Tomáš PŘIBYL – blog (nejen) o kosmonautice
www.kosmonaut.cz

Úterý 31. srpna 2010

V rámci programu Commercial Reusable Suborbital Research Program (CRuSR) udělila NASA firmám Armadillo Aerospace z Texasu a Masten Space Systems (Kalifornie) kontrakt v hodnotě 475 tisíc USD na vynesení a bezpečný návrat nákladu v rámci mikrogravitačních experimentů. Armadillo má v rámci zakázky realizovat tři starty (dva na podzim, třetí letos v zimě) ze základny Spaceport America v Novém Mexiku. První dva mají cílovou výšku 14 km, třetí 40 km. Masten má provést čtyři starty z Mojavského kosmického přístavu letos v zimě: dva do 5 km, dva do 32 km. Cílem program CRuSR je kromě využití levných suborbitálních příležitostí podpořit malé a nové firmy, které se pokoušejí vstoupit na trh.

Dnes má být na zkušebním stavu ve městě Promontory (stát Utah) zažehnut druhý pětisegmentový motor na tuhá paliva v rámci zkoušky DM-2 (Development Motor). První test se uskutečnil 10. září 2009. Tentokrát je celý motor už od konce července podchlazovaný na mínus sedm stupňů Celsia - ochranný kryt z něj bude odstraněný několik hodin před zážehem, takže test bude provedený při teplotě cca mínus čtyři stupně. Má se tak testovat chování motoru a jeho technologií za velmi nízkých teplot (jistě si vzpomenete na zkázu raketoplánu Challenger v lednu 1986, kdy právě nízké teploty byly jedním z kritických faktorů). V září začne firma ATK s výrobou třetího pětisegmentového motoru DM-3. Podle původních plánů NASA mělo jít o další testovací pozemní zážeh, ale není vyloučeno, že se z něj nakonec stane letový exemplář v rámci testovacího programu nových amerických (super)raket. Na finální rozhodnutí si ale budeme muset ještě nějaký ten pátek nejspíš počkat.

Na následujících obrázcích je "pouliční směska" zajímavostí vztahujících se především k naší nedávné cestě (viz blog 21. června až 22. července 2010) po Spojených státech. Na prvním snímku je emblém živořícího muzea Neila Armstronga ve Wapakonetě (které má dlouhodobě problémy s financováním i s expozicí). Na druhém jsou pak vyznačeny naše cesty po USA v posledních dvou letech (kromě letošní i výlet v roce 2008 a dvě cesty v roce 2009; konktétně viz blog 15. října až 4. listopadu 2008, 11. až 22. května 2009 a 18. října až 13. listopadu 2009). Na třetím je část účtenky z hotelu v Huntsville (stát Alabama): v USA se jako doklad totožnost používá řidičský průkaz. No, a takto vypadá "jméno hosta", když dáte americkému recepčnímu do ruky český řidičák... Na spodním řádku je pak scéna z října 2008, kdy jsme přispěli na obnovu mobilní karanténní jednotky (použita při misi Apollo-12) v Huntsville - poslední snímek pak zobrazuje štědrého dárce, kterak se na rekonstruovanou jednotku přijel letos podívat...

Pondělí 30. srpna 2010

Čtyři roku tomu již, co se více či méně pravidelně snažím držet při životě tento blog. (První záznam viz 29. srpna 2006.) Děkuji všem, kdo jej navštěvují (jen od loňského ledna to bylo přes sto tisíc návštvěníků - je mi jasné, že drtivá většina představuje návštěvy opakované, ale to vůbec nevadí - právě naopak, mám radost, že čtenáři mají důvod se vracet). Děkuji všem, kdo mi písemnou či ústní formou vyjadřují podporu. A stejně děkuji všem, kdo s neodpustí žádnou příležistost rýpnout do tohoto blogu - evidentně i jim stojí za návštěvu... Díky!

Pokud má ještě někdo zájem o knihy se slevou deset procent a poštovné zdarma z internetového knihupectví The Book Depository, připomínám, že akce (viz blog 16. srpna 2010) končí již zítra. To ostatně připomínám i všem, kdo si u mě slevový kód vyžádali: byla by škoda, kdyby propadnul.

Dnes po 17. hodině by měl můj zaznít můj hlas na vlnách Rádia Wave. A to v souvislosti s pomocí NASA chilským zavaleným horníkům.

Ve věku 71 let zemřel v sobotu 28. srpna 2010 americký astronaut William "Bill" Lenoir. Do oddílu NASA přišel v roce 1967. Připravoval se jako člen druhé a třetí záložní posádky stanice Skylab (a kdyby startovala výprava čtvrtá, uričtě by byl jejím členem - to není spekulace, nýbrž fakt - viz kniha šéfastronauta Donalda Slayton "Deke!"). Nakonec na svůj první a jediný let startoval v roce 1982 coby člen posádky raketoplánu Columbia STS-5 (první operační let programu). Při této misi si připsal celou řadu prvenství: byl prvním palubním inženýrem na raketoplánu, členem do té doby nejpočetnější (čtyřčlenné) posádky či byl prvním, kdo přistával na obytné palubě stroje (na pilotní byla tehdy jen tři křesla). Měl také uskutečnit první výstup do otevřeného prostoru ve skafandru, ale ten byl pro technickou závadu odvolaný. Lenoirovi byl následně nabídnutý let STS-61A, ale on odmítnul s poukazem na to, že by rád svůj čas věnoval rodině a jiným aktivitám. Minulý týden ve čtvrtek si Lenoir vyjel na pravidelnou projížďku na kole, během které upadnul (zprávy nehovoří o cizím zavinění) a způsobil si poranění hlavy, kterému o dva dny později podlehl. Ve sbírce mi tak zůstane podepsaná litografie, osobní dopis, několik autogramů na kartičkách - a také kompletní posádka STS-5. Bohužel, fotografii záložní posádky stanice Skylab jsem panu Lenoirovi (na snímku uprostřed) už nestihl poslat. Obálka mi leží na stole...

Pátek 27. srpna 2010

O skutečném poslání a přesných parametrech oběžné dráhy prototypu vojenského raketoplánu X-37B Pentagon zarytě mlčí. Tradiční celosvětová síť amatérských pozorovatelů jej ale dokázala (jak činí už desítky let) detekovat na oběžné dráze 400 krát 418 km (sklon 40 stupňů k rovníku). Z ní ale před několika dny "zmizel". Pozorovatelé jej ale rychle "znovuobjevili": X-37B změnil svoji dráhu na 427 krát 444 km. A propo, pro uživatele iPhone je k dispozici aplikace nabízející informace o průletech umělých těles nad určitým místem - včetně právě superutajovaného X-37B. (Což samozřejmě není z technického hlediska nic světoborného a asi nad tím kdekdo ohrne frňák, protože podobných aplikací jsou na internetu mraky. Na druhé straně to ale skvěle ilustruje úžasné možnosti, které v dnešním světě máme. A kterých si nevážíme, takže nad nimi frňák pohrdavě ohrnujeme.)

Chile oficiálně požadalo NASA o pomoc při záchraně 33 v podzemí uvězněných horníků. Nemá jít o pomoc technickou, ale o poradenství s tím, jak uvězněné horníky udržet ve stísněném prostoru a tvrdých podmínkách panujících 700 metrů pod povrchem duševně i fyzicky v co nejlepší kondici. NASA má vypracovat řadu cvičení (pro ducha i tělo) vycházejících z přípravy astronautů a jejich následného pobytu na Mezinárodní kosmické stanici.

Ač nejistota v budoucím směrování americké kosmonautiky přetrvává (což je zvláštní s ohledem na to, že nový rozpočtový rok začíná už za pět týdnů), NASA se snaží rozpotýlit obavy komerčních firem, na nichž by chtěla (resp. bude muset) stavět budoucí dopravu nákladů a posádek na ISS. Na setkání se zástupci těchto firem (zájem jich celkem prý projevilo 35) uvedl šéf komerčního plánování v NASA Phil McAlister, že pokud bude během příštích pěti let skutečně k dispozici až 5,8 mld. USD (jak navrhoval prezident Barack Obama), mělo by to dostačovat pro podporu až čtyř projektů.

Malé ohlédnutí za úterním pořadem Před půlnocí na ČT24 (ke shlédnutí je i dodatečně na webu televize). Protože se část vyprávění točila kolem mých (našich...) cest, bylo doplněno o několik desítek fotografií - pravidelní čtenáři tohoto blogu je všechny pravděpodobně znají...

Středa 25. srpna 2010

Všechny tři zbývající nádrže ET určené pro program raketoplánů (ET-137 pro misi Discovery STS-133, ET-138 pro Endeavour STS-134 a rezervní ET-122 pro STS-135) projdou rentgenovou kontrolou. Ta byla nařízena poté, co byla při vizuální kontrole přívodního potrubí kapalného kyslíku nádrže ET-138 objevena "zapomenutá" podložka pod šroub.

NASA se rozhodla až na prosinec odložit připojení nádrže ET k motorům SRB pro misi STS-134. Důvod je ten, že dosud nebylo rozhodnuto, která nádrž bude při misi použita. Formálně se počítalo s nádrží ET-138, ale s tím, jak je čím dál pravděpodobnější realizace letu STS-135, není vyloučeno, že bude použita nádrž ET-122 (ta byla poškozena při hurikánu Katarina). Důvod je jednoduchý: u opravované nádrže ET-122 je vyšší pravděpodobnost problémů, než u zhrusu nové ET-138. Tuto novou si proto manažeři NASA chtějí nechat na úplně poslední let raketoplánu (kdy by případná záchranná výprava posádky byla komplikovaná, protože by ji musely realizovat ruské sojuzy).

S tím, jak roste pravděpodobnost letu STS-135 se naplňuje přísloví "s jídlem roste chuť" - a tak se začínají ozývat hlasy lobbující či dokonce požadující další přidaný let STS-136. V továrně Michoud Assembly Facility (stát Lousiana) jsou totiž rozdělané komponenty pro nádrže ET-139, -140 a -141. Jenomže jejich dokončení není reálné dříve, než v rozpočtovém roce 2012 - s tím, že start by následoval až koncem tohoto roku (začíná 1. října 2011). Pak je tu ale k dispozici ještě nádrž ET-94 (dokončená v roce 2001), která je ale z kategorie Light Weight Tank - pro starty na ISS se přitom používá modernější Super Light Weight Tank. Ta by sice byla k dispozici dříve, ale za cenu výrazného snížení nosnosti raketoplánu. Proto je pravděpodobnější její použití při stavbě prototypu nové superrakety SD HLV (Shuttle Derived Heavy Lift Vehicle), než v programu kosmických raketoplánů.

V čínské televizi se objevily záběry kosmické stanice Tiangong-1. Na prvním obrázku je loď Shenzhou-8, která se k ní má ve druhé polovině roku 2011 vydat - na ostatních pak je právě letový exemplář stanice nebo její animace.

Úterý 24. srpna 2010

Abych nehaněl nebo nepodezíral operátora (viz blog 23. srpna 2010): včera mi mobil udělal úplně stejnou prasečinku, jako v pátek. Tzn. tvářil se, že je normálně funkční - ale všechny pokusy o hovor končily hlášením "volaný účastník je nedostupný". Je to šest let starý dědek a velmi rychle rychle půjde do věčných lovišť všech mobilů. Toto se (bez jakéhokoliv varování) nedělá...

Dnes ve 23:00 h budu hostem pořadu Před půlnocí na ČT24. Co se chystá za otázky, netuším - mělo by to být něco o mě, kosmonautice a cestování.

Americká astronautka Lisa Nowaková (Discovery STS-121/2006) byla na základě jednomyslného rozhodnutí vládní komise s okamžitou platností propuštěna z armády a degradována (z pozice Captain na Commander - tedy z kapitána na komandéra či fregatního kapitána; v jedenáctustupňové hierarchii amerického námořnictva jde o sestup z šesté na pátou pozici). Nowaková v únoru 2007 napadla svoji sokyni v lásce Colleen Shipmanovou - za pokus o vraždu jí hrozilo až doživotí. Nakonec dostala mnohem mírnější trest - viz blog 29. prosince 2009. Za svůj čin byla nejprve propuštěna z oddílu astronautů (čímž pozbyla šanci na místo v posádce letu STS-122, na který se - prozatím bez formální nominace - připravovala). Vrátila se proto k námořnictvu, kde působila na základě Corpus Christi. Co bude dělat po vyhazovu z armády, není jisté. Jen pro úplnost dodáváme, že s Shipmanovou měla spor o kolegu astronauta Billa Oefeleina (Discovery STS-116/2006). I jeho stála aféra kariéru astronauta. S Oefeleinem nyní Shipmanová žije na Aljašce.

Krapet stranou pozornosti médií stojí dánská nezisková (ona "neziskovka" je stejně jen právní formou podnikání a ničím jiným) společnost Copenhagen Suborbitals, která již několik let vyvíjí suborbitální rakety. Cílem organizace je vyvinout raketu HEAT s hybridním pohonem a mikrokosmickou loď MSC. Raketa s lodí má startovat z námořní plošiny cca 100 kilometrů od dánských břehů, přičemž dlouhodobým cílem organizace je vyslat člověka nad stokilometrovou hranici. "Pasažér" má přitom v raketě zaujmout netradiční polohu "na stojáka": vrchol rakety tvoří plexisklová kopule, takže bude mít výborný výhled do všech stran. Za organizací stojí konstruktéři a nadšenci Kristian von Bengtson (má zkušebnosti z různých kosmických projektů včetně práce pro NASA) a Peter Madsen ("na koleně" sestavil trio funkčních ponorek FReya, Kraka a UC3 Nautilus), kteří vedou tým dalších čtrnácti specialistů. Pokud se ušlíbáte, že podobných šílených nápadů zná historie hodně, pak vězte, že první start rakety HEAT je plánovaný na 30. srpna 2010 (a že mu předcházely desítky náročných zkoušek). Následovat mají ještě dva testy - a čtvrtá raketa by dle aktuálního plánu (kdy se tak ale stane, nebylo zveřejněno) už mohla nést prvního skutečného "astronauta".

Pondělí 23. srpna 2010

Takže můj hlas na Radiožurnálu v pátek nakonec nezazněl (viz blog 20. srpna 2010). Důvod je prozaický: totálně mě zradila technika. Můj mobil (nebo operátor?) se prostě rozhodl, že ač je zapnutý, bude na všechny hovory odpovídat "volaný účastník je dočasně nedostupný". A tak jsem seděl u mobilu (který byl zapnutý, ale jinak "mrtvý") - a zavolání z Radiožurnálu se nedočkal. Až po restartu. Ach jo, inu technika. Moc mě to mrzí, a to z mnoha důvodů. Třeba proto, že z plánovaného dialogu se stal ve vysílání monolog, že jsem se nemohl vyjádřit k budoucnosti kosmonautiky na nejsledovanější rozhlasové stanici apod. Ach jo podruhé.

Česká pošta od 1. září 2010 "mění ceny mezinárodních zásilek". S mrazením v zádech a v neblahé předtuše jsem otevíral tuto tiskovou zprávu, ale nakonec mi docela spadl kámen ze srdce. Firmy sice málokdy informují o "zdražování" (častěji hovoří o "úpravách cen" nebo "změnách cenové politiky"), ale tentokrát se jak zdražovalo, tak zlevňovalo. Aneb menší zásilky opravdu podraží, větší napak dosti zlevní (nejvíce dokonce v mnou nejpoužívanějších kategoriích do 500 kg a do 1kg). Takže tu máme celkem čestnou (a nečekanou) remízu.

Ač "přidaná" mise STS-135 stále ještě nezískala oficiální požehnání od Kongresu USA, NASA zahájila její formální plánování (ostatně - viz blog 13. srpna 2010, kdy NASA už dříve oznámila předesignování letu STS-335 na STS-135). Kdy by se měla mise STS-135 oficiálně zařadit do "jízdního řádu" NASA je otevřenou otázkou - v rámci formálního plánování se ale počítá s nominováním čtyřčlenné posádky nejpozději 14. září 2010.

Letový exemplář kosmické lodi Dragon společnosti SpaceX je od 4. srpna 2010 na mysu Canaveral. V Kalifornii ale pokračují zkoušky a testy jednotlivých subsystémů: nejnověji došlo k otestování padákového systému ("shozem" z vrtulníku ve čtyřkilometrové výšce), který by měl umožnit hladké přistání Dragonu do oceánu (rychlostí cca 6 m/s - pro srovnání, Apollo dosedalo rychlostí cca 8,5 m/s). Zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk při této příležitosti uvedl, že premiérový start Dragonu na raketě Falcon-9 (viz blog 7. června 2010) je zatím "několik měsíců vzdálený".

Pátek 20. srpna 2010

Dnes po 18:30 h by měl můj hlas zaznít na vlnách Radiožurnálu: v Ozvěnách dne bych si měl povídat s (nebo proti?) Ondřejem Neffem na téma kolonizace vesmíru a expanze lidstva do vesmíru.

Kdo a kdy bude prvním člověkem na Marsu, je zatím takříkajíc ve hvězdách. Ale zato víme, jaká by měla být jeho první slova. Tedy: alespoň v podání George Lucase (66), což je duchovní otec ságy Hvězdné války (Star Wars). V minulých dnech se nechal ve floridském Orlandu slyšet, že by byl velmi rád, kdyby první člověk na Marsu prohlásil: "Toto jsem chtěl udělat od okamžiku, kdy jsem poprvé shlédnul Star Wars!"

Izrael se možná dočká vlastního astronauta - byť jen formálně. (Připomeňme, že izraelský pilot Ilan Ramon zahynul při zkáze raketoplánu Columbia v únoru 2003.) Americký astronaut Garrett Reisman (veterán z letů Endeavour STS-123/2008 a Atlantis STS-132/2010) totiž požádal o izraelské občanství (podle některých zdrojů ho už dostal) a hodlá se do Izraele odstěhovat.

Ruská titulní strana serveru Google včera připomněla, že uplynulo právě padesát let od okamžiku, kdy se Korabl Sputnik-2 (také Sputnik-5) bezpečně vrátil na Zemi se psíky Bělkou a Strelkou. Šlo o první návrat živých tvorů z oběžné dráhy.

Čtvrtek 19. srpna 2010

Americká kosmonautika je v neuvěřitelně schizofrenní situaci. Jeden směr vykolíkoval (a následně upravil) prezident Barack Obama. Další dva směry vytyčil Senát i Sněmovna reprezentantů USA (rozcházejí se např. v pohledu na realizaci mise STS-135; viz blog 13. srpna 2010). A konečně: dokud jakýkoliv z těchto tří směrů (nebo jejich kompromisní podoba) nebude oficiálně schválen, je pro NASA směrodatná původní Vize bývalého prezidenta George Bushe Jr. (tedy program Constellation: loď Orion, rakety Ares-1 a -5 aj.). Na Constellation totiž byly v rozpočtovém roce 2010 (skončí až 30. září) uvolněny odpovídající prostředky a toto směrování zatím nikdo nijak nezměnil. Je pravdou, že dochází k omezování nebo utlumování některých aktivit, ale jiné pokračují. A tak se má poslední srpnový den uskutečnit v Utahu druhý zkušební zážeh pětisegmentového motoru SRB vyvíjeného pro první stupeň rakety Ares-1. (Pro úplnost: v červnu dostala společnost ATK platbu od NASA za další tři měsíce vývoje této rakety, a to včetně peněz na provedení nadcházejícího testu. Constellation zatím tedy skuteně žije - a Obama si s oběma komorami Kongresu USA jen vyměňuje názory.)

Jen pro úplnost: jediný ze čtyř výše uvedených směrů, který s motorem SRB nepočítá, je Obama představa. Constellation měl rakety Ares-1 (SRB jako první stupeň) a -5 (SRB jako dvojice pomocných motorů). Návrh Sněmovny počítá s vývojem vládní kosmické lodi (tedy pokračováním Orionu, jehož nedílnou součástí je dnes právě raketa Ares-1) a s výrazným škrtáním peněz na tzv. komerční kosmické lety. Návrh Senátu nechce vládní loď (a zachovává většinu financí pro komerční kosmonautiku), ale nařizuje okamžitě zahájit vývoj superrakety - která by maximálně využila dosavadních zkušeností získaných v programu Ares (tedy Ares-1, protože na raketě Ares-5 se ještě nezačalo pracovat).

Malé doplnění ke článku "Záchranné systémy kosmických lodí" v LK 8/2010 (viz blog 18. srpna 2010). Časopisecký článek má pochopitelně omezený rozsah, takže se do něj nevešla všechna fakta a zajímavosti. Proto teď přináším pár drobností, které byly nachystané, ale ke článku se už nevešly. Na prvním snímku je návrh záchranné věže pro dvoumístnou loď Gemini (jako záchranný systém byla nakonec zvolena katapultovací křesla). Na druhém snímku je vzájemná plánovaná "výpomoc" astronautů na Měsíci v případě, že by jednomu z nich selhala jednotka zajištění životních funkcí. Na třetím snímku jsou pak dva navrhované záchranné systému evropského nerealizovaného raketoplánu Hermes. Nahoře schéma katapultovací kabiny s posádky, dole schéma záchranné věže pro katapultáž kabiny.

Středa 18. srpna 2010

Čína oznámila, že dokončila montáž své první kosmické stanice Tiangong-1 a že nyní probíhají její testy. Zároveň potvrdila již dříve známé skutečnosti: stanice se od vesmíru vydá v první polovině příštího roku a ve druhé ji navštíví bezpilotní loď Shenzhou-8. Na rok 2012 jsou pak připravované ke stanici dva starty (oba pilotované) lodi Shenzhou-9 a -10. V oblasti bezpilotních plánů se na letošní říjen počítá se startem druhé lunární družice Chang´e a na rok 2012 s automatickým přistáním na Měsíci. V roce 2017 pak má následovat bezpilotní odběr vzorků hornin (á la sovětské sondy Luna): nepřesný překlad agentury AP ovšem hovoří o "pilotované výpravě" (což zase bezesporu vyvolá vlnu zpráv o čínských kosmonautech na Měsíci).

Toto je (prý) kompletní seznam institucí, které projevily zájem o vyřazené raketoplány z flotily NASA. Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. má prakticky jistý letoun Discovery - na oplátku uvolní prototyp Enterprise. Více než dvacet zájemců se tak uchází o stroje Enterprise, Atlantis a Endeavour. Z nich jsou někteří bezpochyby outsideři (White Sands, Michoud Assembly Facility aj.), ale někteří jsou žhaví kandidáti. Velmi tvrdě o některý raketoplán prý bojuje U.S. Air Force Museum (Ohio), žhavými kandidáty jsou pak Kennedyho kosmické středisko (Florida) a Johnsonovo kosmické středisko (Texas). Což by ovšem znamenalo, že žádný stroj neskončí na západním pobřeží USA - přitom zájemců z Kalifornie (nejbohatší stát USA a osmá největší ekonomika světa) je požehnaně - více než třetina. Tak uvidíme, jak "bitva o raketoplány" nakonec dopadne...

  • U.S. Space & Rocket Center – Huntsville, Alabama.
  • Columbia Memorial Science Learning Center – Downey, Kalifornie
  • California Science Center - Los Angeles, Kalifornie.
  • Dryden Flight Research Center – Edwards, Kalifornie.
  • Ames Research Center – Moffett Field, Kalifornie.
  • March Air and Space Museum - Riverside, Kalifornie.
  • Air Force Plant 42 – Palmdale, Kalifornie.
  • Jet Propulsion Laboratory – Pasadena, Kalifornie.
  • San Diego Air & Space Museum – San Diego, Kalifornie.
  • Austin Planetarium - Austin, Texas.
  • Kennedy Space Center Visitor Complex – Titusville, Florida.
  • BVMNH/George Bush Library/Texas A&M University - College Station, Texas.
  • Michoud Assembly Facility – New Orleans, Lousiana.
  • Goddard Space Flight Center – Greenbelt, Maryland.
  • Stennis Space Center – Hancock County, Mississippi.
  • White Sands Test Facility – Las Cruces, Nové Mexiko.
  • Intrepid Air & Space Museum – New York, New York.
  • Glenn Research Center – Cleveland, Ohio.
  • U.S. Air Force Museum – Dayton, Ohio.
  • Tulsa Air & Space Museum – Tulsa, Oklahoma.
  • Evergreen Air & Space Museum – McMinnville, Oregon.
  • Space Center Houston - Houston, Texas.
  • Museum of Flight – Seattle, Washington.
  • V Letectví+kosmonautice 8/2010 jsem zaplnil hned deset stránek. "Zemřel kosmonaut Leonid Děnisovič Kizim", "Neživý nemrtvý Spirit", "V království kosmických lodí" (aneb reportáž z Kansas Cosmosphere and Space Center - viz blog 25. června 2010 - první "výstup" z letošního výletu do USA, přičemž ještě nemám do volného seriálu v LK zpracovaných mnoho insitucí z návštěv předchozích), "Jižní Korea na hvězdy opět nedosáhla" a "Záchranné systémy kosmických lodí".

    Úterý 17. srpna 2010

    Agentury NASA a ESA vybraly silami společnými pětici přístrojů, kterými bude vybavena společná sonda ExoMars Trace Gas Orbiter. S jejím startem se počítá v roce 2016 s pomocí americké rakety Atlas-5. Hlavním zaměřením mise bude studium stopových složek v atmosféře Marsu (s důrazem na metan, který by nás - dle současných představ - mohl přivést ke stopám života). Podrobnosti o misi a přístrojích (v češtině) jsou na webu ESA.

    Včera se uskutečnila třetí a závěrečná vycházka z ISS věnovaná opravě chladicího okruhu A (viz blog 9. srpna 2010). Podle všeho skončila úspěšně a náhradní čerpadlo je na svém místě. Nyní již probíhá jeho oživování a pokud se nestane nic mimořádného, měl by oba chladicí okruhy na ISS pracovat na plný výkon nejpozději ve čtvrtek 19. srpna.

    Než jsem se "rozhoupal" k tomu, abych si zakoupil druhou obálku s podpisem Alana Beana (Apollo-12/1969 a Skylab SL-3/1973) od poštovního úřadu ostrova Man (viz blog 24. srpna 2009), byla tato vyprodaná. Jistou náplastí se stal fakt, že místní pošta vydala další obálku podepsanou astronautem - a opět "měsíčňanem". Tentokráte Edgarem Mitchellem (Apollo-14/1971; pozorní čtenáři si možná vzpomenou na náš neúspěšný pokus se s ním setkat letos ve Švýcarsku - viz blog 2. března 2010). Tentokrát už jsme zakoupil obálky rovnou dvě (s čísly 633 a 636; celkem vydáno 750 ks).

    Pondělí 16. srpna 2010

    Japonský Výbor kosmických aktivit doporučil vládě, aby v rozpočtovém roce 2011 (začne 1. dubna) uvolnila peníze na realizaci sondy Hayabusa-2: ta by byla víceméně kopií sondy předchozí, jen v některých oblastech (elektronika, stabilizace, odběr vzorků horniny z asteroidu...) by byla modernizovaná. Výbor dále doporučil realizaci nové rakety Epsilon, což by byl menší nosič na tuhé pohonné látky odvozený od rakety M-5 (měl by nosnost 1300 kg nákladu na nízkou dráhu a mohl startovat již v roce 2013). Výbor nemá žádnou rozhodovací pravomoc, ale jeho doporučeními se japonská vláda zpravidla řídí. Pokud bude Hayabusa-2 za 200 mil. USD plus cena nosné rakety H-2A schválena k realizaci, má startovat v roce 2014, o dva roky později dorazit k asteroidu 1999JU3, strávit v jeho blízkosti 18 měsíců - a v roce 2020 přistát se vzorky horniny na Zemi.

    Hned u jižní brány Cape Canaveral Air Force Station bylo v sobotu otevřeno nové kosmické muzeum: U.S. Air Force Space & Missile Museum. Na rozdíl od Air Force Space & Missile Museum, které je umístěno v srdci základny na mysu Canaveral (nějaké fotografie viz blog 17. května 2009) a které denně může navštívit jen několik desítek osob, je nová instituce přístupná všem a zdarma (a to šest dní v týdnu - kromě pondělí). Obsahuje exponáty od padesátých let do současnosti.

    Minulý týden byl na blogu ve znamení knih - tak to snad ještě jeden den půjde vydržet. Bylo mi doporučeno zajímavé internetové knihkupectví The Book Depository, které údajně nabízí 2,2 miliónu titulů a které má jednu zvláštnost: poštovné (z Velké Británie) je ZDARMA. (Navíc se díky Evropské unii neplatí clo - jak poštovné, tak clo velmi dramaticky prodražují nákupy např. z amerického Amazonu.) Okamžitě jsem knihkupectví prověřil a zakoupil kvarteto knih, které mi skutečně během dvou týdnů žuchly do schránky. (Kdyby měl někdo chuť využít služeb The Book Depository, mám k dispozici vouchery na desetiprocentni slevu - klidně se ozvěte, mám jich deset - sám je jako majitel nemohu použít. - Ale bez mučení se přiznám, že za každý použitý voucher získám i já desetiprocentní slevu na jeden nákup... Inu, marketing.)

    Pátek 13. srpna 2010

    NASA v těchto dnech mění označení případného záchranného letu raketoplánu Atlantis (startoval by pro posádku v případě nemožnosti návratu strojem Endeavour STS-134 v únoru 2011) z STS-335 na STS-135. Oficiálně je to zdůvodňováno tím, že pokud by došlo k odsouhlasení extra-mise STS-135 (stát by se tak mělo v září letošního roku), nebude nutné měnit letovou dokumentaci (kterou už je nutné začít připravovat). Stav případné mise STS-135 je přitom mírně zvláštní: v Kongresu USA teď totiž leží dva návrhy na rozpočet NASA na fiskální rok 2011, které si v mnohém protiřečí. Jeden schválil Senát (a počítá s misí STS-135), druhý Sněmovna reprezentantů (misi nevylučuje, ale požaduje, aby ji zhodnotila komise Aerospace Safety Advisor Panel, která se ovšem dosud stavěla proti jakémukoliv prodloužení programu raketoplánů). Pro úplnost dodávám, že Senát je horní komora Kongresu USA a Sněmovna reprezentantů dolní komora Kongresu USA - a že otázka letu STS-135 není zdaleka jediným rozporem, který mezi oběma návrhy existuje. Aneb americká kosmonautika hlásí: stále nejasno.

    Středeční výstup do otevřeného prostoru (viz blog 11. srpna 2010), když se dvojici astronautů (Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová) podařilo uvolnit vadné čerpadlo v chladicím okruhu A na ISS. Přesto vše nasvědčuje tomu, že bude nutné k plánované třetí opravářské vycházce (nyní plánovaná na pondělí) přidat ještě čtvrtou. Během druhého výstupu byla dokončena demontáž stávajícího čerpadla, došlo k jeho přemístění na novou pozici a astronauti zahájili přípravu náhradního exempláře.

    A knihy z USA do třetice: dnes průvodci, kteří bezeposru usnadní naše další cestování a plánování cest. Zleva: Historic Naval Ships Visitors´ Guide (popis skoro dvou set lodí proměněných na muzea na celém světě), Civil War Parks (památná místa války Severu proti Jihu), Guide to over 900 Aircraft Museums (průvodce po devíti stovkách letecko-kosmických muzejích v USA) a German U-Boat Bunkers (bunkry německých ponorek U-Boot v Evropě - poněkud překvapivé na to, že jde o publikaci zakoupenou v Chicagu).

    Středa 11. srpna 2010

    Bývalý administrátor NASA Sean O´Keefe je (společně se svým synem Kevinem) mezi čtyřmi pasažéry, kteří přežili zřícení letounu DeHavilland DHC-3T na Aljašce (viz blog 10. srpna 2010). Dva z pasažérů jsou přitom zraněni lehce, dva těžce - nebylo ale zveřejněno, který jak.

    Dnes mají astronauti Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová napsat druhou kapitolu příběhu "oprava chlacícího okruhu A na ISS". Druhá kapitola bude mít podobu druhého výstupu do otevřeného prostoru. Během něj má být postupně demontováno nefunkční čerpadlo amoniaku, který je chladicí médiem - při třetím výstupu (zatím plánovaný na neděli) do otevřeného prostoru má dvojice astronautů instalovat čerpadlo nové (protože jde o kritickou komponentu, na palubě stanice jsou k dispozici hned čtyři rezervní).

    Ještě jednou knihy z USA: dnešní čtyři jsou totiž něčím speciální. Ono "něco" znamená, že jsou vlastnoručně podepsané svými autory - astronauty. Všechny zakoupeny v Kosmosféře v Kansasu (viz blog 25. června 2010). Mimochodem, sběratelé podpisů si v tomto muzeu obecně přijdou na své, protože zde prodávají i podepsané litografie astronautů - a to za celkem příznivé ceny. A například i astronautů, kteří již dvacet let nejsou mezi námi (např. Donald Slayton nebo James Irwin). Ale zpět ke kvartetu knih: jde o publikace z dílen astronautů Winstona Scotta (veterán z letů Endeavour STS-72/1996 a Columbia STS-87/1997), Billa Poguea (Skylab SL-4/1973), Edgara Mitchella (Apollo-14/1971) a Charlese Dukea (Apollo-16/1972). Zvláště posledně dvou jmenovaných si cením, neboť se prošli po Měsíci.

    Úterý 10. srpna 2010

    Bývalý administrátor NASA Sean O´Keefe byl na palubě malého letadla DeHavilland DHC-3T s imatrikulační značkou N455A, které havarovalo 16 kilometrů severozápadně od Alknagiku (stát Aljaška). Podle dostupných informací bylo na palubě letounu devět osob, z nichž pět z nich zahynulo. V době psaní těchto řádků je potvrzeno jméno jediné oběti: bývalého amerického senátora Teda Stevense (87). Sean O´Keefe stál v čele NASA v letech 2001 až 05.

    Novou filozofií NASA by se mohla stát realizace misí co nejdříve a co nejrychleji. Bylo by to sice na úkor bezpečnosti a spolehlivosti, ale na druhé straně: určité poměrně vysoké míry spolehlivosti se dá dosáhnout relativně jednoduše, každé další procento je pak draze vykoupeno. (Často se uvádí, že třeba zvýšení spolehlivosti celého systému z 98 na 99 procenta běžně zmnohanásobuje dosavadní výdaje.) NASA si tak chce vzít příklad ze společnosti Google, která uvádí na trh produkty často a ještě nezralé. Otázkou ale je, zdali tento přístup může fungovat i v technické praxi - ono přece jen něco jiného je opravit pár řádků v programovém kódu a něco jiného uvolnit půl miliardy dolarů na přípravu náhradní kosmické mise (o časové prodlevě ani nemluvě). Každopádně by NASA tento přístup chtěla uplatnit v technologických demonstračních misích, které by chtěla zahájit v roce 2014. Každých 12 až 18 měsíců by pak chtěla nákladem 400 mil. až jedna miliarda USA realizovat jednu. První demostrační misí by se měl stát plazmový motor VASIMR, který by měl být připojený k Mezinárodní kosmické stanici.

    Z rodinného červnově-červencového výletu do USA jsem si tentokráte přivezl enormně vysoký počet knih - nevím, po které dříve sáhnout... (Obrazně řečeno, pochopitelně - sahám teď po prvním řádku knih, což jsou životopisy čtyř astronautů z programu Mercury. A to ze zištných důvodů: příprava nové knihy...)

    Pondělí 9. srpna 2010

    Dvojice astronautů Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová provedla v sobotu první ze série opravářských výstupů do otevřeného prostoru, během nichž mají provést opravu poškozeného chladícího systému na ISS. Poslední červencový den totiž selhal jeden ze dvou chladicích okruhů, což vedlo ke značnému omezení provozu na stanici - nikoliv kvůli nedostatku elektrické energie (jak jsem nepřesně uvedl na blogu 2. srpna 2010, kdy o závadě přicházely rozporuplné a protrichůdné informace). Oprava měla zabrat dva výstupy: protože ale sobotní vycházka ve skafandrech probíhala kvůli technickým obstrukcím výrazně pomaleji a práce zůstala nedokončena, je nyní připravovaný i třetí výstup.

    Selhání poloviny chladicích systémů ISS přímo neohrožuje životy posádky, ale bylo kvůli němu nutné výrazně omezit některé činnosti - došlo k vypojení přístrojů, přerušení experimentů apod. Na stanici (přesněji: na jejím americkém segmentu) jsou dva chladící okruhy, přičemž jen jeden na plný provoz komplexu nedostačuje. Navíc: jen jeden zapojený okruh znamená nulovou zálohu. To znamená, že kdyby vysadil z nějakého důvodu i druhý, musela by být americká část stanice do pěti dnů evakuována (v praxi to znamená stažení tří ze šesti kosmonautů z komplexu). Proto je selhání jedné smyčky chladícího okruhu považováno za jednu ze čtrnácti kritických potíží stanice (tzv. Big-14, Velká čtrnáctka). Všech čtrnáct vyžaduje okamžitou pozornost a bleskové odstranění. Pro všechny jsou proto k dispozici náhradní díly (jen záložní čerpadla pro chladicí okruh jsou na stanici čtyři). Předpisy vyžadují odstranění závady z kategorie Big-14 do dvou týdnů: tentokrát bylo štěstím, že se Wheelock a Caldwell-Dysonová beztak připravovali na kosmickou vycházku počátkem srpna, takže se pouze změnil její obsah.

    Několik fotografií ze zahájení výstavy Papírová fantazie (viz blog 29. července 2010 a 3. srpna 2010) je na webu Papírové modelářství.

    Dnes malé obrázkové ohlédnutí za mým televizním vystoupením (ČT24) ze čtvrtka 15. července 2010 na téma 35. výročí programu Sojuz-Apollo.

    Pátek 6. srpna 2010

    V souvislosti s měnícím se kurzem americké kosmonautiky by se NASA ráda do budoucna stala inkubátorem nových myšlenek a nápadů. Proto plánuje vyhlašovat granty pro neotřelé myšlenky dodávané studentskými týmy, začínajícími firmami nebo soukromými vynálezci. Tento koncept přitom není nový: od roku 2005 vyhlásila NASA devatenáct soutěží v šesti oblastech, kdy postupně udělila ceny za 4,5 mil. USD celkem devatenácti týmům. Nyní jsou vyhlášeny tři nové soutěže. Jednak Nano-Satellite Launch Challenge (doprava nanosatelitů do vesmíru za nízké ceny) s možností udělení ceny až 2 mil. USD. Jednak Night Rover Challenge (podpora inovací v oblasi ukládání energie) za 1,5 mil. USD. A jednak Sample Return Robot Challenge (vytvoření robota, který bude schopen zcela automaticky vyhledávat, vyhodnocovat a odebírat vzorky hornin) za 1,5 mil. USD. Ročně hodlá NASA do podpory podobných soutěží investovat 10 mil. USD.

    NASA chystá dvě nové řady technologických demonstračních misí. První se jmenuje "Franklin" (po Benjaminu Franklinovi), druhá "Edison" (Thomas Edison). Jejich cílem je stát se zdrojem nových technologií. Program Franklin přitom bude demonstrační - a jakmile technologie dosáhne určitého stádia zralosti, může se dočkat plného rozvoje v misi třídy Edison. Půjde přitom o nízkonákladové projekty: NASA předpokládá realizaci jedné až dvou misí Edison ročně v ceně 1 až 10 mil. USD.

    Když jsme tu měli "apollovník" (viz blog 23. července 2010) a "mercuryovník" (viz blog 5. srpna 2010), tak by snad stálo za to přinést i "geminiovník" (to je snad ještě horší slovo, než včera). Aneb: ano, na vlastní oči jsem viděl i všechny pilotované lodě z programu Gemini. Po řádcích (poslední neobsahuje pilotované kabiny, ale přidávám jej víceméně pro zajímavost):

  • Gemini 3 (Grissom Memorial, Mitchell, stát Indiana) a Gemini 4 (National Air and Space Museum, Washington D.C.).
  • Gemini 5 (Space Center Houston, Houston, stát Texas) a Gemini 6 (Oklahoma History Center, Oklahoma City, stát Oklahoma).
  • Gemini 7 (Stephen F. Udvar-Hazy Center, Chantilly, stát Virginia - snímek ale ukazuje kabinu v roce 1995 v National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C.) a Gemini 8 (Neil Armstrong Air and Space Museum, Wapakoneta, stát Ohio).
  • Gemini 9 (Kennedy Space Center, stát Florida) a Gemini 10 (Kansas Cosmosphere and Space Center, Hutchinson, stát Kansas).
  • Gemini 11 (California Science Center, Los Angeles, stát Kalifornie) a Gemini 12 (Adlerovo planetárium, Chicago, Illinois).
  • Gemini 2 (U.S. Air Force Space Museum, Cape Canaveral, stát Florida - druhá zkušební loď z programu, mise bez posádky - letěla dokonce dvakrát, podruhé použita při zkoušce rakety Titan-3 pro program MOL), Gemini 3A (St. Louis Science Center, St. Louis, stát Missouri - nepoužitá kabina, byla připravena k bezpilotnímu testu v případě problémů Gemini-1 nebo -2) a Gemini MOL-B (National Museum of the U.S. Air Force, základna Wright-Patterson AFB, Dayton, stát Ohio - loď připravovaná pro program MOL).
  • Čtvrtek 5. srpna 2010

    Společnost Orbital Sciences Corp. vyvíjející raketu Taurus-2 a nákladní družici Cygnus zvyžuje vybudování další startovací rampy na mysu Canaveral (resp. přebudování některé stávající - v úvahu prý připadá nevyužívaný komplex 36). V současnosti počítá se starty z kosmodromu Wallops Island, pokud ale získá kontrakt na lety s lidskou posádkou a raketě Taurus-2 se začne dařit i na komerčním trhu, je využívání Floridy velmi pravděpodobné. Pro výběr kosmodromu Wallops hovořila jednak blízkost ústředí firmy Orbital Sciences Corp. (je ve stejném státě), jednak silná podpory vlády Virginie a jednak skutečnost, že floridský kosmodrom se jevil jako zastaralý a maximálně využitý jinými raketami (ostatně - viz 48hodinová doba potřebná na "překonfiguraci" sledovacích systémů). Situace se ale má po masivních investicích do infrastruktury na Floridě změnit. Taurus-2 s lodí Cygnus má plánovanou premiéru příští léto.

    Mezi bývalými astronauty nepanuje pouze odpor proti novému směrování americké kosmonautiky (a závislosti na komerčním sektoru) - viz blog 14. dubna 2010. Svědčí o tom i červencový dopis Kongresu USA, který podepsalo 24 bývalých astronautů (např. Russell Schweickart, Jack Lousma, Owen Garriott nebo James Voss - a desítky dalších osobností) - mezi nimi i Buzz Aldrin (pikantní je, že jeho parťák z Apolla-11 Neil Armstrong vede odpor proti tomuto novému směrování). Signatáři napadají především častým argument týkající se nižší bezpečnosti komerčních systémů. Mj. uvádějí: "Bezpečnost se (automaticky) neodvíjí od toho, kdo je provozovatelem systému" nebo "Jednodušší mise a stroje jsou z principu bezpečnější, než složitější."

    Poté, co jsem si splnil sen a zkompletoval "apollovník" (informace viz blog 23. července 2010), tak mohu hrdě konstatovat, že mám kompletní i "mercuryovník" (tfujtajbl, to je slovo - ještě, že ho nemusím vyslovovat). Jinými slovy: na vlastní oči jsem viděl všechny letěné pilotované lodi Mercury. Postupně (po řádcích):

  • MR-3 Freedom 7 Alana Sheparda (loď je k vidění U.S. Naval Academy, Anapolis, stát Maryland - já ji ale viděl v roce 1995 ještě v National Air and Space Museum - odtud je také snímek, který ale není můj - prostě jej ve svém domácím "pořádku" nemůžu najít) a MR-4 Liberty Bell 7 Guse Grissoma (Kansas Cosmosphere and Space Center, Hutchinson, stát Kansas).
  • MA-6 Friendship 7 Johna Glenna (National Air and Space Museum, Washington D.C.) a MA-7 Aurora 7 Scotta Carpentera (Museum of Science and Industry, Chicago, stát Illinois).
  • MA-8 Sigma 7 Waltera Schirry (United States Astronauts Hall of Fame, Titusville, stát Florida) a MA-9 Faith 7 Gordona Coopera (Space Center Houston, Houston, stát Texas).
  • Středa 4. srpna 2010

    Podle nejnovějšího návrhu rozpočtu NASA na příští rok (od něhož se bude odvíjet celé budoucí směřování americké kosmonautiky) by se měla podpora komerčních letů snížit přibližně na polovinu: dosud se počítalo s částkou 3,3 mld. USD během tří let, nyní je to jen 1,6 mld. USD. Komerční společnosti začaly bít na poplach: např. SpaceX vyzvala své příznivce, aby kontaktovali Kongres USA a vyjádřili svůj nesouhlas.

    Na mys Canaveral začaly přijíždět komponenty druhé rakety Falcon-9, která by měla odstartovat v průběhu podzimu (zatím má v "jízdním řádu" rezervované datum 9. září 2010 - jde ale o datum čistě pracovní z kategorie "aby nějaké bylo" - navíc jej ani technicky už není možné stihnout). Raketa má do vesmíru vynést první plnohodnotnou kabinu Dragon: cílem letu bude její testování (manévrování, komunikace, chování, návrat...). Její let by měl trvat jeden až tři oblety Země, zakončit jej má přistání. Kabina by měla být vícenásobně použitelná s tím, že její tepelný štít by měl být schopen bez problémů zvládat vstup do zemské atmosféry druhou kosmickou rychlostí (tedy např. od Měsíce či Marsu).

    SpaceX do třetice: společnost představila své budoucí plány - resp. možnosti rozšiřování svých stávajících kapacit. Již v příštím roce se má dočkat premiéry vylepšený Falcon-1e (zvýšení nosnosti ze 420 na 1050 kg), ne dříve než v roce 2013 pak i Falcon-9 Heavy (první stupeň vytvoří tři spojené stupně Falconu-9, nosnost by měla být 32 tun). Do budoucna se pak zvyžuje (bude-li poptávka) vývoj nosiče Falcon-X o výšce 100 metrů a nosnosti 38 tun nákladu (v prvním stupni tři motory Merlin-2): ten se ale má primárně stát základem nosiče Falcon-X Heavy (první stupeň opět vytvoří spřažená trojice stupnů) s nosností až 125 t nákladu. Tím ale plány nekončí: na rýsovacích prknech je i Falcon XX (průměr 10 m, výška 110 m) s šesti motory Merlin-2 a kapacitou 140 t.

    Úterý 3. srpna 2010

    Společnost Sea Launch má nakročeno dostat se ven z finančních potíží: soud v Delaware potvrdil, že se podařilo oddlužení po bankrotu loni v červnu. Společnost Sea Launch zachránila firma Energia Overseas Ltd. (pobočka ruské konstrukční kanceláře Eněrgija), která zakoupila 85 procent akcií za 140 mil. USD v hotovosti (dalších 200 mil. USD pak vložila do provozního kapitálu). Zbývajících 15 procent akcií připadne věřitelům společnosti, kteří souhlasili s restrukturalizuací. Společnost nedávno získala nový kontrakt na vypuštění družice AsiaSat a dvou satelitů Eutelsat. "Pozemní" verze jejího nosiče Land Launch má plánovaný start mezi lednem a březnem 2011 s družicí Intelsat-18, ve třetím čtvrtletí příštího roku pak má opět začít fungovat i mořský kosmodrom.

    NASA přislíbila zveřejnit místa budoucího uložení kosmických raketoplánů (viz blog 19. března 2010) v průběhu letošního července - ovšem s tím, jak se posunul odchodu těchto strojů do důchodu (a navíc přesné datum je zatím nejisté), byl tento termín posunutý na "nejdříve leden 2011". A tak zatím víme jen to, kam budou směřovat jednotlivé trenažéry z Johnsonova kosmického střediska. Dva exempláře kabiny posádky (skládá se z letové a prostřední paluby) poputují do National Air and Space Museum a do National Museum of the U.S. Air Force. Kompletní trenažér celého raketoplánu (tedy nejen kabina, ale v podstatě maketa raketoplánu v měřítku jedna ku jedné - obrázek viz blog 19. července 2010) do Museum of Flight v Seattle. Pevný trenažér letové paluby byl přislíbený Adlerovu planetáriu v Chicagu, pohyblivý (hydraulický) pak dostane Texas A&M Aerospace Engineering Department (College Station). Další systémové simulátory poputují do Wings of Dreams Aviation Museum (Starke, stát Florida) a Virginia Air and Space Center (Hampton, stát Virginia).

    Výstava papírová fantazie (viz blog 29. července 2010) byla dle plánu zahájena - a její návštěvu lze jen doporučit. Bez mučení se přiznám, že jsem zatím neměl možnost vidět takto komplexní sbírku papírových modelů kosmické techniky - a takto úplnou, protože třeba z české produkce zde chybí jen zanedbatelné množství exponátů. Jsou tu k vidění i obě mnou "spáchané" vystřihovánky (viz druhý řádek): družice navigačního systému Galileo (vydala Česká kosmická kancelář) a pohlednicový minimodel raketoplánu Atlantis (vlastním nákladem).

    Pondělí 2. srpna 2010

    Osmého října 2011 očekává NASA sedmihodinový mimořádně silný "déšť" meteoritů z roje Drakonid. Nyní probíhá vyhodnocování rizika - zvláště s ohledem na citlivá zařízení jako je třeba Hubbleův kosmický teleskop nebo Mezinárodní kosmická stanice.

    Mnohem reálnější problémy, než to co (možná) nastane v říjnu 2011, představuje selhání čerpadla v jednom ze dvou chladicích okruhů na Mezinárodní kosmické stanici. Důsledkem byl (kromě poplachu, který probudil šestičlennou posádku komplexu) výpadek v dodávce elektrické energie - což mimo jiné vedlo k vypojení dvou ze čtyř stabilizačních gyroskopů. Problém se nedaří řešit ani softwarově ani opakovanými restarty - čerpadlo podle všeho "odešlo" definitivně. NASA se proto rozhodla plánovaný výstup astronautů Douglase Wheelocka a Tracy Caldwellové-Dysonové nahradit dvojicí vycházek do otevřeného prostoru, během nichž bude staré čerpadlo odmontováno a nahrazeno rezervním exemplářem (který je na ISS k dispozici na Exteral Storage Platform číslo 2). Úkol to ale nebude jednoduchý, protože čerpadlo váží 350 kg a obsahuje mnoho připojení (jak elektrických, tak potrubí se čpavkem coby chladícím médiem).

    Časopis Kozmos 4/2010 jsem obohatil hned dvěma články. Jednak "IKAROS napnul plachty směrem k Venuši" a jednak "Quo vadis, americká kosmonautiko?" (který ale není úplně nejčerstvější, protože byl původně napsaný pro Kozmos 3/2010 - a kvůli cestě do USA jsem ho už nestihl aktualizovat pro "čtyřku").

    TOPlist