vzlet nesledoval od tradičního místa u počítače ve své pracovně, nýbrž po kolena ponořený do Indian River na Floridě... Start byl pohádkový - večerní slunce v zádech, nebe bez mráčků (skoro až kýčovité) a na něm Discovery "maloval" svými spalinami pozdrav z rozlučkové mise... (Všechny včera avizované mediální relace nakonec proběhly s výjimkou dvou živých vstupů pro Radiožurnál půl hodiny před startem a půl hodiny po něm: z nejasných důvodů se nepodařilo navázat spojení, což bylo opravdu škoda, protože okolnosti startu i čekání na něj byly tentokráte velmi zajímavé.)

Čtvrtek 24. února 2011

Pokud dnes odstartuje na svoji poslední misi raketoplán Discovery (plán 22:50:27 h středoevropského času), má jej z možná až třicetikilometrové výšky sledovat kamera umístěná na speciálním balónu. Jde o akci organizací Challenger Center for Space Science Education a Quest for Stars: druhá jmenovaná umožňuje kalifornským střední a vysokým školám vysílat své pokusy až na práh atmosféry v jednoduchých a levných balónech. Ten dnešní má vzlétnout hodinku až dvě (v závislosti na aktuálním počasí) před okamžikem startu raketoplánu a dosáhne výšky 24 až 30 km. Jakmile po skončení úkolu praskne, má jeho náklad přistát zpět na zemi na padáku. Balón jakkoliv neohrozí start raketoplánu, celá záležitost je koordinována s NASA i FAA.

V souvislosti s derniérou raketoplánu Discovery v rámci mise STS-133 budu mít celou řadu mediálních aktivit. Už včera v 10:20 h jsem telefonicky hovořil v rámci pořadu Světadíl na ČT24, dnes mám jeden předtočený vstup na ČRO Vltava (zaznít má mezi 8:15 a 8:35 h) a hned třikrát bych měl hovořit živě na Radiožurnálu: v 5:40 h (záznam už je na webu Radiožurnálu), potom (přibližně) ve 22:20 h a 23:20 h (tedy cca půl hodiny před startem a cca půl hodiny po něm). V pátek 25. února 2011 je domluvený vstup pro Radiožurnál v 5:40 h (nepochybuji, že ty ranní budou v průběhu dne zopakovány nebo alespoň z nich nějaké části použity v dalších příspěvcích) a v 6:15 h je domluveno vystoupení v rámci Studia 6 na ČT24. Podotýkám, že není vyloučeno, že dojde ke změnám (např. v případě odkladu startu raketoplánu).

Byl to jeden z prvních dotazů na tiskové konferenci poté, co byla oznámena výměna astronauta Kopry za Bowena (viz blog 19. ledna 201): kdy bude nový emblém a kdy bude nová fotografie posádky? Šéfastronautka Peggy Whitsonová neobrátila oči v sloup, ale tazateli slušně odpověděla, že to není priorita a že nejdůležitější je připravit nového člena posádky, celou posádku i raketoplán na let. (Inu, je vidět, co někteří lidé považují za podstatné: hlavně barevné obrázky...) Nyní je oficiální fotografie "nové" posádky STS-133 konečně na světě (původní viz blog 3. září 2010). A k tomu je i neformální portrét posádky Atlantis STS-135 z výcviku.

Středa 23. února 2011

Rusko plánuje, že před olympiádou v Soči (2014) "vezme" olympijskou pochodeň na oběžnou dráhu. Podle ruského tisku dostala kosmická agentura Roskosmos za úkol vymyslet způsob, jak do tradiční štafety olympijského ohně zapojit Mezinárodní kosmickou stanici. Možnosti prý jsou. Ponechme nyní stranou technický aspekt věci (zprávy jsou v tomto ohledu kusé, neúplné a některé i nesmyslné) a připomeňme jen, že olympijská pochodeň navštívila Mezinárodní kosmickou stanici už v roce 2000 před olympiádou v Sydney...

Změny v "režimu spánku posádky" (i když přesnější by asi bylo hovořit o "režimu odpočinku posádky", ale jak jsem koupil, tak prodávám), o kterých jsem psal na blogu 21. února 2011 a které (snad) umožní realizovat start raketoplánu Discovery STS-133 ve stejný den jako přílet "kosmického náklaďáku" ATV-2 Johannes Kepler na ISS, mj. znamenají, že ruská část posádky stanice (Dmitrij Kondratěv, Aleksandr Kaleri a Oleg Skripočka) nebude mít dnes volný den (v Rusku je totiž státní svátek, Den obránců vlasti).

Po historicky druhé nejdelší "vertikální přípravě" (počítá se od okamžiku vyvezení raketoplánu z přípravné haly OPF do chvíle startu; rekord drží mise Columbia STS-35 s délku 183 dní) v délce trvání 170 dní (pokud se bude startovat dle aktuálního plánu ve čtvrtek) je nyní ke startu nachystaný raketoplán Discovery STS-133. Meteorologové dávají na příznivé počasí ve čtvrtek 24. února ve 22:50 h šanci osmdesát procent. Protože půjde o poslední start nejstaršího (nerozbitého) a nejpoužívanějšího (dosud 38 cest kosmických) amerického raketoplánu, podívejme se na několik historických snímků z jeho výroby...

Úterý 22. února 2011

Mise ruské družice GEO-IK2, která se prvního února po selhání nosné rakety Rockot dostala na špatnou oběžnou dráhu, prý byla záměrně sabotována "zahraniční mocností". Tvrdí to dle agentury Interfax nejmenovaný představitel ruské kosmonautiky. Podle něj jeden ze stupňů nosné rakety nečekaně a bezdůvodně změnil směr poté, co jej zásahl "eletromagnetický průnik do systému automatického řízení". Oficiální vyšetřovací komise je jiného názoru (podotýkáme, že její finální zpráva zatím nebyla zveřejněna) a kloní se k tomu, že za selháním rakety byla řada softwarových chyb v řídícím programu.

ESA by měla letos v červnu oznámit výběr své nadcházející velké mise, která má startovat v roce 2022 a na kterou má být vynaloženo 700 mil. euro. Ve hře jsou mise Europa Jupiter System Mission (EJSM)/Laplace (dvě sondy k jupiterovým měsícům), International X-ray Observatory (IXO, observatoř v oblasti rentgenového záření) a trojice družic LISA (Laser Interferometer Space Antenna) pro detekci gravitačních vln. Je tu ale jeden problém: ESA si nemůže dovolit realizovat žádnou z misí je ve své režii a spoléhá na podporu zahraničních parnetů (tedy JAXA a NASA). Jenže obě agentury v době dramatických rozpočtových škrtů nejsou schopné zaujmout jasné stanovisko, kterou misi podpoří a alibisticky prohlašují, že až se ESA rozhodne, oni zváží svoji účast. Jenže ESA bez jejich účasti rozhodnout nemůže. Pokud bychom se na věc podívali z jiného úhlu pohledu, pak LISA bez účasti NASA není možná a na realizaci IXO je zapotřebí Japonska i Ameriky. Jen EJSM/Laplace může realizovat Evropa čistě ve své režii: v takovém případě by ovšem ze dvou sond letěla jen jediná.

Pro první letošní číslo obměsíčníku Kozmos jsem nachystal článek "Revize vize". (Vlastně jsem ho nachystal už pro poslední loňské, ale protože jsem ho posílal na "last minute", jak je mým špatným zvykem, už se nevešel. Z toho důvodu nejsou některé informace úplně superaktuální.)

Pondělí 21. února 2011

Páteční schůzka FRR potvrdila (pokus o) start raketoplánu Discovery STS-133 na čtvtek 24. února 2011. Původním předpokladům navzdory (viz blog 16. února 2011) tak nebylo nutné start o jeden den odkládat. Vyžádalo si to ale operativní řešení situace: změny ve vytížení komunikačních linek nebo v režimu spánku posádky Mezinárodní kosmické stanice (kam raketoplán míří). Evropský "kosmický náklaďák" ATV-2 Johannes Kepler ovšem ke stanici dorazí pouhých šest hodin před startem raketoplánu - tedy v době, kdy budou jeho palivové nádrže již plněny. Díky tomu je minimální rozhodovací prostor. Představitelé NASA se ovšem nechali slyšet, že budou situaci operativně vyhodnocovat - a že nevylučují start raketoplánu i v případě, že by se připojení ATV-2 k ISS nezdařilo. Varinat je zkrátka mnoho - a všechny jsou otevřené.

Série tiskových zpráv NASA, ESA a JAXA potvrdila složení budoucích posádek Mezinárodní kosmické stanice tak, jak jsem o něm informoval na blogu 4. února 2011. Takže jen doplňuji, že astronaut Kojči Wakata by se měl stát historicky prvním japonským velitelem Mezinárodní kosmické stanice.

Únorové vydání časopisu Letectví+kosmonautika opět obsahuje několik článků z mé produkce. Jde o: "Novinky z meziplanetárních cest", "Drama na cílové rovince" (výměna Kopry za Bowena v posádce Discovery STS-133, náhradní velitel Sturckow pro misi Endeavour STS-134 a postupné "zhmotňování" letu Atlantis STS-135), "Kosmické problémy v roce 2010" a "Reportáž z California Science Center" (naše návštěva viz blog 21. října 2009).

Pátek 18. února 2011

Mus aetatem non cubili uni umquam committit suam. Myš nikdy nesvěří život pouze jedné díře. (Volně zlidověle: Myš je malé zvíře a nevěří jedné díře.) Přesně v duchu tohoto pořekadla (autorem je Plautus) se firma Boeing rozhodla kromě NASA a společnosti Bigelow Aerospace (v obou případech jde o americké organizace) porozhlédnout po dalších partnerech, se kterými by vytvořila životaschopný komerční plán pro svoji zamýšlenou kabinu CST-100 (viz blog 31. března, 23. září nebo 12. října 2010). Nezávazně jednala o partnerství s Evropou i Japonskem, které by pro kabinu mohly nabídnout své nosné rakety (Ariane-5 a H-2). A mimo hru prý není ani Indie, byť její nosič GSLV prozatím spolehlivostí neoplývá (zatím poslední havárie viz blog 27. prosince 2010). Pokud Boeing dokáže získat na projekt potřebné peníze (minimálně část musí přijít od NASA), potom plánuje do konce letošního roku dokončit předběžný návrh kabiny. Příští rok chce její koncepci "zmrazit (tedy přikročit od vývoje k výrobě), v letech 2013 a 14 pak realizovat testy záchranného systému. Ještě v roce 2014 může první prototyp startovat v bezpilotním režimu na oběžnou dráhu - a v roce následujícím má do první kabiny CST-100 usednout dvojice zkušebních pilotů boeingu.

O vrcholící expedici Mars500 (viz blog 7. nebo 17. února 2011) jsem v pondělí 14. února 2011 hovořil na Radiožurnálu. Záznam rozhovoru najdete na jeho webové stránce.

A když už je řeč o mé maličkosti, na webu Amerického centra se v levém dolním rohu objevilo několik fotografií z mého přednáškového dne ve čtvrtek 20. ledna 2011.

"Vidět Mars a zemřít" je (snad) dostatečně výmluvný název mého článku v nejnovějším vydání čtrnáctideníku Svět. Pojednává o teoretické "jednosměrné" cestě na Mars - tedy o výpravě bez možnosti návratu. (Zcela alibisticky dodávám, že fotografie "motorů Ares" je iniciativou redakce a já jsem v ní bez viny.)

Čtvrtek 17. února 2011

Po jednodenním odkladu nakonec úspěšně odstartovala raketa Ariane-5 a na oběžnou dráhu dopravila evropský "kosmický náklaďák" ATV-2 Johannes Kepler. Ten dle zpráv ESA pracuje bezvadně. Teoreticky tak nic nebrání startu raketoplánu Discovery - otázkou je jen jeho datum. NASA prý stále ještě nevzdala pokus o start už 24. února (i když jej jednodenní odklad vypuštění ATV-2 teoreticky vylučoval). Prý se ale našel způsob, jak termín dodržet. Definitivní rozhodnutí má padnout zítra na zasedání komise FRR (Flight Readiness Review).

Předražená a výrazně zdržená mise robota Mars Science Laboratory/Curiosity (plán startu 25. listopadu 2011) vyčerpala své finanční rezervy a nutně potřebuje dalších 82 mil. dolarů na to, aby bylo možné dodržet letošní termín vypuštění. Na vině jsou potíže s vývojem podvozku. Dosud si program vyžádal 2,47 mld. USD - což je nárůst o 68 procent oproti rozpočtu, který byl schválený v roce 2003.

Dva účastníci experimentu Mars-500 se tento týden v pondělí "prošli" po povrchu Marsu. (Nebudeme si kazit romantické myšlenky připomínáním faktu, že tato "kapesní" planeta Mars má rozměry šest krát deset metrů.) Jako první vstoupil na povrch Rudé planety velitel Alexandr Smolejevskij, následoval jej Ital Diego Urbina. Jen se mi nikde nepodařilo najít první slova prvního člověka na "Marsu"...

Středa 16. února 2011

Čtyři minuty před plánovaným startem zrušil automatický systém včerejší vzlet rakety Ariane-5 s "kosmickým náklaďákem" ATV-2 Johannes Kepler. Důvodem se stala nesrovnalost v datech, která zjistil systém monitorující tlak v nádrži kapalného kyslíku nosiče. Další pokus o start se má uskutečnit dnes ve 22:51 h. - Kaskádovitě s odkladem startu ATV-2 dochází i k odkladu startu raketoplánu Discovery STS-133 o jeden den na 25. února 2011. Důvodem je skutečnost, že let ATV-2 před připojením k Mezinárodní kosmické stanici bude trvat osm dní a že start raketoplánu je z bezpečnostních důvodů možný až po úspěšném připojení ATV-2 ke stanici.

Bývalý americký astronaut Scott Parazynski (veterán z letů Atlantis STS-66/1994, Atlantis STS-86/1997, Discovery STS-95/1998, Endeavour STS-100/2001 a Discovery STS-120/2007, osobně jsem se s ním měl možnost setkat v lednu 2008 v Římě - viz blog 22. ledna 2008) se stal technickým a lékařským ředitelem ve výzkumném ústavu The Methodist Hospital Research Institute (Houston, stát Texas).

Zaměstnavatele změnil také astronaut Kenneth Cameron (veterán z letů Atlantis STS-37/1991, Discovery STS-56/1993 a Atlantis STS-74/1995), který se stal manažerem bezpečnosti a podpory v organizaci Science Applications International Corp. (také v Houstonu).

Do druhého letošního čísla měsíčníku Robot Revue jsem přispěl článkem "Sověti vyslali do boje o lunární horninu roboty". Jedná se o vzpomínku na část programu Luna, která byla zaměřena na automatický odběr vzorků lunárních hornin.

Úterý 15. února 2011

Rozpočet NASA na rok 2012 je na světě. Má činit 18,7 mld. USD (skoro o miliardu méně, než požadoval "NASA Authorization Act 2010" - viz blog 14. února 2011). Vzhledem k plánovanému "zmrazení" veřejných výdajů má rozpočet zůstat i v příštích pěti letech na této úrovni. A jaké je rozdělení peněz? Rovná miliarda dolarů má jít na vývoj nové lodi MPCV (dříve Orion, viz blog 20. ledna 2011), dalších 1,8 mld. na vývoj superrakety SLS. Na pořádnou finanční injekci se mohou těšit komerční společnosti, které by měly v budoucnu zajišťovat dopravu astronautů do vesmíru - pro ně je vyčleněno 850 mil. USD. To je o plných 350 mil. USD více, než předpokládal "NASA Authorization Act 2010". Navzdory hubenějšímu rozpočtu je "poražených" velmi málo - mj. proto, že se poměrně značné finanční částky mají uvolnit s ukončením provozu raketoplánů. A propo, na včerejší tiskové konferenci zaznělo, že nyní "odlétáme tři zbývající mise" - dá se toto považovat za "oficiální" zařazení extra-letu STS-135 do programu raketoplánů?

Dnes v noci (přesně ve 23:13 h středoevropského času) má z kosmodromu v Kourou (stát Francouzská Guayana) odstartovat raketa Ariane-5 s nejtěžším nákladem, jaký kdy dopravila do vesmíru: s "kosmickým náklaďákem" ATV-2 Johannes Kepler. Ten by se měl po osmidenním samostatném letu připojit ve středu 23. února 2011 k Mezinárodní kosmické stanici, kde má zůstat 96 dní - ale partneři projektu jednají o možnosti prodloužení této doby. Dnešní start bude možné živě sledovat například na webové stránce ESA. (Ano, to je ten web, kde se již skoro tři měsíce neobjevila žádná aktualita v českém jazyce. Fronta článků čekajících na zveřejnění čítá v tomto okamžiku pouhých cca třicet položek... Inu, někde sedí žába na prameni... Aneb psaní "do šuplíku" člověka opravdu "těší"...)

"Recyklovaná" sonda Stardust/NExT (vypuštěná v roce 1999 s cílem odebrat a dopravit na Zemi vzorky z komety Wild-2, úkol splněný v roce 2006) dnes prolétla ve vzdálenosti nějakých 180 km kolem komety Tempel-1. Setkání bylo o to zajímavější, že tato kometa byla již dříve zkoumána (a pomocí téměř půltunového projektilu též bombardována) sondou Deep Impact v roce 2005. Poprvé tak máme možnost zkoumat jednu vlasatici s takovýmto odstupem času.

Pondělí 14. února 2011

Dnes bychom se měli dozvědět návrh rozpočtu NASA na rok 2012 (tento rozpočtový rok začíná letos 1. října). Zákon "NASA Authorization Act 2010" podepsaný Barackem Obamou v říjnu 2010 počítal s rozpočtem NASA ve výši 19,45 mld. USD. To je ale nejspíše nereálné, protože Kongres USA se snaží snižovat výdaje. A tak zatímco v roce 2010 měla NASA rozpočet 18,724 mld. USD, na rok 2011 dostala přiděleno 19 mld. USD. Jenže Kongres USA tuto částku blokuje a letošní rozpočet je tak na úrvni roku 2010 - až do 4. března (de facto jde o rozpočtové provizorium). S tím, že se uvažuje o prodloužení tohoto stavu na celý letošní rok. A nejen to, mělo by v rámci škrtů dojít k ueštření dalších financí, takže letošní reálný rozpočet NASA by měl být 18,621 mld. USD. Tedy pod úrovní roku 2010.

Ačkoliv je rozpočet NASA zmítaný v bouři nejistot a čeká jej krácení, extra-mise raketoplánu Atlantis STS-135 nejspíše bude realizována. Pracovníci připravující raketoplán Atlantis dostali informaci, že "ať se stane, co se stane" STS-135 poletí na přelomu června či července. Příprava vlastního raketoplánu probíhá bez problémů, potíže jsou jen se zamýšleným nákladem. Jednak dosud není přesně definováno, cože vlastně na raketoplánu poletí. Jednak už nyní je jasné, že se vzhledem ke krátkému času do startu nepodaří nachystat veškerý zamýšlený náklad. Je to taková začarovaná situace: mise dosud nebyla oficiálně schválena, tudíž jsou problémy s financováním a přípravou zařízení, která se formálně nemají a jak dostat na oběžnou dráhu.

V Brně se v sobotu uskutečnila tradiční výstava Papírové království (loni viz blog 22. února 2010), kde bylo možné shlédnout stovky a stovky nejrůznějších papírových modelů - pestré byly tématicky, měřítkově i z hledsika kvality (kterou ale nehodlám hodnotit, protože každý, kdo jde "s kůží na trh" si zaslouží uznání, i když měřítky fanatických superrealistů má k dokonalosti daleko). Něco málo modelů bylo v letošním roce i s kosmickou tématikou - bohužel se skutečně daly spočítat na prstech jedné ruky (nemám tu fotografie všech, jeden model raketoplánu jsem zapomněl zvěčnit). Na příští rok ale organizátoři slibují "mega sci-fi" papírovou akci, kde se jistě prostor pro kosmickou techniku najde...

Pátek 11. února 2011

Mezinárodní patrneři zvažují, že při nadcházejícím pobytu raketoplánu Discovery u ISS (26. února až 5. března) by se od stanice odpojila loď Sojuz TMA-01M, obletěla ji a při této příležitosti důkladně nafotografovala. Důvod je jednoduchý: stanice je dokončená a poprvé (plus zároveň naposledy) v historii u ní budou zakotvené všechny aktuálně používané dopravní lodě. Kromě raketoplánu i druhý ruský Sojuz TMA-20 a dále nákladní Progress M-09M, ATV-2 Johannes Kepler a HTV-2 Kounotori. Sice jde o riskantní manévr (pohyby lodí Sojuz dosud nebyly nikdy v době připojení raketoplánu ke stanici povolené) a jeho hlavním cílem je pořízení několika fotografií, ale tyto snímky by na druhé straně byly úchvatné - a bezesporu by se staly legendami stejně jako třeba fotografie startujících raketoplánů nebo snímky astronautů na Měsíci.

Podobný "fotografický oblet" byl realizovaný už u stanice Mir v době, kdy se od ní v červenci 1995 odpojoval raketoplán Atlantis. Tehdy ale celý manévr málem skončil tragéií (a možná i proto se jeho zopakování všichni následujících šestnáct let vyhýbali). Situaci popisuji v knize Příběh stanice Mir (vyšla 2001, beznadějně vyprodaná) na straně 71: "Přestože zástupci USA i Ruska o tomto společném letu nešetřili superlativy, málem na jeho konci došlo ke katastrofě. Při odpojování raketoplánu Atlantis se od základny oddělila i kabina Sojuz TM-21 s dvojicí kosmonautů (Solovjov-Budarin), která měla raketoplán i Mir nafotografovat. V té chvíli stanice zůstala nakrátko bez posádky, což se málem vymstilo, když selhal její hlavní počítač. Mir přestal komunikovat s okolím. Navíc vypověděl službu i jeho stabilizační a orientační systém. Solovjov a Budarin nakonec dokázali se Sojuzem přistát u mlčící stanice a závadu záhy odstrant. Ovšem nechybělo mnoho a kvůli několika fotografiím mohla být nenávratně ztracena celá stanice Mir..."

Do druhého kola konkurzu na perspektivní komerční dopravní systémy pro astronauty přihlásila svůj minikosmoplán Dream Chaser také firma Sierra Nevada Corporation (která už získala v prvním kolem kontrakt za dvacet miliónů dolarů, což tehdy představovalo čtyři pětiny rozdělených financí). Firma nedávno provedla letové zkoušky s patnáctinovým (a 45 kg těžkým) modelem kosmoplánu stejně jako nyní představila kompozitní kostru stroje pro atmosférické testy.

Čtvrtek 10. února 2011

Kdekdo se pohoršuje nad "plýtváním" v NASA (ano, je to především "úřad", který navíc plní zadané úkoly - jeho manévrovací prostor tak není kdovíjak široký). Málokdo si ale uvědomuje, že "civilní" (byť nejviditelnější, tzn. nejsnadnější terč) rozpočet je jen špičkou ledovce kosmických financí třeba v USA. Na armádní a zpravodajskou kosmonautiku jde nejméně dvojnásobek (podle některých odhadů i více, ale držme se při zemi - i tak je to 40 mld. USD ročně) toho, co do civilního sektoru. Pro ilustraci si vezmu příběh programu zpravodajských družic řady FIA (Future Imagery Architecture), o jejichž kontrakt usilovaly v roce 1999 firmy Boeing a Lockheed Martin. S nižší cenou vyhrála prvně jmenovaná - i když nikdy před tím žádnou zpravodajskou družici nepostavila. Do roku 2005 pak bylo do programu FIA investováno 15 miliard dolarů (skoro celý roční rozpočet NASA utracený během nějakých šesti let), aniž by byl vyrobený jediný kus či kilogram letového hardware! Armáda pak další vývoj zastavila a objednala si u konkurenční firmy Lockheed Martin obnovení dodávek "předražených" zpravodajských satelitů Keyhole-12 s jednotkovou cenou dvě až čtyři miliardy dolarů za kus. (První z obnovené výrobní série satelitů odstartoval letos v lednu na palubě rakety Delta-4 Heavy z kosmodromu Vandenberg AFB. - Mimochodem jednotková cena této rakety je nějakých 300 mil. USD/kus, což znamená, že méně než desetina nákladů na celou misi.)

NASA začala uvažovat o možnosti připojit k Mezinárodní kosmické stanici experimentální nafukovací modul společnosti Bigelow Aerospace. Zatím je to jen teoreticky rozpracovávaný koncept, který mj. potřebuje, aby se k ISS nejprve připojil (také teoretický) modul Node-4 (viz blog 14. září 2010).

Irán představil kvarteto svých nových družic (zleva): Rasad, Autsat (alias Amir-Kabir-1), Zafar a Fadžr. Rasad (Pozorování) je první iránskou družicí schopnou pořizovat snímky z vesmíru pro meteorologické účely. Autsat je technologický satelit postavený Teheránskou univerzitou Amira Kabira. Zafar (Vítězství) je pokročilou verzí Rasadu schopnou pořizovat barevné snímky. A Fadžr (Úsvit) je pozorovací družice pro Ministerstvo obrany. Přesná data startů nebyla zveřejněna (vypuštění družic Fadžr a Rasar bylo již dříve avizováno do konce letošního iránského roku - tedy do 20. března), ale iránský prezident Ahmadíneřád slíbil, že v roce 2012 budeme svědky "mnoha startů". Zároveň byly představeny i motory nosné rakety Safir-B1 (Velvyslanec) s nosnou kapacitou 50 kg na eliptickou dráhu 350 krát 400 km.

Středa 9. února 2011

Na jednom diskusním fóru, kde se řešila (ne)dostupnost kosmických časopisů v knihkupectvích, byl krásný příběh, který se pokusím volně převyprávět. Vysoce odborné a specializované časopisy chodí jen do vybraných knihkupectví, které je berou třeba po pěti kusech - ovšem zpravidla jich také pět kusů při vydání dalšího čísla vrací. Prostě o specializované časopisy není zájem. Skutečně není? V jednom knihkupectví se našel člověk, který odborné časopisy začal přiřazovat přímo ke specializovaným regálům knih (zahrádkářské časopisy k zahrádkářské literatuře apod.) a samostatnou sekci časopisů zrušil. Co se nestalo? Remitenda klesla na nulu - lidé holt našli informace tam, kde je hledali, a tak společně s drahými knihami začali nakupovat i specializované a relativně levné časopisy (nebo si vzali jen ty). Po čase byla prodejna - jinak součást nadnárodního řetězce - pokárána! Bylo jí vytknuto, že porušila "korporátní identitu", filozofii prodeje a že nerespektuje doporučení markentingového oddělení ohledně rozmístění zboží. Časopisy musely putovat zpět do specializované sekce "časopisy" - a remitenda se rychle vrátila na pět kusů z pěti... Pointa? Tu si jistě najde každý sám.

Letošní Kosmos News Party, která se bude v tradičním hotelu Technik v Lázních Bohdaneč konat od 30. dubna do 2. května 2011, již zahájila příjem přihlášek. Akce je omezena na stovku účastníků - v době psaní těchto řádků bylo přihlášeno "jen" 27 zájemců, ale na základě zkušeností z let minulých je silně pravděpodobné, že během několika málo dnů/týdnů se na pomyslných dveřích akce objeví cedule "vyprodáno!"

V neděli 6. února 2011 odstartovala z kosmodromu Vandenberg AFB raketa Minotaurus, která do vesmru vynesla družici RPP (Rapid Pathfinder Program) s kódovým označením NROL-66. Zařízení je určeno ke studiu "nových možností získávání zpravodajských informací". Podoba kódového označení satelitu s názvem legendární silnice Route 66 (máme ji projetou celou - viz blog 27. června 2010) se nemohla neprojevit na emblému mise, který si vypůjčil i motto silnice (z písničky textaře Bobbyho Troupa) "Get Your Kicks On (Route) 66" (volně "nakopni se na šestašedesáté").

Úterý 8. února 2011

Společnost Orbital Sciences Corp. zveřejnila podrobnosti o svém zamýšleném miniraketoplánu, který by ráda nabídla NASA (i dalším komerčním zájemcům) pro dopravu astronautů na oběžnou dráhu (viz blog 16. prosince 2010). Stroj by se měl jmenovat Prometheus, přičemž náklady na jeho vývoj mají být 3,5 až 4 mld. USD. Náklady by zahrnovaly dva zkušební lety a také nezbytné konstrukční úpravy nosné rakety (v tuto chvíli se počítá s nosičem Atlas-5).

Do soutěže o komerční dopravní prostředek pro vynášení astronautů na oběžnou dráhu (předpokládá se, že NASA rozdělí ve druhém kolem v březnu 2011 kontrakty na studie v hodnotě 200 mil. USD) přišla překvapivá nabídka: společnost ULA (United Launch Alliance) nabídla jako komerční dopravní systém současné raketoplány! Podle jejích představ by stroje Endeavour a Atlantis (Discovery by byl "kanibalizován" na náhradní díly) mohly počínaje rokem 2013 (dříve nebudou k dispozici nově vyrobené hlavní palivové nádrže) létat až do roku 2017 s frekvencí dvou startů ročně. Ročně by mohly být tyto dva starty k dispozici za 1,5 mld. USD. Nápad je to jistě zajímavý, ale osobně se domnívám, že nereálný. Mimo jiné proto, že by prodloužení životnosti raketoplánů muselo být dosaženo na úkor pravidelné údržby (po určitém počtu letů nebo po určité době). Je pravda, že tyto předpisy vytvořila NASA a že komerční firma by jimi asi nebyla tak vázaná - ale těžko bude NASA nakupovat službu za podmínek, které porušují jí dříve prosazovaná pravidla. Nehledě na to, že částka 1,5 mld. USD mi přijde ve světle všech potřebných nákladů na zajištění provozu raketoplánů (např. udržování výrobních linek pro vnější nádrž nebo plnění motorů SRB, personál v řídících střediscích, na startovacích rampách apod. - tady je v podstatě jedno, kolik startů se uskuteční, základní provoz je prostě zapotřebí zajistit) opravdu nereálně nízká.

Společnosti ATK a Astrium nabídly do stejného klání (komerční doprava astronautů do vesmíru) nosnou raketu Liberty - bez bližšího upřesnění, jakou loď by mohla vynášet. Liberty připomíná Ares-I: první stupeň je odvozený od pětisegmentového motoru SRB (současné raketoplány používají čtyřsegmentový), druhý by představoval upravený hlavní stupeň evropské rakety Ariane-5 s motorem Vulcain-2. Raketa Liberty by využívala již existující infrastrukturu Kennedyho kosmického střediska. Poprvé by mohla vzlétnout již v roce 2013 a po druhém testovacím letu o rok později by byla od roku 2015 nasazena operačně.

Pondělí 7. února 2011

Pokud by na palubě modulu Zarja, který byl v listopadu 1998 vypuštěný jako první součást Mezinárodní kosmické stanice, byl "otáčkoměr" (rozumějte přístroj, který v daném případě počítá oblety kolem planety Země), ukázal by v minulých dnech jubilejních sedmdesát tisíc obletů Země.

Počínaje dnešním dnem se do výcviku vrací velitel mise Endeavour STS-134 Mark Kelly (viz blog 10., 14. nebo 21. ledna 2011). Jeho manželka Gabrielle Giffordsová se po atentátu v Tucsonu zotavuje "rychlostí blesku" a již jej nepotřebuje neustále vedle sebe - sama jej vyzvala, aby se do výcviku vrátil. A zároveň mu slíbila, že se na start plánovaný na 19. dubna přijede na Floridu osobně podívat.

Několika obrázky se vracím ke svému vystoupení minulý týden ve středu ve Studiu 6 na ČT24, kdy jsem hovořil o expedici Mars500. Zároveň několik informací o tom, co účastníky této výpravy aktuálně čeká:

  • 1. února - mateřská loď vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu.
  • 2. února - spojení s výsadkovým modulem (letěl samostatně) a otevření vstupního průlezu.
  • 8. února - posádka se rozdělí na dvě tříčlenné skupiny, trojice Aleksandr Smolejevskij, Diego Urbina a Wang Yue přejde do výsadkového modulu.
  • 12. února - výsadkový modul se odpojuje od mateřské lodi a přistává na Marsu.
  • 14. února - první výstup na povrch Marsu, absolvují jej Smolejevskij a Urbina.
  • 18. února - druhý výstup na povrch Marsu, absolvují jej Smolejevskij a Wang Yue.
  • 22. února - třetí výstup na povrch Marsu, absolvují jej Smolejevskij a Urbina.
  • 23. února - start výsadkového modulu z Marsu.
  • 24. února - setkání výsadkového modulu s mateřskou lodí.
  • 27. února - po nezbytné karanténě otevření vstupního průlezu a setkání obou tříčlenných skupin.
  • 28. února - nakládání výsadkového modulu nepotřebným materiálem a odpadky.
  • 1. března - odhození již nepotřebného výsadkového modulu a zahájení návratu mateřské lodi k Zemi.
  • Pátek 4. února 2011

    Minulý měsíc byly nominovány posádky lodí Sojuz TMA-08M a -09M (viz blog 9. prosince 2010). Nyní jsou zde další dvě nominace lodí - pro úplnost přináším všechny čtyři posádky (bez náhradníků) dohromady.

  • Sojuz TMA-08M (první čtvrtletí 2013): Pavel Vinogradov (Rusko, 3. let), Aleksandr Misurkin (Rusko, 1) a Christopher Cassidy (USA, 2).
  • Sojuz TMA-09M (druhé čtvrtletí 2013): Maksim Surajev (Rusko, 2), Luca Parmitano (ESA/Itálie, 1) a Karen Nybergová (USA, 2).
  • Sojuz TMA-10M (třetí čtvrtletí 2013): Oleg Kotov (Rusko, 3), Sergej Rjazanskij (Rusko, 1) a Michael Hopkins (USA, 1).
  • Sojuz TMA-11M (čtvrté čtvrtletí 2013): Michail Tjurin (Rusko, 3), Richard Mastracchio (USA, 4) a Kojči Wakata (Japonsko, 4).
  • Komentář k nominacím? Dvanáct míst obsadí jen čtyři nováčci - z velitelů budou veteráni všichni (jaký to kontrast třeba s letošním rokem, když třem ze čtyř lodí Sojuz budou velet nováčci). Michael Hopkins se stane prvním astronautem z amerického výběru 2009, který se dostane do vesmíru (čtyři roky po zahájení výcviku - slušný čas). (Pro Parmitana platí totéž ve vztahu k výběru ESA 2009 - ale o tom už jsem psal.) Wakata se stane prvním japonským astronatem se čtyřmi starty do vesmíru a stejně tak prvním Japoncem, který bude na oběžné dráze pracovat dlouhodobě podruhé.

    Dnes se bude v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas) konat tisková konference o "veliteli raketoplánu dubnového letu". Zřejmě se dozvíme, zdali bude zachována původní nominace na postu velitele (Mark Kelly), nebo zdali dojde ke změně (a nahradí jej "dočasný velitel" Richard Sturckow).

    Třetí letošní číslo čtrnáctideníku Svět jsem obohatil o vzpomínku na čtvrt století starou zkázu raketoplánu Challenger v podobě článku "Vesmírná mise, která trvala 73 sekund..."

    Čtvrtek 3. února 2011

    Havárii indické kosmické rakety GSLV (viz blog 27. prosince 2010) prý způsobila závada - na třetím stupni! Přitom raketa havarovala krátce po startu, v době souběžné činnosti prvního (pomocné motory na kapalná paliva) a druhého (tuhá paliva) stupně. Z řídícího počítače přestaly do čtyř bloků prvního stupně proudit data - na vině prý bylo rozpojení v Německu vyrobených konektorů. Vyšetřování ale ukazuje, že konektory se rozpojily poté, co se v průběhu letu zdeformovala železná deska, která je mezi motorem třetího stupně a stupněm druhým. Deska společně s dalšími přechodovými komponenty byla vyrobena v Rusku - přičemž zatím není jasné, proč letovou zátěž nevydržela a proč došlo k její deformaci.

    Britští vědci přišli se zajímavým (a odvážným) konceptem mobilního robota pro Mars. Ten by podle jejich představ využíval radioizotopový generátor (podobný najdeme třeba na sondách Voyager, Cassini nebo Curiosity). Jím vyrobená elektrická energie by nejprve umožnila stačit řídký atmosférický plyn do nádrží - a následně jej ohřát. Plyn by pak proudil z trysek, čmž by umožnil přelet robota z místa na místo. Vědci z EADS a Střediska pro kosmický jaderný výzkum při Národní laboratoři v Idaho spočítali, že při použití stávajících technologií by 400 kg těžký robot mohl dělat nejméně kilometrové skoky.

    Svoji fotku člověk pozná - byť by se mohla zdát sebetuctovější. Při procházení stránek měsíčníku Technik jsem u aktuality ze dne 25. ledna 2011 našel malinkatý ilustrační obrázek, který mi připadal značně povědomý. A když jsem se podíval do svého archívu (nebo na tomto webu nahoře do rubriky "Cestování"), byl jsem doma. Je to moje vlastní fotka startujícího raketoplánu Atlantis STS-125 (viz blog v květnu 2009). Aby bylo jasno (než si zase někdo začne uzurpovat právo tlumočit něco, co bude lživě vydávat za mé myšlenky a do světa vykřikovat, že mi to hrozně vadí): vůbec mi to nevadí - jen mě překvapuje, kde všude člověk na svoje fotografie narazí. (A kde všude asi ještě jsou, přičemž o nich člověk nemá ani páru, protože tento objev byl zcela náhodný.)

    Středa 2. února 2011

    Americké Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. možná poprvé nabídne veřejnosti možnost vidět části trosek ze zničených raketoplánů Challenger a Columbia. Přesněji: z Challengeru by chtělo vystavovat americkou vlajku vylovenou, která zkázu přežila, z Columbie pak jeden z emblémů, který byl nalezený v troskách stroje. I když to jsou nepřímé artefakty, bylo by to poprvé, co by byly havárie veřejně prezentované takovýmto způsobem. Onen podmiňovací způsob je na místě, protože muzeum ještě chce získat souhlas pozůstalých po astronautech i NASA s vystavením těchto předmětů.

    Máme tu pátý letošní kosmický start - a první selhání nosné rakety. Ruský nosič Rockot nedokázal včera po startu z kosmodromu Pleseck dopravit na plánovanou kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 1000 km satelit GEO-IK 2 pro geodetická měření tvaru Země, její rotace a gravitačního pole. Podle zatím dostupných informací zůstala družice na přechodové dráze přibližně 1077 krát 330 km poté, co se nepodařil restart horního stupně rakety Breeze-KM. Ani na této špatné dráze se nepodařilo navázat kontakt s družicí - těžko říci, zdali jde o samostatný problém, nebo zdali má s nepovedeným startem něco společného. Podle dalších zpráv se družice ani neoddělila od stupně Breeze-KM.

    Sice jsem tyto podpisy už ve sbírce měl, ale přesto - obálky s autogramy nežijících kosmonautů svoji hodnotu rozhodně mají. Zleva: Konstatntin Feoktistov (Voschod/1964), Vitalij Sevasťjanov (Sojuz-9/1970 a Sojuz-18/1975) a Nikolaj Rukavišnikov (Sojuz-10/1971, Sojuz-16/1974 a Sojuz-33/1979).

    Úterý 1. února 2011

    Raketoplán Discovery STS-133 je zpět na startovací rampě a vše směřuje k datu startu 24. února 2011. Tak uvidíme, jak si povede tentokrát... Pro úplnost dodávám, že následující mise Endeavour STS-134 má plánované datum vzletu 19. dubna a startovací okno trvá do 2. května. NASA přitom oznámila, že finální rozhodnutí o veliteli této mise (Mark Kelly vs. Frederick Sturckow; viz blog 14. a 21. ledna 2011) padne v polovině února.

    Měsíc únor přinese jeden z vrcholů izolačního experimentu Mars-500, neboť trojice "kosmonautů" (ruský velitel Alexandr Smolejevskij společně s Diego Urbinou z Itálie a Wang Yuem z Číny) se chystá "přistát" na simulovaném povrchu Marsu. Stát by se tak mělo 14. února. Zítra bych o nadcházejících událostech plus o celém experimentu Mars-500 měl hovořit od 7:50 h ve Studiu 6 České televize.

    Včera jsem na blogu přinesl nepřesnou informaci (mimochodem převzatou z webu SpaceNews). Celkový rozpočt ESA je 3,994 mld. euro, nikoliv 2,975 mld. euro (jak jsem chybně převzal).

    Za dva týdny (15. února 2011) má do vesmíru odstartovat evropský kosmický náklaďák ATV-2 Johannes Kepler - jeho bráška ATV-3 Edoardo Amaldi má plánovaný start až na 29. února 2012, ale svůj emblém již dostal.

    TOPlist