Tomáš PŘIBYL – blog (nejen) o kosmonautice
www.kosmonaut.cz

Středa 30. září 2009

Led a led. Sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) nalezla na Marsu v čerstvých dopadových kráterech stopy ledu - a to v hloubce 0,5 až 2,5 metru. Studováno bylo pět dpadových kráterů, které prokazatelně neexistovaly ještě v první polovině rou 2008. Zároveň bylo oznámeno, že na Měsíci byly nalezeny stopy vody (pod hranicí půl procenta hmotnosti). A to na základě dat ze sond Chandrayaan-1, Deep Impact a Cassini. Zajímavé je, že zmrzlá voda (resp. její chemická vazba, takže není nakonec vyloučeno i jiné vysvětlení) byla nalezena i relativně blízko rovníku a navíc jen na osvětlených místech (dáno pozorovací metodou). Nejsou tak vyloučena budoucí překvapení. V této souvislosti se NASA rozhodla změnit místo dopadu sondy LCROSS (9. října 2009) z kráteru Cabeus-A na Cabeus, neboť tento vykazuje nejvyšší koncentraci vodíku v jižní polární oblasti Měsíce.

Dnes v 10:45 hod (plus minus) bych se měl objevit na ČT24 - tématem bude informační bezpečnost. Přesněji tzv. společenské sítě (někdy naprosto otrocky překládané jako "sociální sítě", a to z anglického "social networks") a jejich (ne)bezpečnost.

V pátek 25. září 2009 (konečně) odstartovala do vesmíru raketa Delta-2 s dvojicí družic STSS: raketa, kterou jsme viděli připravovanou ke startu na mysu Canaveral již letos v květnu (viz blog 17. května 2009).

Úterý 29. září 2009

Je to spíše osobní záležitost, ale potěší... "Náš" motor z testu 26. října 2008 (výrobní číslo 2061) se dočkal své letové nominace: při misi Endeavour STS-130 (plánovaný start 4. února 2010) poletí na pozici číslo dvě na svoji první výpravu do vesmíru.

"Space Artifacts Serie" (viz blog 18. září 2009) pokračuje i v roce 2010, kdy si zájemci budou moci zakoupit kousek látky pokrývající skafandr astronautů v programu Apollo (tento letěl k Měsíci ve velitelském modulu Apolla-14 Kitty Hawk; věnoval Edgar Mitchell), útržek z paluní dokumentace Apolla-16 (byl na Měsíci v lunárním modulu Apolla-16 Orion; věnoval Charles Duke) a kousek z dlaždice z tepelné ochrany raketoplánu Discovery, která byla na jeho prvních čtyřech misích a která byla nahrazena po letu STS-51D (věnoval Don Williams).

Česká republika má letos štěstí na významné návštěvy - po americkém prezidentovo Barackovi Obamovi (viz blog 6. dubna 2009) navštívil naši zemi i papež Benedikt XVI. Ten zavítal jako historicky první papež i do našeho rodného a domovského Brna.

Pátek 25. září 2009

Protože byly doniminovány posádky lodí Sojuz (a tím i budoucích výprav na ISS) až do konce roku 2011 (kromě několika členů posádek záložních), přináším jejich úplný seznam.

  • Sojuz TMA-16 (30. září 2009): Maxim Surajev (Rusko, nováček), Jeffrey Williams (USA, Atlantis STS-101/2000 a Sojuz TMA-8/2006), Guy Laliberé (Kanada, nováček). Záložní posádka: Alexandr Skvorcov (Rusko, nováček) a Shannon Walker(ová) (USA, nováček), Barbara Barrett(ová (USA, nováček).
  • Sojuz TMA-17 (15. nebo 21. prosince 2009 2009): Oleg Kotov (Rusko, Sojuz TMA-10/2007), Sojči Noguči (Japonsko, Discovery STS-114/2005) a Timothy Creamer (USA, nováček). Záložní posádka: Anton Škaplerov (Rusko, nováček), Satoši Furukawa (Japonsko, nováček) a Douglas Wheelock (USA, Discovery STS-120/2007).
  • Sojuz TMA-18 (2. dubna 2010): Alexandr Skvorcov (Rusko, nováček), Michail Kornijenko (Rusko, nováček) a Tracy Caldwell(ová) (USA, Endeavour STS-118/2007). Záložní posádka: Alexandr Samokutajev (Rusko, nováček), Andrej Borisenko (Rusko, nováček) a Scott Kelly (USA, Discovery STS-103/1999 a Endeavour STS-118/2007).
  • Sojuz TMA-19 (30. května 2010): Fjodor Jurčichin (Rusko, Atlantis STS-112/2002 a Sojuz TMA-10/2007), Shannon Walker(ová) (USA, nováček) a Douglas Wheelock (USA, Discovery STS-120/2007). Záložní posádka: Dmitrij Kondratěv (Rusko, nováček), Paolo Nespoli (ESA/Itálie, Discovery STS-120/2007) a Catherine Coleman(ová) (USA, Columbia STS-73/1995 a Columbia STS-93/1999).
  • Sojuz TMA-01M (29. září 2010): Alexandr Kaleri (Rusko, Sojuz TM-14/1992, Sojuz TM-24/1996, Sojuz TM-30/2000 a Sojuz TMA-3/2003), Oleg Skripočka (Rusko, nováček) a Scott Kelly (USA, Discovery STS-103/1999 a Endeavour STS-118/2007). Záložní posádka: Sergej Volkov (Rusko, Sojuz TMA-12/2008), Sergej Revin (Rusko, nováček) a Ronald Garan (USA, Discovery STS-124/2008)
  • Sojuz TMA-20 (start 30. listopadu 2010): Dmitrij Kondratěv (Rusko, nováček), Paolo Nespoli (ESA/Itálie, Discovery STS-120/2007) a Catherine Coleman(ová) (USA, Columbia STS-73/1995 a Columbia STS-93/1999). Záložní posádka: Anatolij Ivanišin (Rusko, nováček), Satoši Furukawa (Japonsko, nováček) a Michael Fossum (USA, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-124/2008).
  • Sojuz TMA-21 (31. března 2011): Aleksandr Samokutajev (Rusko, nováček), Andrej Borisenko (Rusko, nováček) a Ronald Garan (USA, Discovery STS-124/2008). Záložní posádka: Aleksandr Škaplerov (Rusko, nováček) a Sergej Revin (Rusko, nováček) a Daniel Burbank (USA, Atlantis STS-106/2000 a Atlantis STS-115/2006).
  • Sojuz TMA-02M (start 31. května 2011): Sergej Volkov (Rusko, Sojuz TMA-12/2008), Satoši Furukawa (Japonsko, nováček) a Michael Fossum (USA, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-124/2008). Záložní posádka: Oleg Kononěnko (Rusko, Sojuz TMA-12/2008), André Kuipers (ESA/Nizozemí, Sojuz TMA-4/2004) a Donald Pettit (USA, Endeavour STS-113/2002 a Endeavour STS-126/2008).
  • Sojuz TMA-22 (start 30. září 2011): Anton Škaplerov (Rusko, nováček), Sergej Revin (Rusko, nováček) a Daniel Burbank (USA, Atlantis STS-106/2000 a Atlantis STS-115/2006). Záložní posádka dosud nejmenována.
  • Sojuz TMA-03M (start 20. listopadu 2011): Oleg Kononěnko (Rusko, Sojuz TMA-12/2008), Donald Pettit (USA, Endeavour STS-113/2002 a Endeavour STS-126/2008) a André Kuipers (ESA/Nizozemí, Sojuz TMA-4/2004). Záložní posádka: jmenován jen velitel Roman Romaněnko (Rusko, Sojuz TMA-15/2009).
  • A pro úplnost sumarizace posádek raketoplánů (není-li uvedeno jinak, jde o astronauty USA):

  • Atlantis STS-129 (12. listopadu 2009): Charles Hobaugh (Atalntis STS-104/2001 a Endeavour STS-118/2007), Barry Wilmore (nováček), Leland Melvin (Atlantis STS-122/2008), Randolph Bresnik (nováček), Michael Foreman (Endeavour STS-123/2008) a Robert Satcher (nováček). "Dolů" navíc poletí Nicole Stottová (Discovery STS-128/2009).
  • Endeavour STS-130 (4. února 2010): George Zamka (Discovery STS-120/2007), Terry Virts (nováček), Kathryn Hire(ová) (Columbia STS-90/1998), Stephen Robinson (Discovery STS-85/1997, Discovery STS-95/1998 a Discovery STS-114/2005), Robert Behnken (Endeavour STS-123/2008) a Nicolas Patrick (Discovery STS-116/2006).
  • Discovery STS-131 (18. března 2010): Alan Poindexter (Atlantis STS-122/2008), James Dutton (nováček), Dorothy Metcalf-Lindenburger(ová) (nováček), Stephanie Wilsonová (Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-120/2007), Richard Mastracchio (Atlantis STS-106/2000 a Endeavour STS-118/2007), Naoko Jamazaki (Japonsko, nováček) a Clayton Anderson (Atlantis STS-117/2007).
  • Atlantis STS-132 (14. května 2010): Kenneth Ham (Discovery STS-124/2008), Dominic Antonelli (Discovery STS-119/2009), Michael Good (Atlantis STS-125/2009), Piers Sellers (Atlantis STS-112/2002 a Discovery STS-121/2006), Stephen Bowen (Endeavour STS-126/2008) a Garrett Reisman (Endeavour STS-123/2008).
  • Endeavour STS-134 (29. července 2010): Mark Kelly (Endeavour STS-108/2001, Discovery STS-121/2006 a Discovery STS-124/2008), Gregory H. Johnson (Endeavour STS-123/2008), Edward Fincke (Sojuz TMA-4/2004 a Sojuz TMA-13/2008), Gregory Chamitoff (Discovery STS-124/2008), Andrew Feustel (Atlantis STS-125/2009) a Roberto Vittori (Itálie, Sojuz TMA-34/2002 a Sojuz TMA-6/2005).
  • Discovery STS-133 (16. září 2010): Steven Lindsey (Columbia STS-87/1997, Discovery STS-95/1998, Atlantis STS-104/2001 a Discovery STS-121/2006), Eric Boe (Endeavour STS-126/2008), Benjamin Drew (Endeavour STS-118/2007), Michael Barratt (Sojuz TMA-14/2009), Timothy Kopra (Endeavour STS-127/2009) a Nicole Stott(ová) (Discovery STS-128/2009).
  • A pokud už dnes hovoříme o budoucích kosmických výpravách, tak ať jsme monotematičtí: NASA zveřejnila oficiální emblémy prvních dvou výprav raketoplánů v roce 2010. Vlevo Endeavour STS-130 (únor 2010) a vpravo Discovery STS-131 (březen 2010).

    Čtvrtek 24. září 2009

    Společnost SpaceX získala po svém druhém úspěšném startu rakety Falcon-1 (viz blog 14. července 2009) několik kontraktů na dopravu nákladů na oběžnou dráhu. A to jednak se společností ORBCOMM na vynesení osmnácti družic její druhé generace mezi lety 2010 až 14 (počet zakoupených nosných raket nebyl zveřejněn, a protože neznáme ani přesnou hmotnost družic, můžeme se jen dohadovat - nejčastěji se uvádí, že budou vypuštěny s pomocí tří raket, každá by nesla šest kusů družic) a jednak se společností Astrium na vypuštění jedné družice pro dálková pozorování. Všechny tyto starty budou realizovány s pomocí nosiče Falcon-1e. Firma SpaceX zároveň informovala o tom, že premiérový nosič Falcon-9 bude sestavený na rampě v průběhu listopadu letošního roku - a že se s jeho vypuštěním počítá jeden až tři měsíce poté. To znamená, že by se start uskutečnil v období prosinec 2009 až únor 2010.

    První data ze sondy LRO ukazují, že nejchladnější místa ve sluneční soustavě jsou nám možná blíže, než jsme si mysleli: mělo by jít o některé krátery v oblasti jižního pólu Měsíce, ve kterých je "věčný stín". V některých oblastech se podařilo naměřit teplotu -238 stupňů Celsia a po ověření prý dokonce mínus 263 stupňů Celsia. Absolutní nula (hypotetický stav hmoty, kdy ustává veškerý tepelný pohyb částic) je přitom na hodnotě mínus 273,15 stupňů Celsia.

    Měsíčník Svět 10/2009 a můj článek "Postavíme výtah do vesmíru?" (název je lehce zavádějící, protože článek je obecně o nových a netradičních přístupech k dopravě nákladů do vesmíru - mnou dodaný název článku byl "Skončí kosmické rakety na smetišti?").

    Středa 23. září 2009

    Doplňuji informaci z minulého týdne (viz blog 16. září 2009): "poslední" díl seriálu Mars-44 se již objevil na stránkách ABC. A propo, víceméně náhodou jsem nalezl ještě jeden "kosmický" komiks (resp. jeden díl dnes již legendární série) k výročí Apolla-11: přímo na stránkách společenského týdeníku Reflex.

    NASA se už rozhodla, kdy se pokusí vypustit raketu Ares-1X. Když jsem na blogu 22. září 2009 psal, že "start rakety Ares-1X se nejspíše opět posune", měl jsem na mysli odklad. NASA se ale vzhledem k hladkému průběhu dosavadních testů o "předsunutí" startu na úterý 27. října 2009 (nebezpečí pro raketoplán Atlantis STS-129 v případě havárie rakety při startu nakonec bylo vyhodnoceno jako zanedbatelné: raketoplán bude od 14. října 2009 na své rampě 39A). Startovací okno je od 8:00 do 12:00 hod místního času. Doprava na rampu 39B Kennedyho kosmického střediska je plánovaná na 19. října 2009.

    Nejen, že mám ve sbírce kompletní podepsané fotografie s letošním evropským oddílem kosmonautů (viz blog 21. září 2009), ale jsem šťastným vlastníkem také všech individuálních podepsaných fotografií členů tohoto oddílu - samozřejmě včetně nezbytných osobních věnování. První řada (zleva): Andreas Mogensen (Dánsko), Timothy Peake (Velká Británie) a Alexander Gerst (Německo). Druhá řada (zleva): Thomas Pesquet (Francie), Luca Parmitano a Samantha Cristoforetti(ová) (oba Itálie).

    Úterý 22. září 2009

    Protože Steven Lindsey (viz blog 21. září 2009) končí ve funkci šéfastronauta (tedy osoby, která zodpovídá za každodenn chod oddílu a která navrhuje posádky - schvaluje je sice nejvyšší vedení NASA, ale právě na návrh šéfastronauta s tím, že k neschválení musí být opravdu závažné důvody), nahradí jej od počátku října v této funkci Peggy Whitsonová. Ta je veteránkou ze dvou dlouhodoých pobytů na ISS: v rámci páté a šestnácté základní posádky (starty Endeavour STS-111/2002 a Sojuz TMA-11/2008). Je historicky první ženou v této funkci - a pokud mě paměť neklame, také prvním "nepilotem" (Whitsonová se připravovala v rámci výcviku jako letová specialistka) v této funkci.

    Start rakety Ares-1X se nejspíše opět posune (viz blog 27. července 2009): důvodem je termínová a technická kolize se startem raketoplánu Atlantis STS-129. Start Aresu-1X se zatím připravuje na 31. října, start raketoplánu na 12. listopadu 2009. Panuje obava "co by se stalo, kdyby Ares-1X při vzletu havaroval": to by mohlo mít závažné důsledky na nedalekou rampu 39A a na ní stojící raketoplán. Ač je Ares-1X poskládaný z prověřených částí, jako celek letí v neobvyklém uspořádání a neobvyklé kombinaci (ostatně, právě proto je tento test připravovaný). Proto je startu věnována zvýšená pozornost a je hodnocený jako více než obvykle riskantní. Jako nejpravděpodobnější se v tuto chvíli jeví přenesení startu Ares-1X na druhou polovinu listopadu.

    V trafikách je za 49 Kč k mání nové kosmické DVD s názvem Uvnitř raketoplánu (a podtitulem Příležitost nahlédnout do vesmírného dopravního prostředku). Jedná se o 52 minut dlouhý dokument z produkce Discovery Channel (podotýkám, že dokument je z roku 1998, takže ne vše v něm je aktuální). Vyšel v pondělí 21. září 2009 - a na příští týden (přesněji na 29. září 2009) je avizovaný další dokuemnt podobného ražení. Jmenovat se bude "Uvnitř vesmírné stanice".

    Pondělí 21. září 2009

    Když jsem v pátek 18. září 2009 na blogu psal, že "jmenování poslední posádky STS-133 se očekává v řádu dní", netušil jsem, že ve skutečnosti půjde o řád hodin. Aneb historicky poslední posádka z programu raketoplánů je na světě. Velitelem bude Steven Lindsey (veterán z letů Columbia STS-87/1997, Discovery STS-95/1998, Atlantis STS-104/2001 a Discovery STS-121/2006), který je v současnosti šéfem oddílu astronautů. Tedy osobou zodpovědnou za nominace posádek: na závěr svého funkčního období si evidentně "přidělil" historickou misi. Pilotem je Eric Boe (veterán z letu Endeavour STS-126/2008). Do křesel letových specialistů usednou Benjamin Drew (Endeavour STS-118/2007), Michael Barratt (Sojuz TMA-14/2009), Timothy Kopra (Endeavour STS-127/2009) a Nicole Stottová (Discovery STS-128/2009). Je o - přinejmenším - zvláštní - sestavu. Proč? Barratt a Stottová v současné době pracují na Mezinárodní kosmické stanici: Barratt se přitom na Zemi vrací 11. října 2009, Stottová 20. listopadu 2009. Výcvik posádky k letu STS-133 přitom formálně začíná 1. října 2009! Kde je čas na poletovou rehabilitaci? Podobně Kopra: ten se vrátil z ISS před týdnem (12. září 2009). Copak je v oddíle amerických astronautů málo vhodných kandidátů? (Viz blog 17. srpna 2009.) Jaký dává smysl, že po dlouhodobých letech jsou astronauti nominováni ke krátkodobé zásobovací misi? Nebylo by lepší, kdyby naopak na raketoplánu někdo získal "ostruhy" před dlouhodobým letem? (Vím, že dnes nejsou v USA "hotoví" astronauti, kteří nemají žádný start - ale není lepší dát někomu druhý krátkodobý let před dlouhodobou výpravou?) Trochu na mě tato posádka působí dojmem "kamarádšoftu". Nominace STS-133 (plánované datum startu 16. září 2010) nám každopádně opět a rázně připomněla, že je zcela zbytečné hledat logiku tam, kde evidentně není.

    Japonský astronaut Takao Doi (Columbia STS-87/1997 a Endeavour STS-123/2008) dal k 13. září 2009 vale své mateřské kosmické agentuře JAXA a vrhl se na práci pro Organizaci spojených národů. Příjemným zjištěním je, že jeho pracoviště je ve Vídni - coby kamenem dohodil...

    Sbírka podpisů kosmonautů se mi rozšířila o fotografie podepsané všemi členy letošního výběru evropských kosmonautů (viz blog 22. května 2009). Nechybí dokonce osobní věnování...

    Pátek 18. září 2009

    Když nebude radar, bude kosmonaut. Alespoň takto si to představuje ministr zahraničí České republiky (jako druhou eventualitu navrhuje zřízení pobočky vojenské akademie West Point ve střední Evropě). No, nevím. Do raketoplánu se to už nestihne (jmenování poslední posádky STS-133 se očekává v řádu dnů) a loď Orion je v nedohlednu. Kromě toho je Česká republika členem Evropské kosmické agentury (ESA), z čehož plyne (byť dobrovolný) závazek zříci se národních pilotovaných letů ve prospěch společných. Jak to funguje v praxi, je vidět třeba na případu Itálie, která má v nejnovějším šestičlenném oddíle ESA dva zástupce: a to právě proto, aby se její národní mise (v rámci dodávky hardware pro Mezinárodní kosmickou stanici tři krátkodobé lety na ISS a tři lety dlouhodobé) realizovaly pod hlavičkou ESA. Nebo nizozemského kosmonauta André Kuiperse: ač člen oddílu ESA, jeho první mise Delta (Sojuz TMA-4) byla v roce 2004 financovaná nizozemskou vládou, nyní se chystá na dlouhodobý let na ISS pod hlavičkou ESA. Španěl Pedro Duque je na tom podobně: poprvé letěl pod hlavičkou ESA na raketoplánu (Discovery STS-95/1998), podruhé za přímé finanční podpory své vlády na ruském sojuzu (mise TMA-3).

    Když už jsme u těch Italů, chce to trochu vysvětlení. Tři místa v krátkodobých misích v rámci montáže ISS obsadili Umberto Gudioni (Endeavour STS-100/2001), Paolo Nespoli (Discovery STS-120/2007) a Roberto Vittori (Endeavour STS-134/plán 2010). Kromě toho letěl Roberto Vittori dvakrát na lodi Sojuz (Sojuz TM-34/2002 a Sojuz TMA-6/2005), což ale byly národní mise financované přímo italským státem - ovšem realizované v úzké spolupráci s ESA. Co se dlouhodobých výprav týká, chystá se let Paola Nespoliho (start Sojuz TMA-20), další dva sloty jsou zatím neobsazené a s nejasným datem. Praxe je tedy taková, že kosmonauti jsou formálně členy oddílu ESA, odkud si je jednotlivé země "vypůjčují" pro své národní cíle. Jistě, jde o džentlmenskou dohodu a Česko jí není nikterak pevně vázáno. Pokud bychom ji ale obešli a udělali si vlastní národní program, můžeme si být jisti, že by nás tento krátkodobý přínos dlouhodobě poškodil - třeba tím, že by se Čechům na desítky let dopředu zavřela možnost členství v oddíle kosmonautů ESA (samozřejmě, že ne formálně, ale "jen" fakticky).

    Americký "Astronaut Autograph Club" končí. Jeho podstata byla taková, že jste si za určitý obnos (kolem pěti set dolarů) na rok zajistili předplatné - a každý měsíc do vaší poštovní schránky dorazila podepsaná fotografie nějakého astronauta. S tím, že jste věděli dopředu, kdo to bude - někdy šlo o jména tuctová, jindy o skutečné perly a rarity (např. členství za rok 2005 stálo 699 USD, ale krom jiných jste získali podpisy Buzze Aldrina, Alana Beana, Jerryho Carra, Scota Carpentera, Freda Haiseho, Jamese McDivitta či Rustyho Schweickarta). Výtěžek z prodeje šel na podporu nadace Astronaut Scholarship Foundation, počet předplatných byl ročně omezený na 350 osob. Po šesti letech fungování nyní tento "klub" končí. Ovšem pozor: vypadá to, že na jeho místo nastupuje jiná akce, a to "Space Artifacts Serie" (Řada kosmických artefaktů). Letos v jejím rámci máte za předplatné (699 USD) možnost získat tři artefakty prošlé vesmírem: kousek izolace z lunárního modulu Apolla-9, kousek materiálu z křesla lodi Apollo-13 a odřezek z pneumatiky z mise Atlantis STS-27.

    Čtvrtek 17. září 2009

    Pokud vše půjde podle plánu, má být v 21:50 hodin našeho času zachycena manipulátorem SSRMS japonská nákladní loď HTV-1. "Lovcem" má být astronautka Nicole Stottová, která bude mít na zachycení přesně 99 sekund. Potom bude hrozit kolize HTV-1 s Mezinárodní kosmickou stanicí a řídící počítač zahájí s lodí úhybný manévr. V takovém případě by se přiblížení muselo opakovat, paliva by mělo být dost. Držíme palce!

    Minulý pátek poprvé "ožila" testovací raketa Ares-1X. Jinými slovy: poprvé byla připojena na elektrický proud a byly aktivované její systémy.

    V pondělí 14. září 2009 začala formálně výstavba nového čínského kosmodromu Hainan. K dispozici by měl být v roce 2013, náklady na budování mají dosáhnout 5 miliard juanů, což je necelých 13 mld. Kč. Vlevo je pondělní pokládání základního kamene, na dalších dvou snímcích je vizualizace startovacího komplexu.

    Středa 16. září 2009

    Ke včerejší informaci o tom, že vyšlo nové číslo ABC dodávám: už v něm nevyšel zajímavě se vyvíjející komiks Mars-44 (viz blog 17. a 30. září 2008). Nový šéfredaktor se jej rozhodl v minulém čísle předčasně ukončit. Většinu dílů (v době psaní těchto řádků, velmi brzy pravděpodobně všechny vyšlé) je tak možné shlédnout na webu ABC - příběh je ale jaksi bez konce. Čest koncepční práci!

    "Poletí, nepoletí, poletí, nepoletí..." psal jsem v LK 8/2009 o ruské meziplanetární sondě Fobos/Grunt. Vše nyní nasvědčuje tomu, že se nakonec rozhodnutí zastaví v režimu "nepoletí": doporučili tak tento týden manažeři projektu. Překvapení to ale není - viz blog už 13. června 2007 a 17. dubna 2009). Překvapivé je spíše, že se Rusko rozhodlo pouhý měsíc před plánovaným startem.

    John Callas, projektový manažer robotů Spirit a Opportunity, včera varoval, že "je velmi reálná šance, že Spirit nebude schopen dostat se ven". Řeč je o uvíznutí robota, ke kterému došlo letos v květnu: Spirit se od té doby nepohnul a na Zemi probíhají usilovné simulace nejlepší metodiky směřující k jeho vysvobození (viz blog 10. září 2009 a 30. června 2009). Počítačové modely nyní převádějí to, co technici experimentálně zjistili v podmínkách pozemské gravitace, do podmínek panujících na Marsu. Podle nynějších plánů se první pokusy o pohyb Spiritu uskuteční nejdříve v říjnu. Kromě uvíznutí se robot potýklá s nedostatkem energie, neboť prachopvá bouře v srpnu zanesla jeho sluneční baterie a snížila dodávku energie na polovinu. Ukončení pohybu Spiritu by byla pochopitelně škoda: na druhé straně nesmíme zapomínat, že měl pracovat tři měsíce s možností prodloužení mise o další tři. Na Marsu přistál v lednu 2004...

    Z programu Mezinárodní kosmické stanice: nově uvolněná oficiální fotofgrafie posádky Sojuzu TMA-16 (zleva Guy Laliberté z Kanady, Maksim Surajev z Ruska a Jeffrey Williams z USA), který má startovat 30. září 2009, a emblém 23. základní posádky stanice. Tu budou tvořit posádky lodí Sojuz TMA-17 (start 21. prosince 2009) a TMA-18 (2. dubna 2010). Expedice-23 bude probíhat v dubnu a květnu 2010, jmenovitě se na ní budou podílet: Oleg Kotov, Alexandr Skvorcov, Michail Kornijenko (všichni Rusko). Timothy Creamer a Tracy Caldwell (USA) a Sojči Noguči (Japonsko).

    Úterý 15. září 2009

    "Porcování medvěda" v podobě kosmických raketoplánů začíná. NASA vyhlásila, ať se jí hlásí americké školy, muzea a další instituce, které by měly zájem o artefakty z programu raketoplánů. (Otázka vlastních raketoplánů se řeší samostatně - viz blog 18. prosince 2008.) Byť nebylo zveřejněno, jaké komponenty by měly být po posledním startu raketoplánu v příštím roce k mání, kontaktní webové stránky naznačují, že by kromě drobností (jídlo, skafandry, přístroje...) mělo jít i o simulátory z Houstonu nebo třeba o mikrobus Astrovan, kterým jezdí astronauti na start.

    Ač se se startem raketoplánu Atlantis k misi STS-129 formálně počítá 12. listopadu 2009, NASA veřejně deklarovala svůj zájem start o tři dny uspíšit. Atlantis by tak mohl - pokud se vše stihne - startovat již 9. listopadu 2009.

    Časopis ABC pokračuje ve vydávání kosmických vystřihovánkách: po sondě Cassini (viz blog 8. ledna 2009), raketoplánu (viz blog 30. června 2009) a "turistickém raketoplánu budoucnosti Spacetraveler" (viz blog 28. července 2009) v aktuálním čísle přináší sondu New Horizons (autor Ladislav Badalec). Měřítko 1:24, 69 číslovaných dílů (a snad kolem stovky celkově).

    Pondělí 14. září 2009

    Včera se zabil při havárii stíhačky F-16 izraelský pilot Asaf Ramon: nejstarší syn izraelského astronauta Ilana Ramona, který zahynul 1. února 2003 při zkáze raketoplánu Columbia.

    Ve vzorcích, které na Zemi dopravila ve svém návratovém pouzdře americká sonda Stardust (start únor 1999, návrat leden 2006) objevili vědci něco, co nazývají "základním stavebním kamenem života" - aminokyselinu glycin. Tento objev podporuje teorie, že by komety mohly být jakýmisi "rozsévači života" po galaxiích. Nebo alespoň katalyzátory jeho vývoje: některé aminokyseliny se mohly dostat na Zemi právě při dopadech komet. Objev je zajímavé, ale na druhé straně se jedná jen o jeden dílek při skládání puzzle života: život využívá dvaceti různých aminokyselin.

    Sonda LCROSS (viz blog 11. září 2009) zamíří do kráteru Cabeus A. Zároveň bylo oznámeno, že mise je nyní věnována na počest reportéra Waltera Cronikitea, jehož jméno je kromě jiného spojeno s komentování letů na Měsíc a dalších kosmických programů NASA. Zemřel letos v červenci (viz blog 20. července 2009).

    Letectví+kosmonautika 9/2009 a tři mé články: "Chci být druhý první" (rozhovor s astronautem Andrew Feustelem - viz blog 4. srpna 2009), "Poker na kosmické stanici" (před startem lodi Sojuz TMA-16) a "Falcon se naučil létat" (úspěšný start rakety Falcon-1 v červenci plus přípravy na start Falcon-9 v listopadu).

    Pátek 11. září 2009

    Dnes NASA oznámí finální výběr místa, do kterého se chystá nasměrovat dopadovou lunární sondu LCROSS (viz blog 28. srpna 2009).

    Augustinova komise často operuje s "novým" nosičem Ares-5 Lite. Šlo by o redukovanou verzi současného Aresu-5: nosnost zmenšené rakety na nízkou dráhu má být 140 tun nákladu na nízkou dráhu (pro srovnání: Saturn-5 měl cca 145 t, Ares-5 se plánoval 160 t plus 25 t loď Orion pomocí Aresu-1). Pro lunární výpravy se počítá s dvojicí startů (s tím, že jeden by nesl pilotovanou loď), takže celková nosnost by představovala 280 t nákladu oproti 185 t při sestavě Ares-5 plus Ares-1 (ovšem pozor, reálná bude trochu nižší, protože Ares-5 Lite potřebuje některé systémy nést dvakrát).

    Pěknou (byť trochu obsáhlou) reakci bývalého ředitele NASA Michaela Griffina na zprávu Augustinovy komise přináší server SpaceRef. Je tam hodně přesných postřehů. Například že je snadné kritizovat vývojové problémy Aresu-1 a Orinu a naopak vychvalovat jiné scénáře, které přitom existují jen na papíře. Že doporučení pro starty dvou raket Ares-5 Lite k Měsíci naprosto ignoruje zprávu vyšetřovací komise zkázy Columbie, která doporučila do budoucna oddělit posádku od nákladu. Že "nezávislé odhady nákladů" zmíněné v komisi jaksi postrádají své zdroje. Že si komise operativně pro různé scénáře měnila zadání (např. lety k asteroidům či martovým měsícům) a že se tedy jednotlivé varianty naprosto nedají srovnávat. (Což je svatá pravda: jednou se počítá s tím, podruhé s něčím jiným s úplně jinou technikou... Buď mohu srovnávat různé cíle s jednou technikou, nebo jeden cíl s různou technikou.)

    Ze tří velkých kosmických událostí dnes v noci (start japonské rakety H-2B s družicí HTV-1, test pětisegmentového motoru pro raketu Ares-1 a přistání raketoplánu Discovery STS-128) proběhly úspěšně jen první dvě: návratu raketoplánu z oběžné dráhy zabránilo špatné počasí. V noci na sobotu našeho času se má manévr opakovat - a v této souvislosti zmíním jednu zajímavost týkající se emblému mise. Na prvním návrhu emblému (zveřejněný na závěr loňského roku, viz blog 10. prosince 2008), který je úplně vlevo totiž v konfiguraci Mezinárodní kosmické stanice chyběl evropský modul Columbus - při vzniku emblému se totiž vzala jako základ stanice její grafická podoba z doby před připojením Columbusu (únor 2008). Později byla tato chybka odhalena a na oficiálních stránkách NASA je nyní k dispozici opravený emblém (viz druhý snímek). Třetí obrázek ukazuje detail ISS na původním emblému, čtvrtý detail emblému opraveného a pátý zvýrazňuje místo, kam "přibyl" Columbus.

    Čtvrtek 10. září 2009

    Ještě doplnění včerejší informace (blog 9. září 2009) o zprávě Augustonovy komise: ta je ke stažení na stránkách NASA. Dodávám, že Obamova administrativa nemá a nevzala si žádný termín, do kdy se ke zprávě a k budoucímu směrování americké kosmonautiky vyjádří. Stejně tak připomínám, že Augustinova komise má pouze doporučující hlas - a že se jí Obama nakonec stejně řídit nemusí, takže z pěti navržených scénřů přichází v úvahu i nějaká šestá možnost.

    Japonskou kosmonautiku i program Mezinárodní kosmické stanice dnes čeká velký den: na 19:01:46 středoevropského letního času se připravuje (premiérový!) start rakety H-2B a nákladní družicí HTV (H-2 Transfer Vehicle). Ta zamíří k ISS, se kterou by se měla spojit ve středu 16. září 2009. A to dosud nepoužívaným způsobem (se kterým ovšem počítá třeba i kabina Dragon společnosti SpaceX): HTV se dostane do vzdálenosti několika metrů ke stanici, kde se "zastaví" a kde ji zachytí robotická paže SSRMS stanice. Ta následně kontejner připojí k jednomu ze stykovacích uzlů stanice. Držím palce, ISS totiž v případě úspěchu HTV (do budoucna se počítá s roční frekvencí startů) získala další prostředek pro dopravu nákladů.

    Dnes ve 21:00 středoevropského letního času se má konat druhý pokus o zkušební zážeh nového motoru pro první stupeň rakety Ares-1. První pokus byl za stavu T minus dvacet sekund pro technickou závadu odvolaný ve čtvrtek 27. srpna 2009 (viz blog 28. srpna 2009).

    Dnes dvě loga: první z nich patří právě nákladní družici HTV (viz výše), druhé pak iniciativě Free Spirit (viz blog 30. června 2009). Podle zpráv z Pasadeny byla metodika vysvobození uvízlého robota Spirit již vypracována a předpokládá se, že už v průběhu tohoto měsíce by mohla být odzkoušena v praxi. Kola na Marsu se tak třeba opět roztočí...

    Středa 9. září 2009

    Augustinova komise včera předložila administrativě svoji závěrečnou zprávu hodnotící stav americké kosmonautiky a možnosti jejího vývoje. Ze zprávy jsou důležitá následující konstatování "Výbor nalezl dvě proveditelná řešení [budoucího vývoje], která jsou v limitech rozpočtu 2010." a "Žádné z nich ovšem nepředstavuje životaschopný průzkumný program. Výbor dospěl k názoru, že žádný plán kompatibilní s rozpočtem 2010 neumožňuje smysluplným způsobem pokračovat v průzkumných programech." Připomínám, že Barack Obama se vyslovil pro zachování rozpočtu NASA v relacích právě roku 2010. Komise neučinila žádná doporučení (jen např. upozorňuje, že je velmi nerozumné opustit Mezinárodní kosmickou stanici v roce 2015 - po dvaceti letech budování a jen pěti letech plného operačního provozu). Předkládá pět možných scénářů budoucího vývoje:

  • 1 - Constellation program. Zachování současného směru beze změny. Jenže... Komise upozorňuje, že v takovém případě bude Ares-1 a Orion k dispozici až po ukončení činnosti Mezinárodní kosmické stanice. Že superraketa Ares-5 bude k dispozici až před rokem 2030 - a další zařízení (lunární modul...) až po tomto roce. Jinými slovy: v rámci současného rozpočtu nereálné.
  • 2 - "Constrained Budged" (Omezený rozpočet). Provozovat kosmickou stanici do roku 2020, zastavit vývoj rakety Ares-1. Vsadit při letech na nízkou oběžnou dráhu na soukromé firmy a maximálně je podpořit. Vyvinout "odlehčenou" verzi superrakety Ares-5 Lite. Ale časový plán by byl zhruba stejný jako výše: superraketa by byla k dispozici až kolem roku 2030, technika pro lunární přistání až poté. Jen tyto dvě verze jsou přitom v mantinelech stávajících rozpočtu.
  • 3 - Navýšený rozpočet. Předpokládá se (stejně jako u variant 4 a 5) přidání tří miliard dolarů NASA do roku 2014 - a potom plynulé navyšování o 2,4 procenta. Stanice končí v roce 2015, Ares-1/Orion jsou k dispozici 2017 a lety na Měsíc kolem roku 2025.
  • 4 - Moon First (Měsíc na prvním místě). Prodloužení činnosti stanice do roku 2020, ale tato bude závislá na soukromém (komnerčním) sektoru. Scénář se dělí na dvě varianty: A představuje opuštění raketoplánů v roce 2011 a vývoj rakety Ares-5 Lite, B představuje prodloužení programu raketoplánů s "minimální bezpečnou letovou frekvencí" do roku 2015 a vývoj superrakety odvozené právě od raketoplánů. Návrat na Měsíc by se dal očekávat kolem roku 2025.
  • 5 - Flexible Path (Flexibilní cesta) - Vývoj architektury, která umožní různé průzkumné lety v rámci vnitřní části slunečního systému. Např. na lunární oběžnou dráhu, asteroidy či na měsíce Marsu. Lety na Měsíc a Mars by zůstaly otevřené na pozdější dobu. Varianta se dělí na tři větve v závislosti na tom, jaké nosná raketa by byla použitá: buď Ares-5 Lite, nebo pokročilejší EELV (tedy Delta-4 či Atlas-5) nebo superraketa odvozená od raketoplánů.
  • Komentář? Žádná z výše uvedených variant nezavrhuje pilotované lety Měsíc, jen je posouvá od reálných časových možností (1 až 4) - nebo přinejmenším k němu otevírá cestu (5). Jen dvě varianta ale počítá s raketou Ares-1 (1, 3) - obě varianty ale přitom počítají s ukončením provozu Mezinárodní kosmické stanice v roce 2015, což je proti "upozornění" komise. Pokud bychom vyšli z předpokladu, že Obama dodrží při současné situaci slib a rozpočet NASA nenavýší, pak v úvahu přicházejí jen dva první scénáře. Pokud bude prodloužená činnost ISS do roku 2020 (tlak na to je silný ze všech stran - včetně mezinárodních partnerů, kteří jsou potřeba pro budoucí průzkumné lety a kteří projekt jen tak "neodmávají - resp. těžko by si doma obhajovali zahození investice do stanice), v úvahu (za přechozí podmínky) přichází jen varianta 2. Jenomže pak by Orion a Ares-1 byly k dispozici až po ukočení provozu stanice a nějakých patnáct let by neměly co dělat, což nedává smysl. JInými slovy: některé vstupní podmínky se budou muset upravit. Chce to zkrátka změnu...

    Dnes by měly být zveřejněny první snímky z Hubbleova kosmického teleskopu po generální opravě a modernizaci, která proběhla letos v květnu v rácmi mise raketoplánu Atlantis STS-125.

    Nový - a dlužno podotknouti, že překvapivý (ani ne tak osobou, jako časem jmenování) - japonský kandidát na astronauta Norishige Kanai (viz blog 8. září 2009).

    Úterý 8. září 2009

    NASA bedlivě analyzuje motor SSME výrobního čísla 2045, na němž poletová kontrola odhalila přes 340 mikroskopických trhlinek. Přesněji: ne na samotném motoru, ale na jeho trysce (která je nezávislou komponentou a je poměrně často měněna). Tryska je svařena z 1080 chladicích trubiček, kterými proudí kapalný vodík: to zajišťuje, že teplota spalovací komory nepřekročí únosnou mez. Před startem Endeavour STS-127 (viz blog 16. července 2009) byl přitom tento motor vyčištěný od kontaminace (vypadala jako rez, ale nebyla to rez). Při startu přitom nebyly zaznamenané žádné odchylky v činnosti motoru, takže mikroskopické trhliny podle všeho neměly vliv na bezpečnost letu. Přesto je jejich objevení důvodem k podrobné analýze dat (opravdu se nemohlo nic stát? nestane se nic v budoucnu?) a potřebě pochopit příčiny tohoto jevu. Motor číslo 2045 měl být opět použitý na misi Endeavour STS-130: uvažuje se o jeho nahrazení nebo přinejmenším výměně jeho trysky.

    Japonsko oznámilo, že pro pokrytí svých budoucích potřeb v oblasti kosmických letů (zvláště pak letů na Mezinárodní kosmickou stanici) vybralo ještě jednoho kandidáta: je jím doktor Norishige Kanai (32). Prý by se měl přidat ke dvojici Takuya Onshi a Kimiya Yiu (viz blog 26. února 2009) v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu. Zvláštní je, že tato dvojice je zde od prvního září v plném výcviku se členy dvacátého oddílu amerických astronautů - stejně tak je zvláštní dodatečné jmenování japonského kandidáta...

    Prvního září převzalo americké námořnictvo novou zásobovací loď USNS Walter Schirra třídy T-AKE, která je pojmenovaná po astronautovi Walteru Schirrovi (veterán z letů Mercury sigma-7/1962, Gemini-6A/1965 a Apollo-7/1968). Viz blog 7. března 2008.

    Jak jsem avizoval na blogu 7. září 2009, mihl jsem se včera v pořadu Víkend TV Nova.

    Pondělí 7. září 2009

    Dle agentury Xingua zahájila Čínská lidová republika vývoj nové rakety CZ-6, která má být j premiérovému startu připravena v roce 2013. Jde vlastně o pomocný motor ze zvažované rakety CZ-5 o průměru 2,25 m na kapalný kyslík a kerosen (motor YF-100) doplněný o stupeň druhý - pravděpodobně na kapalný kyslík a vodík (neoficiální zprávy hovoří o tom, že bude převzatý z nosičů CZ-3 a 3A). Nosnost rakety by měla být kolem 500 kg nákladu na nízkou oběžnou dráhu. CZ-6 tak "předběhne" CZ-5, která bude k dispozici až později: důvodem je skutečnost, že pro vývoj silnější rakety CZ-5 se teprve buduje odpovídající pozemní infrastruktura, kdežto CZ-6 je možné vyvinout se stávajícími zařízeními.

    Dnes ve 21:25 poběží na TV Nova další díl magazínu Víkend - tentokrát pojmenovaného "Na oko". Jeho součástí bude i reportáž o Hubbleově teleskopu, kde by se měla mihnout i moje maličkost.

    NASA zveřejnila oficiální fotografii posádky raketoplánu Atlantis STS-129 s plánovaným datem startu 12. listopadu 2009.

    Pátek 4. září 2009

    Augustinova komise (viz např. blog 18. srpna 2009) už předložila Obamově administrativě výsledky svého bádání - a poradci teď dají hlavy dohromady, aby rozhodli o dalším směrování americké kosmonautiky. Fakta nejsou radostná. Jednak má NASA na nové průzkumné mise dostat do roku 2020 zhruba o 28 mld. USD méně, než se plánovalo (dostane cca 80 mld.). Jednak by pro udržení současného směru bylo nutné přidat k rozpočtu NASA ročně tři až čtyři miliardy USD: Obama se přitom nechal slyšet, ať se na několik let počítá s konzervací stávajícího rozpočtu (a to může být při současné recesi NASA ještě ráda). A i pak by nebyl let na Měsíc reálný před rokem 2025. Jednak je silný tlak ze strany všech mezinárodních partnerů na prodloužení využívání Mezinárodní kosmické stanice do roku 2020 (NASA počítala, že penězovod utne v roce 2016): každý rok přitom program ISS "spolkne" kolem 3 mld. USD (se kterými se nyní nepočítalo). Tím se budou tenčit už tak tenké zdroje. Čili otázkou už vůbec není, zdali se poletí na Měsíc (vyloučeno), ale co a v jaké podobě vůbec z amerického kosmického programu zůstane.

    V Kolíně nad Rýnem zahájila tento týden základní osmnáctiměsíční výcvik šestice nových kosmonautů ESA. Ještě na tento měsíc se přitom plánuje jejich představení veřejnosti v rámci velkolepé akce přímo v European Astronaut Center (přímo v Kolíně nad Rýnem).

    Připravovaný premiérový start ruské rakety Sojuz z kosmodromu Kourou nabírá další zpoždění: nyní se počítá s dubnem 2010.

    Na blogu 16. května 2008 (a potom znovu 30. března 2009) jsem psal o znovuvydání vystřihovánky rakety s lodí Sojuz-28, která původně vyšla v Albatrosu 1980 v nákladu deset tisíc výtisků (což bylo na tehdejší dobu hodně málo). Nešlo jen o znovuvydání, protože "albatrosácké" vydání bylo kresleno ručně, vydání aktuální vzniklo s pomocí počítačové grafiky. Nyní se mi podařilo získat do sbírky originální vystřihovánku Sojuzu-28 z Albatrosu. Nádherný historický kousek!

    Čtvrtek 3. září 2009

    "Šokující odhalení: Kámen z Měsíce je podvrh!" - Takovéto a podobné titulky jsme si mohli přečíst v tisku v posledních dnech. Bylo totiž zveřejněno, že kámen vydávaný za lunární horninu z prvního přistání lidí na Měsíci v nizozemském Rijksmuseu je zkamenělinou stromu pocházející ze Země. Příznivci konspiračních teorií jásají, ale přece jen stojí za to seznámit se s fakty: kámen údajně dostal od amerického velvyslance Williama Middendorfa bývalý nizozemský předseda vlády Willem Drees. Pro úplnost: byl předsedou vlády v letech 1948 až 58, kámen ale dostal až v roce 1969. Dostal jej jako soukromý dárek - což je první věc, která "nesedí", protože NASA nikdy neuvolňovala kameny do soukromých rukou (až nyní v rámci programu Ambassador of Lunar Exploration - viz blog 6. listopadu 2008), a to ještě má "majitel" velmi omezené možnosti nakládání. Drees si kámen nechal doma, přičemž rodina jej v osmdesátých letech věnovala právě Rijksmuseu. Podstatné přitom je, že Drees zemřel v roce 1988 a kámen dostalo muzeum až po jeho smrti. Celý příběh o tom, že jde o lunární kámen, tak pochází od jeho rodiny - nikoliv od něj samotného. Middendorf (85) jako jediný účastník předání ještě žije: prý tehdy při návštěvě astronautů z Apolla-11 skutečně něco předával Dreesovi jako dárek, ale už si nepamatuje, co. Lunární hornina to ale prý nebyla. Takže příběh o lunárním kameni vznikl buď nepochopením na straně Dreese nebo jeho rodiny. Bublina každopádně splaskla...

    Ještě malé ohlédnutí za návštěvou amerického astronauta Andrew Feustela minulý měsíc v České republice: fotografie (nejsou mé, na některých ovšem vidět jsem) lze nalézt i na serveru Flickr.

    Aktuální číslo čtrnáctideníku Technický týdeník, poslední stránka, můj článek "Přichází velká kosmická revoluce?" (o raketách Falcon a společnosti SpaceX).

    Úterý 1. září 2009

    V současné době létají k Mezinárodní kosmické stanici ročně čtyři dopravní lodě Sojuz. ESA přitom uvažuje, že by z vlastních prostředků platila nákup páté lodi: ta by byla pilotovaná ruským kosmonautem a zbývající dvě místa by obsadili zástupci Evropy. To by znamenalo, že by výrazně narostla evropská přítomnost na Mezinárodní kosmické stanici a došlo by k maximálnímu využití jejího potenciálu. Zájem podílet se na projektu "pátý Sojuz ročně" prý projevila i Kanada, která by také ráda rozšířila svoji přítomnost ve vesmíru. Čtyři sojuzy ročně rovná se dvanáct míst. Čtyři z nich jdou automaticky do Ruska (každá loď musí mít ruského velitele), dalších šest odkupují Spojené státy. Takže na ostatní partnery projektu (pokud Rusko nepošle do vesmíru kromě velitelů i další kosmonauty) zbývají maximálně dvě místa ročně. Což je hodně málo - a právě pátý Sojuz by toto mohl řešit a vyřešit.

    Zrušený test motoru prvního stupně pro raketu Ares-1 (viz blog 28. srpna 2009) se uskuteční nejdříve 10. září 2009.

    Čína vystrkuje růžky: včera potvrdila, že v rozmezí let 2010 až 15 vyšle do vesmíru tři experimentální kosmické laboratoře a kolem roku 2020 vyšle na oběžnou dráhu svoji vlastní trvale obydlenou stanici. A nejen to: prý do roku 2030 plánuje přistání kosmonautů na Měsíci. Po letech, kdy podobná prohlášení zaznívala spíše ze "západu" se nyní čím dále častěji tyto náznaky objevují i z Čínské lidové republiky...

    Mám rád kosmonautiku, mám rád vystřihovánky. Ideální je, když se obé skloubí v jedno. Podařilo se mi získat dva papírové modely lodí Vostok. První je historický: vytištěný v Polsku v roce 1962! Zobrazuje loď Vostok ve zkreslené podobě (s aerodynamickými stabilizačními plochami) - viz blog 6. a 11. srpna 2009. Další kuriozitou také je, že sešit obsahuje i model americké lodi Mercury, což ale na titulní straně (inu, rok 1962 a Polsko) příliš inzerováno není (ale když se pozorně podíváte, malou imperialistickou kabinku v pozadí nepřehlédnete). Druhý model lodi Vostok je aktuální: vytištěný také v Polsku, ale v roce letošním. Znázorňuje přitom kabinu ve velmi věrné podobě.

    TOPlist