Tomáš PŘIBYL (www.kosmonaut.cz) - blog (nejen) o kosmonautice

ČTVRTEK 31. LEDNA 2008

Máme rychlejší spojení, máme výkonnější počítače, více paměti i diskového prostoru, multimediální služby kdovíkolikáté generace - ale užívatelům je stále bližší tlačítko "přepošli dál" než "přemýšlej". Za posledních několik dní mi opět přišly desítky nesmyslných zpráv. "Nechcete někdo spoustu štěňat retrievera?" Volejte - a následuje číslo s neexistující předvolbou (copak je to TAK těžké prohnat přes Google?) a mobil (jehož majitelem bych opravdu být nechtěl). "Vypněte elektrospotřebiče tehdy a tehdy, ČEZ to pocítí." Až na to, že se to nedotkne ČEZu, ale přenosové soustavy (kterou mají v rukou jiné firmy), ale to je detail, který od tupého přeposílání neodradí. Předposlat zkrátka bolí méně než přemýšlet... Nejde tady přitom o argumenty proti těmto zprávám, ale o úplně jinou věc. Dle mého soukromého názoru: když už se pod něco podepíšu a pošlu tu dál, tak snad jako člověk myslící, který ví, co dělá, a ne jako tvor naprosto tupě konající... Inu, žijeme ve světě, kde každý rozumí všemu, ale běda, dojde-li na lámání chleba...

(Ať se na mě nikdo z těch, kdo mi podobnou zprávu poslali a poznali se, nezlobí. Měli by se zamyslet v prvé řadě nad sebou. Opravdu si nedokáží vážit svého dobrého jména, pověsti a mít zodpovědnost za své činy? Nepoškozují nejvíce sami sebe?)

Start evropského "kosmického náklaďáku" ATV-1 alias Jules Verne je nyní neoficiálně odložen na 8. března 2008.

Start raketoplánu Atlantis STS-122 byl prozatímně stanoven na 7. února 2008. Nicméně nejde o definitivní datum, ještě je potřeba pár drobností vyřešit - datum hodlá NASA potvrdit v sobotu 2. února...

V roce 1983 při misi STS-8 letělo raketoplánem Challenger 261900 filatelistických obálek (z nich bylo 2523 poškozeno a dodatečně vyřazeno). Vzhledem k jejich velkému počtu a vzhledem k tomu, že NASA vydala posádce raketoplánu přísný zákaz podepisovat tento materiál (ač zákaz dodnes odvolán nebyl, čtyři z pěti členů posádky ho nedodržují) není cena těchto obálek kdovíjak vysoká (de facto je dnes výrazně nižší, než za jakou se kdysi začaly prodávat, a to v reálných i absolutních částkách). A tak každý (kdo chce) může mít letěnou obálku doma. Jedna z inkriminovaných obálek byla v minulých dnech nabízena i v jisté české filatelistické dražbě (ctěný čtenář se snad nebude zlobit, že jsem o aukci předem neinformoval, leč vedly mne k tomu osobní zájmy - proč bych měl upozorňovat na aukci případnou konkurenci, která by cenu exponátu mohla hnát zbytečně vysoko, že?).

STŘEDA 30. LEDNA 2008

Opět kniha Sky Walking (viz blog 9., 18. či 25. ledna 2008 - já Vám říkal, že stojí za přečtení). Poté, co se nepodařilo při misi Columbia STS-80 otevřít výstupní průlez (zůstal zablokovaný poté, co se v jeho mechanismu uvolnil jeden šroub) a nebylo možné provést plánovaný výstup do otevřeného prostoru astronautů Thomase Jonese a Tamary Jerniganové, natáčela posádka reklamu pro jistou organizaci podporující dárcovství tělesných orgánů. Po skončení natáčení se pilot Kent Rominger zeptal obou astronautů, který tělesný orgán by byli ochotni dát výměnou za to, kdyby mohli kosmickou vycházku realizovat. Jones: "Já bych dal svoji levou kouli." Jerniganová: "Já bych dala i tu jeho pravou..."

Před startem mise STS-98 (chystala se trojice kosmických vycházek souvisejících s připojením laboratoře Destiny ke stanici ISS) o čtyři roky později pak seděl Jones připoutaný v křesle raketoplánu, když se k němu přitočil poslední technik kontrolující kosmickou loď a podal mu oříšek (v angličtině "nut" - což je v anglickém slangu koule - viz výše) s cedulkou "Tomova koule - od Tamary pro štěstí".

NASA má nápady dobré - a ty ostatní. Mezi "ty ostatní" lze zařadit lesklé litografie (nebo co to je za způsob tisku), se kterými přichází v poslední době. Nevím, co to je za materiál, ale je otřesný, protože na něm "nedrží" ani psaní lihovou fixou (která jinak nemá problémy s psaním třeba na lesklé fotky nebo jinak podobně "přátelský" podklad). Podpisy na těch nových lesklých litografiích "Made in NASA" pak vypadají takto odporně...

ÚTERÝ 29. LEDNA 2008

Dnes několik perliček z knihy Riding Rockets, kterou napsal Mike Mullane (Discovery STS-41D/1984, Atlantis STS-27/1988 a Atlantis STS-36/1990): "Mike, kdy budeme nad Kubou?" Astronaut Henry Hartsfield (právě na kosmické toaletě) hovoří k astronautovi Mike Mullanemu (oba krouží kolem Země v rámci mise Discovery STS-41D). "Za pět minut." Po chvíli: "Můžeš mi prosím odpočítat Havanu?" "Deset... Devět... Osm... Atd... Tři. Dva. Jedna. Teď!" Z kosmické toalety se ozval typický zvuk znamenající velkou úlevu. A po chvíli vykoukla zpoza plenty hlava Hartsfielda: "Vždycky jsem toužil vydělat se tomu komoušovi Castrovi na hlavu!"

Do posádky jistého raketoplánu (není podstatné, kterého, protože se to v přípravě několikrát změnilo) byl nominován senátor Jake Garn. Údajně proto, aby mohl osobně sledovat práci NASA a následně za její zájmy lobbovat v Kongresu USA. Garnův let byl velmi specifický - krom jiného se připravoval velmi krátce a velmi málo. Když pak byl jeho start několikrát odložený, začal mezi astronauty kolovat následující vtip. "Senátore, jak se díváte na odklad startu?" "Jsem rozčarován. Vždyť jsem na tu misi připravoval dlouhé hodiny!"

Garn měl mimo jiné tu smůlu, že mu bylo na oběžné dráze děsně zle. Mezi letovými lékaři tak byla neoficiálně zavedena jednotka "jeden Garn" vyjadřující, jak moc zle je kosmonautovi ve vesmíru...

A pak, že nechodí... Chodí! Dnešní pošta - fotka podepsaná kompletní posádkou raketoplánu Atlantis STS-125 (poslední servisní mise k teleskopu Hubble, předpokládaný start září 2008).

PONDĚLÍ 28. LEDNA 2008

Pětinásobný astronaut Steve Hawley (Discovery STS-41D/1984, Columbia STS-61C/1986, Discovery STS-31/1990, Discovery STS-82/1997 a Columbia STS-93/1999) je jednou nohou na odchodu z NASA. Prý bude působit na University of Kansas.

Uglegorsk. Jméno, které se brzy budou učit všichni zájemci o kosmonautiku. Rusko se totiž rozhodlo, že nový ("východní") kosmodrom postaví právě v blízkosti tohoto města. První starty jsou plánované na rok 2016, pilotované pak na rok 2018. Rusko se tak snaží zajistit náhradu za kosmodrom Tjuratam/Bajkonur, který se po rozpadu Sovětského svazu ocitl na území nezávislého Kazachstánu, z čehož vyplývá řada problémů. Se zásobováním, s nutností platit pronájem, s případnými padajícími raketami apod.

Při setkání s posádkou STS-120 jsem přesně před týdnem v pondělí vyrobil dva rozhovory pro měsíčník Letectví+kosmonautika. Pokud patříte k pravidelným čtenářům tohoto periodika, tak se v příštích měsících můžete těšit na povídání s Pamelou Melroyovou a Claytonem Andersonem. Doprovodí je přiložená dvojice litografií s věnováním čtenářům...

PÁTEK 25. LEDNA 2008

Z knihy Skywalking (exastronaut Thomas Jones - viz blog 9. a 18. ledna 2008). Je tradicí, že posádky odevzdávají před startem po svlečení z civilních šatů a převlečení do letového spodního prádla všechny své doklady, peníze a další nepotřebné osobní věci panu... (Jméno neprozradím, jděte si knihu koupit, vážně stojí za to.) Jak dodává Jones: "Takže je logické, že kdyby se při misi něco stalo, je prvním podezřelým právě on."

Ve světle výše uvedené příhody jsem si vzpomněl na jednu málo známou tradici mezi americkými astronauty. Když jede posádka raketoplánu na start, začne doprovázející astronaut (který neletí, ale je posádce takříkajíc "k službám") vybírat "palubní lístky" (podobně jako v letadle). Zkušení mazáci jdoucí na svůj druhý a další start už vědí, že si mají připravit cokoliv, co vypadá velmi oficiálně jako palubní lístek a s vážnou tváří to průvodci odevzdat. Nováčci (zpravidla už dost napjatí v očekávání věcí příštích) se pak zoufale začínají šacovat, protože se vyděsí, že v předstartovní nervozitě na něco důležitého zapomněli...

Pamětníci si jistě vzpomenou, že jsem v blogu psal 15. října 2007 o tom, že mi přišla podepsaná fotka posádkou STS-117. A že tam chybí Clayton Anderson. Od pondělka už nechybí, mám ji díky cestě do Itálie kompletní...

ČTVRTEK 24. LEDNA 2008

Na stránkách Technet dlouhodobě vychází seriál publicistů Karla Pacnera a Antonína Vítka věnovaný padesáti letům dobývání vesmíru. Nejnovější díl se přitom věnuje zkáze raketoplánu Columbia, o které jsem před pěti lety napsal knihu (Den, kdy se nevrátila Columbia - ta je v článku mimochodem uvedena jako pramen). Vřele doporučuji - už proto, že moje kniha vznikla během šesti týdnů (!) po katastrofe, kdežto závěrečná zpráva vyšetřovací komise byla vydána až sedm měsíců po havárii. Takže článek je v mnoha ohledech doplňující a upřesňující.

Následující příhoda je z pondělka a také se týká mé knihy o zkáze Columbie. Jsou okamžiky, kdy člověk zůstává stát (lidově řečeno) s hubou otevřenou a nevěří vlastním uším. Jeden takový mi nachystala v pondělí astronautka Stephanie Wilsonová. (Pro pořádek upozorňuji, že jsem se s ní nikdy dříve nesetkal a jen jednou nebo dvakrát jí psal do Houstonu žádost o podpis.) Podívala se na moji navštívenku a zeptala se, jestli znám jejího kolegu astronauta Pierse Sellerse. Začal jsem zuřivě přemýšlet, protože jsem se v životě setkal s nějakými sto čtyřiceti kosmonauty (plus minus, několik posledních měsíců jsem neměl čas doplnit si záznamy) a honem jsem si nemohl vybavit, zdali jsem se se Sellersem setkal nebo ne. Ovšem než jsem promluvil, Wilsonová pokračovala. "Vy jste napsal tu knihu o Columbii, že? Sellers mi ji ukazoval..." Šok první: ona si dokáže mé jméno (správně) spojit s knihou! A to aniž by tušila, že se někdy setkáme. Navíc knihou v pro Američany tak exotickém jazyce jako je čeština... Šok druhý: Sellers (kterému jsem tu knihu opravdu asi před dvěma lety posílal, když jsem MOC chtěl podepsané foto jedné jeho posádky) tu knihu ukazuje dalším lidem...

STŘEDA 23. LEDNA 2008

Společnost Scaled Composites dostala pokutu 25870 USD za nehodu, při níž zahynuli tři technici (viz blog 27. července a 6. srpna 2007). Stalo se tak za porušení bezpečnosti práce na pracovišti včetně nedostatečného poučení zaměstnanců o manipulaci s nebezpečnými materiály.

NASA má nový "jízdní řád" raketoplánů. Je to zajímavé počtení a ještě zajímavější srovnání s dřívějším harmonogramem. Dle očekávání nepůjde raketoplán Atlantis do výslužby v letošním roce. A navíc má být program raketoplánů ukončený už v dubnu 2010:
  • STS-122: Atlantis, 7. února 2008 (odložený ze 6. prosince 2007)
  • STS-123: Endeavour, 13. března 2008 (dosud 14. února 2008)
  • STS-124: Discovery, 24. dubna 2008
  • STS-125: Atlantis, 5. září 2008 (dosud 7. srpna 2008)
  • STS-126: Endeavour, 16. října 2008 (dosud 18. září 2008)
  • STS-119: Discovery, 4. prosince 2008 (dosud 6. listopadu 2008)
  • STS-127: Endeavour, 23. dubna 2009 (dosud 12. března 2009)
  • STS-128: Atlantis, 16. července 2009 (dosud Discovery, duben 2009)
  • STS-129: Discovery, 3. září 2009 (dosud Endeavour, srpen 2009)
  • STS-130: Endeavour, 22. října 2009 (dosud Discovery)
  • STS-131: Atlantis, 21. ledna 2010 (dosud Endeavour, únor 2010)
  • STS-132: Discovery, 18. března 2010 (dosud duben 2010)
  • STS-133: Endeavour, 29. dubna 2010
  • Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré - když jsem tady v blogu 8. ledna 2008 lamentoval nad tím, že mi George Zamka poslal fotku posádky vybavenou toliko svým podpisem, netušil jsem, jak náramně se mi bude hodit. A to v pondělí v Itálii, kdy se Zamka nechal zavirovat a nemohl se dostavit na tiskovou konfereci v ESRINu (jedno ze středisek ESA, které se nachází ve Frascati na předměstí Říma). Neb ostatní astronauti se poctivě dostavili, mohli mi jím podepsanou fotku dokompletovat... (Přesněji: nedostavil se Daniel Tani, který je stále ještě na palubě ISS.)

    ÚTERÝ 22. LEDNA 2008

    Právě jsem se vrátil z Věčného města - a bylo tam MOC hezky... Konečně - posuďte sami. Já a Pamela Melroyová. Já a Stephanie Wilsonová. Já a Douglas Wheelock plus Clayton Anderson. Já a Scott Parazynski. (Prostě téměř kompletní "přistávací" Discovery STS-120. Z celé sedmičky chyběl jen George Zamka - v Římě byl, ale skolila ho chřipka. Ostatně Melroyová na setkání taky přišla s parádním nachlazením a oteklým nosem.) Vůbec bych se nezlobil, kdyby bylo na amerických raketoplánech více evropských kosmonautů - a více podobných "post-flight-tours".

    PÁTEK 18. LEDNA 2008

    Dnes jeden příbeh z knihy Sky Walking od čtyřnásobného astronauta Thomase Jonese. Tři místa na letové palubě raketoplánu jsou pevně dána: velitel, pilot a vzadu za nimi sedí palubní inženýr, který jim asistuje. Čtvrté místo na letové palubě (na pravé straně za pilotem) je víceméně prestižní a dostává ho zpravidla služebně nejstarší astronaut ze zbytku posádky - protože je odtud výhled a nemusíte nic dělat. Zbývající členové posádky sedí o patro níž, na obytné palubě. Při přistání STS-80 měl na letové palubě sedět Story Musgrave, ale galantně uvolnil místo jediné ženě na palubě, Tamaře Jerniganové. Posádka záhy pochopila, proč. Po brzdícím manévru a zahájení sestupu z oběžné dráhy se Musgrave odpoutal ze svého křesla a vyplul nahoru na letovou palubu, kde se přidal ke zbývajícím čtyřem kosmonautům. Což mimochodem není nic neobvyklého a posádky to často dělají - až do okamžiku, kdy raketoplán začne brzdit o husté vrstvy atmosféry, kdy je "jízda jako na valše" a kdy začíná působit přetížení. Pak se kosmonautui vrací do svých křesel. Nikoliv ale Story Musgrave. Vracel se ze své poslední kosmické výpravy, a tak si chtěl všechno maximálně vychutnat. A celé přistání (opravdu CELÉ! - až do zastavení raketoplánu po dosednutí) absolvoval ve stoje - jen se držel rukou velitelova křesla. Ve věku 62 let, po osmnácti dnech ve stavu beztíže, se skafandrem na sobě... (Jen ten padák nechal odepnutý dole na křesle...)

    Mimochodem, výše popsaný příběh nebyl prvním Musgraveho "couráním" po palubě při přistání. Poprvé se promenádoval po raketoplánu při přistávacím manévru už při letu Challenger STS-6. Tehdy to ale bylo polooficiální, protože prostě zkoušel, zdali se kosmonauti při přistání může po raketoplánu pohybovat. (Jsou totiž určité speciální nouzové situace, které vyžadují, aby kosmonaut vstal a šel řešit problém k přístrojům, na které nedosáhne. Jsou sice opravdu VELMI speciální, ale nastat mohou. Trénoval je už pilot prvního raketoplánu Robert Crippen - kdy by stroj zůstal řízený pouze velitelem Youngem a on by "startoval" obsluhovat další přístroje.) Zdali Story Musgrave seděl na zadku i při svých dalších startech, nevím. Budu si muset koupit jeho životopisnou knihu - ten člověk mě zajímá (a fascinuje) čím dál víc... (Ono ostatně zážitkem samo o sobě bylo setkání s ním - viz blog 12. března 2007).

    A ještě jedna porce autopenů... Ale zajímavých...

    ČTVRTEK 17. LEDNA 2008

    Ve druhé polovině ledna putuje po Itálii kosmonaut Paolo Nespoli (Discovery STS-120/2007) na své spanilé poletové jízdě "post-flight" tour. S sebou má i své kamarády z posádky STS-120 (kromě Daniela Taniho, který stále ještě krouží na ISS). Každopádně: Nespoli absolvoval druhý ze šesti letů italských kosmonautů na ISS, které jsou nasmlouvané s NASA za dodávku hardware "Made in Italy" pro ISS. (Pro úplnost: první uskutečnil v dubnu 2001 Umberto Guidoni, který se mimochodem stal prvním Evropanem na ISS.) Tzn. že ještě čtyři lety zbývají. Původní dohoda zněla na tři krátkodobé a tři dlouhodobé - takže zbývá ještě jeden krátkodobý a tři dlouhodobé. Zaslechl jsem nějakou šuškandu, že v blízké době by jeden z aktivních italských kosmonautů (Nespoli nebo Vittori) mohl získat další nominaci (z oné šestiletové kvóty).

    Pokud se mě chystáte kamenovat s tím, že hovořím o druhém ze šesti letů italských kosmonautů na ISS a ve skutečnosti se uskutečnily již čtyři, pak ještě chvíli posečkejte. Dva lety italského kosmonauta Roberta Vittoriho na lodích Sojuz (TM-34/2002 a TMA-6/2005) se totiž do kvóty nasmlouvané mezi Itálií a NASA nepočítají, protože je financovala přímo italská vláda po dohodě s ruskou stranou.

    Raketa SeaLaunch je zpátky ve službě. Na rozdíl od uplynulého startu (viz třeba blog 31. ledna 2007) tentokráte nezamířila dolů, ale nahoru...

    No jo, jsou to jenom autopeny... Ale co je doma, to se počítá, ne?

    STŘEDA 16. LEDNA 2008

    Americký pilot Craig Russell přišel s mírně (mírně?) šíleným nápadem. Chtěl by získat finanční prostředky k postavení funkční repliky kosmické lodi Mercury-7 Friendship. A nejen to, on by chtěl najít někoho, kdo si do ní bude ochoten sednout. A nejen to, on mu loď i s dobrovolníkem chtěl poslat v únoru 2012 při padesátém výročí kosmického letu Johna Glenna, prvního Američana na oběžné dráze Země, ve stopách této dnes již legendární výpravy. Tedy pomocí nějaké rakety (hovoří se o dosud neprovozněném Falconu, protože je nejlevnější - no jo, ale tomu prozatím odpovídají výsledky, viz třeba zmínka v blogu 7. ledna 2008) zopakovat historickou kosmickou misi. Já nevím... Zní to lákavě, ale uniká mi mnoho věcí: třeba, zdali by ty peníze nešly investovat do kosmonautiky lépe? Silně pochybuji, že se sumu podaří dát dohromady (trochu mi to připomíná ruský pokus zachránit stanici Mir pomocí celonárodní sbírky - co se vybralo, dá se vyjádřit jedním slovem, a ještě mládeži nepřístupným), ale média mají o čem psát (a já ostatně taky). Čím větší pitomost, tím větší pozornost.

    Do americké Astronauts Hall of Fame (Dvorany slávy astronautů) budou počátkem letošního května uvedeni čtyři astronauti: John Blaha (veterán z letů Discovery STS-29/1989, Discovery STS-33/1989, Atlantis STS-43/1991, Columbia STS-58/1993 a Atlantis STS-79/1996), Robert Cabana (Discovery STS-41/1990, Discovery STS-53/1992, Columbia STS-65/1994 a Endeavour STS-88/1998), Bryan O'Connor (Atlantis STS-61B/1985 a Columbia STS-40/1991) and Loren Shriver (Discovery STS-51C/1985, Discovery STS-31/1990 a Atlantis STS-46/1992). Nás může jen a jen těšit, že v žilách Johna Blahy koluje krev naší vlasti - jeho předkové jsou od Humpolce.

    Obálka z Houstonu, Tracy Caldwellová. Jsem trochu na rozpacích: podobně jako George Zamka (viz blog 8. ledna 2008) podepsala fotografii posádky, ale jen sama (první fotka). Nicméně alespoň přiložila litografii s autopenovými podpisy (druhá fotka). A poslala i fotku, o níž se domnívám, že je taky podepsaná autopenově...

    ÚTERÝ 15. LEDNA 2008

    Tak konečně máme datum startu raketoplánu Atlantis STS-122. Mise je odložená z loňského 6. prosince - a cesta na oběžnou dráhu by nyní měla sedm astronautů plus evropský laboratorní modul Columbus čekat 7. února 2008 ve 14:46 hod místního času (což je 20:46 středoevropského). Datum startu následující mise Endeavour STS-123 stanovila NASA na 17. března a Discovery STS-124 zůstalo na 24. dubna 2008. Pokud se tento ambiciózní plán "tři starty ve třech měsících" podaří zrealizovat, pak bude "vykolejený" (ale jenom trošičku: do konce provozu v září 2010 má ještě obrovské časové rezervy) program raketoplánů zase ve správných kolejích.

    Kvůli problémům s dodávkou obslužných věží startovací rampy bude premiérový start rakety Sojuz z jihoamerického kosmodromu Kourou odložený zhruba na polovinu roku 2009. Přesnou délku odkladu zatím nebylo možné stanovit - záležet bude na skutečné rychlosti provádění montážních prací obslužných věží.

    Už o silvestrovské noci jsme si postavili robota MER ze stavebnice LEGO - viz blog 28. prosince 2007. Devět set dílků (nikdy jsem podobně složité LEGO neskládal!) a výsledek stojí za to. Robot má mnoho "hejbacích" součástí, takže pomocí mechanismu skrytého uvnitř můžete otáčet třeba parabolickou anténou nebo manipulátorem vepředu. Opravdu povedená hračka!

    PONDĚLÍ 14. LEDNA 2008

    Zatím neoficiálně máme jmenovanou posádku raketoplánu Endeavour STS-127 (plánovaný start březen 2009). Velitelem je Mark Polansky (veterán z letů Atlantis STS-98/2001 a Discovery STS-116/2006), pilotem nováček Douglas Hurley. Jako letoví specialisté byli nominováni David Wolf (Columbia STS-58/1993, Atlantis STS-86/1997 a Atlantis STS-112/2002; při svém druhém letu pracoval 128 dní na ruské stanici Mir), Julie Payetteová (Kanada, Discovery STS-96/1999), Christopher Cassidy, Thomas Marshburn a Timothy Kopra (všichni bez letových zkušeností). Kopra se má stát členem posádky ISS, takže poletí na Endeavouru jen "nahoru", "dolů" se sveze Kojči Wakata z Japonska.

    Zajímavé je, že po mnoha nominacích posádek porušila NASA pravidlo, že vysoký počet nováčků na palubě vyváží tím, že spolu poletí kosmonauti, kteří už společně jednou ve vesmíru byli (= jsou sehraní). Když jsem přitom loni ve Skotsku hovořil s Nicolasem Patrickem (člen minulé posádky Marka Polanského), tak naznačoval, že velmi, velmi stojí o další nominaci... Osobně jsem se domíval, že pokud Polansky dostane šanci na třetí let, tak je logickou volbou pro jeho parťáka právě Patrick. Inu, hledal jsem logiku tam, kde není...

    A ještě jedna zajímavost: právě v souvislosti s tímto pravidlem "kdo letěl spolu, poletí znovu (a zaučí nováčky)" jsem čekal, že Polansky (či Patrick) mají šanci usednout do raketoplánu Discovery STS-128 (duben 2009). V této posádce bude (by měl být...) jejich kolega z STS-116 Christer Fuglesang (ESA/Švédsko).

    A abych těch zajímavostí nebylo málo: o Polanském (astronauti mu přezdívají "Roman", což je celkem pochopitelné) se šuškalo, že jeho druhý let STS-116 bude vzhledem k relativně vysokému věku i letem posledním. Jak vidno, šuškanda se sekla. Na druhé straně: NASA momentálně nemá mnoho astronautů, kteří by mohli usednout do velitelského křesla. Volní (nevázaní v žádné posádce nebo jinými povinnostmi) jsou vlastně jen Charles Hobaugh, James Kelly, Pamela Melroyová, Frederick Sturckow a George Zamka. Melroyová a Zamka přitom letěli nedávno (loni v říjnu), startů v roce 2007 se zúčastnili i Hobaugh a Sturckow. Jen James Kelly na svoji nominaci čeká už dlouho (od roku 2005), což je také podezřelé... Takže ona si zase NASA nemá moc odkud vybírat...

    Pro úplnost dodáváme, že v současném oddíle astronautů je ještě 12 nezařazených nováčků, z toho pět pilotů raketoplánů. Zbývá přitom nominovat posádky posledních čtyř až šesti letů raketoplánů, takže na všechny (kdo mají šanci letět - evidentně to asi nebude každý z nováčků) by se mělo dostat... Volných míst v raketoplánech je 28 až 42 (část z nich musí pochopitelně obsadit veteráni, něco dostanou neameričtí kosmonauti - ale pořád mají všichni nováčci šanci na letenku v raketoplánu).

    (Vidíte? Jedna nová posádka - navíc ještě ani ne oficiálně potvrzená z NASA - a už se o ní dá napsat skoro román... A to jsem si ani nestihl postěžovat, že z těchto sedmi astronautů mi chybí ve sbírce podpisy hned tří - jmenovitě jsou to Hurley, Cassidy a Kopra.)

    NASA zveřejnila oficiální portrét posádky Discovery STS-124 (chystaný start 24. dubna 2008). Pěkná fotka! A rozhodně bude dobře vypadat podepsaná! Kéž by jedna chtěla přeletět oceán a přistát v mé schránce...

    PÁTEK 11. LEDNA 2008

    Tomu se říká rázné a jasné gesto! NASA se rozhodla znovu provést výběrové řízení, na jehož konci má být vyslání automatické sondy k Marsu. Což ale znamená, že inkriminovaná sonda nestihne startovací okno v roce 2011, ale poletí až o dva roky později. Důvodem tohoto rozhodnutí byl blíže nespecifikovaný "konflikt zájmů" mezi předkladateli nabídek a ¨výběrovou komisí. Takže po vyřešení konfliktu se v srpnu budou předkládat nové (no, splíše staronové) návrhy a v prosinci 2008 bude oznámen vítěz klání o sondu Mars Scout Mission.

    Nějakých 33 let nedostala planeta Merkur žádnou návštěvu v podobě automatu vyrobeného lidskou rukou. Nicméně v pondělí 14. ledna 2008 se k ní přiblíží americká sonda MESSENGER na vzdálenost nějakých 200 km. Ač je Merkur jejím cílem, tentokrát kolem něj pouze proletí (stejně tak ještě v říjnu 2008 a září 2009) předtím, než bude v březnu 2011 navedena na oběžnou dráhu Merkuru. Myslím, že se máme věru nač těšit...

    Vyšlo první číslo Letectví+kosmonautiky v roce 2008, a to ve zcela nové grafické úpravě. Obohatil jsem ho o dva články: informaci o vyřazování raket Delta-II a o rozhovor s kosmonautem Pavlem Vinogradovem (viz blog pondělí 11. června 2007 - ano, ano, tak dlouho někdy trvá, než se mírně nadčasové informace dostanou do tisku).

    ČTVRTEK 10. LEDNA 2008

    Bývalý americký astronaut John Herrington (veterán z letu Endeavour STS-112/2002 a potomek původních obyvatel severoamerického kontinentu, který se vydal do vesmíru) opustil firmu Rocketplane Global, Inc. Do budoucna se hodlá věnovat veřejným vystoupením a práci pro indiánský kmen Čikašů, z nějž pochází. Mimochodem, byl to jeden z těch, kdo odešel z oddílu astronautů poté, co se s ním počítalo pro nějaký kosmický let (v daném případě Expedici ISS-13, člen záložní posádky). Viz třeba blog 6. listopadu 2007.

    Bývalý astronaut Gordon Fullerton (Columbia STS-3/1982 a Challenger STS-51F/1985) odešel od NASA (kde až do konce loňského roku působil jako zkušební pilot) do zasloužené penze. Není se čemu divit, když je mu sedmdesát.

    Zatímco na první polovinu knih z Amazonu jsem čekal poctivých devět týdnů (viz blog 7. ledna 2008), na druhou polovinu jen pět dní. Včera dorazila - opět jsem chrochtal blahem. Po dvou (do)dávkách z Amazonu mi teď vedle pracovního stolu stojí skoro třičtvrtěmetrová pyramida informací o kosmonautice... Taková studnice informací se hned tak nevidí, už se nemůžu dočkat, až z ní začnu pít plnými doušky.

    STŘEDA 9. LEDNA 2008

    Po loňské lednové havárii (viz blog 31. ledna 2007 a 1. února 2007) a podzimnímu neúspěnému pokusu o obnovení startů (na vině bylo nepříznivé počasí, které přinutilo výpravu vrátit se zpět do přístavu) se má raketa SeaLaunch pokusit o návrat do provozu dne 15. ledna.

    Dne 28. listopadu 2007 jsem v blogu přinesl informaci o "pěti nejlepších kosmických knihách historie". Trochu mě překvapilo, že dle Wall Street Journal je mezi nimi i kniha Sky Walking "tuctového" astronauta z raketoplánu Thomase Jonese. Konečně se mi dostala do ruky (byť jsem 28. listopadu psal, že ji mám v knihovničce, bylo to míněno tak, že už ji mám dva měsíce objednanou a každou chvílí dorazí - dorazila až teď v pátek, viz blog 7. ledna 2008). A konečně jsem pochopil, proč jí náleží místo v první pětici. Opravdu vynikající kniha napsaná s úžasným odstupem, nadhledem a pokorou a přinášející opravdu atraktivní detaily. Absolutně to není ve stylu jiných autobiografií ("přišel jsem k NASA a všichni ze mě byli hned na větvi, protože jsem jim radil a vylepšoval"), ale kniha je napsaná s úžasnou pokorou a odstupem. Působí až tak jako by autor ani nechtěl uvěřit, že se mu splnil životní sen a že se stal astronautem - ale pořád jako by odlišoval ono "astronauti a já". A s podobnou úctou píše i o nováčcích, kteří natěšeně čekají na svůj první start do vesmíru - zatímco on má už několik startů raketoplánem za sebou...

    V knize Sky Walking jsou úžasné příhody - třeba jak Sonny Carter ztratil při letu Discovery STS-33 v raketoplánu Discovery hodinky a jak je Steve Hawley při následujícím letu STS-31 našel. Nebo jak byl zákulisními intrikami z posádky STS-98 vyřazený Jonesův parťák Mark Lee (měl letět popáté), jak se astronautka Catherine Colemanová na společném setkání zeptala, proč se tak stalo ("aby si ostatní dali pozor"), a od té doby nebyla nominované do žádné posádky (až po osmi letech čekání loni do jedné záložní pro ISS). Rád bych se z knihy podělil alespoň o plakát karikatur členů oddílu astronautů 1990, jehož byl Jones členem a který nakreslila Susan Helmsová. Sám jsem si (neúspěšně) lámal hlavu nad tím, kdo je kdo. Pokud chcete, plakát ve větším rozlišení je zde a seznam 23 členů oddílu 1990 (karikatur je sice 24, ta přebytečná asi bude první karikatura na předposledním řádku) je třeba zde.

    ÚTERÝ 8. LEDNA 2008

    Dnes bude na slavném závodním okruhu v americké Daytoně kandidát na astronauta Andrew Feustel (připravující se nyní k letu Atlantis STS-125, což je poslední servisní mise k teleskopu Hubble). Podle původních plánů měl organizátorům slavnostně předat dvojici zelených vlajek letěných vesmírem na palubě Atlantisu STS-122 (původní datum startu prosinec 2007). Jednu měl dostat vítěz jubilejního padesátého závodu Daytona 500 (pojede se 17. února 2008), jedna měla zůstat organizátorům. Vzhledem k tomu, že Atlantis STS-122 stále zůstává na Zemi (a NASA začíná být čím dále opatrnější s vyjadřováním se k přesnému termínu startu, což nevěstí nic dobrého), tak Feustel dnes do Daytony přijíždí s prázdnou...

    V posledních dnech jsem se nemohl odtrhnout od dvou knih. Jednak je to Avenger (v češtině Mstitel) od Fredericka Forsytha. Celé dílo mi přišlo na Forsytha docela slabé - děj byl až příliš předvídatelný. Nicméně poslední kapitolou mě opravdu dostal. Druhá kniha čtená "jedním dechem" (někdy až do čtyř do rána...) se jmenuje "Zatím dobrý", je od Jana Nováka a v roce 2005 se stala Knihou roku. Myslím, že zaslouženě. Něco takto kvalitně a zajímavě napsaného jsem už dlouho nečetl. Vřele doporučuji k přečtení všem, kdo činnost bratrů Mašínů znají jen v podání majoro-zemanovském (osmý díl Strach z roku 1951) nebo jinak poměrně jednostranně minulo-režimově orientovaném, měli by si touto knihou doplnit nadhled (upozorňuji, že kniha není výkladem snažícím se jejich činnost hodnotit nebo obhajovat, ale jen přináší ucelený příběh a zasazuje jej do širších souvislostí).

    První letošní poštovně-dopisní úspěch. Na jedné straně radost, že něco přišlo - na straně druhé zklamání, protože se nemohu ubránit pocitu, že na druhé litografii několik podpisů chybí...

    PONDĚLÍ 7. LEDNA 2008

    Tak kdypak nám poletí Atlantis STS-122 s laboratoří Columbus? NASA tvrdí, že nejdříve 24. ledna, ale i toto datum označuje za extrémně optimistické (= nesmělo by se už absolutně nic pokazit a vše by muselo jít dle předpokladů, což jaksi nebývá). Takže jsou ve hře dvě pravděpodobnější data. Buď 2. února (pokud by se NASA rozhodla nedělat zkušební tankování hlavní palivové nádrže, jejíž konektor je zdrojem odkladů) nebo až 9. února (pokud by se hlavní nádrž před ostrým startem zkušebně tankovala). Se startem před koncem ledna ale NASA evidentně příliš nepočítá, protože na konec měsíce připravuje opravářskou "kosmickou vycházku" z ISS, které se mají zúčastnit astronauti Peggy Whitsonová a Daniel Tani. Ve zprávě o vycházce sice stojí poznámka, že vycházka se neuskuteční, pokud v té době poletí raketoplán, ale NASA bere vycházku jako hotovou věc.

    V souvislosti s odkladem startu STS-122 se bude hýbat i s dalšími starty. Mj. proto, že je momentálně na Floridě k dispozici jen jedna rampa, a to 39A. Přitom mezi startem a umístěním raketoplánu na rampu je zapotřebí jedenácti dnů práce. A mezi umístěním raketoplánu na rampu a jeho vypuštěním je zapotřebí dalších 22 dní práce. Takže nejkratší možný interval mezi dvěma starty je v současné době 33 dní. Takže na základě výše uvedených možných dat startu Atlantisu si snadno spočítáte, kdy může jít "nahoru" Endeavour STS-123 (plánovaný původně na 14. února).

    Kromě šesti startů raketoplánů (což je ale asi mírně optimistické) se připravuje v letošním roce z Floridy ještě šestnáct startů klasidkých raket. Půjde o šest nosičů Delta-II, čtyři Delta-IV a šest Atlas-V. Další dva starty své rakety Falcon-9 inzeruje z mysu Canaveral před koncem letošního roku i společnosti SpaceX, ale dosavadní průběhu jejích zkušebních startů (dva pokusy, dva nezdary - březen 2006 a březen 2007) tomu zatím příliš nenasvědčují. Docela rád bych se ale mýlil...

    Objednané počátkem října 2007, zaplacené a z USA odeslané tentýž měsíc - a doručené teď v pátek. Resp. doručené - přišla první polovina, druhá je ale prý už na cestě. Taková je bilance mé objednávky 24 knih na americkém internetovém velkoobchodu Amazon. Čekání dlouhé, ale stálo za to.