Tomáš PŘIBYL – blog (nejen) o kosmonautice
www.kosmonaut.cz

Pátek 31. prosince 2010

Trojnásobný astronaut Piers Sellers (Atlantis STS-112/2002, Discovery STS-121/2006 a Atlantis STS-132/2010) obdržel Řád britského impéria (Order of the British Empire) za službu vědě: je totiž držitelem dvojího občanství (amerického i britského, neb se narodil v Crowborough ve Východním Sussexu). Řád má pět "stupňů": Královský velkokříž (Knight Grand Cross), Rytíř-komandér (Knight Commander), Komandér (Commander), Důstojník (Officer) a Člen (Member). Sellers dostal druhý nejnižší stupeň: Officer. Při jiné příležitosti se Piers Sellers pak nechal slyšet, že svoji sbírku tří kosmických letů neplánuje rozšířit a že se počátkem roku 2011 vrátí do Goddardova střediska kosmických letů NASA, kde dříve působil.

Dle agentury Interfax (z jiných zdrojů není v tuto chvíli možné ověřit) přišla zpráva, že ruské Ministerstvo obrany se rozhodlo neuvolnit žádnou raketu SS-20 Satan v roce 2011. Ta je základem kosmické rakety Dněpr: komerční společnosti Kosmotrans přitom má pevné objednávky na čtyři starty v roce příštím a počítala až se sedmdesáti starty Dněpru do roku 2027. Letový řád roku 2011 počítal s jedním startem v prvním čtvrtletí 2011 (svazek osmi družic: ukrajinských Syč-2 a BPA-2, nigerijských NigeriaSat-X a NigeriaSat-2, turecké Rasat, amerických AprizeSat-5 a AprizeSat-6 a italského EduSat), s jedním na přelomu června a července (jihokorejská KompSat-5) a se dvěma v posledním čtvrtletí (jednak mělo jít o vypuštění satelitu Michail Lomonosov a jednak dalšího "balíčku" družic včetně jihokorejské STSAT-3). Raketa Dněpr má za sebou od dubna 1999 šestnáct startů (s jednou havárií). Pokud se zpráva potvrdí a ruské Ministerstvo obrany skutečně program "zařízlo" neuvolněním dalších raket, jde o velmi zásadní informaci hned z mnoha stránek (důvěryhodnost ruského komerčního průmyslu, vyřazení levného a celkem spolehlivého nosiče z trhu apod.).

V dnešní poslední den roku 2010 by to chtělo něco optimistického a veselého. Tak tedy: tvůrci filmu Cars (Auta) uvedli na trh DVD s devíti krátkými příběhy jednoho z hlavních hrdinů, odtahového vozu Burák. Jeho název je Mater´s Tall Tales (v češtině Burákovy povídačky), přičemž jeden z příběhů má silně kosmický podtext (vlastně dva, na DVD je ještě příběh UFO, Úplně Fantastické Odhalení). Jmenuje se Burák na Měsíci. Vřele doporučuji toto čtyřminutové dílko shlédnout. Nejlépe v angličtině, protože český překlad devět z deseti vtipů zabil (třeba i proto, že mnohé slovní hříčky jsou prostě nepřeložitelné). Najdete jej na Youtube.com, následně vyhledat anglický název "Mater on The Moon".

Čtvrtek 30. prosince 2010

V montážní hale VAB bylo dokončeno "skenování" vnější palivové nádrže raketoplánu Discovery: trhliny v její izolaci vedly k odkladu startu z letošního listopadu na nejdříve únor 2011. Podle prvotní informace se objevilo několik nových prasklin - jsou ale na opačné straně, než je k nádrži připevněný raketoplán Discovery (právě obava z jeho poškození a opakování zkázy Columbie je hlavním důvodem, proč je problému věnována mimořádná pozornost). Ještě dnes by mělo padnout rozhodnutí "co dál".

Statistika kosmických startů v roce 2011 se s největší pravděpodobností (leda by přišlo nějaké čínské nebo iránské či podobné překvapení, což je ale značně nepravděpodobné) uzavřela včera, kdy se do vesmíru vydala evropská raketa Ariane-5. Šlo o 199. start nosiče této řady od premiéry 24. prosince 1979; jubilejní dvoustý (plán 15. února 2011) má do vesmíru dopravit první operační kosmický náklaďák pro Mezinárodní kosmickou stanici pojmenovaný ATV-2 Johannes Kepler. V případě současného startu rakety Ariane-5 šlo o letošní sedmdesátý úspěšný kosmický start. Krom toho došlo ke čtyřem haváriím (15. května a 25. prosince indické GSLV, 10. června jihokorejská Naro a 5. prosince ruský Proton).

V příštím roce si připomeneme padesáté výročí zahájení pilotované kosmické éry lidstva: v jeho předvečer (obrazně řečeno, pochopitelně, neb start je plánovaný na 30. března 2011 a "gagarinovské" výročí připadá na 12. dubna) do vesmíru odstartuje loď Sojuz TMA-21 s tříčlennou rusko-americkou posádkou. Její emblém přitom bude na půlstoletí pilotované kosmonautiky odkazovat velmi silně.

Středa 29. prosince 2010

První čínský kosmonaut a nyní ředitel čínských pilotovaných kosmických letů Yang Liwej minulý týden prohlásil, že bezpilotní loď Shen Zhou-8 se ke stanici Tiangong-1 připojí v srpnu 2011. Z toho se dá vyvodit i fakt, že její start je plánovaný právě na srpen: ovšem Tiangong-1 může (ale nemusí) být ve vesmíru už o několik měsíců dříve.

Členské země ESA se neshodly na zajištění financování prodloužení provozu Mezinárodní kosmické stanice o pět let - tedy do roku 2020. Důvodem je roztržka týkající se financování společnosti Arianespace (tedy záležitosti, která se stanicí nemá zcela nic společného). Arianespace (prozovatel raket Ariane-5) totiž požaduje po členských státech ESA (kterážto organizaci zřídila) finanční injekci ve výši 240 mil. euro na pokrytí fixních nákladů u některých dodavatelů v Evropě a Francouzské Guayaně. S touto výpomocí ale některé země ESA nesouhlasí (už tak bylo do této akciové společnosti "napumpováno" během posledních pěti let každoročně 200 mil. euro v rámci programu EGAS, European Guaranteed Access to Space, Zajištěný evropský přístup do vesmíru), a tak jako odvetné protiopatření zablokovaly právě příslib financování ISS o dalších pět let. (ESA se na financování projektu podílí osmi procenty.) Otázka bude opět řešena v březnu 2011.

Pravidelným čtenářům blogu je asi naprosto jasné, co jsem si asi tak mohl přát od Ježíška - méně pravidelným doporučuji podívat se na blog 7. května 2010. Asi jsem byl hodný, protože raketoplán pod stromečkem skutečně přistál. Už jsem si jej složil: je opravdu velmi pěkně a realisticky zpracovaný. Klobouk dolů před jeho autory, kteří dokáží s kostkami Lega opravdu bravurně kouzlit!

Pondělí 27. prosince 2010

Snad nejhorší možný "vánoční dárek" si nadělila indická kosmonautika: krátce po startu 25. prosince se od plánované trajektorie letu odchýlila a následně musela být (přesně ve 47. sekundě letu) zničena raketa GSLV s telekomunikační družicí GSAT-5. Podle dostupných informací došlo (ze zatím neznámých příčin) k přerušení komunikace mezi řídícím počítačem rakety a čtveřicí pomocných urychlovacích motorů, které se následně začaly chovat jako "neřízená střela". Raketa proto musela být dálkovým povelem zničena. Pro Indii jde o velmi zásadní nezdar, neb ze dvou vypuštěných raket GSLV v roce 2010 obě havarovaly (kromě toho, že šlo o polovinu letošních nezdarů světové kosmonautiky při startech, tak pro Indii šlo o dva neúspěchy ze tří startů - triumfovala jen jedna raketa PSLV). Modernizované verze GSLV mají za několik let vynášet pilotovanou kabinu s kosmonauty, ale dosavadní spolehlivost rakety je prachbídná: ze sedmi startů čtyři selhání, jeden částečný úspěch a jen dva plné úspěchy (zvláštní je, že jich bylo dosaženo hned při druhém a třetím startu v květnu 2003 a září 2004).

Naproti tomu ruská raketa Proton se po havárii z 5. prosince 2010 (viz blog 13. a 6. prosince 2010) "zotavila" velmi rychle a v neděli 26. prosince vynesla na oběžnou dráhu telekomunikační satelit KA-SAT.

Poslední letošní vydání obměsíčníku Ekologie přináší můj ne zcela kosmický článek - i když kosmonautice zase nikoliv kdovíjak vzdálený. Jde o materiál týkající se vzniku a historie experimentu Biosféra-II v poušti nedaleko arizonského Tucsonu (navštívili jsme jej loni - viz blog 10. listopadu 2009). Článek se jmenuje "Svět zavřený do skleníku".

Čtvrtek 23. prosince 2010

Raketoplán Discovery je po úspěšném testu tankování zpět v montážní hale VAB (viz blog 14. prosince 2010). Zde by měl zůstat do 13. ledna 2011, kdy se počítá s jeho návratem na rampu 39A. Mezitím ale budou 30. prosince 2010 zasedat zodpovědní manažeři NASA, kteří zhodnotí připravenost stroje ke startu - tedy zdali zůstane v platnosti dosud stanovený termín vypuštění (3. února 2011). Bude-li na této poradě vydán souhlas se startem, sejde se komise FRR (Flight Readiness Review) dne 20. ledna - ta určí definitivní datum startu (zpravidla potvrzuje předem stanovené nebo jej maximálně o několik dní v závislosti na stavu prací posouvá). O týden později se uskuteční ještě jedno zasedání komise, a to na úrovni celé agentury NASA: to ale představuje už jen formalitu (jedná se o setkání komise zodpovědné za to, že není technický či časový konflikt s jinými programy; připravenost vlastního raketoplánu se už příliš neřeší - pokud se pochopitelně v mezičase neobjeví nové skutečnosti).

Jihoafrická kosmická agentura SANSA (South African National Space Agency) studuje možnost vývoje vlastního raketového nosiče - údajně jde o reakci na blíže nespecifikované průtahy s vypuštěním národní družice SumbandilaSat (původně ji měla vypustit upravená ruská raketa Štil v roce 2007). V lednu 2011 se mají sejít zástupci průmyslových, výzkumných a univerzitních organizací, aby eventuálně připravili dvacetiletý plán vývoje národního nosiče. Jižní Afrika se ji jednou o vlastní kosmickou raketu SLV (Satellite Launch Vehicle) pokoušela, a to v osmdesátých letech minulého století (vývoj kosmického nosiče byl ovšem krycím pláštíkem pro vývoj balistických raket, neb země měla v té době pokročilý program vývoje atomové bomby). Projekt ale byl předčasně ukončen a jediná vyrobená raketa SLV je dnes k vidění v Muzeu letectví Jižní Afriky na letecké základně Swartkop (jihozápadně od Pretorie).

Radostné vánoční svátky a na všech frontách úspěšný a klidný nadcházející rok 2011!

Úterý 21. prosince 2010

Meziplanetární sonda Mars Odyssey překonala rekord v délce práce na oběžné dráze Rudé planety. Ten dosud držela sonda Mars Global Surveyor výkonem 3340 dní. Mars Odyssey jej překonala minulou středu (15. prosince 2010). NASA přitom doufá, že automat bude zajišťovat ještě nejméně přistání sondy Curiosity v srpnu 2012.

Studená válka je dodnes bezednou studnicí příběhů, nad kterými se tají dech - a které obestírá mlha nejasností. Patří k nim i záchranná akce z dubna 1972, kdy se americké ponorce Trieste-II podařilo z hloubky více než 4900 metrů vylovit ztracené návratové pouzdro zpravodajské družice KH-9 HEXAGON. Satelity tohoto typu používaly k návratům filmového materiálu na Zemi pouzdra o hmotnosti až 900 kg, která byla zachytávána ještě za letu pomocí hrazdy vlečené za letouny C-130. V jednom případě se ale něco (nevíme přesně, kdy se tak stalo ani které mise se to týkalo) pokazilo a letoun návratový modul nezachytil. Ten se pak potopil na dno oceánu. V listopadu 1971 se do oblasti vydala trojice lodí: kromě Trieste-II ještě plovoucí suchý dok White Sands a tažný člun Apache. Podle všeho ale byla operace neúspěšná, protože lodě musely cílovou oblast opustit - ale v dubnu 1972 se do ní vrátily. Nyní slavily úspěch a pouzdro lokalizovaly a vytáhly na hladinu. O několik měsíců později dostaly posádky za splnění úkolu vyznamenání "za záchranu výzkumného přístroje ze dna oceánu, a to z větší hloubky, než se dosud kdy komu podařilo". Bližší detaily oznámeny nebyly - svět se alespoň část z nich dozvěděl až nyní, po desítkách let.

Po hladkém startu a bezproblémové cestě je nyní loď Sojuz TMA-20 (viz blog 15. prosince 2010) bezpečně zakotvena u Mezinárodní kosmické stanice. A člověka hřeje u srdíčka fakt, že se dvěma členy její posádky měl tu čest se osobně setkat. Catherine Colemanová byla loni na kongresu ASE v Praze. S italským kosmonautem Paolem Nespolim jsem se pak měl možnost setkat opakovaně: v roce 2004 (a znovu 2009) v Kolíně nad Rýnem a v roce 2008 v Římě.

Pondělí 20. prosince 2010

Společnost SpaceX upřesnila datum druhého letu lodi Dragon - dosud se počítalo s termínem 12. dubna 2011 (ten byl ovšem ryze pracovní), nyní je aktuálním termínem 15. červenec 2011.

Izrael vyjádřil svoji obavu ohledně "čínského exportu protidruživé technologie do zemí Blízkého východu" a v návaznosti na to oznámil, že zahájil vývoj vlastního protidružicového systému (elektronické či fyzické likvidace), který bude připravený k použití mezi lety 2012 a 14.

Formální rozhodnutí ještě nepadlo, ale o budoucím umístěný amerických raketoplánů začíná být pomalu jasno. Sněmovna reprezentantů Kongresu USA totiž schválila dodatek k rozpočtu NASA, v němž se uvádí, že "pokud administrátor (NASA) usoudí, že Smithsonian (provozovatel Národního muzea letectví a kosmonautiky) je odpovídajícím místem pro umístění raketoplánu, tento může být poskytnutý za minimální nebo nulovou cenu". Právě požadovaných 28,8 mil. USD se ukazovalo jako problém pro získání raketoplánu do vlastnictvím Smithsonian Institution - představuje totiž roční rozpočet organizace. Stejně tak návštěvnické centrum Kennedyho kosmického střediska opustilo svůj plán využít k vystavení raketoplánu jeden z hangárů OPF, ale oznámilo záměr vybudovat zcela nový komplex o ploše přes 6000 metrů čtverečních, v němž by byl raketoplán vystavený. Hodnota projektu je přitom 100 mil. USD a byla by plně hrazena ze soukromých prostředků - takováto finanční injekce do lokální ekonomiky se přitom (zpravidla) neodmítá (s tím, že Florida beztak byla brána jako horný kandidát na získání jednoho z vysloužilých raketoplánů). Návštěvnické centrum Kennedyho kosmického střediska (mimochodem, čtvrtá nejnavštěvovanější turistická atrakce na Floridě) neprovozuje NASA, ale soukromá společnost Delaware North Companies Parks & Resorts

Vůbec to sice není novinka, ale z nějakého důvodu unikala pozornosti už více než půl roku (inu, "stát ve stínu" je údělem skoro všech neletěných kosmonautů). Dne 12. kvetna 2010 podlehl dlouhé a těžké nemoci (několik let bojoval s rakovinou hrtanu, ale nevím, jestli to nakonec byla přesná příčina smrti) neletěný sovětský kosmonaut Lev Vasiljevič Vorobjov (79). V oddíle kosmonautů byl v letech 1963 až 74 s tím, že byl členem hlavní posádky lodi Sojuz-13/1973: dokonce už se svým palubním inženýrem Valerijem Jazdovským byl na kosmodromu Bajkonur, když byla tato dvojice z letu vyřazena pro "psychologickou neslučitelnost". (Komentátoři se vesměs shodují, že za tím byla Vorobjovova arogance, který si už před letem hrál na superhvězdu a jeho manýry natolik popudily představitele kosmického programu, že se rozhodli posádku exemplárně potrestat na výstrahu do budoucna.) Ani Vorobjov, ani Jazdovskij pak už nikdy příležitost nedostali a do vesmíru se nepodívali. Vorobjov zůstal až do své smrti ve Hvězdém městečku a patřil k poctivým "odpovídačům" na dopisy. Několik osobních psaní mi jej tak navždy bude připomínat...

Pátek 17. prosince 2010

Na základě různých prohlášení a indicií z uplynulého týdne (po vpravdě triumfálním letu lodi Dragon) se dají odhadovat budoucí plány společnosti SpaceX. Takže několik poznámek:

  • Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX) prohlásil, že by byl rád, kdyby příští loď Dragon (plán startu 12. dubna 2011) zamířila k Mezinárodní kosmické stanici. NASA je trochu opatrnější s tím, že v plánu byl let k ISS až v případě třetího Dragonu. Přece jen teď šlo o zkušební misi a už druhý Dragon se od současného bude v mnohém lišit. Například modifikovanou elektronikou nebo instalovanými slunečními bateriemi.
  • I když se první stupeň rakety Falcon-9 nepodařilo zachránit, Elon Musk zůstává optimistou. Prohlásil, že byla získána cenná data a že věří, že se záchrana podaří do dvou až tří let (a po ní bude následovat znovupoužitelnost prvního stupně). Dodal, že dosud se nikdy nikomu první stupeň na kapalná paliva zachránit nepodařilo. (To je sice pravda, ale taky se o to nikdo kromě SpaceX nepokusil.)
  • Elon Musk také uvedl, že chce výhledově Dragon vybavit motory pro hladké přistání "na planetě". Mnozí si to vyložili jako plán udělat z něj výsadkové plavidlo pro Měsíc či dokonce Mars. Já bych se držel dřívější zprávy, kdy SpaceX o podobné modernizaci informovala - jejím cílem je ovšem přesné přistání během návratu (s přesností na metry či desítky metrů) a odbourání složitých pozemních či námořních záchranných operací.
  • NASA chce mít jasno o budoucí podobě své superrakety nejpozději v dubnu příštího roku. SpaceX přitom chce o tuto zakázku bojovat - i když některé dané podmínky nesplňuje (využití historických zkušeností z programu raketoplánů, vyvinuté technologie z projektu Ares-I apod.), je firma po sérii čtyř úspěšných startů (dvakrát Falcon-1 a dvakrát Falcon-9) plus premiéře Dragonu "na koni". Každopádně společnost SpaceX je jednou ze třinácti firem, které letos v listopadu dostaly od NASA půlroční kontrakt na rozpracování budoucího supernosiče. (Malá odbočka: silně pochybuji, že je v USA tolik firem schopných superraketu vyrobit. Osobně bych viděl tak tři.)
  • Jak jsem byl ze země našich východních sousedů upozorněn (za každou reakci na blog každopádně děkuji předem!), ve scénce z Monty Pythonů je mezi 42 druhy sýra (viz blog 10. prosince 2010) ještě jedna československá stopa. Vlastně čistě slovenská: protože "liptauer" je liptovská bryndza...

    Měsíčník Svět mění svoji periodicitu na čtrnáctideník. První číslo příštího roku už je na stáncích a ve schránkách - a lze v něm najít i můj čtyřstránkový článek "5x vesmírní opraváři".

    Čtvrtek 16. prosince 2010

    Americký astronaut Alan Poindexter (veterán z letů Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-131/2010) odešel z aktivního oddílu NASA a začal působit (resp. se vrátil) na Postgraduální námořní školu v Monterey (stát Kalifornie).

    Ve věku 96 let zemřel Walter Häussermann jeden z posledních žijících členů týmu nacistického konstruktéra Wernhera von Brauna. Ač se přesný počet členů týmu špatně počítá (je to třeba dáno i tím, že někteří přišli do USA až mnoho let po válce na vyslovenou žádost von Brauna), formálně se uvádí poslední tři žijící členové: Walter Jacobi, Rudolf Schlidt a Hans Fichtner.

    Pod ředitelem ruské Federální kosmické agentury Anatlijem Perminovem se silně houpe křeslo - a některá ruská média vidí jeho výměnu jako hotovou věc. Nahrazen by měl být prvním náměstkem ministra obrany Vladimirem Popovkinem. Perminovovi se přičítá vina za nezdar rakety Proton s trojící navigačních družic GLONASS (viz blog 13. a 6. prosince 2010) stejně jako dlouhodobé problémy s doplňováním tohoto systému.

    NASA tento týden uzavřela příjem nabídek do konkurzu na druhé kolo kontraktů CCDev (Commercial Crew Development), což je iniciativa, která by měla vést k vývoji nových komerčních kosmických lodí (vítězové by měli být známí v březnu 2011). Jedním z účastníků je i firma Orbital Sciences Corp., která navrhuje vývoj a výrobu miniraketoplánu pro čtyřčlennou posádku, který by si mohl svoji automatickou premiéru odbýt v roce 2014 a pilotovaný start realizovat o rok později. Nosičem by mu měla být raketa Atlas-5. Orbital Sciences Corp. se přitom hodlá spojit na realizaci s firmami Virgin Galactic (jen pro testy přistávání, kdy by byl miniraketoplán odhazovaný zpod letounu WhiteKnightTwo) nebo Northrop Grumman. Na prvních dvou snímcích je návrh nového stroje, na dalších dvou pak podobný miniraketoplán, se kterým společnost Orbital Sciences Corp. přišla už v někdy roce 2003.

    Středa 15. prosince 2010

    Společnost Orbital Sciences Corp. zveřejnila "jízdní řád" své části programu COTS (Commercial Orbital Transportation Services; druhou firmou v programu je SpaceX s raketou Falcon-9 a lodí Dragon). Ve třetím čtvrtletí 2011 se má usukutečnit zkušební start nové rakety Taurus-II, ve čtvrtém čtvrtletí 2011 zkušební start nové lodi Cygnus. K operačnímu letu CRS1 k ISS má dojít v prvním čtvrtletí 2012 (zatím plán startu na 4. března 2012). Vzhledem k tomu, že společnost Orbital Sciences Corp. získala kontrakt COTS s půldruharočním zpožděním oproti SpaceX (únor 2008 vs. srpen 2006), je i určitý posun v realizaci pochopitelný.

    Na dnešní den je plánovaný start ruské lodi Sojuz TMA-20 s tříčlennou mezinárodní posádkou (Dmitrij Kondratěv/Rusko, Paolo Nespoli/Itálie a Catherine Colemanová/USA). Původní poškozený návrartový modul (loď si ho nakonec musela vypůjčit z následující mise, viz blog 12. října 2010) je již opravený a měl by letět právě na příští výpravě TMA-21 (30. března 2011). A jen drobné ohlédnutí za přistáním Sojuzu TMA-19, ke kterému došlo 26. listopadu 2010: během návratového manévru poklesl v kabině tlak natolik, že posádka dostala pokyn zvýšir tlak ze záložních nádrží a zároveň byla opakovaně žádána, aby si překontrolovala uzevření hledí u skafandrů. Podle zatím dostupných informací byla na vině netěsnost vstupního průlezu.

    Když bude dnes ve 20:09 h startovat Sojuz TMA-20 s kosmonautem Paolem Nespolim (s výškou 188 cm prý historicky nejvyšší účastník letu kabiny Sojuz), bude to velká událost i pro Českou republiku. Po desítkách let totiž do kosmické lodi usedne člověk s českou vlaječkou na skafandru. Nespoli totiž reprezentuje Evropskou kosmickou agenturu, jejímž je Česko od listopadu 2008 plnohodnotným členem...

    Úterý 14. prosince 2010

    Americká sonda Voyager-1 se ocitla na hranici sluneční soustavy - jako první těleso vyrobené lidskou rukou. Cesta jí trvala 33 let a za tu dobu urazila 17,4 miliardy kilometrů (což znamená, že signál ze sondy k nám letí přes 16 hodin!). Voyager-1 zaznamenal výraznou změnu v toku částic, které jej obklopují, což znamená, že se blíží k hranicím helipauzy: heliopauza je místo, kde končí sféra vlivu Slunce a kde se tlak slunečního větru vyrovnává s tlakem ostatních hvězd. Jinými slovy: je to hranice sféry vlivu naší mateřské hvězdy. Našimi přístroji jsme dodnes nebyli schopni detekovat, kam až sféra vlivu Slunce spadá - pokud to Voyager-1 dokáže odhalit (dle odhadů mu to může trvat ještě čtyři roky), půjde o revoluční zjištění. O sondě a nejnovějším objevu bych měl pohovořit dnes po 21:20 h na rozhlasové stanici Radiožurnál.

    Novinky z předstartovní přípravy raketoplánu Discovery k misi STS-133: nepříznivé počasí v Kennedyho kosmickém středisku znemožnilo včera zahájit přípravy ke středečnímu zkušebnímu tankování (viz blog 10. prosince 2010), takže toto bylo odloženo na pátek 17. prosince 2010. Příští týden je pak v plánu doprava raketoplánu z rampy do montážní haly VAB, kde by měly být provedeny dodatečné testy a zkoušky. První týden v lednu 2011 se pak raketoplán musí vrátit na rampu 39A, aby bylo možné pokusit se o start v okně otevírajícím se na počátku února (viz blog 6. prosince 2010).

    Americká pošta vydá příští rok po desetileté odmlce známku s kosmickou tématikou. Resp. půjde o známky dvě: jedna zobrazí prvního amerického astronauta Alana Sheparda, druhá meziplanetární sondu MESSENGER. Zároveň americké Ministerstvo financí schválilo podobu zlaté medaile "New Frontier Congressional Gold Medal", kterou mají obdržet astronauti Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins (posádka Apolla-11) a John Glenn (první Američan na oběžné dráze). Zlatá medaile je (společně s Prezidentskou medailí svobody, kterou už posádka Apolla-11 obdržela) nejvyšším civilním oceněním v USA.

    Pondělí 13. prosince 2010

    Jak jste bezpochyby zaregistrovali, spustil jsem (po mnoha letech...) zcela novou verzi osobního webu. Už bylo načase, neb mnoho věcí se změnilo anebo bylo silně neaktuálních. Podotýkám, že nejde o definitivní podobu stránek - mám mnoho nápadů, jak jej zlepšit a rozšířit (zvláště co se grafických informací týká), ale vzhledem k neudržitelnému stavu vpravdě "prehistorického" webu jsem se rozhodl pro vylepšování "za provozu". Nejzásadnější změnou pro pravidelné čtenáře tohoto blogu je fakt, že došlo k jeho přesunutí z adresy www.kosmonaut.cz/blog (kde zůstal jen přesměrovávací skript) na www.kosmonaut.cz.

    Zvláštní vyšetřovací komise zveřejnila své předběžné závěry ohledně havárie rakety Proton s trojicí družic navigačního systému GLONASS (viz blog 6. prosince 2010). Podle všeho je hlavním viníkem - příliš mnoho pohonných hmot natankovaných do čtvrtého stupně! Ten byl nového typu DM-03, přičemž pozemní obsluha jej natankovala dle percentuálních propozic typů starších. Přesná čísla mi nejsou známá, takže jen ilustračně: když naplníte desetilitrový kanystr z padesáti procent, tak v něm máte logicky jiné množství kapaliny, než když z padesáti procent naplníte dvacetilitrový kanystr. Čtvrtý stupeň s vynášenými družicemi pak byl příliš těžký a třetí stupeň jej nedokázal "dotlačit" na stanovenou dráhu. Vzhledem k tomu, že raketa letí není řízena v reálném čase, ale letí dle přednastavené sekvence, nereagoval řídící systém na vzniklou situaci (paliva na kompenzaci měl evidentně dost).

    Poslední letošní číslo měsíčníku Letectví + kosmonautika přináší opět něco málo článků z mého pera (či spíše klávesnice): "Cesta k posunování kosmických hranic" (soutěže na podporu kosmonautiky včera, dnes a zítra), "První německá po čtvrtstoletí" (setkání posádky Challenger STS-61A v Německu - viz blog 3., 8. a 9. listopadu 2010), "Kosmická loď v lese hlubokém" (muzeum Virgil I. Grissom Memorial - viz blog 8. července 2010) a "Nafukovací kosmické stanice" (s důrazem na projekty společnosti Bigelow Aerospace).

    Pátek 10. prosince 2010

    Nejpoužívanější ruský kosmonaut Sergej Kriklajov (803 dní strávených ve vesmíru během šesti misí), který je v současné době velitelem Hvězdného městečka, se vyjádřil k nedávno proběhlému sporu o (ne)udělování titulu Hrdina Ruska kosmonautům (viz blog 7. a 10. září a 4. listopadu 2010). Podle Krikaljova by měl kosmonaut podobnou poctu získat až po druhém nebo třetím letu. Nyní po prvním letu nezkušení zelenáči dostanou tento titul, zatímco zkušení veteráni, kteří je vedou a "vychovávají", jen medaili za zásluhy nebo nějaké jiné ocenění, konstatuje Krikaljov.

    Příští týden má proběhnout zkušební tankování hlavní nádrže raketoplánu Discovery - prozatím je plánované na 15. prosince 2010. Má ukázat, jak se daří zabránit dalšímu unikání vodíku (viz blog 8. listopadu 2010) a dále jak dopadly opravy prasklin na vnější palivové nádraži (viz např. blog 2. prosince 2010 nebo 15. listopadu 2010). Pracovním datem startu zatím zůstává 3. únor 2011. Pro následující start Endeavour STS-134 a možný Atlantis STS-135 pak NASA zvažuje provedení zkušebního předstartovního tankování automaticky, aby se podobným problémům a odkladům na poslední chvíli předešlo. Mise STS-134 se prozatím plánuje na 1. dubna 2011, ale je velmi pravděpodobný její další posun. Start STS-135 by se teoreticky mohl bez obtíží realizovat ve vyhrazeném termínu 28. června 2011, ale prakticky se jej NASA bude snažit co nejvíce oddálit (kam až peníze dovolí...). Důvodem je fakt, že cílem tohoto letu je zanechat Mezinárodní kosmickou stanici v co nejlepším a nejvybavenějším stavu po skončení programu raketoplánů. Prozatím se hovoří o červencovém či srpnovém termínu startu, ale není vyloučeno ani jeho posunutí až na září 2011.

    "Na palubě lodi Dragon je i tajný náklad. Pokud bude let úspěšný, prozradím vám, o co se jedná. Pokud nebudou splněny všechny cíle letu, nikdy se to nedozvíte." Jako tajemný hrad v Karpatech se vyjadřoval před premiérou Dragonu zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk. A protože let dopadl na jedničku s vyznamenáním, je identita "tajného nákladu" nyní již veřejně známá. Šlo o poctu skupině Monthy Python v podobě velkého kola sýra Le Brouere. V jedné skeči ze slavného Monthy Pythonova Létajícího cirkusu se herec John Cleese pokouší zakoupit sýr v obchodě se sýrem, který nemá vůbec žádný sýr (viz třetí snímek). Záznam scénky najdete na YouTube, její přepis pak na Wikipedii (všimněte si, že mezi 42 druhy sýra, které nakupující postupně poptává je i "československý sýr z ovčího mléka").

    Čtvrtek 9. prosince 2010

    Když lékařdská komise vydala před několika týdny souhlas se zahájením přípravy Pavla Vinogradova (veterán z letů Sojuz TM-26/1997 a Sojuz TMA-8/2006), domníval jsem se, že je to jen formalita. Vždyť letos oslavil 57. narozeniny; navíc místa v kosmických lodích jsou na více než dva roky dopředu obsazena. Pro úplnost: dosud nejstarším ruským kosmonautem ve vesmíru byl Valerij Rjumin, který ale letěl na americkém raketoplánu (ve věku 58 let) - nejstarším ruským kosmonautem v lodi Sojuz byl Georgij Grečko, kterému bylo při misi Sojuz T-14 54 let. A ejhle, všechno je jinak: Pavel Vinogradov se vydá na svoji třetí hvězdnou výpravu v lodi Sojuz TMA-08M v březnu 2013. Bude členem 35. základní a velitelem 36. základní posádky ISS. Na oběžné dráze oslaví šedesáté narozeniny... V posádce lodi Sojut TMA-08M bude i ruský kosmonaut Aleksander Misurkin (Rusko) a Christopher Cassidy (USA). Zvláštní je, že Misurkin je v oddíle ruských kosmonautů teprve od června 2009!

    Jmenována byla i posádka lodi Sojuz TMA-09M (start nejspíše v květnu 2013), ktereé bude velet Maksim Surajev (Rusko). Společně s ním poletí Luca Parmitano (ESA/Itálie) a Karen Nybergová (USA).

    Absolutním triumfem se skončil včerejší let premiérové kosmické lodi Dragon: první pokus o start sice nevyšel (nakonec se ukázalo, že detekovaná závada byla pouze planým poplachem), ale v 16:43 h se raketa Falcon-9 odlepila od startovací rampy LC-40 mysu Canaveral. Na oběžnou dráhu dopravila kabinu Dragon. Ta následně během dvou obletů Země provedla sérii testů, aby následně zažehla na šest minut čtyři ze svých osmnácti motorů Dracon a po průletu atmosférou bezpečně přistála pouhých 800 metrů od cílového místa (800 km západně od pobřeží Kalifornie; přistávací elipsa měla tvar 60 krát 20 km). Kdyby byl na palubě člověk, misi by zcela bez jakékoliv újmy přežil. Nepodařilo se jen zachránit první stupeň nosiče (což ale byl úkon zcela nad plán a na misi jakkoliv neměl vliv), vydařil se ovšem restart druhého stupně, který zvýšil své apogeum až na 11 tisíc kilometrů. Šlo o první let v programu COTS, druhý plánuje společnost SpaceX na 12. dubna 2011. Zaslouží za něj každopádně absolutorium, protože šlo o historicky první misi soukromou firmou navržené kosmické lodi (včetně návratu na Zemi). Doufám, že SpaceX konečně překonala dětské nemoci: po třech haváriích rakety Falcon-1 má nyní za sebou sérii čtyř úspěšných startů (včetně dvou zatím stoprocentně úspěšného nosiče Falcon-9) a nyní i triumf v podobě veleúspěšné premiéry Dragonu. Kéž by to vydrželo!

    Středa 8. prosince 2010

    Od planety Venuše přišla špatná zpráva: sondě Akatsuki se nepodařilo přejít na její oběžnou dráhu. Japonská kosmická agentura JAXA nyní zkoumá, co bylo příčinou selhání. Podstatnější ale je, že se sonda nyní nachází na takové dráze, která ji do blízkosti Venuše přivede až za šest či sedm let - kdy tak může dojít k pokusu o zopakování manévru.

    Raketa Falcon-9 by na svoji druhou výpravu s premiérovou lodí Dragon měla nakonec přece jen odstartovat dnes. Startovací okno je od 15:03 do 18:22 h našeho času (přesněji: od 15:00 h, ale plánovaný okamžik startu je o tři minuty později). Zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk si je přitom dobře vědom, jak náročná a riskantní mise to je a dává šanci jen šedesát až sedmdesát procent na to, že budou splněny všechny cíle letu. Let je prvním startem v rámci programu COTS (Commercial Orbital Transportation Services; komerční doprava nákladů na Mezinárodní kosmickou stanici) a je plně hrazený NASA. A když už je řeč o penězích: stávajících šestnáct akcionářů společnosti SpaceX se před několika týdny rozhodlo navýšit svoji investici do firmy o dalších 50,19 mil. USD, čímž základní kapitál SpaceX dosáhl částky 200 mil. USD. (Osobně se domnívám, že peníze půjdou i na rozšíření výrobních kapacit, protože stávající tempo produkce raket Falcon-9 je pomalé a "jízdní řád" společnosti SpaceX ambiciózní. Stávající kapacity přitom zvýšení produkce neumožňují.)

    Dle amerického kontrolního úřadu GAO (General Accountability Office) může mít NASA problém s vypuštěním dvanácti až čtrnácti vědeckých misí do roku 2020. Potíž je v nedostupnosti vhodné rakety: dnes hojně využívaná Delta-2 odchází do penze (má tři poslední plánované starty a prý existují díly na výrobu dalších pěti kusů tohoto nosiče) a ve své kategorii nemá nástupce (Delta-4 či Atlas-5 jsou příliš výkonné a drahé). NASA předpokládá, že vhodnou volbou by se mohly stát nosiče Falcon-9 nebo Taurus-2, jenže tyto nesplňují certifikační standardy pro vynášení amerických družic. Certifikace včetně odpovídajících zkoušek totiž nebyla součástí vývoje obou raket: bude přitom v případě každé z nich stát cca 25 mil. USD a trval zhruba tři roky. NASA přitom již v příštím roce potřebuje zadat kontrakt na vypuštění tří družic dálkového průzkumu Země v letech 2014 až 15 (první z nich, kontrakt na start družice SMAP, má být udělený už v březnu 2011, v listopadu 2011 musí dostat "svou" raketu ICESat-2).

    Protože se na mě stále obracejí zájemci o knihu Den, kdy se nevrátila Columbia a protože ji (stejně jako všechny své starší knihy bez výjimky) už prostě nemám k dispozici, mohla by čtenáře tohoto blogu zajímat informace, že jeden výtisk knihy je nyní k dispozici na aukčním webu Aukro.

    A ještě jednou rakety Falcon: tentokrát v podobě emblémů jednotlivých misí. První je čtvrtý (a první úspěšný) start Falconu-1 (září 2008), druhý pátý start Falconu-1 (červenec 2009), třetí pak premiéra Falconu-9 (červen 2010) a čtvrtý plánovaný dnešní start Falconu-9.

    Úterý 7. prosince 2010

    Japonská meziplanetární sonda Akatsuki má problémy a v době psaní těchto řádků není jasné, zdali dokázala vstoupit na oběžnou dráhu kolem Venuše (viz blog 6. prosince 2010). Zážeh brzdících motorů proběhl podle plánu, pak se ale sonda plánovaně odmlčela - z pohledu ze Země totiž zmizela za Venuší. Jenže se neozvala v plánovaném čase a v řídícím středisku začaly panovat obavy o její osud. Později se její vysílání podařilo zachytit: není ale jasné, zdali je na oběžné dráze Venuše a co se vlastně stalo (podle kusých informací sonda neplánovaně rotuje).

    Na třetí pokus se podařilo společnosti SpaceX realizovat v sobotu 4. prosince 2010 zkušební zážeh devíti motorů prvního stupně druhé rakety Falcon-9. První byl odvolaný v pátek po 1,1 sekundě v důsledku vysokého tlaku v jedno motoru, druhý se konal v sobotu - a byl přerušený ještě před zážehem. Až třetí tentýž den byl úspěšný a proběhl v plné délce dvou sekund. Přesto byl start rakety Falcon-9 odložený prozatím na středu 8. prosince (není přitom vyloučený další odklad, snad až na 15. prosince 2010). Důvodem je nalezení drobných prasklin na nástavci trysky motoru Merlin druhého stupně. Nástavec se používá pro zvýšení výkonu motoru ve vakuu, ale pro aktuální misi není potřebný. Společnost SpaceX zvažuje několik variant řešení problému: ponechat nástavec tak, jak je, odstranit jej (nebo alespoň jeho část), nebo jej vyměnit za jiný exemplář.

    Díky svému červnovému úspěšnému startu byla každopádně raketa Falcon-9 nominována časopisem Popular Science mezi sto největších inovací roku 2010. Z kosmonautiky toto ocenění získaly ještě projekty rakety Xombie společnosti Masten Space Systems, družice CryoSat-2 a Tandem-X a také miniraketoplán X-37B.

    Polský vydavatel vystřihovánek Modelik vrhl na trh dvojici novinek, která bezesporu potěší každého příznivce kosmonautiky. Oba modely jsou v měřítku 1:50, přičemž jde o rakety Redstone a Atlas s kabinami Mercury (přesněji o mise MR-3 a MA-6, tedy historické výpravy Alana Sheparda a Johna Glenna). Cena vystřihovánek je 18 a 24 zlotých (kurz je nyní zhruba jeden zlotý za šest korun), v Česku budou v prodeji zanedlouho.

    Pondělí 6. prosince 2010

    Ruská raketa Proton nesoucí trojici navigačních družic systému GLONASS včera havarovala: podle dostupných informací fungovaly bezvadně její první tři stupně, anomálie se vyskytla během oddělování nebo krátce po něm stupně čtvrtého (mimochodem, první let modernizované verze DM-03). Rusko má nyní ve vesmíru 23 funkčních družic systému GLONASS - nynější start měl konstelaci doplnit na plně operačních 24 satelitů (plus orbitální zálohu).

    Očekávaná zpráva (viz blog 2. prosince 2010) je tu: start raketoplánu Discovery STS-133 se odkládá na příští rok, konkrétně na "ne dříve, než" 3. února 2011 (startovací okno trvá do 10. února). Kaskádovitě s tím se posouvá start následující mise Endeavour STS-134 na "ne dříve, než" 1. dubna 2011. Podotýkám, že jde o pracovní datum hovořící o tom, kdy je teoreticky možné Endeavour nejdříve vypustit - a že "doladění termínu" proběhne dodatečně. Jedním z důsledků odkladů raketoplánů bude mj. skutečnost, že se ve vesmíru nepotkají dvojčata Kellyovi (Scott je dnes velitelem stanice a vrací se 16. března 2011, Mark na STS-134 startuje nejdříve 1. dubna 2011).

    Japonská meziplanetární sonda Akatsuki má v noci z pondělí na úterý přejít dvanáctiminutovým motorickým manévrem na oběžnou dráhu kolem Venuše.

    Dnes je údajně v Praze trojnásobný ruský kosmonaut Viktor Savinych (viz blog 25. listopadu 2010).

    Několika fotografiemi se vracím k pátečnímu úspěšnému přistání experimentálního vojenského raketoplánu X-37B na letecké základně Vandenberg AFB v Kalifornii.

    Pátek 3. prosince 2010

    Podle oficiální zprávy dnes úspěšně přistál na kalifornské základně Vandenberg AFB bezpilotní raketoplán X-37B (viz blog 1. prosince 2010). Stalo se tak v 10:16 h našeho času.

    Na dnešní den se připravuje ještě jedna kosmická událost, a to krátký testovací zážeh motorů prvního stupně rakety Falcon-9 (počítá se s ním v 15:00 h středoevropského času; přímý přenos na webu SpaceX má začít o hodinu dříve).

    Pokud máte zájem o podpis amerického astronauta Scotta Kellyho (tohoto času velitele Mezinárodní kosmické stanice), je to možná jednodušší, než si myslíte (nebo také složitější, jak se to vezme). Scott Kelly totiž začal na svých stránkách na webu Twitter publikovat fotografie zemského povrchu pořízené z vesmíru. Publikuje je postupně, přičemž každý, kdo správně odpoví jako první, dostane (po Scottově návratu na Zemi) inkrimovanou fotografii s vlastnoručním podpisem tohoto astronauta.

    Nedávno (30. listopadu 2010) jsem na tomto místě rozebíral použití rakety Delta-4 Heavy v programu pilotované lodi Orion. Protože se jedná o zajímavou (a dle mého mínění i kritickou) otázku, která může ovlivnit vývoj kosmonautiky v příštích desetiletích, ještě se k ní vracím. Michael Gass z ULA (United Launch Alliance; provozovatel rakety Delta-2, Delta-4 a Atlas-5) prohlásil v loňském roce před Augustineho komisí, že příprava rakety Delta-4 na pilotované lety si vyžádá zhruba 4,5 práce a jednorázovou investici 500 mil. USD (neuvedl strukturu tohoto výdaje: zdali jde o testy nebo o certifikace, ev. v jakém poměru). Dále je pak zapotřebí počítat s náklady na jeden start ve výši 300 mil. USD. Konzultační společnost Aerospace Corp. je ale skeptičtější a tvrdí, že proces bude trvat 5,5 až sedm let. Na prvním obrázku je Delta-4 ve třech variantách (dnešní, s druhým stupněm a lodí Orion a jen v "jednostupňové" verzi s lodí Orion), na druhém pak fotomontáž startu této rakety ze stávajícího komplexu 37B.

    Čtvrtek 2. prosince 2010

    Manažeři NASA se - zatím jen interně - vyjadřují silně skepticky k možnosti vypuštění raketoplánu Discovery STS-133 dříve, než v únoru příštího roku. Raketoplán samotný je nyní vypnutý, nic se na něm neděje a trpělivě čeká na výsledky hodnocení jeho oprav, na kterých se podílí několik středisek NASA: před pokusem o start je zapotřebí mít jistotu, že z opravené vnější palivové nádrže nebudou v průběhu vzletu kousky izolační pěny (které by následně mohly ohrozit citlivý tepelný štít stroje - právě takovýto problém vedl počátkem roku 2003 ke zkáze raketoplánu Columbia).

    Poměrně velkou pozornost způsobila v minulých dnech zpráva amerického Národního výzkumného výboru (National Research Council), která konstatuje, že omezené rozpočty sice nutí americké federální agentury jít do společných projektů, ale že tyto jsou v konečném důsledku dražší, než kdyby byly realizovány na národní úrovni. Zpráva nevystupuje proti spolupráci jako takové (výměna dat, vysílání přístrojů na sondě někoho jiného apod.), ale proti tomu, když se jeden či dva partneři snaží hrát stejnou roli a podílet se na řízneí mise. Zpráva konstatuje, že v takovém případě se duplikují náklady na manažerské systémy a na řízení vzájemných vztahů. Společnými projekty nejsou míněné pouze mezinárodní (i když i ty jsou zmiňované), ale především programy vznikající spojenými silami jednotlivých amerických federálních agentur, které - byť přispívají menší částkou - musí mít za každou cenu významné slovo v celé misi.

    Ukrajina oznámila, že příští rok vybere svého kandidáta na kosmonauta - pozice by prý měla být otevřená skutečně pro každého. Detaily využití tohoto kosmonauta nebyly zveřejněny (kdy, kam a s kým poletí, jaké bude mít úkoly). Připomeňme si jen, že prvním ukrajinským kosmonautem se stal Leonid Kadenjuk na americkém raketoplánu Columbia STS-87/1997.

    Toto jsou fotografie tří záložních posádek ruských lodí Sojuz. Na prvním snímku jde o zálohu Sojuzu TMA-20 s plánovaným datem startu 15. prosince 2010 (zleva): Michael Fossum (USA), Anatolij Ivanišin (Rusko) a Satoshi Furukawa (Japonsko). Na prostředním snímku je záložní posádka již realizovaného letu Sojuz TMA-17 (20. prosince 2009; zleva): Douglas Wheelock (USA), Anton Škaplerov (Rusko) a Satoši Furukawa (Japonsko). Na pravém snímku pak záloha Sojuzu TMA-18 (2. dubna 2010; zleva): Scott Kelly (USA), Alexandr Samoťjajev a Andrej Borisenko (oba Rusko).

    Středa 1. prosince 2010

    Americké letectvo oznámilo, že na nejbližší dny plánuje návrat zkušebního miniraketoplánu X-37B z oběžné dráhy. S přistávacím manévrem se počítá v období od 3. do 6. prosince 2010.

    Zamýšlený kosmický teleskop James Webb Space Telescope má už nyní primát nejdražší robotické kosmické mise v historii lidstva - a další miliardy dolarů se ještě chystrá schramstnout. Dosud do něj bylo investováno 3 mld. USD s tím, že do startu v červnu 2014 mají náklady narůst na 5,1 mld. USD (a celkové náklady na vývoj, start plus provoz 6,5 mld. USD). Jenomže... Podle šetření nezávislé komise ustanovené letos v červnu senátorkou Barbarou Mikulski bude zapotřebí do teleskopu "napumpovat" ještě nejméně 1,5 mld. USD, aby byl skluz v termínu startu "jen" patnáctiměsíční (tedy září 2015). Když byl vývoj teleskopu v roce 2000 zahajovaný, počítalo se se startem v roce 2010.

    Miniaturní oddílu dvou kosmonautů Kazachstánu se lehce "rozsypal". Ajdyn Akanovič Ajmbětov se údajně po šestiletém výcviku ve Hvězdném městečku vrátil do Kazachstánu - podle některých informací definitivně, pozbyl letový status a do vesmíru se už (nejspíše) nepodívá. Jeho kolega Muchtar Rabatovič Ajmachanov ale ve Hvězdném městečku zůstává, byť "na vlastní pěst": požádal o ruské občanství, protože nejspíše seznal, že přes to kazašské cesta do vesmíru asi nepovede...

    Pokud jsem na včerejším blogu (30. listopadu 2010) přinesl informaci o rozšíření své sbírky o obálky podepsané americkým astronautem Charlesem Dukem, pak dnes ji doplňuji o zprávu, že jsem se stal šťastným majitelem i další dvojice souběžně vydaných obálek (viz blog 1. listopadu 2010). Jsou podepsané astronautem Alfredem Wordenem (Apollo-15/1971) a mají pořadová čísla 186 a 187.

    Úterý 30. listopadu 2010

    Firma Lockheed Martin jedná s Boeingem o zakoupení jednoho kusu rakety Delta-4 Heavy pro zkušební verzi kabiny Orion s plánovaným termínem startu před koncem rozpočtového roku 2013. Protože kdyby se dohoda nepodepsala v dohledné době, raketa by za dva roky nebyla k dispozici - zároveň je tu ale problém, že NASA nemá na tento zkušební let vyčleněné prostředky, takže zálohu musí platit Lockheed Martin "ze svého". Na druhé straně: firma Boeing má o zakázku zájem, takže nabídla polovinu zálohy uhradit sama (= požadovat pouze poloviční zálohu).

    Raketa Delta-4 Heavy se tak jeví jako čím dál pravděpodobnější nosič lodi Orion. Jen bude zapotřebí provést několik úprav: například změnit její letovou trajektorii, protože při využití současného profilu by při některých nouzových návratech kabiny mohlo na astronauty (a vlastně i na lod) působit nepřijatelně vysoké přetížení. Zároveň se zvažuje, jaký druhý stupeň by pro Deltu-4 Heavy s pilotovanou posádkou mohl být optimální. Ve hře je šest kandidátů včetně použití druhého stupně ze zrušené rakety Ares-I. (Pro lety na ISS by dokonce mohla být raketa použita jen v "jednostupňové" verzi, kdy by druhý stupeň mohl suplovat sevisní modul Orionu!) A nakonec: americké letectvo se dalo (jakožto vlastník) slyšet, že nevydá souhlas s úpravami ramp LC-37B (Delta-4) nebo LC-41 (Atlas-5) na mysu Canaveral, aby se odtud mohly realizovat pilotované mise (např. výstavba nové obslužné věže pro nástup posádky). Důvod je jednoduchý: obě rampy tak-tak stíhají současný letový harmonogram obou nosičů a letectvo nechce připustit výpadek v jejich používání během stavebních úprav stejně jako se o ně nechce v budoucnu dělit s pilotovanými lety. V úvahu přichází buď úprava komplexu 39B pro rakety Delta-4 (ecv. Atlas-5) nebo výstavba rampy LC-37A. Zajímavé jsou také úvahy o místě předstartovní přípravy rakety Delta-4 Heavy: ta by probíhala buď v nově vybudované hale, ve stávajícím hangáru HIF (Horizontal Integration Facility) u komplexu 37 (a to i pro starty z rampy 39B!) nebo v modifikovaném hangáru OPF (dnes používaném pro předstartovní přípravu raketoplánů).

    Jak už jsem psal 1. listopadu 2010, poštovní úřad ostrova Isle vydal příležitostnou obálku, na které se zvěčnil nejmladší astronaut z Měsíce (osobně si myslím, že titul "desátý člověk na Měsíci" je zajímavější, ale budiž), Charles Duke (pilot lunárního modulu Apolla-16). Asi nikoho tak nepřekvapí, že dvě obálky ze 750 kusové a číslované série skončily v mých spárech (jde o čísla 353 a 354).

    Pondělí 29. listopadu 2010

    Administrátor NASA Charles Bolden, který byl dosud spíše proti přidání mise raketoplánu STS-135, najednou otočil a prohlásil, že doufá, že mise realizována přece jen bude. Jak prohlásil při návštěvě Marshallova kosmického střediska v Alabamě, důvodem jsou pokračující odklady v rámci programu COTS (loď Dragon společnosti SpaceX a loď Cygnus společnosti Orbital Sciences Corp.). Varoval, že pokud se mise neuskuteční, bude velkým problémem zajistit trvalou šestičlennou posádku Mezinárodní kosmické stanice - pak by byla na pořadu dne (dle Boldena) možnost snížení jejího osídlení na tři osoby nebo dokonce dočasného opuštění ISS.

    Ke třem evropským misím na ISS v letech 2013 až 15 (viz blog 24. listopadu 2010) si můžeme zkusit dopsat jména. První a poslední mise jsou z italské kvóty, kterou tato země dostala v rámci barterové výměny s USA za hardware pro stanici. Takže se jich zúčastní italští kosmonauti: Luca Parmitano a Samantha Cristoforettiová (dost možná, že i v tomto pořadí). No, a slot v roce 2014 je z kvóty ESA, přičemž tato agentura již dříve oznámila, že tuto misi poletí německý kosmonaut. Takže Alexander Gerst.

    Je to takový malý a neviditelný mezník, přesto. Minulý týden jsem poslal do ESA letos již stý přeložený článek pro její české stránky. Ne všechny přeložené texty vyšly - a málokdy vychází včas či pravidelně. Bohužel ne vše jsem schopen ovlivnit, protože dosud nemám přístup do redakčního systému, takže je publikování odkázáno na libovůli a časové možnosti administrátorů. Přesto je (alespoň z hlediska počtu publikovaných materiálů) česká část webu ESA v těsném závěsu za stránkami velmocí jako je Německo, Francie nebo Itálie.

    Malé ohlédnutá za mým pátečním vystoupením na ČT24.

    Pátek 26. listopadu 2010

    Dnes bych se měl objevit někdy mezi 10:45 a 11:00 h ve vysílání ČT24 v pořadu Světadíl - připomeneme si (kromě dalších událostí) skutečnost, že přesně před 45 lety se Francie stala po SSSR a USA teprve třetí zemí světa, která dokázala vyslat na oběžnou dráhu družici vlastními silami.

    Bývalý manažer programu kosmických raketoplánů Wayne Hale (odešel od NASA po 32 letech letos v červenci) tvrdě zkritizoval americkou kosmickou agenturu za postoj k budoucím komerčním dopravním systémům. Označil návrh z 8. října 2010, kterým NASA upravuje požadavky na komerční dopravní systémy za paskvil, který namísto hledání optimálního bodu bezpečnosti jen zvyšuje náklady a oddaluje realizaci. Dokument podle něj obsahuje tisíce požadavků (co vše je nutné certifikovat, jak to prokazovat apod.) - namísto toho, aby NASA požadovala jasné mantinely v oblasti spolehlivosti a bezpečnosti. Srovnal dokument NASA, který má 260 stránek s požadavky, které má americké letectvo na vojenská letadla (2,5 strany) nebo které kdysi dávno byly na kosmické lodě Gemini (12 stránek). A dodal: "Toto je přežitý způsob, jak věci dělat. A je jedním z hlavních důvodů, proč jsou naše kosmické lety tak drahé, jak jsou."

    Dnes začíná na hvězdárně ve Valašském Meziříčí tradiční seminář (konající se vždy poslední víkend v listopadu) s názvem Kosmonautika a raketová technika. Osobně jej doplním o dvojici přednášek: "Čínský drak míří ke hvězdám" (pátek 26. listopadu 2010 od 18:00 h) a "Astronomie (nejen) z oběžné dráhy" (sobota 27. listopadu 2010 od 13:30 h).

    Mimořádné vydání časopisu Válka s podtitulem "nejodvážnější speciální operace" jsem obohatil o čtyřstránkový článek "Hon na rakety Scud" - o činnosti speciálních jednotek v operaci Pouštní bouře, jejichž úkolem bylo likvidovat irácké rakety dříve, než zasáhnou cíl.

    Čtvrtek 25. listopadu 2010

    Start raketoplánu Discovery STS-133 byl opět odložený, tentokráte na "ne dříve, než" 17. prosince 2010 (startovací okno je formálně do 20. prosince, aby se předešlo přítomnosti raketoplánu na oběžné dráze na přelomu roku). Je to ale zatím jen pracovní datum a NASA připouští, že je pravděpodobný odklad až na únor. Zde se startovací okno otevírá 27. února 2011 (a končí 6. března). Uvažuje se také o nové možnosti startu v "okně" mezi 3. a 10. únorem 2011: v takovémto případě by ale musela být vyřešena kolize s japonským kosmickým náklaďákem HTV-2 Kounotori (start 20. ledna, přílet k ISS 27. ledna, odlet 24. února), který by musel být "zaparkovaný" na jiném portu, než se nyní plánuje. Mezinárodní partneři nyní tuto možnost intenzivně studují.

    Zítra se má uskutečnit přistání lodi Sojuz TMA-19 s trojicí Fjodor Jurčichin (Rusko), Shannon Walkerová a Douglas Wheelock (oba USA) na palubě. Přistání bylo původně plánováno na 30. listopadu, ale bylo nutné jej o něco uspíšit, protože ve dnech 1. a 2. prosince se v kazašské Astaně bude konat summit OSCE (Organization for Security and Cooperation in Europe) a v souvislosti s ním dojde k výraznému omezení (až zrušení) leteckého provozu nad Kazachstánem.

    Počátkem prosince (opět - viz blog 17. září 2010) navštíví Českou republiku ruský kosmonaut Viktor Savinych (veterán z letů Sojuz T-4/1981, Sojuz T-13/1985 a Sojuz TM-5/1988). Tentokrát dorazí realizovat přednášku (resp. celou sérii přednášek) na ČVUT.

    NASA přinesla novou fotografii 28. základní posádky Mezinárodní kosmické stanice (květen až září 2011). Jejími členy budou (zleva): Satoši Furukawa (Japonsko), Michael Fossum, Ronald Garan (oba USA), Alexandr Samokuťajev, Sergej Volkov a Andrej Borisenko (všichni Rusko). Snímek ještě doplňuji o fotografii 26. základní posádky ISS (prosinec 2011 až březen 2011), který jsem zatím a blogu neměl (27. základní posádka - viz blog 6. října 2010). Zleva: Oleg Skripočka, Aleksandr Kaleri, Dmitrij Kondratěv (všichni Rusko), Paolo Nespoli (ESA/Itálie), Catherine Colemanová a Scott Kelly (oba USA).

    Středa 24. listopadu 2010

    Dle vyjádření ředitelky pilotovaných letů ESA Simonetty Di Pippové na pondělní "promoci" nového oddílu evropských kosmonautů se podařilo do roku 2015 zajistit tři nové letové příležitosti na ISS pro ESA. Zároveň přislíbila, že se do roku 2015 vydá do vesmíru polovina nového oddílu : tzn. že všechna tři "nová" místa obsadí nováčci. Což se také dá interpretovat tak, že "stará garda" evropského oddílu kosmonautů už dolétala (resp. jsou před ní tři poslední mise: Paolo Nespoli/Itálie se chystá na start Sojuzu TMA-20 letos v prosinci, Roberto Vittori/Itálie na Endeavour STS-134 v únoru 2011 a André Kuipers z Nizozemska na Sojuz TM-03M v listopadu 2011).

    ESA se rozhodla prodloužit jedenáct svých probíhajících (a již v tuto chvíli přesluhujících) vědeckých misí nejméně do roku 2012 s výhledem prodloužení do roku 2014 (což by mělo být v roce 2012 formálně potvrzeno). Jde o zařízení Cluster-II, Integral, Planck, Mars Express, Venus Express, XMM-Newton, Proba-2 (všechno vlastní projekty ESA), Hinode (spolupráce s Japonskem), Cassini-Huygens, Hubbleův kosmický teleskop a SOHO (spolupráce s NASA).

    Mise bezpilotního amerického vojenského raketoplánu X-37B alias OTV (viz blog 26. nebo 22. dubna 2010) se podle některých znaků blíží ke konci. Stroj dle pozorovatelů v minulých týdnech několikrát (6. října, 1. a 12. listopadu) snížil svoji oběžnou dráhu. Na kosmodromu Vandenberg v Kalifornii zase "armáda dělníků" (dle novin Santa Maria Times) nedávno vyměnila stovky desek ve středu přistávací dráhy - tyto jsou přitom potřeba pro přesnou navigaci kosmického letounu. A v neposlední řadě: jednou z mála dostupných informací, kterou Pentagon uvolnil, je plánovaná životnost stroje. Ta má být 270 dní; lhůta přitom vyprší v polovině ledna 2011.

    Za přijatelných 39 korun českých lze v prodejnách Levných knih zakoupit házelo Space Shuttle Orbiter SS12 ve tvaru kosmického raketoplánu. K dispozici je nejméně ve čtyřech grafických provedeních. Jak se skládá nebo létá, jsme zatím neměli možnost ověřit.

    Úterý 23. listopadu 2010

    Společnost SpaceX získala od amerického Federálního leteckého úřadu (Federal Aviation Administration, FAA) licenci pro návrat své lodi Dragon z vesmíru. Licence je nutná, pokud se přistávací manévr týká vzdušného prostoru Spojených států (jako že se týká). FAA hodnotila bezpečnostní aspekty, vliv na životní prostředí, náklad, národní i mezinárodní bezpečnostní otázky a odpovídající pojištění. Licence je platná na jeden rok. (SpaceX je první soukromou firmou na světě, která se o návrat družice z vesmíru pokouší. Dosud něco podobného realizovalo šest subjektů, ovšem vždy v rámci národních kosmických programů: Spojené státy, Rusko, Čína, Japonsko, Indie a ESA.)

    Start rakety Falcon-9 s premiérovou lodí Dragon je plánovaný na 7. prosince. Není ale vyloučený další odklad: jednak kvůli dokončování testů a zkoušek, jednak kvůli startu raketoplánu Discovery 3. prosince 2010. Jedna z lodí, které budou zajišťovat "výlov" pomocných motorů raketoplánu se totiž má vrátit před startem Falconu-9 na moře - a zde se pokusit zachránit první stupeň rakety (což se při premiérovém startu nepodařilo). V tuto chvíli není jisté, zdali loď onen obrat s motorem z raketoplánu a návratem do cílové oblasti bude během čtyř dnů stíhat.

    A ještě jednou raketa Falcon-9: různé zdroje uvádějí v jejím případě různé ceny, takže jak to tedy je? Komerční cena za jeden start totiž v posledních letech "raketově" vyskočila. V červnu 2007 nabízela SpaceX tento nosič za 35 mil. dolarů. O rok později za 36,75 mil. USD. O další rok později (v červnu 2009) za 37,1 mil. USD. To bylo před premiérovým startem - po něm (letos v červnu) SpaceX oznámila jednotkovou cenu 45,8 mil. USD a před několika týdny už hovořila o částce 56 mil. dolarů.

    Posádka Sojuzu TMA-17 (Oleg Kotov/Rusko, Timothy Creamer/USA a Sojči Noguči/Japonsko), jejíž oficiální autogramiádu jsem letos v červenci o jediný den prošvihl v Houstonu, nakonec přece jen našla cestu do mé sbírky. A to na podepsané obálce ze dne přistání.

    Pondělí 22. listopadu 2010

    Astronaut Albert Sacco (palubní specialista při misi Columbia STS-73/1995) zvítězil v konkurzu nad 55 dalšími uchazeči a stane se děkanem na Texaské technice (Texas Tech). Přesni na Vysoké škole inženýrství Edwarda E. Whitecreho Jr. v Lubbocku (stát Texas). Pozice se ujme 1. ledna 2011.

    Šest astronautů ESA (viz blog 22. května 2009) dnes formálně dokončilo základní výcvik: na dnešním slavnostním ceremoniálu v Kolíně nad Rýnem se oficiálně stali z kandidátů kosmonauty. Nyní je před nimi "udržovací výcvik" - a postupně se mohou těšit na nominace do letových posádek. Ty by mohly přijít už brzy - viz blog 19. října 2010.

    Dobrá zpráva pro všechny, kdo se mi v minulých dnech a týdnech ozývali: vyprodaná (u mě - viz blog 1. listopadu 2010) kniha Poklady kosmonautiky je znovu skladem. Máte-li zájem, ozývejte se i nadále.

    Nejnovější číslo zpravodaje Kosmos - informačního bulletinu sekce Kosmos při ČNS SČF (Česká námětová společnost Svazu českých filatelistů) - obsahuje i můj dvoustránkový (formát A5) článek "Sedm statečných kosmonautů v Brně" (o sletu středoevropských kosmonautů - viz blog 17. září 2010).

    Pátek 19. listopadu 2010

    Start raketoplánu Discovery STS-133 byl opět odložený - na "ne dříve, než" 3. prosince 2010. Protože je to v polovině posledního letošního formálního startovacího okna (30. listopadu až 6. prosince), NASA začala hledat cesty, jak dostat raketoplán do vesmíru pokud možno ještě letos. Jednou z nich je start od 17. do 21. prosince: tomuto "oknu" se chtěli manažeři NASA původně vyhnout, protože představuje pobyt raketoplánu ve vesmíru přes vánoční svátky a dokonce možná i přes přelom roku (mise je plánovaná jako jedenáctidenní; na zkracování mise nemá nikdo vzhledem k blížícímu se konci programu raketoplánů zájem). Navíc by bylo nutné vzhledem k nepříznivé trajektorii letu odebrat při startu ve druhé polovině prosince z raketoplánu plných 600 kg nákladu. Varianta je tak zatím studována čiště teoreticky.

    Jak už jsem informoval (viz blog 24. září 2010 a 2. listopadu 2010), budu mít v neděli 21. listopadu 2010 od 16:00 v Brně-Bystrci přednášku "Příběhy kosmických raketoplánů". Detaily najdete na stránkách internetového magazínu Bystrčník nebo farnosti Bystrc. Vstupné: láhev piva Bernard (ta s patentním uzávěrem). Stačí jedna za rodinu. (Nealkoholické se nepočítá.)

    Odpočítávání běží - už za týden se otevřou brány hvězdárny ve Valašském Meziříčí pro všechny zájemce o kosmickou a raketovou techniku. Program už je definitivní, takže neváhejte - hvězdárna ve "Valmezu" se stane středem světové kosmonautiky už příští víkend!

    Ač jsem se minulý měsíc do německého Morgenröthe-Rautenkranz na setkání s ruským kosmonautem Romanem Romaněnkem nedostal (a dle očitých svědků jsem dobře udělal, protože šlo o striktně uzavřenou akci), přesto mi jeho podpis obohatil sbírku. A dokonce ne jeden, ale hned tři. Nejprve se Romaněnko pokusil podepsat fotografii vlevo - ale fixa jaksi kosmickému hrdinovi odmítla poslušnost (druhý obrázek). Tak vzal do ruky propisku a podepsal stejný snímek: tenký tah autogramu je na něm ovšem jen špatně vidět. Až třetí pokus s fotografií celé posádky (viz čtvrtý snímek) tak byl úspěšný...

    Čtvrtek 18. listopadu 2010

    S tím, jak se blíží odchod amerických raketoplánů do penze, řeší se různé otázky spojené s jejich následným osudem. Samozřejmě, že nejzajímavější jsou otázky týkající se trvalého deponování těchto strojů, bez zajímavosti ale nejsou ani další otázky. Třeba skutečnost, že raketoplány nebudou vystavené s originálními hlavními kyslíko-vodíkovými motory SSME, protože tyto by měly být použité při urychlení vývoje superrakety SLS (Space Launch System). Namísto původních motorů tak dostanou raketoplány jejich věrné kopie RSME (Replica Shuttle Main Engines). (Trochu mi není jasné, proč se nëpočítá s použitím starších SSME, kterých jsou k dispozici desítky, ale asi pro to nějaký důvod bude.) Stejně tak se vyjasňuje nad dalším hardwarem z programu raketoplánů: robotickými manipulátory RMS. Raketoplán Discovery si "svoji" kanadskou ruku ponechá a bude vystaven společně s ní, Endeavour ji bude muset odevzdat: získá ji pro vystavení v některém muzeu Kanada jako ocenění za svůj podíl na tomto programu. Co bude s rukou z raketoplánu Atlantis, zatím není známo.

    Dnes je v Nizozemsku první člověk, který se prošel po Měsíci - Neil Armstrong. Proč jsem se to (zase) dozvěděl až na poslední chvíli? Tak snad příště...

    V Rusku zahájila tento týden přípravu k letu do vesmíru šestice nových kosmonautů-kandidátů. Jsou to Alexej Chomenčuk, Denis Matvějev, Andrej Babkin, Sergej Kud-Svěrčikov, Svjatoslav Morozov a Ivan Vagner.

    Měsíčník Robot Revue 11/2010 přináší můj třístránkový článek "Lunochod: první kola na Měsíci" (včera měl čtyřicáté výročí přistání na Měsíci Lunochod-1).

    Úterý 16. listopadu 2010

    Před raketoplánem Discovery STS-133 je možná neobvykle dlouhé šestidenní odpočítávání. To by mělo začít 24. listopadu s tím, že v jeho průběhu dojde ke zkušebnímu natankování vnější palivové nádrže - následovat pak má "odklad" o 72 hodin a ostrý start 30. listopadu 2010. Jedná se o nejrychlejší variantu závěrečná fáze přípravy, která poskytuje dostatek času na zkušební tankování stejně jako na vyhodnocení naměřených dat. Kdyby proběhlo samostatně zkušební tankování a až následně odpočítávání, vycházelo by vše déle. NASA se zkrátka snaží udělat vše pro to, aby byl raketoplán Discovery vypuštěný do vesmíru ještě letos (startovací okno je od 30. listopadu do 6. prosince), protože další příležitost je až koncem února 2011. A odklad by měl domino-efekt na misi STS-134 i zvažovaný let STS-135. Finální rozhodnutí o tom, zdali dojde ke pokusu o start Discovery se ovšem neočekává dříve, než 22. listopadu.

    Japonská kosmická agentura JAXA oznámila, že v komoře A návratového modulu sondy Hayabusa (viz blog 30. září 2010) bylo identifikováno zhruba 1500 drobných částic (zpravidla menších než 10 mikrometrů), přičemž většina z nich je mimozemského původu. JAXA nyní intenzivně pracuje na vývoji metod nakládání s těmito "pidičásticemi" a připravuje jejich důkladný rozbor.

    Letectví+kosmonautika 11/2010 obsahuje následující články, které vzešly z "rodinné dílny" (kromě mé maličkosti coby autora textů se na článcích podílel i dvorní fotograf Marek a ilustrátorka Katka, která nachystala vynikající kresbu evoluce raket řady Falcon): "Za kosmonautikou do Chicaga" (viz blog 30. června 2010 a 1. července 2010), "NASA - nový směr ve starých kolejích", "Falcon se chystá růst", "Digitální i problematické Sojuzy" (stručné představení nové lodi Sojuz TMA-01M a problémů TMA-18 plus TMA-20) a "Ohlédnutí za programem Dyna Soar".

    Pondělí 15. listopadu 2010

    NASA a Roskosmos se dohodly na scénáři případné záchrany posádky raketoplánu Atlantis STS-135 (možný start červen 2011), čímž se tato mise opět o krůček přiblížila k realitě. Nebyl-li by raketoplán Atlantis schopný návratu, vrátila by se jeho čtyčlenná posádka z vesmíru postupně v trojici lodí Sojuz: první člen (pilot Douglas Hurley) po 163 dnech na ISS, druhý a třetí člen (Chris Ferguson a Sandra Magnusová) po 283 dnech a čtvrtý (Rex Walheim) po 345 dnech pobytu na ISS. (Délky pobytu jednotlivých astronautů na stanici jsou pouze orientační a dle aktuální situace by mohl v pořadí návratu docházet ke změnám.)

    Zatímco mise STS-135 se - obrazně řečeno - přibližuje, nadcházející start raketoplánu Discovery STS-133 se "vzdaluje". Resp. utápí v nejistotě. Technici totiž našli na hlavní palivové nádrži několik dalších prasklin - objevily se v blízkosti již objevených s tím, že jejich existenci technici tak trochu předpokládali (jako důsledek zvýšeného namáhání materiálu po vzniku prvních prasklin). Nyní je potřeba důkladně zmapovat rozsah prasklin a stanovit přesný postup oprav: zároveň je nutné spočítat, zdali bude mít opravená nádrže dostatečnou bezpečnostní rezervu pro start. S tím se zatím stále počítá 30. listopadu 2010.

    Čína nechala nahlédnout do své "kosmické kuchyně" a zveřejnila jméno jedné ze dvou kandidátek na kosmonauty, které se zapojily letos v březnu do výcviku: je jí pilotka dopravních letounů čínské armády Wang Yaping (32; viz blog 15. března 2010). Mnoho informací o ní ale známo není: narodila se v dubnu 1978, je matkou jednoho dítěte, jejím manželem je vojenský pilot Zhao Peng. V roce 1997 byla vybrána do skupiny 37 pilotek, výcvik zakončila v roce 2001. Létala s dopravními letadly (což je nejvíce, čeho může žena v čínské armádě dosáhnout), mj. při záchranných operacích po zemětřesení v provincii Sichuan nebo během snah o zlepšení počasí v Pekingu během olympiády v roce 2008. Podle některých spekulací by mohla letět do vesmíru už při misi Shenzhou-10 (plán druhá polovina roku 2012), ale to mi přijde hodně brzy. I když: 2,5letý výcvik by byl dostatečný - a pokud by šlo o politický úkol (což bezesporu let čínské kosmonautky bude), půjde logika a pocity stranou.

    Pátek 12. listopadu 2010

    Dvojnásobný kanadský astronaut Robert Thirsk (veterán z letů Columbia STS-78/1996 a Sojuz TMA-15/2009) sice formálně zůstává (alespoň prozatím) v oddíle astronautů, ale jinak se už nechal slyšet, že se do vesmíru vracet nebude. Není divu: je mu 57 let s tím, že nejbližší příležitost pro let Kanaďana na ISS se otevře až někdy v roce 2015 (či později). Předchozí slot na přelomu let 2012 a 13 už je "obsazený" Chrisem Hadfieldem. (Pokud mě paměť neklame, Thirsk je služebně nejstarším astronautem na světě - vybraný k letům do vesmíru byl v roce 1983.)

    Nově vyvíjená evropská raketa Vega se poprvé podívala na startovací rampu - resp. její první stupeň, který byl v rámci zkoušek pozemního zařízení vyvezený na vypouštěcí komplex. S premiérovým startem rakety Vega se počítá v průběhu roku 2011.

    Řada japonských nákladních družic HTV (start druhé z nich se připravuje na 20. ledna 2011) pro Mezinárodní kosmickou stanici dostala jméno Kounotori (Bílý čáp). Jméno bylo vybráno na základě hlasování, ve kterém bylo přijato 17236 podání (z toho 17026 platných). Kounotori bylo navrhováno celkem 217krát.

    Americký astronaut James Dutton (Discovery STS-131/2010) navštívil letos o prázdninách Slovensko. Bohužel jsem se o jeho akci dozvěděl až na poslední chvíli (ale netvrdím, že bych jel - už jsme Duttona potkali - viz blog 25. října 2008). Nicméně podařilo se mi získat alespoň pamětní korespondenční lístky vydané při příležitosti návštěvy a obdařené Duttonovým podpisem.

    Čtvrtek 11. listopadu 2010

    Ve Stennisově kosmickém středisku (stát Mississippi) se uskutečnil první ze série tří kvalifikačních zážehů motoru AJ26 pro nově vyvíjenou raketu Taurus-2 v rámci programu COTS. Zážeh trval deset sekund a jeho cílem bylo ověřit startovací a vypínací sekvence motoru. Zbývající dva testy by na stavu E-1 měly proběhnout do konce letošního roku s tím, že třetí bude trvat padesát sekund. AJ26 je modernizovaným ruským motorem NK-33, který poháněl sovětskou lunární raketu N-1.

    Raketoplán Discovery, který se připravuje k misi STS-133, má praskliny nejen v tepelné izolaci na povrchu hlavní nádrže, ale také přímo na její konstrukci. Technici připravují stroj na start ale na základě minulých zkušeností věří, že poškození dokáží opravit přímo na rampě. Zatím zůstávají opatrnými optimisty" a doufají, že se podaří Discovery vypustit v nadcházejícím startovacím okně od 30. listopadu do 6. prosince 2010. Jinak by bylo nutné start přenést až na konec února příštího roku.

    Dnes po jedenácté hodině budu odpovídat na dotazy posluchačů týkající se počítačů a práce s nimi na vlnách Českého rozhlasu Brno.

    Letošní páté číslo dvouměsíčníku Ekologie přináší můj článek "Oči družic bděly nad ropou" - o úloze dálkového průzkumu při letošní katastrofě plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu.

    Středa 10. listopadu 2010

    Evropská kosmise schválila cenu za dopravní služby systému Galileo do vesmíru (resp. cenu vynesení prvních satelitů). Měla by být 114 mil. USD za jeden start na palubě rakety Sojuz, při kterém dojde k vynesení dvojice satelitů. Uf, nějak nám ten Sojuz skokově podražil: ještě nedávno se uváděla komerční cena za jednu raketu Sojuz 40 až 50 mil. USD. I kdybychom k tomu připočítali inflaci, oslabený dolar a klidně třeba i emisní povolenky, tak se na zhruba 2,5násobek původní částky pořád nějak nemůžu dostat. I společnost ILS (International Launch Services) se nechala slyšet, že by byla schopná nabídnout cenu o třetinu až polovinu nižší - a to používá rakety Proton, které jsou z hlediska ceny ve srovnání se Sojuzy "pozlacené". (Myslim, že v reálu by šlo ušetřit i více: cena jednoho startu rakety Proton je na komerčním trhu 110 mil. USD a teoreticky může nést šest družic Galileo.)

    Problém se Sojuzy je údajně velmi jednoduchý: Rusko prý dokázalo nastavit podmínky kontraktu na dodávku svých raket tak, že jeden komerční start z Kourou vychází na zhruba dvojnásobek toho, co srovnatelný start z Bajkonuru... Rozjetý projekt ale není možné z mnoha důvodů ukončit, takže musí pokračovat - Rusko si mne ruce, evropský provozovatel raket Sojuz (dosud jich bylo objednáno 24 ks) Arianespace si rve vlasy. Dostává se totiž do "spirály smrti": vysoká cena za start rovná se méně startů, méně startů (aktuálně se počítá s "plným" provozem v podobě pouhých dvou startů ralet Sojuz ročně!) rovná se vyšší náklady na každý start (tzv. fixní náklady je potřeba "rozpustit" mezi méně startů), vyšší cena rovná se méně startů - a tak pořád dokolečka.

    Od naší minulé návštěvy v německém Speyeru (viz blog 19. dubna 2010) se zdejší kosmická expozice rozrostla o návratový modul lodi Sojuz TM-19 (viz blog 6. května 2010). Nyní jsme tedy měli možnost si tento unikát prohlédnout a prozkoumat pěkně zblízka...

    Úterý 9. listopadu 2010

    Roskosmos plánuje utratit 66,5 mil. rublu (cca 38 mil. Kč) na akce spojené s oslavou padesátého výročí letu Jurije Gagarina. Plánuje výstavy (ze zprávy není jasné, zdali souběžné či zdali půjde o jednu putovní akci) a další akce v Rusku a také v zahraničí - ve Vídni, Ženevě a New Yorku (vždy na půdě OSN).

    Společnost SpaceX oznámila další odklad vzletu rakety Falcon-9: aktuálně se s jejím vypuštěním počítá 7. prosince 2010 s tím, že 8. a 9. prosince jsou záložní termínu. Oficiálním důvodem je dokončení pozemních testů. Čtyři dny před plánovaným startem (v daném případě tedy 3. prosince 2010) se plánuje zkušební zážeh motorů prvního stupně na startovací rampě.

    Peripetie s fotografováním se s astronauty ve Speyeru jsem vylíčil na blogu včera. S případnými podpisy to bylo ještě horší - i to jsem naznačil už včera. Astronauti podepisovali jen to, co jim organizátoři dovolili - třeba pamětní tabule (první řada fotografií, zleva Godwinová, Dunbarová a Bluford) nebo předpřipravené pamětní fotografie posádek v rámci autogramiády. Jen škoda, že se na každou fotografii snažil zvěčnit i náhradník mise Ulf Merbold (který na ní ovšem vyobrazený není). Jeden z mlaších účastníků naší výpravy ovšem pochopil, že Merbold se tam podepisuje neoprávněně ("Ten s tou červenou kravatou k nim nepatří?") - a tak fotku po podpisu všemi ostatními lapil a Merboldova volání nedbaje ji odnesl do bezpečí. Proto máme obě varianty (viz druhý řádek): s Merboldovým podpisem i bez něj. Nakonec se dal celkem slušně získat podpis Godwinové (špacírovala po muzeu bez "ochranky"). A dokonce se nám podařilo - organizátorům navzdory - získat podpis Henryho Hartsfielda na fotografii pořízenou loni v Praze v rámci kongresu ASE. (Kdy jsme vysvětlili asi čtyřem zachmuřeným organizátorům, že to vážně není na prodej - ale že jde o osobní vzpomínku na setkání s astronautem.) Byla to v rámci autogramiády JEDINÁ podepsaná fotografie, která nebyla onou oficiální.

    Pondělí 8. listopadu 2010

    Únik vodíku u raketoplánu Discovery (v propojovacím systému mezi vnější nádrží a pozemním komplexem) se nakonec ukázal jako mnohem masivnější, než byly původní předpoklady: nenaplnily se tak prognózy o odkladu o 48 nebo 72 hodin. Se startem se nyní pracovně počítá na "ne dříve, než" 30. listopadu 2010. Podobný únik byl zaznamenaný už před starty STS-119 a STS-127. Technici zároveň objevili na vnější nádrži dvaceticentimetrovou prasklinu v její tepelné izolaci, která by sama o sobě také vedla k odkladu startu. Úlomek pěnové izolace totiž způsobil v roce 2003 zkázu raketoplánu Columbia. V tuto chvíli není jasné, jak se problémy budou řešit: zdali se je podaří odstranit na rampě, nebo zdali bude nutný transport raketoplánu zpět do montážní haly (což by znamenalo, že startovací okno trvající do 6. prosince 2010 by se nejspíše nestíhalo - další možnost startu je pak až 27. února 2011).

    V pátek 5. listopadu 2010 pronikly na veřejnost zprávy (jejich šiřitelem se stala např. televizní stanice CNN), že v Glennově kosmickém středisku (Cleveland, stát Ohio) se pohybuje nejméně jeden střelec se zbraní. Realita ale byla trochu jiná: šlo pouze o cvičení na tuto situaci - což ale pravděpodobně některý zaměstananec střediska nepochopil a celou zprávu zatepla telefonoval médiím. Šetření, kdo byl oním "loajálním" dobrákem nemajícím nic lepšího na práci, než telefonovat do televize, probíhá.

    Jak už jsem na blogu 3. listopadu 2010 informoval, část posádky raketoplánu Challenger STS-61A navštívila (za naší "asistence") německý Speyer. Zvláštní bylo, že astronauti byli ze strany organizátorů hlídáni jako oko v hlavě - běda, když se někdo pokusil nějakého astronauta oslovit! Nedejbože požádat o podpis (viděl jsem několik fotografií doslova vyrvaných z rukou astronauta hyperaktivními organizátory) - nebo dokonce (nad čímž zůstala hlava stát) se s astronautem vyfotit. Neexistovalo, organizátoři se vrhali před objektivy, aby znemožňovali fotografování (s někým - samotného astronauta vyfotit možné bylo) a vysvětlovali i překvapeným astronautům, že "toto není žádoucí". O to větší hodnotu následující snímky mají. Astronautka Linda Godwinová byla zcela v pohodě: nebyla součástí oficiální delegace, takže si s dcerou courala po muzeu, jak chtěla. Steven Nagel (druhý snímek) se s námi sám pustil do řeči a s fotkou neměl problém. Snímek s Guionem Blufordem vznikal nejdramatičtěji: když jsem se ho pokusil oslovit, zdali by bylo možné se společně vyfotit, vrhl se jeden organizátor na mě, druhý na Bluforda. Astronaut ovšem reagoval tak, jak to asi nikdo nečekal. Přitáhl si Marka za šálu a obrátil se na organizátory: "A teď mi to dítě zkuste sebrat!" Nezkusili, a tak máme krásný snímek coby vzpomínku na astronauta, který se dokázal vzpříčit naprosté lidské tuposti...

    Pátek 5. listopadu 2010

    Raketoplánu Discovery jako by se nechtělo odlepit od Země na svoji historicky poslední (39.) misi. Aneb přestože se NASA rozhodla dát včerejšímu startu zelenou (viz blog 4. listopadu 2010), nakonec byl pokus o vzlet odvolaný ještě dříve, než bylo zahájeno tankování vnější nádrže. Důvodem bylo extrémně nepříznivé a stále se zhoršující počasí, které start zcela vylučovalo. Další pokus o vzlet je plánovaný na dnešní den (konkrétně na čas 20:04 h). Meteorologové aktuálně na dnešek dávají sedmdesátiprocentní šanci příznivého počasí. (AKTUALIZACE: start byl odložený NEJMÉNĚ o 48 hodin kvůli úniku vodíku během plnění vnější palivové nádrže.)

    Evropská raketa Ariane-5 se chystá na omlazovací kůru: počínaje rokem 2017 by měla být k dispozici modernizovaná verze ME (Mid-life Evolution). Z hlediska výkonu má její kapacita vzrůst o dvacet procent (z 10 na 12 t nákladu na dráhu přechodovou ke geostacionární). Z hlediska technického má být největší změnou nový horní stupeň s restartovatelným motorem Vinci (první zkušební zážeh absolvoval již v roce 2005). Jen náklady na vývoj tohoto stupně se ale odhadují na 1,5 mld. euro.

    Evropa zároveň počítá s tím, že kolem roku 2025 by měla mít k dispozici menší raketu (neformálně Ariane-6, oficiálně zatím deklarovanou jako NGL - Next Generation Launcher). Mělo by jít o dvoustupňový nosič (oba stupně využívající kapalný vodík a kyslík) doplněný dle potřeby o dva až šest motorů na tuhé pohonné látky. Nosnost má být 3000 až 8000 kg nákladu na dráhu přechodovou ke stacionární, což je výrazně méně, než v případě stávající Ariane-5. Pro ni totiž není k dispozici dostatek vhodných velkých zařízení (navíc nezapomínejme, že byla původně navržena pro miniraketoplán Hermés, čemuž odpovídá i její řešení a výkon) a navíc je dlouhodobým trendem zmenšování družic.

    Americká meziplanetární sonda EPOXI (Extrasolar Planet Observation and Deep Impact Extended Investigation, dříve Deep Impact) včera proletěla ve vzdálenosti zhruba 700 km od komety 103P/Hartley-2 (viz snímky). Sonda byla původně vyslána v roce 2005 "nabourat" se pomocí téměř půltunového projektilu do jádra komety Tempel-1 (což se jí také v červenci téhož roku podařilo). Protože byla průletová část automatu v solidním technickém stavu, rozhodla se ji NASA vyslat ke kometě BOethin - protože ta ale pravděpodobně zanikla ("rosypala se"), zamířila sonda právě ke kometě 103P/Hartley-2. Podle zpráv z NASA je sonda stále v dobrém stavu a má dostatek pohonných látek, takže není vyloučeno její přesměrování ještě k další kometě...

    Čtvrtek 4. listopadu 2010

    Ruský kosmonaut Maksim Surajev (Sojuz TMA-16/2009) tento týden nakonec přece jen obdržel titul Hrdina Ruska - celou causu jsem popsal na blogu 7. a 10. září 2010.

    Družice Eutelsat W3B, kterou minulý týden vynesla při letu V198 evropská raketa Ariane-5, byla jěn několik hodin po dosažení oběžné dráhy prohlášena za ztracenou. Důvodem se stal "významný" únik paliva z palubních nádrží, který znemožňuje družici dosažení jakékoliv smysluplné pracovní dráhy. Organizace Eutelsat měla družici pojištěnou (v rámci širšího kontraktu bylo pojištěno celkem sedm družic na 1,5 mld. euro, přesná cena pojistky tohoto satelitu není známá) a již zadala kontrakt na výrobu náhradní družice W3D (start v roce 2013). Co bylo příčinou úniku paliva, je předmětem šetření.

    Z avizované (viz blog 10. září 2010) dvojice kosmonautů Oleg Kotov - Muhammed Farís (původně slibovaný kosmonaut ESA z programu zmizel už dříve; ESA místo něj poslala jen účastníka izolačního experimentu Mars105 Olivera Knickela) nakonec na 26. kosmické dny do německého Neubrandenburgu nedorazí z nich nikdo (Farís má zdravotní problémy se zády, Kotov nebyl spokojený s navrženou finanční odměnou a odmítl účast - oficiálně organizátoři oznámili, že "nedostal vízum"). Oraganizátoři slibují účast jiného kosmonauta, Jurije Usačova.

    NASA se nakonec rozhodla uskutečnit pokus o start raketoplánu Discovery STS-133 dnes: přesně ve 20:29:43 h našeho času. A to navzdory skutečnosti, že je na dnešní den slibována jen dvacetiprocentní šance příznivého počasí. NASA zároveň rozhodla o prodloužení startovacího okna až do 8. listopadu (původně končilo 7. listopadu). Kromě šestičlenné posádky bude na palubě raketoplánu přítomen také humanoidní robot Robonaut-2. Původně byl zamýšlený pro pomoc kosmonautům pracujícím v otevřeném prostoru (první dva snímky), aktuálně se počítá s jeho použitím pouze uvnitř stanice. Primárně je jeho cesta na Mezinárodní kosmickou stanici brána jako experimentální: mají být získána data o fungování robota v beztíži. Technici ale sní o tom, že by mohl časem zvládat jednoduché úkony (jako je např. výměna filtrů), čímž by velmi usnadnil život posádkám stanice.

    Středa 3. listopadu 2010

    Raketoplán Discovery nakonec k misi STS-133 neodstartuje ani dnes: objevily se totiž problémy se záložním elektrickým obvodem u kontrolního systému jednoho z hlavních motorů. Systém padesátkrát za sekundu kontroluje provozní parametry motoru a v případě, že zjistí nesrovnalost, vydává okamžitě příkaz k jeho vypnutí. To má zabránit katastrofickému selhání motoru. Pokud by ale nefungoval správně, mohl by například vydat příkaz k vypnutí motoru i v případě, že je tento zcela v pořádku - což by mělo pro startující stroj nepříjemné následky (v závislosti na tom, ve které fázi letu by k problému došlo, by musel raketoplán provést třeba i riskantní manévr nouzového přistání). Elektrický obvod ke kontrolnímu systému na vydaný povel nenaskočil - o chvíli později se ale "rozběhl" sám od sebe. A aby toho nebylo málo, došlo ještě později k výkyvu napětí v obvodu (malému a v mezích tolerovaných hodnot, ale došlo - což není dobré ve spojitosti s předchozím nenaskočením obvodu). Odborníci nyní zkoumají, zdali šlo o přechodný stav (a raketoplán může startovat) nebo zdali je problém vážnějšího rázu. V úvahu by pak připadala oprava nebo dokonce výměna inkriminovaných součástek. Zatím není jasné, zdali by bylo možné tento úkon provést na rampě a jak dlouho by trval (podobné opravy trvaly před startem STS-90 dvanáct dní a před STS-43 sedm dní).

    NASA zatím pracuje s termínem startu raketoplánu Discovery "ne dříve, než 4. listopadu" (ve 20:30 h našeho času). Meteorologové ale dávají na zítřek jen třicetiprocentní šanci na příznivé počasí. V pátek je sedmdesátiprocentní. Discovery musí odstartovat do neděle 7. listopadu včetně (pokud se nemá omezovat program letu), další startovací okno se otevírá od 1. do 5. prosince - a potom až 26. února 2011.

    Připomínám, že dnes od 17:00 h budu v pražském Muzeu Policie ČR přednášet na téma "Quo vadis, americká kosmonautiko?" (Proč s lety do vesmíru končí raketoplány? V čem budou létat američtí astronauti do vesmíru za pět či za deset let? Jak mění americkou kosmonautiku prezident Barack Obama? Na jaké meziplanetární sondy se v nejbližších letech můžeme těšit? Vrátí se dřív na Měsíc Američané, nebo tam přistanou čínští kosmonauti? Kdy vkročí lidská noha na Mars?)

    Jak jsem již informoval (viz blog 18. října 2010), po Německu se v minulých dnech pohybovala část posádky raketoplánu Challenger STS-61A/1985 (let s laboratoří Spacelab D-1, který platila Spolková republika Německo, tzv. západní Německo). Stalo se tak v rámci turné připomínající 25. výročí letu. Kromě toho, že se turné nemohl zúčastnit Reinhard Furrer (tragicky zahynul v září 1995), nedorazili ani James Buchli a Wubbo Ockels. Přesto byl program turné pestrý a bohatý a zahrnoval zastávky v Brémách (kde byl modul Spacelab vyrobený), v Berlíně (na půdě německého parlamentu), Stuttgartu (zdejší univerzita připravila část experimentů pro let a "dodala" i jednoho člena posádky, profesora Ernesta Messerschmida) a Speyeru (muzeum s největší expozicí kosmonautiky v Evropě). Samozřejmě, že jsme tuto unikátní příležitost vidět pohromadě sedm astronautů (kromě pěti členů posádky STS-61A se zúčastnil ještě náhradník letu Ulf Merbold a čtyřnásobná astronatka Linda Godwinová - jinak manželka pilota mise STS-61A Stevena Nagela) nenechali ujít...

    Úterý 2. listopadu 2010

    Dnes někdy mezi 9:30 a 10:00 h bych měl promluvit na Radiožurnálu. Tématem bude zítřejší poslední start raketoplánu Discovery - a zaměřit bychom se měli i na "sedmého člena posádky", na Robonauta R2 (viz blog 20. dubna 2010 nebo 19. října 2010).

    Opravdu nabízí společnost SpaceX vynášení nákladů do vesmíru za desetinu ceny oproti konkurentům,jak se někdy uvádí? Zkusme si to propočítat: Falcon-1 má nosnost 450 kg nákladu a jednotkovou cenu 9 mil. USD - z toho vychází cena 20 tisíc USD/kilogram. Tato raketa by se ale už neměla používat a na její místo má nastoupit Falcon-1e s nosností 1050 kg a jednotkovou cenou 11 mil. USD: takže už jsme na částce 10500 USD/kg. Falcon-9 (nosnost 10450 kg) začal být inzerovaný na ceně 35 mil. USD (3350 USD/kg), ale nyní je nabízený za cca 56 mil. USD (5350 USD/kg). Falcon-9 Heavy (s premiérou ne dříve, než v roce 2013) by měl vyjít lépe: při nosnosti 32 tun je nyní jeho cena 95 mil. USD, takže necelé 3000 USD/kg. A teď srovnání s americkou konkurencí: Delta-4 Heavy (cenu základní verze, která by asi měla větší vypovídací hodnotu, se mi bohužel nepodařilo najít - a provádět "kvalifikovaný odhad" nechci) má nosnost 25800 kg a jednotkovou cenu 185 mil. USD (takže 7200 USD/kg) a Atlas-5 vynese 12500 kg za 138 mil. USD (11000 USD/kg). Takže: Falcon je sice levnější oproti konkurenci (jeho vývoj ale nelze považovat za ukončený: vic nárůst ceny o šedesát procent během čtyř let - na rozdíl od stabilních cen konkurence). Pokud porovnáme srovnatelné výkony (Falcon-9 ku Atlasu-5 nebo Falcon-9 Heavy ku Delta-4 Heavy), tak jsme na zhruba polovině. I to je pochopitelně solidní, ale znovu (jako už tolikrát) připomínám: cena dopravy do vesmíru představuje jen menší část (typicky pět až deset procent) celkových nákladů na jednotlivé mise.

    Důležité datum do diáře: celosvětový kongres kosmonautů ASE (Association of Space Explorers) se v příštím roce uskuteční od 5. do 9. září. Nebude se konat v původně oznameném Petrohradě, ale dle nejnovějších informací v Moskvě. Má být pojatý jako oslava padesátého výročí letu prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina.

    Ve středu 3. listopadu 2010 vystoupím na půdě Muzea Policie ČR s přednáškou "Quo vadis, americká kosmonautiko?" Plná verze plakátu je k dispozici například na webu Centra papírového modelářství nebo přímo na na stránkách Muzea Policie ČR. Jinak přináším aktualizovaný seznam svých přednášek pro veřejnost v rámci letošního podzimu:

  • Středa 3. listopadu 2010, Muzeum Policie ČR, Praha, 17:00 h - Quo vadis, americká kosmonautiko?
  • Neděle 21. listopadu 2010, Ekumenické centrum Archa, Brno-Bystrc, 16:00 h - Příběhy psané kosmickými raketoplány.
  • Pátek 26. listopadu 2010, hvězdárna Valašské Meziřící, 18:00 h - Čínský drak míří ke hvězdám.
  • Sobota 27. listopadu 2010, hvězdárna Valašské Meziřící, 13:30 h - Astronomie (nejen) z oběžné dráhy.
  • Pondělí 1. listopadu 2010

    Start raketoplánu Discovery STS-133 plánovaný na dnešek (viz blog 29. října 2010) byl o dva dny odložený. Stalo se tak kvůli problémům s netěsnícími dusíkovými a héliovými ventily v místě propojení raketoplánu s pozemním komplexem. (Dusík slouží jako pracovní médium pro ovládání různých ventilů zatímco hélium se používá k "vytlačování" paliva uz nádrží manévrovacího systému.) Ventily bylo nutné opravit a otestovat. Novým termínem startu je nyní středa 3. listopadu 2010 ve 20:52 h SEČ.

    "Podpisostroj" poštovního úřadu ostrova Isle (viz např. blog 26. října 2010) jede na plný výkon: k dispozici jsou dvě nové obálky (opět limitované 750 kusy), a to s podpisy astronautů Alfreda Wordena (Apollo-15/1971) a Charlese Dukea (Apollo-16/1972).

    Kniha Poklady kosmonautiky - vyprodáno jest. Alespoň u mě - vyprodaná je dávka, kterou jsem coby autor zakoupil u vydavatele (a následně ji nabízel společně s útržky padáku z lodi Sojuz T-6 jako dárkem). Pokud by ještě někdo měl o knihu zájem, klidně se ale ozvěte. Bude-li zájemců větší množství, jsem připravený u vydavatele objednat další balík knih. ("Dárkové" kousky padáku ještě mám, pro jistotu jsem si jich pořídil více, než bylo v "prvním kole" zapotřebí.) Ale pokud by se našel jen jeden či dva zájemci, tak nic přiobjednávat nebudu: jistě pochopí, že v tomto "objemu" mi nikdo knihu za velkoobchodní cenu jaksi neprodá a nedodá...

    "Zrod kosmických vyzvědačů" - takto se jmenuje můj další článek, který jsem vytvořil pro měsíčník Válka (přesněji pro aktuální listopadové číslo). Pojednává o politických i technických peripetiích vývoje zpravodajských družic - zaměřuje se přitom jen na první léta kosmonautiky, tedy skutečně na období "zrodu" této kategorie satelitů.

    Pátek 29. října 2010

    NASA definitivně potvrdila termín startu raketoplánu Discovery STS-133 na pondělí 1. listopadu 2010 ve 21:40 h našeho času. Odpočítávání se rozběhne právě dnes: posádka dorazila do Kennedyho kosmického střediska již včera.

    Společnost SpaceX opět odložila plánovaný start rakety Falcon-9: tentokrát na ne dříve, než 18. listopadu 2010. Podle oficiální zprávy to "zvyšuje pravděpodobnost úspěšné mise": údajně je potřeba dokončit některé simulace nezbytné pro ambiciózní misi (tedy žádné čekání "na bumážku", o kterou SpaceX zažádala pozdě - jako při premiérovém letu Falconu-9). Společnost přitom nevyloučila další odklady s ohledem na komplikovanost první mise. Podle kontraktu COTS uzavřeného v srpnu 2006 se přitom premiéra lodi Dragon měla uskutečnit počátkem roku 2009 (při čtvrtém startu rakety Falcon-9, reálně jde o druhý).

    Robot Spirit (od 22. března 2010 s ním není spojení - jsem zvědavý, kdy bude oficiálně vydána zpráva o jeho "skonu") učinil překvapivý objev - resp. objev učinili vědci analyzující jím získaná data. Na místě, kde se "uvízl" (a měl tak možnost provádět dlouhodový a důkladný průzkum) našli stopy po působení vody. Překvapivé je, že stopy jsou těsně pod povrchem a že jsou velmi mladé (míněno geologicky): mají stáří jen několik set tisíc let. Dosud panovalo přesvědčení, že v oblasti přistání Spiritu se voda sice nacházela, ale před stamilióny až miliardami let.

    Listopadové vydání měsíčníku Svět přináší můj článek o netradičních kosmických lodích: "Kosmické lodě - nafukovací, stavebnicové nebo na koleně". Je o různých netypických projektech týkajících se pilotované kosmonautiky: od miniraketoplánů přes využití vnější nádrže z raketoplánů a nafukovací konstrukce až třeba pro plány dánských nadšenců ze skupiny Copenhagen Suborbitals.

    Středa 27. října 2010

    NASA formálně vypsala další kolo tendru na komerční dopravu posádek (Commercial CRew Development, CCD) na oběžnou dráhu. Nyní se "hraje" o 200 mil. dolarů: první kolo (kontrakt udělený letos v únoru) přitom mezi pět firem rozdělilo 50 mil. NASA přitom vysloveně uvádí, že firmy z prvního kola nemají automaticky zaručené peníze v kole druhém. USD. Zatímco první kolo se zaměřilo na technologie a dílčí řešení, druhé už by mělo položit základy skutečným budoucím kosmickým lodím. Kontrakty by měly být udělené v březnu 2011 s tím, že doba jejich běhu bude čtrnáct měsíců. NASA by měla během příštích tří let vynaložit na komerční dopravní systémy pro posádky až 1,6 mld. USD.

    Jenom poznámka ke komerční kosmonautice: jestli soukromé firmy něco skutečně potřebují, tak je to jasně definovaný požadavek. Něco ve stylu "od roku 2015 budeme deset let poptávat každým rokem dopravu deseti astronautů na ISS za cenu takovou a makovou". Soukromé firmy pochopitelně kapitál mají a na kvalitní podnikatelské projekty ho umějí získat: společnosti Lockheed Martin i Boeing například investovaly do programu nosných raket EELV (tedy Delta-4 a Atlas-5) ze svých soukromých zdrojů téměř čtyři miliardy dolarů (kromě zhruba miliardové státní dotace). Jenomže státní objednávky nedosáhly přislíbené výše a stejně tak se nenaplnily prognózy o velikosti trhu (připomeňme si jen, že v devadesátých letech rozjíždělo svoje aktivity mnoho firem plánujících početné satelitní systémy, ze kterých zůstaly jen Iridium nebo Globalstar). Tato počáteční investice se pak firmám nevrátila (a nevrátí), takže je pochopitelné, že se do nějakého dobrodružství s budováním vlastní kosmické lodi (u které není jasné, zdali najde kupce - např. tak často omílaná firma Bigelow Aerospace požaduje loď s cenou letenky pod úrovní ruského Sojuzu) bez jistoty budoucí poptávky nehodlají pouštět. (Ostatně, podívejte se, jakými "kotrmelci" ohledně budoucího vývoje prochází americká kosmonautika v posledních letech. Toto je stabilní podnikatelské prostředí? Aneb pro jaký trh - jak velký a jak financovaný - se vlastně budoucí americké pilotované kabiny mají vyvíjet?)

    Hvězdárna ve Valašském Meziříčí zveřejnila na svých stránkách program tradičního podzimního semináře Kosmonautika a raketová technika, který se letos bude konat ve dnech 26. až 28. listopadu. Těšit se můžeme na přednášky:

  • Ohlédnutí za Mezinárodním astronautickým kongresem v Praze (Michal Václavík)
  • Čínský drak míří ke hvězdám (Tomáš Přiby)
  • Mezinárodní kosmická stanice ISS 2008-2009 (Antonín Vítek)
  • Medicína na orbitě (Pavel Boháček)
  • Astronomie nejen z oběžné dráhy (Tomáš Přibyl)
  • Mezinárodní kosmická stanice ISS 2009-2010 (Antonín Vítek)
  • Hybridní raketové motory (Csaba Boros)
  • Evropský projekt Lunar Lander (Michal Václavík)
  • Natočený, leč neodvysílaný pořad Milénium na téma "Hrozba počítačových virů" (a supernebezpečného kódu Stuxnet zvláště) šel nakonec do éteru ve čtvrtek 21. října 2010.

    Úterý 26. října 2010

    NASA publikovala nejnovější informace týkající se "sebevražedné" mise LCROSS (viz např. blog 12. října 2009). Podle nich bylo při nárazu detekováno až 185 kg zmrzlé vody a také množství stříbra, rtuti a dalších nečekaných prvků a sloučenin. Přitom jen samotné množství vody je dvakrát větší, než bylo původně naměřeno - a mnohem více, než předpokládaly optimistické předpovědi.

    Bývalý indický prezident Abdul Kalám (úřad zastával v letech 2002 až 07) prohlásil, že druhá nejlidnatější země světa plánuje vyslat svoji misi na Mars do roku 2030. Kalám je bývalý raketový inženýr (mimo jiné se podílel na vývoji národního kosmického nosiče SLV-III). Na rozdíl od některých interpretací a jízlivých poznámek nehovořil o pilotované výpravě, ale jen o "misi". Vzhledem k časovému horizontu a technickým možnostem Indie je tak jisté, že jde o automatickou sondu.

    Minulé úterý jsem měl na Petrinu (ubytovací zařízení pro chlapce, kteří studují na kterékoliv střední nebo jazykové škole, VOŠ nebo SOU v Brně) přednášku "Na křídlech ke hvězdám". Vzhledem k tomu, že nebyla otevřená pro veřejnost, ani jsem ji na blogu (ostatně, jako všechna svá neveřejná vystoupení) neavizoval. Na webu Petrina se ale objevilo několik fotografií z akce, takže bych na ně rád upozornil.

    Poštovní úřad na ostrově Isle of Man "jede" a vydal další obálku z limitované edice s podpisem astronauta z programu Apollo. Jde o třetí kousek: první byla s podpisem Alana Beana (viz blog 24. srpna 2009), na druhé se zvěčnil Edgar Mitchell (úterý 17. srpna 2010). Nyní přišel na řadu další astronaut z programu Apollo: Richard Gordon (veterán z letů Gemini-11/1966 a Apollo-12/1969). Dvě obálky z limitované 750 kusové edice (s pořadovými čísly 226 a 227) už obohatily moji sbírku...

    Pondělí 25. října 2010

    Jak už jsem avizoval (viz blog 13. října 2010), v pátek 22. října byl v Novém Mexiku slavnostně otevřený Spaceport America - Kosmodrom Amerika, odkud by měly v budoucnu startovat suborbitální letouny k turistickým vyhlídkovým letům za hranice atmosféry. Slavnostního otevření kosmodromu za 200 mil. USD se zúčastnil i letoun WhiteKnighTwo s podvěšeným stroje SpaceShipTwo VSS Enterprise. Ovšem pozor, byl vybudovaný z veřejných prostředků! Takže o nějaké mohutné soukromé finanční pumpě nemůže být ani řeč. Kosmodrom si nyní na dvacet let pronajme společnost Virgin Galactic s tím, že za prvních pět let bude každoročně platit milión dolarů nájem (do půlprocentního ročního nájmu bych asi šel taky). Úřady v Novém Mexiku počítají s tím, že se jim investice vrátí v budoucnu a druhotně ve vyšším výběru daní, vyšší zaměstnanosti (nebo obráceně: nižší nezaměstnanosti) a poplatků ze souvisejících služeb: ubytování, spotřební daní, DPH aj. Takže až zase bude někdo básnit o vizionářském soukromém podnikání, možná by bylo dobré si uvědomit, s jakou silnou podporou úřadů se rodí.

    Vypadá to, že se problém s unikajícím monometylhydrazinem v manévrovacím systému raketoplánu Discovery podařilo vyřešit (proběhla výměna těsnících kroužků v netěsné potrubí a následoval test hermetičnosti) a že nic nebrání startu mise STS-133 (plán 1. listopadu 2010). Jsem rád a držím palce všem, kdo se na předposlední plánovaný start raketoplánu osobně chystají. (Mise STS-135 zatím není formálně odsouhlasena, i když peníze na ni jsou: její přínosy a rizika budou ještě jednou vyhodnoceny. Dle manažera programu raketoplánů v NASA Johna Shannona jsou nyní šance padesát na padesát. - Osobně si myslím, že jen krotí optimismus a že jsou šance o něco vyšší, ale stále nikoliv stoprocentní.) V minulých dnech si bezesporu všichni vlastníci letenek na start utírali několikrát denně studený pot. Takže připomínám: letenky se kupují až těsně před startem. A nemají pravdu Brouci Pytlíci (tedy ti, kdo se jednou do USA vydali a nyní rozumí absolutně všemu na světě), že čím blíže ke startu, tím dražší letenky. Osobně jsem své nejlevnější letenky do USA kupoval dva dny před odletem (tedy pět dní před startem raketoplánu). Neříkám, že je to pravidlem - ale stejně tak není pravidlem, že čím dříve se kupuje, tím levněji letenka vychází (možná tak u nízkonákladových společností, které ale beztak do USA nelétají).

    Jak jsem avizoval na blogu 20. října 2010, objevil jsem se ve vysílání ČT24 právě na téma nadcházejícího startu Discovery STS-133. Záznam rozhovoru se objevil na webu ČT24.

    Čtvrtek 21. října 2010

    Kanadská kosmická agentura CSA udělila firmě MDA kontrakt v hodnotě šesti miliónů kanadských dolarů (cca 100 mil. Kč) na stavbu pozemního testovacího exempláře mobilního robota, který by se jednou mohl vydat na Mars. Zkušební prototyp by měl být připravený k pozemním zkouškám v roce 2012. Cílem projektu oficiálně není (alespoň prozatím) připravit cestu pro vlastní kanadské vozidlo na Mars, ale představit Kanadu jako silného partnera pro možnou mezinárodní spolupráci na meziplanetárních programech. Sekundárním výstupem má být vývoj aplikací pro použití v těžebním, dopravním nebo bezpečnostním průmyslu.

    Že by bylo rozhodnuto o nosné raketě pro první zkušební kabinu Orion v roce 2013? John Karas (celkem hezké americké jméno, že?), viceprezident a generální manažer pilotovaných systémů ve firmě Lockheed Martin, prohlásil, že snížení financí na vývoj Orionu v roce 2011 ve srovnání s rokem 2010 o zhruba deset procent znamená, že je ohrožený termín zkušebního startu na raketě Delta-4 před koncem roku 2013. (Bylo by to asi překvapení - viz blog 6. října 2010. Nevyzpytatelné jsou ovšem cesty kosmické, kontraktorské i politické...)

    V trafikách je od pondělí tohoto týdne k dostání za 99 Kč velmi pěkný dokument "Hubbleův teleskop - poslední mise" ( v originále The Ends of The Universe: Hubble´s Final Chapter) z produkce Discovery Channel. Dokument pojednává o historii Hubbleova kosmického teleskopu s důrazem na poslední servisní misi Atlantis STS-125 (ke které mám osobně velmi blízký vztah - viz blog 14. května 2009).

    Středa 20. října 2010

    Dnes v 11:15 h se objevím ve vysílání ČT24, a to na pěti- až sedmiminutový (dle plánu) vstup. Prostřednictvím "telemostu" (= mobil u ucha) budu hovořit o přípravách na nadcházející start raketoplánu Discovery STS-133 (stále plánovaný na 1. listopadu 2010) a problémech s únikem par z paliva v jeho manévrovacím systému (viz blog 19. října 2010). A pokud zůstane čas, pak i o budoucnosti americké pilotované kosmonautiky vůbec.

    Společnost Bigelow Aerospace, která vyvíjí nafukovací moduly pro kosmické stanice (dosud vypustila zkušební prototypy Genesis-1 a -2 v letech 2006 a 07 a první prakticky využitelný modul připravuje na rok 2014), oznámila, že podepsala smlouvy se šesti klienty z Japonska, Nizozemska, Singarupu, Švédska, Austrálie a Velké Británie. Byť se v některých médiích objevily zprávy, že jde o kontrakty, není tomu tak - jde o memoranda o spolupráci, ze kterých nic závazného nevyplývá. Prostě jen to, že se bude dále jednat a hledat společná řeč. Na druhé straně: v daném případě je dobře, že k podobným jednáním dochází, protože firma Bigelow vstupuje na nejistou půdu, kde zatím trh chybí (a není jasné, zdali vůbec může vznikout - jen nabídka nestačí, musí existovat i poptávka). A jakýkoliv zájem může hodně napovědět. Firma Bigelow Aerospace prohlašuje, že nalezla robustní mezinárodní trh kosmických agentur, vládních organizací nebo výzkumných skupin, který má zájem o její služby - i když konkrétní detaily nezveřejnila. Stejně tak neuvedla, zdali se jedná o nákupech celých modulů BA-330 (nabízené za 100 mil USD/kus), o třicetidenní "letenky" na jejich palubu (nabízené za 23 mil. USD/kus) nebo jinou formu spolupráce.

    V minulých dnech se objevila zpráva, že NASA upravuje své fotografie. (Což by samo o sobě nebylo nic zvláštního: digitální snímky upravuje kdekdo a vzhledem k jejich charakteru je to víceméně nutné.) Příliš okatě a amatérsky (viz druhý záběr) upravená fotografie saturnových měsíců Dione a Titan (fotorafie dne ze 4. října 2010) ovšem zvedla vlnu nadšení mezi konspirátory všeho možného ražení. Copak nám NASA asi tají? Mimozemskou základnu? Samozřejmě, že nikoliv: sonda Cassini totiž fotografuje černobíle, ovšem postupně přes trojici různobarevných (červený, zelený, modrý) filtrů. Tedy trojici snímků po sobě. Problém je v tom, že sonda je v pohybu, takže každý záběr je trochu posunutý. Pro výslednou barevnou fotografii se proto musí tři snímky z mírně odlišných pozic "srovnat". To ale nic nemění na tom, že jinak potřebná úprava záběru byla provedena hodně - ehm - neuměle.

    Úterý 19. října 2010

    První z loňského oddílu evropských kosmonautů (viz blog 22. května 2009) má podle všeho na dosah ruky šanci získat letovou nominaci: měl by se jím stát Luca Parmitano z Itálie. Podle dostupných informací bude zařazený do záložní posádky lodi Sojuz TMA-07M (start září 2012) a vyhlídkou na letovou nominaci v Sojuzu TMA-09M (březen 2013). Podotýkám, že o letu Itala v inkriminované době se hovořilo už dříve - viz blog 24. března 2010, kdy jsem přinesl neoficiální informaci o Robertovi Vittorim a záložní posádce TMA-08M. Podle všeho tak dostane na misi příležitost jiný italský kosmonaut. ESA pak slibuje na přelom let 2013 a 14 let německého kosmonauta - tento post by měl dostat další nováček, Alexander Gerst. Podotýkám, že let Parmitana by neměl jít z "evropské" kvóty využití času a prostoru na ISS, ale z americké (kterážto je uvolněna pro Itálii coby barter za dodávku některých modulů pro ISS) - z té by měla jít až německá mise.

    Na raketoplánu Discovery, který se připravuje na start 1. listopadu 2010 se objevil drobný technický problém - který ale mohl v konečném důsledku přerůst do většího průšvihu. Mohl, ale snad nepřeroste: zaregistrovaný únik par monomethylhydrazinu v pravém bloku OMS. Kdyby se jej nepodařilo zastavit, hrozil by odklad startu, a to až na únor příštího roku. Raketoplán by totiž bylo nutné dopravit zpět do montážní haly a jednotku OMS sejmout k opravě (nebo alespoň k výměně za blok u jiného raketoplánu - tato "kanibalizace" se běžně používala z důvodu úspory času již dříve). Technikům se ale podle všeho podařilo únik zastavit. NASA je však opatrná a plánuje provedení dalších testů, protože "to, že únik právě teď není detekovaný, neznamená, že je problém skutečně vyřešený". V přípravě na listopadový start jsou každopádně aktuálně čtyři dny rezervy - a startovací okno má následně sedm dní.

    Když jsem na blogu psal o zářijovém vydání časopisu Robot Revue (viz blog 15. září 2010), tak jsem podotknul, že určitě nejde o poslední materiál z mé dílny pro tento magazín. Měsíc se s měsícem sešel - a i v dalším vydání Robot Revue lze nalézt můj příspěvek: První humanoidní robot se vydává do vesmíru. Aneb o projektu Robonaut. Materiál se dokonce dostal jako hlavní obrázek na titulní stránku časopisu.

    Pondělí 18. října 2010

    NASA oznámila, že podepsala se šesti společnostmi soutěžícími o cenu Google Lunar X-Prize kontrakt v hodnotě až 30,1 mil. USD za dodání vědeckých a technických dat o Měsíci. Jedná se o firmy Astrobotic Technology, The Charles Stark Draper Laboratory, Dynetics, Earthrise Space, Moon Express a Team FREDNET. Firmy mají garantovaný příjem 10 tisíc USD s tím, že každý z nich může získat něco přes milión dolarů v rámci testování technologií na Zemi. Zbývající část odměny je podmíněna získáním dat z cesty na Měsíc nebo přímo z lunárního povrchu. Kontrakt lze brát jako bonus ze strany NASA pro organizace, které se v Google Lunar X-Prize pokoušejí uspět.

    Google Lunar X-Prize je cena v hodnotě 20 mil. USD (resp. 5 mil. USD pro druhého úspěšného) pro první soukromou organizaci, která dokáže poslat na Měsíc automatického robota - a ten zde ujet 500 metrů, přičemž bude získávat fotografie a videosekvence ve vysokém rozlišení. Cena musí být nárokována do 31. prosince 2012 - jinak hodnota prémie klesá o pět miliónů dolarů (řeč je pochopitelně o prvním místě, cena útěchy pro druhého zůstane zachována). Formálně klání končí 31. prosince 2014: nebude-li cena vyplacena do tohoto data, propadá. Dalších pět miliónů dolarů je možné získat ve formě "drobných" prémií jako je např. objev vody v kráterech, přežití lunární noci, bonus za ujetou vzdálenost nebo vyfotografování objektů dopravených na Měsíc lidmi (výpravy Apollo, sondy Luna apod.). Cílem Google Lunar X-Prize je podpořit levné, inovativní a pokrokové technologie pro urychlení kosmického výzkumu.

    Již příští týden podnikne turné po Německu právě 25 let od své kosmické mise posádka raketoplánu Challenger STS-61A - přesněji sedm členů, kteří z ní dosud žijí, protože německý astronaut Reinhard Furrer zahynul v roce 1995 při letecké nehodě. Sedm astronautů (no, bude jich trochu víc - budou mít ještě doprovod...) zavítá do různých německých měst včetně Speyeru, kde je velkolepé technické muzeum (viz blog 19. dubna 2010, 26. března 2010, 27. listopadu 2009 nebo 13. května 2008). Zde je plánovaná jediná akce pro veřejnost z celého turné: přednáška.

    Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Bohužel jsem se při svých dvou posledních návštěvách Houstonu (viz blog 19. července 2010 a 18. října 2008; předtím jsem v "domově amerických astronautů" byl ještě v březnu 1996) neřídil a legendární tavrenu Outpost nenavštívil. Ona sice už je nějakou dobu zavřená, ale přece jen jde o místo, na které ve svých pamětech vzpomíná kdekterý astronaut. (Však také zdi byly vyzdobeny stovkami podepsaných fotografií jednotlivců i posádek.) Ani uzavřený Outpost (šlo o původní bar ze základny Ellington Field, který byl na současné místo přenesený v roce 1965) už nikdy nenavštívím: zařízení lehlo z pátku na sobotu popelem... Jak napsal jeden diskutující na jistém fóru: "Ztratili jsme zdi, u kterých bychom si přáli, aby mohly mluvit." (Astronauti už mají jiný oblíbený bar - budu se moc snažit, abych do něj při příští návštěvě Texasu neopomněl zavítat dřív, než se v prach obrátí.)

    Pátek 15. října 2010

    Dnes po 15. hodině budu na Českém rozhlase Brno hostem pořadu Rendez-vous. Povídat bychom si měli o různých aktualitách z kosmonautiky: nové lodi Sojuz TMA-01M, poškozeném návratovém modulu Sojuzu TMA-20, o novém rozpočtu (a směru) NASA...

    V novinách Houston Chronicle se objevila zpráva, že Bílý dům připravuje odvolání administrátora NASA Charlese Boldena. Co by mělo být důvodem pro odvolání nedávno nominovaného administrátora, netuším. Zákulisní informace z Kongresu hovoří o tom, že by se tak mělo stát krátce po nadcházejících senátních volnách v USA a že se již probírají jména možných kandidátů. Tak uvidíme...

    V minulých dnech se vydala trojice legend kosmonautiky (Neil Armstrong, James Lovell a Eugene Cernan) na další výpravu za americkými vojenskými jednotkami v rámci turné Legends of Aerospace. První podobnou spanilou jízdu absolvovala tato trojice letos v březnu, kdy během deseti dní navštívila Irák, Německo či Velkou Británii. Při sopučasné cestě mají navštívit několik vojenských základen (např. Joint Base Balad v Iráku) a jistou aktivní letadlovou loď. Armstrong se přitom cestou na turné stavil před několika dny i ve Skotsku (kdybych to byl býval věděl - a zbytek si domyslíte).

    Na obrázcích jsou dva nové emblémy: první reprezentuje misi evropského kosmonauta Paola Nespoliho na Mezinárodní kosmickou stanici (bude členem 26. a 27. základní posádky ISS), která dostala jméno MagISStra (magistra je latinsky učitelka - je zde tedy odkaz na vzdělávací rozměr mise). Druhý je emblémem 29. základní posádky ISS (M. Fossum, S. Volkov, S. Furukawa, A. Škaplerov, A. Ivanišin a D. Burbank), která bude probíhat od září do listopadu 2011.

    Čtvrtek 14. října 2010

    Evropská kosmická agentura (ESA) by ráda koncem tohoto roku přikročila k realizační fázi lodi ARV (Advanced Re-Entry Vehicle): na "fázi B" potřebuje získat 150 miliónů euro. Ta by měla probíhat následující dva roky a bude-li úspěšná, otevře se cesta k dalším dvěma fázím - vývojové a výrobní. K demonstrační misi by tak loď schopná dopravit 2,2 tuny hermetizovaného nákladu na ISS a vracet se na Zemi s užitečným nákladem až 1650 kg mohla být připravena v roce 2017. ARV sice bude vycházet z konceptu ATV (první "náklaďák" tohoto typu startoval v roce 2008, další poletí v únoru 2011 - viz blog 4. října 2010), ale bude mnohem pokročilejší konstrukce. Ponese například větší panely slunečních baterií, přepracovaný orientační systém, nový hardware pro řízení setkávacích manévru nebo aktivní systém chlazení (ATV má jen pasivní). Toto vše by mělo vést k tomu, že ARV bude později sloužit jako záchranný člun pro posádky stanice - a jednoho krásného dne třeba i jako plnohodnotná evropská loď pro kosmonauty.

    Experimentální raketoplán X-37B se opět ztratil amatérským pozorovatelům (viz blog 27. srpna 2010) - a tito jej po krátkém usilovném hledání opět dokázali najít. Z dráhy s parametry 427 krát 444 km přešel na dráhu 376 krát 393 km.

    Dvojnásobný americký astronaut Leland Melvin (STS-122/2008 a -128/2009) dal vale aktivní službě - zůstal však u NASA a přesídlil z Houstonu do Washingtonu D.C. Stal se přidruženým administrátorem NASA pro vzdělávání (tedy nejvyšší možnou osobnou v NASA za vzdělávání zodpovědnou).

    Měsíc se v dohledné době stane cílem celé flotily výsadkových zařízení. Snad již v roce 2012 má na jeho povrchu přistát čínská sonda Chang´e-3 s robotickým průzkumným vozidlem na palubě (první obrázek). Jen o rok později ji má následovat indicko-ruská mise Chandrayaan-2 (druhý obrázek), která se bude skládat ze tří částí: orbitální družice, přistávací plošiny a samohybného robota Vikran. Přistávací plošinu dodá Rusko s tím, že fakticky jde o výsadkovou část sondy Fobos-Grunt. (Rusko pak chce tuto plošinu použít i pro vlastní misi Luna-Glob, která ale aktuálně nemá pevné datum startu - dříve se hovořilo o roce 2014. Zvažuje také vysazení většího Lunochodu na Měsíc nebo automatický odběr vzorků hornin - mise Luna-Grunt.) A do třetice: ESA začala rozpracovávat studii lunárního výsadkového modulu (třetí obrázek), který by si mohl odbýt premiéru v roce 2018. O rok dříve by přitom na Měsíc měla zamířit čínská sonda Chang´e-5 ("čtyřka" bude v roce 2015 zopakováním "trojky"), která zde má automaticky odebrat vzorky hornin a vrátit se s nimi zpět na Zemi. Na polovinu desetiletí pak uvažuje o výsadkové misi SELENE-2 i Japonsko. Jak vidno, u Měsíce bude v příští dekádě skutečně živo...

    Středa 13. října 2010

    Po premiérovém samostatném letu kluzáku SpaceShipTwo v neděli 10. října (viz blog 11. října 2010) oznámila společnost Virgin Galactic, že do konce letošního roku se uskuteční první let tohoto stroje se zapnutý motorem. Podotýkám, že pravděpodobně nepůjde o letu nad "magických" sto kilometrů, ale spíše o test systému - a jeho výkony se postupně budou zvyšovat. Pokud vše půjde dobře, mohli by první platící turisté usednout do stroje SpaceShipTwo ještě před koncem roku 2011. Zároveň bude v příštích dnech (přesněji 22. října) slavnostně otevřena nová dvě míle dlouhá runway na novém letišti Spaceport America (blízko Truth of Consequences v Novém Mexiku).

    Plánovaná ruská meziplanetární sonda Fobos/Grunt dostala přesný termín startu: pokud nedojde k ničemu mimořádnému, měla by ji raketa Zenit-3F (s horním stupněm Fregat: půjde o vůbec první využití nosiče Zenit pro start planetární sondy) vynést dne 8. listopadu 2011. Na oběžnou dráhu Marsu má dorazit v srpnu 2012, ve stejném měsíci pak dojde k oddělení čínského subsatelitu Yinghuo-1. Na duben 2013 je po sérii manévrů plánováno přistání na měsíci Phobos, v srpnu téhož roku pak zahájení návratu zpět k Zemi. Pokud vše dobře dopadne, můžeme se na návratový modul se vzorky hornin z martova měsíce těšit někdy na přelomu června a července 2014.

    Řijnové vydání časopisu Letectví+kosmonautika jsem obohatil (alespoň doufám...) hned šesti články, které zabírají devět tiskových stran. "Derniéra pro Discovery" (před posledním startem STS-133 raketoplánu Discovery, se kterým se počítá 1. listopadu 2010), "Orion svůj bo nevzdává" (referenční mise Plymouth Rock - základní informace viz blog 4. října 2010), "Dánsko chce dobýt vesmír" (aktivity společnosti Copenhagen Suborbitals - viz blog 6. září 2010), "Mise plná prvenství" (zemřel americký astronaut William Lenoir - viz blog 30. srpna 2010), "Dragon se (také) učí létat" (vývoj lodi Dragon a test jejího padákového systému - viz blog 23. srpna 2010) a "Od vzducholodi na Měsíc" (reportáž z Amesova kosmického střediska - viz blog 27. října 2009).

    Úterý 12. října 2010

    Rusko a Indie ukončily jednání o realizaci sólového letu kabiny Sojuz (bez připojení k ISS) se dvěma indickými kosmonauty (a jedním ruským pilotem) na palubě v roce 2013 nebo 14. Let měl být realizovaný coby součást přípravy indické národní pilotované kabiny. Spolupráce ale bude pokračovat - obě strany s ní počítají na poli výcviku kosmonautů a transferu technologií.

    Rusko nakonec přece jen vymění návratový modul lodi Sojuz TMA-20 za modul TMA-21 (viz blog 6. října 2010), čímž by prosincový start následující mise neměl být ohrožený. Šéf konstrukční kanceláře Eněrgija zároveň uvedl, že v různém stádiu rozpracovanosti je nyní přes třicet (!) lodí Sojuz a Progress.

    Americký prezident Barack Obama včera v tichosti (jak je v případě jeho vztahu ke kosmonautice už zvykem) podepsal zákon o rozpočtu NASA na příští tři roky. Tím se uzavřelo období nejistoty kolem budoucího směrování americké kosmonautiky, i když mnoho oázek přetrvává (např. už se snáší kritika na novou zamýšlenou superraketu, která prý s ohledem na plánovanou premiéru v roce 2016 není dostatečně zafinancovaná). NASA zároveň upozornila, že ve vývoji komerčních dopravních systémů, který je nyní na základě kontraktu z letošního února (viz blog 2. února 2010 - jmenovitě jde o Sierra Nevada Corp., Boeing Co., United Launch Alliance, Blue Origin a Paragon Space Development Corp.) zajištěný až do konce kalendářního roku, může vzniknout mezera - nové kontrakty není možné technicky udělit dříve, než v březnu 2011. Firmy, které hodlají pokračovat v rozjetých projektech, se tak musí připravit na několikaměsíční výpadek - to se netýká společností, které dostanou zakázku ve druhém kole (bude o ni usilovat např. SpaceX, který slibuje pilotovanou verzi lodi Dragon do tří let, pokud na ni dostane 800 mil. až jednu miliardu dolarů - přitom celkový rozpočet na komerční lety je ovšem během tří let 1,2 mld. USD). Boeing přitom již dříve deklaroval, že pokud má zachovat práce na své kabině CST-100 (viz blog 23. září 2010), potřebuje nový kontrakt nejpozději k 1. listopadu 2010. Nyní připustil, že bude zvažovat pokračování prací v mezidobí z vlastních zdrojů.

    Páté letošní vydání dvouměsíčníku Kozmos obsahuje můj článek "Hayabusa (možná) přinesla asteroid až domů".

    Pondělí 11. října 2010

    Turistický raketoplán SpaceShipTwo absolvoval tento víkend první samostatný let - stalo se tak poté, co jej do výšky 13700 metrů vynesl mateřský letoun WhiteKnightTwo, odkud pak SpaceShipTwo pokračoval samostatným klouzavým letem na přistávací dráhu letiště Mojave Air and Space Port (pár fotek z osobní návštěvy viz blog 29. října 2010) v Kalifornii. Stroj SpaceShipTwo pilotoval Pete Siebold, jako druhý pilot s ním byl na palubě Mike Alsbury. Zkoušce předcházelo čtyřicet letů stroje WhiteKnightTwo, při čtyřech z ních nesl podvěšený raketoplán SpaceShipTwo (ale zatím s ním vždy přistával).

    Nedávno (rámci Ostravského astronomického víkendu) proběhla v zákulisí diskuse o tom, které státy Spojených států ještě neměly "svého" astronauta. Protože mě otázka zaujala, podíval jsem se na ni podrobněji. Tak tedy: měly skoro všechny s výjimkou Aljašky, Nevady, Vermontu a Wyomingu. Přitom jako "první Aljaškan ve vesmíru" je uváděný astronaut William Oefelein (veterán z letu Discovery STS-116/2006 a postele astronautky Lisy Nowakové - viz blog 24. srpna 2010). Ten se ale narodil ve Virginii, na Aljašce "jen" vyrůstal. Vzhledem k tomu, že se ve Virginii narodilo osm dalších astronautů, je jasné, že se raději hlásí k Aljašce, kde je (jakoby) první.

    Jak jsem avizoval na blogu 8. října 2010, skutečně jsem se objevil na ČT24. Na to, že jsem neznal dopředu otázky (nějak mi je televize pozapomněla poslat...), tak to snad nedopadlo úplně tragicky (pozorný posluchač snad promine nepřesnost v redukci hmotností jednotlivých systémů lodi - správně uvedeno na blogu 8. října 2010).

    Pátek 8. října 2010

    Dnes v noci odstartovala do vesmíru první modernizovaná loď Sojuz s označením TMA-01M a tříčlennou posádkou ve složení Alexandr Kaleri (Rusko, veterán z letů Sojuz TMA-14/1992, Sojuz TM-24/1996, Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-3/2003), Oleg Skripočka (Rusko, nováček - díky němu se mimochodem mezera v mé sbírce autogramů zvětšila ze dvanácti na třináct absencí, viz blog 8. září 2010) a Scott Kelly (USA, Discovery STS-103/1999 a Endeavour STS-118/2007). Ač je nový Sojuz označovaný jako "digitální", není pravdou, že by šlo v tomto případě o přechod z analogových systémů na elektronické. Pouze již používané elektronické systémy byly modernizované: např. hmotnost palubního počítače poklesla ze 70 na 8,8 kg (zároveň poklesla i spotřeba ze 280 na 50 W) a navigační systém už neváží 101 kg, ale jen 42 kg (i zde poklesla spotřeba ze 402 na 105 W). Loď Sojuz TMA-01M byla navíc zjednodušena, aby se mohla urychlit (a zlevnit) její výroba i testování. O startu bych měl hovořit dnes ve 12:40 h na ČT24.

    Kromě televize budu večer k vidění i živě na přednášce "Quo vadis, americká kosmonautiko?", a to od 19:30 h. (Uvidíme, jak se do návštěvnosti promítne večerní kvalifikační fotbalový zápas Česko-Skotsko...)

    Zítra (tedy v sobotu 9. října 2010) se v Praze v baru Krásný ztráty uskuteční třetí Podzimní seminář Kosmo Klubu. Začátek akce je ve 12:30 h a skládat se má dle slibu organizátorů z devíti přednášek. Osobně mě mrzí nedostatečná propagace akce - víceméně náhodou jsem se o ní dozvěděl zhruba před týdnem (a díky tomu nemohu do Prahy dojet, neb už mám jiný program). Škoda - pořadatelé jiných akcí jsou schopní (nebo ochotní) poslat zprávičku třeba do Letectví+kosmonautiky (rubrika "Zatrhněte si v kalendáři") nebo provést malou e-mailovou kampaň (nebavím se o miliónech spamových zpráv, ale o pár desítkách e-mailů).

    Dávno tomu již, co jsem z nejmenovaného zdroje za poměrně rozumný zakoupil dvojici obálek podepsaných posádkami lodí Sojuz T-5 a -6 (A. Berezovoj, V. Lebeděv, V. Džanibekov, A. Ivančenkov a J.-L. Chrétien z Francie). Když jsem nedávno hledal ve sbírce podpisů jistou věc, dostaly se mi tyto obálky do ruky - a dech se zatajil. Jsou na nich totiž razítka, jejichž význam jsem dříve nechápal: "Bort kosmičeskoj stanciji Saljut-7". Paluba kosmické stanice Saljut-7. Že bych měl doma vesmírem křtěné obálky z prvního sovětsko-francouzského letu? A dokonce dvě najednou?!? Pro sichr jsem skeny poslal největšímu žijícímu specialistovi na padělaná filatelistická razítka s tématikou kosmos. Jeho diagnóza byla jasná: jde o padělky... Inu což: lehce nabyl, lehce pozbyl. Ani za pravost těch podpisů bych ruku do ohně nedal, ale na druhé straně jde o zajímavý doplněk sbírky: falzifikátů moc (alespoň doufám) nemám. No, a na onen "nejmenovaný zdroj" si pro příště dám majzla.

    Čtvrtek 7. října 2010

    Čínská sonda Chang´e-2 (viz blog 4. října 2010) včera úspěšně dosáhla lunární oběžné dráhy. Ve stejný den pak nejlidnatější země světa vypustila do vesmíru raketu CZ-4B s dvojicí výkumných družic Shi Jian-6 (přesněji Shi Jian-6G a -6H). Šlo o jedenáctý letošní kosmických start ČLR, čímž tato země vyrovnala svůj rekord z roku 2008. Ještě ale není všem dnům konec, protože do konce kalendářního roku chystá možná až čtyři starty. Nejbližší se uskuteční 30. října (raketa CZ-3C s navigační družicí Beidou-2), následovat má vypuštění vojenské komuniační družice Shen Tong-1B (CZ-3A, listopad), další navigační Beidou-2 (CZ-3A, prosinec) a meteorologická Feng Yun-3B (CZ-4C, prosinec).

    Nevím, jestli je to náhoda (spíše), nebo záměr, ale... Minulý měsíc jmenovaná posádka mise Atlantis STS-135 (viz blog 15. září 2010) je extrémně "politicky korektní". Jeden zástupce amerického námořnictva (Ferguson), jeden zástupce pozemního vojska - mariňáků (Hurley), jeden zástupce leteckých sil (Walheim) - a jeden civilista, a to dokonce žena (Magnusová). Politicky nekorektní je snad jen to, že mají všichni stejnou barvu pleti.

    Kromě vystoupení-nevystoupení v pořadu Milénium (viz blog 5. a 6. října 2010) jsem se tento týden objevil ještě v pondělním magazínu TV Nova Víkend. No bodejť by ne - když téma bylo "Za blbost se platí". (Řeč naštěstí nebyla o mě, ale o Grigoriji Něljubovovi, což byl druhý náhradník Jurije Gagarina - ovšem své čekání na cestu do vesmíru nezvládl a pro kázeňské prohřešky byl vyloučen z oddílu kosmonautů. Zemřel v únoru 1966, když jej v opilosti srazil vlak.) Bohužel jsem to nevěděl dopředu (předtáčelo se už loni na podzim), takže jsem vysílání nemohl avizovat - a sám jsem jej promeškal.

    Bývalý sovětský kosmonaut Leonid Kizim zemřel již před několika měsíci (viz blog 16. června 2010), ale protože jsem v době jeho úmrtí byl na cestách (= daleko od skeneru a sbírky podpisů), nemohl jsem jej připomenout žádným jeho podpisem. Dodatečně tak svůj dluh srovnávám a představuji jednak fotografii a jednak kartičku Kizimem podepsané.

    Středa 6. října 2010

    Můj hlas ani tvář se včera v pořadu Milénium (viz blog 5. října 2010) nakonec neobjevily. Důvod je prostý: v programu dostalo přednost živé vysílání ze soudu se žháři z Vítkova. Milénium se sice natáčelo jako by se nechumelilo, ale jen "do foroty". Kdy půjde pořad do vysílání, mi nebylo sděleno.

    Projekt kosmické lodi Orion dostal v novém rozpočtovém roce (začal 1. října 2010) 1,3 mld. dolarů. To bohatě stačí na pokračování vývoje i na přípravu prvního zkušebního startu, ke kterému by mělo dojít v průběhu roku 2013 ("Achillovou patou" programu byla totiž raketa Ares-1, která dlouhodobě nedosahovala požadovaných parametrů a jejíž vývoj se nebezpečně protahoval). V průběhu října či listopadu by měla být vybrána nosná raketa pro premiéru Orionu: na místo Aresu-1 má nastoupit buď Delta-4 nebo Atlas-5. Jiná volba, než Atlas-5 by ovšem byla překvapením: Orion totiž staví firma Lockheed Martin, která je i výrobcem právě této rakety.

    Během dopravy na kosmodrom Bajkonur byl poškozený návratový modul lodi Sojuz TMA-20, s jejímž startem se počítá 13. prosince 2010. Modul bude nejspíše odeslaný zpět do Moskvy a jeho místo zaujme návratový modul původně chystaný pro expedici Sojuz TMA-21 (30. března 2011). Podle některých zdrojů se během transportu vlakem uvolnil od návratového modulu Sojuzu TMA-20 tepelný štít a panuje obava, že by jeho zámky mohly být poškozené. Pro úplnost dodávám, že tepelný štít chrání kabinu s kosmonauty při průletu atmosférou: ve výšce 5,5 až 3 km (různé zdroje uvádí různé hodnoty) je jako nepotřebný již odhozený, aby se snížila hmotnost (a tím pádem i přistávací rychlost) kabiny s kosmonauty (mj. jsou pod odhozeným štítem motory na tuhá paliva, které půldruhého metru nad povrchem zajišťují finální zbrzdění lodi). Správná funkčnost zámků je tak pro bezpečnost posádky kritická: musí držet tehdy, když držet mají, a naopak ve správnou chvíli musí "pustit". Data startů lodí TMA-20 a -21 by každopádně neměla být ohrožena.

    Máme tu jednu novou oficiální fotografii posádky ISS a jeden emblém. Tak tedy: posádka je 27. základní (zleva R. Garan, P. Nespoli, A. Samokutajev, C. Colemanová, B. Borisenko a D. Kondratěv) a do vesmíru se vydá postupně na palubách lodí Sojuz TMA-20 a -21 (viz předchozí příspěvek). Výprava bude formálně probíhat od 16. března do 16. května 2011. Emblém je 28. základní posádky ISS (od 16. května do 16. září 2011) a kromě jmen členů posádky obsahuje také připomínku padesátého výročí zahájení pilotovaného dobývání vesmíru, a to v podobě jmen kosmických pionýrů Jurije Gagarina a Alana Sheparda.

    Úterý 5. října 2010

    Osmého července letošního roku přestala evropská družice GOCE pro studiem gravitačních anomálií nečekaně vysílat vědecká data. Problém se nacházel v komunikační lince mezi procesorovým a telemetrickým modulem hlavního počítače, která nepředávala informace. (Nešlo přitom o první problém na družici GOCE: v únoru letošního roku ji postihl problém s čipem, který přiměl operátory předat řízení letu záložnímu počítačovému systému.) Družice byla vzápětí navedena na vyšší oběžnou dráhu (pracovní dráha má výšku 160 km, která je ovšem kompenzován atahem motoru), aby šetřila cenné pohonné látky. Po dvouměsíčních "opravách" (spočívajících ve zvýšení teploty počítače o sedm stupňů plus aktualizaci operačního software) začal satelit GOCE počátkem září pracovat naplno - a koncem minulého měsíce se vrátil na svoji nízkou pracovní dráhu.

    Dnes v 11:35 bych se měl objevit v živém vysílání pořadu Milénium na ČT24 na téma "Hrozba počítačových virů" (zvláštní důraz bude zaměřený na škodlivý kód Stuxnet, který je údajně namířený proti iránskému jadernému programu).

    Do rukou se mi dostal unikátní archív výstřižků článků o kosmonautice, které si jistá osoba vedla od šedesátých až do konce osmdesátých let - a je to věr zajímavé počtení a prohlížení! Vůbec nejde o data a fakta, ta jsou přehledněji a přesněji (než novinové zprávy) zpracované v encyklopediích a publikacích. Jde spíše o sloh a styl referování, který byl poplatný době. Všimněte si třeba popisu u rakety, která údajně vynesla lodi Vostok a Voschod, referování o letu Gemini-4 ve stylu "stopou Leonova" nebo popisu kabin Apollo a Sojuz s tím, že u parametrů druhé jmenované je uvedeno "odhad". Na posledním řádku obrázků jsou pak z dobových časopisů návrhy na lunární příbytku pro astronauty: vlevo ubytovací blok, vpravo nafukovaí stan. Sbírka výstržižků končí na přelomu osmdesátých a devadesátých let: potěšilo mě, že jeden z posledních článků je zároveň jedním z prvních článků (přesněji: druhým), které jsem vytvořil do novin. Článek "Pilotovaná kosmonautika" (i s mou vlastní perokresbou rakety) vyšel v září 1989, když mi bylo čtrnáct let.

    Pondělí 4. října 2010

    Druhá čínská lunární sonda Chang´e-2 dle plánu úspěšně odstartovala (viz blog 1. října 2010) a nyní již je na cestě k Měsíci. Jejím hlavním úkolem je "nachystat půdu" pro budoucí čínské lunární výpravy (následovat má v roce 2013 přistávací mise se samohybným robotem na palubě) stejně jako trénovat manévry pro tento let. Podle čínských představitelů jsou možné tři scénáře vývoje po konci základní mise. Uvažují jednak navedení proti lunárnímu povrchu (může dojít dokonce k pokusu o hladké přistání - paliva na to má Chang´e-2 dost), jednak o navrácení sondy zpět na oběžnou dráhu kolem Země (nácvik na zamýšlený budoucí odběr vzorků hornin z Měsíce, který Čína plánuje na rok 2017), jednak o vyslání automatu do hlubin vesmíru (příprava na planetární mise, které chce nejlidnatější země světa vyslat k Marsu v roce 2013 a k Venuši o dva roky později).

    Evropská kosmická agentura ESA, NASA a další partneři se dohodli na tom, že start raketoplánu Endeavour STS-134 se odloží o jeden den (nyní 27. února 2011), aby vznikl prostor pro vypuštění zásobovací družice ATV-2 Johannes Kepler (start 15. února, připojení k ISS 26. února 2011). Zajímavá je skutečnost, že teoreticky existovala šance vypustit ATV-2 ještě v letošním roce (i když by to bylo - lidově řečeno - "o ústa"), ale proti byla společnost Arianespace. Musela by totiž zrušit své tři plánované komerční starty raket Ariane-5 v říjnu, listopadu a prosinci. Osm týdnů před startem ATV totiž není možné z bezpečnostních důvodů připravovat na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně žádný jiný start. A protože rakety Ariane-5 letos vzlétly jen třikrát a protože původní plán byl sedm startů, chce Arianespace uskutečnit raději tři mise, než jednu (navíc když ESA nebyla schopná stoprocentně garantovat připravenost ATV-2 v prosinci).

    Společnost Lockheed Martin představila na konci letošního srpna (v rámci tvrdého lobbování za nezrušení programu Orion) referenční misi nazvanou Plymouth Rock (Plymouthský kámen) - podle balvanu, který ve městě Plymouth (stát Massachusetts) připomíná místo, kde (prý) přistáli s lodí Mayflower Otcové poutníci. Mise "Plymouthský kámen" přitom přesně zapadá do nových plánů o budoucnosti americké kosmonautiky: vystačí s mnohem slabší raketou, než Ares-5, stejně jako plní Obamovu představu o budoucnosti americké kosmonautiky v podobě pilotované výpravy na asteroid. Mise počítá s dvojící lodí Orion (mohou být buď identické, čímž dvoučlenná posádka získá rezervní kapacitu i pro návrat na Zemi, nebo jedna může být upravena do podoby "kosmického skladiště" - viz třetí snímek). Let by trval 195 dní s několikadenním pobytem u asteroidu a nejméně jednou (raději ale dvěma či třemi) kosmickou vycházkou. Realizovat by se teoreticky mohl již v roce 2019 (což je šest let před termínem požadovaným Obamou - 2025) a cílem by v takovém případě byl asteroid 2008 EA9).

    Pátek 1. října 2010

    Čína oznámila, že start rakety CZ-3C se sondou Chang´e-2 se uskuteční v rozmezí 1. až 3. října 2010 (podle upřesněných informací již dnes ve 12:59:57 našeho času). Oproti dříve oznámenému termínu (29. září - viz blog 21. září 2010) tak jde o malý odklad.

    Jen připomínám, že o víkendu se na Hvězdárně a planetáriu Johanna Palisy uskuteční osmnáctý ročník Ostravského astronomického víkendu. s názvem "Vesmírná odysea 2010". V jeho rámci vystoupím i já s dvojicí přednášek (Půlstoletí meziplanetárních letů - sobota od 10:00 do 12:30 h, Kosmonautika zítra, pozítří a popozítří" - neděle od 9:00 do 12:00 h).

    Přináším několik fotografií z doprovodné výstavy při kongresu IAC v Praze (ta má dnes mimochodem den otevřených dveří i pro veřejnost, a to od 10:00 do 17:00 h - vstup je zdarma). Expozice není kdovíjak rozsáhlá a čítá nějaké dvě desítky stánků, které obsahují modely důvěrně známé všem návštěvníkům aerosalonů v Berlíně nebo v Paříži (jinými slovy: nic revolučního, ale je pochopitelně dobře, že se dostaly i do Prahy). Za pozornost rozhodně stojí maketa sondy Hayabusa v polovičním měřítku a model jejího návratového modulu ve skutečné velikosti. Stejně tak je dobré zastavit se u jihoafrického projektu nosné rakety Cheetah-2 (spodní řada snímků uprostřed) nebo na stánku společnosti Springer, která produkuje VYNIKAJÍCÍ publikace o kosmonautice (i když dnes je její nabídka na stánku už krapet prořídlá, rozhodně stojí za pozornost - minimálně pro základní seznámení se stylem a kvalitou publikací).

    Čtvrtek 30. září 2010

    JAXA pomalu otevírá návratový modul sondy Hayabusa, resp. jeho komoru A. Ta podle jejich odhadů obsahuje menší množství vzorků; komora B by měla být bohatší. Přitom jasno, zdali se odběr horniny z asteroidu podařil, by mělo být nejdříve v únoru příštího roku (analýzy prvních zrnek nezačnou dříve, než v prosinci).

    Rozpočet NASA (připomínám, že nový rozpočtový rok začíná již zítra) zažil velké finále. Obě komory Kongresu USA se shodly na kompromisním návrhu: ten nyní musí podepsat nebo vetovat (jinou možnost nemá, i když druhou eventualitu nikdo neočekává) prezident Barack Obama. Některé výstupy jsem naznačil na blogu již včera (29. září 2010) - např. přidání letu STS-135, 1,2 mld. pro komerční dopravní systémy během tří let (v roce 2011 to bude 312 mil. dolarů) nebo pokračování vývoje lodi Orion (v kolonce "nová kosmická kapsle pro průzkum"). Doplňuji jen, že 1,9 mld. USD (plná desetina rozpočtu NASA!) má jít do vývoje nové superrakety, která bude křížencem raketoplánu a Aresů a která má mít premiéru v roce 2016. Dalších 144 mil. USD má podpořit stávající programy COTS (Falcon-9/Dragon a Taurus-2/Cygnus). K novému rozpočtu a směru NASA se bezesporu ještě v příštích dnech vrátím.

    Jedním z nejzarytějších odpůrců nového rozpočtu NASA (prošel pohodlnou většinou 304 hlasů pro, 118 proti, 10 se zdrželo) je Gabrielle Giffordsová ze Sněmovny reprezentantů (zastupuje Arizonu). Pikantní přitom je, že jde o manželku aktivního astronauta Marka Kellyho (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-124/2008, připravuje se na Endeavour STS-134/2011).

    Na jednom nejmenovaném aukčním serveru jsem narazil na prodej kartičky podepsané americkým astronautem Williamem Lenoirem (zemřel minulý měsíc - viz blog 30. srpna 2010). Popis byl obsáhlý, tak jsem se do něj začetl. Připadal mi nějaký zatraceně povědomý - a už u druhého řádku s odkazem na knihu šéfastronauta Slaytona mi svitlo. Ano, ten text jsem nejen viděl, ale sám jsem ho i psal. (Je použitý doslova včetně mého překlepu ve slově "určitě"...) Abychom si rozuměli: vůbec si nestěžuji (i když za citaci a odkaz bych se taky nezlobil), jen mě překvapuje, kde všude a jak jsou informace z tohoto blogu využívané.

    Středa 29. září 2010

    Kosmická loď Sojuz TMA-18, která zůstala "uvězněná" na ISS (viz blog 24. září 2010) nakonec bezpečně přistála po jednodenním odkladu v sobotu 25. září 2010. Podle dostupných informací bylo viníkem problémů špatné čidlo, které chybně informovalo o nevykonání příkazu k uvolnění poutacích zámků.

    V pondělí začal v Praze Mezinárodní astronautický kongres IAC 2010, v jehož rámci se do Matičky stověžaté sjeli představitelé kosmických agentur, organizací, akademického obce či průmyslových firem z celého světa. Až do pátku má odborná a díky některým otevřeným akcím - např. v pátek se brány doprovodné výstavy otevřou pro každého - i laická veřejnost možnost seznámit se s projekty, plány, výsledky nebo kapacitami ze všech koutů planety.

    Dnes by mělo v Kongresu USA přijít na řadu hlasování o kompromisním návrhu (podotýkám, že jde o kompromis mezi verzí Senátní a Sněmovní - viz blog 19. srpna 2010) nového rozpočtu NASA (a tím de facto celého směrování americké kosmonautiky). Kompromis mj. obsahuje schválení přidaného letu raketoplánu STS-135 s datem startu ne dříve, než 1. června 2011, a to v případě, že bude provedeno odpovídající vyhodnocení rizika a že toto "nebude shledáno neakceptovatelným". Během tří let se počítá s investicí 1,2 mld. USD do vývoje nových komerčních systémů pro dopravu nákladů a posádek (nejen) na ISS. (Původní Obamův návrh požadoval ve stejném období přes 3,5 mld. USD.) Počítá se také se zahájením vývoje nové superrakety, která by měla maximálně těžit ze znalostí a zkušeností z programů Ares, Constellation a Orion. Formálně by mělo jít o "zálohu" komerčních systémů s výhledem pozdějšího rozvoje této zálohy směrem k pronikání za nízkou oběžnou dráhu. Pokud dobře rozumím, znamená to, že program Orion žije dál - a možná i Ares-1.

    Pokud někoho původní záměry o zrušení programu Constellation příliš nepotěšily, tak to byla americká muzea (míněno s lehkou nadsázkou a ironií). Důvod je jednoduchý: konečně (po několikaleté prodlevě) začaly upravovat své expozice tak, aby právě Constellation představily coby pevnou součást americké kosmonautiky - a už by zase mělo být vše jinak. Přesvědčit jsme se o tom mohli na přelomu června a července při návštěvě mnoha muzejí: na prvním snímku obou řádků je expozice v Great Lakes Science Center (Cleveland, stát Ohio), na ostatních pak U.S. Space & Rocket Center (Huntsville, stát Alabama). Za pozonost stojí zvláště oba snímky vpravo, které zobrazují jednak kabinu lodi Orion ve skutečné velikosti - a jednak její interiér.

    Pátek 24. září 2010

    Přistání kosmické lodi Sojuz TMA-18 (Alexandr Skvorcov, Michail Kornijenko a Tracy Caldwellová) plánované na dnešní den bylo zrušeno. Jejich loď totiž zůstala "uvězněna" u stykovaího uzlu modulu Pojsk: nebyl vykonán vydaný příkaz k uvolnění pouacích zámků, které drží loď u Pojsku. Přistání bylo nejprve odloženo o jeden oblet, později nejméně o jeden den (posádka se tak ze Sojuzu TMA-18 vrátila zpět na Mezinárodní kosmickou stanici). Pozemní řídíc středisko nyní horečně řeší, kde se stala chyba a jak ji "obejít".

    Společnost SpaceX odložila start své rakety Falcon-9 s první lodí Dragon. Dosud měla rezervovaný termín 23. října (viz blog 3. září 2010), nyní si zamluvila dva dny: 8. a 9. listopadu 2010.

    Podzimní přednášková sezóna je tu - a přede mnou několik "kosmických" vystoupení. Přináším jejich stručný přehled. Podotýkám, že není úplný - neuvádím přednášky veřejnosti nepřístupné, jako jsou třeba školy, uzavřené kluby apod. Navíc neuvádím akce "v jednání", ale je ty, které jsou na 99 procent jisté.
  • Sobota 2. října 2010, Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy, Ostrava - Půlstoletí meziplanetárních letů - v rámci Ostravského astronomického víkendu. (Na webu je v okamžiku psaní těchto řádků uvedeno jméno Marcela Grüna, ten ale skončil v nemocnici a nemůže se zúčastnit, takže za něj "zaskakuji". Kažodpádně přeji brzké uzdravení!)
  • Neděle 3. října 2010, Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy, Ostrava - Kosmonautika zítra, pozátří a popozítří - v rámci Ostravského astronomického víkendu.
  • Pátek 8. října 2010, hvězdárna Uherský Brod - Kam kráčíš, americká kosmonautiko?
  • Středa 3. listopadu 2010, Muzeum Policie ČR, Praha - téma zatím upřesňujeme. (Uznávám, že Muzeum Policie ČR je neobvyklé místo pro přednášku o kosmonautice - tato ale představuje doprovodný program k výstavě Papírová fantazie. Viz blog 3. srpna 2010.)
  • Neděle 21. listopadu 2010, Ekumenické centrum Archa, Brno-Bystrc - téma zatím upřesňujeme.
  • Pátek 26. až neděle 28. listopadu 2010, hvězdárna Valašské Meziřící - téma (resp. témata) zatím upřesňujeme (v rámci tradiční semináře Kosmonautika a raketová technika).
  • Nové číslo časopisu Svět (který získal podtitul "obrazem", takže jeho úplný název je "Svět obrazem" - jsem jediný, komu to připomíná socialistický Svět v obrazech?) obsahuje můj šestistránkový materiál o přípravě kosmonautů k letu. Doplňuje i můj medailonek - a také fotografie (podotýkám, že jde o oficiální snímek ESA!) tříletého Michala. Okolnosti jejího vzniku - viz blog 15. června 2010.

    Čtvrtek 23. září 2010

    Firma Boeing podepsala se společností Space Adventures (zajistila všech osm turistických letů na ISS v lodích Sojuz) dohodu o letech "kosmických turistů" v její uvažované (pozor, zatím k realizaci neschválené: Boeing se netají tím, že na vývoj jednoznačně potřebuje finanční podporu NASA, kterou zatím nemá) lodi CST-100. Dohoda umožňuje společnosti Space Adventures prodávat "nadbytečná" míst v lodi CST-100 při letech pro NASA na Mezinárodní kosmickou stanici - stejně jako umožňuje prodávat celé lety na soukromé kosmické stanice (nevyřčeno, leč myšleno na stanice společnosti Bigelow Aerospace, neb jiný projekt dnes neexistuje). Je to jen jedna z dohod z kategorie "my jsme kamarádi, my se máme rádi" - žádné termíny, platby, závazky, žádná exkluzivita... Boeing se totiž netahjí tím, že na projektu CST-100 pracuje osmdesát až sto lidí a že potřebuje získat kontrakt od NASA nejpozději do 1. listopadu 2010, aby tento tým udržel. A tak v poslední době zvýšil svoji mediální aktivitu: viz humbuk kolem kabiny CST-100 (koncept starý více než rok) na červencovém aerosalónu ve Farnborough nebo nedávná zpráva o spolupráci-nespolupráci (zhruba podobného kalibru jako aktuální oznámení o spolupráci se Space Adventures) se společností Bigelow Aerospace na zajištění dopravních služeb na její stanice.

    Generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain uvedl jen den po zasedání rady ředitelů Arianespace (viz blog 21. září 2010), že se startem nákladní lodi ATV-2 Johannes Kepler nelze počítat dříve, než v únoru 2011: tím by se její vypuštění ještě více odkládalo. Jedním dechem zároveň upozornil, že v únoru vzniká kolize se startem raketoplánu Endeavour STS-134 a že bude nutné vyřešit, který z těchto startů dostane přednost. Osobně sázím na raketoplán: jednak na 20. ledna se chystá start japonské zásobovací družice HTV-2 (takže dopravní kapacita na ISS počátkem příštího roku bude dostatečná), jednak se ATV-2 potýká s potížemi (proto ony neustálé odklady, např. měl startovat na misi V-199, ale Arianespace jej odsunula na let V-200) a únor je tak možné považovat za "ne dříve, než". O ceně za odklad raketoplánu ani nemluvě.

    Ještě malé ohlédnutí za "sletem středoevropských kosmonautů", který se konal minulý týden v Brně (viz blog 17. září 2010). Aneb pokud byla veřejná autogramiáda (škoda jen, že Viktor Savinych zdrhl z dvouhodinové přednášky už po patnácti minutách, neb pospíchal na letadlo, a jeho autogramiáda se tak omezila jen na rychlou podepisovací akci na pianě), nemohli jsme si ji nechat ujít. První řádek (zleva): podpisy Jähna, Farkase a Ivanova. Druhý řádek (zleva): Jähn, Farkas, Ivanov a Savinych. Třetí řádek: dvakrát Farkas (na druhém snímku podepsal kosmickou loď Sojuz-35, která je nyní vystavena v Budapešti) a posádka Sojuzu TM-5 (všechy tři podpisy jsem v průběhu let shromáždil osobně - chyběl mi právě jen Savinych). Čtvrtý řádek: posádka Sojuzu-33 (k podepsanému již nežijícímu Rukavišnikovi jsem nechal "doplnit" Ivanova), bulharští kandidáti pro Sojuz-33 (k Alexandrovi jsem doplnil Ivanova), Ivanov a "rozdělaná" obálka s posádkou Sojuzu TM-5 (chybí Solovjov - ale věřím, že bude příležitost ji "dokončit").

    Středa 22. září 2010

    Hlavní nádrž pro raketoplány ET-122, která byla poškozena hurikánem Katarina (2005), opustila továrnu Michoud Assembly Facility a zamířila do Kennedyho kosmického střediska. Nádrž by měla být (dle tiskové zprávy NASA) použita při startu STS-134 v únoru příštího roku: znamená to, že "lepší" nádrž ET-138 (viz blog 25. srpna 2010) si NASA "schovává" na misi STS-135. Zatím sice není definitivní, zdali bude realizována, ale prohození pořadí u obou nádrží nasvědčuje tomu, že realizace letu Atlantis STS-135 (červen 2011) nabývá stále jasnějších kontur.

    Robot Opportunity na planetě Mars našel podle všeho další meteorit: zaregistroval jej na konci své 81metrové jízdy 16. září. Kámen o délce 45 cm dostal prozatímní jméno Oilean Ruaidh (podle starého galského jména ostrova u pobřeží severozápadního Irska). Opportunity by měl kámen v nejbližších dnech prozkoumat. Pokud se potvrdí podezření, že jde skutečně o meteorit, bude již pátým, který Opportunity od svého vysazení na Marsu (leden 2004) objevil. A jen doplňuji, že sesterský robot Spirit se od 22. března 2010 neozval...

    Už ta dva dny se na Zemi vrací kosmická loď Sojuz TMA-18 - a na Bajkonuru vrcholí přípravy k vypuštění dalšího vesmírného korábu, Sojuzu TMA-01M (kdo to označení vymýšlí...). Ten bude představovat první verzi modernizované lodi (i když jsou ještě plánované starty "starých dobrých" lodí TMA-20, -21 a -22). Na prvním snímku je hlavní posádka (zleva): Scott Kelly (USA), Alexandr Kaleri a Oleg Skripočka (oba Rusko). Na druhém pak záložníci (zleva): Ronald Garan (USA), Sergej Volkov a Oleg Kononěnko (oba Rusko - zajímavé je, že oba spolu letěli na Sojuzu TMA-12, ale znovu spolu nepoletí: Garan bude v posádce TMA-21, Volkov TMA-02M a Kononěnko TMA-03M).

    Úterý 21. září 2010

    ESA zahájila tzv. fázi-B1 vývoje automatického systému pro přistání na Měsíci. Kontrakt zadala firmě EADS-Astrium: ta by během následujícího půldruhého roku měla provést jak analýzu nejnovějších dat o povrchu v oblasti jižního lunárního pólu (kam má mise primárně zamířit), tak by měla vytvořit návrh celého zařízení až na úroveň jednotlivých subsystémů. Fáze-B1 bude zakončena revizí počátkem roku 2012. Pokud dopadne dobře (a pokud se na projekt najdou finanční prostředky), mohl by se první evropský výsadkový automat vydat na Měsíc v roce 2018.

    Čína stanovila datum startu své druhé lunární sondy Chang´e-2 na 29. září 2010.

    Rada ředitelů společnosti Arianespace (má nyní "v zásobě" objednávky za historicky rekordních 4,4 mld. euro - jde o 32 geostacionárních družic, šest startů se zásobovacími loděmi ATV a náklad pro celkem osmnáct raket Sojuz) odsouhlasila včera na svém zasedání v Paříži letový řád na závěr letošbního a na příští rok (uvádím jen rakety Ariane-5 startující z Francouzské Guayany, protože deřinná společnost Starsem vypouští družice i z Bajkonuru - nejbližší start plánuje na 19. října s šesti satelity Globalstar-2):

  • 28. října 2010, let V-197: Eutelsat W3B a Bsat 3B.
  • Listopad 2010, let V-198: Intelsat 17 a HYLAS 1.
  • Prosinec 2010, let V-199: Hispasat-1E a Koreasat-6.
  • Leden 2010, let V-200: ATV-2 Johannes Kepler (tím je de facto stvrzen odklad této mise na příští rok).
  • Na blogu 16. září 2010 jsem zmínil, že Lego "na příští rok chystá několik stavebnic s vesmírnou tématikou" - a už tu máme první obrázky. Byť silně nekvalitní, ale snad alespoň lehce naznačí, na co se příznivci této stavebnice nebo kosmonautiky (nebo obého najednou) mohou těšit.

    Pondělí 20. září 2010

    Čína oznámila, že v roce 2013 plánuje vyslat vlastní sondu k Marsu a o dva roky později také k Venuši. Připomínáme, že první čínská sonda se vydá k Marsu už příští rok - ale subsatelit Yinghuo-1 poletí jen jako jeden z přístrojů ruské sondy Fobos, která zajistí její dopravu až na oběžnou dráhu Marsu.

    Rusko potřebuje více kosmonautů: čtyři starty lodí Sojuz rovná se šest kosmonautů, což včetně náhradníků znamená dvanáct osob ročně. A protože se posádky skládají tak na dva až 2,5 roku dopředu, hovoříme o třiceti postech, které je mít nutné sále obsazené. I když náhradník je většinou členem pozdější posádky, musíme počítat i s těmi, kdo třeba procházejí poletovou přípravou. Proto v posledních letech Rusko rozšiřuje svůj oddíl kosmonautů (jaký to rozdíl oproti počátku devadesátých let, kdy stanici Mir drželo s méně než deseti aktivními kosmonauty...). Dnes oddíl čítá 29 veteránů i nováčků (dva Kazašské kandidáty v to nepočítaje) - a další výběr probíhá. Jeho první dva členové již byli oznámeni: Sergej Valerjevič Prokopjev (narozen 19. února 1975, dosud velitel oddílu bombardérů Tu-160 na základně Engels) a Denis Vladimirovič Matvějev (25. dubna 1983, vedoucí technik střediska přípravy kosmonautů).

    V Kennedyho kosmickém středisku a jeho bezprostředním okolí se bude v nejbližších týdnech natáčet třetí díl z trilogie Transformers. Její premiéra se chystá na 1. července 2011. "Kosmické" lokality jsou pro tvůrce akčních filmů lákavými kulisami: například v loňském roce se část část filmu Iron Man-2 natáčela v továrně společnosti SpaceX v Hawthorne (stát Kalifornie). V tomto filmu si tehdy zahrál i majitel SpaceX Elon Musk.

    V sobotu 18. září 2010 jsme si udělali malý výlet do Letovic, kde se na místním letišti konala veřejná soutěž raketových modelářů. Moc pěkná a vydařená akce! Odhadem každch pět minut v podstatě celé dopoledne startovala jedna modelářská raketa. Jen škoda, že nepřišlo více diváků - akce opravdu stála za to!

    Pátek 17. září 2010

    Společnost SpaceX provedla na mysu Canaveral (rampa 40) zkušební tankování druhé rakety Falcon-9, s jejímž startem se zatím počítá 23. října 2010. V nejbližší době plánuje uskutečnit ještě zkušební zážeh devíti motorů Merlin jejího prvního stupně. Pro úplnost: před prvním startem Falconu-9 (4. června 2010) byl tento nosič zkušebně natankovaný dvakrát (v únoru a dubnu 2010) a absolvoval jeden zkušební zážeh motorů (13. března 2010).

    Už od doby program Gemini budí astronauty v amerických kosmických lodích písničky - nejprve vybírané jimi samotnými, později částečně ovlivňované jejich příbuznými a známými. Pro nadcházející lety raketoplánů STS-133 (start 1. listopadu 2010) a -134 (26. února 2011) se NASA rozhodla s výběrem písní pro astronauty obrátit také na veřejnost: na stránce https://songcontest.nasa.gov/ máte možnost buď hlasovat pro některou ze čtyřiceti předpřipravených písní (NASA dobře ví, jak silná je internetová komunita a že kdyby nebyl seznam předpřipravený, určitě se by se lidé nadchli pro nějaký nápad - a třeba i lehce nevhodný). Dvě vítězné si poslechne posádka STS-133. Stejně tak máte možnost vytvořit píseň vlastní: z nich NASA opět předvybere a nechá hlasovat. Stejně jako v předchozím případě, i zde budou dva vítězové, kteří "probudí" posádku STS-134.

    V posledních dnech bylo možné na různých místech města Brna (např. Nová radnice, hrad Špilberk či Brněnské veletrhy a výstavy, kde momentálně zuří Mezinárodní strojírenský veletrh) potkat celkem sedm kosmonautů, kteří město navštívili v rámci Sletu středoevropských kosmonautů (viz blog 10. září 2010). Samozřejmě, že jsme si tuto příležitost nemohli nechat ujít... První řada (zleva): Franz Viehböck, Ivan Bella a Sigmund Jähn. Druhá řada (zleva): Bertalan Farkas, Viktor Savinych a Geo Ivanov.

    Čtvrtek 16. září 2010

    Nadcházející kongres IAC 2010 v Praze bude provázet celá řada zajímavých doprovodných akcí. Jednou z těch "nej" bude bezesporu vystoupení pánů Williama Gerstenmaiera (náměstek administrátora NASA pro kosmické operace) a Alan Ladwig (přidružený náměstek NASA pro veřejný dosah - jedná se vlastně o "dozorce" nominovaného do NASA přímo Barackem Obamou) z NASA. Hodinová přednáška má název "How and Why We Boldly Go Into Space: A View from NASA" (Jak a proč se vydávat do vesmíru - očima NASA), uskuteční se ve středu 29. září 2010 od 17:30 h v prostorách Amerického centra (Tržiště 13, Praha 1).

    Potíže s elektrickým systémem zapříčinily selhání japonské výzvědné družice IGS 4B (Information Gathering Satellite). Šlo o druhou (a modernizovanou) radarovou družici, kterou Země vycházejícího Slunce vyslala na oběžnou dráhu. Japonsko začalo družice IGS dopravovat do vesmíru v roce 2003 jako reakci na raketové testy Severní Koreje. Postupně vyslalo čtyři páry (vždy označené A a B; šlo většinou o družice pro optický průzkum, jen při prvním, druhém a čtvrtém startu byl vždy jeden satelit radarový - pro závadu na nosné raketě ale byl druhý pár družic zničený při startu) a loni v listopadu ještě jednu samostatnou (na let "v páru" už byla příliš těžká) optickou družici IGS.

    Ne příliš známou řadou stavebnic LEGO je Dacta - neprodává se v běžných obchodech či hračkářstvích, protože je určena především pro vzdělávací instituce. Tomu odpovídá jak cena, tak počet kostek v jednotlivých stavebnicích i jednoduchost modelů: jde o to, aby si s jednou sadou mohlo hrát najednou co nejvíce dětí. Sada s číslem 9335 pojmenovaná "Letiště s kosmodromem" přitom umožňuje sestavit desítky modelů letištní i kosmické techniky. Cena je 3472 Kč, obsahuje 1176 dílků. (Když už hovoříme o Legu a kosmonautice - na příští rok se chystá několik stavenic s vesmírnou tématikou v řadě City.)

    Středa 15. září 2010

    Přesně, jak bylo přislíbeno (viz blog 23. srpna 2010), byla včera jmenována posádka raketoplánu Atlantis STS-135 (půjde o historicky poslední posádku v programu raketoplánů - je jen otázkou, zdali dostane šanci podívat se do vesmíru - tedy jestli mise STS-135 zůstane "jen" rezervní záchrannou, nebo se "přetaví" do skutečného letu). Velitelem je Chris Ferguson (veterán z letů Atlantis STS-115/2006 a Endeavour STS-126/2008), pilotem Douglas Hurley (Endeavour STS-127/2009) a letovými specialisty Sandra Magnusová (Atlantis STS-112/2002 a Endeavour STS-126/2008) a Rex Walheim (Atlantis STS-110/2002 a Atlantis STS-122/2008).

    NASA oznámila výběr pěti vědeckých přístrojů (všechny výhradně "Made in USA") pro sondu Solar Probe Plus, která by měla odstartovat v roce 2018 a která by se měla zabývat detailním studiem Slunce. Mimo jiné se plánují průlety ve vzdálenosti zhruba šest miliónů kilometrů od slunečního povrchu (tedy ve vzdálenosti nějakých čtyř slunečních průměrů). Solar Probe Plus má vážit necelou tunu, přičemž bude stíněná štítem o průměru 2,5 metru a tloušťce 11 cm - ten ji musí dlouhodobě chránit před teplotami téměř 1400 stupňů Celsia. Plánuje se nejméně 24 blízkých průletů u Slunce, během nichž má mj. docházet k odběrům a následným rozborům sluneční atmnosféry a částic.

    V nejnovější vydání měsíčníku Robot Revue (číslo 9/2010) najdete i můj článek "Strastiplná cesta japonské sondy Hayabusa". A protože kosmonautika a robotika k sobě mají opravdu hodně blízko, určitě nejde o poslední materiál, kterým časopis obohatím.

    Úterý 14. září 2010

    Partneři podílející se na projektu Mezinárodní kosmické stanice začali uvažovat o výrobě nového modulu, který má pracovní označení Node-4. Důvod je jednoduchý: pokud by se ISS v budoucnu začala rozšiřovat, chyběly by na stanici (resp. jejím americkém segmentu) stykovací uzly. Stejný případ by nastal i kdyby se u stanice dramaticky zvedl provoz dopravních a zásobovacích lodí (i když současné optimistické projekce je schopna bez problémů zajistit). Pokud bude Node-4 schválený k realizaci, měl by startovat v průběhu roku 2014 pomocí některé klasické rakety (Atlas-5?, Delta-4?) a bude připojený na přední port modulu Harmony. Node-4 by vznikl přestavbou jednotky NSTA (Node Structural Test Article). Ta byla původně stavěna jako modul Node-1, ale během výroby bylo objeveno několik strukturálních závad - NASA se poté rozhodla z rozestavěné jednotky Node-2 udělat Node-1 a exNode-1 přeměnit na testovací zařízení NSTA.

    Čínská družice Sinosat-6 alias Chinasat-6A, která byla vypuštěna raketou CZ-3B dne 5. září 2010, má vážný technický problém. Kvůli úniku přišla o část hélia (pracovní plyn pro tlakování nádrží) na své palubě, což zkrátí její aktivní životnost z patnácti na deset let. Družice je pojištěna na 200 mil. dolarů a její vlastníci už uplatnili částečnou pojistku ve výši 60 mil. USD.

    Rusko zveřejnilo emblémy výprav svých lodí Sojuz TMA-01M (plánovaný start 7. října 2010) a Sojuz TMA-20 (12. prosince 2010). První verze emblému vždy obsahuje jména členů posádky, druhá nikoliv.

    Pondělí 13. září 2010

    Jen jsem na blogu 10. září 2010 zveřejnil seznam možných setkání s kosmonauty v nejbližší době a v nejbližším okolí, máme tu další akci:

  • Sobota 16. října, Morgenröthe-Rautenkranz (Německo) - Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009) a (pravděpodobně) Sigmund Jähn (Sojuz-31/1978).
  • Kanada a ESA vyjednávají s Ruskem o možnosti zakoupení páté kosmické lodi Sojuz ročně pro obsluhu Mezinárodní kosmické stanice - tato by jim mohla pomoci výrazně rozšířit počet letových příležitostí. ESA dnes má nárok na jeden dlouhodobý let zhruba každé dva roky, Kanada pak ještě méně (dosud jediný dlouhodobý let, další plánovaný na rok 2012). Formální řečí: ze tří míst na stanici, na které má nárok NASA, má nárok na 12,8 procenta JAXA, 8,3 procenta ESA a 2,3 procenta CSA. Protože jedno procento je jedenáct dní, snadno si spočítáte, jednou za kolik let mají příslušní partneři nárok na dlouhodobý 180denní let. (A to nemluvíme o nutnosti nějaký "spravedlivým" působem dělit místa posádek na ISS mezi jednotlivé partnery v ESA.) Rusko se nebrání krátkodobým (jeden ža dva týdny) návštěvám lodí Sojuz, ESA a Kanada mají zájem o delší expedice. Rádi by alespoň dvou- až tříměsíční. Problém ale je v tom, že na stanici může dlouhodobě pracovat maximálně šest osob a že tuto kvótu plně saturují současné čtyři starty lodí Sojuz ročně. Pátý Sojuz tak bude zapotřebí zapracovat do "letového řádu" nějakým elegantním způsobem, aby to stávající partnery moc nebolelo. Zkrátka - aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

    Letoun WhiteKnightTwo určený pro "turistický raketoplán" SpaceShipTwo a nyní procházející letovými testy měl minulý měsíc drobnou nehodu, když se zlomila jedna ze dvou levých podvozkových noh. Stalo se tak při přistávacím manévru, nikdo nebyl zraněno. Podle slov společnosti Scaled Composites (výrobce letounu) šlo o "drobnou nehodu". Její přesný rozsah ani vliv na pokračování programu testovacích letů není znám.

    Z knihkupectví Book Depository mi dorazila trojice nových knih (mezi nimi i dvě autobiografie "kosmických turistů" Olsena a Ansariové) - děkuji tímto všem, kdo si ode mne vyžádali slevový kód na nákup v tomto internetovém obchodě a kdo tak i mě umožnili nakupovat s desetiprocentní slevou!

    Pátek 10. září 2010

    Letošní podzim se tváří, že bude velmi bohatý na kosmonauty a setkání s nimi. Už příští týden se bude konat "středoevropský slet kosmonautů" v Brně, pak bude kongres IAC v Praze, mezitím míří do našeho oblíbeného německého Speyeru (viz blog 13. května 2008, 27. listopadu 2009, 26. března a 19. dubna 2010) další kosmonauti, chystají se další "kosmické dny" v Neubrandenburgu (Německo) - a objevují se informace o tom, že by se příští měsíc mohla po Německu pohybovat posádka jednoho raketoplánu...

  • Středa 15. září, Brno - Sletu středoevropských kosmonautů se mají zúčastnit Ivan Bella (Slovensko, Sojuz TM-29/1999), Bertalan Farkas (Maďarsko, Sojuz-36/1980), Georgi Ivanov (Bulharsko, Sojuz-33/1979), Sigmund Jähn (Německo, Sojuz-31/1978), Vladimír Remek (Česko, Sojuz-28/1978), Viktor Savinych (Rusko, Sojuz T-4/1981, Sojuz T-13/1985 a Sojuz TM-5/1988) a Franz Viehböck (Rakousko, Sojuz TM-13/1991). Podrobnosti viz web brněnské hvězdárny.
  • Pondělí 20. září, Speyer (Německo) - astronaut Hans Schlegel bude mít prezentaci "Ze Spacelabu do Columbusu".
  • Pátek 24. září, Speyer (Německo) - americký astronaut Timothy Creamer si střihne prezentaci "Život a práce na ISS".
  • Pondělí 27. září až pátek 1. října, Praha - V rámci kongresu IAC 2010 se má v Matičce stověžaté objevit hromada kosmonautů. Někteří jako součást oficiálního programu (např. Charles Bolden, Ernst Messerschmid, Čiaki Mukai, Steve MacLean nebo Vladimír Remek), jiní coby reprezentanti firem nebo organizací, pro které pracují.
  • Sobota 6. listopadu 2010, Neubrandenburg (Německo) - akce 26. Tage der Raumfahrt se má zúčastnit Muhammed Achmed Farís (Sýrie), Oleg Kotov (Rusko) a nejmenovaný kosmonaut ESA. Akce bude probíhat od pátku do neděle a je pravděpodobné, že v Neubrandenburgu budou po celou dobu vyskytovat i kosmonauti.
  • Společnost SpaceX podepsala dohodu s evropskou firmou EADS Astrium na prodej raket Falcon-1e pro evropské zákazníky. Po pravdě řečeno, moc této smlouvě nerozumím. Především prakticky všechny prodeje nosných raket a kosmických služeb se dějí bez prostředníků, kteří podobné úkony jen prodražují. Nevím, proč by se případný zákazník měl obracet na prostředníka - snad jen v případě, že by koupil levnější "balíček" družice plus raketa. Nic podobného ale aktuálně uzavřená smlouva neobsahuje. Navíc nepochybuji o tom, že kdyby společnost EADS Astrium přišla za SpaceX a přivedla za ruku nějakého zákazníka, určitě by se domluvili - smlouva nesmlouva. Trh není velký a na světě není v oblasti kosmické dopravy firma, která by si mohla zákazníky vybírat...

    Radost z výše uvedené smlouvy mezi SpaceX a EADS Astrium nepochybně nemá evropský projekt nosné rakety Vega (pod patronací Itálie), která má mít podobnou nosnou kapacitu (Falcon-1e cca 1 tunu nákladu, Vega cca 1,5 t) a která by měla být několikanásobně dražší. Potřebu reagovat cítil i budoucí provozovatel raket Vega, ředitel Arianespace Jean-Yves Le Gall (mimochodem, EADS Astrium je třicetiprocentním vlastníkem akcií Arianespace - více má jen francouzská agenmtura CNES, a to 34 procent), který prohlásil, že Falcon-1e pro menší náklady, než Vega, a tudíž jde (doslova) "o srovnávání jablek s hruškama". Jenže... U rakety Vega je jako hlavní konkurenční výhoda oproti jiným nosičům uváděna schopnost vynést najednou několik menších nákladů. Jenže více vynášených družic znamená, že jejich oběžná dráha a další parametry jsou otázkou jakéhosi kompromisu. Jinak řečeno: když letí jedna družice, raketa se jí musí přizpůsobit. A když letí družic několik, musí se tyto přizpůsobit raketě. Z tohoto "souboje" mi tedy Falcon-1e vychází jako jasný vítěz... (Existují dvě výjimky: družice těžší, než je kapacita Falconu-1e. A nekorektní protekcionistická - a často neoficiální - opatření požadující využití místních technologií, byť za cenu výrazně vyšších nákladů.)

    Do časopis Letectví+kosmonautika 9/2010 jsem přispěl šesti články, které zaplnily skoro třináct tiskových stran. "Úspěšní lovci asteroidů" (návrat japonské sondy Hayabusa a průlet evropské Rosetty u asteroidu Lutecie), "Horké léto na ISS" (závada na chladícím systému amerického segmentu), "Čtvrtý půltucet posádek ISS" (článek navazuje na volný seriál o "půltuctech posádek", který vyšel v L+K 16 a 17/2003, 5/2006 a 12/2008), "Boeing představuje kapsli pro astronauty", "V porodnici amerického raketového programu" (reportáž z návštěvy U.S. Space & Rocket Center v Huntsville - viz blog 27. října 2008 a 12. července 2010) a "Robot Curiosity testovaný i modernizovaný".

    Čtvrtek 9. září 2010

    Causa "metály a kosmonauti" (viz blog 7. září 2010) pokračuje. Mluvčí Roskosmosu Alexandr Vorbojov uvedl: "Celá komunita ruských kosmonautů je na nohou a ptá se, co se to děje. V konečném důsledku mohou (kosmonauti) dokonce začít stávkovat." (Co se děje? Možná bych odpověď hledal v tom, že Hvězdné městečko loni přešlo z vojenské do civilní správy - takže Ministerstvo obrany už nepovažuje kosmonauty za svoje "děti" a nestará se o ně tak, jako dříve.) Na titulu Hrdina Ruska přitom kosmonautům docela záleží, protože jsou s ním spojené nezanedbatelné výhody. Kromě jistoty slušného bydlení také výrazně vyšší penze, nemalé výhody spojené s cestováním (včetně letenek s Aeroflotem zdarma) a navrch jistotu státního pobřbu.

    Není ale pravda, že by v této souvislosti byla na nohou celá kosmická komunita. Třeba bývalý kosmonaut a veterán ze dvou letů Pavel Vinogradov (Sojuz TM-26/1997 a Sojuz TMA-8/2006) je proti automatickému udělování metálů: "Je čas, aby skončila doba, kdy se automatiky připínala zlatá hvězda na hruď každému, kdo se vydal do vesmíru." Pokud si odmyslíme, že Hrdina Ruska Vinogradov již má své jisté, docela bych se k němu přikláněl: hrdina by měl být (to nemám ze sebe, ale z přednášky astronauta Buzze Aldrina, na které jsem před několika lety byl) ten, kdo "v mimořádné situaci udělá něco mimořádného". Myslím, že za rutinní kosmické lety (samozřejmě, že kosmonautika ve vztahu k běžnému životu rutina není - ale jiná situace je, pokud jednotlivé lety srovnáme) není nutné a dokonce ani potřebné automaticky dekorovat.

    Kvůli prasklému vodovodnímu potrubí o průměru šedesát centimetrů bylo včera nutné uzavřít Kennedyho kosmické středisko a odložit přesun raketoplánu Discovery do hangáru VAB na dnešek. Vzhledem k tomu, že je v přípravě dosti velká rezerva, není v tuto chvíli ohrožený start plánovaný na 1. listopadu 2010.

    Časopis Ekologie 4/2010 a můj dvoustránkový článek "Na co nás upozornil islandský vulkán" (aneb kosmonautika a sopečná činnost).

    Středa 8. září 2010

    Tak toto zde už dlouho nebylo (a po pravdě řečeno, nevzpomínám si, že by to tu kdy bylo): Rusko odložilo dnešní start rakety Sojuz kvůli nepřízni počasí! Přitom tyto ruské nosiče jsou proslulé tím, že startují do prakticky jakéhokoliv počasí (např. při startu Sojuzu TM-21 v březnu 1995 se raketa vinou silného větru těsně po startu "posunula" a málem narazila do obslužné věže). Nedovedu si představit tu spoušť, která teď musí sužovat Bajkonur a která vedla k rozhodnutí start odvolat... Každopádně start nosiče Sojuz s dopravní lodí Progress M-07M se zásobami pro ISS byl z dneška přeložený na pátek 10. září 2010.

    Ředitel společnosti Arianespace Jean-Yves Le Gall oznámil, že práce na vypouštěcím komplexu pro rakety Sojuz na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně byly dokončeny. Přesto dojde k odkladu premiérového startu z letošního prosince na jaro roku 2011 - důvodem jsou nejasnosti v tom, jaký náklad bude při premiéře vynesený do vesmíru. Původně se počítalo s komunikační družicí HYLAS, ale ta byla dle nejnovějšího "letového řádu" přenesena na raketu Ariane-5 (mise V-198 letos v listopadu). Kandidátem je prý dvojice ověřovacích družic programu Galileo, která měla startovat až v srpnu - je ale otázkou, zdali se je podaří připravit už na jarní start.

    Jen doplnění včerejší informace o tom, že mi ve sbírce chybí dvanáct podpisů kosmonautů, kteří se kdy vydali do vesmíru. Jedná se o tato jména:

  • Antonelli Dominic
  • Bresnik Randy
  • Grissom Virgil (+)
  • Hurley Douglas
  • Kopra Timothy
  • Kornijenko Michail
  • Laliberté Guy
  • Romaněnko Roman
  • Satcher Robert
  • Skvorcov Alexandr
  • Surajev Maksim
  • Wilmore Barry
  • V zářijovém čísle měsíčníku Válka je další můj článek (a také osobní profil mě jakožto stálého autora časopisu): "Tajemství hory Kohnstein" (o nacistické podzemní továrně, kde se mj. produkovaly V-1 a V-2).

    Úterý 7. září 2010

    V ruské pilotované kosmonautice se "něco" děje. To něco má podobu neobvyklého a opakovaného odmítnutí Ministerstva obrany udělit titul Hrdina Ruska kosmonautovi Maximu Surajevovi (Sojuz TMA-16/2009). Žádost byla zamítnuta dokonce dvakrát po sobě. Vedení Hvězdného proto podalo třetí žádost, kdy se ovšem obrátilo přímo na prezidentskou kancelář Ruské federace - čímž nedodrželo standardní postup a to si v tradičně mstivém Rusku Ministerstvo obrany jistě nenechá líbit. Je to třetí (mě známý) případ odmítnutí vyznamenání ruského kosmonauta po letu v posledních měsících - ocenění (byť nižšího řádu, než je Hrdina Ruska) nedostal za svůj druhý let ani Oleg Kotov (Sojuz TMA-10/2007 a Sojuz TMA-17/2009). Nominován přitom byl. Stejně tak Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009) dostal titul Hrdina Ruska 12. dubna 2010 - ovšem dekret mu musel osobně podepsat prezident Dmitrij Medvěděv poté, co předchozí žádost Ministerstvo obrany stoplo.

    Starý známý problém na ISS - hluk - je zpátky. Posádky si v poslední době čím dál více stěžují na to, že jeho hladina roste. Současný velitel komplexu Alexandr Skvorcov dokonce označil za největší zdroj hluku nejnovější ruský modul Rassvět (vypuštěný letos v květnu raketoplánem Atlantis STS-132) - ovšem s tím, že každý modul má úroveň hluku jinou. Skvorcov si dokonce "vypůjčil" od svých amerických kolegů vypůjčil hlukoměr a začal sledovat jeho úroveň (zvláště v ruském segmentu stanice). Trvalá vysoká úroveň hluku na stanici ohrožuje dle ruských lékařů zdraví posádky a má dlouhodobě negativní vliv na její produktivitu.

    V posledním zhruba půldruhém roce jsem neměl čas věnovat se důkladně své sbírce podpisů kosmonautů, a tak počet těch, kteří byli ve vesmíru a které "doma nemám" pomalu rostl. Teď se mi podařilo tento hrozivý růst alespoň lehce přibrzdit, když jsem do sbírky získal podpis, který mi chyběl: jde o amerického astronauta Stuarta Roosu (veterán z letu Apollo-14/1971). Kromě toho, že mi ve sbírce nyní chybí 12 mužů (ženy mám všechny), kteří kdy byli ve vesmíru (z celkového počtu 515 lidí), mě těší i fakt, že z doby od roku 1961 do konce roku 2008 mi chybí už jen jeden jediný podpis... (A ten loňský rok plus letošek určitě nějak dám dohromady.)

    Pondělí 6. září 2010

    Společnost Copenhagen Suborbitals (viz blog 2. září 2010 a 24. srpna 2010) sice nevypustila svoji raketu, ale cíl splnila: ten si totiž stanovila jako "dopravit bezpečně raketu na místo startu a provést odpočítávání". To se nakonec po několikerém odkladu způsobeném nepříznivým počasím podařilo, ale v předpokládaném okamžiku startu zradil raketu ventil kapalného kyslíku, který zamrzl. Z bezpečnostních důvodů se jej proto rozhodli tvůrci předělat: zamrzlý ventil totiž už několikrát v minulosti způsobil selhání nějakého nosiče. Raketa na platformě pojmenované Sputnik bude proto odtažena zpět do přístavu s tím, že další pokus o start se neuskuteční dříve, než v červnu 2011.

    Řízeným zánikem v hustých vrstvách zemské atmosféry skončila přesně před týdnem svoji pouť americká družice "Ice, Cloud, and land Elevation satellite" (známější pod zkratkou ICESat). Sedm let se věnovala při měření změn tloušťky ledového příkrovu Antarktidy a Grónska, vertikální struktury dešťových mraků a oblaků aerosolů v atmosféře, topografie povrchu pevnin, charakteru a odrazivosti půdy, výšky vegetace, sněhové pokrývky a charakteristik ledových polí na oceánech. Její měření ale nebyla zdaleka tak přesná, jakých má dosahovat letos vypuštěná evropská družice CryoSat-2: navíc byl ICESat především technologickým demonstrátorem pro plánované pokročilejší mise.

    Dnes směsice několika emblémů. Zleva emblém 27. základní posádky ISS (fungovat bude od března do května 2011), emblém hlavní palivové nádrže ET-122 (která byla poškozena hurikánem Katarina a o které se nyní jedná, zdali bude použita a zdali se tak stane při misi STS-134 nebo -135; viz blog 25. srpna 2010) a nakonec osobním emblém kanadského astronauta Chrise Hadfielda pro třetí kosmickou misi (předchozí Atlantis STS-74/1995 a Endeavour STS-100/2001), který bude na přelomu let 2012 a 13 velitelem ISS.

    Pátek 3. září 2010

    Raketa Atlas-5 (nevím proč, ale vždy, když slyším o tomto typu nosiče, hrnou se mi slzy do očí - viz blog 18. října 2009) úspěšně vynesla v polovině srpna na plánovanou dráhu vojenskou komunikační družici AEHF-1 (Advanced Extremely HIgh Frequency) o hmotnosti 6040 kg. Ta měla být postupně s pomocí klasického chemického a následně i elektrického pohonného systému navedena během 105 dní na stacionární dráhu. Jenže... Právě chemický pohonný systém selhal: při prvním pokusu o zážeh den po startu pracoval jen velmi krátce, při druhém pokusu motor nedosáhl požadovaného tahu a prostě "chcípl". Nyní tedy probíhají záchranné práce s cílem dostat družici na plánovanou dráhu: využít se k tomu mají mj. malé stabilizační hydrazinové motory. Satelit AEHF-1 by měl dle současných prognóz dosáhnout stacionární dráhy příští rok v létě (o sedm až devět měsíců později, než se plánovalo).

    Společnost SpaceX formálně požádala americké letectvo o rezervaci 23. října 2010 jako termínu pro start své druhé rakety Falcon-9 s první kabinou Dragon. Termín je zatím skutečně jen formální: už před premiérovým startem rakety Falcon-9 v červnu měla společnost SpaceX několik podobných předběžných rezervací a soustavně je měnila.

    Bývalý americký astronaut generál Kevin Chilton (veterán z letů Endeavour STS-49/1992, Endeavour STS-59/1994 a Atlantis STS-76/1996) odchází z pozice velitele strategického velitelství (U.S. Strategic Command). Úkolem strategického velitelství je řídit a kontrolovat jaderné zbraně amerického letectva stejně jako zajišťovat kosmickou a raketovou obranu pro všechny složky americké armády. Kde bude Chilton nadále působit, nebylo oznámeno.

    Původně to měl být poslední let raketoplánu, nyní to vypadá, že bude předposlední - a pokud se přidá ještě extra-mise STS-135, půjde o před-předposlední výpravu. Aneb toto je oficiální fotografie posádky letu Discovery STS-133 (plánovaný start 1. listopadu 2010) a emblém. Jeho návrh vycházel z náčrtků legendárního kosmického malíře Roberta McCalla, který koncem letošního února zemřel ve věku 81 let (viz blog 1. března 2010).

    Čtvrtek 2. září 2010

    Dovolí-li počasí, uskuteční se dnes premiérový start rakety HEAT s kabinou MSC společnosti Copenhagen Suborbitals (viz blog 24. srpna 2010): cílem letu je dosáhnout výšky 30 km. Pokud vše dopadne dobře, chystají se další zkušební lety (postupně mají dosáhnot výšky 100 km) které by za čtyři roky měly být zakončené startem rakety s člověkem na palubě. Prvním pasažérem rakety by měl být hlavní konstruktér projektu Peter Madsen.

    Po odchodu od NASA (viz blog 1. září 2010) nastoupil čtyřnásobný americký astronaut Scott Altman do organizace ARTS jako viceprezident pro strategické plánování.

    Výběr čtyřčlenné posádky (dosud formálně neschváleného, ale o to intenzivněji připravovaného) letu STS-135 má být oznámený nejpozději za dva týdny (viz blog 23. srpna 2010). Už nyní je ale známo, že "ve hře" zůstává jedenáct kandidátů na tuto výpravu. Tak uvidíme...

    Kennedyho kosmické středisko zveřejnilo kvarteto "rozlučkových" plakátů všech pěti raketoplánů. Tedy včetně při nehodách ztracených strojů Challenger a Columbia - první řádek; na druhém řádku jsou pak plakáty strojů Discovery, Atlantis (u toho je riziko, že bude plakát nutné s ohledem na možné zařazení mise STS-135 do letového řádu předělávat) a Endeavour.

    Středa 1. září 2010

    Bakterie sinic Gloeocapsa, které byly odebrány z útesů v obci Beer (dost dobrá adresa!) na jihu Anglie, přežily na Mezinárodní kosmické stanici plných 553 dní. Ovšem pozor: přežily umístěné na plošině v otevřeném prostoru, a to bez jakékoliv ochrany či stínění. Experiment nebyl samoúčelný: podpořil teorii o cestování mikroorganismů vesmírem nebo by jeho výsledky mohly být v budoucnu použity při dlouhodobých letech pro recyklaci odpadů.

    NASA si (konečně) všimla, že už před třemi měsíci odešel z oddílu astronautů Scott Altman (viz blog 31. května 2010 - tehdy se o jeho odchodu jen šuškalo, ale formálně odešel z NASA už v červnu) a vydala k tomu tiskovou zprávu. V ní zároveň přinesla i novější informaci: oddíl astronautů opustila i Linda Godwinová (ostatně, ona aktivní status pozbyla už v roce 2003 a od té doby pracovala v Johnsonově kosmickém středisku na manažerské pozici, ale teoreticky se do vesmíru vrátit mohla). Ta je veteránkou ze čtyř kosmických letů (Atlantis STS-37/1991, Endeavour STS-59/1994, Atlantis STS-76/1996 a Endeavour STS-108/2001), při nichž mj. navštívila stanice Mir a ISS. Ke Godwinové mám zvláštní "vztah": byla členkou posádky raketoplánu Atlantis STS-76, který jsem osobně viděl startovat do vesmíru - a byla vlastně posledním (napůl) aktivním členem jeho posádky.

    Prázdniny jsou za námi - v jejich průběhu došlo k zátěžovým zkouškám raketoplánu nafukovací konstrukce (o "suchých" testech jsme již informovali na blogu 12. února 2010). Dnešním den ale byl prvním dnem školním (a, jak připomíná tříletý Míša, který se nechce nechat obrat o svá práva, také "prvním dnem školkovým"), a tak si raketoplán mohl jen smutně odfouknout, vypustit se a odletět do skříně, kde ho v příštím roce rádi objevíme. Každopádně přejeme hodně úspěchů a radosti všem školákům, prvňáčkům zvláště, našemu domácímu pak nejvíce.

    Úterý 31. srpna 2010

    V rámci programu Commercial Reusable Suborbital Research Program (CRuSR) udělila NASA firmám Armadillo Aerospace z Texasu a Masten Space Systems (Kalifornie) kontrakt v hodnotě 475 tisíc USD na vynesení a bezpečný návrat nákladu v rámci mikrogravitačních experimentů. Armadillo má v rámci zakázky realizovat tři starty (dva na podzim, třetí letos v zimě) ze základny Spaceport America v Novém Mexiku. První dva mají cílovou výšku 14 km, třetí 40 km. Masten má provést čtyři starty z Mojavského kosmického přístavu letos v zimě: dva do 5 km, dva do 32 km. Cílem program CRuSR je kromě využití levných suborbitálních příležitostí podpořit malé a nové firmy, které se pokoušejí vstoupit na trh.

    Dnes má být na zkušebním stavu ve městě Promontory (stát Utah) zažehnut druhý pětisegmentový motor na tuhá paliva v rámci zkoušky DM-2 (Development Motor). První test se uskutečnil 10. září 2009. Tentokrát je celý motor už od konce července podchlazovaný na mínus sedm stupňů Celsia - ochranný kryt z něj bude odstraněný několik hodin před zážehem, takže test bude provedený při teplotě cca mínus čtyři stupně. Má se tak testovat chování motoru a jeho technologií za velmi nízkých teplot (jistě si vzpomenete na zkázu raketoplánu Challenger v lednu 1986, kdy právě nízké teploty byly jedním z kritických faktorů). V září začne firma ATK s výrobou třetího pětisegmentového motoru DM-3. Podle původních plánů NASA mělo jít o další testovací pozemní zážeh, ale není vyloučeno, že se z něj nakonec stane letový exemplář v rámci testovacího programu nových amerických (super)raket. Na finální rozhodnutí si ale budeme muset ještě nějaký ten pátek nejspíš počkat.

    Na následujících obrázcích je "pouliční směska" zajímavostí vztahujících se především k naší nedávné cestě (viz blog 21. června až 22. července 2010) po Spojených státech. Na prvním snímku je emblém živořícího muzea Neila Armstronga ve Wapakonetě (které má dlouhodobě problémy s financováním i s expozicí). Na druhém jsou pak vyznačeny naše cesty po USA v posledních dvou letech (kromě letošní i výlet v roce 2008 a dvě cesty v roce 2009; konktétně viz blog 15. října až 4. listopadu 2008, 11. až 22. května 2009 a 18. října až 13. listopadu 2009). Na třetím je část účtenky z hotelu v Huntsville (stát Alabama): v USA se jako doklad totožnost používá řidičský průkaz. No, a takto vypadá "jméno hosta", když dáte americkému recepčnímu do ruky český řidičák... Na spodním řádku je pak scéna z října 2008, kdy jsme přispěli na obnovu mobilní karanténní jednotky (použita při misi Apollo-12) v Huntsville - poslední snímek pak zobrazuje štědrého dárce, kterak se na rekonstruovanou jednotku přijel letos podívat...

    Pondělí 30. srpna 2010

    Čtyři roku tomu již, co se více či méně pravidelně snažím držet při životě tento blog. (První záznam viz 29. srpna 2006.) Děkuji všem, kdo jej navštěvují (jen od loňského ledna to bylo přes sto tisíc návštvěníků - je mi jasné, že drtivá většina představuje návštěvy opakované, ale to vůbec nevadí - právě naopak, mám radost, že čtenáři mají důvod se vracet). Děkuji všem, kdo mi písemnou či ústní formou vyjadřují podporu. A stejně děkuji všem, kdo s neodpustí žádnou příležistost rýpnout do tohoto blogu - evidentně i jim stojí za návštěvu... Díky!

    Pokud má ještě někdo zájem o knihy se slevou deset procent a poštovné zdarma z internetového knihupectví The Book Depository, připomínám, že akce (viz blog 16. srpna 2010) končí již zítra. To ostatně připomínám i všem, kdo si u mě slevový kód vyžádali: byla by škoda, kdyby propadnul.

    Dnes po 17. hodině by měl můj zaznít můj hlas na vlnách Rádia Wave. A to v souvislosti s pomocí NASA chilským zavaleným horníkům.

    Ve věku 71 let zemřel v sobotu 28. srpna 2010 americký astronaut William "Bill" Lenoir. Do oddílu NASA přišel v roce 1967. Připravoval se jako člen druhé a třetí záložní posádky stanice Skylab (a kdyby startovala výprava čtvrtá, uričtě by byl jejím členem - to není spekulace, nýbrž fakt - viz kniha šéfastronauta Donalda Slayton "Deke!"). Nakonec na svůj první a jediný let startoval v roce 1982 coby člen posádky raketoplánu Columbia STS-5 (první operační let programu). Při této misi si připsal celou řadu prvenství: byl prvním palubním inženýrem na raketoplánu, členem do té doby nejpočetnější (čtyřčlenné) posádky či byl prvním, kdo přistával na obytné palubě stroje (na pilotní byla tehdy jen tři křesla). Měl také uskutečnit první výstup do otevřeného prostoru ve skafandru, ale ten byl pro technickou závadu odvolaný. Lenoirovi byl následně nabídnutý let STS-61A, ale on odmítnul s poukazem na to, že by rád svůj čas věnoval rodině a jiným aktivitám. Minulý týden ve čtvrtek si Lenoir vyjel na pravidelnou projížďku na kole, během které upadnul (zprávy nehovoří o cizím zavinění) a způsobil si poranění hlavy, kterému o dva dny později podlehl. Ve sbírce mi tak zůstane podepsaná litografie, osobní dopis, několik autogramů na kartičkách - a také kompletní posádka STS-5. Bohužel, fotografii záložní posádky stanice Skylab jsem panu Lenoirovi (na snímku uprostřed) už nestihl poslat. Obálka mi leží na stole...

    Pátek 27. srpna 2010

    O skutečném poslání a přesných parametrech oběžné dráhy prototypu vojenského raketoplánu X-37B Pentagon zarytě mlčí. Tradiční celosvětová síť amatérských pozorovatelů jej ale dokázala (jak činí už desítky let) detekovat na oběžné dráze 400 krát 418 km (sklon 40 stupňů k rovníku). Z ní ale před několika dny "zmizel". Pozorovatelé jej ale rychle "znovuobjevili": X-37B změnil svoji dráhu na 427 krát 444 km. A propo, pro uživatele iPhone je k dispozici aplikace nabízející informace o průletech umělých těles nad určitým místem - včetně právě superutajovaného X-37B. (Což samozřejmě není z technického hlediska nic světoborného a asi nad tím kdekdo ohrne frňák, protože podobných aplikací jsou na internetu mraky. Na druhé straně to ale skvěle ilustruje úžasné možnosti, které v dnešním světě máme. A kterých si nevážíme, takže nad nimi frňák pohrdavě ohrnujeme.)

    Chile oficiálně požadalo NASA o pomoc při záchraně 33 v podzemí uvězněných horníků. Nemá jít o pomoc technickou, ale o poradenství s tím, jak uvězněné horníky udržet ve stísněném prostoru a tvrdých podmínkách panujících 700 metrů pod povrchem duševně i fyzicky v co nejlepší kondici. NASA má vypracovat řadu cvičení (pro ducha i tělo) vycházejících z přípravy astronautů a jejich následného pobytu na Mezinárodní kosmické stanici.

    Ač nejistota v budoucím směrování americké kosmonautiky přetrvává (což je zvláštní s ohledem na to, že nový rozpočtový rok začíná už za pět týdnů), NASA se snaží rozpotýlit obavy komerčních firem, na nichž by chtěla (resp. bude muset) stavět budoucí dopravu nákladů a posádek na ISS. Na setkání se zástupci těchto firem (zájem jich celkem prý projevilo 35) uvedl šéf komerčního plánování v NASA Phil McAlister, že pokud bude během příštích pěti let skutečně k dispozici až 5,8 mld. USD (jak navrhoval prezident Barack Obama), mělo by to dostačovat pro podporu až čtyř projektů.

    Malé ohlédnutí za úterním pořadem Před půlnocí na ČT24 (ke shlédnutí je i dodatečně na webu televize). Protože se část vyprávění točila kolem mých (našich...) cest, bylo doplněno o několik desítek fotografií - pravidelní čtenáři tohoto blogu je všechny pravděpodobně znají...

    Středa 25. srpna 2010

    Všechny tři zbývající nádrže ET určené pro program raketoplánů (ET-137 pro misi Discovery STS-133, ET-138 pro Endeavour STS-134 a rezervní ET-122 pro STS-135) projdou rentgenovou kontrolou. Ta byla nařízena poté, co byla při vizuální kontrole přívodního potrubí kapalného kyslíku nádrže ET-138 objevena "zapomenutá" podložka pod šroub.

    NASA se rozhodla až na prosinec odložit připojení nádrže ET k motorům SRB pro misi STS-134. Důvod je ten, že dosud nebylo rozhodnuto, která nádrž bude při misi použita. Formálně se počítalo s nádrží ET-138, ale s tím, jak je čím dál pravděpodobnější realizace letu STS-135, není vyloučeno, že bude použita nádrž ET-122 (ta byla poškozena při hurikánu Katarina). Důvod je jednoduchý: u opravované nádrže ET-122 je vyšší pravděpodobnost problémů, než u zhrusu nové ET-138. Tuto novou si proto manažeři NASA chtějí nechat na úplně poslední let raketoplánu (kdy by případná záchranná výprava posádky byla komplikovaná, protože by ji musely realizovat ruské sojuzy).

    S tím, jak roste pravděpodobnost letu STS-135 se naplňuje přísloví "s jídlem roste chuť" - a tak se začínají ozývat hlasy lobbující či dokonce požadující další přidaný let STS-136. V továrně Michoud Assembly Facility (stát Lousiana) jsou totiž rozdělané komponenty pro nádrže ET-139, -140 a -141. Jenomže jejich dokončení není reálné dříve, než v rozpočtovém roce 2012 - s tím, že start by následoval až koncem tohoto roku (začíná 1. října 2011). Pak je tu ale k dispozici ještě nádrž ET-94 (dokončená v roce 2001), která je ale z kategorie Light Weight Tank - pro starty na ISS se přitom používá modernější Super Light Weight Tank. Ta by sice byla k dispozici dříve, ale za cenu výrazného snížení nosnosti raketoplánu. Proto je pravděpodobnější její použití při stavbě prototypu nové superrakety SD HLV (Shuttle Derived Heavy Lift Vehicle), než v programu kosmických raketoplánů.

    V čínské televizi se objevily záběry kosmické stanice Tiangong-1. Na prvním obrázku je loď Shenzhou-8, která se k ní má ve druhé polovině roku 2011 vydat - na ostatních pak je právě letový exemplář stanice nebo její animace.

    Úterý 24. srpna 2010

    Abych nehaněl nebo nepodezíral operátora (viz blog 23. srpna 2010): včera mi mobil udělal úplně stejnou prasečinku, jako v pátek. Tzn. tvářil se, že je normálně funkční - ale všechny pokusy o hovor končily hlášením "volaný účastník je nedostupný". Je to šest let starý dědek a velmi rychle rychle půjde do věčných lovišť všech mobilů. Toto se (bez jakéhokoliv varování) nedělá...

    Dnes ve 23:00 h budu hostem pořadu Před půlnocí na ČT24. Co se chystá za otázky, netuším - mělo by to být něco o mě, kosmonautice a cestování.

    Americká astronautka Lisa Nowaková (Discovery STS-121/2006) byla na základě jednomyslného rozhodnutí vládní komise s okamžitou platností propuštěna z armády a degradována (z pozice Captain na Commander - tedy z kapitána na komandéra či fregatního kapitána; v jedenáctustupňové hierarchii amerického námořnictva jde o sestup z šesté na pátou pozici). Nowaková v únoru 2007 napadla svoji sokyni v lásce Colleen Shipmanovou - za pokus o vraždu jí hrozilo až doživotí. Nakonec dostala mnohem mírnější trest - viz blog 29. prosince 2009. Za svůj čin byla nejprve propuštěna z oddílu astronautů (čímž pozbyla šanci na místo v posádce letu STS-122, na který se - prozatím bez formální nominace - připravovala). Vrátila se proto k námořnictvu, kde působila na základě Corpus Christi. Co bude dělat po vyhazovu z armády, není jisté. Jen pro úplnost dodáváme, že s Shipmanovou měla spor o kolegu astronauta Billa Oefeleina (Discovery STS-116/2006). I jeho stála aféra kariéru astronauta. S Oefeleinem nyní Shipmanová žije na Aljašce.

    Krapet stranou pozornosti médií stojí dánská nezisková (ona "neziskovka" je stejně jen právní formou podnikání a ničím jiným) společnost Copenhagen Suborbitals, která již několik let vyvíjí suborbitální rakety. Cílem organizace je vyvinout raketu HEAT s hybridním pohonem a mikrokosmickou loď MSC. Raketa s lodí má startovat z námořní plošiny cca 100 kilometrů od dánských břehů, přičemž dlouhodobým cílem organizace je vyslat člověka nad stokilometrovou hranici. "Pasažér" má přitom v raketě zaujmout netradiční polohu "na stojáka": vrchol rakety tvoří plexisklová kopule, takže bude mít výborný výhled do všech stran. Za organizací stojí konstruktéři a nadšenci Kristian von Bengtson (má zkušebnosti z různých kosmických projektů včetně práce pro NASA) a Peter Madsen ("na koleně" sestavil trio funkčních ponorek FReya, Kraka a UC3 Nautilus), kteří vedou tým dalších čtrnácti specialistů. Pokud se ušlíbáte, že podobných šílených nápadů zná historie hodně, pak vězte, že první start rakety HEAT je plánovaný na 30. srpna 2010 (a že mu předcházely desítky náročných zkoušek). Následovat mají ještě dva testy - a čtvrtá raketa by dle aktuálního plánu (kdy se tak ale stane, nebylo zveřejněno) už mohla nést prvního skutečného "astronauta".

    Pondělí 23. srpna 2010

    Takže můj hlas na Radiožurnálu v pátek nakonec nezazněl (viz blog 20. srpna 2010). Důvod je prozaický: totálně mě zradila technika. Můj mobil (nebo operátor?) se prostě rozhodl, že ač je zapnutý, bude na všechny hovory odpovídat "volaný účastník je dočasně nedostupný". A tak jsem seděl u mobilu (který byl zapnutý, ale jinak "mrtvý") - a zavolání z Radiožurnálu se nedočkal. Až po restartu. Ach jo, inu technika. Moc mě to mrzí, a to z mnoha důvodů. Třeba proto, že z plánovaného dialogu se stal ve vysílání monolog, že jsem se nemohl vyjádřit k budoucnosti kosmonautiky na nejsledovanější rozhlasové stanici apod. Ach jo podruhé.

    Česká pošta od 1. září 2010 "mění ceny mezinárodních zásilek". S mrazením v zádech a v neblahé předtuše jsem otevíral tuto tiskovou zprávu, ale nakonec mi docela spadl kámen ze srdce. Firmy sice málokdy informují o "zdražování" (častěji hovoří o "úpravách cen" nebo "změnách cenové politiky"), ale tentokrát se jak zdražovalo, tak zlevňovalo. Aneb menší zásilky opravdu podraží, větší napak dosti zlevní (nejvíce dokonce v mnou nejpoužívanějších kategoriích do 500 kg a do 1kg). Takže tu máme celkem čestnou (a nečekanou) remízu.

    Ač "přidaná" mise STS-135 stále ještě nezískala oficiální požehnání od Kongresu USA, NASA zahájila její formální plánování (ostatně - viz blog 13. srpna 2010, kdy NASA už dříve oznámila předesignování letu STS-335 na STS-135). Kdy by se měla mise STS-135 oficiálně zařadit do "jízdního řádu" NASA je otevřenou otázkou - v rámci formálního plánování se ale počítá s nominováním čtyřčlenné posádky nejpozději 14. září 2010.

    Letový exemplář kosmické lodi Dragon společnosti SpaceX je od 4. srpna 2010 na mysu Canaveral. V Kalifornii ale pokračují zkoušky a testy jednotlivých subsystémů: nejnověji došlo k otestování padákového systému ("shozem" z vrtulníku ve čtyřkilometrové výšce), který by měl umožnit hladké přistání Dragonu do oceánu (rychlostí cca 6 m/s - pro srovnání, Apollo dosedalo rychlostí cca 8,5 m/s). Zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk při této příležitosti uvedl, že premiérový start Dragonu na raketě Falcon-9 (viz blog 7. června 2010) je zatím "několik měsíců vzdálený".

    Pátek 20. srpna 2010

    Dnes po 18:30 h by měl můj hlas zaznít na vlnách Radiožurnálu: v Ozvěnách dne bych si měl povídat s (nebo proti?) Ondřejem Neffem na téma kolonizace vesmíru a expanze lidstva do vesmíru.

    Kdo a kdy bude prvním člověkem na Marsu, je zatím takříkajíc ve hvězdách. Ale zato víme, jaká by měla být jeho první slova. Tedy: alespoň v podání George Lucase (66), což je duchovní otec ságy Hvězdné války (Star Wars). V minulých dnech se nechal ve floridském Orlandu slyšet, že by byl velmi rád, kdyby první člověk na Marsu prohlásil: "Toto jsem chtěl udělat od okamžiku, kdy jsem poprvé shlédnul Star Wars!"

    Izrael se možná dočká vlastního astronauta - byť jen formálně. (Připomeňme, že izraelský pilot Ilan Ramon zahynul při zkáze raketoplánu Columbia v únoru 2003.) Americký astronaut Garrett Reisman (veterán z letů Endeavour STS-123/2008 a Atlantis STS-132/2010) totiž požádal o izraelské občanství (podle některých zdrojů ho už dostal) a hodlá se do Izraele odstěhovat.

    Ruská titulní strana serveru Google včera připomněla, že uplynulo právě padesát let od okamžiku, kdy se Korabl Sputnik-2 (také Sputnik-5) bezpečně vrátil na Zemi se psíky Bělkou a Strelkou. Šlo o první návrat živých tvorů z oběžné dráhy.

    Čtvrtek 19. srpna 2010

    Americká kosmonautika je v neuvěřitelně schizofrenní situaci. Jeden směr vykolíkoval (a následně upravil) prezident Barack Obama. Další dva směry vytyčil Senát i Sněmovna reprezentantů USA (rozcházejí se např. v pohledu na realizaci mise STS-135; viz blog 13. srpna 2010). A konečně: dokud jakýkoliv z těchto tří směrů (nebo jejich kompromisní podoba) nebude oficiálně schválen, je pro NASA směrodatná původní Vize bývalého prezidenta George Bushe Jr. (tedy program Constellation: loď Orion, rakety Ares-1 a -5 aj.). Na Constellation totiž byly v rozpočtovém roce 2010 (skončí až 30. září) uvolněny odpovídající prostředky a toto směrování zatím nikdo nijak nezměnil. Je pravdou, že dochází k omezování nebo utlumování některých aktivit, ale jiné pokračují. A tak se má poslední srpnový den uskutečnit v Utahu druhý zkušební zážeh pětisegmentového motoru SRB vyvíjeného pro první stupeň rakety Ares-1. (Pro úplnost: v červnu dostala společnost ATK platbu od NASA za další tři měsíce vývoje této rakety, a to včetně peněz na provedení nadcházejícího testu. Constellation zatím tedy skuteně žije - a Obama si s oběma komorami Kongresu USA jen vyměňuje názory.)

    Jen pro úplnost: jediný ze čtyř výše uvedených směrů, který s motorem SRB nepočítá, je Obama představa. Constellation měl rakety Ares-1 (SRB jako první stupeň) a -5 (SRB jako dvojice pomocných motorů). Návrh Sněmovny počítá s vývojem vládní kosmické lodi (tedy pokračováním Orionu, jehož nedílnou součástí je dnes právě raketa Ares-1) a s výrazným škrtáním peněz na tzv. komerční kosmické lety. Návrh Senátu nechce vládní loď (a zachovává většinu financí pro komerční kosmonautiku), ale nařizuje okamžitě zahájit vývoj superrakety - která by maximálně využila dosavadních zkušeností získaných v programu Ares (tedy Ares-1, protože na raketě Ares-5 se ještě nezačalo pracovat).

    Malé doplnění ke článku "Záchranné systémy kosmických lodí" v LK 8/2010 (viz blog 18. srpna 2010). Časopisecký článek má pochopitelně omezený rozsah, takže se do něj nevešla všechna fakta a zajímavosti. Proto teď přináším pár drobností, které byly nachystané, ale ke článku se už nevešly. Na prvním snímku je návrh záchranné věže pro dvoumístnou loď Gemini (jako záchranný systém byla nakonec zvolena katapultovací křesla). Na druhém snímku je vzájemná plánovaná "výpomoc" astronautů na Měsíci v případě, že by jednomu z nich selhala jednotka zajištění životních funkcí. Na třetím snímku jsou pak dva navrhované záchranné systému evropského nerealizovaného raketoplánu Hermes. Nahoře schéma katapultovací kabiny s posádky, dole schéma záchranné věže pro katapultáž kabiny.

    Středa 18. srpna 2010

    Čína oznámila, že dokončila montáž své první kosmické stanice Tiangong-1 a že nyní probíhají její testy. Zároveň potvrdila již dříve známé skutečnosti: stanice se od vesmíru vydá v první polovině příštího roku a ve druhé ji navštíví bezpilotní loď Shenzhou-8. Na rok 2012 jsou pak připravované ke stanici dva starty (oba pilotované) lodi Shenzhou-9 a -10. V oblasti bezpilotních plánů se na letošní říjen počítá se startem druhé lunární družice Chang´e a na rok 2012 s automatickým přistáním na Měsíci. V roce 2017 pak má následovat bezpilotní odběr vzorků hornin (á la sovětské sondy Luna): nepřesný překlad agentury AP ovšem hovoří o "pilotované výpravě" (což zase bezesporu vyvolá vlnu zpráv o čínských kosmonautech na Měsíci).

    Toto je (prý) kompletní seznam institucí, které projevily zájem o vyřazené raketoplány z flotily NASA. Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. má prakticky jistý letoun Discovery - na oplátku uvolní prototyp Enterprise. Více než dvacet zájemců se tak uchází o stroje Enterprise, Atlantis a Endeavour. Z nich jsou někteří bezpochyby outsideři (White Sands, Michoud Assembly Facility aj.), ale někteří jsou žhaví kandidáti. Velmi tvrdě o některý raketoplán prý bojuje U.S. Air Force Museum (Ohio), žhavými kandidáty jsou pak Kennedyho kosmické středisko (Florida) a Johnsonovo kosmické středisko (Texas). Což by ovšem znamenalo, že žádný stroj neskončí na západním pobřeží USA - přitom zájemců z Kalifornie (nejbohatší stát USA a osmá největší ekonomika světa) je požehnaně - více než třetina. Tak uvidíme, jak "bitva o raketoplány" nakonec dopadne...

  • U.S. Space & Rocket Center – Huntsville, Alabama.
  • Columbia Memorial Science Learning Center – Downey, Kalifornie
  • California Science Center - Los Angeles, Kalifornie.
  • Dryden Flight Research Center – Edwards, Kalifornie.
  • Ames Research Center – Moffett Field, Kalifornie.
  • March Air and Space Museum - Riverside, Kalifornie.
  • Air Force Plant 42 – Palmdale, Kalifornie.
  • Jet Propulsion Laboratory – Pasadena, Kalifornie.
  • San Diego Air & Space Museum – San Diego, Kalifornie.
  • Austin Planetarium - Austin, Texas.
  • Kennedy Space Center Visitor Complex – Titusville, Florida.
  • BVMNH/George Bush Library/Texas A&M University - College Station, Texas.
  • Michoud Assembly Facility – New Orleans, Lousiana.
  • Goddard Space Flight Center – Greenbelt, Maryland.
  • Stennis Space Center – Hancock County, Mississippi.
  • White Sands Test Facility – Las Cruces, Nové Mexiko.
  • Intrepid Air & Space Museum – New York, New York.
  • Glenn Research Center – Cleveland, Ohio.
  • U.S. Air Force Museum – Dayton, Ohio.
  • Tulsa Air & Space Museum – Tulsa, Oklahoma.
  • Evergreen Air & Space Museum – McMinnville, Oregon.
  • Space Center Houston - Houston, Texas.
  • Museum of Flight – Seattle, Washington.
  • V Letectví+kosmonautice 8/2010 jsem zaplnil hned deset stránek. "Zemřel kosmonaut Leonid Děnisovič Kizim", "Neživý nemrtvý Spirit", "V království kosmických lodí" (aneb reportáž z Kansas Cosmosphere and Space Center - viz blog 25. června 2010 - první "výstup" z letošního výletu do USA, přičemž ještě nemám do volného seriálu v LK zpracovaných mnoho insitucí z návštěv předchozích), "Jižní Korea na hvězdy opět nedosáhla" a "Záchranné systémy kosmických lodí".

    Úterý 17. srpna 2010

    Agentury NASA a ESA vybraly silami společnými pětici přístrojů, kterými bude vybavena společná sonda ExoMars Trace Gas Orbiter. S jejím startem se počítá v roce 2016 s pomocí americké rakety Atlas-5. Hlavním zaměřením mise bude studium stopových složek v atmosféře Marsu (s důrazem na metan, který by nás - dle současných představ - mohl přivést ke stopám života). Podrobnosti o misi a přístrojích (v češtině) jsou na webu ESA.

    Včera se uskutečnila třetí a závěrečná vycházka z ISS věnovaná opravě chladicího okruhu A (viz blog 9. srpna 2010). Podle všeho skončila úspěšně a náhradní čerpadlo je na svém místě. Nyní již probíhá jeho oživování a pokud se nestane nic mimořádného, měl by oba chladicí okruhy na ISS pracovat na plný výkon nejpozději ve čtvrtek 19. srpna.

    Než jsem se "rozhoupal" k tomu, abych si zakoupil druhou obálku s podpisem Alana Beana (Apollo-12/1969 a Skylab SL-3/1973) od poštovního úřadu ostrova Man (viz blog 24. srpna 2009), byla tato vyprodaná. Jistou náplastí se stal fakt, že místní pošta vydala další obálku podepsanou astronautem - a opět "měsíčňanem". Tentokráte Edgarem Mitchellem (Apollo-14/1971; pozorní čtenáři si možná vzpomenou na náš neúspěšný pokus se s ním setkat letos ve Švýcarsku - viz blog 2. března 2010). Tentokrát už jsme zakoupil obálky rovnou dvě (s čísly 633 a 636; celkem vydáno 750 ks).

    Pondělí 16. srpna 2010

    Japonský Výbor kosmických aktivit doporučil vládě, aby v rozpočtovém roce 2011 (začne 1. dubna) uvolnila peníze na realizaci sondy Hayabusa-2: ta by byla víceméně kopií sondy předchozí, jen v některých oblastech (elektronika, stabilizace, odběr vzorků horniny z asteroidu...) by byla modernizovaná. Výbor dále doporučil realizaci nové rakety Epsilon, což by byl menší nosič na tuhé pohonné látky odvozený od rakety M-5 (měl by nosnost 1300 kg nákladu na nízkou dráhu a mohl startovat již v roce 2013). Výbor nemá žádnou rozhodovací pravomoc, ale jeho doporučeními se japonská vláda zpravidla řídí. Pokud bude Hayabusa-2 za 200 mil. USD plus cena nosné rakety H-2A schválena k realizaci, má startovat v roce 2014, o dva roky později dorazit k asteroidu 1999JU3, strávit v jeho blízkosti 18 měsíců - a v roce 2020 přistát se vzorky horniny na Zemi.

    Hned u jižní brány Cape Canaveral Air Force Station bylo v sobotu otevřeno nové kosmické muzeum: U.S. Air Force Space & Missile Museum. Na rozdíl od Air Force Space & Missile Museum, které je umístěno v srdci základny na mysu Canaveral (nějaké fotografie viz blog 17. května 2009) a které denně může navštívit jen několik desítek osob, je nová instituce přístupná všem a zdarma (a to šest dní v týdnu - kromě pondělí). Obsahuje exponáty od padesátých let do současnosti.

    Minulý týden byl na blogu ve znamení knih - tak to snad ještě jeden den půjde vydržet. Bylo mi doporučeno zajímavé internetové knihkupectví The Book Depository, které údajně nabízí 2,2 miliónu titulů a které má jednu zvláštnost: poštovné (z Velké Británie) je ZDARMA. (Navíc se díky Evropské unii neplatí clo - jak poštovné, tak clo velmi dramaticky prodražují nákupy např. z amerického Amazonu.) Okamžitě jsem knihkupectví prověřil a zakoupil kvarteto knih, které mi skutečně během dvou týdnů žuchly do schránky. (Kdyby měl někdo chuť využít služeb The Book Depository, mám k dispozici vouchery na desetiprocentni slevu - klidně se ozvěte, mám jich deset - sám je jako majitel nemohu použít. - Ale bez mučení se přiznám, že za každý použitý voucher získám i já desetiprocentní slevu na jeden nákup... Inu, marketing.)

    Pátek 13. srpna 2010

    NASA v těchto dnech mění označení případného záchranného letu raketoplánu Atlantis (startoval by pro posádku v případě nemožnosti návratu strojem Endeavour STS-134 v únoru 2011) z STS-335 na STS-135. Oficiálně je to zdůvodňováno tím, že pokud by došlo k odsouhlasení extra-mise STS-135 (stát by se tak mělo v září letošního roku), nebude nutné měnit letovou dokumentaci (kterou už je nutné začít připravovat). Stav případné mise STS-135 je přitom mírně zvláštní: v Kongresu USA teď totiž leží dva návrhy na rozpočet NASA na fiskální rok 2011, které si v mnohém protiřečí. Jeden schválil Senát (a počítá s misí STS-135), druhý Sněmovna reprezentantů (misi nevylučuje, ale požaduje, aby ji zhodnotila komise Aerospace Safety Advisor Panel, která se ovšem dosud stavěla proti jakémukoliv prodloužení programu raketoplánů). Pro úplnost dodávám, že Senát je horní komora Kongresu USA a Sněmovna reprezentantů dolní komora Kongresu USA - a že otázka letu STS-135 není zdaleka jediným rozporem, který mezi oběma návrhy existuje. Aneb americká kosmonautika hlásí: stále nejasno.

    Středeční výstup do otevřeného prostoru (viz blog 11. srpna 2010), když se dvojici astronautů (Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová) podařilo uvolnit vadné čerpadlo v chladicím okruhu A na ISS. Přesto vše nasvědčuje tomu, že bude nutné k plánované třetí opravářské vycházce (nyní plánovaná na pondělí) přidat ještě čtvrtou. Během druhého výstupu byla dokončena demontáž stávajícího čerpadla, došlo k jeho přemístění na novou pozici a astronauti zahájili přípravu náhradního exempláře.

    A knihy z USA do třetice: dnes průvodci, kteří bezeposru usnadní naše další cestování a plánování cest. Zleva: Historic Naval Ships Visitors´ Guide (popis skoro dvou set lodí proměněných na muzea na celém světě), Civil War Parks (památná místa války Severu proti Jihu), Guide to over 900 Aircraft Museums (průvodce po devíti stovkách letecko-kosmických muzejích v USA) a German U-Boat Bunkers (bunkry německých ponorek U-Boot v Evropě - poněkud překvapivé na to, že jde o publikaci zakoupenou v Chicagu).

    Středa 11. srpna 2010

    Bývalý administrátor NASA Sean O´Keefe je (společně se svým synem Kevinem) mezi čtyřmi pasažéry, kteří přežili zřícení letounu DeHavilland DHC-3T na Aljašce (viz blog 10. srpna 2010). Dva z pasažérů jsou přitom zraněni lehce, dva těžce - nebylo ale zveřejněno, který jak.

    Dnes mají astronauti Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová napsat druhou kapitolu příběhu "oprava chlacícího okruhu A na ISS". Druhá kapitola bude mít podobu druhého výstupu do otevřeného prostoru. Během něj má být postupně demontováno nefunkční čerpadlo amoniaku, který je chladicí médiem - při třetím výstupu (zatím plánovaný na neděli) do otevřeného prostoru má dvojice astronautů instalovat čerpadlo nové (protože jde o kritickou komponentu, na palubě stanice jsou k dispozici hned čtyři rezervní).

    Ještě jednou knihy z USA: dnešní čtyři jsou totiž něčím speciální. Ono "něco" znamená, že jsou vlastnoručně podepsané svými autory - astronauty. Všechny zakoupeny v Kosmosféře v Kansasu (viz blog 25. června 2010). Mimochodem, sběratelé podpisů si v tomto muzeu obecně přijdou na své, protože zde prodávají i podepsané litografie astronautů - a to za celkem příznivé ceny. A například i astronautů, kteří již dvacet let nejsou mezi námi (např. Donald Slayton nebo James Irwin). Ale zpět ke kvartetu knih: jde o publikace z dílen astronautů Winstona Scotta (veterán z letů Endeavour STS-72/1996 a Columbia STS-87/1997), Billa Poguea (Skylab SL-4/1973), Edgara Mitchella (Apollo-14/1971) a Charlese Dukea (Apollo-16/1972). Zvláště posledně dvou jmenovaných si cením, neboť se prošli po Měsíci.

    Úterý 10. srpna 2010

    Bývalý administrátor NASA Sean O´Keefe byl na palubě malého letadla DeHavilland DHC-3T s imatrikulační značkou N455A, které havarovalo 16 kilometrů severozápadně od Alknagiku (stát Aljaška). Podle dostupných informací bylo na palubě letounu devět osob, z nichž pět z nich zahynulo. V době psaní těchto řádků je potvrzeno jméno jediné oběti: bývalého amerického senátora Teda Stevense (87). Sean O´Keefe stál v čele NASA v letech 2001 až 05.

    Novou filozofií NASA by se mohla stát realizace misí co nejdříve a co nejrychleji. Bylo by to sice na úkor bezpečnosti a spolehlivosti, ale na druhé straně: určité poměrně vysoké míry spolehlivosti se dá dosáhnout relativně jednoduše, každé další procento je pak draze vykoupeno. (Často se uvádí, že třeba zvýšení spolehlivosti celého systému z 98 na 99 procenta běžně zmnohanásobuje dosavadní výdaje.) NASA si tak chce vzít příklad ze společnosti Google, která uvádí na trh produkty často a ještě nezralé. Otázkou ale je, zdali tento přístup může fungovat i v technické praxi - ono přece jen něco jiného je opravit pár řádků v programovém kódu a něco jiného uvolnit půl miliardy dolarů na přípravu náhradní kosmické mise (o časové prodlevě ani nemluvě). Každopádně by NASA tento přístup chtěla uplatnit v technologických demonstračních misích, které by chtěla zahájit v roce 2014. Každých 12 až 18 měsíců by pak chtěla nákladem 400 mil. až jedna miliarda USA realizovat jednu. První demostrační misí by se měl stát plazmový motor VASIMR, který by měl být připojený k Mezinárodní kosmické stanici.

    Z rodinného červnově-červencového výletu do USA jsem si tentokráte přivezl enormně vysoký počet knih - nevím, po které dříve sáhnout... (Obrazně řečeno, pochopitelně - sahám teď po prvním řádku knih, což jsou životopisy čtyř astronautů z programu Mercury. A to ze zištných důvodů: příprava nové knihy...)

    Pondělí 9. srpna 2010

    Dvojice astronautů Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová provedla v sobotu první ze série opravářských výstupů do otevřeného prostoru, během nichž mají provést opravu poškozeného chladícího systému na ISS. Poslední červencový den totiž selhal jeden ze dvou chladicích okruhů, což vedlo ke značnému omezení provozu na stanici - nikoliv kvůli nedostatku elektrické energie (jak jsem nepřesně uvedl na blogu 2. srpna 2010, kdy o závadě přicházely rozporuplné a protrichůdné informace). Oprava měla zabrat dva výstupy: protože ale sobotní vycházka ve skafandrech probíhala kvůli technickým obstrukcím výrazně pomaleji a práce zůstala nedokončena, je nyní připravovaný i třetí výstup.

    Selhání poloviny chladicích systémů ISS přímo neohrožuje životy posádky, ale bylo kvůli němu nutné výrazně omezit některé činnosti - došlo k vypojení přístrojů, přerušení experimentů apod. Na stanici (přesněji: na jejím americkém segmentu) jsou dva chladící okruhy, přičemž jen jeden na plný provoz komplexu nedostačuje. Navíc: jen jeden zapojený okruh znamená nulovou zálohu. To znamená, že kdyby vysadil z nějakého důvodu i druhý, musela by být americká část stanice do pěti dnů evakuována (v praxi to znamená stažení tří ze šesti kosmonautů z komplexu). Proto je selhání jedné smyčky chladícího okruhu považováno za jednu ze čtrnácti kritických potíží stanice (tzv. Big-14, Velká čtrnáctka). Všech čtrnáct vyžaduje okamžitou pozornost a bleskové odstranění. Pro všechny jsou proto k dispozici náhradní díly (jen záložní čerpadla pro chladicí okruh jsou na stanici čtyři). Předpisy vyžadují odstranění závady z kategorie Big-14 do dvou týdnů: tentokrát bylo štěstím, že se Wheelock a Caldwell-Dysonová beztak připravovali na kosmickou vycházku počátkem srpna, takže se pouze změnil její obsah.

    Několik fotografií ze zahájení výstavy Papírová fantazie (viz blog 29. července 2010 a 3. srpna 2010) je na webu Papírové modelářství.

    Dnes malé obrázkové ohlédnutí za mým televizním vystoupením (ČT24) ze čtvrtka 15. července 2010 na téma 35. výročí programu Sojuz-Apollo.

    Pátek 6. srpna 2010

    V souvislosti s měnícím se kurzem americké kosmonautiky by se NASA ráda do budoucna stala inkubátorem nových myšlenek a nápadů. Proto plánuje vyhlašovat granty pro neotřelé myšlenky dodávané studentskými týmy, začínajícími firmami nebo soukromými vynálezci. Tento koncept přitom není nový: od roku 2005 vyhlásila NASA devatenáct soutěží v šesti oblastech, kdy postupně udělila ceny za 4,5 mil. USD celkem devatenácti týmům. Nyní jsou vyhlášeny tři nové soutěže. Jednak Nano-Satellite Launch Challenge (doprava nanosatelitů do vesmíru za nízké ceny) s možností udělení ceny až 2 mil. USD. Jednak Night Rover Challenge (podpora inovací v oblasi ukládání energie) za 1,5 mil. USD. A jednak Sample Return Robot Challenge (vytvoření robota, který bude schopen zcela automaticky vyhledávat, vyhodnocovat a odebírat vzorky hornin) za 1,5 mil. USD. Ročně hodlá NASA do podpory podobných soutěží investovat 10 mil. USD.

    NASA chystá dvě nové řady technologických demonstračních misí. První se jmenuje "Franklin" (po Benjaminu Franklinovi), druhá "Edison" (Thomas Edison). Jejich cílem je stát se zdrojem nových technologií. Program Franklin přitom bude demonstrační - a jakmile technologie dosáhne určitého stádia zralosti, může se dočkat plného rozvoje v misi třídy Edison. Půjde přitom o nízkonákladové projekty: NASA předpokládá realizaci jedné až dvou misí Edison ročně v ceně 1 až 10 mil. USD.

    Když jsme tu měli "apollovník" (viz blog 23. července 2010) a "mercuryovník" (viz blog 5. srpna 2010), tak by snad stálo za to přinést i "geminiovník" (to je snad ještě horší slovo, než včera). Aneb: ano, na vlastní oči jsem viděl i všechny pilotované lodě z programu Gemini. Po řádcích (poslední neobsahuje pilotované kabiny, ale přidávám jej víceméně pro zajímavost):

  • Gemini 3 (Grissom Memorial, Mitchell, stát Indiana) a Gemini 4 (National Air and Space Museum, Washington D.C.).
  • Gemini 5 (Space Center Houston, Houston, stát Texas) a Gemini 6 (Oklahoma History Center, Oklahoma City, stát Oklahoma).
  • Gemini 7 (Stephen F. Udvar-Hazy Center, Chantilly, stát Virginia - snímek ale ukazuje kabinu v roce 1995 v National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C.) a Gemini 8 (Neil Armstrong Air and Space Museum, Wapakoneta, stát Ohio).
  • Gemini 9 (Kennedy Space Center, stát Florida) a Gemini 10 (Kansas Cosmosphere and Space Center, Hutchinson, stát Kansas).
  • Gemini 11 (California Science Center, Los Angeles, stát Kalifornie) a Gemini 12 (Adlerovo planetárium, Chicago, Illinois).
  • Gemini 2 (U.S. Air Force Space Museum, Cape Canaveral, stát Florida - druhá zkušební loď z programu, mise bez posádky - letěla dokonce dvakrát, podruhé použita při zkoušce rakety Titan-3 pro program MOL), Gemini 3A (St. Louis Science Center, St. Louis, stát Missouri - nepoužitá kabina, byla připravena k bezpilotnímu testu v případě problémů Gemini-1 nebo -2) a Gemini MOL-B (National Museum of the U.S. Air Force, základna Wright-Patterson AFB, Dayton, stát Ohio - loď připravovaná pro program MOL).
  • Čtvrtek 5. srpna 2010

    Společnost Orbital Sciences Corp. vyvíjející raketu Taurus-2 a nákladní družici Cygnus zvyžuje vybudování další startovací rampy na mysu Canaveral (resp. přebudování některé stávající - v úvahu prý připadá nevyužívaný komplex 36). V současnosti počítá se starty z kosmodromu Wallops Island, pokud ale získá kontrakt na lety s lidskou posádkou a raketě Taurus-2 se začne dařit i na komerčním trhu, je využívání Floridy velmi pravděpodobné. Pro výběr kosmodromu Wallops hovořila jednak blízkost ústředí firmy Orbital Sciences Corp. (je ve stejném státě), jednak silná podpory vlády Virginie a jednak skutečnost, že floridský kosmodrom se jevil jako zastaralý a maximálně využitý jinými raketami (ostatně - viz 48hodinová doba potřebná na "překonfiguraci" sledovacích systémů). Situace se ale má po masivních investicích do infrastruktury na Floridě změnit. Taurus-2 s lodí Cygnus má plánovanou premiéru příští léto.

    Mezi bývalými astronauty nepanuje pouze odpor proti novému směrování americké kosmonautiky (a závislosti na komerčním sektoru) - viz blog 14. dubna 2010. Svědčí o tom i červencový dopis Kongresu USA, který podepsalo 24 bývalých astronautů (např. Russell Schweickart, Jack Lousma, Owen Garriott nebo James Voss - a desítky dalších osobností) - mezi nimi i Buzz Aldrin (pikantní je, že jeho parťák z Apolla-11 Neil Armstrong vede odpor proti tomuto novému směrování). Signatáři napadají především častým argument týkající se nižší bezpečnosti komerčních systémů. Mj. uvádějí: "Bezpečnost se (automaticky) neodvíjí od toho, kdo je provozovatelem systému" nebo "Jednodušší mise a stroje jsou z principu bezpečnější, než složitější."

    Poté, co jsem si splnil sen a zkompletoval "apollovník" (informace viz blog 23. července 2010), tak mohu hrdě konstatovat, že mám kompletní i "mercuryovník" (tfujtajbl, to je slovo - ještě, že ho nemusím vyslovovat). Jinými slovy: na vlastní oči jsem viděl všechny letěné pilotované lodi Mercury. Postupně (po řádcích):

  • MR-3 Freedom 7 Alana Sheparda (loď je k vidění U.S. Naval Academy, Anapolis, stát Maryland - já ji ale viděl v roce 1995 ještě v National Air and Space Museum - odtud je také snímek, který ale není můj - prostě jej ve svém domácím "pořádku" nemůžu najít) a MR-4 Liberty Bell 7 Guse Grissoma (Kansas Cosmosphere and Space Center, Hutchinson, stát Kansas).
  • MA-6 Friendship 7 Johna Glenna (National Air and Space Museum, Washington D.C.) a MA-7 Aurora 7 Scotta Carpentera (Museum of Science and Industry, Chicago, stát Illinois).
  • MA-8 Sigma 7 Waltera Schirry (United States Astronauts Hall of Fame, Titusville, stát Florida) a MA-9 Faith 7 Gordona Coopera (Space Center Houston, Houston, stát Texas).
  • Středa 4. srpna 2010

    Podle nejnovějšího návrhu rozpočtu NASA na příští rok (od něhož se bude odvíjet celé budoucí směřování americké kosmonautiky) by se měla podpora komerčních letů snížit přibližně na polovinu: dosud se počítalo s částkou 3,3 mld. USD během tří let, nyní je to jen 1,6 mld. USD. Komerční společnosti začaly bít na poplach: např. SpaceX vyzvala své příznivce, aby kontaktovali Kongres USA a vyjádřili svůj nesouhlas.

    Na mys Canaveral začaly přijíždět komponenty druhé rakety Falcon-9, která by měla odstartovat v průběhu podzimu (zatím má v "jízdním řádu" rezervované datum 9. září 2010 - jde ale o datum čistě pracovní z kategorie "aby nějaké bylo" - navíc jej ani technicky už není možné stihnout). Raketa má do vesmíru vynést první plnohodnotnou kabinu Dragon: cílem letu bude její testování (manévrování, komunikace, chování, návrat...). Její let by měl trvat jeden až tři oblety Země, zakončit jej má přistání. Kabina by měla být vícenásobně použitelná s tím, že její tepelný štít by měl být schopen bez problémů zvládat vstup do zemské atmosféry druhou kosmickou rychlostí (tedy např. od Měsíce či Marsu).

    SpaceX do třetice: společnost představila své budoucí plány - resp. možnosti rozšiřování svých stávajících kapacit. Již v příštím roce se má dočkat premiéry vylepšený Falcon-1e (zvýšení nosnosti ze 420 na 1050 kg), ne dříve než v roce 2013 pak i Falcon-9 Heavy (první stupeň vytvoří tři spojené stupně Falconu-9, nosnost by měla být 32 tun). Do budoucna se pak zvyžuje (bude-li poptávka) vývoj nosiče Falcon-X o výšce 100 metrů a nosnosti 38 tun nákladu (v prvním stupni tři motory Merlin-2): ten se ale má primárně stát základem nosiče Falcon-X Heavy (první stupeň opět vytvoří spřažená trojice stupnů) s nosností až 125 t nákladu. Tím ale plány nekončí: na rýsovacích prknech je i Falcon XX (průměr 10 m, výška 110 m) s šesti motory Merlin-2 a kapacitou 140 t.

    Úterý 3. srpna 2010

    Společnost Sea Launch má nakročeno dostat se ven z finančních potíží: soud v Delaware potvrdil, že se podařilo oddlužení po bankrotu loni v červnu. Společnost Sea Launch zachránila firma Energia Overseas Ltd. (pobočka ruské konstrukční kanceláře Eněrgija), která zakoupila 85 procent akcií za 140 mil. USD v hotovosti (dalších 200 mil. USD pak vložila do provozního kapitálu). Zbývajících 15 procent akcií připadne věřitelům společnosti, kteří souhlasili s restrukturalizuací. Společnost nedávno získala nový kontrakt na vypuštění družice AsiaSat a dvou satelitů Eutelsat. "Pozemní" verze jejího nosiče Land Launch má plánovaný start mezi lednem a březnem 2011 s družicí Intelsat-18, ve třetím čtvrtletí příštího roku pak má opět začít fungovat i mořský kosmodrom.

    NASA přislíbila zveřejnit místa budoucího uložení kosmických raketoplánů (viz blog 19. března 2010) v průběhu letošního července - ovšem s tím, jak se posunul odchodu těchto strojů do důchodu (a navíc přesné datum je zatím nejisté), byl tento termín posunutý na "nejdříve leden 2011". A tak zatím víme jen to, kam budou směřovat jednotlivé trenažéry z Johnsonova kosmického střediska. Dva exempláře kabiny posádky (skládá se z letové a prostřední paluby) poputují do National Air and Space Museum a do National Museum of the U.S. Air Force. Kompletní trenažér celého raketoplánu (tedy nejen kabina, ale v podstatě maketa raketoplánu v měřítku jedna ku jedné - obrázek viz blog 19. července 2010) do Museum of Flight v Seattle. Pevný trenažér letové paluby byl přislíbený Adlerovu planetáriu v Chicagu, pohyblivý (hydraulický) pak dostane Texas A&M Aerospace Engineering Department (College Station). Další systémové simulátory poputují do Wings of Dreams Aviation Museum (Starke, stát Florida) a Virginia Air and Space Center (Hampton, stát Virginia).

    Výstava papírová fantazie (viz blog 29. července 2010) byla dle plánu zahájena - a její návštěvu lze jen doporučit. Bez mučení se přiznám, že jsem zatím neměl možnost vidět takto komplexní sbírku papírových modelů kosmické techniky - a takto úplnou, protože třeba z české produkce zde chybí jen zanedbatelné množství exponátů. Jsou tu k vidění i obě mnou "spáchané" vystřihovánky (viz druhý řádek): družice navigačního systému Galileo (vydala Česká kosmická kancelář) a pohlednicový minimodel raketoplánu Atlantis (vlastním nákladem).

    Pondělí 2. srpna 2010

    Osmého října 2011 očekává NASA sedmihodinový mimořádně silný "déšť" meteoritů z roje Drakonid. Nyní probíhá vyhodnocování rizika - zvláště s ohledem na citlivá zařízení jako je třeba Hubbleův kosmický teleskop nebo Mezinárodní kosmická stanice.

    Mnohem reálnější problémy, než to co (možná) nastane v říjnu 2011, představuje selhání čerpadla v jednom ze dvou chladicích okruhů na Mezinárodní kosmické stanici. Důsledkem byl (kromě poplachu, který probudil šestičlennou posádku komplexu) výpadek v dodávce elektrické energie - což mimo jiné vedlo k vypojení dvou ze čtyř stabilizačních gyroskopů. Problém se nedaří řešit ani softwarově ani opakovanými restarty - čerpadlo podle všeho "odešlo" definitivně. NASA se proto rozhodla plánovaný výstup astronautů Douglase Wheelocka a Tracy Caldwellové-Dysonové nahradit dvojicí vycházek do otevřeného prostoru, během nichž bude staré čerpadlo odmontováno a nahrazeno rezervním exemplářem (který je na ISS k dispozici na Exteral Storage Platform číslo 2). Úkol to ale nebude jednoduchý, protože čerpadlo váží 350 kg a obsahuje mnoho připojení (jak elektrických, tak potrubí se čpavkem coby chladícím médiem).

    Časopis Kozmos 4/2010 jsem obohatil hned dvěma články. Jednak "IKAROS napnul plachty směrem k Venuši" a jednak "Quo vadis, americká kosmonautiko?" (který ale není úplně nejčerstvější, protože byl původně napsaný pro Kozmos 3/2010 - a kvůli cestě do USA jsem ho už nestihl aktualizovat pro "čtyřku").

    Pátek 30. července 2010

    Americké vojenské letectvo (US Air Force) se rozhodlo změnit strategii nominací vynášených nákladů na nosné rakety. V minulosti se totiž často stávalo, že se chystalo nějaké zařízení - to pak nebylo včas připraveno a protože nebylo k dispozici jiné, muselo se čekat (buď na přípravu prvního zařízení nebo na přípravu zařízení jiného). Což pak mělo domino-efekt na celý letový řád (přitom je známo, že rakety Delta-4 a Atlas-5 nestíhají vynášet všechna potřebná zařízení). Pro příště nebude náklad nominovaný na rakety této kategorie dva roky dopředu, ale třeba jen půl roku. S tím, že se kromě hlavního nákladu bude chystat i záložní. Politika byla zavedena s okamžitou platností (kde je to možné). Takže např. raketa Atlas-5 v únoru 2011 vynese buď komunikační satelit AEHF (primární náklad) nebo druhý raketoplán X-37B.

    Novou politiku vypouštění kosmických raket bude mít od 1. dubna 2011 i Japonsko. JAXA se dohodla s místními rybáři, že desítky let trvající omezení v možnosti vypouštění raket skončí. Dosavadní dohoda umožňovala starty od 22. července do 30. září a od 1. listopadu do 28. února (s občasnými výjimkami danými např. startovacími okny). Kosmodromy Tanegašima a Učinoura (dříve Kagošima) tak bylo možné využívat jen cca 190 dní v roce. Od příštího dubna ale bude možné startovat prakticky kdykoliv - JAXA si slibuje zvýšení frekvence startů, protože často bylo nutné při promeškání jednoho "okna" čekat na další. A opět se projevoval domino-efekt: jeden odklad vyvolal řetězovou reakci dalších zdržení.

    Dnes mezi 15. a 16. hodinou jsem vystoupil v Českém rozhlase Brno na téma kosmického smetí (omlouvám se, že jsem zprávu nestihl zveřejnit dříve, ale jsem celý den v hluboké depresi - dozvěděl jsem se, že v Rakousku jen kousek od českých hranic byl od středy do dneška Neil Armstrong - kdo by nebyl v depresi, že?). Večer kolem 21:20 h bych měl být k slyšení ještě na Českém rozhlasu Radiožurnál. Téma: možné fosilie na Marsu.

    Prázdninové vydání časopisu Svět přináší jednak několik aktualit z mé laboratoře a jednak čtyřstránkový článek "Byl Gagarin ve vesmíru první?"(o konspiračních teoriích v kosmonautice).

    Čtvrtek 29. července 2010

    Vernisáží začne dnes v 17:00 h v Muzeu Policie ČR (Ke Karlovu 1, Praha) výstava Papírová fantazie, která se skládá z pěti částí: Sci-fi, Fantasy, Kosmická technika, Kruanománie a Papírová archeologie. Výstava jinak bude přístupná od 30. července do 30. října denně (kromě pondělí) od 10:00 do 17:00 h. Dnešní vernisáže se osobně zúčastním - už proto, že jsem v případě sekce "Kosmická technika" odborným garantem.

    Aktualizuji předběžnou informaci z 9. června 2010 týkající se "nového jízdního řádu" raketoplánů. Podle současných plánů NASA má Discovery startovat k misi STS-133 až 1. listopadu 2010, Endeavour STS-134 dne 26. února 2011 a pokud bude odsouhlaseno přidání letu STS-135 (aktuální stav je "mírný optimismus" - podrobněji se k otázce vrátím v příštích dnech), tak Atlantis odstartuje 28. června 2011.

    V neděli 18. července 2010 byl při železniční nehodě poškozený speciální vlak převážející z Moskvy na kosmodrom Bajkonur nosnou raketu Proton (výrobní číslo 53536) určenou pro zářijový start s trojicí satelitů Glonass. K incidentu došlo v železniční stanici Uljanovsk, kde se o sebe "otřely" dva nákladní vlaky převážející nadměrné náklady - jeden právě raketu Proton. První zprávy hovořily jen o poškození vagonů a o poškrábání rakety - podrobnější prohlídka ale ukázala i poškození nádrží prvního stupně. Proto bylo rozhodnuto nosič odeslat k dalším testům a opravám zpět k výrobci. Pro vypuštění družic Glonass (plánováno na 2. září) by ale měla být přímo na Bajkonuru k dispozici záložní raketa.

    "Letní vydání" časopisu Válka je obohaceno o můj čtyřstránkový článek "Raketoplán: vojenské dítě", který se věnuje okolnostem vzniku amerických raketoplánů (s vydatnou podporou Pentagonu) a jejich následnému využívání pro potřeby armády.

    Středa 28. července 2010

    John Glenn (první Američan ve vesmíru na palubě lodi Mercury Friendship 7 a zároveň nejstarší astronaut světa, který se proletěl raketoplánem Discovery STS-95 ve věku 77 let) vystoupil proti rušení programu raketoplánů. Ty by podle něj měly létat nejméně do doby, než bude k dispozici jiný americký dopravní prostředek. Nelíbí se mu především závislost na Rusku - jednak technická (v případě "uzemnění" lodí Sojuz není možná ani občasná návštěva ISS, která lidskou posádku potřebuje), jednak ekonomická (upozorňuje, že původně NASA platila za "letenku" v lodi Sojuz včetně zajištění půlročního pobytu na ISS 26,3 mil. USD, nejnověji už je to za stejnou službu 56 mil. USD). Pravdou je, že raketoplány by při životě teoreticky udržet šlo - ale s ohromnými náklady, velmi nízkou letovou frekvencí a pochopitelně na úkor jiných programů.

    Jméno Johna Glenna se objevilo ještě v jedné zprávě, která hovoří o tom, že tato legenda se v pondělí 19. července setkala s prezidentem Barackem Obamou. Obama prý mezi čtyřma očima Glennovi řekl, že americký kosmický program je plýtváním prostředky a že si ho země nemůže dovolit. Glenn si prý stěžoval, že prezident byl "neuctivý a bez zájmu, navíc mu skákal do řeči" - celé setkání pak charakterizoval jako "katastrofu". Je to zvláštní informace (ale kromě několika obecných frází se na veřejnost nic bližšího ze schůzky, která se skutečně konala, nedostalo). Pro úplnost: tuto "zvláštní informaci" přinesl Lyndon LaRouche, ekonom-samorost a aktivista, který založil několik politických stran a osobně se pokouší "na vlastní pěst" už od roku 1976 kandidovat na post prezidenta USA.

    Čína začala studovat možnost vývoje raketového motoru o tahu 600 tun, což by mohl být první signál ohledně stavby superrakety (s nosností nad 100 tun nákladu). Aneb i zamýšlený těžký nosič CZ-5 (kapacita až 25 tun nákladu) má využívat motory s tahem 120 tun (resp. 1200 kN - ale myslím, že nekorektní převedení na tah v tunách je pro našince lépe představitelné). Superraketa přitom nemá mnoho druhů využití: může třeba nést raketoplán nebo poslat kosmonauty na Měsíc.

    Třetí letošní vydání časopisu Ekologie a můj článek "Příběh ozónové díry" - aneb kosmonautika a tento fenomén.

    Úterý 27. července 2010

    Dne 22. června vyslal do vesmíru svoji devátou kosmickou raketu Shavit (první v září 1988) s družicí Ofeq-9. Byť devátá raketa a devátá družice svádí k tomu, že jde vždy létají v páru, není tomu tak. Třetí raketa Shavit (září 1994, pro technickou závadu selhala) totiž nesla neznámé zařízení - nikoliv družici řady Ofeq. A naopak: družice Ofeq-8 byla vypuštěna v lednu 2008 indickou raketou.

    Administrátor NASA Charles Bolden (mimochodem, v září navštíví na několik dní Prahu) musí žehlit průšvih, když v rozhovoru pro televizní stanici Al Džazíra 30. června 2010 uvedl, že jedním ze tří hlavních úkolů NASA "je nalézt cestu k muslimským zemím a povzbudit je, aby se více hlásily ke svému historickému podílu ve vědě, matematice a technice". Samozřejmě to vzbudilo vlnu značnou pozornost (doporučuji podívat se na blog 17. února 2010 - je zvláštní, že se tato informace objevuje znovu...) a svoji potřebu reagovat cítil i tiskový mluvčí Bílého domu Robert Gibbs. Ten prohlásil, že "Bolden se pravděpodobně uřekl", že "nejde ani o jeho úkol, ani o úkol NASA" a že "hlavním cílem NASA zůstává kosmický průzkum, věda a letectví".

    Také ředitel Roskosmosu Anatolij Perminov si pustil ústa na špacír, když na Mezinárodním ekonomickém fóru v Sankt Petěrsburgu prohlásil, že "Čína nereagovala na pozvání zapojit se do projektu ISS". To vyvolalo bouřlivou reakci (diplomaticky řečeno), protože ISS není ruským majetkem a protože jakékoliv pozvání případných dalších partnerů do programu za sto miliard dolarů je nutné řešit společným konsenzem. Informaci okamžitě důrazně dementovala NASA. (Jen pro zajímavost: už dříve zastupitelé ESA prohlásili, že by se účasti Číny na programu nebránili - a už to způsobilo značnou bouři.) Nakonec se ukázalo, že Perminov se pouze neformálně ptal Číny, zdali by neměla zájem zahájit jednání o vstupu do projektu ISS - zdůvodnil to potřebou záložní dopravní kapacity (Shenzhou) k ruským lodím Sojuz.

    Také v Letectví+kosmonautice 7/2010 byl příděl mých článků: "Falcon-9: premiéra na jedničku", "Cesta (skoro) na Mars", "ILA 2010 kosmická" a "Kosmická expozice Muzea vědy" (Science Museum v Londýně).

    Pondělí 26. července 2010

    Po pětitýdenním reportování o kosmické turistice v USA v roce 2010 zpět k "běžnému" obsahu blogu - aneb mám co dohánět. Dnes ráno v cca 8:20 h můj hlas zazněl (původně měl objevit i obličej, ale brněnské studio ČTV nemělo k dispozici přenosovou kapacitu) ve vysílání ČT24 na téma "ISS a kosmické smetí". Hovořil jsem s Antonínem Vítkem, který si ovšem celý výstup docela slušně zmonologizoval, čímž mi připomněl Cimrmana: "Já chci něco říct, ale on něco řekne... Chci zase něco říct, ale on zase něco řekne." Aneb já odpovídal na dvě otázky, Tonda Vítek na jednu jedinou. Což v jeho podání ze sedmi minut představovalo asi šest a půl minuty...

    Po autonehodě 16. června 2010 skončil ve velmi vážném stavu ruský kosmonaut Viktor Afanasjev (veterán z letů Sojuz TM-11/1990, Sojuz TM-18/1994, Sojuz TM-29/1999 a Sojuz TM-33/2001). Nehoda se stala na dálnicei "Ukrajina" u města Meščovsk (Kalužská oblast). Nehodu zavinil řidič protijedoucí vozidla, který náhle vybočil ze směru. Podle posledních dostupných informací je Afanasjevův stav velmi vážný a kosmonaut je udržovaný v umělém spánku. (Afanasjev byl loni v Praze v rámci kongresu kosmonautů ASE - viz např. blog 6. října 2009.)

    Další vážná nepříjemnost postihla dvojnásobného kosmonauta Vladimira Aksjonova (veterán z letů Sojuz-22/1976 a Sojuz T-2/1980), který při vysokohorském výstupu v Altaji prodělal srdeční příhodu. Záchranná helikoptéra jej dopravila do nemocnice - mimo nebezpečí ještě není, jeho stav je "jen" vážný. (Také s Aksjonovem jsem se několikrát potkal - viz např. blog 19. září 2007, 2. října 2007 nebo 9. října 2009.)

    Letectví+kosmonautika 6/2010 a moje tvorba. Aneb články "Constellation: co nám zůstane" (i když bude program Constellation zrušený, něco se už vybudovalo - u titulku je fotka zkušebního stavu A-3, který jsem měl možnost před několika týdny v USA na vlastní oči vidět - viz blog 14. července 2010), "Obama mění změněné plány" (úpravy směrování americké kosmonautiky), "Japonské meziplanetární cesty", "Z posádky do posádky" (vzpomíánka na Vitalije Sevasťjanova - viz blog 6. dubna 2010) a "San Diego Air & Space Museum" (pár fotek z návštěvy viz blog 24. října 2009).

    Pátek 23. července 2010

    Tak se plní sny - aneb vzpomínáte si ještě na "apollovník", který jsem přinesl na blogu 11. listopadu 2008? Dovolil jsem si jej lehce aktualizovat - neb jsem při jeho premiéře slíbil, že "určitě budu tvrdě pracovat na (jeho) dokompletaci". Poslušně tedy hlásím, že úkol je splněn: na vlastní oči jsem viděl všechna pilotovaná a letěná Apolla. "Apollovník" je tak nyní kompletní a jsou v něm jen mé vlastní fotografie... Po řadách:

  • Apollo-4 (Stennisovo kosmické středisko, stát Mississippi) a -6 (Fernbank Science Center v Atlantě, stát Georgia).
  • Apollo-7 (Frontiers of Flight Museum, Dallas, stát Texas) a -8 (Museum of Science and Industry, Chicago, stát Illinois).
  • Apollo-9 (San Diego Air & Space Museum, San Diego, stát Kalifornie) a -10 (Museum of Science, Londýn).
  • Apollo-11 (National Air and Space Museum, Washington D.C.) a -12 (Virginia Air and Space Center, Hampton, stát Virginia).
  • Apollo-13 (Kansas Cosmosphere and Space Center, Hutchinson, stát Kansas) a -14 (Astronaut Hall of Fame, Titusville, stát Florida).
  • Apollo-15 (National Museum of United States Air Force, stát Ohio) a 16 (U.S. Space and Rocket Center, Huntsville, stát Alabama).
  • Apollo-17 (Johnson Space Center, Houston, stát Texas) Skylab SL-2 (National Museum of Naval Aviation, Pensacola, stát Florida - viz blog 17. října 2008).
  • Skylab SL-3 (Great Lakes Science Center, Cleveland, stát Ohio) a SL-4 (National Air and Space Museum, Washington D.C.).
  • Apollo ASTP (California Science Center, Los Angeles, stát Kalifornie).
  • Čtvrtek 22. července 2010

    Další okruh po USA se uzavřel, takže je možné bilancovat. Suchou řečí statistik: máme za sebou 5485 mil (8825 km), odvezli si 7622 fotografií (zážitky se pochopitelně nedají kvantifikovat), domů si převezli 3387 kostek stavebnic Lego. Celkem jsme navštívili sedmnáct států USA (vypsáno postupně - s tím, že do některých jsme se vraceli opakovaně): Texas, Oklahoma, Kansas, Arkansas, Missouri, Illinois, Indiana, Ohio, Michigan, Pennsylvania, New York, Kentucky, Tennessee, Alabama, Florida, Mississippi a Lousiana.

  • Čtvrtek 17. června 2010 - Odlet z Evropy, trasa Praha-Londýn-Houston (stát Texas).
  • Pátek 18. června 2010 - Cesta do Corpus Christi, návštěva letadlové lodi USS Lexington (viz blog 22. června 2010), cesta do San Antonia (pevnost Alamo).
  • Sobota 19. června 2009 - Cesta do Dallasu, kromě jiného (např. Dealey Plaza - 22. listopadu 1963) Frontiers of Flight Museum (viz blog 23. června 2010). Nocování v Oklahomě.
  • Neděle 20. června 2010 - Vstupujeme do Kansasu a zajíždíme do města Hutchinson, kde je Cosmosphere (viz blog 25. června 2010). Sice je to pořádná zajížďka, ale nelitujeme (no, alespoň já ne - a ostatních pěti spolucestujících se raději demokraticky neptám). Nocujeme opět v Oklahomě.
  • Pondělí 21. června 2010 - Prohlídka Oklahoma City, zvláště pak Omniplexu (viz blog 28. června 2010) nebo památníku Oklahoma City National Memorial (teroristický útok proti Alfred Murrah Federal Building 19. dubna 1995). Najeli jsme na slavnou Route 66 (viz blog 27. června 2010) a nocovali kousek od Tulsy.
  • Úterý 22. června 2010 - Zajíždíme do Muskogee (ponorka Batfish), potom navštěvujeme Arkansas, opět se vracíme do Oklahomy a přes Kansas končíme v Missouri.
  • Středa 23. června 2010 - Projíždíme státem Missouri, ve městě St. Louis navštěvujeme místní Science Center (viz blog 29. června 2010). Vjíždíme do Illinois.
  • Čtvrtek 24. června 2010 - Vjíždíme do Chicaga. Návštěva Adlerova planetária (viz blog 30. června 2010) a Museum of Science and Industry (viz blog 1. července 2010). Krom toho jsme zavítali např. na počátek Route 66. Večer ještě prosvištíme Indianou a usínáme v Ohiu.
  • Pátek 25. června 2010 - Dnes je na pořadu dne hlavně město Cleveland (stát Ohio). Zde vidíme Glennovo kosmické středisko (viz blog 2. července 2010) a Great Lakes Science Center (viz blog 5. července). Zajíždíme do Michiganu, odpoledne pak přes Pennsylvánii do státu New York - a večer už posloucháme, kterak "temně hučí Niagára".
  • Sobota 26. června 2010 - Dopoledne se jdeme znovu ujistit, zdali je Niagára skutečně tak monumentální, jak se nám zdálo. Je. A tak zahajujeme návrat: opět přes Pennsylvánii do Ohia, kde nocujeme v hlavním městě Columbus.
  • Neděle 27. června 2010 - Nejprve je na pořadu dne National Museum of United States Air Force (viz blog 6. července 2010), odpoledne pak i Armstrong Air and Space Museum ve Wapakonetě (viz blog 7. července 2010). Opouštíme Ohio, vjíždíme do Indiany a kousek pod Indianapolisem nocujeme.
  • Pondělí 28. června 2010 - Přes silnici čtvrté kategorie (a to ještě kdo ví, jestli) se dostáváme do města Mitchell, kde je Virgil I. Grissom Memorial (viz blog 8. července 2010). Pokračujeme jižním směrem a přes Kentucky, Tennessee končíme v Alabamě (město Huntsville). Cestou míjíme raketu Saturn-1B (viz blog 9. července 2010).
  • Úterý 29. června 2010 - Den, který jsme věnovali návštěvě U.S. Space & Rocket Center v Hunstville (viz blog 12. července 2010). Poprvé na této cestě nocujeme dvě noci po sobě ve stejném hotelu.
  • Středa 30. června 2010 - Držíme jižní kurz. Projíždíme Birgingham, Montgomery a končíme v Mobile u Mexického zálivu. Cestou krátce navštívíme Floridu.
  • Čtvrtek 1. července 2010 - Dopoledne Battleship Memorial Park (viz blog 13. července 2010), odpoledne Stennisovo kosmické středisko NASA (viz blog 14. července 2010) a Michoud Assembly Facility (viz blog 15. července 2010), večer končíme v New Orleans (bydlení přímo ve Francouzské čtvrti jen asi dvacet metrů od legendární Bourbon Street. Aneb ráno Alabama, odpoledne Mississippi, večer Lousiana.
  • Pátek 2. července 2010 - Je na západ cesta dlouhá - aneb opouštíme New Orleans a míříme na Houston, kam večer přijíždíme. Kolečko se uzavírá.
  • Sobota 3. července 2010 - Pokus o návštěvu kosmické expozice The Houston Museum of Natural Science (viz blog 16. července 2010), nezbytné nákupy (Lego, oblečení & knihy) a balení. Večerní projížďka městem, abychom ještě na chvíli nasáli atmosféru "tam, kde svítí světla města Houston".
  • Neděle 4. července 2010 - Opouštíme hotel a vydáváme se do Johnson Space Center (viz blog 19. července 2010) a následně Sonny Carter Training Facility (viz blog 21. července 2010). Vracíme automobil a večer už nás Jumbo Jet unáší přes oceán zpátky do Evropy.
  • Pondělí 5. července 2010 - V poledne jsme v Londýně, menší eroplán nás pak odnáší do Prahy. Večer ještě absolvovat cestu do dálnici D(eath)-1 do Brna. Hra končí, jsme doma - ale za námi je cesta, na kterou se opravdu nezapomíná.
  • Středa 21. července 2010

    Administrativně pod Johnsonovo kosmické středisko (viz blog 19. července 2010) patří, geograficky však nikoliv. Řeč o výcvikovém středisku Sonny Carter Training Facility. Jeho základní částí je bazén dlouhý 61 m, široký 31 m a hluboký 12 m, který obsahuje 23,5 miliónu litrů vody (tedy 23500 tun!). Bazén primárně slouží k pípravě kosmonautů na práci v otevřeném prostoru (však jsou v něm také rozmístěné makety nejrůznějších komponent ISS), sekundárně pak k nácviku přežití posádek kosmických lodí při mimořádných situacích (např. přistání raketoplánu na vodní hladinu).

    Pondělí 19. července 2010

    A je tu slibovaná (viz blog 16. července 2010) návštěva Johnsonova kosmického střediska, domova (nejen) amerických astronautů. Za zmínku od naší poslední návštěvy (viz blog 18. října 2008) stojí třeba změna trasování prohlídek: ze všech tras vypadlo např. historické řídící středisko programu Apollo (odkud se řídila všechna přistání na Měsíci). Na úplně posledním snímku je (veřejně zatím nepřístupná - omluvte prosím horší kvalitu fotografie) raketa Titan-II, která byla jen několik dní před naší návštěvou převezena do Texasu z návštěvnického střediska Kennedy Space Center (stát Florida): nyní ji čeká rekonstrukce a vystavení v místní "zahradě raket". "Floridský" Titan-II nebyl několik posledních let veřejně vystavován poté, co jej v červnu 2006 z návštěvnického střediska odstranili kvůli špatnému technickému stavu. Florida ale bez rakety tohoto typu nezůstane, protože se jí podařilo získat jiný exemplář ze strategického skladu armády v Tucsonu (stát Arizona).

    Pátek 16. července 2010

    Kolečko se uzavírá - a jsme tam, kde jsme začínali. Tedy v Houstonu. Nezamířil jsem ale do proslulého Johnsonova kosmického střediska (nebojte se, i na něj dojde), ale do The Houston Museum of Natural Science. Jeho součástí je totiž i Isaac Arnold Hall of Space Science - v ní je např. dioráma první americké kosmické vycházky (Edward White/Gemini-4) nebo původní kabina Mercury MA-2 (test z února 1961). Bohužel: přišel jsem a (skoro) nic jsem neviděl, protože expozice je "dočasně uzavřena". Takže alespoň pár kosmických artefaktů - např. maketa lodi Orion nad vchodem do místního planetária nebo sada nářadí z programu Apollo. Takže příště...

    Čtvrtek 15. července 2010

    Jen pár desítek minut jízdy od Stennisova kosmického střediska je továrna Michoud Assembly Facility. Ta byla založena v roce 1940 pro válečnou výrobu letounů, později zde vznikaly např. motory pro tanky Sherman. Poté převzala továrnu do správy NASA, která zde montovala stupně raket Saturn-1B a -5. Po ukončení lunárního programu tu pak desítky let vznikaly hlavní nádrže raketoplánů (historicky poslední vyrobený kus byl z továrny vyexpedovaný jen několik dní po naší návštěvě). U jedné z bran do továrny je dnes vystavený poslední vyrobený první stupeň rakety Saturn-5 (SA-515). Do budoucna se předpokládalo využití továrny v programu nosných raket Ares, ale po jejich plánovaném zrušení je osud zařízení značně nejistý. (Mimochodem, pro program Ares bylo zahájeno rozšiřování továrny: viz poslední snímek.)

    Středa 14. července 2010

    Další zastávkou na cestě po USA bylo Stennisovo kosmické středisko - dnes bez testu raketového motoru (viz blog 26. října 2008). Každopádně jsme měli možnost si prohlédnout výstavbu nového zkušebního stavu A-3 (druhý řádek, druhý snímek), jehož základní kámen byl položený jen dva dny po naší minulé návštěvě...

    Úterý 13. července 2010

    Už dvakrát jsem tudy projížděl (v letech 1996 a 2008), ale dosud nikdy nebyla příležitost sešlápnout brzdový pedál a chvíli pobýt. Tak až letos. Aneb Battleship Memorial Park ve městě Mobile (stát Alabama). Je tu nejen bitevní loď USS Alabama, ale také ponorka USS Drum, letoun B-52 Calamity Jane a mnoho dalších exponátů (rakety, tanky, letouny, ostatní bojová technika...).

    Pondělí 12. července 2010

    Z návštěvy U.S. Space & Rocket Center (při NASA Marshall Space Center v Huntsville, stát Alabama) bych rád vyzdvihnul dva okamžiky. Prvním bylo kladení banánu k hrobu první opici (přesněji kotulu veverovitému) jménem Miss Baker (srovnejte s podobným úkonem provedeným dříve v Alamogordu v Novém Mexiku - viz blog 6. listopadu 2009). Druhým byla opakovaná jízda na atrakci Space Shot. To je věž o výšce 60 metrů, u jejíž paty si sednete do křesel (tvrdých), necháte se přikurtovat a než řeknete "švec", míříte směrem vzhůru. Výšku 40 m dosáhnete za 2,5 sekundy. Při tom "ochutnáte" přetížení 4 G - a nahoře se ocitáte na dvě až tři sekundy ve stavu beztíže. Aneb zážitek, který si opravdu zapamatujete! (Jinak jsme na tomto místě již dříve pobývali - viz blog 27. října 2008.)

    Neděle 11. července 2010

    Události zopakovat nejdou - na místa se však (občas) vrátit lze. Aneb na místa, která už dříve navštívil starší Marek, se nyní podíval i mladší Michal. Na snímcích vlevo vždy Marek při minulých cestách (celkem má navštíveno už 23 států USA), vpravo na stejných místech Michal (navštíveno "jen" 19 států USA - co byste ale chtěli od někoho, komu jsou tři roky?).

    Sobota 10. července 2010

    A ještě jednou momentky z poslední okružní jízdy po USA (předchozí viz blog 3. července 2010 a 26. června 2010).

    Pátek 9. července 2010

    Ani raketa Saturn-1B stojící coby poutač u dálnice I-65 na hranicích Tennessee a Alabamy není pro čtenáře tohoto blogu žádnou novinkou - viz záznam 28. října 2008. (Ostatně, k vidění byla i v knize Poklady kosmonautiky jako velká podkladová fotografie na straně 49.) Ale když už byla při cestě, tak jsme zastavili a na program Apollo (jehož byla součástí) zavzpomínali.

    Čtvrtek 8. července 2010

    Nedovedete si přestavit, jakými silnicemi čtvrté třídy musí člověk absolvovat cestu, aby se dostal do městečka Mitchell v Indianě (je to ještě větší zapadákov, než Wapakoneta - viz blog 7. července 2010 - která je dle počtu obyvatel dvojnásobně větší). Co nás sem táhlo? Fakt, že jde o rodné město astronauta Guse Grissoma (suborbitální Mercury Liberty Bell 7, premiérový let nové lodi Gemini-3 a požár v kabině Apollo-1). V místním lesním parku je přitom jeho památník (Virgil I. Grissom Memorial). Ač má pouhé tři místnosti (a kino, které ovšem má nějaké tři řady sedadel), je perfektně vyvedený. Najdeme tu kosmickou loď Gemini-3 (uprostřed lesa je to možná poněkud nečekané) a desítky unikátních exponátů, vesměs věnovaných Grissomovou rodinou (podpisy, dokumenty, artefakty, propustky, rukavice, helmy...). Při srovnání dvou podobných muzejí ve Wapakonetě a v Mitchellu vychází to druhé tak o deset tříd výše...

    Středa 7. července 2010

    Wapakoneta je malé ospalé městečko asi hodinu jízdy severně od Daytonu (viz blog 6. července 2010). Nebylo by ničím zvláštní, kdyby se tu 5. srpna 1930 nenarodil Neil Alden Armstrong - první člověk, který vkročil na Měsíc. Proto je zde vybudováno Armstrong Air and Space Museum. Nemohli jsme vynechat (mj. je tu návratový modul lodi Gemini-8), ale kdovíjak uchváceni jsme nebyli. Málo informací a artefaktů o Armstrongovi, kosmonautice, historii - prostě taková prazvláštní směska bez hlavy a paty. Myslím, že rodné město Neila Armstronga by o něm mohlo dát dohromady výrazně více artefaktů. (V protilehlém McDonaldovi bylo několik vitrín s mnohem zajímavějšími fotografiemi a předměty - majitelka je totiž Armstrongovou spolužačkou. Přitom ve Wapakonetě je prakticky každý Armstrongovým spolužákem, tak proč v jeho muzeu mají vystaveno houbeles?) Osobně mě nejvíce zaujal podpis desetiletého Armstronga na skautské zástavě a sbírka metálů, které dostal během svého turné následujícího v roce 1969 po přistání na Měsíci.

    Úterý 6. července 2010

    Národní muzeum leteckých sil ve městě Dayton (stát Ohio) na letecké základně Wright-Patterson AFB je instituce, která rozhodně stojí za návštěvu. Kosmická expozice sice není velká (přesto v ní najdete například návratovou kabinu Apolla-15 nebo dvě neletěné lodi Mercury a Gemini-B - a navíc mnoho exponátů z oblasti raketové techniky), ale v letecké se tají dech i laikovi. Je zde vystaveno prakticky všechno, co kdy americké letectvo používalo: B-1B, B-2 Spirit, XB-70 Valkyrie, SR-71 Blackbird, všechny "létající pevnosti" (včetně stroje B-29 Bockscar, který svrhl atomovou bombu Fat Man na Nagasaki) či stíhačky ze všech možných i nemožných válek, experimentální stroje a další a další a další... Na alespoň letmou prohlídku jeden den nestačí - a to nehovoříme o okolních "atrakcích" jako je například Memorial Park (obsahuje přes 500 různých pomníků a památníků) nebo po okolí muzea roztroušené pamětní desky a další mementa připomínající činnosti bří Wrightů.

    Pondělí 5. července 2010

    Bez mučení se přiznám, že tato lokalita nebyla na naší cestě v plánu. Ale Osud tomu chtěl jinak. Aneb když jsme odlétali za oceán, tak v Glennově kosmickém středisku NASA (stát Ohio) kabina Skylab SL-3 už nebyla vystavena - a v Great Lakes Science Center vystavena ještě nebyla (viz blog 2. července 2010). Jenže ouha: jsem v USA, čtu si kosmické novinky na internetu a najednou vidím, že kabina byla právě v dotyčný den (!!!) převezena z Glennova střediska do Great Lakes Science Center a že zde bude již druhý den vystavena. Okamžitě měníme směr jízdy i plány a míříme do Clevelandu, kde jsme mezi prvními, kdo mají kabinu možnost vidět v novém "působišti". Operativněji to už snad nešlo...

    Sobota 3. července 2010 (CST)

    Dnes opět nějaké nekosmické momentky z cest.

    Pátek 2. července 2010 (CST)

    Kdysi se jmenovalo Lewisovo (někde doma bych určitě ještě vyštrachal vlastnoručeně pořízenou fotografii s tímto jménem), dnes je Glennovo - výzkumné středisko NASA v Clevelandu ve státě Ohio. Ještě loni na podzim zde bylo i návštěvnické středisko, ovšem jen minimálně navštěvované - a tak zavřelo brány a bylo přemístěno do Great Lakes Science Center (viz poslední obrázek). Něco málo informací jsem přinesl na blogu 19. února 2010.

    Čtvrtek 1. července 2010 (CST)

    V Chicagu jsme zavítali ještě do jedné instituce: Museum of Science and Industry. Zde je k vidění (opět: kromě mnoha a mnoha jiných exponátů) loď Mercury Aurora 7 astronauta Scotta Carpentera a kabina Apollo-8 (kteroužto misi snad netřeba zdlouhavě představovat). Muzeum je rozsáhlé a zajímavé a rozhodně stojí za návštěvu: třeba i proto, že je zde k vidění nacistická ponorka U-505 (poslední snímek).

    Středa 30. června 2010 (CST)

    Dnes Chicago: jmenovitě Adlerovo planetárium, které je domovem kosmické lodi Gemini-12 (poslední let z programu Gemini).

    Úterý 29. června 2010 (CST)

    Ve městě Saint Louis (stát Missouri) je architektonicky skvěle řešené planetárium jménem James S. McDonnell (v prostorách St. Louis Science Center). Proč skvěle architektonicky? Protože vejdete dovnitř, hned ve foyeru narazíte na nejcennější kosmické exponáty - a až pak jsou pokladny do další části expozice. Ony nejcennější exponáty by přitom stály i za poměrně vysoké vstupné: jde totiž o dvě kosmické lodě Mercury a Gemini. A pozor - obě nepoužité! V případě Mercury jde o kabinu s výrobním číslem 19 (dříve vystavovaná ve švýcarském Luzernu - viz blog 19. září 2007 nebo 6. srpna 2008), v případě Gemini pak o model 3A. Šlo o neletěný prototyp určený k bezpilotní zkoušce, který ale nebyl použit, protože bezpilotní Gemini-1 a -2 sí vedly za letu výtečně - a fakticky tak nebylo dále co zkoušet. Krom toho je u kabin malá kosmická výstavka a přímo před planetáriem exponáty vztahující se k soutěži X-Prize.

    Pondělí 28. června 2010 (EST)

    Dnes bez mapy, neb by byla stejná jako v pátek 25. června 2010. Výlet do Hutchinsonu v Kansasu byl totiž jen "závlačkou": po stejné trase jsme se vrátili do Oklahoma City, kterým jsme dříve jen projeli. A zde zavítali do Omniplexu (předchozí návštěva viz blog 21. října 2008). A to proto, že tu minule byla kosmická expozice "v rekonstrukci" a protože jsme ve skladišti zahlédli rozloženou maketu lunárního modulu. Kosmická expozice sice již byla otevřená (ale nových exponátů bylo pomálu), ale lunární modul byl stále rozložený - jen přibylo několik částí a byla zahájena stavba i makety celé lodi Apollo. Tak zase někdy příště...

    Neděle 27. června 2010 (EST)

    Naše cesta nemohla (stejně jako při minulých návštěvách USA - viz blog 20. října 2008 nebo 1. listopadu 2009) minout ani legendární Route 66... Dva z nás (já a Marek) ji teď máme kompletně projetou (částečně v její bezprostřední blízkosti po novějších komunikacích) po celé délce - od Chicaga až po Los Angeles.

    Sobota 26. června 2010 (EST)

    Nejen kosmonautikou živ je (věřte, nebo ne) člověk: dnes několik momentek z cest. Není čas a síla popisovat všechny, takže jen první dvě z posledního řádku: křížek na silnici značí místo, kde kulka (kulky?) dostihla prezidenta Kennedyho - na druhém snímku je pak památník Karla Havlíčka Borovského, který jsme našli v Chicagu.

    Pátek 25. června 2010 (CST)

    Stále držíme severní kurz: opustili jsme Texas, prosvištěli Oklahomou a zabrzdili v Kansasu. Ve městě Hutchinson jsme navštívili "Kosmosféru" (Cosmosphere). Pokud jsem dodnes opakovaně tvrdil, že nejlepší kosmické muzeum na světě je Stafford ve Weatherfordu (stát Oklahoma, viz blog 22. října 2008), pro příště budu minimálně váhat, zdali prvenství nepatřé právě Cosmosphere. Hromada unikátních exponátů s neméně unikátními popiskami, to vše ve velmi rozsáhlé expozici. Jen z oblasti pilotovaných kosmických lodí zde je Mercury Liberty Bell 7 (vylovená v roce 1999 z Atlantiku), Gemini-10, legendární Apollo-13, havarovaná (!) kabina Mercury Atlas-1 (29. července 1960) a sovětská družice Kosmos ze série Vostok - z maket pak ve skutečné velikosti Voschod-2, soulodí Sojuz-Apollo, znovu Mercury, lunární modul nebo raketoplán Endeavour. A to nepočítám třeba "White Room" z věže LUT-3 (Launch Umbilical Tower), kterou do lodí Apollo nastupovaly posádky. A když k tomu připočteme třeba fakt, že se v krámku se suvenýry daly (kromě tisíců jiných věcí) koupit desítky a desítky podpisů amerických astronautů (včetně těch, kteří třeba již dvacet let nejsou s námi), mé nadšení neznalo mezí.

    Čtvrtek 24. června 2010 (CST)

    Uznávám, už jsme tady byli - viz blog 19. října 2008. Ale ctěný čtenář jistě také uzná, že do Dallasu se nejezdí každý den... Aneb další zastávkou na naší okružní cestě po USA se stalo muzeum Frontiers of Flight.

    Středa 23. června 2010 (CST)

    Od letadlové lodi USS Lexington (viz blog 22. června 2010) jsme zamířili na sever a skrze San Antonio a Austin se dostali až k městečku McGregor. O něm jsem už psal i na tomto blogu - pamatovat si ale záznam z 26. listopadu 2008 je jen pro skutečné znalce. Tak tedy: své zkušební stavy tu má společnost SpaceX, která zde testuje jednotlivé motory, jejich celé bloky nebo celé stupně svých raket Falcon-1 a -9. Žádnému testu jsme sice nebyli osobně přítomní, ale moci se přiblížit doslova na pár metrů k nejrůznějšímu zkušebnímu i podpůrnému zařízení patřilo k velmi silným zážitkům. (Poslední řada fotografií nebyla nafocena námi: je jen ilustrační, aby bylo bez dlouhého popisování jasnější, k čemu co vlastně slouží nebo se používá.)

    Úterý 22. června 2010 (CST)

    Kdo si při čtení včerejšího záznamu na blogu vzpomněl, že "v dáli svítí světla města Houston" (stát Texas), vzpomněl si samozřejmě správně. Přiletěli jsme, ale ani se neohřáli (jen to jen obrazné, vedro je tu jinak děsivé) a hned se vydali na "okružní jízdu". První zastávka byla v texaském městě Corpus Christi, konkrétně šlo o letadlovou loď USS Lexington. Nebyla to naše první navštívená letadlová loď (viz blog 29. řijna 2008 a v roce 2009 13. května, 23. a 28. října), ale pro mě byla významná něčím jiným: šlo o poslední veřejně přístupnou letadlovou loď, kterou jsem ještě neměl možnost osobně navštívit (viz článek v časopise Válka, o kterém jsem informoval na blogu 30. března 2010).

    Pondělí 21. června 2010 (CST)

    Pozorní čtenáři si na pátečním blogu všimli drobné odchylky - u data bylo uvedeno "CST". To je zkratka Central Standard Time, Centrální místní čas. Aneb kde to jsme? Kam míříme? Co máme v plánu? Odpovědi na tyto otázky najdete zde v následujících dnech (podle možností internetového připojení). Držte nám palce: zatím "v dáli svítí světla města ..."

    Pátek 18. června 2010 (CST)

    Německý astronaut Gerhard Thiele (veterán z letu Endeavour STS-99/2000) dal vale nejen evropskému oddílu astronautů, ale i Německu - a našel si práci ve Vídni. Pracuje nyní v "think tanku" ("myšlenková nádrž" - no, dříve by se asi řeklo "konzultační firma") European Space Policy Institute.

    Před půldruhým rokem matematikové spočítali, že je něco podobného možné s pravděpodobností menší než dvacet procent - a přesto to vyšlo. Aneb NASA během čtrnácti měsíců (březen 2009 až květen 2010) vyslala do vesmíru celkem osm raketoplánů! (Pro připomenutí: mise Discovery STS-119, Atlantis STS-125, Endeavour STS-127, Discovery STS-128, Atlantis STS-129, Endeavour STS-130, Discovery STS-131 a Atlantis STS-132.) A to navzdory dramatickému poklesu zaměstnanců v programu. Zatímco v roce 2005 jich pracovalo na raketoplánech 14577, nyní jen 9878 (pozor, jsou to zaměstnanci NASA, nikoliv kontraktoři).

    A ještě jednou návštěva aerosalónu ILA v Berlíně: tentokrát společné fotografie s kosmonauty. Zleva: Thomas Reiter, Hans Schlegel a Ernst Messerschmidt.

    Čtvrtek 17. června 2010

    Češi mají další unikátní příležitost pojmenovat kosmickou misi evropského astronauta (tu první měli loni, kdy se vybíralo jméno výpravy Švéda Christera Fuglesanga letícího na raketopánu Discovery). Evropská kosmická agentura vyhlásila veřejný "konkurz" na pojmenování nadcházející půlroční mise italského astronauta Paola Nespoliho (plánovaný start 10. prosince 2010 společně s ruským kosmonautem Dmitrijem Kondratěvem a americkou astronautkou Catherine Colemanovou). Přesné podmínky výběru jmen mise jsou na výše uvedeném odkazu (už jsem jej přeložil i do češtiny, takže by se v dohledné době mohl objevit na českých stránkách webu ESA, ale ruku do ohně za to nedám: protože se "článkovod" lehce zadrhl, je před ním osm příspěvků čekajících na zveřejnění). Uzávěrka je každopádně 30. června 2010.

    Přiblížit nejširší veřejnosti kosmonautiku umožňuje i aktivita NASA "Face In Space". Její podstata je jednoduchá: stačí na výše uvedenou stránku poslat svoji fotografii. Ta bude následně uložena na nějaký datový nosič, se kterým se vydá do vesmíru (buď při misi Discovery STS-133 nebo Endeavour STS-134). Následně obdržíte potvrzení, že Vaše tvář skutečně byla (byť v datové podobě) ve vesmíru.

    Několik perliček a zajímavostí z aerosalónu ILA. Za pozornost stojí třeba model výsadkového modulu mise ExoMars (druhý řádek, druhý snímek) nebo studie nové evropské nosné rakety (poslední fotografie).

    Středa 16. června 2010

    V pondělí 14. června 2010 zemřel trojnásobný sovětský kosmonaut Leonid Kizim (68). Zúčastnil se výprav Sojuz T-3/1980, Sojuz T-10/1984 a Sojuz T-15/1986. Na svém kontě měl téměř 375 dní strávených ve vesmíru, přičemž postupně navštívil stanice Saljut-6, Saljut-7 a Mir. V rámci své poslední výpravy přitom pracoval jak na Saljutu-7, tak na Miru (šlo o první a - pokud mě paměť neklame - jediný přelet mezi kosmickými stanicemi v historii).

    Návratový modul japonské meziplanetární sondy Hayabusa úspěšně dosedl do přistávací oblasti v australské poušti Woomera. Následně byl vyzvednutý a nyní míří do Japonska, jde by měl být o víkendu otevřený: teprve pak se vědci dozvědí, zdali mise byla úspěšná a zdali se na palubě modulu nachází vzorky horniny z asteroidu Itokawa. Sonda Hayabusa odstartovala v roce 2003, přičemž se na Zemi měla vrátit o čtyři roky později. Protože ji však sužovaly technické problémy, přistála až nyní - se čtyřletým zpožděním. Během své mise se dvakrát pokusila dosednout na povrch asteroidu Itokawa, jednou se jí to podle všeho povedlo. Je ale otázkou, zdali se podařil i hlavní úkol: odbět vzorků hornin.

    Ze "Dne kosmonautů" na aerosalónu ILA v Berlíně (viz blog v minulých dnech) jsme se pochopitelně nemohli vrátit s prázdnou.

    Úterý 15. června 2010

    Kolik má Houston astronautů? Věřte, nebo ne, ale - nula. Do dnešního dne se skutečně do vesmíru nevydal žádný astronaut, který by se právě v Houstonu (kde je jinak řídící středisko amerických pilotovaných letů a výcvikové středisko astronautů) narodil! (A to se Američanů dosud vydalo na oběžnou dráhu 331!) Historie se přepíše právě dnes, když do vesmíru odstartuje na palubě lodi Sojuz TMA-19 společně s ruským velitelem Fjodorem Jurčichinem a americkým kolegou Douglasem Wheelockem astronautka Shannon Walkerová, která má v rodném listě uvedeno právě "Houston".

    Mimochodem, Walkerová je posledním členem oddílu 2004, který se zatím nevydal do vesmíru. Stejně tak je posledním členem oddílu amerických astronautů, který za sebou nemá letovou zkušenost - oddíl 2009 nelze počítat, protože je teprve v polovině přípravy. A nejméně do roku 2013, možná i 2014, je také posledním novým americkým astronautem: nominace posádek ISS jsou hotové do konce roku 2012 a než dokončí výcvik oddíl 2009, pravděpodobně budou astronauti nominováni až do konce roku 2013.

    Jihokorejská raketa Naro-1 neuspěla ani na druhý pokus (viz blog 10. června 2010) a opět havarovala. Spojení s ní bylo ztraceno ve 137. sekundě letu, tedy ještě v průběhu činnosti motoru prvního stupně. To může svádět k doměnce, že selhal právě první stupeň. Zatím to ale vypadá na jiný problém: podle některých informací se předčasně oddělil (odtrhl?) druhý stupeň nosiče, což v konečném důsledku vedlo k jeho zkáze. Ruští a jihokorejští specialisté každopádně již začali připravovat třetí start rakety Naro-1. Ten by se mohl uskutečnit někdy v roce 2011.

    Často si říkám, že mě v mém věku nemůže nic překvapit: přesto mi opět spadla čelist. Poté, co se Marek vlastní "vinou" procpal do televize (viz blog 4. května 2010 - psal jsem tehdy mj. "Dobře si hlídejte děti, i když jim je jen šest!") ho triumfoval mladší tříletý (!) bráška Michal. Tomu se regionální vysílání evidentně zdálo příliš bezvýznamné, a tak se osobně realizoval rovnou na webu Evropské kosmické agentury! Ano, ve fotoreportáži ESA z aerosalónu ILA v Berlíně je skutečně fotografie s Michalem! (Kosmonauti - zleva Eyharts, Thiele, De Winne a Schlegel - a celý svět se zřejmě domnívají, že se Michal vydal fotit právě hvězdné hrdiny. Není tomu ale tak. Když se podíváte na to, co má na displeji, pochopíte jeho prohlášení po návratu zpět na židli: "Tatínku, vyfotil jsem stoleček!" Originál fotografie viz druhý řádek, kde je i jeden bezprostředně následující Michalův pokus o vyfotografování kosmonautů.)

    Pondělí 14. června 2010

    Dvojnásobný americký astronaut (veterán z letů STS-123/2008 a STS-129/2009) Michael Foreman opouští aktivní službu. U NASA však zůstává, stal se ředitelem externích programů v Glennově výzkumném středisku (stát Ohio).

    Podle ředitele Kennedyho kosmického střediska Roberta Cabany je "prakticky jistý" přesun mise STS-134 na počátek roku 2011. Tím pádem "dostává zelenou" i zamýšlený odklad mise STS-133 (která tak bude jediným letem raketoplánu ve druhé polovině letošního roku) na konec října (viz blog 9. června 2010). Odkladu STS-133 nasvědčuje i prodloužení letu o tři dny a zařazení dvou kosmických vycházek do jeho náplně. Dosud se nepočítalo s žádným kosmickým výstupem: STS-133 měl být poslední program v letu raketoplánů a jeho cílem mělo být výhradně zásobování stanice. S prohozením letů STS-133 a -134 (viz blog 27. a 28. dubna 2010) plus odkladem druhé jmenované na příští rok jednak prvně jmenovaný pozbyl status "poslední let" a jednak se otevřel prostor pro výcvik astronautů na výstupy do otevřeného prostoru.

    V pátek se na berlínském aerosalónu ILA 2010 konal "Den kosmonautů" (avizo viz blog 27. května 2010). Devět se jich zúčastnilo osobně, další dva kandidáti byli přítomni pomocí telemostu. Kromě toho se po veletrhu pohybovalo i několik dalších kosmonautů: např. Talgat Musabajev a prý i první dlouhodobá posádka ISS. Na ně jsme už štěstí neměli. (První řada: Ernst Messerschmidt; Léopold Eyharts s Gerhardem Thielem. Druhá řada: Thomas Reiter; videomost z Kolína nad Rýnem. Třetí řada: Ulf Merbold; André Kuipers; celkový pohled z perspektivy devadesáticentimetrového fotografa.)

    Čtvrtek 10. června 2010

    Za včerejším zrušeným pokusem o start druhé jihokorejské kosmické rakety Naro-1 stojí selhání automatického hasícího systému přímo na rampě: ze tří hasících trysek uniklo asi 600 kubíků vody a cca tři kubíky hasicí přísady (celkem je jí k dispozici osmnáct kubíků). Protože se závadu podařilo rychle identifikovat, odstranit a protože se negativně neprojevila na přípravách rakety ke startu, bude pokus o vzlet zopakovaný dnes v 10:01 h středoevropského času.

    Evropskou kosmickou agenturu čeká v souvislosti s krizí veřejných rozpočtů v Evropě "utahování opasků". Nemělo by se projevit na již schválených nebo na nejbližší dobu připravovaných misích, ale velkou otázkou je ochota a schopnost osmnácti členských zemí ESA plnit své závazky do budoucna. ESA hodlá situaci řešit tak, že bude fungovat na dluh (což je mimochodem přesně ta filozofie, která za současnými evropskými rozpočtovými problémy stojí). Dnes ESA uzavírá kontrakty a proplácí zálohy. Do budoucna by měla uzavírat kontrakty a platit až realizaci - dle Ludwiga Kronthalera (ředitele zdrojů ESA) dají firmy přednost kontraktům s pozdější platbou před kontrakty žádnými. Což je sice pravda, ale nutnost externího financování s sebou přinese zdražení projektů (byť skryté - někdo je ale bude muset zainvestovat, prostě na ně půjčit). A ty se stejně jednou budou muset hradit. ESA každopádně ohlásila zmrazení svých výdajů v letech 2010 a 11 na úrovni roku 2009: 3,35 mld. euro.

    Včera jsem se skutečně objevil v pořadu Sama doma - hned po příchodu ze mě moderátorky servaly kravatu s tím, že jsem moc formálně oblečený a že to nebudou tolerovat (nemohu posoudit, neb Sama doma jaksi z pochopitelných důvodů nesleduji). No, nakonec to nějak dopadlo i bez kravaty (a to se ze mě děvčata snažila servat i sako - vzhledem k technickému stavu košile jsem to striktně odmítl). Jinak mě na televizních vystoupeních připadá krapet podezřelé, proč mi maskérky s přibývajícími lety (mými) pudrují čelo stále výše a výše...

    Středa 9. června 2010

    Manažeři NASA začali zvažovat rozvolnění letů raketoplánů (už několikrát jsem psal, že stávající data letů jsou neudržitelná) včetně přidání mise STS-135. Nový "jízdní řád" by podle nich měl vypadat následovně (u STS-135 se přitom váhá mezi stroji Atlantis, který by byl logicky na řadě, a Discovery, jehož použití by přineslo určitou úsporu nákladů):

  • Discovery STS-133: 28. října 2010.
  • Endeavour STS-134: 24. února 2011.
  • Atlantis STS-135: 24. června 2011.
  • Start rakety Naro-1 byl tři hodiny před plánovaným dnešním startem odložený kvůli "problémům s požární bezpečností". Podle informací dostupných v okamžiku psaní těchto řádků došlo k selhání v oblasti protipožárních jednotek, které by při případném požáru nosiče nemohly odpovídajícím způsobem zasáhnout. Bližší informace včetně nového data startu budou k dispozici později.

    Není to nejtypičtější místo, kde bych se pravidelně objevoval, ale... Dnes od 12:30 h se objevím jako host v pořadu České televize "Sama doma" (aneb Být doma neznamená hloupnout). Hovořit budu na téma "sociálních sítí". Mimochodem, toho blba, který pojem "social networks" poprvé tupě přeložil do češtiny jako "sociální sítě" (a ono se to ujalo) bych chtěl někdy potkat. Správný překlad je "společenské sítě". Neb když hovoříme v Česku o sociální síti, máme na mysli různé podpory, přípavky a dávky - nikoliv sítě komunitní.

    Narazil jsem na zajímavé fotografie raket Redstone na Floridě "převrácených" hurikány Frances a Jeanne (oba září 2004). Jedná se o raketu na historickém startovacím komplexu 5/6 mysu Canaveral a raketu při vstupní bráně do Kennedyho kosmického střediska. Dnes jsou obě rakety již zrekonstruované (a ukotvené mnohem pevněji, než dříve).

    Úterý 8. června 2010

    Na zítřek se chystá druhý start jihokorejské rakety Naro-1 (první pokus viz blog 25. a 26. srpna 2009). Jeden z ruských techniků (32letý programátor), kteří start pomáhají zajišťovat, se přitom teď o víkendu pokusil o sebevraždu: s vážným poraněním byl převezený do nemocnice, kde policii uvedl, že se "nebyl schopen vypořádat se stresem" před startem rakety.

    Čína zpřesnila své plány ohledně budoucího průzkumu Měsíce. Opět potvrdila start sondy Chang´e-2 na letošní říjen. Dále uvedla, že sondy Chang´e-3 a -4 (2013 a 15) se mají pokusit o přistání na Měsíci. A že sondy Chang´e-5 a -6 mají provést automatický odběr vzorků horniny. První z nich má přitom startovat v roce 2017.

    Od minulého pátku je až do prázdnin v liberecké knihovně k vidění výstava mapující třicet let tvorby pánů Ladislava Badalce a Ladislava Jakubča. Pan Badalec je (kromě jiného - výstava má mnohem širší záběr) přední český autor vystřihovacích modelů. A protože je velký příznivec kosmické techniky, najdeme v jeho tvorbě a pochopitelně i na výstavě mnoho "kosmických" exponátů. (Tvorba pana Badalce ostatně viz blog 5. května 2010, 4. a 15. září 2009 či 16. května 2008 - a ještě bych mohl pokračovat.) Při příležitosti výstavy byla ("s podporou Kulturního fondu Statutárního města Liberec" - uf, doufám , že jsem dostál liteře zákona) vydána vystřihovánka "Čtenář Kája a papírová kosmosšipka". Myslím, že nejsem jediný, komu "kosmosšipka" připomíná turistické letadlo SpaceShipOne/Two.

    Pondělí 7. června 2010

    Zvláštní objev sondy Cassini na saturnově měsíci Titan ukazuje, že by na jeho povrchu mohl existovat život. Dlouhodobá pozorování ukázala, že vodík z horních vrstev atmosféry sestupuje k povrchu Titanu - a tady nevysvětlitelně mizí. Jedním z možných (byť asi ne nejpravděpodobnějších) vysvětlení je i přítomnost živých organismů na povrchu, které jej potřebují pro svoji existenci a které jej "konzumují".

    Evropská kosmická agentura (ESA) přináší další letošní vydání magazínu ESA Bulletin 142. Kromě papírové formy existuje i v on-lině podobě.

    Po hokejovém šampionátu a volbách do Poslanecké sněmovny jsme v pátek mohli sledovat další dechberoucí událost spojenou s občasnými zástavami srdce - a také se šťastným koncem. Aneb raketa Falcon-9 se skutečně vydala do vesmíru a při svém premiérovém letu dosáhla oběžné dráhy. Start byl několikrát odložený, videosignál z letu opakovaně vypadával, ale oběžná dráha byla dosažena. Což je na první start moc důležité: raketa Falcon-9 zkrátka prokázala, že se do vesmíru dostat "umí" a že i kdyby si začala připisovat nezdary (jako že dříve či později začne), jde o životaschopnou koncepci. Upřímně gratuluji Elonu Muskovi a celé společnosti SpaceX a přeji mnoho elánu i úspěchů při dalších misích!

    Pátek 4. června 2010

    Dnes v 17:00 h středoevropského času se otevírá čtyřhodinové startovací okno pro vypuštění premiérové rakety Falcon-9. Včerejší tisková konference společnosti SpaceX plus dřívější zprávy (z tohoto týdne) si už dopředu lehce připravují půdu na možný (očekávaný?) nezdar. Jednak Elon Musk zopakoval svůj předpoklad úspěšnosti prvního startu na 70 až 80 procent (viz blog 2. prosince 2009). Zdůraznil dále, že za "dobré" by považoval úspěšnou funkci prvního stupně, za výborné úspěšné odhození prvního stupně a zážeh motorů stupně druhého. Jsem rád, že nezdary minulých let lehce usadily společnost SpaceX "na zem" a že máme střízlivější hodnocení situace - a nikoliv velkohubá (ale bezzubá) prohlášení. Viz např. slib z roku 2002 na první start v roce 2004 a salvu deseti raket v roce 2005 (dodnes firma tolik raket ani nevyrobila, natož aby vypustila). Každopádně: držím palce! (I když si myslím, že význam Falconu-9 a Muska pro kosmonautiku je obecně hodně přeceňován. Rozšiřuje konkurenci, ale zatím nepřináší nic nového - ani technicky, ani ekonomicky, ani z hlediska termínů realizace, snad jen společensky: o jeho projektu se hodně mluví a diskutuje. Což je samozřejmě dobře.)

    Společnost SpaceX zároveň oznámila, že zruší jeden testovací let lodi Dragon v rámci programu COTS. Původní smlouva s NASA počítala s trojicí testů: první (plánovaný na konec roku 2008) měl odzkoušet loď a raketu, druhý měl znamenat přiblížení lodi k ISS na cca deset kilometrů, až třetí spojení se stanicí (oba měly být realizované v prvním pololetí 2009). SpaceX nyní chce druhý let vypustit a přejít rovnou ke třetímu (tedy k letu na stanici). Nyní počítá s prvním někdy koncem léta či počátkem podzimu letošního roku (zásadně bude záležet i na výsledku dnešního startu rakety Falcon-9), s druhým někdy v polovině příštího roku. Společnost SpaceX vypuštění jednoho testu zdůvodňuje snahou program co nejvíce urychlit, neb se zavázala dopravovat náklad na ISS od roku 2011 (viz blog 29. prosince 2008). Pro úplnost: konkurenční firma Orbital Sciences Corp. má s NASA podepsanou dohodu jen na jeden zkušení start.

    Středeční setkán s novináři v Kennedyho kosmickém středisku nepřineslo oznámení přidání mise STS-135 (jak jsem spekuloval - viz blog 2. června 2010). Ale jen oznámení o uvolnění částky 15 mil. dolarů na pomoc 3200 propuštěným zaměstnancům Kennedyho kosmického střediska, kteří přijdou o práci s ukončením letů raketoplánů.

    Včera jsem na blogu přinesl zprávu o kousku izolační fólie z laboratoře Spacelab, která mi říká "pane" - dnes představím další část kosmické historie, která u mne zakotvila. Je to část americké družice LDEF (vypuštěná v dubnu 1984 raketoplánem Challenger, na Zemi vrácená při misi v lednu 1990 raketoplánem Columbia). Téměř jedenáctitunová družice sloužila k pasivnímu testování 57mi různých typů materiálů v rámci dlouhodobého působení kosmického prostředí. Družice byla po letu "rozřezána" na malé části, které byly následně podrobnené zkoumání a testům. No, a jeden kousek si mě "našel".

    Čtvrtek 3. června 2010

    Dnes v pravé poledne našeho času byla šestice dobrovolníků (viz blog 19. května 2010 - jen upřesňuji, že je šestičlenná, neb Sinělnikov zůstal náhradníkem) uzavřena do prostředí experimentu Mars-500. V jeho podmínkách by měla zůstat 520 dní, tedy po celou dobu zamýšleného letu na Mars.

    S politováním musím dementovat zprávu z blogu 20. května 2010: Buzz Aldrin se sice chystal navštívit Německo (konkrétně aerosalónu ILA v Berlíně), ale bohužel jeho "výlet" padl a s pravděpodobností hraničící s jistotou se neuskuteční. Alespoň malou náplastí budiž, že do Berlína se chystá nejméně dvacet jiných kosmonautů...

    Společnost Iridium zadala u francouzské firmy Thales Alenia Space předobjednávku na 81 nových družic. Z nich má 66 zamířit do vesmíru, zbytek vytvořit pozemní zálohu. Jedná se o projekt Iridium Next. Společnost Iridium prý nejmenovanému poskytovateli startu zároveň uhradila zálohu ve výši 19 mil. USD (ta je vratná, pokud nesežene Iridium investora nebo pokud nepodepíše kontrakt na výrobu během dvanácti měsíců). Prý jde o firmu SpaceX. Každopádně: s rozpočtem 2,9 mld. USD představuje projekt Iridium Next největší komerční kosmický projekt dneška.

    Další kousek kosmické historie (malý, ale náš) zakotvil v mé sbírce. Jde o kousek izolační fólie z laboratoře Spacelab, která se opakovaně podívala do vesmíru.

    Středa 2. června 2010

    25 ze sta členů Senátu USA podepsalo prohlášení, ve kterém vyjadřují ostrý nesouhlas s odklonem od programu Constellation. Přitom čtrnáct z nich je demokratů (stejně jako "popravčí" programu Constellation prezident Barack Obama) a jedenáct republikánů.

    Americký senátor William Nelson napsal dopis prezidentovi Obamovi, v němž se otevřeně staví za přidání jedné mise raketoplánů (STS-135). Zaujala mě v něm tato věta: "(Přidání letu) umožní hladší přesun pracovní síly v Texasu a na Floridě z programu raketoplánů směrem k vizi, kterou jste vytyčil pro budoucnost NASA." CO mě na ní zaujalo? Nelson, jeden z největších a nejhlasitějších odpůrců rušení programu Constellation a stále tvrdě vystupující proti "kosmonautice pro 21. století" z dílny Baracka Obamy najednou proti změně kurzu nevystupuje, ale snaží se "umožnit hladší přesun pracovní síly". Vzhledem k tomu, že konec raketoplánů je neodvratný (a je lhostejno, jestli se poletí ještě dvě nebo tři mise), vypadá to, že i jeden z největších bojovníků za program Constellation už (z nějakého důvodu) skládá zbraně.

    NASA na dnešek pozvala novináře do Kennedyho kosmického střediska, aby je seznámila s "důležitým rozhodnutím", které se týká pracovníků v programu kosmických raketoplánů. Osobní tip? Oznámení přidání mise STS-135 do letového programu raketoplánů...

    Člověk občas narazí na neuvěřitelné perly: loni na podzim jsem v New Mexico Museum of Space History cvičně prohrabal bedýnku s emblémy - a nestačil se divit. Opravdu mě překvapilo, že tam měli (a ne jednu!) nášivky dávno zrušených programů startů raketoplánů z Kalifornie (premiéra se chystala na rok 1986, ale po zkáze Challengeru v lednu téhož roku odtud raketoplány nikdy nestartovaly) nebo projektu Centaur na raketoplánu (použitá kyslíko-vodíkového urychlovacího stupně Centaur v programu raketoplánů; opět zrušeo po zkáze Challengeru). Ale ještě více mě v Novém Mexiku překvapily nášivky k sovětským programům Saljut a Mir...

    Úterý 1. června 2010

    O tom, že mnozí bývalí astronauti jsou odpůrci zrušení programu Constellation, jsem již psal (viz např. blog 14. dubna 2010 - zde konkrétně zmiňují trojici Armstrong, Lovell a Cernan). Je jich sice většina, ale nikoliv všichni: třeba člen posádky Apolla-9 Russell Schweickart nový směr americké kosmonautiky veřejně a otevřeně vítá. Není se čemu divit: Obama slíbil v roce 2025 let pilotované lodi k asteroidu - a Schweickart se dlouhodobě a intenzivně angažuje v otázkách průzkumu asteroidů (zvláště těch, které ohrožují Zemi). Je totiž šance, že s Obamovým plánem (bude-li fungovat) se lidé dostanou k asteroidu mnohem dříve, než s Vizí jeho předchůdce George Bushe Jr. (i kdyby fungoval).

    Firma Boeing otevřeně vystoupila proti plánům zachovat loď Orion jako "záchranný člun" pro kosmickou stanici. Vyjádřila Obavu (podle mě celkem oprávněně), že se NASA pokusí skrytě zachovat původní program. (Ostatně: v případě raket Ares o tom uvažuje - viz blog 11. května 2010.) Boeing agrumentuje tím, že se chce ucházet o kontrakt na vývoj komerční lodi (právě jeho návrh byl v "rozstřelu" poražený a NASA si jako dodavatele Orionu vybrala konkurenční firmu Lockheed Martin) a že zachování lodi Orion (v jakékoliv podobě) by znamenalo její nenápadné současné i budoucí upřednostňování.

    Dvacátý oddíl astronautů NASA zahájil výcvik přesně před devíti měsíci - společně s Američany se připravují tři Kanaďané a dva Japonci. K dispozici jsou již oficiální fotografie nových kandidátů. Postupně: Serena Aunonová, Jeanette Eppsová, Jack Fischer, Michael Hopkins, Kjell Lindgren, Kathleen Rubinsová, Scott Tingle, Mark Hei, Gregory Wiseman (všichni NASA), Norishige Kanai, Takuya Onishi, Kimiya Yui (všichni JAXA), Jeremy Hansen a David Saint-Jacques (oba CSA).

    Pondělí 31. května 2010

    Další dva astronauti mají dle zákulisních informací nakročeno pryč z aktivní služby. Jde dokonce o velitele a pilota z jednoho letu - z mise Atlantis STS-125 (poslední servisní let k Hubbleovu teleskopu; viz blog květen 2009). Velitelem byl Scott Altman (veterán z letů Columbia STS-90/1998, Atlantis STS-106/2000, Columbia STS-109/2002 a Atlantis STS-125/2009) a pilotem Gregory C. Johnson (Atlantis STS-125/2009). Mimochodem, Johnson se stal historicky nejstarším pilotem raketoplánu: v době startu mu bylo 54 let.

    Do Kennedyho kosmického střediska dorazila historicky poslední sada motorů SRB. Oficiálně by nikdy neměla být použita: jen v případě potřeby záchranné mise Atlantis STS-335 v případě, že by se posádka raketoplánu Endeavour STS-134 nemohla vrátit. Není ovšem vyloučeno "přetavení" případné mise STS-335 do reálného letu STS-135 (viz blog 26. května 2010).

    Ve věku 63 let dnes zemřel na komplikace způsobené rakovinou britský publicista Rex Hall - považovaný za jednoho z nejlepších západních znalců sovětské a ruské kosmonautiky. Kromě publikační činnosti v měsíčníku Spaceflight je spoluautorem vynikajících knih "Russia's Cosmonauts: Inside the Yuri Gagarin Training Center", "Soyuz: A Universal Spacecraft", "The First Soviet Cosmonaut Team: Their Lives, Legacy, and Historical Impact" či "The Rocket Men: Vostok & Voskhod, The First Soviet Manned Spaceflights". Kdo měl alespoň jednu z těchto knih v ruce, jistě mi dá za pravdu, že nikdo neznal ruské kosmonauty lépe, než Hall...

    Toto jsou oficiální fotografie hlavní a záložní posádky lodi Sojuz TMA-19 (start 15. června 2010). Hlavní (vpravo, zleva): Douglas Wheelock (USA), Fjodor Jurčichin (Rusko) a Shannon Walkerová (USA). Záložní (zleva): Catherine Colemanová (USA), Dmitrij Kondratěv (Rusko) a Paolo Nespoli (ESA/Itálie).

    Pátek 28. května 2010

    Raketa Delta-4 vynesla po několika odkladech dnes v noci do vesmíru naviogační družici GPS Block 2F. Na první pohled jde o tuctový start: za poslední tři dekády se na oběžnou dráhu vydalo kolem šedesáti satelitů družicového navigačního systému. Toto je ale první družice z tzv. "třetí generace", která se má vyznačovat výrazně vyšší přesností poskytované navigace. Tomu také odpovídá její cena: 121 mil. dolarů za kus (firma Boeing jich pro americké letectvo staví dvanáct), zatímco předchozí generace byly za zhruba polovinu. Tempem dva starty za rok (další je plánovaný na listopad či prosinec 2010 s raketou Atlas-5) budou tyto družice postupně vyměňovat dosluhující satelity v konstelaci GPS.

    První raketa Falcon-9 má opět posunuté datum, na kdy má rezervovaný slot pro start z mysu Canaveral. Nyní je to pátek 4. června 2010 (minulý odklad startu viz blog 26. května 2010).

    V červnovém vydání časopisu Svět se ohlížím za "Největším tajemstvím sovětské kosmonautiky" - za neúspěšným lunárním programem. Plus jako obvykle drobné aktuality a zajímavosti z kosmonautiky.

    Čtvrtek 27. května 2010

    Aerosalón ILA v Berlíně (bude se konat od 8. do 13. června 2010) má kromě "ILA Space Day" (Kosmický den ILA - viz blog 28. dubna 2010) přinést také "Astronauts Day" (Den astronautů). Ten je plánovaný na pátek 11. června 2010. Kdo by se jej měl zúčastnit, prozatím netuším - zatím vím jen o čtyřech astronautech mířících na ILA Space Day.

    Z oddílu astronautů odchází dvojice veteránů (a v souvislosti s ukončením letů raketoplánů bude těchto odchodů bezesporu přibývat): Dominic Gorie (veterán z letů Discovery STS-91/1998, Endeavour STS-99/2000, Endeavour STS-108/2001 a Endeavour STS-123/2008) a John Olivas (Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009). Dle tiskové zprávy NASA byl Olivas naposledy "v práci" 25. května a Gorie bude 4. června 2010.

    Dnes od 11:00 h si uzurpuji hodinku vysílání Českého rozhlasu Praha. Hovořit by se mělo o kosmonautice - a prý trochu i o mě. Sám jsem zvědavý.

    Prošla kolem mě dvojice zajímavých poštovních obálek, které jsem nemohl nechat bez povšimnutí - a tak už mi obě říkají "pane". Obě se vztahují k havárii raketoplánu Challenger v roce 1986: první je přímo ze dne tragédie (dokonce je v tento den razítkovaná!), druhá připomíná "záchranné práce" (přesněji shromažďování trosek raketoplánu).

    Středa 26. května 2010

    Raketoplán Atlantis dnes bezpečně přistál v Kennedyho kosmickém středisku po letu trvajícím 11 dní 18 hodin 28 minut a 2 sekundy. Oficiálně šlo o návrat z jeho poslední (32.) cesty vesmírem, ale... Prý již 1. června NASA oznámí, že přidaná mise STS-135 přece jen bude (se startem někdy v březnu nebo dubnu 2011) a že ji poletí právě Atlantis. Tak uvidíme...

    O raketoplánu Atlantis bych měl krátce promluvit na Radiožurnálu dnes ve 21:20 h.

    Premiérová raketa Falcon-9 má aktuálně rezervované datum startu z mysu Canaveral na středu 2. června 2010. Dle prohlášení společnosti SpaceX je druhá raketa již dokončena a nyní jsou jednotlivé komponenty odesílané do Texasu ke zkouškám. V továrně Hawthorne (viz blog 22. října 2009) pak bylo zahájeno sestavování třetího Falconu-9. A ještě malá poznámka ke všem výkřikům ohledně světlé budoucnosti kosmonautiky pod taktovkou Elona Muska: cena nosné rakety se typicky pohybuje kolem pěti až deseti procent ceny celé mise. To znamená, že i řádové snížení ceny za vynášení nákladů do vesmíru se projeví ve "zlevnění" kosmonautiky v řádu maximálně jednotek procent (každé procento dobré, pochopitelně - ale revoluce to rozhodně není).

    Sonda Phoenix na planetě Mars byla definitivně odepsána. Nejen, že se neozvala ani v rámci čtvrté "naslouchací" kampaně, ale nejnovější snímky pořízené sondou MRO ukazují, že Phoenix výrazně "změnil podobu" - sonda se mohla převrátit, její sluneční baterie odpadnout apod. Ať tak či onak, Phoenix už je nyní definitivně mrtvým vrakem.

    Úterý 25. května 2010

    Jubilejní padesátá - a letošní premiérová (viz blog 13. května 2010) - raketa Ariane-5 nakonec bezpečně odstartovala na oběžnou dráhu. Do vesmíru dopravila dvojici družic Astra-3B a Comsatb-2.

    Amatérští pozorovatelé kosmických objektů, kteří se "proslavili" již v osmdesátých letech (tedy v době "předinternetové"!) sledováním supertajných družic vypouštěných z raketoplánů, se opět vyznamenali. Tentokráte ve vesmíru "našli" kosmický letoun X-37B (parametry jeho dráhy americké letectvo úzkostlivě tajilo): pohybuje se po dráze s perigeem 401, apogeem 422 km a sklonem 39,99 stupňů.

    Irán oznámil, že do konce března 2011 vypustí do vesmíru dvojici komunikačních družic (něco malinko informací viz blog 4. února 2010) s pomocí vlastní rakety. Ze zprávy není jasné, zdali budou vypuštěny při jednom nebo dvou samostatných startech.

    V roce 1965 byla ve středisku NASA Langley Research Center ve Virginii dokončena konstrukce LLRF (Lunar Landing Research Facility), na níž se trénovalo přistání na Měsíci - jednak v maketě lunárního modulu, jednak se stroji, které nakonec nikdy nevzlétly (viz druhý řádek, první fotografie). Desítky let pak byla konstrukce nevyužita - až nyní se pro ni našlo nové poslání: NASA na ní provádí crash-testy helikoptér. (Druhý a třetí snímek jsou mé vlastní - z návštěvy Langleyova střediska v roce 1995. Někde mám i lepší snímky, ale nějak jsem je ve svém pracovním "pořádku" nedokázal najít...)

    Pátek 21. května 2010

    Vydavatelství Cpress splnilo slib (viz blog 23. března 2010) - a já ho teď ostatně plním taky - a na svém webu zveřejnilo k volnému stažení brožuru popisující jednotlivé přílohy u knihy Poklady kosmonautiky.

    Start robota Curiosity (dříve MSL) k planetě Mars se uskuteční v rozmezí od 25. listopadu do 18. prosince 2011. Přistání na Rudé planetě pak proběhne někdy mezi 6. a 20. srpnem 2012.

    Teleskopu JWST (James Webb Space Telescope; má se stát následníkem slavného Hubbleova kosmického teleskopu) hrozí odklad z důvodu nedostatku financí. NASA potřebuje na jeho realizaci více, než 445 mil. USD, které má přislíbeno na rok 2011. Pokud dostane jen tuto částku, posune se start z října 2014 nejméně o čtyři až šest měsíců. Pro úplnost dodáváme, že celková cena observatoře JWST má být cca 4,5 mld. USD (včetně prvních deseti let provozu).

    Ve včerejším Dobrém ránu s Českou televizí (viz blog 19. května 2010) jsem se objevil - bvyť v mnohem menším rozsahu, než se původně plánovalo (inu, povodně).

    Čtvrtek 20. května 2010

    Po posádce Endeavour STS-130 (viz blog 11. května 2010) se do Evropy chystá další kompletní posádka raketoplánu: tam-tamy tamtamují, že se můžeme těšit na partu Atlantis STS-132. Ta zatím ale tvrdě pracuje na Mezinárodní kosmické stanici, přistát na Zemi má podle plánu ne dříve, než ve středu 26. května 2010.

    Ruský vědecko-technicko-skladovací modul MIM-1/Rassvět se stal součástí Mezinárodní kosmické stanice. Díky němu získává Mezinárodní kosmická stanice čtvrtý připojovací uzel pro lodě Sojuz, Progress a ATV: dosud byly v provozu jen tři, což pro nebylo pro plné zajištění provozu ISS se šestičlennou posádkou dostačující.

    Dnes se má uskutečnit odložený start japonských sond Akatsuki a Ikaros. O druhé jmenované jsem krátce hovořil od 11:37 h na Radiožurnálu.

    Do knihovny mi přistála publikace pro děti "Reaching for the Moon", kterou napsal Buzz Aldrin (veterán z letů Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969, jinak druhý člověk na Měsíci - v dohledné době má mimochodem navštívit Německo) a ilustroval Wendell Miror. Publikace je podepsána oběma autory.

    Středa 19. května 2010

    Start první rakety Falcon-9 se uskuteční nejdříve 27. května, spíše (s ohledem na plánované přistání raketoplánu Atlantis o den dříve) o něco později. A jen drobná poznámka k těmto "odkladům": firma Spacex formálně raketu neodkládá, protože ještě neoznámila datum startu. Pouze provádí průběžné rezervace technických kapacit u amerického letectva, které má pod patronací kosmodrom na mysu Canaveral (s ohledem na plánování kapacit je to nutné, i když to pak evokuje nekonečné odklady).

    Pokud mě povodně pustí do Ostravy, měl bych se zítra objevit v Dobrém ránu s Českou televizí. Téma: informační bezpečnost.

    Tým pro experiment Mars500 (začít má 3. června) je kompletní. Dva již dříve nominované evropské zástupce (viz blog 12. května 2010) doplní ruští lékaři Suchrob Kamolov a Alexandr Smolejevskij a inženýři Alexej Siťov a Michail Sinělnikov. Sedmým členem posádky (pokud se nemýlím, dosud se všude hovořilo jen o šesti účastnících) bude Číňan Wang Jü.

    Milé rozšíření kosmo-sbírky: příležitostné obálky s razítky startů a přistání misí STS-127, -128, -129, -130 a -131. Krásný materiál na doplnění podpisy, není-liž pravda?

    Úterý 18. května 2010

    Start rakety H-2A (viz blog 17. května 2010) byl kvůli nepřízni počasí odložený nejméně o tři dny.

    Ve věku 52 let zemřel ruský inženýr Andrej Zajcev, který byl od roku 1985 do roku 1996 členem oddílu kosmonautů. Byl nominovaný do záložní posádky letu Sojuz TM-5/1988, ale tři měsíce před startem byl ze zdravotních důvodů vyřazený (nahradil jej Alexandr Serebrov). Od května do července 1991 se připravoval jako člen třetí posádky (dalo by se říci "záloha zálohy") desáté základní expedice na stanici Mir - společně s velitelem Anatolijem Solovjovem. Posádky ale byly v létě 1991 kvůli sloučení kazašského a rakouského letu (Sojuz TM-13 a TM-14 se sloučily do "třináctky") do jedné mise přeskupeny - na Zajceva ale už nezbylo místo. A nikdy se už žádné nominace nedočkal, takže v roce 1996 opustil oddíl kosmonautů.

    NASA připomíná (ještě trochu) živé muzeum. Alespoň podle zprávy Národního výzkumného výboru USA, která konstatuje, že osmdesát (!) procent zařízení používaných v NASA je starších čtyřiceti let!

    Letectví+kosmonautika 5/2010 a mé dva příspěvky "do mlýna". Jednak článek "Loučení začíná" (poslední plánovaný start raketoplánu Atlantis) a jednak "Býk a labuť míří ke hvězdám" (zpráva o stavu projektů Taurus-2 a Cygnus v rámci programu COTS).

    Pondělí 17. května 2010

    Dnes v noci má z japonského kosmodromu Tanegašima odstartovat raketa H-2A s dvojicí sond: Akatsuki (dříve Planet-C nebo Venus Climate Orbiter) k průzkumu atmosféry planety Venuše a malou sluneční plachetnicí Ikaros (po rozložení má mít průměr 22 metrů). Mise Akatsuki (plánované navedení na dráhu kolem cílové planety v lednu 2011) přišla na 275 mil. dolarů, experimentální plachetnice Ikaros na 1,3 mil. USD. Japonsko se dlouhodobě snaží být vedoucí silou na poli výzkumu slunečních plachetnic: cvičně rozložilo jednu konstrukci při letu suborbitální rakety v roce 2004, o dva roky později pak jiná plachetnice selhala při orbitálním testu.

    Start první rakety Sojuz-ST z kosmodromu Kourou (stát Francouzská Guayana) byl stanoven na 17. prosince 2010.

    Chtěl bych být hubený jako aktuální letový řád raketoplánů. Po úspěšném pátečním startu stroje Atlantis STS-132 totiž vypadá takto (s možností přidání mise STS-135 a vysokou pravděpodobností dalších odkladů):

  • Discovery STS-133: 16. září 2010.
  • Endeavour STS-134: 26. listopadu 2010.
  • Páteční mediální smršť mám za sebou (nejhorší nakonec bylo vysílání pro Rádio Česko, kdy mi telefon zazvonil cca o patnáct minut dříve oproti plánu se slovy "vypadl nám jeden host, jdete do vysílání" - a za pár sekund už jsem byl v éteru). Několika fotografiemi se vracím k vystoupení na ČT24, které je možné shlédnot i na webu České televize: vzpomínal jsem mj. na cesty na starty raketoplánů a do televize tak "propašoval" celou rodinu (viz blog květen 2009).

    Pátek 14. května 2010

    Jang Li-wej se v roce 2003 stal "čínským Gagarinem" a nesmrtelným národním hrdinou (loni na podzim navštívil i Prahu - zprávu z osobního setkání jsem přinesl na blogu 26. ledna 2010). Lidé se jej prý často ptají, co ve vesmíru jedl. Prý "normální" stavu: maso kuřecí, rybí a psí. (Uvádí to ve své autobiografii, která právě vychází.) Zvláště posledně jmenované je v našich zeměpisných šířkách méně obvyklé, ale v číně jde o běžnou stravu: "psí vývar" je například běžně k dostání v obchodech jako polévka ze sáčku. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Haf!

    Dnes ve 13:20 by měl můj hlas zaznít na vlnách Českého rozhlasu Česko - o dnešním startu raketoplánu Atlantis, konci kosmických raketoplánů i budoucích vizí amerického vesmírného programu. Potom se vrhám do obleku a cestuji do televize: ve 14:40 h (plus minus) bych se měl objevit ve vysílání ČT24 (téma: před nadchzejícím startem raketoplánu Atlantis). A hned poté přeběhnu přes ulici do vysílání Českého rohlasu Brno, kde budu ke slyšení po 15. hodině. Téma: novinky z kosmonautiky (určitě nevynecháme ani Atlantis).

    Na svoji "poslední plánovanou misi" (stále ještě není vyloučeno přidání letu STS-135 do programu raketoplánů) se má dnes ve 20:20 h středoveropského času vydat raketoplán Atlantis. (Mimochodem, komponenty z jednoho jeho pomocného motoru SRB byly použité při premiérovém letu stroje STS-51J v roce 1985.) K tomuto raketoplánu mám velmi osobní vztah: třikrát jsem ho viděl startovat do vesmíru. (Zleva STS-76/1996, STS-81/1997 a STS-125/2009. - První dvě fotky sice vypadají podobně, ale všimněte si odlišně tvarovaného horizontu: opravdu jde o dva různé starty. Snímek STS-81 je navíc s podpisem velitele letu Michaela Bakera.)

    Čtvrtek 13. května 2010

    Druhá evropská nákladní loď ATV Johannes Kepler dokončila předstartovní prověrky a zkoušky - a ESA vydala souhlas s jejím transportem na kosmodrom Kourou (stát Francouzská Guayana). Start na raketě Ariane-5 je oficiálně plánovaný na závěr letošního roku, ale je prakticky jisté, že sklouzne až na počátek roku příštího (viz blog 17. března 2010). Jen pro zajímavost: ač společnost Arianespace plánovala na letošní rok sedm startů svých raket Ariane-5, dosud nevypustila ani jednu. Několikrát odložená první (viz blog 12. dubna 2010) má vzlétnout ne dříve, než 21. května 2010. Pravděpodobnější je tak realizace jen šesti startů (a to s odřenýma ušima).

    Japonští inženýři začali pracovat na vývoji dvounohého robota, který by měl být kolem roku 2015 vyslaný na Měsíc. Zatím nejde o státem financovaný projekt: firma Astro Technology SOHLA hodlá do vývoje investovat ze svých prostředků něco přes 10,5 mil. dolarů a doufá, že další zdroje dodá japonská národní kosmická agentura JAXA. Ta plánuje právě na rok 2015 automatické přistání na Měsíci: dvounohý robot by se tak mohl "svézt" s touto sondou.

    Druhý pokus o vypuštění jihokorejské rakety Naro by se měl uskutečnit 9. června 2010.

    První letošní číslo zpravodaje Kosmos - informačního bulletinu sekce Kosmos při ČNS SČF (Česká námětová společnost Svazu českých filatelistů) - obsahuje i můj šestistránkový (formát A5) článek "Nekonečný příběh robotů na Marsu" (filatelistickými materiály jej doplnil Petr Fencl).

    Středa 12. května 2010

    Dnes bude mít Senát USA o zábavu postaráno: na programu je další jednání ohledně návrhu rozpočtu NASA na rok 2011 - a s tím související likvidace programu Constellation. Mezi pozvanými řečníky je nejen administrátor NASA Charles Bolden, ale proti němu (tedy jako obhájci programu Constellation) se postaví těžké váhy - mj. Neil Armstrong (první člověk na Měsíci) nebo Eugene Cernan (poslední člověk na Měsíci). Evidentně jde do tuhého.

    ESA jmenovala své zástupce do 520denního izolačního experimentu Mars-500, který by měl začít v červnu letošního roku. Jsou to Diego Urbina (26) z Itálie (krom toho má ještě kolumbijské občanství) a Romain Charles (31) z Francie. Koncem měsíce budou nominováni ještě tři ruští členové "posádky" a jeden zástupce Číny.

    Boj s časem a nedostatkem financí prohrála další kosmická pamětihodnost: historické řídící středisko programu Mercury na mysu Canaveral. Před několika dny se do něj "zakously" bagry a další těžká technika - a dnes už je minulostí. Osobně jsem měl možnost toto středisko navštívit v roce 1993 (viz první dva snímky - tehdy ještě na černobílý kinofilm). Když jsem byl na Floridě naposledy (přesně před rokem), už nebylo kvůli havarinímu stavu veřejně přístupné (třetí snímek - díky husté vegetaci jsem ho zahlédl z dálky jen na zlomek sekundy) - jeho vybavení bylo přeneseno do nedalekého návštěvnického střediska Kennedy Space Center (čtvrtý snímek). Ale už to nějak nebylo ono: už to nebylo ono původní středisko, už to byly jen původní počítače ve sterilním muzeu. Dnes už je každopádně Mission Control Center (poslední snímek) minulostí, ale aspoň můžu říci "byl jsem tam".

    Úterý 11. května 2010

    Po kosmické lodi Orion, kterou vzal prezident Barack Obama na milost v podobě záchranného člunu pro ISS, nyní začala NASA (nebo alespoň její část) řešit, jak zachránit i program raket Ares. Úkol je nyní jasný: přežít Obamu, pak už bude dobře. Takže existuje plán, že by nosiče Ares byly vyvíjené zatím jako technologické demonstrátory pro "získání zkušeností". Ares-1 by měl dle plánu realizovat tři testovací lety: 21. března 2013, 21. března 2014 a v listopadu 2014. Tyto by měly kopírovat dosud zvažované (a několikrát přeskupované) lety Ares 1-X Prime, Ares 1-Y a Ares-1. Samozřejmě, že nikde není zmíněno jméno Ares, ale řeč je o programu "Flight Test". No, a Ares-5 by měl být "zachráněný" při čtyřech letových testech HL-X1 (září 2015), HL-X2 (září 2016), HL-X3 (září 2017) a HL-X3 (září 2018). Vlastně by šlo o první stupeň Aresu-5 s pomocnými motory na tuhá paliva: druhý stupeň by byl převzatý z programu "Flight Test" (a silnější stupeň by se dovyvíjel ve chvíli, kdy to bude potřeba). Čtyřem letovým testům HL-X by předcházela výroba prototypu prvního stupně HL-X0, která by podstoupila zkoušky ve Stennisově středisku (leden 2013). Vše by se pak schovalo pod slibované miliardy na přípravné práce na novém nosiči... To jsem opravdu zvědavý, zdali tato partyzánština vyjde.

    Tento týden se pohybuje po Polsku pět ze šesti astronautů, kteří se zúčastnili mise raketoplánu Endeavour STS-130 letos v únoru. Předkové (resp. velmi vzdálení předkové, ale to je fuk) velitele George Zamky totiž pocházeli z území dnešního Polska. Jednotliví astronauti i celá posádka mají celou řadu vystoupené: na školách, univerzitách, v knihovnách, domech kultury apod.

    Zveřejněn byl emblém 26. základní posádky ISS, která by na stanici měla pracovat od prosince 2010 do března 2011.

    Pondělí 10. května 2010

    Řídící středisko není schopno rozkódovat zatím poslední zprávu vyslanou z meziplanetární sondy Voyager-2 (vypuštěna v srpnu 1977). Už při předchozích relacích přicházela data porušená, nyní jsou již zcela nečitelná. Proto NASA vyslala příkaz k sondě, aby zjednodušila komunikaci a vysílala pouze krátké bloky dat s informacemi o svém stavu. Sonda je totiž podle všeho v pořádku, ale nejspíše "blbne" její systém formátování dat: ten data "připravuje" před odesláním na Zemi. Zmenšením objemu vysílaných dat se sice problém nevyřeší, ale zvýší se pravděpodobnost, že se data podaří "přečíst". To by mohlo pomoci při identifikaci problému a následných pokusech o jeho odstranění.

    Objevily se upřesňující informace ohledně nové Lego-raketoplánu (viz blog 7. května 2010): k nalezení jsou na serveru Collectspace (včetně ceny, termínu uvedení na trh apod.). Podle něj jde o devátou Lego stavebici raketoplánu od roku 1990 (v pátek na blogu jsme uváděl, že vím o nejméně dalších pěti - takže jich bylo skuteně více).

    V uplynulých týdnech proběhlana kosmodromu Jiuquan zkušební padesátidenní předstartovní příprava modifikované rakety CZ-2F: dosud se používala jen pro lety lodí Shenzhou (bezpilotní i pilotované), nová verze má posloužit k vynesení čínské orbitální stanice Tiangong. Nejviditelnější úpravou je modifikace aerodynamického krytu a odstranění záchranného systému posádky ze špice rakety (stanice bude startovat v bezpilotním režimu). Úpravy jsou ale rozsáhlejší: nový dvojitý kontrolní systém letu, zvýšená nosnost (až 8,6 t - o 200 kg oproti předchozím verzím), nové systémy oddělování jednotlivých stupňů i aerodynamického krytu...

    Pátek 7. května 2010

    Co vlastně přesně stojí za odkladem mise Endeavour STS-134 nejméně do listopadu letošního roku (viz blog 27. a 28. dubna 2010)? Fakt, že spektrometr AMS-02 měl podle původních plánů využívat ke svému chlazení kapalného hélia. Jeho zásoba měla vystačit na tři roky provozu. Při testech ve středisku ESA ESTEC v nizozemském Noordwijku se ale zjistilo, že izolace spektrometru je nedostatečná a že chladící médium bude spotřebováno během prvního roku činnosti přístroje - tím by dramaticky poklesla i jeho životnost. Proto bylo rozhodnuto přistoupit k výměně principu chlazení: hélium má nahradit permanentní magnet. Jeho příprava a testování ovšem budou chvíli trvat, proto dochází k odkladu. Tolik verze pravdivá. A teď oficiální: ta hovoří o tom, že spektrometr dostane trvalý magnet proto, že se prodlužuje životnost stanice (z roku 2015 nejméně do roku 2020, spíše 2028) a že takto bude možné AMS-02 déle využívat... (O tom, že spektrometr v původní konfiguraci prakticky nebylo možné využívat nepadlo ani slovo.)

    Prohození misí raketoplánů Discovery STS-133 a Endeavour STS-134 má ještě jeden důsledek: dochází k přeskupení vynášeného nákladu a snížila se tak pravděpodobnost, že se bude snižovat počet členů posádky STS-133 z šesti na čtyři astronauty. I když stále zůstávají otevřené všechny možnosti...

    Firma Lego přichází na trh (kdy přesně, netuším) s novinkou: velmi pěkně zpracovanou stavebnicí kosmického raketoplánu. Stavebnice má číslo 10213, bude obsahovat 1204 dílků (včetně tří figurek astronautů) a určena je stavitelům od šestnácti let výše. Není to poprvé, co Lego přichází na trh se stavebnicí raketoplánů (osobně vím nejméně o pěti dalších), leč jde (dle mého soukromého názoru) o zatím nejlépe zpracovanou sadu.

    Čtvrtek 6. května 2010

    Nový čínský kosmodrom Wenchang Satellite Launch Center na ostrově Hainan se bude od ostatních podobných zařízení nejlidnatější země světa lišit - bude totiž obsahovat návštěvnický park přístupný pro nejširší veřejnost. Soustředěny do něj budou exponáty týkající se historie čínské kosmonautiky (včetně hardware z misí Shen Zhou) stejně jako zde budou mít návštěvníci možnost vyzkoušet si pocity kosmonautů při "kosmických vycházkách", projít se po lunárním povrchu apod.

    Kosmická expozice v Technik Museum v německém Speyeru se rozrostla o další unikátní exponát: tentokráte o návratový modul lodi Sojuz TM-19. V něm v roce 1994 přistával z vesmíru (společně s kosmonauty Malenčenkem a Musabajevem, kteří v něm i startovali) německý kosmonaut Ulf Merbold z třicetidenní výpravy na stanici Mir. Předávání kabiny se tuto sobotu (8. května 2010) zúčastní ruský kosmonaut Igor Volk (Sojuz T-12/1984) - chystaný je i program pro veřejnost včetně autogramiády.

    V průběhu dnešního dne má na raketové střelnici White Sands dojít ke zkušebnímu testu PA-1 (Pad Abort) záchranného systému pro kosmickou loď Orion. (Ač je celý program Constellation na popravčím špalku a sekera už sviští, financování v letošním rozpočtovém roce je zajištěno. Konec programu má začít 1. října 2010.) První dva snímky jsou mé vlastní fotografie rampy, z níž se test PA-1 uskuteční (pořízeno loni na podzim při návštěvě Nového Mexika - viz např. blog 5. listopadu 2009), na druhé dvojici snímků jsou oficiální fotografie NASA. PA-1 bude zahájený třísekundovým zážehem motorů na tuhá paliva, kabina při něm bude vynesena do výšky cca dva kilometry - a po letu plánovaném na (plus minus) 97 sekund přistane. Náklady na realizaci testu jsou 220 mil. USD s tím, že záchranný systém by měl být do budoucna nabídnutý i výrobcům nových komerčních kosmických lodí.

    Středa 5. května 2010

    Premiérový start rakety Falcon-9 byl opět odložený - tentokráte na "ne dříve než 23. května" se zdůrazněním, že jde o pracovní datum a že nejsou vyloučené další odklady. Za odkladem je nutnost dodatečného testování komponenty v systému Flight Termination System, který má za úkol raketu zničit v případě, že by se vymknula kontrole. Kvalitním testováním autodestrukčního systému podmiňuje americké letectvo - coby provozovatel kosmodromu na mysu Canaveral - vydání souhlasu se startem.

    Dnes se v brněnském Domě umění otevírá výstava "Planeta Eden" s podtitulem "Svět zítřka v socialistickém Československu v letech 1948 až 78". Na ilustracích, maketách a dobových předmětech dokumentuje socialistické představy o utopických světlých zítřcích. A protože k těmto světlým zítřkům neodmyslitelně patřila i kosmonautika, zúčastní se dnešní doprovodné konference od 14:00 do 18:00 i moje maličkost. Kolem 17. hodiny bych měl vystoupit na téma "Světlé zítřky, tajné dnešky" - prezentací o tom, jak pohledem ku světlým zítřkům tajil Sovětský svaz skutečný stav své kosmonautiky.

    Při příležitosti Kosmos News Party 2010 vyšel útlý sešit "Papírové modely českých satelitů", který obsahuje dvojici vystřihovánek družic Mimosa a czCube. Jejich autorem je Ladislav Badalec.

    Úterý 4. května 2010

    Ropná skvrna nezadržitelně se rozlévající z místa havárie plošiny Deepwater Horizon u pobřeží Lousiany komplikuje dopravu předposlední nádrže ET-137. Ta je standardně přepravována na pontonu Pegasus, který táhne loď Freedom Star nebo Liberty Star (jinak slouží na Floridě k výlovu pomocných motorů SRB po startu raketoplánů). Jenže... Obří ropná skvrna blokuje použití běžné cesty napříč Mexickým zálivem, proto se nádrž bude nějaký čas "plazit" při pobřeží: to ale loď Freedom Star neumí, a tak ji musí na této části trasy zastoupit jiné plavidlo. Až poté bude moci převzít "svůj" náklad a zamřit s ním na Floridu.

    Sobotní přílet nákladní lodi Progress M-05M nepostrádal na dramatičnosti. Velitel stanice ISS Oleg Kotov dostal v okamžiku, kdy obě tělesa dělil asi jeden kilometr, příkaz převzít ruční řízení: objevily se totiž problémy s autopilotem KURS. Kotov aktivoval záložní systém TORU (používá videopřenos a ovládací prvky tak, že "pilot" má pocit, že situaci řídí přímo z přilétající lodi) a Progress M-05M dovedl k bezpečnému přistání na ISS. Posádka tak dostala 1364 kg nákladu (přístroje, jídlo, náhradní díly, pošta...), 863 kg paliva, 99 kg vody a 50 kg vzduchu.

    Dobře si hlídejte děti - i když jim je jen šest. Prodavač v "Markově kosmickém obchodě" v rámci Kosmos News Party 2010 natolik zaujal přítomného kameramana České televize, že tento se pustil do natáčení. A protože ho zaujal i výklad, přivolal si přítomného redaktora České televize. Zrovna jsem nebyl přítomen a když jsem se vrátil, spadla mi čelist - tohle jsem fakt nečekal. Reportáž se pak objevila v Událostech v regionech v sobotu 1. května 2010: v plné verzi jsou Události v regionech zde (Marek je na stopáži cca 14:39), jen reportáž z Kosmos News Party pak je zde (Marek cca 1:10). Znovu opakuji: dobře si hlídejte děti, i když je jim jen šest!

    Pondělí 3. května 2010

    Ostře sledovaný start premiérové kosmické rakety Falcon-9 se nezadržitelně blíží - i když byl opět odložený. Tentokráte na ne dříve, než 11. května 2010. Což je již za osm dní...

    Světová kosmonautika dnes přišla o další osobnost: ve věku 85 let podlehl na Floridě infarktu Günter Wendt. Ten působil několik desítek let jako "Pad Leader" (česky by se dalo říci "vedoucí rampy): jeho úkolem bylo připravit kosmickou loď na start a následně do ní uvést posádku. Byl vždy posledním, komu astronauti před startem podávali ruku a s kým se loučili. Byl absolutně nekompromisní a diktátorský ("Bylo nesmírně jednoduché vycházet s Wendtem. Stačilo jen s ním ve všem souhlasit." - astronaut Charles Conrad): astronauti jej ale měli rádi, protože věděli, že svoji práci odvede dobře. Proto mu také přezdívali "Pad Führer" (Vůdce rampy - tím odkazovali mj. i na fakt, že se narodil v Berlíně) nebo "der Führer of der Launch Pad". O svých zkušenostech napsal Wendt knihu "Unbroken Chain" (Nepřetržený řetěz).

    Rusko představilo dvojici nových kandidátů na kosmonauty. Jsou to Andrej Babkin (41) a Sergej Kud-Svěrčkov (26). Oba jsou zaměstnanci NPO Eněrgija: Babkin pracuje na systémech zajištění životních podmínek, Kud-Svěrčkov na raketových pohonech.

    S malým zpožděním se mi do ruky dostalo první letošní číslo obměsíčníku Ekologie, do kterého jsem přispěl svým článkem "Tajemství metanu na Marsu".

    Pátek 30. dubna 2010

    Dnes začíná (vlastně už začal) desátý ročník Kosmos News Party.

    Mrákoty se o mě pokoušely, když jsem se dozvěděl, že v technickém muzeu ve Speyeru byl ve stejný den jako my (viz blog 19. dubna 2010) kromě astronauta Scotta Altmana ještě jeden americký astronaut - Douglas Wheelock. Já jsem se sice s Wheelockem kdysi dávno potkal (viz blog 22. ledna 2008), ale i tak je to škoda veliká...

    Několik posledních dní jsem strávil v Londýně. Neodpustil jsem si při této příležitosti návštěvu Science Museum, kde je trvalá a průběžně rozšiřovaná expozice kosmonautiky. Snad již v příštím roce se přitom chystá její přemístění: na střeše muzea roste nová výstavní prostora (velmi schematicky znázorněná na posledním obrázku).

    Čtvrtek 29. dubna 2010

    Dnes by mohl robot Spirit překonat rekord v délce práce na povrchu planety Mars: dosud jej drží americká sonda Viking-1, která na Rudé planetě fungovala šest let a 116 dní (než v listopadu 1982 lidská chyba v počítačovém programu způsobila sklopení vysílací antény dolů a nechtěné ukončení komunikace). Problém se Spiritem je ale v tom, že nevíme, zdali ještě žije - nebo je mrtvý. Viz blog 1. dubna 2010. Každopádně: sesterský robot Opportunity živý prokazatelně je a funguje bez problémů, takže by měl rekord sondy Viking-1 pokořit 19. května.

    Společnost SpaceX (výrobce raket Falcon-1, Falcon-9 či lodě Dragon) plánuje po dvou úspěšných startech raket Falcon-9 v řadě (teoreticky to můž nastat již v letošním roce, kdy zatím plánuje dokonce tři vzlety: 8. května, 22. července a 11. listopadu) veřejné vydání akcií. Co to znamená? Kromě možnosti každého z nás vlastnit kus této firmy také to, že její budoucí směr už nebudou udávat vizionáři (Elon Musk), ale akcionáři prostřednictvím svých zástupců (dozorčí rada, představenstvo), a že se společnost z vývoje inovací zaměří na tuctové generování zisku. Chcete se vsadit?

    Z Hvězdného městečka dorazila další dopisní zásilka: tentokrát mi udělal radost čtyřnásobný kosmonaut Valerij Rjumin (Sojuz-25/1977, Sojuz-32/1979, Sojuz-35/1980 a Discovery STS-91/1998).

    Středa 28. dubna 2010

    Co se odloženého startu raketoplánu Endeavour STS-134 týká, jeho přesný termín je hodně velkou otázkou. NASA sice oficiálně hovoří o polovině listopadu, ale je to spíše "ne dříve, než v polovině listopadu". Spektrometr AMS-02 totiž bude do Kennedyho kosmického střediska dopravený nejdříve v průběhu srpna - a polovina listopadu je tak nejoptimističtějším termínem startu. Jenže oběžná dráha stanice neumožňuje start raketoplánu od 8. do 25. listopadu. Přílet nové posádky v lodi Sojuz TMA-20 (start 10. prosince) zase neumožňuje startovat po 30. listopadu. V prosinci zase musí být start až PO ruském Sojuzu TMA-20 (ideálně až po připojení ke stanici 12. prosince), ale zároveň PŘED 15. prosincem (aby byl před příchodem nového roku doma, protože pravidla NASA neumožňují jeho pobyt ve vesmíru při přechodu roku - proč se musí startovat do 15. prosince, když je let plánovaný jako dvanáctidenní, se mi nepodařilo zjistit). Další možnost startu je hned počátkem ledna, ale jen do 3. (od 4. do 20. ledna je dráha stanice nevhodná pro uskutečnění mise). Osobně bych silně pochyboval, že přes Silvestra poběží odpočítávání (což by při startu nejpozdějí 3. ledna bylo nevyhnutelné). Takže když si možnosti vypuštění shrneme, pro Endeavour STS-134 jsou následující: 25. až 30. listopadu, 12. až 15. prosince 2011, 1. až 3. ledna (nepravděpodobné) a potom až od 21. ledna 2011 dále... Myslím, že moc velký manévrovací prostor není - a že to NASA zohlední i v souvislosti s otázkou možného letu STS-135. Druhou možností (snad nenastane) je, že mise STS-134 "půjde na špalek" a vůbec nepoletí. (Pro úplnost: každý měsíc odkladu konce programu raketoplánů znamená výdaje ve výši 200 mil. USD.)

    Na tradičním berlínském aerosalónu ILA (letos se koná od 8. do 13. června a pyšní se stoletým výročím) se bude konat i tematicky zaměřený "ILA Space Day" (Kosmický den ILA). Ten je v plánu ve čtvrtek 10. června a předpokládá se, že většina "kosmických událostí" bude koncentrována do jeho průběhu. Pokud tedy do Berlína plánujete cestu a pokud máte ke kosmonautice blízko, můžete toto datum zohlednit při plánování cesty.

    Květnové číslo časopis Válka - a můj třístránkový článek "Srazit družice z orbity!" (o protidružicových zbraních).

    Úterý 27. dubna 2010

    A jsou venku informace o změnách v termínech startů zbývajících raketoplánů. Pro přehlednost přinášíme "letový řád" tak, jak vypadal ještě včera:

  • Atlantis STS-132: 14. května 2010.
  • Endeavour STS-134: 29. července 2010.
  • Discovery STS-133: 16. září 2010.
  • Se startem STS-132 se nebude hýbat (a vlastně ani s STS-133). NASA jej chce dostat "nahoru" co nejdříve, aby měla "čistý stůl" a následně se mohla soustředit na ukončení programu raketoplánů. (Teoreticky je možný malý odklad, protože příprava je hodně naknop - podrobnější rozpis viz blog 26. dubna 2010.) Ovšem spektrometr AMS-02 může startovat nejdříve v listopadu letošního roku. (První zprávy o problémech viz blog 8. března 2010, kdy jsem psal, že "start 29. července 2010 je prakticky vyloučený" - všichni se teď s velkou slávou odkazují na článek v New York Times z minulého týdne, kde byla tato zpráva objevena.) Zářijová mise by zůstala zachována, takže aktualizovaný program startů by po prohození dvou misí vypadal následovně:

  • Atlantis STS-132: 14. května 2010.
  • Discovery STS-133: 16. září 2010.
  • Endeavour STS-134: listopad 2010.
  • Pak je tu ale ještě jedna zažovaná varianta, která už vypadala jako definitivně pohřbená - ale nyní je velmi vážně studovaná. A tou je přidání jednoho letu STS-135 (je to vlastně jediný start, který je možné do programu "bezbolestně" přidat - viz blog 8. prosince 2009 - i když v únoru vše vypadalo, že je vyloučena - viz blog 5. února 2010 - pak se ale objevily problémy s AMS-02.). Pak by se program ale roztáhnul ještě více (mj. by se získal prostor na další testy a opravy AMS-02):

  • Atlantis STS-132: 14. května 2010.
  • Discovery STS-133: 16. září 2010.
  • Endeavour STS-134: leden či únor 2011.
  • Discovery (?) STS-135: březen až červen 2011.
  • Několik poznámek. Jsem osobně zvědavý, jak si Steven Lindsey (velitel STS-133) s touto situací poradí: už několik let se netají tím, že chce být velitelem historicky posledního letu raketoplánu. Pokud bude platit sénář první (jen odklad STS-134), pak o tento post přichází. (Ve druhém případě je přece jen šance "rozštípnutí" posádky.) Odkladem mise STS-134 zároveň dojde k zajímavé situaci: od počátku října 2010 až do poloviny března 2011 totiž bude na stanici pracovat americký astronaut Scott Kelly (od poloviny prosince 2010 dokonce na postu velitele), jehož bratr-dvojče Mark Kelly je velitelem letu STS-134. Takže se oba bráchové na Mezinárodní kosmické stanici potkají: oba dva přitom vždy tvrdili, že je vyloučeno, aby někdy letěli spolu nebo aby se na oběžné dráze potkali. Že by to byla příliš laciná propagace ze strany NASA. Jak vidno, osud nakonec rozhoduje jinak...

    Jak už jsem avizoval včera, objevil jsem se v pořadu ČT24 Milénium. Hovořili jsme o možnostech "čtení myšlenek".

    Pondělí 26. dubna 2010

    Skoro by se chtělo volat něco ve smyslu "raketoplán je mrtev, ať žije raketoplán". Je to pochopitelně nadnesené, ale aktuální stav kosmonautiky svědčí o tom, že technologie kosmických letounů není úplně na odpis. Po startu minulý týden se dostal do vesmíru letoun OTV alias X-37B (viz blog 22. dubna 2010), který má především testovat nové technologie. Stranou není ani Evropa, která zkušební let stroje Pollux, který by měl dosáhnout rychlosti 1,2 M a který by měl podle představ svých tvůrců jednou zaplnit mezeru mezi "leteckými a kosmickými systémy". Proto se má pokročilejší verze Polluxu (FTB-X) vydat do vesmíru v roce 2012 na palubě rakety Vega.

    Tento týden (přesněji ve středu 28. dubna) bude zasedat komise FRR, která má za úkol stanoit datum startu raketoplánu Atlantis STS-132. Ten se zatím oficiálně plánuje na 14. května (i když je to "o prsa" - viz blog 22. dubna 2010, leč žádné technické či jiné obstrukce tomuto termínu nyní nestojí v cestě). Při stanovení data startu ale bude zapotřebí vzít v potaz i zvažovaný odklad následující mise STS-134 (nyní 29. července): spektrometr AMS-02 je nyní v režimu "no-go", když jeho supravodivý magnet nefunguje podle představ (a uvažuje se o nutnosti jeho výměny za magnet běžný). Přitom i zde není nic jasné: zhruba polovina zodpovědných manažerů chce misi STS-134 realizovat "tak, jak je" (i za cenu výrazně kratší životnosti užitečného zařízení), druhá polovina požaduje odklad. Každopádně: Atlantis STS-132 může startovat od 14. do 23. května. Pak až do konce měsíce nesmí jít nahoru, aby se zabránilo jeho připojení k ISS v době odletu lodi Sojuz TMA-17 (2. června). Další startovací okno je 1. až 7. června a ještě 12. června. Do 29. června se následně nemůže startovat, protože není příhodné startovací okno pro připojení k ISS - a poté jsou všechny ruské porty na stanici obsazeny loděmi Sojuz a Progress. Přitom alespoň jeden port je třeba mít volný kvli tomu, že nákladem raketoplánu Atlantis STS-132 je ruský modul MRM-2, který je zapotřebí někam připojit. Atlantis STS-132 by tak mohl startovat nejdříve na samém konci července. Inu, je to složité...

    Dnes bych se měl od cca 11:30 do 12:00 mihnout v pořadu ČT24 Milénium. Nosným tématem bude "čtení myšlenek" a vyjadřovat bych se k němu měl z pozice odborníka na informační bezpečnost.

    Květnové vydání magazínu Svět a můj rozsáhlý článek o netradičních/netypických družicích a meziplanetárních sondách "Kuriozity pro výzkum vesmíru".

    Pátek 23. dubna 2010

    Japonská kosmická agentura JAXA zveřejnila detaily týkající se nadcházejího přistání návratového pouzdra meziplanetární sondy Hayabusa. Současné plány s ním počítají 13. června 2010 do oblasti australské pouště Woomera. V plánu je mj. několik korekcí dráhy: 39, 15, 7 a 3 dny před přistáním. Na návrat pouzdra sondy, která startovala v květnu 2003, jsou vědci velmi zvědaví: automat sice prokazatelně přistál na povrchu asteroidu Itokawa, ale přístroje nikdy nepotvrdily úspěšný odběr horniny. Skutečnost ale třeba bude jiná...

    Dvacáté "vypuštěniny" oslaví zítra na oběžné dráze Hubbleův kosmický teleskop. Tutop událost jsem mj. připomněl živým vystoupením v rámci dnešního Radiožurnálu ve 12:25 h.

    Přesně za týden začíná v Lázních Bohdaneč devátý ročník setkání Kosmos News Party. Pokud se už nic nezmění (těsně před akcí se vracím ze zahraničí, těsně po akci odjíždím do zahraničí - takže jsem v docela solidním svěráku), tak bych chtěl na akci zůstat po celou dobu konání. Tedy od pátku 30. dubna do neděle 2. května.

    Kromě oficiálních fotografií posádek raketoplánů vydává NASA také vtipné a nápadité plakáty zobrazující členy jednotlivých misí. Toto jsou plakáty čtyř z pěti letošních misí: dvou realizovaných (STS-130 a -131) a dvou chystaných (STS-132 a -134). Zatím nebyl vydán plakát finálního letu STS-133.

    Čtvrtek 22. dubna 2010

    Raketoplán Atlantis dnes dorazil na startovací rampu 39A. NASA stále počítá s jeho startem 14. května, i když se to může změnit. Důvodem je fakt, že v přípravě letu je jen den až dva rezerva - což je eliminaci případných problémů opravdu hodně málo.

    Dnes se má do vesmíru na palubě rakety Atlas-5 vydat "kosmický letoun" X-37B alias OTV. Jde o demonstrační zařízení pro spolehlivou, vícenásobně použkitelnou a bezpilotní testovací platformu". Srozumitelně řečeno: jde o malý letoun schopný kosmického letu a automatického přistání, na jehož palubě chce letectvo USA testovat nové technologie a techniky. Pokud bude let (jeho délka nebyla zveřejněna) úspěšně zakončený přistáním v Kalifornii, dočká se stroj v příštím roce druhého startu. Pak se chce letectvo rozhodnout, jak s programem naloží. Bližší informace jsem přinesl v LK 3/2010 (viz blog 16. března 2010) a stejně tak dnes na Radiožurnálu ve 13:48 h.

    Při sbírání podpisů platí, že "naděje umírá poslední". A tak občas v poštovním kastlíku přistane překvapení v podobě zásilky, u které jste už pomalu zapomněli, že jste ji kdy odesílali. Něco podobného se stalo i mě: dopis z Hvězdného městečka a v něm čtyři podpisy kosmonauta Alexeje Leonova. Nevedu si úplně přesné záznamy, ale podle některých indicií vím, že žádost jsem posílal v roce 2003 nebo 04. (Tehdy jsem pochopitelně netušil, že se s Leonovem osobně setkám - viz blog 28. září 2007 nebo 6. října 2009.) Do Ruska alespoň touto cestou putuje poděkování - a sběratelům podpisů zpráva, že naděje opravdu umírá poslední.

    Středa 21. dubna 2010

    Hledáte astronauta? Nebo se astronautem chcete stát? Pak právě pro Vás je určena webová stránka Astronaut4hire ("4" je anglicky "four", což je foneticky přibližně stejně jako "for" - "pro" nebo "k"; takže "Astronaut k pronájmu"). Ta by měla shromažďovat nabídku specialistů nejrůznějších profesí, kteří by měli být kdykoliv k dispozici komerčním subjektům pro realizaci jejich experimentů v rámci suborbitálních (a později i orbitálních) letů. No, nevím - zatím pro podobný nápad moc velký prostor nevidím. Zatím... (Pro úplnost seznam kandidátů, kteří jsou dnes skrze web Astronaut4hire nabízeni: Jim Crowell, Bruce Davis, Cristine Ferrone, Amnon Govrin, Chad Healy, Ryan Kobrick, Joseph Palaia, Luis Saraiva, Brian Shiro, Laura Stiles a Veronica Ann Zabala-Aliberto.)

    Po dvou odkladech (první jednodenní, druhý jednooběhový) včera bezpečně přistál v Kennedyho kosmickém středisku raketoplán Discovery. Před každým kosmickým letounem z flotily USA tak zůstává poslední start... Raketoplán Atlantis se má přitom v rámci přípravy na derniérovou misi STS-132 vydat na vypouštěcí komplex 39A ještě dnes.

    S dovolením se ještě vrátím k sobotnímu výletu do německého Speyeru, a to dvojicí fotografií, které se mi dostaly do ruky až teď - a které (myslím) stojí za to. První zachycuje mě a astronauta Scotta Altmana, jak se snažíme tříletého Michala přesvědčit o tom, že Altman má na kombinéze stejný emblém jako on na tričku (emblém STS-125; na tričku pak byl nápis "I Was There" - Byl jsem tam; viz blog 14. května 2009). Druhý snímek mi lehce vyrazil dech, neboť je nečekaně součástí článku SCOTT D. ALTMAN BERICHTET IN SPEYER ÜBER FINALE HUBBLE-REPARATURMISSION. Nejlepší je poslední věta reportu, kde si autor libuje v tom smyslu, že je dobře, že tato jedinečná příležitost byla tak blízko a měla "domácí příchuť". No, je pravda, že jsme byli ve Speyeru během krátké doby už poněkolikáté (viz např. blog 13. května 2008, 27. listopadu 2009 a 26. března 2010), ale za domácí se ještě nepovažujeme. Naopak: dovolil bych si tvrdit, že jsme přijeli z největší dálky.

    Úterý 20. dubna 2010

    Ještě před rokem pracovalo v toárně Michoud Asembly Facility (kde se kompletují hlavní palivové nádrže raketoplánů ET; pár externích fotek viz blog 28. října 2008) 2400 dělníků: nyní jich je jen 1100. A jejich počet klesá - obrazně řečeno - každým dnem s tím, jak se poslední vyráběná nádrž ET pohybuje z východu na západ (což je směr výrobní linky). Dokončená bude do jednoho měsíce, pak ji čeká šestitýdenní testování. Na 29. června 2010 je plánováno její vyskladnění a následně závěrečná redukce počtu pracovních sil. Provozovatel továrny, firmy Lockheed Martin, převedla a převádí část pracovních sil do svých provozů ve Fort Worth (Texas) a v Mariettě (Georgie). Budoucí osud továrny a jejích zařízení je nyní nejistý.

    NASA plánuje vyslat na Mezinárodní kosmickou stanici Robonauta2 - alias R2 (evokujíce slavného R2-D2 ze ságy Star Wars). Má se tak stát v průběhu historicky poslední mise raketoplánu Discovery STS-133 (zatím plán 16. září 2010). Robonaut bude připomínat svým vzhledem člověka: má mít hlavu, trup a pár rukou (a hmotnost kolem 150 kg). Pohybovat se má zatím jen v prostorách americké laboratoře Destiny, později se nevylučuje i jeho použitá v dalších prostorách stanice. Jeho vývoj je výsledkem spolupráce NASA a firmy GM.

    Letectví+kosmonautika 4/2010 a dvakrát "Made in Přibyl" (či spíše Přibylovi - repotáž z USA má už tradiční "Foto autor a Marek Přibyl"). "Velké plány v propadlišti dějin" (historie pokusů o vývoj soukromých kosmických raket) a "Astronautika u vodojemu" (muzeum Space Murals - viz blog 24. října 2008).

    Pondělí 19. dubna 2010

    Uzavření prakticky celého leteckého prostoru nad Evropou mj. znamená, konference ISS Symposium (viz blog 7. dubna 2010) plánovaná na 19. až 21. dubna byla zrušena (resp. odložena na zatím neurčený termín). Škoda: akreditaci jsem si vyřizoval přes dva týdny. Avizováno bylo více než dvacet kosmonautů, včetně nejméně dvou kompletních posádek (Sojuz TM-31/2000 a Sojuz TMA-15/2009).

    Nepříznivé počasí nad Floridou způsobilo, že dnešní přistání raketoplánu Discovery STS-131 bylo odloženo na zítřek. Záložní letiště na Edwardsově letecké základně v Kalifornii dnes vůbec nebylo aktivováno, takže se o jeho využití vůbec neuvažovalo.

    Jak už jsem informoval na blogu 7. dubna 2010, německý Speyer se chystal přijmout dalšího astronauta - a v sobotu ho skutečně dle plánu přijal. A já jsem si nemohl přece nechat ujít příležitost setkat se s člověkem, kterého jsem viděl startovat do vesmíru (viz blog 14. května 2009). A nejen to: svoji cestovatelskou maturitu při této příležitosti složil i tříletý Michal (jeho první záznam na blogu viz 6. října 2006). Sobotní "výkon" činil 1535 km, délka cesty 22,5 hodiny (stejná trasa jako minule - viz blog 26. března 2010).

    Pátek 16. dubna 2010

    Americký prezident Barack Obama včera vystoupil před "davem" vybraných dvou set techniků, inženýrů, astronautů a vědců v Kennedyho kosmickém středisku. Přednesl přitom podrobnosti ke svému "kosmickému programu pro 21. století" - i když ony "podrobnosti" mi připadají poměrně vachrlaté. Obama řešil to, co bude za třicet let, ale jasné plány na roky nejbližší jaksi chyběly. Jeho plán bych navíc charakterizoval jako "vlk se nažere, koza zůstane celá". Aneb loď Orion bude - byť v dramaticky okleštěné podobě záchranného člunu - zachována. Tím se ucpou ústa kritikům úplného zrušení programu Constellation. (Vypadá to, že financování Orionu částečně převezme šestimiliardový rozpočet na komerční dopravu nákladů a posádek do vesmíru - peníze by pak mohly chybět jinde, nebo budeme mít méně komerčních dopravních prostředků. Třeba jen jeden...)

    Obama také vystoupil s termíny týkajícími se americké kosmonautiky. 2015 - zahájení vývoje nové superrakety (na kterou se do té doby vynaloží tři miliardy dolarů na "vývoj technologií", i když žhavým kandidátem je dle zákulisních informací nosič odvozený od raketoplánů). 2025 - první průzkumná výprava k nějakému asteroidu (Obama uvedl, že pro ni bude potřeba úplně nová kosmická loď - něco, co sám ruší). 2035 - výprava na oběžnou dráhu planety Mars, následovat i přistání na jeho povrchu. Když vyhlašoval novou vizi americké kosmonautiky minulý prezident George Bush Jr., vešel se s většinou termínů do následující desetiletky (obnovení automatického průzkumu Měsíce, zahájení vývoje nové pilotované lodi i její odzkoušení, ukončení provozu raketoplánů ukončení provozu kosmické stanice - možná si řeknete, že ukončení nejsou žádné "termíny", ale obě tyto ukončení uvolňují miliardy dolarů ročně z rozpočtu NASA na jiné programy) - jen dva termíny (do 2020 návrat na Měsíc, kolem 2030 cesta na Mars) se mu do tohoto období nevešly. Obamovi se do příštích patnácti let vešel jediný (!) termín: zahájení (!) vývoje nové superrakety... Přesto zůstává optimistou, když u pilotované výpravy na Mars poznamenal: "Předpokládám, že se toho dožiju!"

    Březnové vydání měsíčníku Technik obsahuje můj článek "Příliš vzdálený Měsíc" - o tom, jak měl vypadat program Constellation a co pro budoucnost americké kosmonautiky plyne z návrhu rozpočtu NASA na rok 2011.

    Čtvrtek 15. dubna 2010

    Indie dnes vypustila ke kritickému testu raketu GSLV. Proč kritickému? Šlo o šestý let, první s vlastním indickým kyslíko-vodíkovým motorem ve třetím stupni - a především následoval po dvou předchozích neúspěšných startech. Bohužel, série nezdarů dnes pokračovala: raketa GSLV fungovala až po zážehu třetího stupně bez problémů. Motor indické konstrukce se zažehl, ale raketa se záhy vymkla kontrole: nejspíše se nezažehly dvě pomocné kyslíko-vodíkové jednotky, které měly její let řídit. Raketa se následně zřítila do oceánu. Stalo se tak jen krátce poté, co ředitel ISRO (Indian Space Research Organization) prohlásil, že očekává v nejbližších dnech souhlas vlády s vývojem národní pilotované lodi. Ta má mít premiéru v roce 2017, přičemž modernizovaná verze rakety GSLV se má stát základem celého programu.

    V červnu nebo červenci bude zahájena demolice obslužné věže na startovací rampě 39B. Zakázku za 1,3 mil. USD získala a provede newyorská firma LVI Services Ltd. zachovány mají zůstat nově vybudované bleskosvodné věže, takže pro demoliční práce nebudou použité průmyslové trhaviny - ale konstrukce bude během 200 dní prací rozebrána. V současnosti není jasné, jaké rakety by odtud měly startovat - rampa by pro ně ale měla být připravena už za dva roky. Komplex 39B se má stát "čistou rampou" bez obslužných konstrukcí: prostě jen místem startu; obslužené věže mají být "přivezeny" společně s raketou na montážní plošině. Cílem NASA je, aby z komplexu mohly startovat různé druhy raket.

    V Kennedyho kosmickém středisku má dnes vystoupit americký prezident Barack Obama a vysvětlit, cože má vlastně novou kosmickou politikou namysli. Očekává se (viz blog 14. dubna 2010), že v redukovaném podobě zachová program lodi Orion. (Což by mohla být dobrá zpráva, protože pokud NASA zafinancuje její verzi pro záchranu astronautů z ISS, bude se Lockheed Martin moci snadno ucházet o část z šestimiliardové dotace na vývoj dopravního systému na ISS - dnes totiž vše nasvědčuje tomu, že loď Dragon by nemusela mít konkurenci, přičemž tento monopol by mohl být zatraceně nebezpečný.) Kromě jiného chce slíbit o 2500 pracovních míst na Floridě více, než s kolika počítal program Constellation. Dalším slibem má být zahájení vývoje nové superrakety již kolem roku 2015.

    Nově zveřejněné logo mise Sojuz TMA-19 (plán startu 15. června 2010 s posádkou Fjodor Jurčichin, Shannon Walkerová a Douglas Wheelock) plus neformální fotografie šestičlenné posádky Discovery STS-133 (plán startu 16. září 2010): historicky poslední mise raketoplánu. Jen připomínám, že se očekává redukce počtu členů posádky z šesti na čtyři astronauty (viz např. blog 10. března 2010).

    Středa 14. dubna 2010

    Bude Orion žít? Barack Obama se prý chystá oznámit, že by loď Orion měla být ve zmenšené verzi dokončena tak, aby během nejbližších let mohla začít u Mezinárodní kosmické stanice trvale připojena jako záchranný člun. Evidentně jde o tah z kategorie "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Program Orion bude (byť v dramaticky redukované podobě) zachovaný, ale Obama ze svého "kosmického programu pro 21. století" neuhne. Podle dostupných informací totiž Orion (či spíše "Orion") má létat bez posádky, dopravu astronautů na ni by ale měly zajišťovat komerční kabiny. Moudřejší bychom měli být již zítra: Barack Obama promluví (poprvé osobně!) o kosmonautice v Kennedyho kosmickém středisku. Napětí, nervozita a očekávání rostou: v posledních dnech přichází z americké kosmonautiky mnohé zajímavé zprávy. Uvidíme, co je míněno vážně a co představuje jen tlak lobby či testovací balónky.

    Legendy světové kosmautiky Neil Armstrong, Eugene Cernan a James Lovell (plus další "velká" jména) se podepsaly pod otevřený dopis, ve kterém označily návrh nového směrování americké kosmonautiky za "devastující". Podle nich se "Amerika musí rozhodnout, jestli chce zůstat lídrem světové kosmonautiky. A pokud chce, musí ustanovit program, který nám tohoto cíle umožní dosáhnout."

    zástupkyně administrátora NASA Lori Garverová poskytla měsíčníku Popular Science rozhovor, ve kterém vysvětluje nové plány americké kosmonautiky. No, vysvětluje - podle mě spíše mlží a zachraňuje. Třeba věta "největší kritiku z prezidentova návrhu vzbuzuje zrušení programu Constellation". Myslím, že největší kritiku dlouhodobě způsobuje absence cíle. Tato bezcílnost ovšem dle Garverové přetrvává a přetrvávat bude: "Za pět let budeme překvapeni, jak daleko jsme se posunuli od součaných kapacit." Ale kam se posuneme? Ač jsem zarytý odpůrce investic jen do programů a projektů, u nichž je výstup dopředu znám (proč se aktivit s očekávaným výsledkem vůbec pouštět?), tak si vůbec nejsem jistý, zdali má NASA fungovat stylem "nechte se překvapit!"

    Kozmos 2/2010 a dva mé články - "Raketoplány: sbohem a šáteček" (pilotovaná kosmonautika 2010) a "Nepilotovaná kosmonautika v roce 2010" (bezpilotní kosmonautika v letošním roce).

    Úterý 13. dubna 2010

    ESA podepsala dohodu se společností Eurockot na vypuštění družic dvěma raketami Rockot. První nosič by měl být v roce 2012 použitý k vypuštění trojice družic SWARM, náklad druhé rakety zatím nebyl specifikovaný. Podle některých informací by druhá raketa měla v tuto chvíli sloužit jako záložní nosič pro družici ADM-Aeolus - v případě, že by ještě nebyla k dispozici zamýšlená raketa Vega. (Start družice je nyní bez bližšího upřesnění plánovaný na rok 2011.)

    Stávající let raketoplánu Discovery STS-131 byl prodloužený o jeden den. Jako hlavní důvod je uváděn problém s komunikační anténou, jejíž nefunkčnost neumožňuje vysílat velké objemy dat - a proto raketoplán používá silné komunikační systémy Mezinárodní kosmické stanice. Na závěr mise je přitom plánovaná důkladná finální prohlídka tepelného štítu stroje: prodloužení mise o jeden den umožní její provedení ještě u stanice, což zase umožní včasné odeslání dat na Zemi. S návratem raketoplánu se nyní počítá 19. dubna.

    Jak jsem včera slíbil, tak se i stalo: moje maličkost vystoupila v pondělním pořadu TV Nova "Víkend".

    Pondělí 12. dubna 2010

    První letošní raketa Ariane-5 (z plánového počtu sedmi startů) se ne a ne odlepit od země. První pokus o start 26. března byl odvolaný několik hodin před zážehem motorů, druhý teď v pátek (9. dubna) jen 42 sekund před zážehem. (A to se start posouval již několikrát před tím.) V obou případech byly na vině technické problémy. Jako pracovní datum startu je nyní 27. dubna 2010.

    Mezinárodní kosmická stanice ISS překonala sovětskou/ruskou/mezinárodní stanici Mir v dalším parametru. A to v počtu osobodní - tedy množství dní strávených lidmi na palubě stanice (nejde o absolutní počet, ale o násobek dní a počtu kosmonautů - takže třeba nyní, když na stanici pracuje třináct kosmonautů, roste tato statistika tempem třináct osobodní denně). Mir měl celkem 12074 osobodní, ISS tuto hodnotu překonala minulý čtvrtek.

    Dnes ve 21:20 bude TV Nova vysílat další díl magazínu Víkend, tentokráte s tématem "Po slepu". Jedním z příspěvků by měla být i reportáž o raketách V-2, kde by se měla mihnout i moje maličkost.

    Zítra začíná veletrh elektrotechniky a elektroniky Ampér - a jako tradičně (viz blog 1. dubna 2008 a 31. března 2009) na něm budu přednášet o průzkumu Marsu na stánku společnosti Uzimex (hala 3, sektor A, stánek 16), ktrerá je v Česku distributorem motorů Maxon. Ty našly uplatnění na sondách zkoumajících planetu Mars. Přednáška má název "Mars: jen pro nejlepší z nejlepších" a zazní každý den v 11:00 a v 15:00 h.

    Pátek 9. dubna 2010

    Současný let raketoplánu Discovery STS-131 má možná ještě jednu derniéru: pokud skutečně dojde k avizované redukci posádky Discovery STS-133 z šesti na čtyři astronauty, pak právě v těchto dnech jsou naposledy ve vesmíru raketoplánem ženy. Titul "poslední ženy na raketoplánu" měl připadnout Nicole Stottové, ale pokud se STS-133 bude skutečně redukovat, nepřipadne. Stottová je přitom v posádkách posledních tří raketoplánů jediná žena.

    Docela jsem se zasmál (ale byl to takový smutný smích), když jsem četl aktuální vysvětlení "kosmického programu pro 21. století" Baracka Obamy z úst administrátora NASA Charlese Boldena (ktrému mimochodem jeho roli vůbec nezávidím). Hlavní slabinou programu je totiž podle kritiků fakt, že nestanovuje žádné cíle ani lhůty. Dle Boldena je ovšem - na rozdíl od předchozích programů (zřejmě měl na mysli Constellation) - "udržitelný a přijatelný" (rozuměj: můžeme si jej dovolit). No bodejť by nebyl. Když nemám termín, vždy budu mít všechno včas. Když nemám cíl, vždy někam dojdu. Bude zajímavé sledovat slibované "kosmické" vystoupení Baracka Obamy příští čtvrtek...

    V neděli 11. dubna 2010 cca čtvrt hodiny po poledni zazní na několik minut můj hlas na vlnách Radiožurnálu. Téma: čtyřicáté výročí letu Apolla-13.

    Časopis Svět 4/2010 je kosmonautikou prolezlý skrz-naskrz. Napsal jsem "Názor Měsíce", dvě aktuality (modul Cupola a družice SDO) a kosmickou zajímavost (o záchranných transportérech M111), třístránkový článek "Amerika dala sbohem Měsíci" (ten lunární "model" v obsahu není moje práce, to klidně hodím na hlavu redakci) a dvoustránkový článek "Představení pro milióny diváků" (návod na to, jak vidět start raketoplánu - článek byl sice redakčně krácen, ale základní informace včetně mapky zůstaly) a příslůib dalšího kosmického článku v příštím Světě - "fantaskní vesmírné sondy".

    Čtvrtek 8. dubna 2010

    Evropská družice CryoSat-2 se dnes úspěšně dostala na oběžnou dráhu. Jejím úkolem je pomocí radaru přesně zmapovat světové zásoby ledu a studovat jejich proměny v čase. Jinak se také dá říci, že dosud jsme měli možnost sledovat světové zásoby ledu ve 2D, teď to bude možné ve 3D (nebudeme tak monitorovat jen plochu, ale skutečný objem). CryoSat-2 vynesla do vesmíru raketa Dněpr, první exemplář tohoto satelitu byl zničený v říjnu 2005 při havárii rakety Rockot.

    Ač se nad programem Constellation vznáší Damoklův meč zrušení (podotýkám, že ještě nedopadl a že program vzhledem k probíhajícímu rozpočtovému roku pojede do 30. září 2010 jako by se nechumelilo), připravuje se na 6. května zkušební test záchranného systému kabiny Orion. Test je označený jako PA-1 (Pad Abort) a bude provedený z komplexu číslo 32E na White Sands Missile Range. Půjde o test "na rampě": záchranný motor se zažehne na šest sekund a má maketu kabinu vynést do výše nad 1,5 km.

    Lunochod-2 se našel a znovunašel. Nejprve University of Western Ontario vydala tiskovou zprávu, že na snímcích ze sondy LRO našla sovětské vozidlo Lunochod-2 (viz první snímek). Jen o několik dní později ale musela přiznat svůj omyl: The Planetary Society zveřejnila přesnější (a podle všeho správnou lokalizaci) Lunochodu-2 (viz druhý snímek; špatná poloha je označena černou šipkou, správná bílou). University of Western Ontario holt zaměnilo výrazný kráter za robota. A ještě jednou Lunochod: nedávno se objevila zpráva, že jeden letuschopný exemplář se objevil v kontejneru na dvoře IKI, kde rezaví. A že podobných kontejnerů je tam přes třicet - kdo ví, co obsahují. Zpráva se šířila internetem rychlostí blesku. Všechno je ale krapet jinak (což se ale rychlostí blesku už nešířilo): nejde o rezavějící památku na zašlou slávu sovětské kosmonautiky, ale do IKI dorazilo čtrnáct beden (ani jejich počet nesouhlasí...) s muzeálními exponáty kosmické techniky, které mají být zrestaurovány pro různá muzea a kosmické expozice. Tečka.

    Středa 7. dubna 2010

    Ruské kosmické lodě Sojuz pro NASA podražily, ale nikterak významně. Nový kontrakt na let šesti Američanů plus některé související služby v roce 2013 má hodnotu 335 mil. USD. Předchozí kontrakt (viz blog 29. května 2009) na šest "letenek" v roce 2012 měl hodnotu 306 mil. USD. Takže jedno křeslo podražilo z 51 na 56 mil. USD.

    Nejméně deset (ale pravděpodobně více) kosmonautů a astronautů se chystá na konferenci International Space Station Symposium v Berlíně. Bude se konat od pondělí 19. do středy 21. dubna 2010.

    V Technickém muzeu je Speyeru je v kosmické expozici "tabule cti" s podpisy všech astro/kosmonautů, kteří se zavítají. Když jsme při jejím podepisování pozorovali astronauta Alana Beana, všimli jsme si, že je vedle jeho fotografie další snímek astronauta - ovšem nepodepsaný. Organizátoři se nejprve ošívali sdělit podrobnosti, ale pak nám mezi čtyřma očima potvrdili: do Speyeru míří Scott Altman (veterán z letů Columbia STS-90/1998, Atlantis STS-106/2000, Columbia STS-109/2002 a Atlantis STS-125/2009) a dokonce zde bude mít autogramiádu. Podrobnosti již byly zveřejněny: bude to v sobotu 17. dubna 2010 od 13:30 do 14:00 hod.

    Úterý 6. dubna 2010

    Raketoplán Discovery STS-131 úspěšně odstartoval do vesmíru (i když jej už před letem i v jeho průběhu provázely a provází četné technické potíže). Díky tomu padl i nový rekord: ve vesmíru jsou poprvé v historii čtyři ženy najednou (tři z nich letí raketoplánem, jedna na ně čeká na Mezinárodní kosmické stanici - potkat se mají zítra). Discovery STS-131 se má na Zemi vracet 18. dubna. "Jízdní řád" amerických raketoplánů začíná vypadat hodně smutně: na každý ze strojů Atlantis, Endeavour a Discovery už čeká jen jeden jediný let...

    Do Jižní Koreje dorazil druhý letový exemplář prvního stupně rakety Naro-1 (první pokus o start viz blog 25. a 26. srpna 2009). Se startem se předběžně počítá v průběhu června.

    Raketa Falcon-9 má podle současných plánů na svoji premiérovou výpravu vyrazit ne dříve, než 8. května 2010.

    Ve věku 74 let včera po dlouhé těžké nemoci zemřel dvojnásobný sovětský kosmonaut Vitalij Sevasťjanov. Zúčastnil se letů Sojuz-9/1970 a Sojuz-18/1975. Původně se s ním počítalo pro let Sojuz-8, ale společně s velitelem Nikolajevem nezvládl závěrečné zkoušky, a tak zůstali jen záložníky - a letěli až na Sojuzu-9 (což byla v té době rekordní osmnáctidenní mise, ze které se vrátili ve zbědovaném stavu). Pak se chystal k pobytu na kosmických stanicích, kde prošel několika různými posádkami (jejich složení bylo např. Chrunov - Volkov - Sevasťjanov, Dobrovolskij - Sevasťjanov - Voronov a Gubarev - Sevasťjanov - Voronov). Po svém druhém letu zůstal v oddíle kosmonautů a v jednu chvíli byl členem posádky lodi Sojuz TM-8/1990, než jej ze zdravotních (a pravděpodobně i jiných) důvodů nahradil Musa Manarov. Sevasťjanov se poté ještě podílel na programu kosmoplánu Buran, než odešel v roce 1993 z oddílu kosmonautů definitivně. Pro nás může být zajímavé, že několikrát navštívil Československou a Českou republiku - já jsem se s ním osobně setkal na brněnské hvězdárně v roce 2001 při příležitosti oslav 25. výročí letu Vladimíra Remka.

    Pátek 2. dubna 2010

    Konzultační firma Teal predikuje, že mezi lety 2010 až 29 bude do vesmíru vysláno 2229 různých těles. Z nich bude 77 procent civilních a komerčních, zatímco 19 procent vojenských a čtyři procenta univerzitních. Z hlediska cílových destinací bude 62 procent těles směřovat na nízkou oběžnou dráhu a 23 procent na dráhu geostacionární. Dobře se to čte, ale do značené míry jsou to čísla vycucaná z prstu: loni je stejná firma ve stejné studii predikovala o plných deset procent nižší. Myslím, že takto zásadně se během jednoho jediného roku kosmonautika nezměnila...

    Z Bajkonuru dnes časně ráno odstartovala ruská loď Sojuz TMA-18, na jejíž palubě je tříčlenná posádka: velitel Alexandr Skvorcov a palubní inženýři Michail Kornijenko (oba Rusko) a Tracy Caldwell-Dysonová (USA). Zatímco oba ruští kosmonauti jsou nováčci, Američanka už "kosmické ostruhy" má: je veteránkou z letu Endeavour STS-118/2007.

    Odpočítávání se rozběhlo, raketoplán Discovery STS-131 by měl odstartovat v pondělí ve 12:12 našeho času. Naposledy poletí do vesmíru sedmičlenná posádka, naposledy budou v její sestavě nováčci, naposledy se (pokud by se nedošlo k odkladům dalších startů, což je téměř vyloučeno) má startovat v noci (tento titul měl mít už únorový start raketoplánu Endeavour). Osobně držím palce, mj. proto, že se čtyřmi astronauty jsem měl možnost se osobně setkat. S velitelem Alanem Poindexterem v Oberpfafenhoffenu u Mnichova (viz blog 10. června 2008), s pilotem mise (na dalších dvou obrázcích) Jamesem Duttonem ve Stennisově kosmickém středisku (viz blog 25. října 2008). S letovými specialisty Claytonem Andersonem a Stephanií Wilsonovou pak ve Frescati u Říma (viz např. 22. ledna 2008).

    Čtvrtek 1. dubna 2010

    Kanada zvažuje vývoj vlastního kosmického dopravního prostředku. Kosmodrom pro něj hodlá vybudovat buď na mysu Breton v Novém Skotsku, nebo v místě Fort Chrichill v Manitobě (u Hudsonského zálivu). První studie proveditelnosti byly provedené v roce 2008 a ukazují prý schůdnost celého projektu. (Kanada je aktivní v oblasti vypouštění suborbitálních raket, kterých historicky poslala na práh vesmíru přes 3500.) Další podrobnosti odmítají partneři projektu zveřejnit - což má za důsledek mnohé spekulace a novinářské příměry. Např. "podobné projekty typicky trvají pět až deset let" (a hned máme datum premiérového startu kanadské kosmické rakety) nebo "mys Breton se stane kanadským mysem Canaveral" (a hned je na světě informace o kanadském projektu národní pilotované kosmické lodi).

    Robot Spirit se odmlčel. Naposledy s ním NASA komunikovala 22. března 2010 - při další plánované relaci 30. března se už neozval. Nemusí to ale nutně znamenat konec mise, protože robot byl naprogramovaný tak, aby se v případě nedostatku energie neozýval a raději ji šetřil pro sebe. Jinými slovy: Spirit je nyní nakonfigurovaný tak, aby se ozval jen v případě, že bude mít dostatek energie. V tuto chvíli tedy víme, že jí dostatek nemá. Pokud nebude mlčení věčné, může trvat týdny i měsíce.

    Dvě nové fotografie obsluhy Mezinárodní kosmické stanice zachycují 24. a 25. základní posádku. První tvoří kosmonauti (zleva): Douglas Wheelock, Tracy Caldwell-Dysonová (oba USA), Alexandr Skvorcov, Michail Kornijenko (oba Rusko), Shannon Walkerová (USA) a Fjodor Jurčichin (Rusko). Druhou: Oleg Skripočka, Alexandr Kaleri (oba Rusko), Scott Kelly, Douglas Wheelock, Shannon Walkerová (všichni tři USA) a Fjodor Jurčichin (Rusko).

    Středa 31. března 2010

    Není to událost úplně nová, přesto je zaznamenáníhodná. Komise ASAP (Aerospace Safety Advisory Panel; dohlíží nad bezpečností zvláště pilotované kosmonautiky v USA a vznikla v reakci na požár v lodi Apollo-1) zveřejnila letos v lednu (tedy ještě před oznámením úmyslu zrušit Constellation a vsadit na komerční dopravu nákladů i posádek do vesmíru) výroční zprávu, ve které krom jiného upozornila na to, že soukromé komerční společnosti mohou mít problémy s dodržením standardů NASA pro pilotovanou kosmonautiku. Což okamžitě rozdmýchalo zlou krev: hlasitě se ozval zvláště Elon Musk (zakladatel společnosti SpaceX vyvíjející rakety Falcon a loď Dragon), který na zprávě ASAP nenechal nit suchou. Každý, kdo se obtěžoval si zprávu ASAP přečíst, tak se dozvěděl, že komise pouze konstatovala, že NASA zaspala při vytváření standardů pro komerční pilotované lety, jejichž služeb by chtěla využívat. A že pokud tyto standardy přijdou pozdě, mohou s jejich naplněním mít komerční společnosti problém. Znovu opakuji: zpráva spatřila světlo světa v polovině ledna, kdy o novém směru americké kosmonautiky nebylo ještě vidu ani slechu.

    Raketě Falcon-9 a lodi Dragon se na blogu věnuji poměrně pravidelně, takže pro úplnost i informace o druhém projektu z programu COTS (Commercial Orbital Transportation Services): raketě Taurus-2 a lodi Cygnus (společnost Orbital Sciences Corp.). Ty mají kvůli pozdějšímu přidělení finančních prostředů do premiéry ještě (relativně) daleko. Pokud vše půjde absolutně bez problémů, může si sestava Taurus-2/Cygnus odbýt debut v březnu 2011. Motory AJ-26 (upravený sovětský NK-33) pro raketu nyní provedly dva zkušební zážehy (loni v říjnu se vyskytly při zkouškách určité problémy, které byly vysvětlovány tím, že motory byly testovány až za limitem svých možností), v plném proudu je výstavba startovacích zařízení na kosmodromu Wallops Island. V dubnu budou do Stennisova střediska dodány k předstartovním testům první letové motory AJ-26 a do srpna mají být kvalifikovány čtyři kusy (každá raketa Taurus-2 potřebuje jeden pár). Prototyp rakety (neletový, půjde jen o maketu) má na Wallops Island dorazit letos v létě.

    Dle návrhu rozpočtu NASA na rok 2011 má jít do programu COTS dalších 300 mil. dolarů (dosud bylo vyčleněno 278 mil. pro SpaceX a 175 mil. pro Orbital Sciences Corp. - dalších 32 mil. utratila firma Rocketplane Kistler, které ale byl kontrakt odebraný). Otázkou je jejich směrování: hovoří se buď o finančním posílení obou stávajících firem nebo o vyhlášení konkurzu na třetího dopravce.

    Společnost Bigelow Aerospace (viz např. blog 25. března 2010) se již dříve snažila prosadit nízkonákladovou loď Orion-Lite. Chtěla ji chystat se společností Lockheed Martin, ale z projektu nakonec sešlo. Bigelow se každopádně spojil s hlavním konkurentem Lockheedu, Boeingem, a společně zažali pracovat na projektu vlastní kabiny (může připomínat Orion, stejně tak Apollo nebo další projekty - ale ono v kosmonautice, kde "účel světí prostředky" asi těžko najdeme designérské úlety). Na její rozpracování už Boeing dostal hned 1. února 2010 částku 18 mil. USD (z prvního rozdělení padesáti miliónů dolarů na zakázky s komerční dopravou do vesmíru - viz blog 2. února 2010).

    Úterý 30. března 2010

    Indie oznámila, že start šesté rakety GSLV chystá na 15. dubna 2010. Půjde o ostře sledovaný start: zatímco první tři rakety GSLV (2001, 2003 a 2004) byly úspěšné, další dvě už nikoliv (čtvrtá v roce 2006 havarovala krátce po startu, pátá o rok později nedosáhla plánované dráhy). Navíc ovšem současná GSLV ponese ve třetím stupni kyslíko-vodíkový motor vlastní indické konstrukce: předchozích pět neslo ruskou pohonnou jednotku.

    Start rakety Falcon-9 byl dle očekávání (viz blog 22. února 2010) odložen z 12. dubna 2010 (viz blog 15. března 2010) na "ne dříve, než koncem dubna 2010". Důvodem je nutnost dodatečných prověrek autodestrukčního systému rakety: ten by ji měl řízeně zničit v případě, že by se vymkla kontrole nebo odklonila z plánované dráhy. Americké letectvo - provozovatel kosmodromu na mysu Canaveral - totiž nevydá raketě bez kvalitního autodestrukčního systému povolení ke startu.

    A nosné rakety do třetice: US Air Force plánuje změny v politice využití osných raket. Do budoucna chce americké letectvo přiřazovat družice k jednotlivým raketám zhruba rok před startem (nyní jsou to dva roky; dlouhodobým cílem je půl roku). Případný odklad v dodávce družice (za dva roky do startu se může stát ledasco) pak komplikuje případné "prohazování" nákladů. Letectvo navíc chce více využívat kosmodrom Vandenberg AFB (např. by sem rádo přesunulo část nebo dokonce všechny starty s navigačními družicemi GPS: dosud to byla doména mysu Canaveral, přičemž satelity létají na dráhu z Vandenbergu dosažitelnou). Za poslední dva roky se totiž z mysu Canaveral uskutečnilo deset startů raket Atlas-5 a Delta-4, zatímco z Vandenbergu jen jeden (pravidelní čtenáři si vzpomenou, že jsme ho slyšeli - viz blog 18. října 2010). Východní kosmodrom tak má nadupaný letový řád, západní není využitý (ale držet ho je nutné např. kvůli letům na polární dráhy).

    Časopis Válka, dubnové číslo 2010. Třístránkový článek "Pět námořních vysloužilců" o letadlových lodích sloužících nyní jako muzeum. (Osobně jsem byl na čtyřech - Intrepid, Yorktown, Midway a Hornet - pátý Lexington moji návštěvu zatím netrpělivě očekává.) Navíc jsem se v případě tohoto časopisu dostal mezi "stálé spolupracovníky" - což znamená, že se v něm s mými články bude možné setkávat častěji a pravidelně (můj první příspěvek - viz blog 3. března 2010).

    Pondělí 29. března 2010

    Po všech peripetiích nakonec NASA potvrdila datum startu raketoplánu Discovery STS-131 na pondělí 5. dubna 2010. V nejbližších dnech či týdnech má být zároveň oznámeno, jak bude naloženo se zbývajícími třemi starty: už dnes je jasné, že minimálně v případě posledních dvou je příprava ve skluzu a aby se vše stihlo, musela by NASA jen na přesčasech vyplatit 54 mil. USD. Všeobecně se předpokládá, že obě poslední mise (STS-134 a -133) spadnou až do posledního kalendářního čtvrtletí letošního roku. A možná s sebou "stáhnou" i květnový start STS-132, aby ve startech nevznikla skoro půlroční mezera.

    Dramatické chvíle zažili minulý týden dva členové posádky Discovery STS-131, když jim za letu začal hořet motor jejich stroje T-38. Konkrétně to byli pilot James Dutton a letový specialista Clayton Anderson. Dutton ale dokázal s hořícím strojem bezpečně přistát.

    Film ve formátu IMAX "Hubble 3D" (viz např. blog 14. ledna 2010) má za sebou americkou premiéru - a nyní jsou před ním i premiéry evropské. Těch se zúčastní i někteří členové posádky raketoplánu Atlantis STS-125, která provedla poslední servisní let k teleskopu a při kteréžto misi byl film natočený. Tamtamy duní, že někteří z astronautů by se měli objevit i v zemích sousedících s Českou republikou...

    Že jsem získal vystřihovánky Kosmická tělesa, už jsem psal na blogu 12. března 2009. Málo známým faktem je, že tato vystřihovánka vyšla ve dvou vydáních: poprvé s modelem raketoplánu, podruhé raketoplán nahradily družice MAGION a družice Interkosmos-18. Nyní se mi podařilo sehnat i původní vydání "Kosmických těles" s raketoplánem. A propo, s tímto sešitem vystřihovánek jsem se trochu nečekaně setkal loni v Albuquerque v Novém Mexiku (viz blog 4. listopadu 2009). A to v knize "Creating Space - The Story of Space Age Told Through Models", která se věnuje historii kosmonautiky skrze různé modely. Opravdu překvapivé setkání s českým (pro puntičkáře: československým) výtvorem na překvapivém místě!

    Pátek 26. března 2010

    Velká Británie založila svoji národní kosmickou agenturu: UKSA, United Kingdom Space Agency (Kosmická agentura Spojeného království). Jejím úkolem je především koordinovat národní kosmické programy a vystupovat jednotně směrem k zahraničním partnerům (obé bylo dosud silně roztříštěné). UKSA má začít fungovat od 1. dubna 2010.

    "Kosmické letadlo" VSS Enterprise (aneb první stroj SpaceShipTwo) má za sebou premiérový let: zatím jen "v podvěsu" pod mateřským strojem White Knight Two. Testy budou nyní pokračovat: po dalších letových zkouškách má následovat odhození a bezmotorový let SpaceShipTwo na letiště, potom přijdou na řadu lety se zapnutým motorem - postupně má být dosaženo výšky až 140 km. K tomu by mělo dojít snad v příštím roce.

    Neudělali jsme si "čtyřiadvacetihodinovku Le Mans", ale "dvaadvacetihodinovku Speyer" - aneb v úterý jsme se "na otočku" (1538 km - včetně drobné "zkratky" do specializovaného obchodu s Legem ve Frankfurtu) vydali do Německa na setkání se čtvrtým člověkem, který stanul na Měsíci, s Alanem Beanem (veterán z letů Apollo-12/1969 a Skylab SL-3/1973). Zúčastnili jsme se tiskové konference i následné procházky technickým muzeem (fotografie z naší minulé návštěvy viz blog 27. listopadu 2009) - možnost společného fotografování, povídání si o všem možném, i na podpisy přišla řada (dokompletoval jsem si fotografii posádky Skylab SL-3: viz spodní řada). Nesmírně příjemné a zajímavé setkání!

    Čtvrtek 25. března 2010

    Společnost Bigelow Aerospace (už do vesmíru vyslala dvojici nafukovacích modulů Genesis-1 a Genesis-2 a jednou by chtěla vytvářet nafukovací kosmické stanice) hledá astronauty. Na svých webových stránkách zveřejnila inzerát s tím, že mezi požadavky je absolvovaný kosmický výcvik u vldní nebo respektované agentury plus nějaká zkušenost s kosmickým letem. Jinými slovy: nabídka je otevřena jen pro skutečné astro- a kosmonauty. Společnost Bigelow Aerospace plánuje vypuštění modulu Sundancer (180 metrů krychlových) a následně i operační stanice BA 330. Kdy se tak stane, není ale jasné: původní plány hovořily o roce 2011 a o použití rakety Falcon-9, ale ta má ve svém letovém řádu uváděný náklad (bez podrobností) pro společnost Bigelow až na rok 2014.

    Indická sonda Chanrayaan-1 (pracovala od října 2008 do srpna 2009) dokázala s pomocí amerického radaru Mini-SAR detekovat na Měsíci vodu: zaměřila se přitom na čtyři desítky vybraných kráterů, ve kterých nalezla cca 600 miliónů tun vody zmrzlé v regolitu. Dobrou zprávou je, že se snad poprvé podařilo kvantifikovat množství vody na Měsíci (i když vzhledem k relativně malému vzorku jej nelze zobecnit na celý Měsíc) a že jsme potvrdili dalším (tentokrát radarovým) průzkumem přítomnost lunární vody - špatnou pak skutečnost, že koncentrace vody v regolitu je velmi nízká a pohybuje s v řádu desetin procenta. To znamená, že když z kubíku lunární horniny dostanete všechnu vodu, možná naplníte jednu PET lahev.

    Už zítra by mělo zasedání FRR (Flight Readiness Review) rozhodnout o tom, zdali je raketoplán Discovery způsobilý problémům s ventilem v pravé jednotce OMS způsobilý odstartovat 5. dubna. Testy systému i s nefungujícím ventilem dopadly dobře: dosažené výsledky byly lepší, než by odpovídalo stavu "spolehlivé". Start by tak měl být povolen (i když jisté to není - ono by se s očekávaným odkladem misí STS-134 a -133 NASA docela hodilo do krámu "zvolnění letů"), i když - bude potřeba kvůli němu změnit povolené specifikace, protože stávající předpisy start za daných okolností neumožňují.

    Je tu nový emblém 25. základní posádky ISS (pracovat má na ISS od října do prosince 2010).

    Středa 24. března 2010

    Máme tu upravené a nové nominace do posádek Mezinárodní kosmické stanice (poslední novinky viz blog 22. ledna 2010):

  • Sojuz TMA-04M (start březen 2012) záloha: Maksim Surajev (Sojuz TMA-16/2009), Kevin Ford (USA, Discovery STS-128/2009) a dosud neurčený ruský kosmonaut.
  • Sojuz TMA-05M (start květen 2012) záloha: Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009), Chris Hadfield (Kanada, Atlantis STS-74/1995 a Endeavour STS-100/2001) a Robert Kimbrough (USA, Endeavour STS-126/2008).
  • Sojuz TMA-07M (start září 2012): Maksim Surajev (Sojuz TMA-16/2009), Kevin Ford (USA, Discovery STS-128/2009), třetí člen (Rusko) dosud neoznámený.
  • Sojuz TMA-07M záloha: dosud nestanoveno.
  • Sojuz TMA-08M (start listopad 2012): Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009), Chris Hadfield (Kanada, Atlantis STS-74/1995 a Endeavour STS-100/2001) a Robert Kimbrough (USA, Endeavour STS-126/2008).
  • Sojuz TMA-08M záloha: dosud nestanoveno, ale probíhají intenzivní jednání o zařazení evropského kosmonauta do letu (hovoří se o Robertovi Vittorim z Itálie, pro nějž by to byl už čtvrtý kosmický let).
  • Kam se poděl Sojuz TMA-06M? Podle některých informací by měl být zakoupen pro "turistickou" misi společností Space Adventures: letěl by s profesionálním ruským kosmonautem a dvojicí platících zákazníků (červenec 2012). S tím, že by se nepřipojoval k ISS, ale šlo by o sólový let (což by misi výrazně zlevnilo a zjednodušilo). Rusko by potom chtělo každoročně posílat do vesmíru tento "pátý Sojuz" (bez kotvení u ISS), který by byl k dispozici komerčním zájemcům - kromě turistů by se podobné mise měli účastnit i národní kosmonauti zemí, pro které by na ISS nebylo místo (hovoří se např. o letu jednoho nebo dvou pilotů z Indie).

    Mezinárodní kosmická stanice dostala minulý měsíc "vyhlídkový modul" Cupola. Tím posádka stanice získala podobný výhled, jako třeba posádky pašerácké lodi Falcon (Sokol) z Hvězdných válek (viz spodní řada snímků). Ač se formální historie tohoto modulu píše někdy od roku 1999, kdy byla podepsána dohoda o jeho výrobě v Evropě, původně byl vyvíjený ve Spojených státech (druhý snímek jsem osobně pořídil v roce 1996 v Marshallově kosmické středisku v Huntsville, stát Alabama). Podílel se na něm mj. astronaut Charles Lacy Veach (Discovery STS-39/1991 a Columbia STS-52/1992) předtím, než v roce 1995 podlehl rakovině (jeho jmenovka je mimochodem v současné Cupole umístěná). Až po zrušení amerického financování modulu nabídka ESA, že jeden nebo více (nakonec byla výroba dalších exemplářů považována za zbytečnou) modulů vyrobí ve vlastní režii.

    Úterý 23. března 2010

    S blížícím se koncem programu raketoplánů se na mne čím dál více lidí obrací s otázkou "chtěl bych vidět startovat raketoplán - co a jak mám dělat?" Na jedné straně mě tato důvěra těší, na druhé straně je těch dotazů už více, než jsem schopen zvládnout. Protože je ale po těchto informacích evidentně hlad a poptávka, rozhodl jsem se téma zpracovat do článku, který by představoval "návod, jak vidět start raketoplánu" (na co se připravit, co zařídit, odkud se dívat a odkud nedívat, co očekávat a co nikoliv apod.). Ten bude již zanedlouho publikovaný (na blogu budu samozřejmě informovat) a měl by odpovědět na většinu zvídavých otázek.

    Představte si oceán, který je plný diamantů - i když tekutých. Že jde o sen strýčka Skrblíka? Pak vězte, že na planetách Neptun a Uran se tento sen pravděpodobně stává realitou: vědci tak vysvětlují atypické orientaci jejich magnetických polí. A když si to spojí s informací, že až deset procent hmotnosti obou planet tvoří uhlík a že když v laboratoři stlačili diamant 40miliónkrát a potom jej začali z tohoto sevření uvolňovat, začal se chovat jako tekutina, mají aktuálně nejpravděpodobnější vysvětlení pro netypickou orientaci magnetických os planet.

    Ještě k případu chybějící popisné brožury (viz blog 9. března 2010) v knize Poklady kosmonautiky (resp. v těch knihách, které se distribuovaly jinak než skrze moji osobu): jednání s vydavatelem směřují k cíli, takže brožura by měla být umístěna k volnému stažení na jeho webových stránkách. Jakmile (pokud...) se tak stane, budu informovat. To je zároveň odpověď všem, kdo mi psali a nabízeli řešení: všechna ale byla nesystémová a řešila jen jejich problém, nikoliv problém dalších několika tisíc čtenářů knihy.

    Aktuální vydání týdeníku Respekt obsahuje můj článek "Loď bez kormidla" o současných a budoucích plánech americké kosmonautiky.

    Pondělí 22. března 2010

    Bývalý americký astonaut Franklin Chang-Díaz (jako druhý člověk na světě se může pyšnit tím, že se vydal do vesmíru sedmkrát: Columbia STS-61C/1986, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-46/1992, Discovery STS-60/1994, Columbia STS-75/1996, Discovery STS-91/1998 a Endeavour STS-111/2002) tvrdí, že s pomocí nového motoru VASIMR (Variable Specific Impulse Magnetoplasma Rocket) dokáže zkrátit pilotovanou výpravu k planetě Mars na přijatelných 39 dní (jedna cesta - k tomu je zapotřebí připočítat půldruhého roku pobytu na planetě nebo alespoň u ní a zase expresní cestu zpět). Princip motoru by měl být takový, že jednosložkovou pohonnou látku (vodík, hélium nebo deuterium) ohřeje pomocí elektřiny na teplotu jedenáct miliónů stupňů Celsia (což je více, než v jádru Slunce) a následně ji požehe tryskou (plazma bude od stěn komory motoru držena magnetickým polem) ven. Tím by meziplanetární loď měla získat postupně rychlost až 55 km/s. Chang-Díaz tvrdí, že jeho firma Ad Astra je schopna nachystat prototyp motoru k odzkoušení na ISS v roce 2013.

    Naše sluneční soustava nyní prolétá skrze mezihvězdný oblak, o kterém vědci ještě nedávno tvrdili, že neexistuje. Meziplanetární sondy Voyager (vypuštěné 1977; známé jsou i díky palubnímu "poselství jiným civilizacím") objevila zy hranicemi sluneční soustavy silné magnetické pole: vědci se domnívají, že právě ono oblak drží pohromadě, aby se nerozplynul. Pole, kterým právě prolétáme, má průměr 6000 světelných let a skládá se z atomů vodíku a hélia o teplotě 6000 stupňů Celsia.

    Oficiální to v době psaní těchto řádků není, ale testy héliového ventilu u raketoplánu Discovery dopadly dobře a zřejmě se bude pokračovat v přípravách na start 5. dubna 2010. (Pokud se bavíme o "oficiálnostech": ono se beztak nikdy "oficiálně" o odkladu startu nehovořilo.) Ten by mělo potvrdit či vyvrátit zasedání FRR (Flight Readiness Review) v pátek 26. březně 2010.

    Jak už jsem minulý týden avizoval (viz blog 17. března 2010), objevil jsem se v půlhodinovém pořadu Milénium na téma "humanoidních robotů". Pokud jste vysílání nestihli, můžete si jej zpětně pustit zde.

    Pátek 19. března 2010

    Japonsko a Rusko zvažují společnou misi k planetě Merkur. Zvažují přizvat ke spolupráci také Evropu. Nyní probíhají studie proveditelnosti a přínosů společného projektu s tím, že k realizaci má být přikročeno někdy kolem roku 2014. Pozor, přikročení k realizaci neznamená start: plánované datum nebylo zveřejněno.

    Družice WISE, která byla vypuštěna loni v prosinci a která má za úkol krom jiného hledat nebezpečné objekty křižující dráhu Země, hlásí nalezení prvního potenciálního nebezpečného objektu. Asteroid pojmenovaný nepoeticky 2010 CO1 obíhá Slunce s periodou 1,018 pozemského roku a k Zemi se přibližuje na 3,3 mil. km. V případě, že by nás trefil, půjde o náraz s intenzitou o řád větší, než byl pád tunguzského meteoritu v roce 1908.

    Technická prohlídka raketoplánu Enterprise (toho času vystaveného v pobočce National Air and Space Museum v Udvar-Hazy Center, Washington D.C.) ukázala, že stroj je v dobrém technickém stavu a že je schopen absolvovat přepravu na palubě letounu Boeing-747SCA. Proč to? Protože muzeum by chtělo do svých sbírek získat jeden ze skutečných raketoplánů (viz blog 20. ledna 2010; nejčastěji se v této souvislosti hovoří o nejstarším stroji Discovery) a Enterprise by v takovém případě byl volný pro jiného zájemce.

    "Bitva" o volné raketoplány (v tuto chvíli tedy Enterpise, Atlantis a Endeavour) zuří naplno a různé instituce horečně plánují, jak některý z nich získat a jak jej následně co nejatraktivněji vystavit. Nápady jsou to často zajímavé. První dva obrázky znázorňují představu možné umístění raketoplánu v Intrepid Sea-Air-Space Museum (New York). Druhé dva jeho umístění v budově Museum of Flight v Seattle (stát Washington). Třetí dvojice zobrazuje plán Evergreen Aviation and Space Museum v McMinnville (Oregon) - snaha se cení, ale raketoplán tam (dle mého osobního názoru) prostě skoro není vidět. Čtvrtá řada obrázklů znázorňuje jednak plány National Museum of USAF v Daytonu (Ohio) a Tulsa Air and Space Museum v Tulse (Oklahoma). Dva žhavé kandidáty pak zobrazuje poslední řada. Pokud některý z vyřazených strojů získá Kennedyho kosmické střediko (Florida), plánuje pro něj upravit jednu ze tří hal OPF vedle obřího hangáru VAB. A pokud Johnsonovo kosmické středisko (Houston, stát Texas), hodlá raketoplán umístit do vstupní haly namísto dnešní makety Adventure (ta zeď s logem NASA a americkou vlajkou by padla a vstupní hala by se rozšířila).

    Čtvrtek 18. března 2010

    Švýcarské Verkehrshaus Museum (kam jsme před několika dny nedojeli - viz blog 2. března 2010) se rozrostlo o nový kosmický exponát: ESA mu věnovala otevřenou plošinu lkaboratoře Spacelab, která byla několikrát ve vesmíru. V letech 1992 a 96 posloužila k vypuštění upoutané družice TSS (mise STS-46 a -75) nebo se zúčastnila letu Spacelab-3 (STS-51F). Asi nám nezbývá nic jiného, než do švýcarského muzea zase někdy zamířit...

    Společnost Virgin Galactic se raduje poté, co guvernér Nového Mexika Bill Richardson podepsal zákon, který provozovatele suborbitálních kosmických letounů chrání před žalobami zraněných "kosmických turistů" nebo pozůstalých po obětech nehod. Zákon chrání provozovatele tak, že turista musí podepsat revers a souhlasit s tím, že na sebe bere riziko (což sice bylo možné udělat i doposud, ale bez zákonné opory byly případné soudní spory nejisté - resp. by s velkou pravděpodobností vedly k vítězství postižených). Zákon je krokem správným směrem: on sice kdekdo tvrdí kdeco včetně převzetí zodpovědnosti, ale běda, když se něco doopravdy stane. Navíc i civilní letectví získalo podobnou oporu v roce 1929 v rámci tzv. Varšavské konvence, která mezinárodně stanovila omezenou zdopovědnost leteckých dopravců a její limity. Pasažéři pak věděli, s čím do letadla nastupují a co mohou v případě problémů očekávat (nebo jejich pozůstalí) - a komerční firmy zase mohly s rizikem přesně kalkulovat.

    V noci na dnešek zemřel ve věku 85 let americký pilot Robert White. Létal mj. na raketoplánu X-15, s nímž překonal výškovou hranici 96 kilometrů, což mu vyneslo titul "astronaut" (dle standardů amerického letectva). Stal se prvním člověkem, který se podíval na práh vesmíru v okřídleném stroji - nikoliv v klasické kosmické lodi. Štastný poslední let!

    Středa 17. března 2010

    Indie dramaticky navyšuje svůj kosmický rozpočet na rozpočtový rok 2010 (začne 1. dubna). Pod označením "dramaticky" si představte meziroční nárůst o 38 procent, v absolutním vyjádření půjde o 1,25 mld. USD. Zhruba třetina půjde na vývoj nových raketových nosičů (např. na vývoj polokryogenní rakety, která by jako pohonné látky využívala kerosen a kapalný kyslík). A cca 2,5 procenta rozpočtu (plus minus 30 mil USD) má jít na vývoj nové pilotované lodi (viz např. blog 13. ledna 2009).

    Třetí evropský "kosmický náklaďák" pro Mezinárodní kosmickou stanici ATV dostal jméno - Edoardo Amaldi. Pojmenovaný je po italském fyzikovi, který žil v letech 1908 až 89 a který je označovaný jako "otec italské kosmonautiky" (jeho záběr ale byl širší a krom jiného spoluzakládal CERN či Italský národní institut pro nukleární fyziku). Se startem ATV-3 Edoardo Amaldi se nyní počítá 30. října 2011. Podle všeho jde ale jen o formální datum, protože ESA plánuje vypuštění ATV-2 Johannes Kepler přesunout z letošního podzimu až na první čtvrtletí příštího roku. Pak by ATV-3 Edoardo Amaldi následoval až v roce 2012.

    ESA plánuje odložené vypuštění družice CryoSat-2 (viz např. blog 12. března 2010) na pátek 8. dubna 2010.

    Dnes od cca 11:35 do 12:00 bych se měl objevit v pořadu České televize Milénium (program ČT24). Téma by mělo být: chystané projekty humanoidních robotů (tzv. avatarů).

    Sbírku kosmických rarit jsem si rozšířil o další vystřihovánku: tentokráte polský model nosné rakety Sojuz-30, který byl vydaný v roce 1980.

    Úterý 16. března 2010

    Proti zrušení programu Constellation začala překvapivě brojit i americká armáda, ač se jí na první pohled nikterak nedotkne. Ve skutečnosti ale prý může znamenat během několika let zvýšení ceny stávajících nosných raket Delta-4 a Atlas-5 až na dvojnásobek dnešní ceny. Proč? Některé fixní náklady za výrobní linky a provozy v továrnách (např. ATK či Pratt and Whitney Rocketdyne) se dosud rozpočítávaly mezi NASA i armádní programy. Pokud civilní kosmický zákazník odpadne, odpadne i dělba nákladů - a armáda bude muset všechny náklady táhnout z vlastního rozpočtu, jinak firmy prodělečnou výrobu zavřou.

    Jak to vypadá s programem letů raketoplánů a s termíny startů? Viz blog 15. března 2010. Zatím nebylo rozhodnuto o tom, zdali bude Discovery STS-131 schválený k letu nebo poputuje zpět do montážního hangáru - to by mělo padnout snad až příští týden. Jediným skutečným důsledkem problémů zatím je odklad transportu vynášeného nákladu na rampu: nejprve z úterý 16. na středu 17. března a nejnověji až na pátek 19. března (kdyby se odkládalo a převáželo, ať je o práci méně s odstraňováním nákladu). Pokud by došlo k odvozu ze startovací rampy, hovoří NASA až o tříměsíčním odkladu letu. Otázkou je, zdali by se třeba mise STS-132 (nyní plán 14. května 2010) nepředsunula před STS-131. Na druhé straně: zvolnění tempa letů se beztak opakovaně zvažovalo a kvůli problémům s detektorem AMS (viz blog 8. března 2010) by se NASA docela i hodilo do krámu.

    Deník The Times of India oznámil přestřelku na základně Bylalu u Bangalore, která patří indické kosmické agentuře ISRO. Za incidentem jsou údajně dva muži, kteří se uvnitř základny (nebylo oznámeno, jak se tam dostali nebo zdali jde o pracovníky) "chovali podezřele". Když se je ochranná služba snažila zkontrolovat, zahájili palbu. Přestřelka pokračovala, oběma mužům se pak podařilo uprchnout. Policie rozjela intenzivní pátrání, incident se vyšetřuje - jednou z možností je i pokus o teroristický útok, protože zařízení ISRO jsou indickou vládou vnímána jako atraktivní teroristický cíl.

    Letectví+kosmonautika 3/2010 a mé články: "Američané mění směr" (nad návrhem rozpočtu NASA pro rok 2011), "Naposledy se sedmi - i s nováčky" (před misí STS-131), "Kennedyho kosmický přístav" (reprtáž) a "Raketoplán X-37B".

    Pondělí 15. března 2010

    Raketoplánu Discovery připravujícímu se k misi STS-131 reálně hrozí nebezpečí odvozu zpět do montážní haly VAB - čímž by byl zcela vyloučený zamýšlený termín startu 5. dubna (a pravděpodobně i jakýkoliv jiný dubnový termín). Problém je v pravé jednotce manévrovacích motorů OMS, ve které netěsní jeden z ventilů nádrže s héliem. Stav bude ještě vyšetřován, ale není vyloučeno, že raketoplán bude díky redundanci schválen k letu "tak-jak-je" (ale musela by se změnit kritéria Launch Commit Criteria, která nyní vyžadují hlavní i záložní ventil plně funkční - jinak se nesmí startovat). Stejně tak je ale možné, že bude nařízeno stažení z rampy, protože oprava se na ní nedá provést ("oprava" by v takovém případě mohla být řešena výměnou celé jednotky OMS).

    Jiný ventil držící hélium naopak fungoval bez problémů - a raketa Falcon-9 na komplexu 40 zkušebně zažehla v sobotu 13. března 2010 svých devět motorů Merlin-1C na 3,5 sekundy. Test prý proběhl úspěšně (společnost SpaceX je tradičně tajemná jako hrad v Karpatech, takže krom obecných frází typu "úspěšný zkušební zážeh" apod. se nedozvíme zhola nic), což byla jedna z posledních podmínek před plánovaným premiérovým startem rakety. Ten je nyní chystaný na 12. dubna letošního roku.

    Čína oznámila, že nový kosmodrom na ostrově Hainan nebude přpravený v roce 2013 (viz blog 17. září 2009), ale spíše o rok, pravděpodobněji až o dva později. Zároveň zveřejnila podrobnější informace k programu stanice Tiangong-1 a k ní směřujících lodí Shenzhou-8 až -10. Stanice má startovat v první polovině příštího roku, ve druhé se čeká start a pokus o automatické spojení lodi s pořadovým číslem osm. První pilotovaná kabina (Shenzhou-9) k ní zamíří v první polovině roku 2012, druhá ve druhé polovině téhož roku. Obě by měly nést tříčlennou posádku, oba lety by měly trvat kolem dvou týdnů. Dále se podařilo vypátrat další jména kandidátek z užšího patnáctičlenného výběru čínských kosmonautek (viz blog 11. března 2010). Jsou to: Lingchao Li, Yue-Fei Song a Ying Wang. Opět: zdali je mezi nimi některá ze dvou vybraných kandidátek, není známo. Pozorovatelé upozorňují, že největší čínská mediální pozornost je aktuálně kolem Wang Yaping (některé zdroje uvádějí Yang Waping) - třeba by to mohlo něco naznačovat...

    Po emblému mise STS-134 (dle současných projekcí předpoposlední let amerického raketoplánu v historii a poslední let stroje Endeavour, což se ale může snadno změnit) byla zveřejněna i oficiální fotografie posádky tohoto letu. Optimistická, barevná, netradiční, mírně neformální, podpisy se na ní budou hezky vyjímat - tak to má být!

    Pátek 12. března 2010

    Vypuštění družice CryoSat-2 (viz blog 4. března 2010) se neuskuteční dříve, než počátkem dubna. Raketa Dněpr totiž potřebuje nový počítač, který bude precizně řídit trajektorii jejího letu (stávající počítač neposkytuje vzhledem k upravenému aerodynamickému krytu nosiče dostatečnou přesnost řízení letu a rezerva paliva je nepřijatelně malá): ten ale musí být dopravený z Ukrajiny do Kazachstánu. Vývozní povolení se přitom standardně vyřizuje 45 dní. Ukrajinské, ruské i kazašsklé úřady přislíbily, že se lhůtu pokusí zkrátit (inu, slibem nezarmoutíš).

    Exastronaut Buzz Aldrin (veterán z letů Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969, mj. druhý člověk na Měsíci) se chystá předvést své pohyby v něčem poněkud pohodlnějším, než v neforemném skafandru: v tanečním obleku. Zapojí se totiž do dalšího běhu televizního seriálu StarDance (v českých zemích běžel tuším pod názvem "Když hvězdy tančí") na stanici ABC.

    Zrušení zkušebního zážehu motorů prvního stupně rakety Falcon-9 byl způsobeno nevydáním povelu pro otevření ventilu, který má vpustit hélium pod vysokým tlakem k pohonu turbočerpadel v raketě. Šlo tedy o problém na straně rampy, nikoliv rakety (na druhé straně: raketa evidentně není izolovaným prostředím a potřebuje neméně kvalitní zázemí). Další pokus o zážeh se měl uskutečnit dnes, ale pro mimořádně nepříznivé počasí byl odvolaný. Společnost SpaceX zároveň oznámila, že datem startu první rakety je nyní 12. duben 2010 (což ještě musí schválit americké letectvo coby provozovatel kosmodromu na mysu Canaveral).

    Stal jsem se šťastným majitelem nové knihy exastronauta Alana Beana "Painting Apollo" (Malování Apolla) - s vlastnoručním podpisem. Bean (veterán z letů Apollo-12/1969 a Skylab SL-3/1973) se pyšní titulem "první umělec, který se prošel po jiném světě" (= po Měsíci; titul prvního umělce ve vesmíru my vyfoukl Aleksej Leonov). Jeho malby sice nemají valnou uměleckou hodnotu (ač umění nerozumím, s klidným svědomím je označím za kýč), ale jsou zajímavým svědectvím přímo od člověka, který "byl při tom". V knize je zachyceno obrovské množství momentů z programu Apollo, které nejsou a ani nemohou být na fotografiích. Prohlížení, které stojí za to!

    Čtvrtek 11. března 2010

    Čína oznámila, že vybrala druhý oddíl svých kosmonautů: v něm je pět mužů a dvě ženy. Jména kandidátů nebyla zveřejněna. Víme jen to, že obě ženy jsou již matky: Čína se rozhodla z přípravy vyřadit všechny bezdětné kandidátky, protože se domnívá, že kosmický let může mít vliv na ženskou plodnost. Stejně tak víme, že všichni kandidáti bez rozdílu pohlaví jsou ve věku 27 až 34 let. Mimo hru je tak nejspíše bezdětná pilotka Tao Jiali (22) - viz blog 10. srpna 2009. Deníku Wen Wei Po z Hong Kongu se podařilo zjistit jména pěti z patnácti kandidátek, které prošly do nejužšího výběru: Sun Jing, Xing Lei, Cao Yanyan, Liu Lu a Wang Yaping. Zdali je ale mezi nimi alespoň jedna nebo dokonce obě kandidátky, není jasné.

    Manažer programu raketoplánů John Shannon připustil, že tyto mohou létat i po roce 2010. Stačí málo: ročně najít "navíc" 2,4 mld. dolarů. Spojené státy by tak podle něj mohly překlenout mezeru, která se nyní otevírá mezi ukončením letů raketoplánů a nejistým termínem startů prvních komerčních dopravních lodí. Raketoplány by se sice nedaly využívat ke střídání posádek Mezinárodní kosmické stanice, ale pro USA by znamenaly nemalou samostatnost na ostatních partnerech - a určitý příspěvek do výměnného obchodu mezi partnery stanice. John Shannon zároveň upozornil, že pokračování by nebylo jednoduché a že by v programu beztak vznikla zhruba dvouletá přestávka, než by se podařilo obnovit dodávky kritických komponent (především externích nádrží ET a částečně i pomocných motorů SRB).

    NASA oficiálně zveřejnila emblém mise raketoplánu Endeavour STS-134. Oproti verzi, kterou jsem přinesl na blogu 4. března 2010 byla kresba raketoplánu doplněna o jméno stroje - Endeavour.

    Stejně tak byly zveřejněny oficiální fotografie posádky lodi Sojuz TMA-18 s plánovaným datem startu 2. dubna 2010. Horní řada zachycuje posádku hlavní (zleva - platí jako pro snímek posádky, tak pro individuální fotografie): Tracy Caldwellová (USA), Aleksandr Skvorcov a Michail Kornijenko (oba Rusko). V dolní řadě je posádka záložní: Scott Kelly (USA), Aleksander Samokutajev a Andrej Borisenko (oba Rusko).

    Středa 10. března 2010

    Program kosmických raketoplánů evidentně čekají ještě velké rošády. Ty budou o to komplikovanější, že manévrovací prostor je omezený a že dříve používané praktiky (pozdržet jednu misi třeba o rok nebo o dva, prohazovat náklady, rozkládat úkoly do více letů aj.) není možné provést. Možosti jsou omezené: jak časové, tak z hlediska počtu startů. Pokud skutečně dojde k odkladu mise STS-134 (nyní start 29. července 2010) až za let STS-133 (16. září), pak by se odkládal i start STS-132 (14. května), aby nevznikla mezi květnem a zářím zbytečně velká provozní mezera. Dále: už nyní se ukazuje, že "recyklace" modulu Leonardo po misi STS-131 (5. dubna) na STS-133 (16. září) je časově "na hraně". A kdyby raketoplán Discovery z mise STS-131 přistál namísto Floridy v Kalifornii, je termín 16. září vyloučený. V takovém případě se uvažuje o tom, že by se modulem PMM (viz blog 8. prosince 2009) stal nikoliv Leonardo, ale Raffaello. A ještě jedna změna: posádka mise STS-133 se možná bude z šestice astronautů redukovat (kvůli překročení hmotnosti vynášeného nákladu, který není možné posunout do dalších misí) jen na čtyřčlennou sestavu.

    Pokus o zkušební zážeh devíti motorů prvního stupně rakety Falcon-9 se nakonec téměř uskutečnil včera (viz blog 9. března 2010). "Téměř" znamená, že byl dvě sekundy před zážehem zrušený poté, co řídící počítač našel blíže neupřesněné nesrovnalosti. U paty rakety se objevil plamen a oblak kouře - to ale bylo jen bleskové spálení přebytečného kerosenu, nikoliv skutečný zážeh motorů. Společnost SpaceX až po několika hodinách zarytého mlčení vydala prohlášení, že anomálii vyšetřuje a že další pokus o 3,5 sekundy trvající zážeh provede za tři až čtyři dny. Osobně společnosti SpaceX držím palce (stejně jako internetová komunita, kde se fanatičtí příznvci majitele firmy Elona Muska okamžitě začali zastávat s tím, že "určitě šlo o plánovaný test přerušení a že přesně takto to bylo zamýšlené"), ale...

    Program Falcon-9 má už nyní dva roky zpoždění (premiéru slibovala společnost SpaceX na první polovinu roku 2010 a během jediného roku mělo být vypuštěno šest raket tohoto typu), což znamená jen do této chvíle (první start přitom ještě nemá pevný termín) dvojnásobný čas strávený vývojem, než se plánovalo (slibovalo). O zalétání nemluvě. Stejnou časovou "sekeru" měl i Falcon-1 (slibovaný vývoj dva roky, nakonec čtyři do prvního startu a další dva do prvního úspěšného startu - takže celkem šest let oproti dvěma - o dosažení slibované frekvence deseti startů za rok tři roky od začátku vývoje ani nemluvě). Je naivní se domnívat, že jen proto, že Musk je nadšenec, budou se mu vyhýbat obvyklé technické problémy (ostatně viz havárie prvních tří raket Falcon-1: vždy šlo o hloupé banality, ale právě na nich je jasně vidět, že kosmonautika neodpouští žádnou chybu a že pouhý zápal pro věc se jaksi nepočítá) a vše se bude jaksi samozřejmě promíjet. Pokud chce být SpaceX plnohodnotným hráčem na trhu, musí splňovat stejné standardy (komunikace, vývoj, spolehlivost, kontrola, termíny, transparentnost...) jako kterýkoliv jiný. (Pro úplnost: NASA i celý kosmický průmysl USA má také např. odklady. V průměru se pohybují mezi 25 a 33 procent délky trvání projektu. SpaceX se zatím u všech projektů drží nad 100 procenty. - Hravě pak odhadněme, jak dlouho bude trvat vývoj pilotované verze Dragonu, který SpaceX slibuje do 2,5 let od podepsání kontraktu.) A argumentovat lepšími zítřky? Tím se dá samozřejmě vždy, ale je třeba rozlišovat zbožná přání a realitu. Myslím, že i Musk si uvědomuje, že než vzdušné paláce za něj mluví výsledky. A raději u první rakety Falcon-9 slibuje předpokládanou úspěšnost startu jen 70 až 80 procent. Dokážete si představit, že by podobně "připravenou" raketu pustila na start NASA? Ještě před zážehem motorů by ji kdekdo cupoval na kusy... Tak nebo tak, opakuji: držím palce a věřím, že SpaceX dokáže všechny problémy, se kterými se evidentně potýká, zdárně překonat ku prospěchu kosmonautiky!

    Hluboce smekám před Muzeem dopravy (Verkehrshaus Museum) ve švýcarském Luzernu (viz např. blog 3. července 2008), kam jsme před několika dny zamířili na setkání s astronautem Edgarem Mitchellem (viz blog 2. března 2010), ale kam jsme jaksi nedojeli. Pošta přinesla obálku z muzea, v níž jako malá náplast na bolest za nerealizované setkání byla podepsaná fotografie astronauta Mitchella (vůbec jsme nic podobného nežádali, primárně nám šlo o to vidět dalšíhio "Měsíčňana") a plakátky, které byly vydané při příležitosti jeho návštěvy v Luzernu. Klobouk dolů, děkujeme!

    Úterý 9. března 2010

    Dvě země vzniklé z trosek bývalého Sovětského svazu vyjádřily v minulých dnech touhu vstoupit do Evropské kosmické agentury (ESA). Jednak je to Ukrajina, která by se členem stala ráda kolem roku 2014 (což je ale její zbožné přání, nikoliv konstatování reality). A jednak Lotyšsko, které si za cílový rok stanovilo 2021 (což je přece jen výrazně reálnější termín).

    Pokus o 3,5 sekundy trvající zážeh motorů rakety Falcon-9 byl na mysu Canaveral opět odložen (viz blog 8. března 2010) - nejprve ze včerejška na dnešek, dnes pak na zítřek.

    Rozhodnutí o odkladu mise STS-134 (viz blog 8. března 2010) nebude přijato dříve, než příští měsíc a až po startu STS-131 (nyní plánovaný na 5. dubna). Mělo by padnout do 13. dubna, na kdy je nyní plánovaný převoz raketoplánu Atlantis z haly OPF do VAB: odklad se totiž může dotknout i mise STS-132 (nyní 14. května), a pokud by se tak stalo, manažeři programu chtějí mít raketoplán raději v OPF, než ve VAB nebo na rampě.

    Dnes odesílám poslední chybějící přílohy i kompletní knihy Poklady kosmonautiky (mimochodem, mírně jsem aktualizoval její stránku, zvláště pak sekci "Chyby, opravy, doplnění a úpravy") - všem, kdo si publikaci zaplatili. Pokud jste knihu uhradili a v nejbližších dnech Vám nedorazí, prosím, kontaktujte mě. Stejně tak nechť se ozvou všichni, kdo si např. knihu objednali a nedostali pokyny k platbě. Děkuji za vstřícnost - a všem šťastným majitelům přeji příjemné chvíle strávené četbou, prohlížením i vzpomínáním!

    V posledních dnech jsem dostal několik dotazů na brožuru s popisem příloh, která je součástí knihy Poklady kosmonautiky ("Předklad a komentář k vloženým memorabiliím"). Vypadá to, že minimálně k části nákladu nebyla přiložena. Takže: brožura existuje (viz náhledy - to je odpověď těm, kteří zpochybňují její samotnou existenci) a součástí knihy je. Problém je v tom, že brožura není nikde v knize zmíněna (dlouho jsem jednal s vydavatelem o jejím vytvoření: původně se s ní nepočítalo, ale odbýt každý předmět jednou či dvěma větami mi přišlo škoda, a tak jsem si brožuru "vydupal"). Situace mě pochopitelně mrzí, ale bohužel správnou kompletaci knihy coby autor neovlivním. Chápu, že se se mnou asi komunikuje jednodušeji, než s knihkupcem či jiným prodejcem, ale každý si měl možnost svobodně vybrat, kde si knihu (i s veškerým servisem, kam patří i případné reklamace) koupí. Všichni, kdo si knihu objednali přímo ode mne, ji dostali (nebo dostanou) zcela kompletní. Za to ručím.

    Pondělí 8. března 2010

    Čína oznámila, že vypuštění kosmické stanice Tian Gong-1 (Nebeský palác; viz blog 5. března 2009) se odkládá o jeden rok - z "technických důvodů". To bude mít za důsledek i skluz v dalším pilotovaném programu ČLR: bezpilotní loď Shenzhou-8 se na automatické setkání vydá nejdříve koncem roku 2011 (ale spíše později), další pilotovaný start (Shenzhou-9) nám Čína nachystá až v roce 2012. Při troše štěstí ale budou dva: kromě Shenzhou-9 má k Nebeskému paláci zamířit i loď s číslem deset. Posádka by měla být v obou případech dvou- až tříčlenná.

    Detektor AMS chystající se na start raketoplánem Endeavour STS-134 se potýká s kritickými problémy při testování - a v tuto chvíli je nezpůsobilý k letu do vesmíru. I při maximálním úsilí je start 29. července 2010 prakticky vyloučený. NASA zvažuje několik možností: od "prohození" letů STS-134 a -133 (nyní 29. července a 16. září) přes výrazné rozvolnění chystaných letů raketoplánů (je reálná možnost, že AMS bude připravený ne dříve, nže v prvním čtvrtletí kalendářního roku 2011) až po (v případě zcela extrémních problémů s AMS) zrušení letu. V tuto chvíli není zcela jasné, jak se bude situace vyvíjet, ale vzhledem ke končícímu programu raketoplánů se NASA chce (musí...) rozhodnout co nejdříve.

    Statický (tedy neletový) test devíti motorů rakety Falcon-9 byl odložený na "ne dříve, než pondělí" (tedy z víkendu na dnešek).

    Aukční společnost Waddington´s z Toronta bude mít ve středu 31. března 2010 aukci, v níž je mnoho unikátních kosmických artefaktů - zvlášta z bývalého Sovětského svazu. Pokud máte zájem o podrobnosti, aukční katalog si lze stáhnou zde (cca 3,5 MB; kosmonautika je na stránkách 5 až 19). Mezi nabízenými předměty je i skafandr Sokol kosmonauta Anatolije Arcebarského. Prý jde o letěný exemplář. Ovšem něco tu nehraje: skafandr nese znaky programu raketoplán/Mir a stejně tak vlajku Ruské federace. Jenže... Arcebarskij letěl od května do října 1991 - tedy jako sovětský kosmonaut (SSSR formálně zanikl až 31. prosince 1991). Program raketoplán/Mir probíhal až od roku 1994 (pokud počítáme přiblížení raketoplánu Discovery ke stanici) či 1995 (pokud počítáme společné oprace ruských a amerických kosmonautů plus spojení raketoplánů se stanicí). Arcebarskij přitom oddíl kosmonautů definitivně opustil v červenci 1994. Takže: buď jde o opravdu letěný skafandr, ale nepoužil jej Arcebarskij, nebo jej použil Arcebarskij, ale pak nejde o letěný skafandr. (Varianta "ve skafandru letěl někdo jiný a nyní patří Arcebarskému" mi přijde přitažená za vlasy.) Ať tak či onak: něco je špatně...

    Pátek 5. března 2010

    Exkosmonaut Serge Krikaljov a dnešní ředitel Centra přípravy kosmonautů (tzv. Hvězdné městečko) prohlásil, že Rusko chystá další nábor kosmonautů: přitom poslední výběr se uskutečnil loni a z předchozího výběru (2003) zatím nikdo do vesmíru neletěl. A to na své první lety čekají i někteří kosmonauti z výběrů 1997 a 98. Na druhé straně: Rusko díky čtyřem startům lodí Sojuz ročně bude opravdu hodně kosmonautů potřebovat. Pokud si vezmeme, že ročně má do vesmíru startovat šest ruských kosmonautů (průměrně 1,5 na loď) a že výcvik posádky pro konkrétní misi (nikoliv kosmonauta!) dnes trvá dva až tři roky, tak je potřeba mít stále obsazeno kolem patnácti hlavních a patnácti záložních nominací (většina záložníků finguruje následně v posádkách hlavních, takže se nebavíme o třiceti letech, ale zhruba o dvou desítkách osob). Zkušené kosmonauty Rusko v poslední době "otáčí" velmi rychle (Roman Romaněnko se svoji nominaci na další let dozvěděl loni v době svého pobytu na ISS, totéž nyní Maksim Surajev) a recykluje i veterány, s nimiž se původně již nepočítalo (Kaleri, Malenčeko, Padalka - viz blog 22. ledna 2010). Krikaljov navíc požaduje zvýšení rozpočtu Centra přípravy kosmonautů, které loni přešlo z vojenské pod civilní správu a které podle něj potřebuje nejméně dvakrát až dvaapůlkrát více peněz, než má nyní. Například z deseti výcvikových letadel jsou nyní provozuschopná jen dvě...

    "Obamovy kosmické plány se hroutí - raketoplány budou létat nejméně do roku 2015, Constellation bude žít!" Tak žhavé to zase nebude, ale je pravdou, že Senátorka Kay Bailey Hutchison (republikánka, Texas) totiž předložila zákon, který navrhuje dva lety raketoplánů ročně počínaje rokem příštím - a jejich vyřazení až ve chvíli, kdy bude k dispozici náhradní dopravní kapacita. Zákon například počítá s navýšením rozpočtu NASA o 1,3 mld. k Obamovým navrhovaným devatenácti miliardám. Doplňuji jen, že jde o iniciativu jednotlivce. Ale na druhé straně: administrátor NASA Charles Bolden požádal po svém "grilování" v Kongresu USA minulý týden nejvyšší vedení NASA o vypracování nového kompromisního plánu ohledně budoucího směru americké kosmonautiky. Největší rozpor je prý nad záměrem převést pilotovanou kosmonautiku do komerčních programů. Orion je tak stále ve stavu klinické smrti, ale - pořád ještě dýchá.

    V posledních dnech jsem se lehce míhal v médiích: v sobotu v České televizi v Událostech jako "IT odborník" (odtud jsou i obrázky: natáčel se u nás na sídlišti - záznam zde, ale je na konci nějaký seklý), v úterý 2. března jsem vystoupil pro změnu jako "odborník na kosmonautiku" v cca 21:20 na Radiožurnálu (ve Stalo se dnes) s komentářem k objevům vody přístroji sondy Chandrayaan-1 na Měsíci (možnost stažení pořadu je na stránkách Radiožurnálu). A na stejné téma bych se měl na několik minut na Radiožurnálu objevit i tuto neděli ve čtvrt na deset ráno.

    Čtvrtek 4. března 2010

    Startem rakety Proton s trojicí družic Glonass na palubě tento týden byl zvýšen počet aktivních družic ve vesmíru tohoto ruského navigačního systému na 25. Z toho 19 je operačních, dvě jsou v procesu vyřazování, jedna v režimu servisním a tři nové čeká testování plus zařazení do konstelace. Pro pokrytí územíé Ruské federace je zapotřebí 18 operačních družic, pro poskytování celosvětových služeb 24. Jinými slovy: při odečtení vyřazovaných družic je Glonass na počtu 23, tedy těsně pod plnou operační kapacitou (bez záloh). Další dvě trojice družic Glonass mají být do vesmíru vypuštěny v srpnu a listopadu 2010.

    Pracovním datem pro vypuštění odložené družice CryoSat-2 (viz blog 23. února 2010) je nyní čtvrtek 25. března 2010.

    O víkendu (pravděpodobně v sobotu) by mělo dojít k zážehu všech devíti motorů rakety Falcon-9 na komplexu 40 mysu Canaveral. Pokud test proběhne bez potíží, předpokládá se vypuštění rakety jeden až tři měsíce po něm.

    Máme tu historicky předposlední emblém raketoplánů: mise Endeavour STS-134 s plánovaným startem v červenci letošního roku.

    Středa 3. března 2010

    Evropská sonda Mars Express provádí v těchto dnech průletovou kampaň u měsíce Rudé planety Phobos (podrobnější informace lze najít i na českých stránkách ESA). Dnes se každopádně sonda připravuje na rekordně blízký průlet - ve vzdálenosti pouhých 67 kilometrů od povrchu měsíce Phobos.

    Byla oznámena jména jedenácti dobrovolníků, z nichž bude složena šestičlenná posádka izolačního experimentu Mars-500 (začít má letos v červnu a trvat bude 520 dní). Kandidáty tvoří pět ruských inženýrů (Boris Jegorov, Andrej Žirnov, Alexander Suchov, Michail Sidelnikov a Alexej Sitev), dva ruští lékaři (Suchrob Kamolov a Alexander Smolevskij) a čtyři mezinárodní specialisté (Archanmael Gaillard z Francie, Jerome Clevers z Belgie, Diego Urbina z Itálie a Wang Yue z Číny).

    Ve věku 83 let zemřel v Rusku zkušební pilot a Hrdina Sovětského svazu Vladimirv Iljušin. Kromě toho, že létal na 145 typech letadel a vrtulníků je z hlediska kosmonautiky zajímavý tím, že o něm různé konspirační teorie hovoří jako o "prvním kosmonautovi světa" - prý letěl ještě před Jurijem Gagarinem. Toto tvrzení opakovaně popřel a bylo různými způsoby vyvráceno: konspirační teorie ovšem (jak známo) nepracují s fakty, takže tento nesmysl provázel Iljušina celý život.

    S časopisem pojmenovaným Válka se dosud nebylo na tomto blogu možné setkat. To se ale dnešním dnem mění: v jeho březnovém vydání (ročně vychází deset čísel) lze totiž nalézt můj článek "Titán, který (naštěstí) neudeřil". Pojednává o programu mezikontinentálních raket Titan II a napsal jsem jej pod dojmem naší loňské návštěvy v podzemním sile této rakety (viz blog 11. listopadu 2010).

    Úterý 2. března 2010

    V okolí Kennedyho kosmického střediska má se skončením programu raketoplánů přijít o práci 23 tisíc osob (nejde jen o zaměstnance NASA, ale i kontraktorů a pracovníky dalších služeb dle logiky "méně zaměstnaných rovná se menší potřeba podpůrných služeb"). Dalších zhruba 7000 osob přijde o práci v Houstonu. Ve světle těchto informací je pochopitelná třeba snaha "napumpovat" do Kennedyho kosmického střediska v příštích letech skoro dvě miliardy dolarů: i když nikdo neví, proč, alespoň to pomůže zmírnit poraketoplánový propad. Jinak ztráta pracovní síly na Floridě (nebavíme se o kvalifikovaných pracovnících: v Kennedyho středisku jsou především montéři a údržbáři, skutečný vývoj a výroba odjakživa probíhaly jinde) má být kompenzována vytvořením cca 6500 nových pracovních míst (přímá ztráta z raketoplánů má být 7000 míst, ostatní jsou navazující profese) na stavbě nové rychlodráhy Tampa-Orlando-Miami.

    Podle Simonetty Di Pippo, ředitelky pilotovaných letů ESA, je dnes pro ukončení činnosti Mezinárodní kosmické stanice rok 2028 (což odpovídá i aktuální americké politice, která hovoří o ukončení provozu stanice PO roce 2020, nikoliv V roce 2020 - jak je často nepřesně interpretováno).

    Není každý den posvícení... Aneb měli jsme skutečný půst, když jsme zamířili do Švýcarska na setkání a domluvený rozhovor s americkým astronautem Edgarem Mitchellem (Apollo-14/1971 - jinak šestým člověkem, který se prošel po Měsíci). Bohužel vadný imobilizér zhruba v polovině trasy zcela imobilizoval naše vozidlo (kdyby to byla alespoň pořádná závada - ale imobilizér se prostě rozhodl, že najednou přestane akceptovat naše klíčky). Takže nakonec jsme nejeli do Švýcarska autem - ale domů a vlakem... C'est la vie, takže snad příště.

    Pondělí 1. března 2010

    Osmitunová evropská ekologická družice Envisat musela v minulých dnech upravit svoji oběžnou dráhu poté, co hrozilo její těsné přiblížení (na padesát metrů) k 3,8 tuny těžkému vysloužilému hornímu stupnio čínské rakety. Průlet se měl uskutečnit příliš blízko a v případě byť lehké odchylky od stanovených drah se mohla tělesa srazit - proto řídící středisko ESOC v německém Darmstadtu raději volilo úhybný manévr.

    Odvolávám, co jsem odvolal... Aneb mince, o kterých jsem referoval na blogu 13. září 2007 a 25. února 2010, jsou skutečně mince - a nikoliv medaile (jak jsem se opravoval). Jde o oficiální platidlo Cookových ostrovů (australská mincovna Perth Mint je jen razí) s hodnotou jednoho místního dolaru (cca 13 Kč) - i když primárně jde o sběratelskou záležitost, nikoliv o regulérní oběživo.

    NASA bude v nejbližších dnech řešit "kritický tlak" na přípravu tří závěrečých letů raketoplánů Atlantis STS-132 (plán startu 14. května 2010), Endeavour STS-134 (29. července 2010) a Discovery STS-133 (16. září 2010). Všeobecně se předpokládá změna termínů startu a mírné rozvolnění harmonogramu letů raketoplánů tak, že poslední mise sklouzne o zhruba jeden až tři měsíce.

    Kosmonautika přišla v minulých dnech o dva velikány. Jednak infarktu podlehl Aaron Cohen (79), který pracoval 33 let u NASA a který byl v letech 1986 až 92 ředitelem Johnsonova kosmického střediska v Houstonu. Poté byl 256 dní v roce 1992 výkonným ředitelem NASA. Ze služeb kosmické agentury odešel údajně poté, co byl proti zapojení Ruska do projektu kosmické stanice. A jednak kosmonatika přišla o Roberta McCalla (81) - jeho jméno jste možná nikdy neslyšeli, ale s jeho dílem jste se setkali určitě. Byl dvorním malířem pro NASA, vytvořil mnoho kosmických kolážích na zdech v různých kosmických muzejících nebo středisích NASA, je autorem mnoha filmových plakátů (včetně 2001: Vesmírná odysea, Černá díra, Tora! Tora! Tora! nebo Star Trek: The Motion Picture) nebo kosmických emblémů (např. níže vyobrazený emblém letového střediska NASA v Houstonu nebo emblém mise Apollo-17).

    Pátek 26. února 2010

    Robot Spirit na Marsu dostane nový úkol. Samozřejmě za podmínky, že přežije následující zimu (což je dle Murphyho zákonů tak padesát na padesát - "buď to vyjde, nebo ne"). Vědci chtějí začít podle jeho rádiového signálu studovat všechny pohyby planety Mars: rotaci kolem osy, kývání (dnes víme, že jeden výkyv planetě trvá 170 tisíc let), naklánění apod. Z výsledků měření by měly být odvozené i informace o vnitřní struktuře planety, které jsou pro nás zatím velkou neznámou.

    Švédský astronaut Christer Fuglesang (veterán z letů Discovery STS-116/2006 a Discovery STS-128/2009) už asi nenaplní svůj sen - zúčastnit se dlouhodobého letu na ISS. Od prvního května 2010 končí své působení v oddíle evropských kosmonautů a stává se vedoucím divize vědy a aplikací v ESTECu (Noordwijk, Nizozemí). Z této pozice bude koordinovat vědecké programy ESA.

    Měsíčník Svět 3/2010. Dodal jsem článek "Vycházky bez chodníku" (o historii, peripetiích a současnosti kosmických výstupů), jeho část byla použita i do rubriky "Číslo měsíce". Kromě obvyklých dvou aktualit (Obamovy škatule-škatule, hejbejte se v NASA a přeměna Spiritu z mobilní ve statickou sondu) a jedné zajímavosti z historie (dnes setkání lodi Gemini-9A s "aligátorem") pak je v časopise i avízo "Američané nepoletí na Měsíc", který bude v příštím čísle.

    Čtvrtek 25. února 2010

    "Hvězdné války" v Kongresu USA o podobě rozpočtu NASA a o budoucím směrování americké kosmonautiky začínají. Senátor William Nelson za Floridu (mj. veterán z letu Columbia STS-61C/1986; navíc je to demokrat, a tedy Obamův spolustraník) vystoupil s prohlášením, že podle něj nerozhoduje o kosmickém programu prezident, ale Úřad pro řízení a politiku. "Myslím, že prezident by měl vystoupit, převzít kontrolu a vyhlásit jasný cíl," hřímal Nelson. Senátor David Vitter (republikán, Louisiana) zase požaduje ujasnění zákulisních jednání, která vedla ke změně kurzu americké kosmonautiky. Navíc označil návrh rozpočtu za "radikální" a prohlásil, že nenabízí víc, než "naději a víru". V Kongresu zároveň vystoupil i administrátor NASA Charles Bolden, který opět hovořil o vizi pilotovaného letu na Mars (která je ovšem jen jeho osobní, viz blog 17. února 2010), omluvil se za pozdni zveřejnění detailů návrhu rozpočtu NASA (viz blog 24. února 2010) nebo se zmínil o nové superraket pro americkou kosmonautiku, které ovšem podle něj nebude k dispozici dříve, než po roce 2025 ("spíše, ale ještě později").

    Derniér v programu raketoplánů přibývá - a lepší už to nebude... Dnes se uskuteční historicky poslední zážeh motoru SRB na zkušebním stavu v Promontory (stát Utah). Půjde o 52. pozemní test motoru SRB od 18. července 1977, kdy se uskutečnil první. Jen pro zajímavost: motory SRB vždy představují "skládačku" z nezávislých komponent, takže ten pro dnešní test se skládá z částí, které se podílely na 38 startech raketoplánů do vesmíru!

    Na blogu 13. září 2007 jsem informoval o australské minci (chyba - jde o medaili), která má jednu zvláštnost: skládá se ze dvou soustředných částí, přičemž ta vnitřní je otočná. Mincovna Perth Mint postupně vydala pět takovýchto medailí: nejnověji připomenutí mise raketoplánu Columbia STS-1. Dle mincovny je nyní série "Orbit and Beyond" (Oběžná dráha a dále) kompletní. Kromě medaile k padesátému výročí Sputniku (která je ovšem již vyprodaná) jsou to tedy (zleva) připomínka prvního letu raketoplánu, prvního člověka ve vesmíru, první kosmické vycházky i prvního člověka na Měsíci.

    Středa 24. února 2010

    Řídící středisko Columbus Control Center v německém Oberpfaffenhofenu (viz blog 23. října 2007) se "podepsalo" pod pádem počítačového systému na ISS tento víkend. Vyslalo totiž chybný příkaz, který způsobil řetězovou reakci. Jeho vinou vyslal Columbus VTC (Vital Telemetry Telecommand Computer) špatně formátovaná data s chybnými parametry do počítače C&C MDM (Command & Control Multiplexer De-Multiplexer), který je zapsal na špatnou adresu v paměti v CCS (Command & Control System) - což vedlo ke kaskádovitému pádu. Dekódovat jednotlivé zkratky a sekvence povelů by bylo na delší dobu, takže se spokojme s konstatováním, že i ISS je náchylná k softwarovým chybám a že ji lze "shodit".

    NASA zveřejnila detailnější návrh rozpočtu na rok 2011. Vyplývá z něj například, že NASA se v příštích letech v rámci vývoje nové superrakety zaměří na vývoj nového motoru na kapalný kyslík a kerosen s tahem kolem pěti set tun. Počítá se také se zahájením první demonstrační mise za 400 mil. USD až jednu miliardu dolarů s termínem startu v roce 2014. V úvahu přichází automatické setkání na oběžné dráze, nafukovací modul pro ISS nebo přečerpávání a skladování kryogenního paliva ve vesmíru. Počítá se také se zahájením prací na dvou robotických planetárních misích: dálkově a v reálném čase řízeném robotovi na Měsíci a přistání na asteroidu nebo Martrově měsíci Phobos.

    Konkurs na emblém symbolizující konec éry raketoplánů už zná svého vítěze: je jím tento návrh, se kterým přišel inženýr Blake Dumesnil ze společnosti Hamilton Sundstrand.

    Úterý 23. února 2010

    Start družice CryoSat-2 byl odložený nejméně o měsíc (první informace viz blog 19. února 2010). Důvodem jsou potíže s řízením motoru druhého stupně, které by mohly vést k nedosažení plánované dráhy. (Ztráta družice údajně nehrozí, problém může být jen s přeností navedení.)

    Ve věku 83 let zemřel v Rusku režisér Vladimir Motyl, autor filmu Bílé Slunce pouště (Beloje Solnce pustiny). Jak to souvisí s kosmonautikou? Trochu krkolomně, ale souvisí. Posádky ruských kosmických lodí důsledně dbají na tradice, takže například cestou na startovací rampu si nechávají zastavit autobus a (stejně jako jejich předchůdci) počurají pneumatiku. Na dveřích autobusu je pak připevněná podkova pro štěstí. V rámci tradice se podepisují dveře pokoje v hotelu, kde kosmonauti tráví poslední noc před startem. A jednou z pevných tradic je i sledování filmu Bílé Slunce pouště den před startem...

    Takže dnes byly svěřené do všemocných rukou České pošty první kompletní výtisky knihy Poklady kosmonautiky - a také první zásilky s dotištěnými přílohami pro ty, kdo mají knihu nekompletní. Jen znovu opakuji: prosím o trpělivost, vyřídím všechno a co nejdříve, ale pár dní to prostě při nejlepší vůli potrvá. Každopádně čtenáři budou za svoje čekání odměněni: vinou nedorozumění u vydavatele došlo k vytištění jedné přílohy navíc. Jde o osobní dopis astronauta Jamese Reillyho, který jsme z plánu knihy vyřadili loni na jaře, protože jeden osobní dopis (astronauta Thomase Jonese) už v knize je. Ale někdo u vydavatele jeho výrobu nakonec zadal. Dopis tak je u knihy Poklady kosmonautiky jako "prémie navíc" - není o něm zmínka ani v popisné brožurce příloh, ani ve vlastní obrazové části knihy.

    Pondělí 22. února 2010

    Kniha "Poklady kosmonautiky" je na světě a kompletní (byť zatím jen u mě - běžná distribuční síť ji začne šířit až s určitým odstupem). Takže: všichni, kdo ode mne dostali nekompletní knihu, v nejbližších dnech dostanou chybějící přílohy - stejně tak všichni, kdo si ji zaplatili a dosud nedostali. Ti, kdo projevili zájem, dostanou (nebo již dostali) e-mail s informacemi o platbě. Zkrátka: všechny resty vyřídím co nejrychleji. Jen poprosím o trpělivost, protože je přede mnou hora zásilek (kompletace knih, psaní věnování, balení, vyplňování Podacích lístků apod.) a na vše jsem sám. (A to všechno při zajištění běžného provozu, uzávěrek, práce...) Takže to bude pár dní trvat, ale slibuji, že se budu snažit vše vyřídit co nejrychleji...

    Raketoplán Endeavour je bezpečně doma ze své předposlední kosmické výpravy. Přistál navzdory pesimistickým přepovědím počasí v Kennedyho kosmickém středisku. Sesterský stroj Discovery naproti tomu stále ještě "nevyjel" z hangáru OPF: transport byl opět odložený. Startovací okno pro misi STS-131 je přitom od 5. do 15. dubna, potom zase od 1. května 2010.

    Nová kosmická raketa Falcon-9 byla na mysu Canaveral zkompletována a nyní se připravuje na "horký" zkušební zážeh devíti motorů prvního stupně, ke kterému má dojít tento týden. Podle dřívějších prohlášení společnosti SpaceX bude následovat start měsíc až tři po tomto testu (bude-li úspěšný). Nyní má Falcon-9 jako datum startu rezervované pondělí 22. března, ale jde o datum pracovní (prostě nějaké datum být musí). Zakladatel firmy Elon Musk uvádí, že premiérový start se těžko uskuteční před přelomem dubna a května.

    V sobotu se v Brně konala výstava "Papírové království 2010". Mezi mnoha sty modely zde byla speciální sekce věnovaná i sci-fi a kosmické technice - dlužno ovšem podotknouti, že sci-fi drtila kosmonautiku na všech čárách (poměr byl tak dva modely ku padesáti). Navíc se v předsálí prodávalo obrovské množství modelů - jsa domečkář jsem si ale nekoupil ani jeden hrad, zámek, tvrz, statek, chalupu, nádrží, prostě nic z této kategorie. Celý disponibilní rozpočet (= peníze, které jsem měl u sebe) totiž "schramstlo několik velkých modelů z kategorie kosmické. Aneb (zleva) Ariane-5, Saturn-1B a CZ-2E (nenechte se zmást popisem CZ-3 na titulu: uvnitř je skutečně raketa verze 2E).

    Pátek 19. února 2010

    Na loňském raketově-kosmickém semináři ve Valašském Meziříčí jsem v přednášce "Po stopách programu Apollo" hovořil o místech uložení jednotlivých kosmických lodí Apollo. Přitom jsem podotknul, že Apollo Skylab SL-3 je nyní umístěna v návštěvnickém centru Glennova střediska NASA v Clevelandu (stát Ohio), ale že zde asi nebude dlouho, protože středisko se bude zavírat. Takže: už se zavřelo a loď bude přemístěna do Great Lakes Science Center (také v Clevelandu), kde bude středobodem expozice připravované k otevření někdy v roce 2011.

    Rusko zveřejnilo informace o platech svých kosmonautů. Tedy - ne o těch základních, ale o příplatcích za kosmické lety. Tak tedy: za jednu směnu na ISS (zhruba půlroční pobyt) si vydělají 130 až 150 tisíc dolarů (do platu se jim promítá např. zkušenost nebo počet absolvovaných "vycházek"). To je na ruské poměry velmi solidní odměna: průměrná měsíční mzda se tu pohybuje kolem 500 USD. (Ale samozřejmě profese kosmonauta v sobě odráží nejen rizikový příplatek, ale také mimořádnou kvalitu, kterou musí kandidáti během výcviku a vlastního letu prokázat. Aneb mezi průměrného Rusa a průměrného kosmonauta těžko dát rovnítko.) Pro srovnání: američtí astronauti si ročně přijdou na 120 až 130 tisíc dolarů, za let nedostávají nic navíc.

    Vypuštění evropské družice CryoSat-2 na ruské raketě Dněpr (plánované na 25. února 2010) bylo odloženo z důvodu blíže neupřesněných technických potíží.

    Do schránky mi dorazil dopis z EAC s podpisy dvojnásobného švédského kosmonauta Christera Fuglesanga (Discovery STS-116/2006 a Discovery STS-128/2009).

    Čtvrtek 18. února 2010

    Informace z blogu 4. února 2010 hovořící o tom, že "pokud se (start rakety Sojuz-ST z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně) podaří uskutečnit před koncem (letošního) roku, bude to obrovský úspěch", byla přesná. Zázrak se nekoná, úspěch nebude - se startem se nyní už i oficiálně počítá "ne dříve, než počátkem roku 2011".

    NASA tvrdí (přesněji manažer letu STS-132 Steve Gaylor), že start raketoplánu Atlantis k misi STS-132 není ohrožený v původně zamýšleném termínu - 14. května 2010. A to navzdory odkladu předchozí mise Discovery STS-131 (viz blog 17. února 2010). Nesmí pochopitelně dojít ke skluzu v přípravě STS-131 (aktuálně je deset dní rezerva), odkladu startu předchozí mise nebo jiným zdržením (rezerva v přípravě Atlantisu STS-132 je nyní jen šest dní - tu může "sežrat" třeba i odkladu předchozího startu). Gaylor navíc upřesnil startovací okna pro misi STS-132 (včera jsem na blogu použil stará data a navíc nebral v potaz tzv. DDO, Dual Docking Operations, což je situace, kdy u Mezinárodní kosmické stanice operuje kromě raketoplánu i ruský Sojuz - což současná pravidla NASA zapovídají). Takže Atlantis STS-132 může jít "nahoru" od 14. do 19. května, potom od 30. května do 5. června a nakonec od 12. června do 1. července 2010.

    Dnes opět jedna obálka s podpisem - nikoliv ovšem autopenovým, nýbrž skutečným vlastnoručním. Nezvěčnil se na ní nikdo menší, než první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Ač nejde o mého prvního (a věřím, že ani posledního) "Gagarina" (viz např. blog 25. prosince 2006, 29. srpna 2007 či 14. července 2008), radost je převeliká. (Už zase slyším ty poznámky od ostatních sběratelů "Pak na nás má něco zbýt" - pak milí přátelé vězte, že jsem nikdy nikoho z Vás na akcích, kde jsou tyto věci k mání, nepotkal. Díky všem nepřítomným sběratelům tak tyto rarity získávají ti, kdo nelitují času a námahy a na podobné akce se pravidelně vydávají. A hledají a hledají a nacházejí a nacházejí.)

    Středa 17. února 2010

    Očekávané (viz blog 16. února 2010) se stalo realitou: start raketoplánu Discovery STS-131 se má uskutečnit ne dříve, než 5. dubna 2010. Zároveň dojde ke skluzu mise Atlantis STS-132 na počátek června (startovací okno je od 14. května až 12. června). A tento domino-efekt se pravděpodobně projeví i na historicky posledních dvou misích STS-134 a -133.

    Absence jasného cíle a vize v Obamově "kosmickém programu pro 21. století" (poprvé jsem na to upozornil na Radiožurnálu hned 1. února 2010 a den poté i na tomto blogu) začíná poměrně široce vadit. Dokonce i současný "muž číslo jedna" v NASA, administrátor Charles Bolden, opakovaně prohlásil, že stávající program má podle něj za cíl pilotovanou výpravu na Mars někdy ve třicátých letech - s přeskočením Měsíce coby zbytečného mezistupně. Vzápětí ale dodává, že je to jeho představa a nikoliv oficiální politika nebo doktrína. Takže je to prašť jako uhoď a žádný cíl opravdu není.

    I když jistá vize tu je: Bolden prohlásil, že ho Obama zaúkoloval, aby "našel cesty, jak spolupracovat s muslimskými zeměmi". Bolden zároveň dodal, že v této souvislosti chce rozšířit spolupráci na "netradiční partnery". Už vidím, jak jsou z této změny orientace tradiční partneři americké kosmonautiky odvázáni. (Pokud je tato informace správná, pak se NASA stává nástrojem politiky a diplomacie. Aneb po "interkosmonautech" budeme mít i "interastronauty" - pokud pilotovaný kosmický program USA alespoň v nějaké podobě Obamu přežije. A mráz mi běhá po zádech z toho, že se partneři pro kosmickou spolupráci mají vybírat na základě náboženského vyznání...)

    Do mé sbírky hladce přistály dvě další kosmické obálky "vyzdobené" autopenovými podpisy (alespoň něco...). Jedná se o obálky podepsané posádkou Apolla-15 (David Scott, Alfred Worden a James Irwin).

    Úterý 16. února 2010

    Ledy se (možná) hnuly: dodání chybějících příloh knihy Poklady kosmonautiky mám slíbené na tento pátek. Ihned poté pošlu všem, kdo si knihu již odebrali a/nebo zaplatili tyto chybějící přílohy - a stejně tak se v nejbližších dnech ozvu všem, kdo projevili o knihu zájem, abychom domluvili podrobnosti předání.

    Objevují se zprávy, že vedení programu raketoplánů doporučí odložit start Discovery STS-131 až na počátek dubna - aby nedošlo ke kolizi s plánovaným vzletem ruské lodi Sojuz TMA-18 (2. dubna 2010) a operacemi souvisejícími s jejím příletem. Pro plánované datum startu 22. března jsou totiž jen dva dny rezervy, což je málo. Neoficiálně se hovoří o 4. nebo 5. dubnu 2010. (Následoval by i skluz mise STS-132 někam do června.)

    Od přátel filatelistů jsem vydyndal (no, spíše vykoupil) dvě zajímavé kosmické obálky. První byla vydána při příležitosti tragického požáru v lodi Apollo-1 dne 27. ledna 1967 - unikátní na ní je, že byla v inkriminovaný den i razítkovaná! Druhá obálka představuje posádku lodi Apollo-13 s autopeny: jsou na ní přitom prezentováni i astronauti Ken Mattingly (vyřazený těsně před startem) a Jack Swigert (který Mattinglyho nahradil). Zajímavost a zvláštnost. Navíc raítkováno v den startu Apolla-13 (11. dubna 1970).

    Pondělí 15. února 2010

    Raketoplán Discovery by měl být dnes v rámci příprav na misi STS-131 přesunutý z hangáru OPF do VAB. Přesun byl několikrát odložený kvůli nízkým teplotám v Kennedyho kosmickém středisku: raketoplán je totiž během transportu čtyři hodiny odpojený od vnějších energetických zdrojů (a kyslíko-vodíkové palivové články jsou používané jen při letu vesmírem, takže se použít nedají) a při nízkých teplotách by hrozilo poškození některých citlivých elektronických přístrojů. Pokud se dnes přesun podaří realizovat, měly by následující kroky směřující k předposlednímu startu Discovery (a historicky poslední misi se sedmičlennou posádkou) do vesmíru vypadat následovně:

  • 23. února - transport na rampu 39A.
  • 3. až 5. března - zkušební odpočítávání.
  • 19. března - zahájení ostrého odpočítávání.
  • 22. března - START! (Oproti předchozím plánům jde o čtyřdenní odklad. Přitom NASA s tímto termínem pracuje jako "ne dříve, než".)
  • Minulý týden ve středu dopadl do Mexika poblíž města Hidalga meteorit. Tak alespoň zněly první zprávy. Nyní se ale odborníci kloní k názoru, že šlo o "umělý meteorit" - tedy trosky v atmosféře zaniklé družice. Šlo prý o největší z patnácti trosek ruské družice Kosmos-2421 (start červen 2006). Při dopadu vznikl třicetimetrový kráter a poškozena byla silnice i most. Tlaková vlna ještě v širokém okolí vyrazila okna.

    Dvojnásobná kanadská astronautka Julie Payetteová (Discovery STS-96/1999 a Endeavour STS-127/2009) byla jednou z osmi osobností, kterým se dostalo cti nést olympijskou vlajku během zahajovacího ceremoniálu ZOH 2010 ve Vancouveru.

    Letectví+kosmonautika 2/2010: "Starlab - hvězdná laboratoř, která na hvězdy nedosáhla" a "Technik Museum Speyer - Největší evropská kosmická expozice". Aneb dva články ode mne.

    Pátek 12. února 2010

    Rusko plánuje obnovit výzkumné lety opic do vesmíru: poprvé tak učinilo v roce 1983, ale v devadesátých letech částečně z nedostatku financí a částečně pod tlakem ochránců přírody program přerušilo. Cílem by prý měla být cesta opice na Mars: primárně má jít o zkoumání jejího dlouhodobého přežití ve tvrdých podmínkách meziplanetárního letu, což by mělo získat informace pro budoucí lety s lidskou posádkou. Zpráva nehovoří o tom, zdali by měla opice dosáhnout povrchu planety (což je nepravděpodobné), být navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu, jen proletět kolem planety - zdali půjde o misi s plánovaným návratem nebo (sebe)vražednou.

    Dnes po patnácté hodině zazní můj hlas na vlnách Českého rozhlasu Brno. Jednak se budeme věnovat knize Poklady kosmonautiky (zpráva pro všechny, kdo netrpělivě čekají: vydavatel mi stále nedodal chybějící přílohy a není ani schopen sdělit termín jejich dodání - moc mě to mrzí až štve, ale snažím se co mi síly stačí...) a jednak si popovídme nad novým rozpočtem NASA.

    O víkendu tomu bude již rok, co se v Pardubicích uskutečnilo setkání "bojovníků za vznik" Českého kosmického muzea. Další aktivity nemohu jakkoliv komentovat, neb mi o nich není nic známo. Pokud je někdo informovanější, rád si doplním mezeru ve znalostech.

    Pro osoby do hmotnosti 45 kilogramů je určena úžasná věc, kterou nám přinesl Ježíšek (jenž ji koupil za slabých třicet dolarů v Novém Mexiku) a kterou jsme nyní konečně uvedli do provozu. Nafukovací raketoplán. Opravdu stojí za to, je rozměrný a mimořádně detailně vyvedený (včetně výklopných přístrojových desek nebo nafukovací trojice motorů SSME). A už se těšíme na léto, protože s několikakomorovým nafukovacím raketoplánem si troufneme i na velké rybníky!

    Čtvrtek 11. února 2010

    "Už to začalo!" hlásají novinové titulky. Rusko promptně zareagovalo na zprávy o plánovaném zrušení programu Constellation a kosmické lodi Orion a prohlásilo, že do budoucna bude za použití svých lodí Sojuz požadovat vyšší platby. NASA má nyní zakoupené "letenky" do konce roku 2012 (jde o starty - vzhledem k půlročnímu trvání misí budou američtí astronauti pracovat ve vesmíru až do poloviny roku 2013). Nyní se intenzivně jedná o cenách na rok 2013 (pro úplnost: za rok 2012 dostane Rusko za každý půlroční pobyt Američana na ISS 51 mil. USD).

    Rusko ještě jednou: prokuratura zahájila vyšetřování Roskosmosu za porušení zákonů v souvislosti s výkonem veřejné funkce, rozpočtových pravidel a předpisů o veřejných zakázních. Mj. jde o to, že někteří zaměstnanci (údajně až 200) pracovali zároveň pro Roskosmos i spřízněné agentury, kterým Roskosmos zadával zakázky. Roskosmos přislíbil zjednání nápravy.

    Raketoplán Endeavour včera dorazil k Mezinárodní kosmické stanici: celá sestava se mimochodem po setkání cca 45 minut "chvěla". Běžně dojde k uklidnění během několika málo minut, ale díky rekordní hmotnosti sestavy (454 tun!) bylo nutné čekat skoro tři čtvrtě hodiny, než ustaly vibrace a bylo možné dokončit bezpečné spojení. Prohlídka povrchu raketoplánu Endeavour také odhalila dvě poškození tepelného štítu: blízko jednoho z oken kabiny odpadla keramická dlaždice a na levém křídle se snad mezi dlaždicemi vysunula ucpávka. Ani jedno poškození by nemělo být závažné, NASA přesto zvažuje (spíše demonstrativní) opravu.

    Kozmos 1/2010 jsem obohatil o článek "Hledání neznámých sousedů" (představení mise WISE). Tradiční článek o pilotované a bezpilotní kosmonautice v nadcházejícím roce tentokrát "sklouzl" do čísla 2/2010.

    Středa 10. února 2010

    Tradiční (a navíc jubilejní desáté) setkání zájemců o kosmonautiku Kosmos News Party se bude v Lázních Bohdaneč konat od 30. dubna do 2. května 2010 (tedy "na čarodějnice"). Přihlásit se je možné již nyní na webu akce: knp.kosmo.cz.

    Ode dneška je v trafikách k dostání za "baťovských" 99 Kč film Apollo-13, což je bezvadné i smutné zároveň. Onu bezvadnost (předpokládám) vysvětlovat nemusím. Smutné je to ale proto, že jsem si originální DVD přivezl loni z USA, přičemž mě nákup stál zhruba dvě třetiny toho, co musíme zaplatit v Česku. Člověka by mělo těšit, že jsme ekonomicky takto razantně předehnali Spojené státy, ale ve skutečnosti mi tato "cenová politika" radost nedělá.

    Indie oznámila, že chce klást větší důraz na "kosmickou bezpečnost". Což kromě jiného znamená vývoj kapacit na poli antidružicových zbraní. "Máme již základní kameny... Co potřebujeme, to je schopnost sledovat pohyb nepřátelských satelitů třeba před tím, než provedeme jejich likvidaci. Potřebujeme vybudovat silnou obrannou kapacitu. Přitom víme, že mnohé z těchto technologií nemusí být nikdy použité," uvedl Dr. Saraswat, vědecký poradce indického ministerstva obrany. Podle něj je na letošní září plánovaný test antirakety: neuvedl ale, zdali jde o protidružicovou zbraň. Uvedl však, že indická balistická raketová obrana (jejíž součástí mají být i antidružicové zbraně) bude operačně nasazena do roku 2014.

    Vyšlo nové číslo (4/2009) zpravodaje Kosmos - informačního bulletinu sekce Kosmos při ČNS SČF (Česká námětová společnost Svazu českých filatelistů). Číslo jsem obohatil o pětistránkový článek (který naopak obohatil ilustracemi svých exponátů Petr Fencl) "Zrození Mezinárodní kosmické stanice".

    Úterý 9. února 2010

    Endeavour STS-130 je od včerejška bezpečně na oběžné dráze a před námi zůstávají jen čtyři historicky poslední starty raketoplánů. Pro zopakování:

  • Discovery STS-131: 18. března 2010.
  • Atlantis STS-132: 14. května 2010.
  • Endeavour STS-134: 29. července 2010.
  • Discovery STS-133: 16. září 2010.
  • Ve slovenském deníku Sme mi vyšel článek "Cesta necesta americké kosmonautiky" - vysvětlující a komentující návrh rozpočtu NASA na rok 2011 z dílny Baracka Obamy. Článek je možné přečíst i na webu deníku Sme.

    Kromě kosmických aktualit a zajímavostí (viz poslední obrázek) jsem do nejnovějšího vydání měsíčníku Svět přispěl i svým komentářem na téma "Srážka Země s jiným tělesem". Doprovází jej mikrofotka mé maličkosti na kraji meteorického (alias Barringerova) kráteru v Arizoně (viz blog 2. listopadu 2009).

    Pondělí 8. února 2010

    Raketoplán Endeavour STS-130 včera neodstartoval: "uzemnilo" jej nepříznivé počasí. Druhý pokus o start má proběhnout dnes v 10:14 hod našeho času. Pokud dnes stroj nepůjde "nahoru" (je přitom čtyřicetiprocentní šance, že počasí opět pokus zhatí), měl by následovat odklad až na 13. února - přednost totiž dostane sluneční observatoř SDO (Solar Dynamics Observatory), kterou má z mysu Canaveral vynést do vesmíru raketa Atlas-5. Pravidla NASA totiž přikazují, že pokud se dva dny po sobě uskuteční pokus o start raketoplánu, musí následovat nejméně 48hodinové odložení - kvůli odpočinku posádky i pozemního personálu (viz blog 11. března 2009). A přestárlá technika na mysu Canaveral zase neumožňuje uskutečnit starty rychleji, než nějakých 40 hodin po sobě. Startovací okno raketoplánu přitom trvá až do 15. dubna, takže není kam spěchat. (V případě dnešního odkladu startu raketoplánu je téměř jistý odklad i následující mise prozatím plánované na 18. března 2010, protože už nyní byly oba lety tak-tak na sobě.)

    Komise státu Kalifornie pro historické památky umístila na svůj seznam chráněných objektů více než sto předmětů, které na Měsíci zanechala výprava Apollo-11. Zdůvnodnila to potřebou je do budoucna chránit stejně jako faktem, že se na realizaci lunárního programu výraznou měrou podílely firmy právě z Kalifornie. Pochopitelně, že tyto artefakty nejsou aktuální lidskou činností (která je na lunárním povrchu nulová - a ještě nějaký čas tomu bude) nikterak ohroženy: jedná se spíše o právní ochranu s výhledem desítek či stovek let.

    Minulý týden zavítal do Brna první a jediný československý kosmonaut Vladmír Remek: v Knihovně Jiřího Mahena měl besedu a autogramiádu. Nemohli jsme chybět a nechali si podepsat fotografie z minulých setkání stejně jako jsme vytvořili nové (pro podepisování na setkáních budoucích).

    Pátek 5. února 2010

    "Přidaná" mise raketoplánu STS-135 nakonec podle všeho nebude. NASA oznámila, že kvůli časovým a organizačním tlakům ji dále nebude prosazovat - realizována by byla pouze v případě, že vyvstane její "skutečně opodstatněná potřeba". "Jízdní řád" raketoplánů tak podle všeho obsahuje posledních pět startů (nejbližší již tuto neděli - viz níže).

    Mezi věcmi, které se vydají na palubě raketoplánu Endeavour STS-130 do vesmíru je i kamínek z Měsíce (dopravený na Zemi posádkou Apolla-11) společně s kouskem z Mount Everestu (dopravený do USA z nejvyšší hory světa bývalým astronautem Scottem Parazynskim). Komentátoři pak ironicky připomínají, že raketoplán v oficiálním balíku upomínkových předmětů a suvenýrů poveze také desítky emblémů programu Constellation, který se současný americký prezident Barack Obama snaží zrušit. Mimochodem, o blížícím se konci programu raketoplánů (podle některých konci americké pilotované kosmonautiky) svědčí i skutečnost, že běžně tyto letouny mají na své palubě 600 vlaječek Spojených států (nyní 800 ks) a tři sady vlaječek členských států OSN (nyní je sad pět). Aby bylo co rozdávat...

    Odpočítávání běží, a tak se má v neděli v 10:39 hod uskutečnit historicky poslední noční start raketoplánu: Endeavour STS-130. Výprava je pro mě osobně zajímavá krom jiného tím, že jsem se s některými jejími částmi měl možnost v minulosti setkat. Jednak si svůj křest vesmírem odbyde motor SSME výrobního čísla 2061, který jsme viděli při testu ve Stennisově kosmickém středisku 22. října 2008 (viz blog 26. října 2008; fotografie z tohoto testu je mimochodem na zadní straně krabice s knihou Poklady kosmonautiky). A jednak se na oběžnou dráhu vrací astronauti Nicolas Patrick (setkání v rámci kongresu ASE 2007 ve skotském Edinburgu) a Stephen Robinson (setkání ve Stennisově středisku NASA na podzim 2008). Z mise tedy známe část hardware i "humanware". Držíme palce!

    Čtvrtek 4. února 2010

    Start premiérové rakety Sojuz-ST z kosmodromu Kourou (Francouzská Guayana) se nejspíše bude opět odkládat: zatím byl plánovaný na červen letošního roku, nyní přejde do stavu "ne dříve, než v září". A potichu se hovoří o tom, že pokud se jej nakonec podaří uskutečnit před koncem roku, bude to obrovský úspěch. Podobně je na tom i další raketa, se kterou se počítá pro lety z Kourou - Vega. Ta má premiéru plánovanou na 31. prosinec (jde jen o pracovní datum!), ale výstavba pozemní infrastruktury na kosmodromu nabírá zpoždění. Je tak jisté, že start sklouzne do příštího roku.

    Irán vyslal na práh vesmíru další sondážní raketu: jeí let byl zajímavý tím, že na své palubě nesla zvířata (dvě želvy, krysu jménem Helmiz 1 a červy). Jejich chování snímala a v reálném času vysílala palubní kamera. Jak dlouho let trval a zdali se podařilo (resp. zdali to vůbec bylo cílem) náklad zachránit, nebylo oznámeno. Irán zároveň představil trojici svých budoucích družic Toulou, Mesbah-2 a Navid stejně jako nový raketový motor Simorgh.

    Sonda Cassini kroužící od roku 2004 kolem Saturnu by měla kroužit ještě nejméně sedm let: NASA oznámila, že její misi právě o takovouto dobu prodlužuje. Během této doby obletí Cassini planetu 155krát, přičemž má v plánu 54 průletů u měsíce Titan a jedenáct u měsíce Enceladus.

    Technický týdeník zalovil v archívu a vytáhl ze šuplíku článek, který už krapet není aktuální - pojednává o loňském květnovém servisním letu raketoplánu Atlantis k teleskopu HST. Inu, což - už je to venku...

    Středa 3. února 2010

    Továrna Michoud Assembly Facility (MAF; montovaly se zde rozměrné stupně raket Saturn-5, nyní slouží k výrobě hlavních nádrží raketoplánů - viz blog 28. října 2008) oznámila, že má dostatek zdrojů na okamžité zahájení výroby nového supernosiče HLV (Heavy Launch Vehicle), který by byl odvozený z raketoplánů. Raketa HLV by měla být prakticky přesnou kopií nosné části stávajících raketoplánů: jen vynášený orbitální letoun vy nahradil náklad (de facto jde o verzi nákladního raketoplánu, o níž se první zmínka objevila již v roce 1978). Továrna MAF oznámila, že má dostatek zdrojů na kompletaci zkušební rakety (prý až devadesát procent) během příštích tří let a že by se její premiéra mohla uskutečnit před koncem roku 2012. Na další tři exempláře HLV je pak k dispozici zhruba osmdesát procent materiálu. Nevýhodou této robustní rakety by byla skutečnost, že by při každém startu došlo ke ztrátě trojice motorů SSME, které byly navržené pro raketoplány a pro opakované (až 55násobné) použití. Cena jednoho je uváděna v rozmezí 40 až 80 mil. USD. Motory řady Block II by přitom byly k dispozici pro čtyři zkušební starty, další jeden až dva starty by mohly být realizovány se starší generací motorů Block I. Ostatní SSME (letových exemplářů bylo vyrobeno kolem šedesáti) ale už nejsou letuschopné a jejich příprava by byla srovnatelná s cenou výroby nových motorů.

    Ještě k Obamovu návrhu rozpočtu NASA: samozřejmě, že budí ohromnou bouři a generuje nepředstavitelné množství komentářů. Velmi často se v nich lze setkat s "přešlapem" ve vnímání zaklínadla "komerční kosmonautika". Vůbec nejde o soukromou kosmonautiku (s níž je často zaměňována), protože už dnes zakázky v kosmonautice realizuje prakticky výhradně soukromý sektor. Komerční kosmonautika představuje unifikované produkty volně nabízené na trhu, které si kdokoliv (v daném případě NASA) může dle libosti zakoupit. Dosud je kosmonautika záležitostí výroby kusové nebo "na míru". Jde o to, aby do budoucna existovaly standardizované kapacity, které je možné kýmkoliv dle potřeby využívat a nakupovat "jako housky v krámě" (ty taky nejsou na míru). Proto třeba NASA nenakoupila u společností SpaxeX či Orbital Sciences Corp. určitý počet raket Falcon-9/Taurus-2 nebo lodí Dragon/Cygnus, ale SLUŽBU dopravy nákladů na Mezinárodní kosmickou stanici (viz blog 29. prosince 2008). Kolik raket/lodí bude potřeba a jaké technologie budou využívat, je zcela na výrobcích. Platí se za dodávku na určené místo. (Osobně v případě pilotované komerční kosmonautiky vidím několik problémů: neexistující trh, neb zákazník je zatím jen jeden, a to NASA. A neexistující stabilitu trhu, protože americká kosmonautika "otáčela kormidlem" před šesti lety, dnes - a pokud bude s příchodem dalšího prezidenta zase změna, tak to pro dlouhodobý vývoj technologií a systémů není příznivé podhoubí. Aneb skončí celé odvětví s koncem ISS?)

    NASA zveřejnila oficiální fotografii posádky raketoplánu Atlantis STS-132 (plánovaný start 14. května 2010), mimochodem historicky poslední mise do vesmíru tohoto stroje. Zároveň s fotografií zveřejnila i emblém letu, který nakonec přece jen obsahuje jméno raketoplánu (viz blog 8. ledna 2010).

    Úterý 2. února 2010

    Některé včera na blogu avizované skutečnosti nenastaly (zpráva od Cpressu ohledně stavu dotisku příloh knihy Poklady kosmonautiky), některé ano (zveřejnění rozpočtu NASA), některé nastaly jaksi navíc (užil jsem si svých "pět minut slávy" v komentování Obamova návrhu rozpočtu na Radiožurnálu a ESA na svých českých stránkách zveřejnila skoro všechny mnou přeložené zprávy z letošního roku - nezveřejnila jen ty, které už jsou neaktuální - tři týdny stará zpráva "za týden bude tisková konference" má pochopitelně jaksi omezenou životnost a platnost).

    Co se nám tedy americký prezident rozhodl novým rozpočtem NASA říci?

  • Program Constellation končí. Což znamená loď Orion, rakety Ares-1 i -5, dále horní stupeň pro let na Měsíc EDS a lunární modul Altair. Žádný nový velký cíl vyhlášený není, Obama slibuje jen něco jako "pevné základy do budoucnosti". (Pro úplnost: uzavření programu bude v roce 2011 stát 1,9 mld. USD, o rok později ještě 600 mil. USD.)
  • Stejně tak definitivně (dle očekávání) končí program raketoplánů. Zatímco letos dostal ještě 3,14 mld. USD, v roce 2011 už to má být jen 0,99 mld., v roce 2012 86 mil. USD - a pak už vůbec nic. (Pozor, neznamená to, že se nebude přidávat jedna mise STS-135! To je na rozhodnutí vedení NASA, které se musí pohybovat ve vytyčených mantinelech a které má padnout během nejbližších týdnů.)
  • Naproti tomu Mezinárodní kosmická stanice má fungovat nejméně do roku 2020 a Obama prosazuje 183 mil. USD na to, aby se na těchto plánech mohlo v roce příštím začít pracovat.
  • Peníze ušetřené za Constellation se mají přesunou do vývoje demonstračních technologií pro snižování nákladů a zvyšování možností budoucích misí (7,8 mld. USD během pěti let), těžkotonážní rakety (3,1 mld. USD během pěti let) a robotických průzkumných misí (3 mld. USD během pěti let - strop každé z nich má být 800 mil. USD).
  • Překvapivým číslem je, že během pěti let má rozpočet na pilotovanou kosmonautiku narůst o 42 procent!
  • Komerční doprava nákladů a posádek na ISS má v roce 2011 dostat 812 mil. USD (500 mil. posádky, 312 mil. náklad) a v každém dalším roce po dobu čtyř let 1,2 až 1,4 mld. ročně. (Což je obrovská "pumpa" do tohoto zcela nového sektoru, který dnes de facto neexistuje). Prvních padesát miliónů přitom bylo rozděleno už v pondělí: pět firem (Sierra Nevada Corp., Boeing Co., United Launch Alliance, Blue Origin a Paragon Space Development Corp.) dostalo od 1,4 do 50 mil. USD.
  • Kennedyho kosmické středisko má v letech 2011 až 14 dostávat ročně 400 až 500 mil. USD na svoji radikální přestavbu.
  • Silný impuls má dostat také vývoj nových kosmických technologií obecně: z 572 mil. USD v roce 2011 má narůst až na 1,2 mld. v roce 2015.
  • Posílit mají i vědy o Zemi a klimatu (z 1,8 na 2,3 mld. USD do roku 2015) a planetární lety (z 1,486 na 1,65 mld. USD ročně). Posílit má oblast vyhledávání těles bezprostředně ohrožujících Zemi (tzv. NEO, Near Earth Objects), má být zajištěno všech jedenáct probíhajících letů (= žádný se nemusí obávat zrušení nebo předčasného ukončení), plně podpořeny jsou plánované starty sond Juno, GRAIL a MSL. Navíc dochází k obnově výroby plutonia-238 pro radioizotopové generátory planetárních sond.
  • Podotýkám, že jde jen o prezidentský návrh rozpočtu a že musí projít přes Kongres USA. Obě strany ví, že to nebude jednoduché. Poradci prezidenta Obamy se už nechali slyšet, že jde o definitivní rozhodnutí, do kterého si nenechají Kongresem zasahovat. Republikání v Kongresu (hovořící o "pochodu smrti americké kosmonautiky" nebo "Armageddonu") naopak prohlašují, že v žádném případě nenechají Constellation zemřít.
  • Komentář? Není to taková hrůza. Celkově NASA nedopadla špatně, jako jedna z velmi mála institucí dostává navýšení ze 17,2 na 18,7 mld. USD. V zásadě ztrácíme Orion, rakety Ares a vše, co s nimi souvisí (včetně termínů přistání na Měsíci) - aniž by bylo vyhlášeno něco adekvátně velkého. Na druhé straně Obama rozdává karty na několik stran: podporu komerčního sektoru, prodloužení činnosti ISS, vývoj supertěžké rakety, robustní planetární program... Navíc nové technologie či přestavba Kennedyho kosmického střediska (dnes z osmdesáti procent za zenitem životnosti). I kdyby se objevily problémy, něco z toho fungovat vždy bude - a z toho jaksi "samo" vzejde budoucí směrování americké kosmonautiky. (A kdyby náhodou fungovalo všechno a USA během několika let získaly moderní kosmodrom, funkční superraketu, levný a pravidelný dopravní prostředek pro cesty na nízkou dráhu, robustní planetární program - pak by cesta na Měsíc či k asteroidům byla velmi rychlá a relativně jednoduchá. - Stejně tak si ale dokážu představit varinatu, že se ty peníze rozfofrují za "technologie na nic".) Na frak ale může dostat pilotovaná, neb není jasné, v čem budou američtí astronauti v roce 2015 do vesmíru létat - jak dopadne podpora komerčních projektů, které teprve musí prokázat svoji životaschopnost. (Tedy: toto bude platit, pokud se právě vesmír nestane bitevním polem mezi Obamou a Kongresem USA...)

    Ještě jedno malé ohlédnutí za kongresem ASE v Praze: trojice poměrně vzácných podpisů kosmonautů s osobními věnováními. Zleva: Catherine Colemanová (USA, Columbia STS-73/1995, Columbia STS-93/1999 a nyní se připravuje na Sojuz TMA-20/2010), Ji So-jeon (Jižní Korea, Sojuz TMA-12/2008) a Šejch Šuchor (Malajsie, Sojuz TMA-11/2007).

    Pondělí 1. února 2010

    Dnešní den bude velmi zajímavý: kromě zveřejnění návrhu nového rozpočtu NASA na fiskální rok 2011 (tisková konference k němu se má za účasti administrátora Charlese Boldena konat od 17:30 hod středoevropského času) mám slíbeno od vydavatelství Cpress, že se dozvím závazné termíny dodání pěti chybějících příloh publikace Poklady kosmonautiky. Čímž se omlouvám všem, kdo na dodání kompletní knihy nebo chybějících příloh čekají: závada opravdu není na mé straně (nejsem vydavatel knihy, "jen" autor) a sám na dodávku netrpělivě čekám. Jakmile se cokoliv dozvím, budu pochopitelně informovat.

    České stránky na portálu ESA se snažím zlepšovat, co mi síly stačí. Mrzí, že výsledek neodpovídá vynaložené energii a úsilí. Plně chápu, že právě výsledek je důležitý - neb je viditelný. Pro představu o tom, co to je s ESA bojovat a tlačit články na web přináším kratičkou historii jednoho článku - Testovací družice Proba-2 nabízí nový pohled na Slunce.

  • V pondělí 25. ledna 2010 odpoledne se stalo něco, o co jsem se dva roky snažil a co se dosud nikdy nestalo. ESA mi poslala oficiální tiskovou zprávu DEN před jejím zveřejněním. S žádostí o překlad. Zajásal jsem: takto přece má spolupráce fungovat! (Pro jistotu ještě jednou opakuji, že se tak stalo poprvé.) Ač jsem měl v plánu úplně jinou práci, vrhl jsem se na překlad, protože jsem toto vnímal jako příležitost k zahájení nové éry v budování webu ESA.
  • V úterý 26. ledna 2010 ráno (ještě před začátkem akce, o které zpráva referovala) jsem článek do ESA poslal. A mnul si ruce: stihl jsem to, snad se z této mimořádné události (vydání tiskové zprávy v několika jazycích včetně češtiny) stane pro příště standard!
  • Tentýž den odpoledne vyšla oficiální tisková zpráva: v angličtině a několika dalších jazycích. Čeština mezi nimi - k mému nemilému překvapení - nebyla.
  • Nic se nestalo ani ve středu či ve čtvrtek. To už jsem nevydržel a ozval se do ESA. Když nevydáváte články, které přeložím sám od sebe, budiž. Ale proč nevyjde ani to, co sami inciujete.
  • V pátek 29. ledna 2010 mi přišla odpověď: Sorry, nějak jsme si s kolegy (kterým jsme článek předali) nerozuměli, kdo to má dát na web. Tak to nakonec nedal nikdo.
  • Tentýž den odpoledne mi přišla zpráva, že se na publikaci článku usilovně pracuje - a skutečně, během několika minut se na webu objevil!
  • Následně jsem vznesl nesmělý dotaz, zdali by čirou náhodou nebylo možné publikovat i další články. Pro představu ctěného čtenáře: letos jsem jich přeložil deset, vyšly tři. Odpověď? Jo, bylo - jen je pošlete znovu, někam se nám jaksi ztratily (i když jsme jejich příjem původně potvrzovali).
  • Takže to jen tak pro představu, cože spolupráce s ESA na tvorbě obsahu webu obnáší. Ale už asi půl roku mám předběžný příslib, že bychom mohl dostat přímý přístup k administraci stránek - to by pak web vypadal jinak. Vždyť loni tam nevyšla ani polovina toho, co jsem přeložil. A často s extrémně dlouhými výpadky. Jo, a pokud jsem to ještě neprozradil, mám od minulého týdne osmou (!) kontaktní osobu v ESA (za dva roky), které mám zasílat přeložené texty. Vlastně sedm a půltou: dotyčnou dámu už jsem "měl" několik týdnů na konci roku 2008 (než odešla na mateřskou).
  • (Anabáze nekončí - v článku jsem opomenul přeložit jeden nadpis, takže je tam v původním znění, tedy anglicky. Že jsem hned v pátek psal omluvu do ESA a prosbu o nápravu a že se dosud nic nestalo, asi netřeba zdůrazňovat...)
  • Opakovaných setkání s kosmo/astronauty lze využít mj. k podepsání společných fotografií z akcí předchozích. A tak jsem loni na kongresu ASE v Praze získal podpis Johna Fabiana na rodinnou fotografii z výletu na Floridu (viz blog 19. května 2009) nebo Pamely Melroyové ze setkání v Itálii (viz blog 22. ledna 2008). A neopomněl jsem si nechat napodepisovat i fotografie pořízené na ASE 2007 ve skotském Edinburgu (viz blog září 2007). Jde o podpisy Georgije Ivanova a Alexandra Alexandrova (oba Bulharsko), Henryho Hartsfielda a Rogera Crouche (oba USA), Vladimira Šatalova, Alexandra Alexandrova a Vladimira Ljachova (všichni Rusko). ASE Edinburg

    Pátek 29. ledna 2010

    Robot Spirit na Marsu formálně dojezdil. Oznámila to NASA. Nepodařilo se jej vysvobodit písečného zajetí (viz blog 18. listopadu 2009) a pro další pokusy chybí elektrická energie: na severní polokouli planety Mars totiž nastává zima. Nejvyšší prioritou je nyní alespoň o pár stupňů naklonit robota v požadovaném směru, protože každý stupeň náklonu rovná se více energie vyrobené slunečními bateriemi. A vypadá to, že každý Watt bude nyní pro přestárlého robota (přistání na Marsu v lednu 2004, tedy před šesti lety) dobrý. NASA počítá s tím, že po dobu místní zimy bude šetřit energii i tak, že se Spirit ozve jen jednou za několik dní a že většina vědeckého programu půjde stranou. Po zimě by - dle současných plánů - měl robot pokračovat ve sledování svého okolí jako statická stanice. I když není vyloučeno (ale zároveň podotýkám, že to není oficiální), že s dostatkem energie dojde k dalším pokusům o vyhrabání se z písečné pasti.

    NASA zprovoznila webovou stránku HiWISH, kde může světová odborná i laická veřejnost zadávat tipy na snímkování vybraných oblastí na povrchu Marsu pomocí kamery HiRISE (na sondě Mars Reconnaissance Orbite) s vysokým rozlišením. Doplňuji, že kamera má unikátní zobrazovací možnosti (v ideálním případě detailů pod 0,3 m), ale vzhledem k rozsahu práce (a hlavně kapacitě přenosové linky) se jí dosud podařilo takto zmapovat jen asi jedno procento povrchu Rudé planety. Osobně jsem zvědavý, kam "hlas lidu" kametu natočí.

    Dnešek je pro NASA dnem "Rememberance Day" - Dnem vzpomínky. Aneb připomíná si tragické havárie v lodi Apollo-204/Apollo-1 (27. ledna 1967) a zkázy raketoplánů Challenger (28. ledna 1986) a Columbia (1. února 2003). V Kennedyho kosmickém středisku je všem těmto "astronautům, kteří nedoletěli" (a ještě dalším, kteří sice nezahynuli přímo na palubách kosmických lodí, ale kteří položili své životy v přímé souvislosti s kosmonautikou) věnovaný Astronaut Memorial. Na levém snímku je tento památník v polovině devadesátých let: a když jsem se k němu předloni a loni vrátil (viz např. blog 31. října 2008), byl "ohohacený" o jména sedmičlenné posádky raketoplánu Columbia (třetí snímek). Kéž by podobných "aktualizací" bylo co nejméně...

    Čtvrtek 28. ledna 2010

    Start raketoplánu Endeavour STS-130 byl potvrzený na 7. února 2010 v 10:40 hod SEČ (mělo by jít o historicky poslední noční start raketoplánu). V tuto chvíli se nepočítá ani se zkracováním mise, ani s vypuštěním některé z kosmických vycházek (viz blog 11. ledna 2010). Aneb řešení problému s modulem Tranquility spočívající buď ve spojení menších hadic nebo robustní opravě poškozených (viz blog 12. ledna 2010) se ukázalo jako životaschopné. Byť dosud nepadlo rozhodnutí, pro kterou z těchto dvou variant se nakonec NASA rozhodne. (Pro zajímavost: startovací okno pro Endeavour STS-130 je tentokrát rekordně dlouhé a trvá až do 15. dubna 2010 - NASA chce v jeho rámci vypustit ještě další raketoplán, a to 18. března stroj Discovery STS-131.)

    Dění kolem budoucího rozpočtu NASA připomíná detektivní příběh plný falešných stop a dramatických zvratů. Podle nejnovějších informací se Barack Obama chystá "odpískat" návrat na Měsíc - de facto tedy celý program Constellation. Rozpočet NASA má být přesto jako jeden z mála v USA navýšen, a to o několik set miliónů dolarů (celkově se prý počítá během následujících pěti let s jeho navýšením o šest miliard dolarů za rok!). Prioritou se ale mají stát klimatologické mise a obecně dálkový průzkum Země plus vývoj nových technologií (hovoří se o zahájení vývoje nějaké superrakety - což by ale mohl být král bez království podobně jako kdysi nepotřebná sovětská Eněrgija). Obama chce zároveň požádat Kongres USA o prodloužení činnosti ISS do roku 2020 a o masivní podporu komerčního sektoru, který by měl do budoucna létat s lidmi i náklady na oběžnou dráhu. Na druhé straně: právě Kongres musí odsouhlasit jak podobu nového rozpočtu, tak změny v orientaci kosmonautiky (viz blog 21. prosince 2009). A už dnes je velmi důrazně slyšet hlasy o tom, že Spojené státy tímto krokem fakticky končí coby kosmická supervelmoc.

    Dnešní vzpomínka na kongres ASE v Praze má podobu dvojice unikátních snímků z Bajkonuru, které podepsali otec a syn Garriottovi - oba astronauti. Zatímco tatík byl profesionální vědec a astronaut NASA (letěl na stanici Skylab i raketoplánem, v roce 1986 se chystal na třetí start, ale po havárii Challengeru pověsil skafandr na hřebík), synáček (na třetím snímku s vlastnoručním věnováním) je ryzí neprofesionál a výlet ruskou lodí Sojuz si platil z vlastní kapsy. Byl jsem opravdu rád, že jsem mohl potkat hlavně Garriotta mladšího a osobně mu poděkovat za krásný dopis, který mi před několika lety poslal - viz blog 25. října 2007. Dokonce si pamatoval, že jsem mu tehdy poslal jako malou pozornost jednu ze svých knih...

    Středa 27. ledna 2010

    I když je rozpočet NASA na příští ropk (zveřejněný má být 1. února 2010) stále zahalený tajemstvím - o nějakém budoucím směrování americké kosmonautiky ani nemluvě - první náznaky už začínají probleskovat. Podle informací New York Times navrhne prezident Barack Obama v lepším případě tříleté zmrazení stávajících rozpočtů, v horším případě jejich pětiprocentní redukci. O nějaké miliardě dolarů navíc (viz blog 18. prosince 2009) si tak americká kosmonautika může nechat jen zdát. A to nemluvím o požadavku na třímiliardové navýšení ve scénářích tři až pět Augustinovy komise (viz blog 9. září 2009). Ostatně, Obama se podle všeho vůbec k NASA nechystá učinit jakékoliv prohlášení a rozpočet kosmické agentury má osobně prezentovat její šéf Charles Bolden na vlastní tiskové konferenci. Evidentně nás nečeká nic - rozhodně nic dobrého.

    Komentář z Bílého domu k budoucímu rozpočtu NASA: "Prezident má zájem o robustní kosmický program odpovídající 21. století a jeho návrh rozpočtu bude tento zájem odrážet. NASA není životně důležitá pouze pro kosmické lety, ale také pro kritické technické a vědecké aplikace. Znalosti v NASA jsou základní pro vývoj nových inovativních příležitostí, průmysl a zaměstnanost. Prezidentův návrh rozpočtu přinese kroky tímto směrem." Uf, mnoho uchu lahodících slov - a naprosto nic z nich neplyne. Aneb tyto řádky se dají číst tuctem různých způsobů.

    Co bude dál s programem Constellation (Orion a dvojice raket Ares: tedy návrat na Měsíc plus možná cesta na Mars) se tedy uvidí. Zatím to vypadá, že Obama nic dělat nebude - asi by chtěl rušit, ale protože nemá lepší varinatu, tak nemůže. Svoji "podporu" vyjádří tím, že nic vyjadřovat nebude. Osobně si myslím, že je to ta nejhorší věc a že i radikální řezy či rušení by byly lepší: alespoň by NASA věděla, na čem je. Ta nejistota, kterou jsem měl možnost v uplynulých letech vidět přímo v USA mezi pracovníky kosmického průmyslu, je opravdu obrovská.

    Kosmonaut Alexej Leonov (Voschod-2/1965 a Sojuz-19/1975) je nejen živá legenda světové kosmonautiky, ale také člověk, který díky své fyzické zdatnosti a psychické síle už několikrát "utekl hrobníkovi z lopaty" (viz např. blog 9. září 2009). Nemohl jsem si proto na loňském kongresu ASE v Praze ujít příležitost nechat se s ním vyfotografovat - a snímek si vzápětí nechat podepsat. K tomu si nechat napsat věnování na portrétní fotografii. A do třetice: nechat si jím zkompletovat posádku lodi Sojuz-11. Ano, Leonov byl společně s Valerijem Kubasovem a Pjotrem Kolodinem (oba přitom již na fotografii podepsaní byli) v této posádce, ale krátce před startem je kvůli zdravotním potížím Kubasova nahradila trojice Dobrovolskij-Volkov-Pacajev, která následně při přistávacím manévru vinou technické závady zahynula. (Jak vidno, Leonov je celkem zvyklý utíkat hrobníkovi z lopaty...)

    Úterý 26. ledna 2010

    Dnes se budou v nedalekém Rakousku vyskytovat na veřejných vystoupení dva kosmonauti: jednak ve Vídni Buzz Aldrin (Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969) a jednak ve městě Langen am Arlberg Gennadij Padalka (Sojuz TM-28/1998, Sojuz TMA-4/2004 a Sojuz TMA-14/2009; nyní se chystá na svůj čtvrtý let do vesmíru - viz blog 22. ledna 2010). Padalka bude mít dokonce autogramiádu.

    Po desítkách let vydávání skončil časopis VTM (resp. VTM Science) - dle oficiálního prohlášení vydavatele bylo "pozastaveno vydávání papírové verze", ovšem osobně neznám jeden jediný případ na mediálním trhu, kdy by došlo po podobném "pozastavení" k obnovení vydávání. VTM jsem četl ve "zlaté éře" osmdesátých let a o desetiletí později mi v něm vyšly desítky článků (ještě později došlo v redakci k mnoha turbulencím, které opakovaně srážely na kolena všechny pokusy spolupráci obnovit), takže na něj mám mnohé vzpomínky. Bohužel, ze vzpomínek a z minulosti se žít nedá (byť by byla sebebohatší). Zánik VTM je pochopitelně škoda - ale je to prostě realita...

    První čínský kosmonaut Yang Li-wej rozhodně nepatří mezi nejvelkorysejší podepisovače. I když při osobním setkání autogram neodmítne, zpravidla se z podepsání větších množství materiálu vykroutí. Já ale měl na loňském kongresu ASE v Praze úžasné štěstí: když jsem pana Yanga Li-weje požádal o podpis, šel kolem kameraman jisté televize. A hned, jestli si může čínského kosmonauta nafotit při podepisování. Ten skrze tlumočníka souhlasil - a já byl požádaný, zdali bych Yangovi nemohl dát co nejvíce obrázků k podepsání: že je potřeba na kameru natáčet několikrát a z různých stran. Ani ve snu by mě nenapadlo, že s nějakým tuctem snímků jich budu mít pro "čínského Gagarina" málo... Poučení? Na autogramiády příště chodit s ještě větším množstvím fotografií - a s televizní kamerou.

    Pondělí 25. ledna 2010

    O víkendu proběhly dva zážehy korekčních motorů na ruském modulu Zvezda, které o několik kilometrů zvýšily průměrnou oběžnou dráhu Mezinárodní kosmicé stanice. Proč tuto jinak rutinní záležitost (korekcí dráhy jsou ročně provedeny desítky) zmiňuji? Protože šlo o první zážeh motorů na tomto modulu po zhruba roce, přičemž při tom minulém došlo k abnormálně silným vibracím stanice, takže manévr musel být předčasně ukončený (viz blog 4. února 2009). Podle prvotních informací oba současné zážehy proběhly bez problémů.

    Podle některých komentátorů již tento týden, podle jiných zpráv až v létě, bychom se měli dozvědět názor amerického prezidenta Baracka Obamy na budoucí směrování americké (pilotované) kosmonautiky. Tedy kterým směrem a jak moc otočí její kormidlo, které programy budou utlumené, které rušené, které naopak dostanou podporu nebo nově vzniknou. Malý náznak by měl/mohl přijít už za týden, kdy má být zveřejněný návrh rozpočtu na rok 2011 (začne 1. října 2010). Ten ale nebude o celkové koncepci; spíše se dozvíme, jestli budou nějaké "extra" lety raketoplánů (STS-135 - viz blog 8. prosince 2009). Ať tak či onak, Obama svou až neskutečnou pasivitou a nekonáním vysílá už hooodně dlouho jednoznačné poselství: kosmonautika je mi zcela ukradená.

    Dříve na to nebyl prostor, takže až nyní si dovolím ještě malé ohlédnutí za loňským pražskýmn kongresem ASE (organizace sdružující výhradně "použité" kosmonauty a astronauty). Díky úžasným moderním technologiím byla možnost si fotografie pořízené na této akci jeden den nechat druhý den rovnou podepsat... První řada: Chris Hadfield (Kanada) při slavnostním zahájení kongresu a Vladimir Ljachov (Rusko), Jake Garn (USA) a Roman Onderka (prmátor města Brna) těsně před poklepem na základní kámen nového brněnského Exploratoria. Druhá řada: já s Ji So-Jeon (Jižní Korea) a Sergejem Avdějevem (Rusko). Třetí řada: Alexandr Alexandrov (Bulharsko), Georgij Grečko (Rusko) a Catherine Colemanová (USA).

    Pátek 22. ledna 2010

    Dva superzkušení ruští kosmonauti, o kterých kdekdo soudil (bez mučení se přiznám, že jsem tak činil také), že dolétali a že jsou brány vesmíru pro ně uzavřené, se vrátí na oběžnou dráhu. Jednak je to Gennadij Padalka, s nímž loni (mimochodem, v době jeho pobytu na oběžné dráze) vyšel velmi kritický rozhovor ohledně stavu ruské kosmonautiky. Jednak je to Jurij Malenčenko, který se v době svého třetího kosmického letu proti vyslovené vůli svých nadřízených oženil. (I když Malenčenko byl později vzatý na milost a letěl po tomto "incidentu" počtvrté.) Jako kuriozitu dodávám, že Malenčenko odešel loni v červenci z oddílu ruských vojenských kosmonautů - aby byl měsíc poté přijat zpět jako člen civilního oddílu. (V Rusku je možné všechno...) Padalka byl jmenovaný do letu Sojuz TMA-04M (start březen 2012) a Malenčenko do letu Sojuz TMA-05M (start květen 2012). Oba mají strávit půl roku na Mezinárodní kosmické stanici (kde už mimochochodem oba dvakrát dlouhodobě pracovali). Malenčenko přitom bude pracovat pod teprve druhou velitelkou stanice Sunitou Williamsovou - přitom při svém minulém letu pracoval pod velitelkou první Peggy Whitsonovou (s níž původně odmítal coby s méně zkušenou astronautkou trénovat...). Padalka má za sebou 585 dní strávených na oběžné dráze a patří mu tak historicky šestá příčka v době strávené v beztíži (po svém nadcházejícím letu by měl "poskočit" na třetí), Malenčenko má 514 dní a desátou příčku (plus šanci postoupit na čtvrtou).

    Pokud už hovoříme o Padalkovi a Malenčenkovi, pak dlužíme kompletní posádky, do kterých byli nominováni (plus ještě jednu záložní a jednu hlavní posádku):

  • Sojuz TMA-04M: Gennadij Padalka (Rusko, Sojuz TM-28/1998, Sojuz TMA-4/2004 a Sojuz TMA-14/2009), Konstantin Valkov (Rusko, nováček) a Joseph Acaba (USA, Discovery STS-119/2009).
  • Sojuz TMA-04M záloha: Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009), Chris Hadfield (Kanada, Atlantis STS-74/1995 a Endeavour STS-100/2001) a Sergej Revin (Rusko, nováček).
  • Sojuz TMA-05M: Jurij Malenčenko (Rusko, Sojuz TM-19/1994, Atlantis STS-106/2000, Sojuz TMA-2/2003 a Sojuz TMA-11/2007), Akihiko Hošide (Japonsko, Discovery STS-124/2008) a Sunita Williamsová (USA, Discovery STS-116/2006).
  • Sojuz TMA-06M: Roman Romaněnko (Sojuz TMA-15/2009), Sergej Revin (nováček), třetí člen (pravděpodobně USA) dosud neoznámený.
  • Suborbitální turistika začíná naplňovat jeden z příslibů - stává se marketingovým a propagačním nástrojem. (Navzdory tomu, že na svůj skutečný porad teprve čeká, neb dosud se na práh vesmíru nevydal ani jeden suborbitální platící pasažér.) Zprávy o produktových soutěžích, jejichž vítězové (prý) poletí do vesmíru, přicházejí z celého světa. Už je uspořádaly firmy Pepsi, Volkswagen, pivovar Guinness, Oracle či Volvo. V Irsku se pak pod záštitou firmy Voyage2Space uskutečnila loterie, kde bylo možné zakoupit za cca 20 USD los - a jeden vítěz pak vyhrál suborbitální let (mimochodem, nebyl by to zajímavý nápad, který by stálo za to realizovat i v Česku?). Soutěž o suborbitální letenku vyhlásila i společnost Symantec (producent stejnojmenného bezpečnostního řešení pro počítače): vítěz Jorge Patricio León López poletí na práh vesmíru, desítky dalších účastníků pak dostaly možnost alespoň "ochutnat" stav beztíže na několik desítek sekund v suborbitálním letadle.

    Čtvrtek 21. ledna 2010

    NASA uvažuje o pilotované výpravě na asteroid 1999 AO10 v roce 2025. Ovšem pozor, jde pouze o referenční misi, která je studována pro případ, že by se stávající americký prezident Barack Obama rozhodl otočit kormidlem americké kosmonautiky právě tímto směrem.. Asteroid 1999 AO10 je totiž dle našich současných znalostí jedním 39 těles své kategorie dostupných při jednom startu rakety Ares-5 (pochopitelně, volba jiného těžkého nosiče by toto číslo adekvátně zvýšila nebo snížila). Plány NASA počítají nejprve s bezpilotním průzkumem asteroidu (startovací okna jsou v letech 2019, 20 a 21) a následně s pilotovanou misí (2025 je první příležitost, následují další dvě 2026 a 32). Mimochodem, právě tato data rozhodla pro výběr mise coby referenční: bezpilotní sonda totiž musí startovat nejméně čtyři roky před pilotovanou výpravou a termín startu musí snést i určitý odklad (např. z roku 2025 na 26). Mise s kabinou Orion by trvala zhruba 155 dní s tím, že dva týdny by posádka strávila v blízkosti planetky. Zde by se uskutečnila celá série výstupů, při nichž by byly rozmisťované přístroje, studován povrch tělesa a odebrány řádově desítky až stovky kilogramů hornin.

    Pravidelní (a především dlouhodobí) čtenáři tohoto blogu si možná ještě vzpomenou na komiks Lajka (viz blog 9. března 2009). Nyní k němu (konečně...) vyšla i recenze - vlastně dvojrecenze, neb jde o díla z per (či spíše z klávesnic) dvou autorů. První část hodnotí formu komiksu (Nevystřelujte pejsky do vesmíru), druhá obsah (Věrný příběh nejvěrnějšího přítele). Pod druhou je přitom podepsaná moje maličkost.

    Při téměř dvouleté práci na knize Poklady kosmonautiky se mi do rukou dostalo kdeco - a častokrát mě to už neopustilo. To je případ knihy "Gagarin v Praze", která dokumentuje první návštěvu prvního kosmonauta světa v Matičce stověžaté. Kniha obsahuje velké množství fotografického i jiného materiálu (oslavné básně...) a je naprosto úžasným dokumentem své doby.

    Středa 20. ledna 2010

    NASA upřesnila cenu a podmínky, za kterých budou muzeálním institucím k dispozici tři zbývající raketoplány Discovery, Atlantis a Endeavour (viz blog 18. prosince 2008). Cena za přípravu a přepravu jednoho exempláře by se měla pohybovat kolem 28,8 mil. USD (transfer z Kennedyho kosmického střediska na nejbližší velké letiště schopné stroj Boeing-747SCA s raketoplánem přijmout). Předběžný zájem projevilo dvacet institucí, které se ovšem "poperou" jen o dvojici raketoplánů: nejstarší stroj Discovery byl již přislíben Smithsonian Institution (které spravuje National Air And Space Museum; povinnosti platit výše uvedenou sumu ovšem zproštěna není). Tyto stejně jako kdokoliv jiný musí svůj zájem potvrdit do 19. února 2010. Poté bude následovat výběr budoucího vlastníka raketoplánů s tím, že jména vítězů mají být oznámena v polovině letošního roku. Protože s fyzickým předáním raketoplánů se počítá v červenci 2011, budou mít instituce zhruba jeden rok na prokázání své solventnosti - peníze budou potřebovat jak pro NASA, tak výstavbu klimatizované haly.

    Kromě výše uvedené výzvy týkající se raketoplánů NASA také zveřejnila seznam 2500 předmětů (většinou z éry raketoplánů, ale jsou mezi nimi i artefakty z programů Gemini a Apollo), z nichž si americké muzeální instituce mohou zdarma vybrat doplnění svých expozic. (Podobný výběr se konal již loni na podzim, kdy bylo "rozebráno" 913 předmětů majících vztah především k programu raketoplánů - včetně trenažérů.) Resp. šlo o první kolo výběru, kdy měly přednostní právo výběru jak Smithsonian Institution, tak návštěvnická střediska NASA. Americká kosmická agentura zároveň nabídla cca osmdesát motorů SSME, a to zcela zdarma. Přitom již loni vyhlásila veřejnou nabídku s tím, že jeden kus bude k mání za 500 až 800 tisíc dolarů - nikdo ale neprojevil o žádný exemplář zájem.

    Letectví+kosmonautika 1/2010, dvakrát "Made in Tomáš Přibyl": Kosmonautika ve stínu velehor (reportáž z muzea ve švýcarském Luzernu) a Vyhlídková věž pro kosmickou stanici (před startem raketoplánu Endeavour STS-130).

    Úterý 19. ledna 2010

    Navzdory problémům s poškozenými hadicemi (viz blog 11. ledna 2010) probíhají přípravy raketoplánu Endeavopur STS-130 dle plánu ke startu 7. února 2010. Ani jedna ze dvou zvažovaných variant opravy (viz blog 12. ledna 2010) zatím není mimo hru, i když definitivní potvrzení/výběr budou k dispozici až za několik dní. Každopádně: v pondělí dorazil na komplex 39A náklad raketoplánu, moduly Tranquility a Cupola.

    Na blogu 5. ledna 2010 jsem informoval o zahájení výběru emblému znázorňujícího ukončení programu raketoplánů. Pokud chcete projevit svůj názor, můžete se zapojit do hlasování na serveru CollectSpace. Ovšem pozor, jde o hlasování neformální - pouze mezi nadšeneckou komunitou, to reálné je uzavřené a probíhá pouze mezi zaměstnanci NASA.

    Máme tu novou fotografii posádky raketoplánu: tentokráte mise Discovery STS-131 (plánované datum startu 18. března 2010). Jedná se o historicky poslední sedmičlennou posádku raketoplánu (a trochu se obávám, že na desítky let poslední sedmičlennou posádku vůbec) a také poslední, ve které budou na oběžnou dráhu startovat nováčci. Tři zbývající mise (STS-132, -134 a -133) totiž počítají jen s veterány... (Při pohledu na posádku STS-131 každopádně mé srdce plesá, že jsou v ní hned čtyři astronauti, se kterými jsem měl možnost se osobně setkat.)

    Pátek 15. ledna 2010

    V dnešním programu Radiožurnálu se lze dočíst "10:06 - Host Radiožurnálu - Hostem bude odborník na kosmonautiku Tomáš Přibyl. Jaké množství informací o strategických vesmírných projektech se veřejnost nedozví? A jak zdárně naplňují nejnovější teleskopy očekávání astronomů? Také na to se moderátorka Hanka Shánělová zeptá Tomáše Přibyla a ptát se můžete i vy - na www.radiozurnal.cz (54min.)"

    NASA v programu raketoplánu řeší velmi neobvyklý incident: v hangáru OPF, v němž se v Kennedyho kosmickém středisku připravuje raketoplán Discovery (nejbližší start 18. března 2010), bylo nalezeno malé množství kokainu. Raketoplán (prý) nebyl jakkoliv kontaminovaný, nyní probíhají toxikologické testy více než dvou set pracovníků NASA a kontraktorů, kteří měli do inkriminované oblasti hangáru OPF přístup.

    Ač má mít budoucí americká pilotovaná kosmická loď Orion hliníkovou konstrukci, už tři roky pracují specialisté NASA v Langley Research Center na vývoji jeho kompozitní konstrukce. Ač se v současné době s jejím praktickým použitím nepočítá (optimistické odhady hovoří o době někdy po roce 2020), nechce NASA do budoucna tento materiál zavrhovat. Jednak by mohl výrazně snížit hmotnost kabiny (dle různých výpočtů o 10 až 20 procent), jednak by mohl její výrobu velmi zlevnit, zjednodušit a urychlit. Na druhé straně: dosud jsme důkladně neprostudovali a nepochopili chování kompozitních materiálů (zvláště pak ve tvrdých podmínkách kosmického prostřed), takže jejich použití na kritických částech pilotovaných programů zatím není možné...

    Čtvrtek 14. ledna 2010

    Tak trochu v zázrak doufá NASA: pokouší se navázat spojení s oficiálně mrtvou sondou Phoenix, která na Marsu přistála v květnu 2008 a fungovala 161 dní, než se odmlčela. Předpokládá se, že část palubní elektroniky (a zvláště pak akumulátory) zničil mráz v uplynulé zimě, ale že při troše štěstí mohly některé systémy přežít. A že by se Phoenix nyní s nadcházejícím jarem mohl ozvat. I když to asi není příliš pravděpodobné, sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) a Mars Odyssey budou mít tři měsíce počínaje 18. lednem uši (pardon, radary) nastražené.

    První evropský velitel Mezinárodní kosmické stanice - belgický kosmonaut Frank De Winne (jinak veterán z letů Sojuz TMA-1/2002 a Sojuz TMA-15/2009) - má v rámci svého "poletového turné" navštívit v únoru několik evropských zemí. Prý i s některými svými spoluletci...

    Při loňském letu raketoplánu Atlantis STS-125 byl natočený nový film IMAX o kosmickém teleskopu Hubble. Ač má mít film premiéru až v průběhu jara (a dorazit by měl i do Česka) na serveru YouTube se už objevila první upoutávka na něj...

    Středa 13. ledna 2010

    Dosud se počítalo s tím, že 520denního izolačního experimentu Mars500 v Moskvě se zúčastní čtyři ruští a dva evropští specialisté. Nyní Rusko oznámilo, že se vedou jednání o možnosti zařazení čínského kandidáta do "posádky". Jak dopadnou, uvidíme - simulovaná "výprava" na Mars začíná už v květnu letošního roku (s tím, že své kandidáty zatím nevybrala ani ESA).

    Ruská konstrukční kancelář Eněrgija oznámila, že vede jednání s Indií o prodeji jednoho letu kosmické lodi Sojuz. Ten by se uskutečnil v roce 2013 a kromě profesionálního ruského pilota by se jej zúčastnili dva indičtí kosmonauti. Cílem letu by bylo získat zkušenosti před premiérovým startem vlastní indické kabiny, který je plánovaný na rok 2015.

    První raketa Falcon-9 (viz např. blog 2. prosince 2009 nebo 5. ledna 2010) má nyní v rozpisu mysu Canaveral rezervovaný startovací slot na 3. března 2010.

    Až z dalekého Polska dorazila do mé knihovničky (velké poděkování za pomoc patří... - však on ví) autobiografie kosmonauta Mirosława Hermaszewského "Ciężar nieważkości" (Tíže beztíže). Na četbu jsem zatím bohužel neměl čas, takže obsah nemohu hodnotit - vydání knihy je každopádně záslužný počin, neb mi není známo mnoho autobiografií (resp. teď si nemohu vzpomenout na žádnou) interkosmonautů. Ať bude kvalita textu a informací v něm obsažených jakákoliv, rozhodně půjde o zajímavý dokument.

    Úterý 12. ledna 2010

    NASA se snaží - navzdory problémům s modulem Tranquility (viz blog 11. ledna 2010) - udržet termín startu raketoplánu Endeavour STS-130 dne 7. února 2010. Technici tak intenzivně pracují na dvou variantách řešení problému, které nepotřebují odkládat start či prohazovat mise. První varianta je opravit prasklé propojovací hadice. Druhou variantou je svařit několik kratších propojovacích hadic (ty k dispozici jsou), takže by mohly nahradit ony chybějící (poškozené): nová hadice by vznikla svařením tří až pěti kratších. Samozřejmě, že obě dvě varianty mají svá úskalí a nakonec se může ukázat, že ani jedna nefunguje, ale pokud by se alespoň jedna z nich ukázala jako schůdná (což budeme vědět už za několik dní), nemuselo by se hýbat ani s nadcházejícím letem raketoplánu, ani s jeho délkou či programem, ani s dalšími termíny startů kosmických letounů...

    Evropská kosmická agentura (zastupující i Evropskou komisi) zadala tři z šesti kontraktů na první fázi systému provozu systému Galileo. Získaly je firmy Thales Alenia Space na služby pro integraci a ověření (85 mil. eur), OHB Systems AG za výrobu čtrnácti družic (566 mil. eur) a Arianespace na vypuštění deseti družic od října 2012 (397 mil. eur). Vypuštění proběhne pomocí pěti raket Sojuz. Pro úplnost dodávám, že první operační pár družic Galileo se má vydat na oběžnou dráhu letos v listopadu, druhý těsně před polovinou příštího roku. Ač půjde o kvarteto ověřovacích satelitů, budou se tyto moci později zapojit do operační konstelace.

    Dnes dvojice emblémů: jednak pro misi Sojuz TMA-18 (plánovaný start 2. dubna 2010) a jednak osobní emblém Barbory Barrettové, která dělala náhradnici "kosmickému turistovi" Gayi Lalibertému při misi Sojuz TMA-16.

    Pondělí 11. ledna 2010

    Dle původních plánů na výstavbu Mezinárodní kosmické stanice měl být modul Tranquility (předpokládaný start při letu raketoplánu Endeavour STS-130) umístěný pod modul Unity - směrem dolů k Zemi. Pak ale došlo ke změně zadání a nyní se počítá s umístěnám Tranquility na levou stranu modulu Unity (ve směru letu stanice). Tato změna ovšem znamená, že propojovací systémy (zvláště chladicího systému s amoniakem) byly navržené poněkud jinak, než je aktuálně potřeba. Proto bylo nutné vyrobit nové propojovací prvky "na míru". Bohužel, minulý týden při finálních testech jedna z hadic praskla ve chvíli, kdy prasknout neměla. A vyvstává velký problém: náhradní není k dispozici, musí se vyrobit nová. Do plánovaného data startu raketoplánu Endeavour STS-130 (7. února 2010) se to ovšem v žádném případě nestihne. Ve hře je tak několik variant: jednak letět v termínu (7. února 2010), ale zkrátit misi raketoplánu, namísto tří uskutečnit jen jednu kosmickou vycházku a modul Tranquility sice připojit k ISS, ale zatím neoživovat (to by udělala až některá z dalších posádek raketoplánů). Jednak odložit let STS-130 a všechny ostatní (což bude mít za následek domino-efekt v celém programu raketoplánů). A jednak odložit jen let STS-130 a "vložit" jej někam mezi následující lety (s tím, že STS-131 plánvaný na 18. března 2010 by mohl startovat o pár dní dříve). Finální rozhodnutí (třeba bude jiné, než výše uvedené scénáře) by mělo padnout během zítřka. STS-130 odklad

    S tím, jak došlo k odkladu startu sondy MSL alias Curiosity na Mars na rok 2011 (viz blog 4. prosince 2008), byl přehodnocen výběr možných přistávacích míst - s tím, jak se rozšiřují a mění naše znalosti o Marsu. K již dříve vybraným lokalitám Eberswalde, Gale, Holden a Mawrth (viz blog 24. listopadu 2008) se nyní přidala další dvě: lokality NE Syrtis a Margaritifer). Kdy bude vybráno finální místo mi není známo, ale času je dost: odlet od Země je plánovaný na říjen 2011.

    Je to zvláštní snímek: sondě Cassini se pomocí spektrometru VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) podařilo vyfotografovat odraz slunečního světla od povrchu saturnova měsíce Titan. Klobouk dolů před tímto výkonem! (Vpravo ještě malá osobní vzpomínka na impozantní model této supersondy v měřítku 1:1, který jsme viděli v California Science Center, Los Angeles - viz blog 21. října 2009).

    Pátek 8. ledna 2010

    Jedním z návrhů, kterým se NASA zabývá v rámci svého výkladu "flexibilní cesty" Augustinovy komise (viz blog 9. září 2009), je i možnost výstavby velkých teleskopů na dráze geostacionární či v meziplanetárním prostoru - a to pomocí pilotovaných výprav. Jedná se zatím o teoretický koncept, žádné pevné plány: jde o dokument v duchu "co bychom všechno mohli udělat". Jako referenční se berou 45denní mise, během nichž čtyř- až šestičlenná posádka lodi uskuteční kolem dvaceti kosmických vycházek. Zajímavá je poznámka, že právě takto trvající mise (půldruhého měsíce) je schopná udržet pozornost veřejnosti dostatečně dlouhou dobu. Jinými slovy: není příliš dlouhá, aby zájem veřejnosti opadl, a není ani příliš krátká, aby měl americký daňový poplatník pocit, že "za hodně peněz dostává málo muziky". Nic proti popularizaci kosmonautiky, ale kam to směřujeme, když se kosmické výpravy začínají zvažovat/vybírat podle toho, aby byly divadýlkem?

    Následující zpráva je určena především Brňákům a okolním: dnes od 17:00 přednáším v Klubu důchodců Řečkovice (Kořenského 23A) na téma "Soumrak kosmických raketoplánů". Ale přijít může i ten, kdo důchodcem není - zatím nikdy jsem neviděl, že by pořadatelé kontrolovali občanku...

    Emblém pro misi raketoplánu Atlantis STS-132 je i není hotový. Aneb je to krapet složitější: posádka si již návrh emblému se všemi náležitostmi vybrala, NASA jej však odmítá schválit. Důvodem je skutečnost, že by šestice astronautů ráda měla na pravém křídlu raketoplánu na emblému název stroje - Atlantis. A to především z historických důvodů, protože tato mise s plánovaným datem startu 14. května 2010 by měla být právě pro raketoplán Atlantis (alespoň dle aktuálního letového řádu) poslední. NASA se ale zdráhá emblém posvětit, protože nevylučuje změnu stroje pro tuto misi. Astronauti nechtějí ustoupit (na posledním snímku je zatím neoficiální fotografie posádky), NASA také ne. Jasněji by prý mělo být v polovině ledna...

    Čtvrtek 7. ledna 2010

    Na vypouštěcí komplex 39A Kennedyho kosmického střediska na Floridě byl včera umístěný v rámci příprav na start (plánovaný na 7. února 2010) raketoplán Endeavour. Svým vzletem by měl otevřít poslední rok fungování kosmických letounů (pokud nepočítáme s možným prodloužením letů, které ale v tuto chvíli ještě není oficiální - i když obvykle dobře informované zdroje se na oznámení extra letu STS-135 už připravují). Dle současných představ by únorový start měl být historicky posledním nočním - zbývající čtyři jsou plánované jako denní. Ale odklady či změny samozřejmě nejsou vyloučené.

    V souvislosti s novým (dosud neznámým) směrováním americké kosmonautiky začaly na veřejnost prosakovat informace, že NASA zvažuje vývoj a výrobu monstrózní superrakety s nosností kolem 200 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu. Detaily nebyly zveřejněné: kromě toho, že by měla být provozně velmi levná. Její pracovní název je Exploration-Class Rocket (Raketa třídy Exploration) a podle některých informací by měla umožnit s pomocí jednoho nebo minima startů realizovat různé unikátní výpravy: na Měsíc, k asteroidům, k měsícům Marsu... Což by nasvědčovalo šuškandě, že budoucí směrování americké kosmonautiky má odpovídat tzv. flexibilní cestě - viz blog 9. září 2009.

    Česká kosmická kancelář má nové logo (samozřejmě, že kovářova kobyla chodí bosa, takže uvidíme, kdy web tuto změnu zaznamená).

    Středa 6. ledna 2010

    Bývalý americký astronaut Gordon Fullerton (Columbia STS-3/1982 a Challenger STS-51F/1985) podstoupil minulý čtvrtek urgentní operaci hrdla - v narkóze přitom prodělal těžký infarkt. Přes maximální péči lékařů se jeho stav od té chvíle stále zhoršuje...

    Administrátor NASA Charles Bolden se poprvé veřejně vyjádřil k tomu, o čem se loni bavil s americkým prezidentem Barackem Obamou. Neopomněl ovšem zdůraznit, že žádné finální rozhodnutí zatím nepadlo a že se možné varianty budoucího vývoje americké kosmonautiky teprve zvažují. Svůj projev pronesl na půdě Americké astronomické společnosti, kde přítomné ujistil, že v žádném případě nebude příští robustní pilotovaný program USA realizovaný na úkor vědeckých a robotických misí - za což si vysloužil ovace ve stoje, protože právě vědecká komunita se programem Constellation cítila velmi ohrožena. "Pokud je mi známo, věda je důležitá pro našeho prezidenta. A je také důležitá pro NASA a kritická pro cestu, na které jsme," prohlásil Bolden. A dodal: "Nevím, jaké bude prezidentovo rozhodnutí. Ale poté, co jsem s ním jednal a hovořil a poté, co jsem ho viděl tváří v tvář s astronauty, dětmi či kýmkoliv jiným, nedovedu si představit, že právě on bude prezidentem, který bude podepsaný pod koncem pilotovaných průzkumných programů."

    Krom dalších kosmických potěšení (viz např. blog 28. prosince 2009) jsem pod stromeček dostal proslulý komiks o reportérovi Tintinovi: vlastně jde o dvojici komiksů: "Míříme na Měsíc" a "Cesta na Měsíc". Jedná se o světovou klasiku (o čemž svědčí i třetí snímek zachycující francouzského astronauta Patricka Baudryho s výtiskem komiksu), která je nyní (konečně...) dostupná českým čtenářům...

    Úterý 5. ledna 2010

    Americký astronaut John Grunsfeld (veterán z letů Endeavour STS-67/1995, Atlantis STS-81/1997, Discovery STS-103/1999, Columbia STS-109/2002 a Atlantis STS-125/2009), kterého jsem mimochodem viděl dvakrát startovat do vesmíru (STS-81 v lednu 1997 a STS-125 v květnu 2009 - viz blog 11., 14. a 25. kvetna 2009), se stal náměstkem ředitele Space Telescope Science Institute v Baltimore. Tedy instituce, která řídí každodenní chod Hubbleova kosmického teleskopu: ten Grunsfeld třikrát osobně navštívil a opravoval (mise STS-103, -109 a -125).

    Společnost SpaceX oznámila, že 2. ledna 2010 provedla úspěšný a úplný test letového exempláře druhého stupně rakety Falcon-9. Ten bude nyní přepraven na mys Canaveral (jako poslední letový hardware pro Falcon-9), kam droazí koncem ledna. S následným premiérovým startem rakety Falcon-9 se počítá jeden až tři měsíce poté. Tedy mezi koncem února a koncem ledna letošního roku.

    Málem bych zapomněl: Taj Mahal (viz blog 31. prosince 2009) je postavený. Pracovalo na něm prakticky celé patro našeho panelového domu: začali jsme na silvestrovský večer a skončili někdy kolem čtvrté hodiny ráno...

    Celkem 85 návrhů dostala NASA v soutěži na emblém symbolizující ukončení programu raketoplánů. Patnáct z nich bylo nyní vybráno jako "nej" - a z nich bude vybraný jen "nej-nej", který se stane oficiálním. Hlasování bude probíhat dvojím způsobem: jednak skrze interní hlasování všech zaměstnanců NASA, jednak skrze pětici manažerů programu raketoplánů. (Vím, že do toho nemám co mluvit, ale mě osobně se nejvíce líbí předposlední: jednoduchý a orginální - nejméně polovina ostatních mi připomíná okopírované dřívější emblémy z programu raketoplánů.)

    Pondělí 4. ledna 2010

    Příchod nového roku je příležitostí k ohlédnutí se. Pak vězte, že loni došlo k 78 pokusům o kosmický start - z nich 75 bylo úspěšných (do vesmíru se dostalo 123 družic). O trojici neúspěchů se podělily Spojené státy (Taurus - viz blog 24. února 2009), Severní (Unha-2, viz blog 6. dubna 2009) a Jižní Korea (Naro-1, viz blog 26. srpna 2009). Uskutečnilo se také devět pilotovaných startů: pět USA (čtyři k ISS, jeden k teleskopu Hubble) a čtyři ruské (všechny k ISS). Do vesmíru se podívalo celkem 45 kosmonautů (a když počítáme i trojici, která rok 2009 přivítala na Mezinárodní kosmické stanici, tak jich bylo dokonce 48), z toho 22 nováčků (to tady už dlouho nebylo a troufám si tvrdit, že pěkných pár let ani nebude).

    Nevadský manželský pár se vydal skrze poušť na východě státu Oregon, přičemž mu jediným společníkem byla GPS navigace. Ta jej ovšem zavedla namísto hlavní silnice na polní cestu, kde uprostřed pouště uvízl ve sněhových závějích. John Rhoads (65) a Starry Bush-Rhoadsová (67) strávili skoro tři dny nedaleko Thompsonovy nádrže: naštěstí měli dostatek teplého oblečení, vody a jídla. To jim nejspíše zachránilo život, protože když se po třech dnech zlepšilo počasí a jejich mobilní telefony konečně mohly uskutečnit tísňové volání (ve špatném počasí byly "bez signálu"), byli oba manželé více živí než mrtví. Inu, neradno zapomínati, že GPSky jsou sice pomocníci užiteční, ale jinak přece jen tupé nástroje. (Nedávno se mě ta moje pokusila v Dolních Bojanovicích poslat i s autem ze schodů. A když se jí to nepodařilo, kousek od Nasavrk mě přemlouvala na cyklostezku. O její snaze dostat mě na předměstí San Francisca na pěšinu pro koně ani nemluvě...)

    Nejnovější vydání čtvrtletníku ESA Bulletin (listopad 2009) přináší kromě jiného také vyjímatelný plakát, který obsahuje emblémy VŠECH evropských pilotovaných výprav (bez Ruska) v historii. Pokud bulletin nevlastníte, plakát je ke stažení i na stránkách ESA. K dispozici jsou i jednotlivé emblémy ve vysokém rozlišení, a to na stránce European manned spaceflight patches.

    TOPlist