Tomáš PŘIBYL – blog (nejen) o kosmonautice
www.kosmonaut.cz

Sobota 31. října 2009 (MST)

Nejen kosmonautikou živ je clovek. A když se jede kolem Velkého kanonu v Arizone, bylo by hríchem nepribrzdit, nenavštívit, nepokochat se...

Pátek 30. října 2009 (MST)

Jen pár minut jízdy od mesta Mojave leží Edwardsova letecká základna (Edwards AFB), kde byla poprvé prekonána zvuková bariéra nebo kde pristávají raketoplány. Bohužel, tentokrát jsme zustali jen "ante portas", protože návštevy pro verejnost jsou jen první a tretí pondelí v mesíci. Což bohužel nebylo v souladu s naším cestovním plánem. Snad príšte...

Čtvrtek 29. října 2009 (MST)

Dáváme vale pobreží a vrháme se vstríc dobrodružstvím do vnitrozemí. Tentokráte se zastavujeme ve meste Mojave: odtud startoval ke svým výškovým letum stroj SpaceShipOne (stále mi nejak nejde pres zuby nazývat jej raketoplánem - mesto se jeho letem každopádne pyšní i na vstupní ceduli), zde má sídlo spolecnost Scaled Composites (která jej vyrobila stejne jako zde nyní chystá stroj spaceShipTwo) nebo tady pusobila firma Rotary Rocket, která chtela realizovat jednostupnovou kosmickou raketu Roton (její prototyp je dnes k videní pred hlavní budovou místního letište - pardon, leteckého a kosmického prístavu).

Streda 28. října 2009 (MST)

Letadlových lodí není nikdy dosti... Viz blog 29. ríjna a 13. kvetna 2009 (Yorktown) a 23. ríjna 2009 (Midway). Aneb jsme-li v San Fransiscu, nemohli jsme minout USS Hornet: lod, která vylovila z oceánu posádky Apollo-11 a -12. Osobne me zaujala "politicky korektní" úprava výstavy o ženách v armáde i mimo ni: figuríny docasne bez uniforem mely pro sichr "problematické" partie zakryté prilepenými novinami. Inu, Amerika.

Úterý 27. října 2009 (PDT)

Trináct ze trinácti. Presne tolik stredisek NASA jsem mel možnost osobne navštívit. Poslední zárez do pažby mi pribyl nyní: v San Franciscu jsme zavítali do Moffett Field, kde je Amesovo kosmické stredisko NASA. Nejvetší zážitek? Viz tretí rádek: venku odložený model modulu Quest z ISS. To byla prolézacka!

Pondělí 26. října 2009 (PDT)

San Diego jsme nechali za zády a vydali se zpet na sever po U.S. 5. A cestou pres Downey (soucást L.A.) jsme u silnice zahlédli neco jako raketu. Zastavili jsme - a ejhle, byla to opravdu soucást rakety. Šlo o horní cást jednoho z vyrobených a nikdy nepoužitých nosicu Delta-3 (prý jich v okamžiku zrušení programu po nekolika haváriích zustalo v ruzné fázi rozpracovanosti sedm - a ne všechno se dalo použít v programech Delta-2 a -4), která nyní rezaví na parkovišti nákupního strediska. A na plakete má uvedeno, že jde o pripomínku více než trí set úspešných startu raket rodiny Delta...

Neděle 25. října 2009 (PDT)

Pri prohlídce San Diego Air & Space Museum jsme zjistili, že tato instituce má i svoji pobocku na letišti Gillespie Field ve meste Ej Cajon. A že je zde mj. vystavená raketa Atlas. Neváhali jsme - a na dotycné letište zamírili. A na obrázcích je to, co jsme videli... (Poznámka: Do vecných lovišt mi odešel pocítac. Stál jsem tak pred volbou, zdali zpravodajství z cesty prerušit, nebo zdali pracovat v nouzovém režimu. Prozatím jsem se rozhodl pro druhou variantu - s tím, že laskavý ctenár snad promine problémy s diakritikou a další nedostatky. ž se vrátím do Evropy, dám všechno do porádku, ale ted na ceste na to opravdu není pri nejlepší vuli cas.)

Sobota 24. října 2009 (PDT)

Víkend nevíkend, jsme na cestě - tak žádné zastavování. Zůstáváme v San Diegu - a zkoumáme San Diego Air & Space Museum. Aneb ze čtyř posledních kabin Apollo, které jsem dosud neviděl (viz blog 11. listopadu 2008) jsem si mohl škrtnout Apollo-9 (první řádek). Na druhém řádku jsou makety lodí Mercury a Gemini, na třetím maketa Apolla plus fragment Mercury Liberty Bell 7. Čtvrtý řádek: lunární kamení plus robot Sojourner (součást mise Mars Pathfinder 1997). Poslední řádek: a co děti - mají si kde hrát?

Pátek 23. října 2009 (PDT)

Z Los Angeles jsme zamířili na jih - do San Diega. A začali jsme na letadlové lodi USS Midway. Že je to málo "kosmické"? Pak se podívejte na předposlední řádek (a vlastně i na první snímek na řádku posledním). Těch pět komolých kuželů s oblým dnem namalovaných na vrtulníku Sea King znamená, že se tento stroj podílel na záchraně posádek lodí Apollo-8, -10, -11, -12 a -13 (připomínám, že řeč je o vrtulníku, nikoliv o letadlové lodi).

Čtvrtek 22. října 2009 (PDT)

Dnes kosmonautika "přes plot" - ústředí společnosti SpaceX (firmy, která vyvíjí a vyrábí rakety Falcon-1 a -9 plus kabiny Dragon a DragonLab). Aneb když už jsme měli cestu kolem letiště Jacka Northropa v Hawthorne (součást aglomerace L.A.), proč bychom nepřibrzdili a spoušť nezmáčkli.

Středa 21. října 2009 (PDT)

California Science Center v Los Angeles je napůl muzeální a napůl vzdělávací instituce, která se nachází v několika budovách (do všech je přitom vstup zdarma). Jednou z nich je i "Air and Space Exhibits", Výstava letecké a kosmické techniky. První řada snímků zachycuje pohled na budovu a její vstup. Druhá řada kosmické lodi Mercury (z letu MR-2 z ledna 1961 se šimpanzem Hamem) a Gemini-11/1966. Třetí řada loď Apollo ze společného mezinárodního letu Sojuz-Apollo (byla sem před několika lety přenesena z Kennedy Space Center - viz blog 11. listopadu 2008) včetně detailu vstupního průlezu. Řada pátá: meziplanetární sonda Cassini a prototyp automatu Viking. Řada šestá zobrazuje kopii letounu bří Wrightů a simulátor, který umožňuje pilotáž tohoto stroje si vyzkoušet. V poslední řadě fotek je zachycený vrtulník policie v L.A. a před muzeem umístěný stroj Blackbird ve verzi A-12. A to nemluvíme o stovkách různých atrakcí, pokusů a exponátů v "neletecko-kosmické" části muzea. Vřele doporučujeme, s dětmi pak obzvláště!

Úterý 20. října 2009 (PDT)

Jsme-li v Los Angeles, považovali jsme za povinnost navštívit Long Beach (což je de facto samostatné město, ale s L.A. jaksi plynule splývá). Úkol byl jasný: pokusit se alespoň koutkem očka spatřit plovoucí kosmodrom SeaLaunch v jeho domovském přístavu. A ejhle - podařilo se! Výsledek byl dokonce lepší, než jsme očekávali. A to navzdory tomu, že se ke kosmodromu nedalo kdovíjak blízko dostat a ani rozumně zastavit na lepší fotku. Ale viděli jsme ho (viz první tři snímky - čtvrtý není náš a představuje kosmodrom "v akci"), takže spokojenost maximální. Informace o současném stavu projektu SeaLaunch po vyhlášení bankrotu (resp. ochrany před věřiteli) jsem naposledy přinesl na blogu 7. října 2009.

Pondělí 19. října 2009 (PDT)

Včerejší "neviditelný" start rakety Atlas-5 z kosmodromu Vandenberg AFB ještě nepřebolel (mimochodem, lze se na něj podívat třeba na serveru YouTube - všimněte si prosím, že mlha byla taková, že televizní kamera z horní části rampy vůbec nevidí spodní partie rakety!). Naštěstí to ale byla událost "nad plán", protože když jsme kupovali letenky, byl start chystaný na 13. října a až před několika dny byl přeložen. Škoda a smůla je to obrovská (navíc šlo o historický šestistý start rakety tohoto typu vůbec, který připadl na padesáté výročí startu prvního Atlasu ze základny Vandenberg AFB), ale život a cesta jdou dál... Navštívili jsme Hollywood: i zde jsme pátrali po stopách kosmonautiky. Víte, že svoji hvězdu na proslulém "chodníku slávy" mají i astronauti Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin Aldrin? A to za televizní přenos z Měsíce. Jako perličku dodávám, že tato hvězda není jedna, ale hned čtyři! Na křižovatce ulic Holywood Blvd. a Vine Blvd. je totiž jedna identická hvězda v každém rohu! (Poznámka: PDT znamená Pacific Daylight Time, pacifický letní čas. Od středoevropského letního se liší tím, že opožděný o devět hodin.)

Neděle 18. října 2009 (PDT)

Nejsmutnější záznam na mém blogu - možná historicky. Dnes v 9:12 hod místního času odstartovala z kosmodromu Vandenberg AFB (stát Kalifornie) raketa Atlas-5 s vojenskou meteorologickou družicí. Úspěšně dosáhla oběžné dráhy. Co je na tom smutného? Dnes ráno byla na kosmodromu Vandenberg AFB mlha hustá tak, že by se dala krájet (věřte nebo ne, čtvrtý snímek je z průběhu startu) - a přes ni ani na pouhé tři kilometry nepronikl ze startující rakety ani záblesk... Rachot byl parádní, takže audio zážitky jsou - jen k tomu nějak chybí obraz... Ach jo, to je pech. Kdyby mi někdo řekl, že start odloží, zaspím ho nebo cokoliv jiného, uvěřím. Ale nikdy bych nevěřil, že lze z bezprostřední blízkosti na start koukat a nic nevidět... (Půl hodiny po startu je nad kosmodromem jasně modrá obloha.)

Pátek 16. října 2009

Rusko potvrilo, že v příštím roce plánuje vypustit čtyři pilotované lodě Sojuz (designace a data startů viz blog 25. září 2009) a šest zásobovacích lodí Progress (M-04M 3. února, M-05M 28. dubna, M-06M 30. června, M-07M 27. července, M-08M 31. srpna a M-09M 27. října 2010) k Mezinárodní kosmické stanici. Když si k tomu připočítáme plánovaných pět startů raketoplánů (data opět viz blog 25. září 2009) plus japonský náklaďák HTV-2 (červenec 2010) a možný premiréový přílet lodi Dragon (plán srpen 2010), bude v roce příštím na ISS poměrně rušno. Neb hovoříme až o sedmnácti "příletech".

Společnost Virgin Galactic oznámila, že ji lákají nejen suborbitální lety a kosmická turistika, ale že by se ráda postupně zapojila i do dopravy nákladů na oběžnou dráhu. První zařízení chce s pomocí vlastní technologie vypustit v roce 2013 nebo 14.

Americká lunární sonda LRO se "usadila" na pracovní dráze a začala vysílat snímky s rozlišením půlmetrových detailů.

Minulé číslo Technického týdeníku (20/2009) a článek "Made in Přibyl" - tentokrát na téma "Svět pod asijským Měsícem".

Čtvrtek 15. října 2009

Ve dnech 22. a 23. října 2009 se na zámku Štiřín uskuteční mezinárodní konference "1st EU-ESA International Conference on Human Space Exploration" (První společná konference EU a ESA o průzkumu vesmíru lidmi). Zúčastnit se jí mají i někteří evropští kosmonauti: v programu jsou Thomas Reiter (Německo) i Claudie Haigneré (Francie). Šíří se spekulace o tom, že by dorazit mohl i kompletní letošní oddíl evropských kosmonautů - v programu je zmíněno jejich "představení", ale jmenovitě tam uvedeni nejsou. Navíc je to bod, který má vyhrazeno jen pár minut, takže je opravdu otázkou, zdali bude na Štiříně ona šestice přítomná. Hezké by to bylo...

NASA a americké letectvo oznámily, že připravují plán na to, jak by mohly časem vzniknout vícenásobně použitelné soukromé kosmické dopravní systémy, které by fungovaly na komerční bázi. Dnes jsou prakticky všechny rakety, družice, stanice, kosmické lodě apod. vytváření v jednotkových sériích přesně "na míru" požadavkům zákazníka. Komerční nabídka by přitom znamenala, že bude existovat univerzální produkt, který bude nabízený na trhu různým subjektům - a ty by si jej dle potřeby zakupovaly "jako housky v krámě" (což je taky de facto standardizovaný produkt - zatímco narozeninový dort představuje onen kusový výrobek "na míru").

Páté letošní vydání obměsíčníku Kozmos, přispěl jsem článkem "Apollo byla skutečná věda".

Středa 14. října 2009

Koukám se na americký server Collectspace - a při pohledu na rubriku "Setkání s kosmonauty" (najdete ji na pravé straně) musím s potěšením konstatovat, že se nám fotografiemi podařilo "vytlačit" téměř všechny ostatní přispěvatele. A to zásluhou kongresu ASE. (Malá poznámka: podívejte se na odkaz co nejdříve. Neb je průběžně doplňován, je pravděpodobné, že v horizontu dnů či týdnů zase někdo či něco vytlačí nás.)

Zubatá s kosou si v posledních týdnech nějak vzpomněla na oblast kosmonautiky. Navždy nás opustili kosmonaut Pavel Popovič (viz blog 1. října 2009) i neletění kandidáti Nikolaj Porvatkin (viz blog 2. října 2009) a Fernando Caldeiro (viz blog 5. října 2009). Nyní se k nim přidal i pilot Michael Vondroušek, který byl v roce 1976 mezi posledními čtyřmi finalisty ve výběru na prvního československého kosmonauta. Navždy nás opustil 8. října 2009. (Pro úplnost: kromě něj byli ve finální čtveřici ještě Ladislav Klíma, OLdřich Pelčák a Vladimír Remek. Jak víme, Vladimír Remek nakonec oběžné dráhy dosáhl, náhradníka mu dělal Oldřich Pelčák. O bronzové místo se dělili právě Vondroušek a Klíma.)

Ještě doplnění včerejší informace týkající se ukončování provozu raketoplánů: NASA zvažuje, že by stroj Discovery po hsitoricky poslední plánované misi STS-133 nepřistál na obvyklé Floridě, ale v Kalifornii na Edwardsově letecké základně. Toto místo se obvykle používá až jako nouzová varianta při nepříznivém počasí, protože následný transport raketoplánu na Floridu je časově náročný a "nabourává" letový řád strojů. Přistání poslední mise STS-133 v Kalifornii by mělo umožnit "velkou cestu" raketoplánu po USA před návratem na Floridu - jakousi rozlučkovou parádu s mnoha plánovanými zastávkami.

Letectví+kosmonautika 10/2009 a třikrát články z mé dílny. "Příprava na svět bez raketoplánů" (před startem STS-129), "Labutí píseň programu Ares-1?" (před startem zkušební rakety Ares-1X) a "Jižní Korea na hvězdy nedosáhla" (neúspěšný start rakety KSLV/Naro-1 - viz blog 26. srpna 2009).

Úterý 13. října 2009

Po definitivním schválení mise raketoplánu Discovery STS-133 (září 2010) stejně jako po rozhodnutí o tom, že jí bude předcházet mise Endeavour STS-134 (červenec 2010) začala NASA připravovat i případný záchranný let STS-335. Ten by měl absolvovat raketoplán Atlantis a uskutečnil by se v případě, že Discovery STS-133 se nebude moci bezpečně vrátit. Mise STS-335 by startovala 15. prosince 2010: plány přitom počítají s tím, že případná "uvězněná" posádka by na stanici mohla fungovat nejméně do 23. února 2011 (s ohledem na zásoby apod.; je to 120 dní od plánovaného startu STS-133) a že někteří její členové by se mohli vracet v ruských lodích Sojuz. Posádka záchranné mise STS-335 by byla čtyřčlenná.

Není dokonce vyloučeno, že mise STS-335 bude "přetavena" v regulérní let STS-135, který by absolvovala čtyř- až pětičlenná posádka a který by byl "tvrdě zásobovací". Už dnes mají Američané vítr z toho, že na stanici nebudou mít několik let přístup a snaží se redukovat svoji závislost na zahraničních dopravních prostředcích alespoň v oblasti nákladní. Na misi by ale bylo potřba uvolnit dodatečné prostředky. Hlavní nádrž pro ni k dispozici bude: jde o ET-122, která byla v roce 2005 poškozena v továrně Michoud Assembly Facility hurikánem Katarina a která byla poté vyřazena z letového stavu. Nyní ale prochází rozsáhlými opravami. K dispozici je i nepoužitá nádrž ET-94, u ní je ale jiný problém: není z třídy SuperLightWeight, takže je poměrně těžká a pro dopravu na ISS se nehodí, protože její použitá by dramaticky snížilo nosnost raketoplánu. Pro úplnost dodáváme, že existují vyrobené i díly pro nádrže ET-139 a -140 (jejich "kýl" byl položen pod označením ET-140 a -141, ale protože ET-139 se nestihla začít vyrábět, byly přejmenovány). Výrobce nádrží (Lockheed Martin) tvrdí, že v případě potřeby je možné tyto dva exempláře dokončit na svařovacích stavech pro program Ares, které v továrně zanedlouho nahradí stávající techniku (pro program raketoplánů).

Dnes několik fotografií ze série "Jak jsem přišel (resp. jak jsme přišli) k podpisům členů letošního oddílu evropských kosmonautů" (viz blog 21. a 23. září 2009). Aneb malá vzpomínka na výlet do Německa, který byl nesmírně plodný a úspěšný...

Pondělí 12. října 2009

Po úspěšném přistání ruské kosmické lodi Sojuz TMA-14 s trojicí Gennadij Padalka (Rusko), Michael Barratt (USA) a Guy Laliberté (Kanada) na palubě převzal velení Mezinárodní kosmické stanice poprvé v historii neruský či neamerický kosmonaut: Frank De Winne z Belgie (jinak člen oddílu ESA).

Sonda LCROSS splnila v pátek 9. října 2009 dle plánu svůj úkol. Tím skončila fáze letová a nyní je před vědci několik týdnů (možná let) vyhodnocování, než na základě zjištěných dat co nejpřesněji interpretují, cože a proč vlastně bylo detekováno. Při této příležitosti jsem se objevil (s horečkou, počínající chřipkou, sotva lezouce - dokonce jsem ve studiu při čekání na vysílání usnul na gauči; vysílalo se mimochodem ze Zlína, neb jsem byl od pátku v rámci projektu "start prvního slováckého raketoplánu" v Uherském Brodě a do studia mě napůl v bezvědomí vezla manželka) v živém vysílání pořadu Události, komentáře.

Neděle 11. října 2009

Dnes mimořádně i v neděli - neboť národ kosmický si bezesporu zaslouží být o historických událostech informovaný z první ruky. Včera (zásluhou psího počasí o něco později, než se plánovalo) byly zažehnuty motory prvního moravského raketoplánu se psem-kosmonautem Haskem (plemeno západosibiřská lajka) a pomocí speciálního zařízení GUSTA (Gravitační Urychlovač STArtu) se stroj uvedl do pohybu. Následující fotoreportáž ukazuje, co tomuto historickému okamžiku předcházelo a co po něm následovalo. První snímek ukazuje připravený raketoplán před transportem na vypouštěcí komplex, na druhém snímku chrání "otec" celého projektu (kterému mimochodem patří velký DÍKY za nápad, realizaci, organizaci, technické zajištění, elán, nadšení atd.) Zbyněk Kaisler citlivé motory stroje před necitlivým deštěm.

Jakmile se počasí trochu umoudřilo, následoval transport stroje na komplex. Povšimněte si, že zatímco Američané používají pro své raketoplány Crawler, na Slovácku nasadili Walker. Naštěstí dopoledne bylo počasí ještě relativně solidní, a tak se celý startovací komplex dal připravit (byť to chvílemi připomínalo pohádku o veliké řepě).

Raketoplán je s milimetrovou přesností umisťovaný na vypouštěcí zařízení - aby z něj následně obslužná plošina po prověrkách všech systémů vyjmula schránku pro psa-kosmonauta (zlými jazyky označovanou i kvůli své tvarové podobnosti a barevné úpravě jako "rakev").

S raketoplánem na rampě se vyfotografovaly přítomné záchranné jednotky - i naše rodina (v obleku a polobotkách jsem v rozbláceném poli ještě nikdy neběhal - ovšem slovy klasika: "Jednou s tím začít musíš.").

Jakmile se počasí umoudřilo, zahájilo svoji činnost řídící středisko startu - a pak byl přivedený pes-kosmonaut. Na druhém snímku prochází poslední předletovou lékařskou (či spíše veterinární) prohlídkou za asistence početného davu dětí (ostatně, celkem na akci bylo dle údajů pořadatelů nejméně 350 lidí!).

A přichází kýžený okamžik: hlavní organizátor trochu nečekaně a bez předchozího odpočítávání mává rukou (asi jsem v tu chvíli nebyl jediný, kdo si vzpomněl na Trhák nebo jiné podobné filmy), zažehují se motory a souběžně je aktivován GUSTA. (Z vlastní startovací a letové fáze snímky zatím nemám, ale vidět ji lze na serveru YouTube - vřele doporučuji shlédnout!) Dav utichá, protože raketoplán se skutečně odpoutává od rampy a nabírá výšku! (Nejvíce překvapený je v tu chvíli asi otec projektu Zbyněk Kaisler stojící vedle mě: ještě ráno tvrdil, že historický úspěch bude, když stroj jakýmkoliv způsobem opustí rampu.) Po poměrně dlouhém letu se ale raketoplán ve vzduchu "postaví na zadí", gravitace vítězí - a on se kolmým pádem poroučí k zemi!

Ihned po dopadu vybuchují palivové nádrže a řídící středisko žádá o okamžitý zásah přítomných záchranných oddílů. Chceme zpátky svého psa-hrdinu, nechceme po poli sbírat psí kusy!

Několik jednotek hasičů je na místě cobydup a okamžitě zahajují boj o život nejlepšího přítele člověka.

Plameny jsou brzy zkrocené, místo dopadu je za nadšeného aplausu davů ještě pro sichr zalito pěnou. Jakmile hasiči prohlásí oheň za definitivně zlikvidovaný, nastupuje slovácká parta záchranářů, která začíná s pomocí rázných úderů seker a páčidel vyprošťovat kabinu se psem-kosmonautem (ani z této fáze prozatím fotografie nemám k dispozici). Pozorujíce vervu záchranářů, s jakou proměňují do té doby jednolitý raketoplán v kůlničku na dříví, začínám se o život statečného zvířete skutečně bát. Ale vše dobře dopadlo, z trosek stroje čtyřnohý odvážlivec vybíhá radostně vrtěje ze skafandru ocasem. Děti se slzami málem na krajíčku radostně výskají: "Pejsek žije!"

Na místo neštěstí vzápětí nastupuje tým vyšetřovatelů, aby pátral po přesných příčinách nehody (nebo alespoň po větších chuchvalcích pěny, se kterými lze házet či se dá něco jiného smysluplného podnikat).

Nyní s dovolením budu citovat sám sebe, a to slova kterými jsem uzavíral komentování včerejší akce "start prvního slováckého raketoplánu": "Na tomto místě bych rád poděkoval otci a realizátorovi této akce Zbyňkovi Kaislerovi za to, že má sny, že je dokáže přetavit v realitu - a že nám umožňuje být u toho. Děkujeme moc!"

Pátek 9. října 2009

Dnes ve 13:30 středoevropského letního času má na povrch Měsíce dopadnout sonda LCROSS - přesněji obě její části (jak prázdný stupeň Centaur rakety Atlas-5, tak vlastní sonda). Cílem sebevražedné mise je pokusit na Měsíci či pod jeho povrchem nalézt stopy vody.

Večer v 19:30 hod budu přednášet na uherskobrodské hvězdárně na téma "Nenaplněné sny aneb kosmické projekty, které nedostaly příležitost". A k tomu připomínám zítřejší akci "Morava míří do kosmu: Start prvního slováckého raketoplánu" (viz blog 5. října 2009). Akce má nově i svoji vlastní webovou stránku. Podrobnosti zazní i dnes po 15. hodině na Českém rozhlase Brno.

Po "brněnské středě" jsme se vydali na "lov lebek" do Prahy. Jak jsme dopadli, posuďte sami. Na první řádku je logo kongresu ASE, na druhém pohled do sálu s "nauty". Řádky číslo dva až deset jsou ze série "Marek a...". Druhý řádek: Owen Garriott, Alexandr Balandin. Třetí řádek: Chris Hadfield (Kanada), Šejch Mušafar Šuchor (Malajsie), Vladimír Remek (Československo). Čtvrtý řádek: Russell Schweickart, Vance Brand (oba USA), Ji So-jeon (Jižní Korea). Pátý řádek: Jean Francois-Clervoy (Francie), Franz Viehbock (Rakousko), Vladimir Šatalov (Rusko). Šestý řádek: Catherine Colemanová (USA), Vladimir Aksjonov (Rusko), John Fabian+Karol Bobko (oba USA). Sedmý řádek: Jerry Ross+Hank Hartsfield, Roger Crouch+Richard Richards, Jake Garn (všichni USA). Sedmý řádek: Kojči Wakata (Japonsko), Richard Garriott (USA), Pavel Vinogradov+Jurij Usačov (oba Rusko). Devátý řádek: Anatolij Filipčenko (Rusko), Russell Schweickart (USA), Sergej Avdějev+Alexej Leonov (oba Rusko). Absolvované mise u jednotlivých kosmonautů ani nevypisuji...

Čtvrtek 8. října 2009

Americký prezident Barack Obama včera naznačil, že Bílý dům pravděpodobně schválí zvýšení financování pro NASA (aby se lidé mohli vydat "dále" - neb podtitul Vize vyhlášené minulým prezidentem USA je "na Měsíc, na Mars a dále), ale nenaznačil, která z navržených variant nakonec zvítězí. Přehled variant - viz blog 9. září 2009, první dvě tak (teoreticky) vypadají ze hry.

Fotografie ze středečního "lovu (osmnácti!) kosmonautů" v Brně. Na prvních dvou snímcích je slavnostní poklepání základního kamene nového brněnského Exploratoria (přestavba hvězdárny). Nejprve se kladívka chopil Jake Garn, po něm Vladimir Ljachov (který prokázal nadprůměrnou sílu a kladívko vrátil ve dvou kusech). Třetí snímek: já a Oleg Kotov. Druhý řádek zachycuje moji maličkost: jednak se Sergejem Avdějevem (který přijel na kongres osobním autem až z Moskvy!) a jednak s Ji So-jeon. Třetí řádek: já plus Ivan Bella, trojice astronautů v Moravském zemském muzeu (zleva Roger Crouch, Richard Richards a Jerry Ross). Čtvrtý řádek zachycuje "odchyt" kosmonautů před knihovnou Jiřího Mahena. Nejprve trojice Serebrov-Ljachov-Balandin. Potom já sólo s Ljachovem - a nakonec Marek v objetí (tentokráte neškodného) ruského medvěda.

Středa 7. října 2009

Motto (večerejšího) dne (aneb co mě napadlo, když jsem včera moderoval jistou konferenci): "Chtěl bych zhubnout jako Invex."

Společnost SeaLaunch po svém bankrotu (viz blog 24. června 2009) intenzivně pracuje na novém podnikatelském plánu a způsobu financování. Vedení společnosti doufá, že ochrana před věřiteli bude ukončena v prvním čtvrtletí příštího roku - a že před koncem roku 2010 se uskuteční další start do vesmíru. Nový obchodní plán počítá s tím, že společnost bude zisková už při čtyřech startech do vesmíru ročně - dosud se do černých čísel dostávala až po pěti startech. Společnost má přitom nyní tři pevné kontrakty na vypuštění družic (jeden od Intelsatu, dva od Eutelsatu; další dva kontrakty má její dceřinná firma Land Launch - ale ty nyní začala fungovat jako samostatná jednotka) a několik opcí (které jsou ale hodně virtuální - mohou, ale nemusí vyjít).

Poklad se dá najít všude - i ve vlastní sbírce podpisů (zvláště, pokud již několik let nemá čas pořádně v ní uklidit, takže spíše než sbírku připomíná krabici plnou papírového odpadu). Minulý týden zemřel neletěný kosmonaut Porvatkin (viz blog 2. října 2009), přičemž po letmém nahlédnutí do "tříděné" části sbírky jsem dospěl k názoru, že ho nemám a asi nikdy mít nebudu. O víkendu jsem se pak ponořil do netříděné části, abych něco našel - a našel jsem i "prémii". Hromádku (portréty, podepsané snímky techniky, kartičky...) podpisů Nikolaje Porvatkina. Začal jsem vážně uvažovat o tom, že by si sbírka zaloužila utřídit - třeba se mi za to něj odvděčí...

Úterý 6. října 2009

Indie jedná s Ruskem o nákupu "turistické" lodi Sojuz - tedy lodi, ve které by letěli dva její specialisté plus profesionální ruský kosmonaut coby velitel. Nešlo by ale o turisty v klasickém slova smyslu (jde tady spíše o srovnání s podobnými plány společnosti Space Adventures, která nedostatek místo v ruských lodích pro své platící zákazníky chce od roku 2012 řešit nákupem extra lodí Sojuz), nýbrž o kandidáty pro let na nové indické pilotované lodi. Ti by tak mohli získat "kosmické ostruhy" (= zkušenosti), což by následně zjednodušilo její testování.

V roce 2015 plánuje Rusko vypustit do vesmíru laboratoř Oka-T, která bude létat po dobu nejméně pěti let na oběžné dráze a více či méně pravidelně se připojovat k Mezinárodní kosmické stanici. Zde pak kosmonauti provedou vyhodnocení uskutečněných experimentů, odeberou vzorky a připraví nové pokusy: Oka-T bude představovat samostatně létající platformu (protože prostředí stanice působí díky přítomnosti posádky a dalším vlivům na mnoho experimentů rušivě). Připomínám, že podobný koncept volně létající plošiny zvažovala už v osmdesátých letech Evropa i Spojené státy, ale nakonec od něj z finančních důvodů ustoupili - a že i něm hovořilo i Rusko při programu stanice Mir (také zde za nerealizací hledejme peníze).

Včera začal v Praze celosvětový kongres "účastníků kosmických letů" (jak zní hodně volný, ale výstižný překlad organizace Association of Space Explorers - ta sdružuje jen osoby, které měly tu čest vydat se na oběžnou dráhu). V první řadě dvě fotografie ze zahajovacího ceremoniálu. Ve druhé řadě moje maličkost s ruským kosmonautem Alexejem Leonovem (veterán z letů Voschod-2/1965 a Sojuz-19/1975) a jihokorejskou kosmonautkou Ji So-jeon (Sojuz TMA-12/2008). Ve třetí řadě: Vance Brand (Apollo-ASTP/1975, Columbia STS-5/1982, Challenger STS-41B/1984 a Columbia STS-35/1990), Catherine Colemanová (Columbia STS-73/1995, Columbia STS-93/1999 a nyní se připravuje na start Sojuz TMA-20/2010), Richard Garriott (syn astronauta Owena Garriotta; Sojuz TMA-13/2008) a Charles Walker (Discovery STS-41D/1984, Discovery STS-51D/1985 a Atlantis STS-61B/1985). Ve čtvrté řadě: Alexandr Serebrov (Sojuz T-7/1982, Sojuz T-8/1983, Sojuz TM-8/1989 a Sojuz TM-17/1993), Alexandr Alexandrov (Bulharsko, Sojuz TM-5/1988), Viktor Afanasjev (Sojuz TM-11/1990, Sojuz TM-18/1994, Sojuz TM-29/1999 a Sojuz TM-33/2001) a Yang Li-wej (první čínský kosmonaut, Shenzhou-5/2003). Na kongresu jsem strávil celý den (a to se určitě s účastníky kongresu ještě někde potkám - např. ve středu mají být v Brně) - FANTASTICKÉ! Osobní setkání s legendami kosmických letů, prima atmosféra, hromady podpisů kosmonautů... (Ale o tom zase až někdy jindy.)

Pondělí 5. října 2009

Fernando "Frank" Caldeiro byl vybraný k letu do vesmíru coby člen šestnáctého oddílu NASA v roce 1996. Úspěšně prošel základním výcvikem, nikdy se ale nedočkal nominace do žádné posádky. A bohužel už ani nedočká: v sobotu 3. října 2009 definitivně prohrál svoji téměř tři roky trvající bitvu s mozkovým nádorem...

Start premiérové rakety Sojuz-ST z kosmodromu Kourou (stát Francouzská Guayana byl opět odložen - viz blog 4. září 2009). Tentokrát z dubna na ne dříve, než červen 2010.

Nevíte-li, co se sobotou 10. října 2009, vřele doporučuji zamířit do Uherského Brodu. Chystá se tam start prvního moravské rakety - či přesněji, slováckého raketoplánu. Posádka má být psí, cílem je Měsíc. Raketoplán je již dokončený (první snímek výroba, druhý snímek návrh, třetí grafické úpravy povrchu do slováckých motivů, čtvrtý snímek zachycuje test motorů) a posádka ve výcviku (ten je přitom náročný a ne všichni kandidáti jej zvládnou - pátý snímek). Kromě startu raketoplánu bude odpoledne plné her a zábavy pro děti i dospělé. Jak avizují organizátoři: "Dojděte fšeci, to ste ešče neviděli!" (Další informace najdete na webu uherskobrodské hvězdárny - hledejte datum 3. října 2009.)

Pátek 2. října 2009

Manévry kolem data startu raketoplánu Atlantis STS-129 připomínají skutečné "škatule, škatule, hejbejte se". Je totiž nutné splnit následující podmínky:

  • Start se může uskutečnit v listopadu 2009 od 9. do 20.
  • Jenže... Na 10. listopadu plánuje Rusko vypuštění svého modulu MIM-2 - ten se má spojit s kosmickou stanicí 12. listopadu. Protože Rusové nemohou (nechtějí? - ale to není podstatné) start uspíšit či odložit, může Atlantis startovat nejdříve 12. listopadu.
  • Jenže... Data 14. (hlavní) a 15. listopadu (záložní) má pro start rakety Atlas-5 s družicí Intelsat rezervovaná společnost ULA (United Launch Alliance). Když vezmeme v potaz, že překonfigurace telemetrických systémů na Floridě trvá 48 hodin, může Atlantis STS-129 startovat buď 12. nebo až 17. listopadu a později.
  • Jenže... Dny 17. a 18. listopadu (hlavní + záložní termín) má pro své potřeby rezervována jako startovací také ULA: tentokrát pro raketu Delta-4 s vojenskou komunikační družicí. Pro Atlantis zbývá 12. nebo 20. Na doplnění: 5. prosince se otevírá další "startovací okno" pro let k ISS. (Jenže... Raketoplán musí vzlétnout do 13., protože pak by u stanice byl zakotvený v době, kdy tam bude přilétat ruská loď Sojuz TMA-17. Což je proti bezpečnostním předpisům.)
  • Je vám toho málo? Pak vězte, že 17. listopadu bude vrcholit činnost meteorického roje Leonidy a 13. prosince roje Geminidy. Ani jeden z nich není považovaný za nebezpečí pro raketoplán nebo pro stanici, ale pro kosmonauty ve skafandrech ano. Atlantis STS-129 má přitom provést tři kosmické vycházky. Geminidy přitom mají vrcholit několik dní...
  • Pavel Popovič není jediným sovětským kosmonautem, který nás tento týden navždy opustil (viz blog 1. října 2009) - tím druhým se stal Nikolaj Stěpanovič Porvatkin (1932-2009), který ovšem měl tu smůlu, že mu nebylo dopřáno dosáhnout vesmíru a navždy zůstal "jen" kandidátem. Do výcviku byl zařazený v roce 1967 a v přípravě zůstal plných šestnáct let. Primárně se připravoval na lety v programech Sojuz VI a Almaz. Jeden čas se připravoval v posádce s Olegem Jakovlevem (také nakonec nikdy neletěl) pro setkávací misi dvou lodí v rámci testů lunárního stykovacího zařízení Kontakt (chystala se na rok 1972), ale k oficiálnímu jmenování posádky nikdy nedošlo.

    Dnes v nelidskou hodinu (6:35 středoevropského letního času) jsem byl mobilizován do Dobrého rána s Českou televizí. Téma: "kosmický turista" Guy Laliberté a jeho vesmírná výprava (mimochodem, po úspěšném středečním startu se dnes jeho loď Sojuz TMA-16 bezpečně připojila k Mezinárodní kosmické stanici). Na momentkách z televize si prosím povšimněte popisky u posledního snímku...

    Čtvrtek 1. října 2009

    Na hvězdárně v Prostějově se dnes koná "ústřední přednáška ke čtyřicátému výročí přistání prvních lidí na Měsíci" (jak praví leták). Já to nevymyslel - ale přednášet to budu. Začínáme v 18:00 hod, oficiální název je "Apollo známé, neznámé". Pro zájemce budu mít s sebou k dispozici také zvláštní vydání časopisu Svět (viz blog 24. července 2009) - a to za cenu 100 Kč/kus (běžná cena v maloobchodě 149,90 Kč).

    Společnost SpaceX zveřejnila, jaký že náklad ponese premiérová raketa Falcon-9. Půjde o "ořezanou" verzi kabiny Dragon (přesněji o technologický prototyp z pozemních zkoušek). Tato napůl kabina a napůl maketa jednak eliminuje jedno kritické místo z premiérového startu (aerodynamický kryt) a jednak pomůže získat cenná data o aerodynamickém, dynamickém, vibračním aj. namáhání v průběhu letu, které čeká skutečnou loď Dragon. Po prvním startu rakety Falcon-9 (má rezervované "startovací okno" z mysu Canaveral na 29. listopadu 2009, ale i podle představitelů společnosti SpaceX jde o "velmi, velmi optimistické datum") se na příští rok chystá trojice dalších - už s "ostrými" verzemi kabiny Dragon vyvinutými pro NASA v rámci programu COTS. Když všechno půjde hladce, měla by se třetí kabina koncem roku 2010 připojit k Mezinárodní kosmické stanici (přesněji: být zachycena mechanickým ramenem podobně jako třeba japonská loď HTV minulý měsíc - viz např. blog 17. září 2009).

    Pět dní před svými devětasedmdesátými narozeninami podlehl infarktu Pavel Popovič, čtvrtý sovětský a celkově šestý kosmonaut světa. Zemřel v sanatoriu na Krymu (úplně přesně: zemřel v nemocnici, kam byl ze sanatoria po infarktu převezen), kde se léčil z blíže neupřesněných zdravotních potíží. Zúčastnil se letu Vostok-4/1962 a Sojuz-14/1974. Sám sebe Popovič často označoval za prvního Ukrajince ve vesmíru: narodil se v roce 1930 nedaleko Kyjeva. Pavla Popoviče si s dovolením připomenu ukázkou ze své sbírky podpisů: např. na třetím řádku je obálka s podpisy posádky lodi Sojuz-14, na řádcích čtyři až šest je připomínka skupinového letu lodí Vostok-3 a -4. (Kéž by byli všichni hvězdní poutníci velkorysí jako Pavel Popovič, aby se dali takto dobře "zdokumentovat"...)

    TOPlist