Tomáš PŘIBYL – blog (nejen) o kosmonautice
www.kosmonaut.cz

Úterý 31. března 2009

Od dneška až do čtvrtka 2. dubna 2009 jsem každý den v 11:00 a v 15:00 hod k vidění (a slyšení) na veletrhu Ampér 2009 - na stánku společnosti Uzimex (č. 11 v hale 3, sektor A) přednáším o misi sondy Phoenix.

Fascinuje mne, jak kdekdo objevuje Ameriku - ehm - vlastně Kirunu. Devatenáctého února 2007 (!) byla zveřejněna zpráva, že společnost Virgin Galactic hodlá používat pro suborbitální turistické "vyhlídkové" starty s letounem SpaceShipTwo švédskou základnu Kiruna. (Důvod je jednoduchý: severská základna umožní úchvatné zážitky v podobě průletů skrze polární záři.) No, a tuto zprávu nyní někdo oprášil jako "novinku" - a už se šíří dál a dál a dál... Kdysi dávno se říkalo, že není nic staršího, než dnešní noviny. Nevím, co se říká nyní, v době internetu a on-line komunikace, ale dva roky skluz v aktualitách nemíval ani časopis Letectví+kosmonautika v dobách své největší "slávy".

Máme poslední březnový den, takže abych to ještě stihl: připomínám kulaté (čtyřicáté) výročí letu Apolla-9, které připadlo právě na tento měsíc (málem jsem to nestihl). Tříčlenná posádka (James McDivitt, David Scott a Russell Schweickart) tehdy poprvé odzkoušela lunární modul (zatím jen na oběžné dráze Země). Zajímavé je, že z trojice se nakonec prošel po Měsíci jen David Scott - Schweickart s ním měl letět na Apollo-15 jako pilot lunárního modulu (a neletěl kvůli zdravotním potížím, kteréh ho potkaly právě při letu Apollo-9) a James McDivitt na Apollu-14 jako pilot lunárního modulu (tady odmítl pro změnu on: měl být pod méně zkušeným a protekčním velitelem Alanem Shepardem). Na obrázcích je několik návrhů emblémů mise Apollo-9, poslední se stal oficiálním.

Pondělí 30. března 2009

V průběhu příprav na start STS-125 byl při připojování k hlavní palivové nádrži poškozený raketoplán Atlantis - přesněji část jeho tepelné ochrany přibližně v prostoru mezi šachtami hlavního podvozku. Byl zde odštípnut kus dlaždice o rozměru cca 4 krát 4 krát 1 cm. Místo poškození je velmi špatně přístupné, přesto se předpokládá, že půjde opravit i v době, kdy je raketoplán připojený k hlavní palivové nádraži. NASA věří, že tato událost nebude mít vliv na datum startu, který je zatím plánovaný na 12. května 2009.

Po nebývalém úspěchu loňského malonákladového tisku vystřihovánky rakety Sojuz-28 na startovací rampě (viz blog 16. května 2008), která vyšla při příležitosti třicátého výročí letu prvního (a samozřejmě jediného) československého kosmonauta Vladimíra Remka, se na letošní rok připravuje dotisk tohoto modelu. Cena jednoho je 300 Kč (ale myslím, že je i vzhledem k šestnácti vystřihovacím stránkám plně adekvátní). Pokud máte zíjem, uzávěrka objednávek je již zítra a objednávat lze na stránkách www.papirovemodelarstvi.cz.

Dle serveru NASA Watch zůstali na post nového administrátora NASA už jen dva kandidáti - Charles Bolden a Nick Lampson.

Toto jsou "fotografie za 100 000 000 000 dolarů" - jak prohlásil minulý týden letový ředitel Mezinárodní kosmické stanice Kwatsi Alibaruho před novináři (a jehož prohlášení se šíří a opisuje dále, už bez udání autorství nebo v horším případě s autorstvím přivlastněným někým jiným). Aneb v sobotu na Zemi se navrátivší raketoplán Discovery dopravil tento měsíc na stanici poslední pár slunečních baterií - čímž de facto dokončil její vizuální podobu. I když ještě zhruba dvacet procent stanice ještě zbývá dopravit do vesmíru, na celkovém vzhledu se to už příliš neprojeví.

Pátek 27. března 2009

Pokud se nestane nic mimořádného, má zítra v 18:39 hod SEČ přistát v Kennedyho kosmickém středisku raketoplán Disocvery po misi STS-119. Kromě sedmi astronautů bude na jeho palubě i box se dvěma pavouky, který byl na Mezinárodní kosmickou stanici dopravený loni v listopadu posádkou předchozího raketoplánu Endeavour STS-126. Až po návratu na Zemi by se mělo ukázat, zdali oba pavouci svoji kosmickou odyseu přežili: box nebyl na oběžné dráze otevřený (a tak se mj. objevily zprávičky, že se jeden pavouk zaběhl a bloumá po stanici - přitom "jen" nebyl vidět ve své domovské škatuli).

O víkendu bude ve švýcarské Basileji na veletrhu Baselworld pět amerických astronautů: Buzz Aldrin (Gemini-12/1966, Apollo-11/1969), Eugene Cernan (Gemini-9/1966, Apollo-10/1969 a Apollo-17/1972), Charles Duke (Apollo-16/1972), Harrison Schmitt (Apollo-17/1972) a Thomas Stafford (Gemini-6A/1965, Gemini-9/1966, Apollo-10/1969 a Apollo-ASTP/1975). Kdybych se to nedozvěděl až dnes ráno, vím, že bych byl o víkendu v Basileji...

Máte po včerejší odmlce od fotek posádek ISS a jejich členů "absťák"? Pak jsou následující řádky určené právě Vám... Na prvním snímku je část dvacáté základní posádky Mezinárodní kosmické stanice (zleva Timothy Kopra, Gennadij Padalka a Michael Barratt), která bude v případě potřeby tvořit trojici pro záchrannou loď Sojuz TMA-14 (odstartovala včera - chabou náplastí na moji nepřítomnost na Bajkonuru bylo opravdu mizerné počasí zde panující). A to od června do srpna 2009. Na dalších snímcích už je seznámení s částí dvaadvacáté základní posádky ISS. Na sólových fotkách jsou to Maksim Surajev (Rusko) a Timothy Creamer (USA). Oba jsou také na níže uvedené dvojici fotek (opět zleva doprava - spolu s nimi je i Jeffrey Williams, který už ale sojuzem letěl, a tak jeho fotku ve skafandru Sokol nepřináším). Opět jde o hybridní dvojici fotek: níže uvedená trojice bude s kosmonauty Olegem Kotovem (Rusko) a Sojčim Nogučim (Japonsko) tvořit právě 22. posádku ISS - jenže Creamer by měl "patřit" do lodi Sojuz TMA-17, zatímco Surajev a Williams do TMA-16...

Čtvrtek 26. března 2009

Japonsko chce vybudovat velkorysý kosmický program. Po plánovaném letošním zkušebním startu nákladní lodi HTV (zatím 1. září 2009) k Mezinárodní kosmické stanici ji chce doplnit o návratovou kapacitu - tedy o něco, oč kosmonautika zastavením provozu raketoplánů přijde. Po vytvoření "návratové" lodi HTV začne být studována možnost její úpravy na pilotované lety - zatím jen pro mise DOLŮ z oběžné dráhy (čímž by stanice ISS získala záchrannou kapacitu namísto ruských lodí Sojuz a čímž by odpadlo mnoho problémů souvisejících se zajištěním pilotovaných startů, protože loď by vzlétala v bezpilotním režimu). Následovat má plnohodnotná pilotovaná kosmická loď - a nakonec i zařízení pro přistávání na lunárním povrchu. Jaké má být jeho místo v japonské či světové kosmonautice (vlastní japonský pilotovaný lunární program?, jen nákladní dopravní systém?, podpora amerického programu Constellation?, spolupráce s jinými zeměmi? apod) nebylo zatím zveřejněno. Stát se tak má v novém konceptu japonské kosmonautiky, který měl být hotový do konce dubna - ale nejspíše bude zveřejněný o několik měsíců později.

Mezi evropskými kosmonauty jsou dva nově povýšení - a oba dosáhli na hodnost brigádního generála. Jednak je to Němec Thomas Reiter (veterán z letů Sojuz TM-22/1995 a Discovery STS-121/2006) a jednak Belgičan Frank De Winne (veterán z letu Sojuz TMA-1/2001). Zatím Reiter už pověsil skafandr na hřebík, De Winne v kosmické kariéře pokračuje a má být prvním evropským velitelem Mezinárodní kosmické stanice (startovat bude v lodi Sojuz TMA-15 letos v květnu).

Po dvou letech jednání, vyjednávání a zajišťování jsem se dostal téměř na pomyslný kosmický Olymp. Souhlas od kazašské Národní bezpečnostní rady mám. Od místního ministerstva vnitra i obrany taky. Ruská Federální bezpečnostní služba proti mě taky nic nemá. Oficiální pozvání mám. A stejně dnes nejsem na Bajkonuru, ale sedím doma na zadku - inu, na ruské partnery je spoleh (minimálně v tom, že na ně spoleh není). (Absurdní tak je, že hlavním problémem nebyl tzv. zákaz cizinců na kosmodromu - viz blog 30. prosince 2008.) A tak se dnes loď Sojuz TMA-14 (Gennadij Padalka, Michael Barratt a Charles Simonyi) musí vydat do vesmíru beze mne - snad i tak vše dobře dopadne. Na obrázku srovnání emblémů dvou misí Charlese Simonyiho: Sojuz TMA-10 (vlevo) a dnešní -14. (Osobně mě na novějším emblému zaujala švédská vlajka - po krátkém pátrání jsem zjistil, že se Simonyi v roce 2008 oženil s Lisou Persdotterovou ze Švédska.)

Středa 25. března 2009

O tom, jak se americký komediant Stephen Colbert "vyšvihl" se svým jménem do čela žebříčku vhodných názvů pro modul Node-3, jsem již psal na blogu 9. března 2009. Samozřejmě, že hlasování má pouze poradní charakter a není pro NASA závazné, leč... Kosmická agentura uvažuje o tom, že by Colbertovým jménem nenazvala celý modul, ale jen jednu z jeho částí. A to záchod. Hlas lidu (byť zmanipulovaný, ale tak už to bývá) by tak nebyl nevyslyšen a Colbert by dostal svoji "odměnu" za to, že pomohl velmi solidně zpropagovat hlasování mezi americkou veřejností.

Exastronaut Scott Parazynski (viz blog 19. března 2009) bude nadále půsovit v laboratořích Wyle Life Sciences v Houstonu.

Mezinárodní kosmická stanice opět musela reagovat na možné riziko (tedy nikoliv přímé ohrožení, k tomu ještě nikdy nedošlo) úlomkem kosmického smetí. Tentokrát si zvýšenoui pozornost zasloužil úlomek čínské rakety CZ-4 z roku 1999. Řídící středisko se rozhodlo pro úpravu dráhy stanice neobvyklým způsobem: ISS byla natočena raketoplánem Discovery naplocho "proti" směru letu, čímž se zvýšila její plocha. Tím narostl aerodynamický odpor a během několika obletů Země došlo k poklesu dráhy tak, že nehrozila kolize s úlomkem. Poté se stanice opět zorientovala do "normální" polohy.

V minulých dnech jsem na blogu přinesl především informace o nadcházející devatenácté a dvacáté (první šestičlenné) základní posádce Mezinárodní kosmické stanice. Tyto nyní doplňuji čtyřmi snímky členů dvacáté základní posádky: na prvním snímku je ve složení, v jakém bude pracovat od června do srpna 2009, na druhém od srpna 2009 do konce své činnosti (oficiálně 11. října 2009). Ve druhé řadě je na prvním místě "startovací" složení dvacáté posádky (květen/červen 2009), na druhém snímku je pak společná fotografie všech osmi kosmonautů, kteří se ve dvacáté základní posádce postupně vystřídají - byť se třeba ve vesmíru ani nepotkají (jde o Wakatu, který přistává v červnu, a Stottovou, která startuje až v srpnu). Tento systém střídání posádek (klidně se mrkněte i na fotky ze dnů minulých) vymýšlel někdo, kdo nenávidí sběratele podpisů kosmonautů - dávat dohromady kompletní fotky posádek bude neskutečný masakr... (I když jeden způsob mě napadá, ale s dovolením si ho nechám pro sebe.)

Úterý 24. března 2009

Třetí a poslední "kosmická vycházka" v rámci současné mise raketoplánu Discovery STS-119 (čtvrtá byla kvůli opožděnému startu a termínové kolizi s příletem lodi Sojuz TMA-14 zrušena) byla úspěšně dokončena. Zajímavé je, že ji provedli dva bývalí učitelé (nyní ovšem plnohodnotní astronauti) Joe Acaba a Richard Arnold, kteří přišli do NASA v rámci programu Educator Mission Specialist (i když tento program rychle "odumřel" a dnes v jejich životopisech na stránkách NASA o něm není ani zmínka). Jako další zajímavost uvádíme, že před prvním výstupem (před pěti dny) zase astronauti Swanson a Arnold "testovali" své skafandry na přítomnost bakterií a dalších živočichů neviditelných bez mikroskopu. Prováděli tak testování technik, které budou jednou používané při výstupech třeba na Marsu či jiných kosmických tělesech, kde by hrozila kontaminace pozemskými breberkami.

Další žhavý kandidát na post nového administrátora NASA je pravděpodobně mimo hru. Steve Isakowitz (viz blog 2. března 2009) se stal hlavním účetním amerického Ministerstva energetiky. Minulý týden "vypadl" Scott Gration - viz blog 18. března 2009. Americký prezident Barack Obama přitom 11. března 2009 prohlásil, že nového administrátora NASA jmenuje "už brzy".

Potkali se u Kolína? Vždy první fotografie v řadě mají svůj smysl a logiku: ja na nich posádka lodi Sojuz TMA-15 (zleva Robert Thirsk, Frank De Winne a Roman Romaněnko - na druhé fotce jsou De Winne a Romaněnko prohozeni). Ale sestava na fotkách vpravo Nicole Stottová - De Winne - Romaněnko (na druhém snímku se posledně dva jmenovaní opět prohodili) logiku postrádá. Sice se tato trojice na ISS potká, ale coby součást šestičlenné posádky (takže je to fotka poloviny posádky). A nejde ani o tým pro jeden záchranný Sojuz, protože Stottová by v případě nouzového přistání doplnila dvojici Padalka-Barratt v lodi TMA-14 (De Winne a Romaněnko jsou společně s Thirskem z prvního snímku posádkou lodi TMA-15). Nejlogičtěji mi tak vychází, že se tato trojice potkala v ateliéru, tak dotyčné kosmonauty fotograf prostě posadil k sobě...

Pondělí 23. března 2009

Start suborbitální rakety Ares-IX byl odložený na ne dříve, než 31. července 2009 - s pravděpodobnými dalšími odklady. Z toho vyplývá, že pro mise Atlantis STS-125 a Endeavour STS-127 bude zvolena varianta "dvou ramp" (Atlantis poletí k teleskopu Hubble z 39A, Endeavour ho bude zajišťovat z rampy 39B - viz blog 17. března 2009). V rámci příprav na let STS-125 má být Atlantis dnes dopraven do montážního hangáru VAB, 31. března 2009 pak má být převezený na rampu. Endeavour se vydá do VAB kolem 10. dubna, zhruba o týden později má i o odecestovat na rampu. Pokud se nestane nic mimořádného, termíny startů 12. května a 13. června 2009 by měly být dodrženy.

Až teď jsem zaregistroval informaci, která je už více než půl roku stará: ruský kosmonaut Saližan Šaripov (veterán z letů Endeavour STS-86/1998 a Sojuz TMA-5/2004) odešel loni v červenci z oddílu ruských kosmonautů. Před tím byl vyřazený z osmnácté základní posádky ISS (viz blog 15. května 2008), která je v současnoti na palubě kosmické stanice. Důvodem vyřazená byly neupřesněné zdravotní důvody. Když jsem se se Šaripovem v roce 1998 setkal, ptal jsem se ho, kolikrát by chtěl letět do vesmíru. Smál se a říkal, že "vícekrát, než kterýkoliv jiný kosmonaut". Díky odchodu z oddílu kosmonautů se mu toto přání už nesplní.

Několik fotografií členů dvacáté základní posádky Mezinárodní kosmické stanice. Resp. její části, protože celkem se v ní má vystřídat osm kosmonautů (zleva doprava v obou řadách Fran De Winne z Belgie, Roman Romaněnko z Ruska, Robert Thirsk z Kanady, Timothy Kopra a Nicole Stottová, oba USA). Dvacátá základní expedice na ISS oficiálně začne příletem lodi Sojuz TMA-15 dne 29. května 2009 a skončí odletem lodi Sojuz TMA-14 dne 11. října 2009. Členy budou tito kosmonauti:

  • Kojči Wakata (Japonsko, start 15. března 2009 Disocvery STS-119, přistání 27. června Endeavour STS-127).
  • Gennadij Padalka (Rusko, start 26. března 2009 Sojuz TMA-14, přistání 11. října 2009 Sojuz TMA-14).
  • Michael Barratt (USA, start 26. března 2009 Sojuz TMA-14, přistání 11. října 2009 Sojuz TMA-14).
  • Frank De Winne (Belgie/ESA, start 27. května 2009 Sojuz TMA-15, přistání 23. listopadu 2009 Sojuz TMA-15).
  • Roman Romaněnko (Rusko, start 27. května 2009 Sojuz TMA-15, přistání 23. listopadu 2009 Sojuz TMA-15).
  • Robert Thirsk (Kanada, start 27. května 2009 Sojuz TMA-15, přistání 23. listopadu 2009 Sojuz TMA-15).
  • Timothy Kopra (USA, start 13. června 2009 Endeavour STS-127, přistání 18. srpna 2009 Discovery STS-128).
  • Nicole Stottová (USA, start 6. srpna 2009 Discovery STS-128, přistání 30. října 2009 Atlantis STS-129).
  • Pátek 20. března 2009

    Krátce před startem raketoplánu Discovery STS-119 se na povrchu jeho hlavní nádrže usadil netopýr. Nebylo to poprvé v historii letů raketoplánů, co se něco podobného stalo: už při startech Endeavour STS-72/1995 a Columbia STS-90/1998 se netopýři na povrch nádrže sedli, ale vždy před zážehem motorů odletěli (ono jim to stejně asi nepomohlo, hluk a vibrace ze vzlétajícího stroje spolehlivě likvidují živočichy ve velmi širokém okruhu od rampy). Ne však tentokrát, neb netopýr i s raketoplánem odstartoval. Jeho další osud zůstává nejasný: na hlavní nádrži byl ještě v okamžiku, kdy raketoplán míjel horní patro startovací rampy (a kdy se netopýr ztratil z dohledu sledovacích kamer). Resp. jeho osud je jasný do té míry, že už to má za sebou. Je jen otázkou, kdy ho raketoplán "setřásl". (Pro zajímavost: při současném "netopýřím" letu byl na palubě raketoplánu japonský astronaut Kojči Wakata - stejně jako při misi STS-72.)

    Kanada chce pokračovat v tradici výroby "kanadských rukou" (manipulátorů pro kosmické stanice). První generace manipulátoru RMS se používala (a používá na raketoplánech), druhá generace SSRMS na Mezinárodní kosmické stanici. Třetí by mohla najít své uplatnění na nové lodi Orion: ač jde primárně o plavidlo připravované pro lety na kosmické stanice a na Měsíc, NASA uvažuje o jeho širším použití třeba při opravách družic apod. Další možností využití manipulátoru je při bezpilotních (a snad i pilotovaných letech) na Měsíc. Kanadská vláda přitom minulý měsíc oznámila, že poskytne CSA (Canadian Space Agency) 110 mil. CAD (kanadských dolarů; aktuální kurz je cca 16 Kč za jeden CAD) právě na programy související s robotikou a planetárními rovery.

    Včera jsem v blogu nakousl budoucí devatenáctou základní posádku ISS, tak v ní dnes budu pokračovat. Do vesmíru má startovat v lodi Sojuz TMA-14 dne 26. března 2009, v níž budou (zleva) Gennadij Padalka, Michael Barratt a Charles Simonyi. Spodní řada snímků ukazuje tuto posádku lodi Sojuz TMA-14 (Simonyi je "kosmický turista" a bude se vracet na Zemi po krátkodobvé návštěvě stanice) třikrát jinak. (A propo, možná už v průběhu letu devatenácté či dvacáté základní posádky ISS bude na palubě stanice zprovozněné plnohodnotné internetové připojení. Uvedl to astronaut Michael Barratt.)

    Čtvrtek 19. března 2009

    Oddíl amerických astronautů je zase o jednoho aktivního člena chudší: jeho řady opustil Scott Parazynski (veterán z letů Atlantis STS-66/1994, Atlantis STS-86/1997, Discovery STS-95/1998, Endeavour STS-100/2001 a Discovery STS-120/2007). S Parazynskim jsem se osobně setkal loni v Itálii - viz blog 22. ledna 2008.

    Belgický král Albert II. s královnou Paolou dnes navštíví European Astronaut Center (EAC), tedy evropské (výcvikové) středisko kosmonautů, v Kolíně nad Rýnem. Přivítá je tady horda kosmonautů, "zlatým hřebem" by mělo být setkání s Frankem De Winnem a "jeho" posádkou z lodi Sojuz TMA-15 (plánovaný start 27. května 2009).

    Novým obyvatelem Mezinárodní kosmické stanice se v těchto dnech stává japonský astronaut Kojči Wakata. Nejprve bude členem osmnácté základní posádky (na snímku Wakata-Fincke-Lončakov), na přelomu března a dubna se stane členem devatenácté základní posádky stanice (Barratt-Padalka-Wakata). Na druhém řádku je aktuální emblém Wakatova letu - společně s historickým emblémem z jeho první návštěvy ISS v roce 2000.

    Středa 18. března 2009

    Vypadá to, že ze hry o administrátora NASA vypadl jeden ze žhavých kandidátů: Scott Gration (viz blog 2. března 2009) byl jmenovaný speciálním vyslancem pro řešení konfliktu v Súdánu. Čímž jeho šance stanout v čele NASA rapidně poklesly.

    Společnost SpaceX oznámila, že pátý start rakety Falcon-1 uskuteční 20. dubna 2009. Jen připomínáme, že první tři starty tohoto nosiče se skončily nezdarem, úspěch slavil až čtvrtý v září 2008. Jak si raketa povede tentokrát?

    Jak jsem již psal 16. března 2009, Kanada představila šestnáct finalistů svého nového výběru kosmonautů. Jsou to:

  • Matthew Bamsey, Desmond Brophy, Christopher Denny, Peter Giles.
  • Jeremy Hansen, Allyson Hindle(ová), Ryan Hunter, Jameel Janjua.
  • Joshua Kutryk, Mark McCullins, Stuart Rogerson, David Saint-Jacques.
  • Geoffrey Steeves, Kenneth Welch, Keith Wilson, Bruce Woodley.
  • Úterý 17. března 2009

    Let Mezinárodní kosmické stanice začíná v poslední době připomínat kličkování minovým polem: opět hrozil nebezpečně blízký průlet "kosmického smetí". Tentokrát šlo o kus sovětské družice Kosmos-1275, která měla narušit bezpečnostní "koridor" stanice o rozměru 2 krát 25 krát 25 kilometrů. Žádný manévr nakonec nebylo nutné provádět, protože objekt minul stanici mimo tuto zónu.

    Discovery STS-119 je "nahoře" - a před námi zbývá historicky posledních devět startů raketoplánů. NASA by měla v nejbližších dnech oznámit, zdali se rozhodne v případě nejbližšího letu STS-125 pro variantu jedné nebo dvou ramp. V případě varianty dvou ramp poletí dvě nejbližší mise podle plánu: STS-125 dne 12. května 2009 a STS-127 dne 13. června 2009. Pokud bude zvolena varianta jedné rampy (viz blog 22. ledna 2009), bude se odkládat. STS-125 na 29. května 2009 a STS-127 na 13. července 2009. Varianta jedné rampy bude zvolena v případě, že stav příprav nosiče Ares-IX bude shledán takovým, že je reálné dodržet červencový termín startu.

    NASA představila oficiální emblém čtyřicátého výročí přistání Apolla-11 na Měsíci.

    Pondělí 16. března 2009

    Sbírka podpisů je - bohudík - dynamickou záležitostí, která se neustále mění. Takže mohu konstatovat, že tvrzení z blogu 2. března 2009 ("V tomto okamžiku tak mám ve sbírce VŠECHNY žijící kosmonauty.") už neplatí. Dnes krátce po půlnoci po několika odkladech odstartoval z Kennedyho kosmického střediska na Floridě raketoplán Discovery k letu STS-119 se sedmičlennou posádkou - přičemž podpis pilota Dominica Antonelliho, který startoval do vesmíru poprvé, mi jaksi chybí. Podpisy dvou zbývajících nováčků na palubě (Joseph Acaba a Richard Arnold) mám, takže i tak se mi sbírka rozrostla...

    Během dnešní tiskové konference představí Kanadská kosmická agentura šestnáct finalistů národního výběru kosmonautů. Z nich by ve finále měla být vybrána dvojice adeptů, kteří by se měli stát kandidáty - a nakonec skutečnými kosmonauty. Zcela jistě se pak podívají na Mezinárodní kosmickou stanici.

    Letectví+kosmonautika 3/2009 a dva mé články: "Návrat kosmického turisty" a "Země dunících motorů" (reportáž ze Stennisova kosmického střediska NASA). I když - u toho druhého článku jsem de facto jen spoluautorem (viz blog 18. února 2009 či 15. prosince 2008).

    Pátek 13. března 2009

    "Kosmické smetí" nám opět připomnělo, že je rostoucím problémem (viz např. blog 10. a 12. března 2009). Posádka Mezinárodní kosmické stanice včera musela zahájit přípravu na nouzový návrat, protože hrozil střet se sedmicentimetrovou zhruba kilogram těžkou součástkou z motoru třetího stupně rakety Delta-II (start v roce 1993). Šlo sice spíše o cvičení, protože pravděpodobnost střetu se stanicí byla 1:4270, ale poplach se každopádně vyhlašuje vždy, když pravděpodobnost kolize poklesne pod 1:10000. Problémem bylo i to, že těleso bylo na značně nestabilní dráze, jejíž parametry se rychle měnily (opravdu oblet od obletu) a nedaly se dostatečně dobře predikovat. Od stanice nakonec proletělo ve vzdálenosti 4,5 kilometru.

    Zprávy z korejské kosmonautiky: Jižní Korea oznámila, že odkládá o měsíc premiérový start svého nosiče KSLV-1 (na konec července); Severní Korea oznámila, že mezi 4. a 8. dubnem 2009 se pokusí o vypuštění své družice Kwangmyongsong-2 (a zároveň uvedla souřadnice dopadových oblastí prvního a druhého stupně). Viz blog 26. února 2009.

    Dnes něco nevesmírného z mé dílničky. Ač jsem mnohými považován za člověka věnujícího se na plný úvazek kosmonautice (ti nejodvážnější mě dokonce pasují na zaměstnance České kosmické kanceláře), tak mým primárním oborem činnosti je informační bezpečnost, kde se věnuji konzultacím, publicistice, veřejným vystoupením a dalším aktivitám. Malá ukázka z mé činnosti: nejnovější číslo čtvrtletníku Security World a pět článků o ICT bezpečnosti, celkem devět tiskových stran (dva půlstránkové inzeráty jsem již odečetl). "Jak (ne)bezpečný byl rok 2008", "Den, kdy přišla Melissa", "Jak bezpečná jsou Windows 7", "Virtuální bomby a reálné škody" a "Plánování kontinuity činností".

    Čtvrtek 12. března 2009

    Dnes mám perný den. Krom toho, že jsem se ze včerejšího moderování jisté konference v Praze vrátil domů bohatě po půlnoci, jdu hned ráno na plavání rodičů s dětmi (v roli rodiče), odtud poklusem do rozhlasového vysílání, potom dvě jednání (ve dvou krajích) a v šest večer se konečně zastavím, neb mám v Prostějově na hvězdárně přednášku "Čtvernozí kosmonauti".

    Z důvodu úmrtí se nevrtí - vlastně neletí. A není to úmrtí, jen únik. Start raketoplánu Discovery STS-119 byl odvolaný kvůli netěsnosti vodíkového potrubí mezi hlavní nádrží a vlastním strojem. Další pokus o vzlet se má konat nejdříve 15. března - ovšem už bude potřeba krátit misi o poslední "kosmickou vycházku", aby raketoplán odletěl od stanice dříve, než přiletí loď Sojuz TMA-14. NASA má v záloze ještě jeden den pro start (16. března), jinak by se muselo odkládat až na duben...

    První trosky družice Kosmos-2251 z únorové srážky (viz blog 12. února 2009) by měly zaniknout v atmosféře právě dnes. Zatím bylo katalogizováno 355 úlomků z ruské družice a 159 z americké Iridium-33. V žádném případě ale nejde o konečný počet, katalogizace bude probíhat nejspíše několik let. Problém je v tom, že pro katalogizaci se musí objekt podařit bezpečně určit po nejméně tři po sobě jdoucí oblety Země. V "oblaku trosek" toto jednoznačné určení ale možné není... (Pro úplnost: všechny trosky vzniklé po testu čínské protidružicové zbraně - viz blog 19. ledna 2007 - nebyly katalogizovány dodnes.)

    Podařilo se mi "ulovit" raritu - více než dvacet let starou vystřihovánku Kosmická tělesa. Sice neúplnou, ale i tak panuje spokojenost.

    Středa 11. března 2009

    Čínská kosmická loď Shen Zhou-8 (měla by letět v bezpilotním režimu) někdy počátkem roku 2011 ponese na své palubě biologické experimenty připravené Evropskou kosmickou agenturou (ESA).

    Někteří vědci se po analýze dat získaných sondou Phoenix při její pětiměsíční loňské práci na povrchu Marsu domnívají, že automat zaregistroval na povrchu planety vodu v kapalném stavu. Detaily budou prezentovány 23. března 2009 na konferenci Lunar and Planetary Science v Houstonu. Potvrdí-li se objev, bude zvláštní už tím, že se dosud mělo za to, že každá voda v kapalném stavu na povrchu Marsu ihned vysublimuje. (Což prosím neznamená, že by zde neplatily naše fyzikální zákony. Ale je třeba si uvědomit, že fyzikální zákony platí vždy za určitých podmínek a ne "všude ve vesmíru stejně".)

    Dnes v noci (přesně ve 2:20:10 SEČ ve čtvrtek 12. března 2009 našeho času) by měl po sérii odkladů vzlétnout na oběžnou dráhu raketoplán Discovery STS-119. NASA poprvé v historii počítá se třemi případnými pokusy o start raketoplánu ve třech dnech: dosud se při dvou po sobě jdoucích odkladech praktikovalo pravidlo "třetí den odpočinku". NASA ale chce dostat raketoplán "nahoru" co nejdříve, protože startovací okno končí 16. března 2009 (přičemž při startu 14. až 16. března už by se musela délka letu zkracovat - momentálně se plánuje necelých 14 dní). Pak by se musel start odkládat na duben, a to už by způsobilo problémy v dalším letovém řádu raketoplánů. Na obrázích je původní návrh emblému mise - a nakonec schválený návrh po připomínkách astronautů. (Např. bylo špatně vidět jméno Wakaty, došlo k přesunu designací 119 a 15A.)

    Úterý 10. března 2009

    Start americké lunární sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) byl opět odložen, tentokrát na ne dříve, než 20. května 2009. (Viz např. blog 26. září 2008.)

    V poslední době je čím dál populárnější téma "kosmického smetí". Takže pro zajímavost: při nadcházející misi Discovery STS-119 (startovat má v noci ze středy na čtvrtek) je udávána pravděpodobnost zásahu raketoplánu nějakým úlomkem "kosmického harampádí" zhruba šest procent. Pravděpodobnost, že bude raketoplán neopravitelně poškozen nebo rovnou zničen, je 1 ku 318. Není to vysoké číslo, ale není ani nízké...

    Vyšlo další číslo Zpravodaj Kosmos (informační bulletun sekce Kosmos - tedy filatelistů), ve kterém je můj devítistránkový (byť formátu A5) článek "Buran tajemství zbavený". Ilustrace jsou pochopitelně poplatné tomu, že jde o filatelistický časopis - samé známky, obálky, razítka...

    Pondělí 9. března 2009

    Dnes vyjíždí z Utahu vlak s rozloženými segmenty prvního stupně rakety Ares-IX. Kolem devatenáctého března je očekávaný v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě. Premiérový start rakety se přitom oficiálně chystá na letošní červenec (ale nejspíše jde o příliš optimistický termín, počítejme spíše s termínem "do konce roku").

    Americký komediant (ono by se to mělo překládat spíše "komik", ale myslím, že ani takto to není úplně od věci) Stephen Colbert vyzval ve své televizní show diváky k tomu, aby hlasovali pro pojmenování nového modulu Node-3 jeho jménem. O možnostech hlasování jsem informoval na blogu 23. února 2009. Diváci poslechli - a dnes jméno Colbert vede v hlasování (i nad čtveřicí oficiálně doporučených názvů Earthrise, Legacy, Serenity a Venture). Byť nehrozí, že by televizní exhibicionista COlbert byl ve vesmíru zvěčněný (NASA vědoma si nekonečnosti lidské fantazie a blbosti už předem deklarovala, že internetové hlasování je pouze poradního charakteru), jde o zajímavý způsob propagace kosmonautiky. Pro srovnání: do návrhu pojmenování modulu Node-2 (nakonec Harmony) se zapojilo 2200 lidí, nyní jde o statisíce hlasujících.

    Jak už jsem avizoval (blog 19. listopadu 2008), do češtiny byl přeložený komiks Lajka od Nicka Abadzise. Byť k němu lze mít určité výhrady, z technického hlediska je VELMI věrný (včetně toho, že Koroljov propuštěný z lágru "zaplatil" řidiči náklaďáku svým svetrem nebo že našel na ulici čerstvá a ještě teplý chléb) - rozhodně věrnější, než většina jiných publikací komiksového žánru (a často i jinýách žánrů). Přesto se nemohu ubránit celkovému pocitu, že stejně jako byla Lajka zneužitá coby symbol už před více než padesáti lety, je trochu zneužívána znovu. Kniha přes svoji vyšší cenu (399 Kč, 208 stran) ale rozhodně stojí za přečtení. Osobní poznámka na závěr: potěšilo mě, že v "Dalších zdrojích pro české čtenáře" je uvedena i moje kniha "Rudé hvězdy ve vesmíru". Bezpochyby je to práce recenzenta knihy (ona encyklopedická přesnost bude stejně nepochybně jeho dílem - docela by mě zajímalo srovnání s originální prací), kterému alespoň takto vyjadřuji svůj dík.

    Pátek 6. března 2009

    Kontrakt na výrobu skafandrů pro program Constellation získal dle očekávání jediný zájemce - Oceaneering International Inc. (viz blog 30. prosince 2008).

    Ruský generálmajor ve výslužbě Leonid Šeršněv, bývalý velitel ruského kosmického zpravodajství, vyslovil názor, že kolize družic Kosmos-2251 a Iridium-33 byla záměrná. Že americká strana upravila trajektorii letu družice Iridium tak, aby se dostala na kolizní dráhu. Jak na to přišel, nevysvětlil. No, on i selský rozum napovídá, že to asi neproběhlo podle Šerešněvova scénáře: proč by třeba ke kolizi docházelo nad Sibiří, mimo dosah kvalitních amerických sledovacích prostředků? Atd. Ruská rétorika a chování mi v poslední době začínají čím dál více připomínat móresy sovětské... (Aneb jak praví starý vtip: Optimisté se učí anglicky, pesimisté rusky, realisté se učí střílet.)

    "Lovec planet" - sonda Kepler - se má dnes vydat do vesmíru na palubě rakety Delta-2. Jejím úkolem bude pátrat po exoplanetách velikosti Země u tisíců hvězd. Předpokládá se nalezení zhruba padesáti nových "Zemí".

    Dnes by měla NASA rozhodnout o datu startu raketoplánu Discovery STS-119. Zatím platí datum "ne dříve, než" 11. března 2009.

    Při hledání materiálů pro jeden článek jsem narazil na "kosmickou karikaturu", která mě docela pobavila. Není nejaktuálnější, ale snad se bude líbit...

    Čtvrtek 5. března 2009

    Sedm let už je uložená ve skladišti Goddardova kosmického střediska NASA (stát Maryland) družice Deep Space Climate Observatory (DSCO). Tuto družici navrhl v říjnu 1998 tehdejší viceprezident Albert Gore s cílem "trvale snímkovat z bodu L1 osvětlenou stranu Země". Mise byla od počátku kritizována jako zbytečná a nesmyslná - NASA se sice na družici pokusila instalovat několik přístrojů, ale náklady na výrobu a start byly stále neospravedlnitelné. Družice (jmenovala se svého času Triana, ale NASA od názvu upustila, aby se pokusila minimalizovat vazby na Ala Gora) byla nakonec uložena ve skladišti. (Bez zajímavosti jistě není fakt, že jeden čas se počítalo s jejím vypuštěním v rámci mise Columbia STS-107 - tedy tragického letu nejstaršího amerického raketoplánu.) Nyní byly zahájeny práce na resuscitaci mise DSCO - ovšem se zcela novými úkoly. Družice by se měla kolem roku 2013 na palubě rakety Delta-2 nebo Falcon-9 vydat do bodu L1, aby odtud studovala sluneční vítr a kosmické počasí. Protože je základní konstrukce hotová, lze údajně celou výpravu realizovat za relativně nízkou částku kolem 200 mil. USD.

    Jedna nekosmická příhoda z úterního letu do Hannoveru: na zdejším letišti evidentně catering (jídlo na palubu) pro náš speciál nepočítali, ale odhadovali. Letušky až těsně před startem zjistili, že zhruba dvacet porcí jídla pro stočlenné osazenstvo stroje chybí. Proto bylo celé letadlo požádáno, aby si jídlo dal jen ten, kdo má opravdu hlad - aby se dostalo na potřebné. Klobouk dolů, po první nabídce zůstala asi polovina jídel. Proto letušky prošly stroj ještě dvakrát - přesto se jim nepodařilo všechny porce udat. Pointa? Kromě solidarity s hladovějícími bych chtěl alespoň touto cestou poděkovat za patnáct porcí jídla, které mi v hladovějícím letadle zůstalo - coby zástupce pořádající společnosti jsem seděl úplně vzadu a sám u kuchyňky... (Ne, vážně: dal jsem si jen jednu porci, ač mi byl nášup opakovaně nabízený.)

    Čína zveřejnila první záběry letového exempláře své kosmické stanice Tiangong-1 (start před kocem roku 2010). K ní by se postupně měly připojit dvě bezpilotní lodě Shenzhou-8 a -9 a poté (2012?) i pilotovaná Shenzhou-10. V letech 2012 a 14 by měly startovat další dvě stanice - a k nim vždy zamíří dvojice pilotovaných lodí. Tzn. že během let 2012 až 15 bude v lodích Shenzhou nejméně patnáct míst. ČLR zároveň oznámila, že provádí výběr pěti až sedmi nových kosmonautů, kteří by doplnili stávající čtrnáctičlenný (z toho je šest veteránů a osm nováčků) oddíl. Na posledním snímku je pak plánovaná modulární stanice, s níž se počítá až někdy kolem roku 2020.

    Středa 4. března 2009

    O víkendu skončila řízeným pádem proti měsíčnímu povrchu svůl let první čínská lunární sonda Chang´e-1. Připomínáme, že její záložní exemplář má pod názvem Chang´e-2 startovat ještě před koncem letošního roku a že by Čína ráda provedla automatické měkké přistání na Měsíci nejpozději v roce 2013.

    NASA chce dostat raketoplán Discovery STS-119 "nahoru" za každou cenu ještě v březnu. Ač nejbližší možný termín startu nyní připadá na 12. března 2009 a otevírá se vlastně jen dvou- a třídenní startovací okno (kvůli termínové kolizi s letem lodi Sojuz TMA-14, kterou nelze odložit - viz např. blog 26. února 2009), začalo se uvažovat o možnosti startu raketoplánu až do 17. března. Ovšem za podmínky, že by byla mise zkrácena a že by se možná uskutečnila jen jedna (namísto plánovaných čtyř) kosmická vycházka. Zároveň NASA začala hledat cesty, jak termín startu uspíšit z 12. na 11. března 2009.

    Včera jsem byl (společně např. s kalifornským guvernérem a Terminátorem Arnoldem Schwarzeneggerem) v německém Hannoveru na největším evropském (a podle některých měřítek i světovém) veletrhu informačních technologií CeBIT. Krom jiného jsem byl zvědavý na satelitní navigační systémy a především na to, v jaké podobě bude prezentovaný evropský systém Galileo. Parafrázuji slova Járy Cimrmana: "Pečlivě jsem si poznamenal, kdykoliv jsem narazil na slovo Galileo. Ani jednou, přátelé, ani jednou!" (Takže přikládám alespoň jeden snímek stánku, nad kterým se "vznášely" navigační družice, byť šlo o tělesa vzdáleně připomínající satelity GPS. I toto byla bohužel jediná "kosmická" technika, na kterou jsem narazil...)

    Pondělí 2. března 2009

    Letí to, letí. Včera to bylo na den přesně deset let, co jsem nastoupil do svého prvního zaměstnání. Zde jsem zůstal až do konce roku 2004, kdy jsem byl "z organizačních důvodů" propuštěn (ihned poté, co jsem oznámil svůj odchod na rodičovskou dovolenou). Na rodičovské jsem následně strávil fantastických dvacet měsíců - a od návratu do "pracovního procesu" působím na volné noze jako konzultant, novinář a publicista.

    Nejžhavějším kandidátem na post administrátora NASA je prý nyní Steve Isakowitz (hlavní finanční kontrolor amerického Ministerstva energie a bývalý vysoký představitel NASA). Ve hře jsou prý i další jména: bývalý generál letectva Lester Lyles, bývalý generál letectva Scott Gration a bývalý astronaut plus generál pěchoty Charles Bolden. Předchozí spekulace ohledně jména "muže číslo jedna v NASA" viz blog 8. ledna 2009 a 17. prosince 2008. Finální rozhodnutí by prý mělo padnout již brzy...

    Při vývoji nové rakety Ares-I nyní NASA považuje za největší riziko možnost kolize prvního a druhého stupně při rozpojování - tedy podobnou nehodu, která "zrušila" třetí raketu Falcon-1 (viz blog 11. srpna 2008). Problém je v tom, že první stupeň rakety (vlastně pomocný motor raketoplánu) má značný zbytkový tah. Po oddělení prvního a druhého stupně tak může lehce dojít k tomu, že první stupeň druhý dožene - než se nastartuje motor J-2X druhého stupně, tak to chvíli trvá. Přitom k rozdělení musí doít co nejdříve, nejde čekat až první stupeň úplně "vyhasne" - každá sekunda prodlevy znamená ztrátu rychlosti zhruba 10 m/sec. Třeba u raketoplánu podobný problém není: jednak se pomocné motory odhazují do strany, jednak již od startu pracují motory hlavní, takže stroj se odhozeným motorům rychle vzdálí.

    Sbírka se stále rozrůstá. Tentokrát o fotografii posádky lodi Sojuz TMA-10/2007 (zleva): Charles Simonyi, Oleg Kotov a Fjodor Jurčichin. Pozorní čtenáři blogu si možná vzpomenou, že Oleg Kotov mi ve sbírce dosud chyběl (viz blog 18. února 2009). Čili už nechybí... V tomto okamžiku tak jednak mám ve sbírce VŠECHNY žijící kosmonauty, jednak mám ve sbírce VŠECHNY sovětské/ruské kosmonauty (a vlastně i VŠECHNY neamerické - těch posledních pět chybějících je z USA).

    TOPlist